Psychologie 1 PDF

Converted Document http://localhost:3000/ Předmět psychologie Většina z vás si pomyslí, že je to jednoduché, psychologii přece zná a používá každý, všichni se s ní už někdy setkali, někdo se jí do...

Converted Document http://localhost:3000/ Předmět psychologie Většina z vás si pomyslí, že je to jednoduché, psychologii přece zná a používá každý, všichni se s ní už někdy setkali, někdo se jí dokonce krátce učil na střední škole, psychologové dělají ze života vědu, všude si můžete koupit různé příručky, udělat si testy inteligence... A přesto stále více lidí si stěžuje na nedostatek času, deprese, neschopnost v navazování přátelských nebo partnerských vztahů, i mnozí studenti si nevěří, mají dojem, že jen ti ostatní jsou úspěšní, vtipní, nezávislí na rodičích, jen oni sami ne. Asi je ani nenapadne, že i takové problémy patří do okruhu problémů, kterými se psychologie a její aplikované obory zabývají. Ponecháme-li stranou historická vymezení psychologie jako - vědy o duši, - vědy o subjektivní zkušenosti či - vědy o chování, můžeme se pokusit o obecnou definici: Psychologie je věda o lidské psychice, jednání a prožívání. Je to věda na pomezí věd přírodních, společenských a filosofie. Má mezi nimi klíčové postavení, protože předměty ostatních věd, mohou být poznávány jen subjektem (člověkem), zatímco subjekt může zkoumat a poznávat sám sebe. Psychika je ale vázána i na svůj hmotný základ, biologicky je chápána jako projev činnosti centrální nervové soustavy - mozku. Psychická činnost, chování, jednání, aktivita člověka je jednou ze základních kategorií obecného pohledu na lidskou psychiku. Biologickým předpokladem psychické činnosti jsou tedy funkce nervového systému člověka.(více...) Lidský mozek a jeho činnost je však něco složitějšího než vztah duše a těla. K „duši” a „tělu” je nutné přidat „společnost”. Současný model činnosti mozku, který se nazývá bio- psycho-sociální, říká: „Cokoliv se stane s atomy mozku, s jeho molekulami, buňkami a jejich systémy, se dřív nebo později může objevit v jeho duševní činnosti, ať už si to mozek uvědomuje nebo neuvědomuje. Cokoliv se objeví v duševní činnosti mozku, objeví se i v jeho vztahu k 1 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ jeho lidskému prostředí. A naopak proměny v sociálním poli se projeví proměnami duševní činnosti. Ty se projeví změnami činnosti a stavby nervových buněk, jejich molekul a atomů.” (Koukolík, 1997, str. 20) Psychika tedy reguluje a řídí prožívání a chování, i když zdaleka ne všechny složky psychiky jsou uvědomovány a citovaný bio- psycho–sociální model ukazuje, že nejde o jednostranné jednoduché vztahy. Základní teoretické obory psychologie Psychologie osobnosti a sociální psychologie Základní teoretické obory psychologie Základní psychologické vědy, rozvíjejí a zkoumají obecné zákonitosti lidské psychiky, způsob jakým lidský jedinec získává a zpracovává informace o světě, včetně ostatních lidí, jak se jeho psychika rozvíjela v průběhu vývoje druhu i jak se rozvíjí v průběhu života jedince, zkoumá i psychická onemocnění. Tyto i další obecné poznatky pak jsou využívány v aplikovaných oborech psychologie v mnoha oblastech lidské činnosti. Psychologie OBECNÁ+ Tvoří základy oboru určením předmětu psychologie jako vědy, vymezením základních termínů a kategorií, zkoumá obecné zákonitosti pozornosti, paměti, obecně kognitivních procesů (včetně senzorických procesů), tvoří metodologické základy předmětu. 2 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Mnozí jste se s ní již setkali při studiu na střední škole a její základní znalosti jsou předpokladem studia předmětu „Psychologie osobnosti a sociální psychologie”, ke kterému jsou určena tato skripta. Obecné zákonitosti vnímání nebo pozornosti se uplatňují i při sociální percepci. Tedy v tom, jak vnímáme jiné lidi, některé z chyb, kterých se dopouštíme při komunikaci souvisí s základními vlastnostmi pozornosti. Některým konfliktům i v rodině lze předejít, pokud si tyto základy uvědomíme: „Víš přece, že neslyším, když teče voda. Nemluv na mě při předjíždění.” Proto doporučuji těm studentům, kteří neměli zatím možnost obecnou psychologii studovat, aby si zajistili některý z lexikonů doporučených v literatuře a při studiu skript si připomínali termíny z učiva všeobecných středních škol. Psychologie VÝVOJOVÁ+ Zkoumá vývoj lidského jedince od období před narozením (aplikovaný obor: prenatální psychologie), zátěž kterou pro dítě představuje porod, vývoj novorozence, jeho vnímání světa i hodnocení světa, obecné zákonitosti vývoje vnímání, rozvoje motoriky, vývoj kresby, písma, schopnosti chápat symboly, chápání prostoru, obecné zákonitosti vývoje inteligence, vývoje schopnosti učení a sociální učení. Vývoj osobnosti jedince ve vztazích k ostatním během celého dětství, dospívání, ale i v dospělosti a stáří (aplikovaný obor: gerontopsychologie). Psychologie OSOBNOSTI+ Zkoumá osobnost jedince, její vývoj v průběhu života, její strukturu (vnitřní uspořádání) i dynamiku psychických procesů jedince. Navazuje tak úzce na obecnou psychologii že někdy bývá chápána jako její součást. Oblast formování osobnosti jedince souvisí svývojovou a sociální psychologií, protože každý člověk vyrůstá vlidskou osobnost z dítěte mezi lidmi, jako člen sociálních skupin. Pokud vyrůstá bez možnosti učení se sociálním dovednostem, nepřežívá po psychické stránce. Psychologie osobnosti je věnována velká část prvních kapitol těchto skript, takže se jejím obsahem budeme dále 3 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ podrobněji zabývat. Psychologie SOCIÁLNÍ+ Zkoumá vztahy lidí mezi sebou, jejich vzájemné vnímání a ovlivňování, sociální podporou a pomocí, zabývá se postavením a chováním jedince ve skupině, vlivem skupiny na výkony jednotlivců, i tím proč dělá ve skupině to, co by sám nikdy nedělal a naopak.Třeba neposkytne pomoc někomu, kdo jí zjevně potřebuje, nevěří tomu co sám vidí, dokud mu to nepotvrdí ostatní nebo chová se krutěji, když jedná podle rozkazu, než kdyby jednal sám za sebe. Zjednodušeně řečeno zkoumá vztahy mezi JÁ-TY, JÁ-MY-ONI. Je předmětem druhé části těchto skript. Psychologie SROVNÁVACÍ+ Zkoumá obecně zákonitosti fylogeneze, srovnává chování jednotlivých druhů včetně člověka, vývoj forem sociálního soužití u jednotlivých druhů. Třeba vyjádření postavení vůdce ve skupině koní, šimpanzů nebo ve smečce psů se může srovnávat s podobných chováním u lidí. Pokud někdo chce chovat třeba psa větší rasy, musí umět ho vycvičit, to znamená mimo jiné umět mu „jeho řečí” dávat najevo svoje postavení „vůdce smečky” i když kombinované z rodiny a psa. Pokud se „páníček” nebude chovat dominantně, pes zaujme neobsazené místo vůdce smečky a vycvičí si rodinu. PSYCHOPATOLOGIE+ Zabývá se na obecné úrovni, psychickými poruchami, jejich vznikem a vývojem, jednotlivými druhy psychických poruch, např. poruch kognitivních funkcí, poruch osobnosti atd. Protože se však také zabývá i praktickou diagnostikou, terapií a prevencí, 4 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ je někdy řazena mezi aplikované obory. ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Sekce 1- Kapitola 1 - Strana 2 (2)Copyright KPs 2009 Aplikované psychologické obory Psychologie KLINICKÁ zahrnuje aplikaci psychologie na problémy jedinců a malých skupin. Kliničtí psychologové spolupracují většinou s lékaři v rámci zdravotnických zařízení (na klinikách nemocnic, v léčebnách, v soukromých poradnách, polikliniky), vyšetřují jedince, zjišťují a popisují (diagnostikují) problém, poruchy či onemocnění, což je předmětem psychodiagnostiky a navrhují léčbu psychologickými prostředky, což je předmětem psychoterapie. V rámci zdravotnictví se rozvíjí a uplatňuje mnoho nových aplikovaných hraničních oborů. Např. klinická neuropsychologie, která se zabývá vztahy mezi onemocněním mozku (poranění, záněty) a změnami psychiky jedince (poruchy kognitivní i emocionální) jejich důsledky sociálními a možnostmi nápravy těchto poruch. Psychologie PRÁCE a ORGANIZACE se rozvíjí jako samostatný obor aplikované psychologie v souvislosti s dynamickým rozvojem průmyslu od počátku našeho století, kdy začalo být potřeba v praxi řešit několik okruhů problémů vznikajících oblasti člověk - práce jako proces, člověk – stroj, jako technická složka a člověk - ostatní lidé.(více...) V současnosti představuje velmi široký obor, zahrnující psychologii nejen ve výrobních činnostech, dopravě a službách, ale i ve sportovních odvětvích. „Psychologie práce a organizace, odborně vědecká a aplikovaná disciplína, která je 5 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ metodicky dobře vybavena, představuje záruky solidnosti odborných služeb v oblasti personálních činností, různých druhů užití aktivních výcvikových metod vyžadujících znalost organizačních podmínek v ekonomické praxi i v psychologické diagnostice ve vazbě na požadavky pracoviště a pracovního místa. Podobně je tomu v oblasti poradenství pro volbu povolání, profesionálním poradenství v oblasti zaměstnanosti a poradenství při plánování vlastní kariéry i v oblasti využití lidských zdrojů.”Štikar J., Hoskovec J. (1996, str. 18) Sociální psychologie práce- věnuje se otázkám mezilidských vztahů na pracovišti, sociálnímu klimatu, motivačnímu vlivu neformálních sociálních skupin, pracovním podmínkám. Pozornost na tuto tematiku obrátil dnes již klasický výzkum Eltona Mayo „Hawtornská studie”, který při zkoumání vlivů zněm pracovních podmínek na výkon překvapivě zjistil, že příznivější pracovní a osobní vztahy, které se vytvořily na experimentálním pracovišti, více ovlivnily výkony než změny v „neosobních” podmínkách práce. Inženýrská psychologie– která zajišťuje respektovánípožadavků lidské obsluhytechnických systémů i na řídicích pracovištích a „u náročných prací.”Štikar J., Hoskovec J. (1996, str. 18) Inženýrská psychologie využívá jako interdisciplinární obor i znalosti fyziologie, biologie či antropologie, protože je třeba ve vztahu stroj - člověk respektovat lidskou bytost jako celek. Bylo nutné přizpůsobit maximálnímu možnému rozsahu pozornosti i ovládací panely, omezit množství prvků, které kontroluje člověk, zvážit kolísání pozornosti. V současnosti se zkoumá třeba odolnost výkonu v zátěžových situacích, trénují se piloti letadel na trenažérech, zvládat = racionálně jednat i v situacích poruch či hrozících havárií letadla. Psychologové práce a organizace pracují v mnoha dalších oblastech, můžete se s nimi setkat při výběru a rozmisťování pracovníků, ve výcvikových a rozvojových programech, při analýzách organizačních struktur podniků, při volbě povolání, rekvalifikaci, atd. Rozvíjí se psychologie ŘÍZENÍ, psychologie DOPRAVY, psychologie TRHU, psychologie REKLAMY, EKONOMICKÁ psychologie a další. 6 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Psychologie PEDAGOGICKÁ „Je odvětví psychologie, které zkoumá otázkyvýchovně vzdělávací praxez psychologického hlediska. Psychologicky analyzujeprůběh, podmínky a výsledky výchovya vyučování. Zkoumá člověka, zvláště děti a mládež, jeho činnosti, učení a formování osobnosti s hlavním zřetelem na působení výchovy. Sleduje žáky a výchovné pracovníky v jejichvzájemných vztazícha vzájemném působení.Není možné adekvátně vystihnout žáka(jeho činnost, vývoj, formování)odtrženě od osob, které ho vychovávajía naopak.”(Čáp, 1997, str. 20) S psychologií a psychology se můžeme setkáváme i v dalších aplikovaných oblastech ve SPORTU, u soudů (FORENZNÍ), v UMĚNÍ. Některé speciální psychologické obory, pokrývající mezioborové problémy, představují relativně samostatné vědy (psychofarmakologie, psycholingvistika). Antická psychologie - zrození „psýché” Kořeny psychologie a sociální psychologie, v nejširším smyslu slova, jsou staré jako lidstvo samo. Biologicky jsme druh společenský, tedy žijící a přežívající pouze ve společenství ostatních. Po dlouhé desítky tisíc let se upevňovalo chování, které bylo pro zachování a vývoj druhu optimální, a které umožňovalo přežít nejen fyzicky nejsilnějším, ale i těm, kteří se nejlépe naučili, postihovat změny v prostředí nejen přírodním ale i společenském tedy např. i změny v náladě ostatních členů své skupiny, zvláště těch silnějších, a uměli na ně správně a rychle reagovat. Rychle rozpoznat zda zvolit BOJ či ÚTĚK. Náš dávný předek se musel naučit jak správně pochopit, předvídat či dokonce ovlivnit chování ostatních členů své sociální skupiny, která jim umožňovala přežít. Aby mohl společně s ostatními obstarávat potravu, starat se o mláďata a chránit své obydlí, musel se naučit v průběhu těchto společných činností rozvíjet i třetí možnost kontaktu mezi jedinci - spolupráci. Proto se museli naučit vnímat i jemné změny chování ostatních, 7 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ včas je pochopit, správně na ně reagovat a domlouvat se - komunikovat.(více...) Podle Koukolíka (1997, str. 237 - 238):„by úsvit vědomí mohl souviset s vývojem schopnosti rozlišovat mezi nejzákladnějšími pocity příjemného a nepříjemného a jejich vazbou na dlouhodobou paměť a proměny vnitřního prostředí. Niterné vědomí nemusí znamenat pocit živého tvora, že něco poznává, ale že je mu příjemně nebo nepříjemně. Soudí se, že se empatie vyvinula jako součást schopnosti „číst” citové a motivační stavy členů vlastní skupiny na základě vědomí vlastních pocitů. Je vývojově výhodná, protože zvyšuje soudržnost členů skupiny. Vedle toho je samozřejmě klíčem k podvádění a manipulacím. Vývoj lidského vědomí a sebeuvědomování souvisí s vývojem lidského mozku... v průběhu posledních dvou milionů let, se mozek hominidů začal postupně zvětšovat na trojnásobek, čímž dosáhl objemu mozku dnešního člověka. Nejnápadnější je zvětšování objemu čelních mozkových laloků, zejména jejich prefrontálních oblastí.” Sdělování, komunikace probíhala zpočátku beze slov, řeč se rozvinula až mnohem později. Dodnes si beze slov nebo „okolo slov” –neverbálně, sdělujeme více nežli slovy, ale občas na to zapomínáme, děláme hrubé chyby a můžeme být překvapeni, že druzí lidé na nás reagují nepříznivě, protože reagují na to co jim říkáme, aniž si to uvědomujeme,řečí našeho těla. Každé mládě se muselo naučit podřídit své chování zvyklostem skupiny ve kterém žilo. Bylo tomu tak nejen u našeho biologického druhu, ale podle výzkumů zabývajících se chováním zvířat žijících ve skupinách, a srovnáváním lidských a zvířecích skupin, máme dosud velmi mnoho společného. Jak se mají správně chovat se učí od dospělých nejen děti, ale i vlčata, lvíčata či malé opičky. V prvních obdobích bývají dospělí jedinci relativně tolerantní k přestupkům „miminek”, ale jak se blíží dospělost jedince, pravidla jsou stále tvrději prosazována. Pokud jsou v prvních obdobích života mláďata izolována od společnosti, mají později závažné poruchy chování a obtíže v navazování kontaktů s ostatními, podrobněji se chováním zvířat zabývá samostatný předmětu srovnávací psychologii. S rozvojem cítění a myšlení, o sobě i ostatních, začal pradávný člověk přemýšlet i o svém 8 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ duševním životě, o principech života a jeho zániku. Podle klasických výzkumů primitivních kultur a z tohoto rozsáhlého materiálu odvozené teorie E. B. Tylora, vtíraly se do úvah člověka především dvě skupiny otázek: 1. Čím je působen rozdíl mezi živým a mrtvým tělem? Jak si vysvětlit spánek, bdění, stavy transu, nemoci a konečně smrt? 2. Kdo jsou lidské bytosti, které vídá ve snu? Těžko hledal přiměřené odpovědi na tyto otázky, jeho výklad světa byl určován bezprostředními životními zkušenostmi a city. Povšiml si vztahu mezi dýcháním a životem, konec života vždy souvisel se zástavou dechu (nebo jinde mezi krví, jejím únikem a zánikem života). Pozoroval neviditelný, ale přesto cítěný vítr, uvědomoval si jeho sílu i neuchopitelnost, což vedlo k úvahám o podobné podstatě životadárné síly v člověku. Vytvořil si představuosobní duše, neviditelné podoby, která tělo oživuje, ale může je i opouštět, rychle se pohybuje z místa na místo, zjevuje se ve snách a může proniknout i do těl jiných lidí, zvířat či dokonce věcí. Na tyto představy navazuje pak antické pojetíduše - psýché. Antická psychologie Antická řecká filozofie, je pokládána za základ naší současné západní kultury, filozofové té doby uvažují o obecných principech přírody, okolního světa i života. Úryvky z jejich díla bývají citována jako počátky většiny současných vědních oborů nejen filozofie, ale i matematiky, fyziky, medicíny či psychologie. ARISTOTELES (384- 322 př.n.l.) Platonův žák a učitel Alexandra Velikého (Makedonského), je autorem spisů zaměřených na logiku, přírodní vědy, etiku, politiku, rétoriku, estetiku a pro nás důležitou psychologii. Spis „Peri psyches, De anima”, je považován za historiky první ucelení psychologické pojednání, souvisí se spisy: O vnímání a vjemech, O paměti a upamatování se, O spánku 9 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ a bdění, O snech, O věštbě na základě snů, O krátkosti a délce věku, O životě a smrti, O dechu. Předmět psychologieje u Aristotela širší než pojem vědomí, kryje s předmětem dnešní biologie, každý projev života i růst je vlastně projevem duševna. Člověka chápe jako jednotu přírodního těla a duše. Základnístupeň duše – vegetativní(vyživovací, související s růstem a rozmnožováním) - připisuje i rostlinám. Zvířatům, která se liší od rostlin schopností pohybu a vnímání, citlivosti, přidáváduši senzitivní(animální). Třetí složkaduše, rozumová, přistupuje k oběma nižším jen u člověka. Největší místo v Aristotelově psychologii zabírá analýza smyslového vnímání, představových obrazů a myšlení. Aristoteles bývá označován za předchůdce vědecké psychologie, která se začala rozvíjet o více než dva tisíce let později. Řecká medicína Na hlubším poznání člověka se v antice podíleli i lékaři. Medicína se v Řecku vyvinula ve vážený stav, dědičně spjatý s rodem, lékařské znalosti empiricky získané, se předávaly z otce na syna, vznikala místa, kde se soustřeďovala výuka medicíny a dosahovala pozoruhodné úrovně. V obecném povědomí je dodnes nejproslulejší řecký lékař, někdy pokládaný za zakladatele lékařské školy,HIPPOKRATES (460- 370 př. n. l.), který však byl do medicíny zasvěcen svým otcem. Hippokrates se stal autorem části lékařských spisů, které jako celek nesou jeho jméno, i když některé části spisů jako např. „O starší medicíně”, zachycují dřívější lékařské zkušenosti, představují velký kulturní dokument. Hippokrates i jeho předchůdce Alkmaion, objevili funkce nervového systému a vztahů poranění mozku (pozorováním zraněných bojovníků) a poruch duševních funkcí. Jeho spisy obsahují i první ucelenou teorii čtyř temperamentových typů člověka.(více...) „Lidské tělo se skládá vedle pevných látek ze šťáv, které tvoří voda, krev, sliz, žluč žlutá a žluč černá… Organismus je zdravý, jsou-li tyto šťávy v harmonii vzájemné i s ostatními součástkami těla i okolí, jakmile však něco poruší harmonii, vzniká nemoc. Lidská přirozenost hledí sama vytvořiti rovnováhu a lékařovým úkolem jest jen podporovati přirozený vývoj a nepřekážeti mu”(Tvrdý, 1947, str. 42). O několik set let později poslední slavný řecký lékař a filozofGALENOS(130 - 201 n. l.), zpracoval konečný starověký názor na člověka, v ucelenou soustavu, která byla lékařskou 10 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ autoritou po celý středověk a ustoupila až pod tlakem nových objevů fyziologie. Rozlišuje např. na základě empirie mozek jako orgán duše, do kterého vedou senzitivní nervy a vycházejí motorické nervy, které jsou prostředníkem volních pohybů, což odpovídá poznatkům moderní fyziologie! Řecké vědě byla blízká myšlenka, o zvláštním významu rovnováhy, správného poměru jednotlivých kvalit v organizmu, zvláště při výkladu nemocí, protože jen rovnováha znamená zdraví. Galenos rozpracoval i učení hippokratovské školy otemperamentu, což značísprávném poměru. Duševní jevy, afekty, vlastnosti i poruchy a zvláštnosti byly vysvětlovány jako důsledek určitého poměru jednotlivých materiálních složek ve směsi. Ke čtyřem původním kvalitám teplo, studeno, sucho, vlhko jsou přiřazovány čtyři tělesné šťávy, které mají podobné vlastnosti jako tyto materie: Žlutá žluč+ obdoba ohně - je teplá a suchá (převažuje-li jde o cholerika) Černá žluč+ obdoba země - suchá a studená (převažuje-li jde o melancholika) Hlen+ obdoba vody - studený a vlhký (převažuje-li jde o flegmatika) Krev+ 11 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ obdoba vzduchu - vlhká a teplá (převažuje-li jde sangvinika) ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Temperament každé živé bytosti je dán poměrem, v němž se v organizmu tyto šťávy a jim odpovídající kvality mísí. Uvážíme-li všechny závislosti, různé poměry složek, jejich změny vlivem chorob, věku či způsobu života a hlavně předpoklad, že pro každý druh živé bytosti, i člověka je normální temperament, daný dokonalou proporcí složek, vlastně jeden ideální. Praktické odchylky od této vyváženosti dané převahou některých složek, jsou podkladem duševních odchylek (divokost, bázlivost) nebo až některé duševní poruchy. Učení o čtyřech temperamentech, jak se později vyvinulo a jak se traduje v populární psychologii i obecném povědomí, je značným zjednodušením, které postrádá základní myšlenku zdraví duše jako správného poměru složek. V jiných oblastech světa (Mezopotámie, Indie, Čína) již mnohem dříve nebo i souběžně s antickou filozofií, existovaly rozvinuté starověké kultury s odlišným chápáním principů světa, náboženstvími, morálními kodexy a zákoníky.(více...) Křesťanské Desatero Božích přikázání si prostřednictvím Bible, zachovalo dodnes významné místo v náboženství i morálce západního světa. Jiné jsou známé jen úzkému okruhu odborníků (např. Chammurapiho zákony z 18. stolení př. n. l.) jako morální hodnoty zaniklé civilizace.A opět jiné se rozvíjejí tisíce let v jednotlivých východních filozofiích a náboženstvích, mimo filozofické roviny zahrnují i vlastní velmi propracované, staletími ověřené, návody ke správnému životu, ve které věří miliony lidí na světě. Dokonce i mnoho lidí zklamaných západním způsobem života, někdy i nemocných, toužících po jiné možnosti sebepoznání a osobního rozvoje, po duševním zdraví, či po souladu s přírodou, hledá pomoc ve východních filozofiích a jejich pro nás alternativních způsobech léčení (různé formy jógy, reiky, akupunktura). Jako příklad si můžeme uvést staroindickou filozofii, obsahující návody k sebepoznávání, k vyrovnávání se s utrpením, k dosažení vnitřního míru. „Buddhismus například podává návod k dosažení stavu nirvány - stavu nejvyšší duševní vyrovnanosti a dokonalosti, klidu, v němž se vědomí člověka zbavuje přání a konfliktů, v němž člověk dosahuje nejvyšší duševní dokonalosti a spokojenosti.” K dosažení tohoto stavu je třeba (mimo dlouholetého cvičení pod vedením osobního učitele), se podle autora, říditi osmi základnímu zásadami: 12 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ 1. Dosáhnout správného náhledu na život. Život je plný utrpení, které má vždy určité příčiny. Tyto příčiny lze poznat a volbou vhodných prostředků i odstranit. 2. Správně se rozhodovat. Odvracet se od tohoto světa i od vlastního nepřátelství k druhým lidem. 3. Volit správná slova. Neubližovat jimi druhým - i nevhodně zvolené slovo může nenávratně zranit druhého. 4. Správně jednat. Neničit nic živého. 5. Zvolit si správný způsob života. Zajišťovat si živobytí čestným způsobem. 6. Správně se snažit o odstranění vlastních škodlivých vášní a osvojení si kladných emocí a správných myšlenek. 7. Správně uvažovat, neupoutávat se jevy pomíjejícími a vyvarovat se pýchy. 8. Správně se koncentrovat, potlačit činnost smyslů, dosáhnout vnitřní rovnováhy a soustředěného výkonu mysli. (Koščo, 1964 in Provazník 1997). Psychologie osobnosti a sociální psychologie Vědecká psychologie V období středověku a renesance zůstávají úvahy o duši člověka součástí spisů náboženských a filozofických. Počátky psychologie jako samostatné vědy bývají spojovány až s rozvojem přírodních a společenských věd na přelomu 18. - 19. století na straně jedné a technického rozvoje na straně druhé. S novými nároky jednotlivých vědních oborů narůstala i potřeba podrobněji poznat možnosti a zákonnosti poznávání a psychiky člověka, vědecký entusiasmus se neomezoval před žádným předmětem empirického zkoumání. Neurofyziologické objevy 19. století, které potvrdily závislost duševního dění na činnosti 13 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ mozku, vedly k postupného opouštění pojmu duše. Za vědecký byl pokládán materialistický přístup.(více...) C. G. Jung o tomto období píše: „Zatímco středověk, jakož i antika, ba dokonce celé lidstvo vycházelo od svých prvopočátků z přesvědčení o substanciální duši, vznikla ve druhé polovině devatenáctého století psychologie „bez duše”. Vlivem vědeckého materialismu se všechno, co se nedalo spatřit očima a ohmatat rukama, stalo pochybným,... Za „vědecké”, a tím přípustné platilo jen to, co se buď dalo materiálně poznat, anebo odvodit ze smyslově vnímatelných příčin.” Které směry určovaly vývoj psychologie od konce 19. století do dneška? „Neexistuje jen jedna moderní psychologie, nýbrž je jich mnoho. Je to zvláštní, vždyť existuje jen jedna matematika, jedna geologie, jedna zoologie, jedna botanika atd. Avšak psychologií existuje tolik, že jistá americká univerzita může každoročně publikovat objemný svazek, který má titul Psychologies of 1930 atd. Myslím, že existuje tolik psychologií co filozofií.”(Jung, 1994, str. 15). Sekce 1- Kapitola 3 - Strana 9 (9)Copyright KPs 2009 Biologický přístup Ústřední myšlenkou je, již Jungem kritizovaný, názor, že totiž kognitivní procesy mohou být předmětem vědeckých experimentů, tak jako fyzikální a chemické jevy či anatomie lidských orgánů. Je to přístup blízký lékařskému pojetí, jehož kořeny lze spatřovat v Hippokratovi. Historicky lze k tomuto přístupu, v nejširším pojetí, řadit neurofyziologické a psychofyziologické výzkumy i školy, které na ně navazovaly. Za počátek vědecké psychologie je považováno založení prvního Psychologického institutu roku 1879 Lipsku. Lékař a fyziolog W. Wundt, který ho založil se věnoval především poznávání základních prvků duševního dění, počitků, emocí, pocitů, vnímání, představování si dřívějších vjemů a řeči, které se podle něj spojují do vyšších celků na základě asociací. Se zkoumáním 14 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ jednotlivých prvků souviselo i odhalování zákonitostí, jak se tyto prvky spojují do složitějších psychických činností. Na základě experimentů byly formulovány asociační zákony jako obecné principy psychické činnosti. To co jsme dříve vnímali si spojujeme - probíhá asociace, s něčím současně vnímaným podle nějaké povrchní podoby, zákon podobnosti, nebo protikladu zákon kontrastu. Jindy si vybavíme např. představy věcí, událostí, osob, které jsme současně vnímali - zákon dotyku v prostoru a čase, i když jinak spolu nesouvisí. Z asocianismu vycházel německý psychologHermann Ebbinghaus, zkoumalučení a paměť pro slovní látku, kolika opakování je třeba k osvojení textu, kterému rozumíme a kolik k osvojení nesmyslného textu, jak rychle se zapomíná atd. I když tyto výzkumy zjednodušovaly lidské učení na mechanický proces, přesto mají dodnes svůj význam. Později byly zkoumány i funkce jednotlivých oblastí mozku (lokalizační směry) včetně rozdílných funkcí hemisfér. Tvarová psychologie Výchozí myšlenkou představitelů (M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler), tvarové psychologie (gestaltpsychologie), která vznikla v Německu koncem 19. století, je předpoklad, že psychické celky nejsou vytvářeny spojováním, asociacemi, jednotlivých prvků, ale že existují předem, jakodobrý tvarv myšlenkách a že člověk v průběhu vnímání vlastně tyto dobré tvary ve svém okolí nalézá. Předpoklad, že působí tato cílová zaměřenost, která řídí myšlenkový proces, dokazovali množstvím experimentů. Známé jsou jejich experimenty s vnímáním figur na pozadí, nedokončených figur atd. Zjistili, že člověk tíhne k doplňování struktur a figur, které jsou rozpojené, má tendenci spojovat jednotlivé body a dávat jim význam. Známé jsou zejména experimentální práce Wolfganga Kohlera se šimpanzi z 20. let tohoto století. Na základě těchto výzkumů formuloval nový princip učení - tvůrčího řešení situace – vhledem.(více...) 15 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Jeho šimpanzi např. nedosáhli na banán, ale v kleci ležela krátká hůl, mimo klec v dosahu krátké hole dostatečně dlouhá hůl, po určité době marného snažení se šimpanz zastavil, analyzoval situaci, přehodnotil vztahy mezi předměty a použil krátké hole k přitažení delší, kterou již dosáhl na banán. Použil tedy nového tvůrčího řešení, principem náhlého pochopení nových vztahů v situaci, které se nemohl dříve naučit – vhledu. Behaviorální psychologie Na počátku 20. století vyslovil americký psycholog John B. Watson názor, že vědeckému poznání je přístupné pouzechování - behavior, ať zvířat nebo člověka a proto by mělo být předmětem psychologie. Soudil, že ve všech ostatních přírodních vědách je možno pozorování opakovat a pokud chce být psychologie považována za vědu, musí být její zkoumání také objektivně vědecké a opakovatelné. Tento požadavek dřívější hlavní metoda psychologie - introspekce nesplňovala, naopak pracovala s pojmy, jako vědomí, nevědomí, pud či myšlenka, které nebyly pozorovatelné. Behavioristé odmítali vůbec uvažovat o duševních procesech jednotlivce, za skutečně vědecké považují jen zkoumání typu S-R (stimulus neboli podnět - reakce), tedy zkoumání podnětů v okolí a následných reakcí jedince. Osobnost jedince se z tohoto schématu zcela ztrácela, behavioristu nezajímaly vrozené dispozice jedince, ale pouze vrozené a naučené formy chování. Později připouštěli existenci osobnosti jedince (O), ale i nadále ji považovali za nepoznatelnou „černou skříňku”, základní schéma pozměnili na S-O-R. Užitečnost jejich teorií spočívá vezdůrazňování vnějších vlivů, zvláště sociálních při utváření osobnosti jedince a propracování zákonitostí procesů učení. Prokázání různých forem nežádoucíhonaučeného chování(naučený strach, naučené přejídání jen v přítomnosti určitých podnětů) jsou využívána k léčbě („odnaučení”) takových nežádoucích forem chování. Pokud se na nějaký podnět naučíme reagovat nevhodně přehnaný strach, přejídání,můžeme se naučit na tentýž podnět reagovat lépe. 16 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ V současnosti se jen málo psychologů považuje za přísné behavioristy, ale mnoho vývojových směrů v psychologii vzniklo z jejich práce. Hlubinná psychologie Vznikla v Evropě přibližně ve stejné době jako ve Spojených státech behaviorismus a je stále, i když ve své novější podobě, jednou z důležitých současných psychologických koncepcí. Nelze jí pochopit, bez základních informací o sociálním prostředí a o rodinných vztazích zakladatelů jednotlivých směrů. V ostatních psychologických teoriích, není provázanost osobní životní zkušenosti hlavního tvůrce teorie a základních principů teorie, tak silná jako v případě hlubinné psychologie, protože předmět zkoumání leží mimo osobnost zakladatele a hlavní metodou není introspekce. Hlubinná psychologie používá jako hlavní metodu introspekci, pozorování a zkoumání vlastního nitra, a tak je tato závislost logickým důsledkem. Sigmund Freud (1856 – 1939) Narodil se na Moravě v početné židovské rodině, kde vládl přísný, poměrně starší otec. Freudova matka byla mnohem mladší než otec a láskyplná, malý citlivý chlapec pociťoval v rodině ohrožení, bál se otce, bál se o sebe i o matku.(více...) „Není divu, že trpěl nočními děsy, enurezou a halucinacemi! Není divu, že oidipovské vztahy byly tak nápadně vykresleny či vryty ve vnímání tohoto silně citově prožívajícího, rozhodného, úžasně nadaného, mimořádného dítěte. Člověka jímá hrůza pomyslit na to, co vše by bylo ztraceno, kdyby byl Sigmund Freud měl jen normální osobnost a normální rodinné vztahy.”(Appel, 1957, s. 16-17. in Drapela, 1997, str. 19). Rodina se přestěhovala do Vídně, Freud se stal úspěšným lékařem, psychoanalytikem s rozsáhlou klientelou, ale nikdy se nepřizpůsobil mentalitě Vídeňanů, a ti ho nikdy zcela nepřijali mezi sebe. Nebyl schopen ani udržovat dlouhodobější přátelství, rozešel se i s 17 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ lidmi, kteří ho obdivovali jako svého učitele a duchovního vůdce. Téměř celou dospělost trpěl rakovinou čelisti, prodělal několik operací, měl nemocné srdce. Klidný a oddaný vztah však prožil ke své manželce, se kterou měl šest dětí. Nelze nevidět analogie těchto dospělých vztahů se vztahy, které měl ke svým rodičům a které zakotvil do svých teorií. Psychoanalýza Základním přínosem Freudovy teorie je odvážná kombinace vývojového přístupu s principem nevědomých motivů našeho chování – nevědomím. Nevědomí je plné myšlenek, strachů, tužeb, vrozených pudových impulsů, přání, zvláště sexuálních, která byla v dětství tak tvrdě potlačována rodiči, že se přesunula do míst, kde o nich už nevíme, neuvědomujeme si je, zapomněli jsme na ně, ale to neznamená, že přestala existovat. Naopak, právě proto, že o obsahu nevědomí nevíme, nemáme nad ním vědomou kontrolu a ono ovlivňuje naše chování, proniká z temných hlubin osobnosti formou snů, přeřeknutí, překvapivých kolísání nálad, duševních poruch nebo se přijatelněji projeví - sublimuje v tvořivé umělecké podobě. Tvořivost má ve Freudově pojetí význam pro ochranu duševního zdraví. Pro názornost bývá osobnost ve Freudově pojetí přirovnávána k ledovci.Nevědomísi můžeme představit jako rozsáhlou spodní vrstvu osobnosti, zcela neviditelnou,vědomí, jako tu část osobnosti, kterou si plně uvědomujeme, tvoří malou část vyčnívající nad hladinu. Oblast mezi těmito vrstvami se nazývápředvědomí, obsahuje myšlenky, zážitky i city, které si člověk uvědomoval, ale už je zapomněl, v běžném životě na ně nemyslí, ale může si na ně vzpomenout, bez větších potíží. Všechny tyto tři složky se podílejí na veškerém jednání i prožívání člověka. (k zamyšlení...) Zkuste si vybavit z předvědomí, jak jste šli poprvé do školy. Čeho jste se báli když jste byli malí? Stalo se vám, že jste ucítili nějakou vůni a náhle se vám vybavil zážitek z dětství? Osobnost vnímal Freud jako uzavřený systém, v jehož rámci se uplatňuje psychická energie. Za zdroj této energie považoval dva základní pudy –sexuální pud, směřující k sebezáchově i k záchově druhu a proti němu směřující síly destruktivní,pud smrti. Vyvažování těchto sil, přeměny energií pudů uvnitř osobnosti a jejich využití, je tak zdrojem všeho chování. Vyvažování sil probíhá uvnitř osobnosti mezi jejími třemi subsystémy, s vzájemně rozpornými principy a cíli. 18 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Id (ono)+ Nepřístupná část naší osobnosti, umístěná v nevědomí, schránka a zdroj pudů, iracionální, vedenaprincipem slasti, usilující o uspokojení, podobně jako malý kojenec. Ego (já)+ Střední vědomá rovina, řídící se**principem reality, rozumu,**zvažuje činy a jejich následky, vybírá a ukládá do předvědomí osobní zážitky,dobře rozvinuté ego je známkou zdravé dospělé osobnosti. Superego (nadjá)+ Obsahuje pravidla chování, zákazy a příkazy ukládané v dětství, které jsme přijali za své. Obsahuje i pochvaly za úspěchy a dobré chování. Některé si uvědomujeme (Nelži, Mluv slušně, Pomáhej druhým) a přijímáme je vědomě. Velká část známek nesouhlasu či souhlasu proběhla v tak časném dětství např. při nácviku udržování čistoty, že byla prožívána málo uvědoměle a tvoří nevědomou část superega. Jako celek lze sesuperego řídí principem dokonalosti,zajišťuje osobní morálku jednotlivce. Máte-li někdy „špatné svědomí”, se kterým v duchu smlouváte, když neuděláte, co jste měli nebo naopak uděláte, co jste neměli, smlouváte se svým Superego. ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Podle Freuda všechny naše činy mají svoji příčinu, ale často pramenící spíše z nevědomých motivů, které ohrožovaly naše ego, vyvolávaly úzkost a proto jsme je už dříve sami před sebou ukryli do nevědomí. Hledáme pak pro své činy vědomé, rozumné důvody a vlastně sami sebe obelháváme. Ego - obranné mechanismy Aby se naše Ego, chránilo před přáními, které vyvolávají úzkost, používá obranné mechanismy, které působína nevědomé úrovni. Mezi nejčastější 19 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ patřívytěsnění,sublimace,regrese a fixace,racionalizacea identifikace. Přes řadu sporných momentů, zvláště přeceňování sexuálního pudu, přinesla psychoanalýza nový pohled na osobnost jako na dynamický, v průběhu života se vyvíjející celek se složkou nevědomou, unikající kontrole jedince a přesto se podílející na chování a prožívání. Alfréd Adler ( 1870-1937) Byl zakladatelem druhé vídeňské psychologické školy, za základní význam v životě člověka považoval usilování o moc a o společenské postavení. I v jeho teorie se tedy odráží vlastní životní zkušenosti a vlastní hodnoty.(více...) Narodil se ve Vídni, byl také Žid jako Freud, ale nelpěl tolik na tradicích a přestoupil v dospělosti na protestantskou víru, kterou pokládal za kulturně otevřenější. I když byl jako dítě hodně nemocný, netrpěl sociální izolací, vrstevníci ho přijímali mezi sebe. Vystudoval medicínu, několik let s Freudem spolupracoval, ale názorově rozcházeli a proto založil vlastní odbornou společnost. Od dětství byl Adler hodně sociálně zaměřený, znepokojovala ho sociální nespravedlnost. Zajímal se o spisy Karla Marxe a přestože odmítal surové praktiky marxistického režimu, vysvětlil si je v rámci své teorie, jako „opojení mocí” a nepřestal věřit socialistickým ideálům. Hodně přednášel i ve Spojených státech, zorganizoval ve Vídni řadu dětských poraden, ale kariéra ho natolik pohlcovala, že ho jeho manželka, radikální revolucionářka, na čas opustila. Přesto si nakonec vytvořili harmonický vztah a vychovali tři děti. Individuální psychologie Hlavním předpokladem Adlerovy teorie jepocit méněcennosti, (nikoliv pudy jako v psychoanalýze), který pramení v dětství, z přirozené fyziologické slabosti dětského těla. Celý vývoj jedince je usilováním o překonání méněcennosti, získání sociální převahy, nadřazenosti nad ostatními,usilováním o moc.(více...) Podle zaměřenosti rozlišuje buď sobecké, antisociální usilování o moc, kdy se jedinec stává nesnášenlivým, popudlivým, má stále pocit křivdy a tyranizuje tak ostatní lidi. Děti rozmazlené či naopak nechtěné se podle Adlera nenaučí dobře spolupráci. Zdravá podoba usilování o nadřazenost je podle něho totožná s růstem osobnosti, se sebe- uskutečňováním, s rozvojem sociálního citu, schopností spolupráce. Způsob jakým člověk usiluje o kompenzaci, souvisí s tím co kdo od života očekává, jaké si klade cíle a 20 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ také, v jakém je pořadí mezi sourozenci a jak se o dosažení svých cílů od dětství musel snažit. (Prvorozené děti musí ustupovat mladším, druhorozené děti jsou stále jako na závodech, kdy se snaží předběhnout toho o krůček napřed a umí se později v životě prosazovat a nejmladší děti, bývají rozmazlovány.) Carl Gustav Jung (1875 – 1961) Byl nekonvenční Švýcar, začleněný dobře do vážené společenské vrstvy, protože jeho otec byl duchovním, Jung byl přijímaný širokou kulturní i odbornou veřejností, a byl finančně nezávislý. Několik let se přátelil s Freudem, ale jejich názory se rozcházely a protože Freud měl sklon příliš prosazovat svoji autoritu (Vzpomeňte si na Freudova otce!), skončilo i jejich přátelství.(více...) Jung si i jako univerzitní profesor, kdy se věnoval výuce a výzkumu si našel čas na náročnou analýzu vlastních snů, kterou přirovnával k umění. Hodně cestoval a pozoroval jedinečné kultury různých světadílů. Jeho široké vědecké zájmy o filozofii, mytologii, náboženství, antropologii, historii a středověkou astrologii, mu poskytovaly množství materiálů k jeho teoriím, ale místy je tvoří obtížně srozumitelnými pro zájemce s užším kulturním rozhledem. Jednotlivé pojmy svých psychologických teorií vysvětluje totiž historickými, mytologickými a náboženskými příklady, proto byly Jungovy myšlenky mnoha psychology odmítány jako příliš složité a temné. Stále má však oddané následovníky a jeho myšlenky promlouvají i k současným generacím, pokud věnují čas studiu nejen jeho spisů ale i širších kulturních pramenů historie, mytologie, náboženství, literatury. Analytická teorie Jung přejal některé termíny a principy psychoanalýzy, ale pojímá je jinak. Především nepokládal sexuální pudy za určující činitel lidského chování. Rozšířil obsah jedincova individuálního nevědomí, okolektivní nevědomí, které pojímá jako zdroj energie i možné moudrosti. Lidskou osobnostpsýché, považuje za složitou samostatnou soustavu,čtyř hlavních subsystémů: nevědomí kolektivní+ 21 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ je část nevědomí obohacená o pozitivní i negativní zkušenosti mnoha předchozích generací nejen lidských, ale dokonce i zvířecích předchůdců jedince. Je zděděná, uchovává mnohá tajemství, prapůvodní představy a principy, spjaté s přírodními jevy a nabité silným emočním obsahem, které Jung je nazývá archetypy.Archetypysi můžeme představit jako jádro představy, osu krystalů, obecně platné dávné skryté principy, zjevující se jen ve snech, pohádkách či mýtech, principy které však z hloubi nevědomí ovlivňují naše vědomí, chování a prožívání. Některé archetypy jsou relativně samostatné a nezávislé, jako např.ANIMUSaANIMAprincip ženství a mužství. Animus v ženě jí pomáhá pochopit a ocenit mužnost mužů, ale pokud převládne nad její animou, dotyčná žena se snaží vyrovnat mužům a ztrácí své přirozené ženské vlastnosti. Obdobně je tomu u mužů i pro ně tento archetyp může znamenat prospěch i nebezpečí. Zavedením archetypu animus -anima poskytuje Jung základ pro psychologické vysvětlení sexuálních rozdílů u lidí. nevědomí osobní+ jedinec získává v průběhu vlastního života, je tvořeno, podobně jako ve Freudově pojetí, potlačenými a vytěsněnými zážitky, city, myšlenkami, které zmizely z vědomí do nevědomí. Osobní nevědomí obsahuje i mnoho nedořešených problémů, komplexů, které mohou být pro osobní vývoj jedince škodlivé. vědomí - Ego+ tvoří střed osobnosti, to co si uvědomujeme, to co prožíváme, to o čem v bdělém stavu přemýšlíme. Já (das Selbst)+ 22 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ je jedním z archetypů, je prvotním základem psyché, nezjistitelné hloubky a mělo by propojovat oblast vědomí a nevědomí. Jung věřil, že Já podporuje vyváženou syntézu vědomých a nevědomých procesů, může významně obohatit Ego, je mu nadřazeno. ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Jung rozlišoval osobnosti podle toho zda se zaměřovaly na vlastní vnitřní svět postoj introverze nebo na své okolí extraverze, oba postoje jsou přítomny v každém člověku, ale vždy jeden převažuje. Na tuto dimenzi osobnosti později navázal Eysenck, doplnil jí o dimenzi stabilita – labilita a v této kombinaci je dodnes užívaná, jako teoretický základ některých testů osobnosti. Podrobnější Jungovo rozlišení typů osobnosti využívá poměrusil čtyř „mohutností” či čtyř psychických funkcí: Myšlení- zkoumá, co vnímaný předmět je. Cítění– oceňuje hodnotu předmětu. Smyslové vnímání- zahrnuje veškerou smyslovou zkušenost. Intuice- poznává skrytý význam předmětu. Kombinací a interakcí uvedených dvou postojů introverze - extraverze a podílů čtyř funkcí vytvořil Jung obsažnou typologii, dnes méně známou.Ego - obranné mechanismy,Vytěsnění,Sublimace,Symbolizace. (některé další teorie...) Z hlubinné psychologie vycházelo mnoho dalších teoretiků, kteří rozvíjeli vlastní směry, původní doplnili zvláště o důraz na sociální stránku ve vývoji osobnosti a v současnosti jsou jejich teorie označovány buď jako neopsychoanalýza, sociálně psychologická teorie nebo teorie sociokulturní. Patří mezi ně například interpersonální teorie Karen Horneyové a teorie H. S. Sullivana i teorie Ericha Fromma s podrobným tříděním produktivních a neproduktivních charakterů osobnosti i s definicí zralé lásky jako produktivní síly v člověku, která současně uchovává vlastní integritu jedince. „Láska je aktivní silou v člověku, síla prolamující zdi, které ho oddělují od druhých lidí, která ho spojuje s ostatními, láska ho přenáší přes pocity osamocení, dovoluje mu být sám sebou a zachovat si svojí integritu. V lásce se paradoxně dvě bytosti stávají jednou a přesto zůstávají dvě.”(Fromm, 1966, str. 22) Teorií psychosociálního vývoje Erika Eriksona se budeme zabývat podrobněji v kapitole o vývoji osobnosti. Modifikoval psychoanalytické pojetí a aplikoval ho na život v moderní 23 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ společnosti, ústředním motivem jeho teorie je utváření osobní identity v průběhu osmi stadií vývoje osobnosti od dětství do smrti. Humanistická psychologie Třetím nejvýraznějším proudem v psychologii současné doby je vedle psychoanalýzy a behaviorismu, širší zaměření různých psychologických teorií na člověka humanistická psychologie. Filosofickým základem tohoto obrácení psychologických směrů k člověku tvoří existenciální filosofie, která vznikla v 19. století, ale uznávanou se v Evropě stala až po první světové válce a v Americe až po druhé světové válce. Jejím zakladatelem byl dánský filosof S. Kierkegaard (1813 – 1855), který ale svým přesvědčením, že každý jedinec má právo svobodně si volit svou pravdu, na základě své subjektivní víry, předběhl svojí dobu, a proto se setkával s výsměchem a nepochopením. Mezi současné existencionalisty patří ateisté i věřící, ti ale vnímají víru jako osobní volbu, nikoliv jako dogma. Současná psychoterapeutickáškola logoterapie – V. E. Franklaje založená na pomoci lidem uplatnit svouvůli ke smyslu, najít proč žít, jaký je smysl života.(více...) Franklova teorie souvisí s jeho osobním životem, jeho teorie hledání smyslu života se vytříbila jeho tragickými zážitky z koncentračního tábora, kdy pomáhala svému autorovi i jeho spoluvězňům přežít tábor smrti. A po válce nalézt vůli k životu, i když většina jeho blízkých nepřežila. „Lidská svoboda je omezená. Člověk není svoboden od podmínek. Má však svobodu zaujmout vůči nim určitý postoj. Podmínky člověka nepodmiňují zcela. V daných mezích záleží na něm, zda se jim podrobí a vzdá, nebo nikoli. Stejně tak se může postavit nad ně.”(Frankl, in Drapela, 1997, str. 147) Carl R. Rogers (1902 –1987) 24 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Hlásil se k filosofii existencionalismu, v americkém prostředí prostoupeném psychoanalýzou a behaviorismem, zdůrazňoval jednotu a jedinečnost každého člověka, jeho novému přístupu se říká nedirektivní nebo „na člověka zaměřená terapie”. Věří, že každý člověk má „ve svém nitru nesmírné schopnosti sebeporozumění a proměny vlastního sebepojetí, základních postojů a jednání zaměřeného na vlastní self. Tyto možnosti mohou být využity v definovatelné atmosféře, ve které vládnou podporující psychologické vztahy”.(Rogers, 1998, str. 106). Shrnujetři nejdůležitější podmínky, které platí v jakémkoliv vztahu, kde jde o rozvíjení osobnosti, např. ve vztahu psychoterapeuta a klienta: 1. podmínka: kongruence+ shody mezi tím co terapeut prožívá (v organismu) a tím jak tyto prožitky umí sdělit klientovi, jde o to umět být sám sebou, neskrývat se za profesionální masku a otevřeně přistupovat i ke klientovi. 2. podmínka: pro vytvoření atmosféry+ změny je bezpodmínečné přijímání jedince takového jaký je, i s jeho aktuálními pocity, rozpaky, odporem, strachem, zlostí nebo láskou a odvahou. 3. podmínkou vzájemného vztahu jeempatické porozumění+ což znamená, že si terapeut uvědomuje pocity a osobní významy, které klient prožívá a toto své pochopení mu sděluje. „V nejlepším případě je terapeut tolik ponořen do vnitřního světa druhého člověka, že 25 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ dokáže objasnit nejen významy, jež si klient uvědomuje, ale i ty, které se nacházejí pod úrovní vědomí. Takové citlivé a aktivní naslouchání je však v našem světě neobyčejně vzácné. Myslíme si, že druhému nasloucháme, ale ve skutečnosti mu jen zřídka nasloucháme s opravdovým porozuměním a empatií.”(Rogers, 1998, str. 107). ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Jako hlavní metodu své práce používal citlivé naslouchání, rozhovory s klienty, v popsané atmosféře důvěry. Je-li někomu empaticky nasloucháno, začne i on sám naslouchat vlastním vnitřním prožitkům, začne si vážit sám sebe a rozumět si, jakmile si sám sebe váží dovede i otevřeněji přijímat a projevovat své pocity negativní (strach, sklíčenost), ale i kladné (něžnost, úctu, lásku, odvahu), stává se víc sám sebou. Rozvíjí se, prožívá vnitřní svobodu, usiluje o sebeaktualizaci, o dobrý život. Dobrý život v Rogersově pojetí není konečný cíl, ale směřování, které si zvolil celý organismus, ať už má kterýkoliv směr. Abraham Maslow (1908 – 1970) Vyrůstal v Brooklynu v rodině plné napětí, mezi věřící matkou a činorodým otcem, který své chování příliš nekontroloval. Studoval na univerzitě u Harlowa, takže jeho počáteční práce se týkaly chování opic. V době druhé světové války začal zkoumal lidskou motivaci, vztah jedinců k nižším a vyšším potřebám, životy sebeaktualizujících se jedinců a okouzlily ho až mystické „vrcholné” zážitky (peak experiences). Maslow pokládá jedince za integrovaný celek, se specifickými lidskými potřebami, které chápe jako kontinuum, sahající od nižších potřeb, které zajišťují fyziologické přežití až po naplnění vlastní existence, vlastního bytí v nejhlubším slova smyslu, po sebeaktualizaci – tendenci být tím, kým může být. Jedinec je motivován uspokojovat nižší potřeby a to: 1. fyziologické potřeby 2. potřebu bezpečí Potřeba bezpečí, redukce strachu, zmatku a úzkosti jsou důležité po celý život, ale v dětství, kdy je jedinec závislejší v jejich uspokojování na okolí, se projevují zvláště silně. Úzkost je redukována třeba i dodržováním určitého řádu a struktury, kdy následující děje jsou předvídatelné, mnohé děti milují drobné rituály v každodenních činnostech, (stejné postupy při ukládání na lůžko, opakované předčítání stejné pohádky). A mnoho malých dětí onemocní nebo má 26 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ poruchy spánku při změnách v životě rodiny, které dospělí mnohdy s dítětem ani nespojují (malování bytu, stěhování, dálkové studium matky méně často otce, střídání více osob v péči o předškolní dítě během dne). aby redukoval tenzi deficit, kterou pociťuje při jejich neuspokojení. Tyto základní potřeby zajišťují fyziologické přežití jedince, jsou přítomny od počátku života a pokud jsou frustrovány působí mocným tlakem na všechny osobnostní funkce (hladový člověk). Dále pak se jedná o: 3. Potřeby sociální: lásky a sounáležitosti někam k někomu patřit, touha milovat a být milován, mít „své lidi”, své přátele zesílí, jakmile jsou uspokojeny základní potřeby. Sociální potřeby zajišťují psychologické přežití. 4. Potřeby úcty zahrnují potřebu vážit si sám sebe, věřit svým schopnostem, zvládat životní nároky, potřebu sebeúcty a potřebu být uznáván ostatními, mít prestiž, zažívat úctu druhých. Jen když je jedinec přijímán a uznáván ostatními, cítí se dobře, zažívá pocit jsem v pořádku, jsem OK. Uspokojováním nebo naopak ohrožováním této potřeby v každodenní komunikaci se mimo jiného zabývá transakční analýza (TA), kterou vypracoval Eric Berne. Malé dítě chce být hodné, aby bylo pochváleno, aby ho rodiče pochovali, pohladili, ale ještě neví co je dobré a co špatné, zjišťuje to podle reakcí okolí a přizpůsobuje se tomu. Jednání za které je „pohlazeno” - zpočátku tělesně, později už v přeneseném smyslu slova hlazeno po duši úsměvem, milým slovem, pochvalou, uznáním či obdivem ostatních je posilováno, nejen v dětském věku, ale platí to i o nás dospělých. Postupně se rozvíjí pocit vlastního sebevědomí neustálým srovnáváním sebe s reakcemi okolí, každý den znovu a znovu je náš pocit sebeúcty, pocit jsem OK, ohrožován nebo posilován. Pokud cítíme ohrožení své sebeúcty jednáme najednou podobně emociálně jako malé vztekající se dítě. I dospělý potřebuje ukonejšit, pohladit. Berne říká, že když člověka nikdo dlouho nehladí, začne mu vysychat mícha. Vzpomeňte si, kdy jste se naposledy cítili dobře, byli jste na sebe hrdí. Co se vám povedlo, co vás pohladilo po duši? Pochválil vám někdo oblečení? Doběhli jste rychleji autobus než spolužáci? Potěšili jste rodiče, když jste si sami všimli, kde potřebují pomoc a pomohli jste jim? Nebo jste vyřešili příklad, se kterým si ostatní nevěděli rady? 27 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ A kdy jste prožívali nepříjemný pocit, zas jsem to zkazil, nestojím mu ani za pořádnou odpověď, nic mi nejde, nejsem OK? 5. Potřeby sebeaktualizace Pokud jsou potřeby na stupních 1. - 4. uspokojeny, jedinec se dostává na úroveň, kdy může rozvíjet své bytí v nejhlubším slova smyslu, proto je tato úroveň označována jako B-úroveň. Jedinec na B-úrovni se touží státvším čím se stát může. Dříve se o této úrovni příliš nepřemýšlelo, lidem stačilo po uspokojení prvních 4 stupňů se věnovat církvi, zalíbit se Bohům a jednotliví lidé, kteří měli potřebu seberealizace byli ostatními považování za podivíny. Vrcholem jsou až mystické existenciální zážitky, okamžiky silných prožitků dobra, krásy nebo lásky, okamžik poznání existence v universálním významu. PodleMaslowa (in Drapela, 1997):„Citová odezva při vrcholných zážitcích má zvláštní příchuť údivu, úžasu, úcty, pokory a poddání se před takovým zážitkem, jako před něčím vznešeným.” Nejdůležitějšími znaky sebeaktualizujícího se jedince je: Odstup a potřeba soukromí:+ dokáže být sám, aniž by se cítil osamělý, váží si samoty a soukromí. Dovede být sám se sebou bez pocitů úzkosti. Neznamená to ale, že by se nezajímal o druhé lidi, naopak pokud je mezi lidmi, uplatňuje se jeho schopnost bez problému překročit hranice své osobnosti a věnovat se potřebám druhých lidí, umí jim lépe naslouchat, než lidé soustředění na vlastní nejistotu. Nezávislost na kultuře a okolí:+ je autonomní, více závisí na vlastním životním stylu a hodnotách, než okolí. Vyznačuje se 28 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ rozhodností, odpovědností, sebekázní a nezávislostí, takže je i stálejší, odolnější vůči zátěžím života, ranám osudu. Smysl pro humor bez nepřátelství:+ jeho žerty nikoho nezraňují, nevšímají si slabin lidí, ale komičnosti v situacích. Originalita a tvořivost:+ svoji bohatou představivost používají ke zvládání problémů v práci i rodině. Sebetranscendence:+ Jen opravdu silný, sebeaktualizující se jedinec, paradoxně, umí překročit hranice své osobnosti, zapomenout na sebe a zcela se věnovat problému, být nejspontánnější. ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Maslowova teorie 5. základních stupňů lidských potřeb pro svoji relativní přehlednost ve srovnání s jinými teoriemi motivace i TA Erica Berne bývají používány jako teoretický základ mnoha prakticky zaměřených výcvikových kursů zaměřených na mezilidské vztahy a umění komunikace. Pozorování Soustředěné sledování okolí, doprovázené útlumem vlastní aktivity, orientačně - pátrací 29 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ reflex, patří mezi nejzákladnější metody získávání informací o okolí u lidí i u zvířat. Sledování něčeho zajímavého pozorným zrakem až do záklonu hlavičky, můžete spatřit už u 3 - 6 týdenních miminek. V rozvinuté podobě patří psychologické pozorování k základní psychologické metodě. Je chápáno jakoplánovité pozorné vnímání určitého objektu, provázené snahou získat o něm co nejpřesnější a nejrozsáhlejší poznání. Rozlišujeme většinou dva základní typy pozorování. INTROSPEKCE+ **Pozorování vlastního prožívání, motivů, vlastních psychických procesů.**introspekce byla dlouhou dobu považována za nejdůležitější metodu psychologie, tak ale začala být její vědecká hodnota zpochybňována a zvláště s rozvojem behaviorismu, se zájem vědy přesouval na metodu pozorování chování. S návratem zájmu psychologie nejen o chování člověka, ale i o jeho prožívání, sebehodnocení a možnosti seberozvíjení a hledání smyslu existence, se vrací i využívání pozorování vnitřního prožívání jedince. EXTROSPEKCE+ Záměrné, pozornévnímání chování druhýchosob a následné nebo i souběžné, zaznamenávání údajů o vnímaných skutečnostech. ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Pozorování chování může být zdokonalováno užitím různých technik, které usnadní i pozdější analýzu dat (fotodokumentace, videozáznamy, magnetofonové záznamy).(příklad...) Ve výzkumech manželů Papouškových, zaměřených na rozvoj komunikace rodičů s malými kojenci, došlo zaznamenáním interakcí rodičů s dítětem na film a následnou 30 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ podrobnou analýzou k objevení intuitivních forem chování, které probíhají v časových úsecích kratších, než je vědomě řízené chování. Jsou biologicky podmíněné a stejné u zdravě se chovajících rodičů všech zkoumaných etnických skupin a lidských ras. Pokud má však rodič např. nějaké osobní problémy, nechová se k dítěti přirozeně a kojenec reaguje jinak nevysvětlitelným neklidem a pláčem. podrobné zachycení interakce těchto plačtivých dětí s rodiči na video, umožní pak analýzu chování s využitím počítače a často i nápravu chyb v komunikaci a tím odstranění pláče kojence bez dříve používaných tlumivých léků.(Papoušek, přednášky na UK Praha, 1992, 1995) Využívá se i možnostiskrytého pozorování, jednocestná zrcadla v případech, kdy by přítomnost pozorovatele příliš ovlivnila situaci, (např. reakce dítěte na novou hračku v přítomnosti matky a bez přítomnosti matky). Připřímém pozorováníje pozorovatel účastníkem pozorovaného jevu - skupinové řešení pracovního problému, psychoterapeut v rodinné terapii (tam se doporučuje účast dvou terapeutů, jeden se účastní aktivně rozhovoru, druhý spíše pozoruje komunikace). Pozorování můžeme dále dělit ještě podle dalších hledisek. 1. Podle zaměřenosti: - organizační pozorování – bez zaměření, které používá každý člověk k zachycení běžného okruhu jevů, - zaměřené pozorování – zacílené na jednotlivý aspekt (prvek) chování. 2. Podle délky pozorování: - krátkodobé – často jednorázové, - dlouhodobé systematické pozorování. 3. Podle situace: - v přirozených situacích, - v uměle navozených situacích. 4. Podle počtu pozorovaných jedinců: - individuální pozorování, - skupinové pozorování. Rozvoj technických prostředků, především videotechniky, nám v této technice přinesl řadu výhod, ale i určité zápory. Velikým kladem je mnohem lepší možnost zachycení a zpracování jednotlivých dat. Také zde odpadá rušivý faktor pozorovatele, který by byl osobně přítomen. Samotná přítomnost techniky přestává být rušivým faktorem velmi záhy, nebo je alespoň jeho vliv snížen na minimum. 31 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Jistým záporem zde může být neochota pozorovaných vystavit se tomuto typu záznamu. Vyplývá zde také nutnost dodržovat základní etická pravidla. Mnohdy bychom totiž mohli použít skryté kamery a její využití vůbec neventilovat. Z hlediska etiky je však tento postup nepřijatelný. Mezipodmínky úspěšného pozorovánípatří **1.**Vlastnímu pozorování musí předcházet důkladné studium problému. Vyhledávání v odborných publikacích a časopisech, co již bylo v té problematice zjištěno, v čem se autoři rozcházejí a co je třeba ověřit dalším pozorováním. Čím více toho pozorovatel o předmětu svého zájmu ví, tím lépe a dokonaleji pozoruje. **2.**Pozorování musí mít předem stanovený cíl, což umožňuje soustředit se na podstatné (Pozor, také může být zdrojem chyb, vnímám to co očekávám!). Může být předem určeno jaké kategorie chování jsou pozorovány (např. při komunikaci skupiny studentů, frekvenci otevřených otázek, nikoliv obsah rozhovoru jako takového). **3.**Objektivita pozorování (viz. výše „psychologická objektivita“ pro potřeby seminárních prací, lze využít dvou nezávislých pozorovatelů stejného předmětu zájmu a společné zpracování získaných dat). **4.**Důkladně a podrobně zaznamenávat podstatné momenty (Někdy je lépe využít přímý záznam, ale může tím neúměrně narůst množství dat a stát se nezpracovatelným! Lze použít i záznamové archy, kde se jen čárkou označí výskyt určité kategorie chování). **5.**Pozorování musí být systematické a plánovité, jinak vede jen k útržkovitým poznatkům. **6.**Při pozorování je nutné i přemýšlet, aby se pozorovatel dokázal sledovat i nové, zvláštní souvislosti. **7.**Doporučuje se bezprostředně po jednotlivých pozorováních slovně formulovat dílčí výsledky pozorování, zachytit písemně neobvyklé skutečnosti, které pak mohou být využity při celkovém zpracování výsledků výzkumu. (Volně podle Z. Paleski, in Nakonečný, 1995) Při využití této metody je třeba si uvědomit, že jí získáváme pouze pohled na „povrch chování“, že toto chování můžeme vykládat několikerým způsobem, že sledujeme souvislosti, ale nikoli závislosti. 32 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Experiment Experimenty jsou vědecky nejuznávanější metodou. Jsou nejdůležitější metodou ve výzkumech přírodních věd, do psychologie byly zavedeny v souvislosti s psychofyzikou a asocianismem v počátcích vědecké psychologie. Laboratorní experimenty se zvířaty, po dlouhá léta představovaly hlavní metodu zkoumání směru behavioristů. Podstatou experimentů je, výzkumník manipuluje nezávislými proměnnými a sleduje, jak se s jejich změnami mění hodnoty sledovaných (závislých) proměnných. Protože laboratorní experimenty probíhají v umělých, přísně kontrolovaných a dokumentovaných podmínkách, umožňuje to většinou opakování pokusu. Klasické experimenty bývají prováděny nejméně ve dvou skupinách, experimentální a kontrolní. V experimentální skupině je působeno na nezávislé proměnné, u kontrolní skupiny nikoliv. Ukázalo se však, že i v takto přísně stanovených podmínkách, pokud experimentátor ví, co se očekává, může to významně ovlivnit výsledky pokusu, používají se proto dvojitě-slepé studie, kdy ten, kdo data zaznamenává, neví, která skupina je experimentální a která kontrolní. (příklad...) V roce 1963 provedli Rosenthal a Fode jednu z prvních studií efektu přesvědčení a představy o výsledku experimentátora na výsledky experimentu. Studentům, kteří se zúčastnili pokusu jako experimentátoři, „bylo sděleno, že mají provést pokus týkající se učení krys v bludišti. Krysy se měly naučit cestu bludištěm a pokud úkol splnily úspěšně, byly odměněny potravou. Role experimentátora spočívala v tom, že měl „naučit“ krysu projít bludištěm. Studenti se dozvěděli, že krysy, pocházejí ze dvou různých populací. Jedna skupina z chytré, která by se měla učit rychleji ale, těch že je nedostatek, takže někteří studenti, budou pracovat s hloupými krysami. Ve skutečnosti byly skupiny pečlivě vyvážené. Po několika dnech se ukázalo, že očekávání studentů se splnilo. Krysy, které studenti pokládali za chytré, se naučily projít bludištěm mnohem rychleji, než zbývající. Studenti, kteří věřili, že „jejich“ krysy se budou učit rychleji, přizpůsobili tomuto očekávání své chování, více je povzbuzovali, dávali jim více příležitostí k nácviku, více se jich dotýkali, takže si dříve zvykli na lidi i situaci. Studenti, kteří si o „svých“ krysách mysleli, že svou hloupé, jim tolik pozornosti nevěnovali. Později autoři zkusili podobný efekt v souvislosti se školními dětmi, utrousili „náhodnou“ poznámku před vyučujícími, u 33 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ který dětí „zjistili“ mimořádné nadání a i po roce tyto původně podprůměrné děti vykazovaly nápadná zlepšení ve vědomostech i prospěchu.“(Hayesová, 1998, str. 17) U výzkumů psychosociálních, kde si jsou zkoumané osoby vědomy své účasti, dochází navíc také k ovlivnění jejich chování a výsledky jsou pak obtížně aplikovatelné do praxe. Mnoho psychologických problémů, proto nemůže být řešeno v laboratořích. Přirozené experimenty, se blíží pozorování, zkoumané osoby si ani nemusí uvědomovat, že jde o výzkum, ale výsledky mohou být ovlivněny nekontrolovanými proměnnými. Rozhovor V běžném životě získáváme velkou část informací mimo pozorování právě rozhovorem a také sdělujeme ostatním během rozhovoru mnoho informací o sobě neverbálně, aniž bychom si to uvědomovali, ale o tom podrobněji až v kapitole o sociální komunikaci. Zkrátka bez rozhovoru se neumíme obejít. Zdálo by se, že je to něco, co ovládá každý, kdo umí mluvit. Ale rozhovor vyžaduje, aby lidé uměli více naslouchat než mluvit! Aby správně vnímali (nejen slyšeli), co se jim druhý člověk snaží sdělit, aby si vhodně volenými otázkami ověřovali, zda mu dobře rozuměli, ať jde o shrnutí informací nebo sdělení „mimoslovními“ způsoby, které při rozhovoru představují většinu sdělovaného. Některé rozhovory je třeba otázkami udržovat u určitého tématu, jindy je třeba otázkami vyvolat už pozapomenuté informace, ale přitom je neovlivnit formulací otázky (popis autohavárie přímými účastníky). Rozhovory vždy vyžadují déle času, přípravu a většinou i určité zkušenosti s vedením rozhovorů nebo dokonce speciální výcvik (psychoterapeutické techniky). U většiny rozhovorů je třeba pořídit průběžný záznam (při přijímacím pohovoru, anamnestickém pohovoru) nebo aby nebyla rušena volnost rozhovoru až dodatečný zkrácený záznam (psychoterapie, diagnostické rozhovory s dětmi), tím ovšem narůstá časová náročnost a může dojít k nepřesnostem v záznamu dat. 34 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ Rozhovory jako metodu v psychologii můžemetřídit z různých hledisek: 1. podleúčelurozhovoru (přijímací, psychoterapeutický, výzkumný, přátelský, poradenský) 2. podlestupně standardizace otázek(od naprosté volnosti průběhu rozhovoru až k přesně standardizovaným otázkám s možností odpovědí ano-ne) 3. podlepočtu účastníkůrozhovoru (dialog, rodinná skupina, formální skupinový rozhovor) Je zřejmé, že kombinací těchto hledisek dostaneme celou řadu konkrétních rozhovorů, pro ilustraci si blíže popíšeme jen některé z možností. A) Rozhovor psychoterapeutický+ Rozhovor psychoterapeutický – má většinou značnou volnost v průběhu, některé směry nedirektivních psychoterapií ani nekladou otázky, jen se snaží naslouchat a občas shrnout podstatné momenty ze sdělovaného obsahu, čímž poskytují zpětnou vazbu (humanistická nedirektivní psychoterapie). Jiné psychoterapeutické směry pomáhají kladením volných otázek pacientovi ujasnit si vlastní prožívání, pořadí důležitosti problémů ve kterých se sám neorientuje, hledat vlastní smysl života (logoterapie). B) Rozhovor anamnestický+ Rozhovor anamnestický zaměřený na získání údajů o průběhu dosavadního života zkoumaného jedince, je částečně řízený, klinický psycholog, zdravotní sestra nebo s nimi spolupracující sociální pracovnice, se ptá obecně na tělesný a duševní vývoj, jeho poruchy, onemocnění od narození do současnosti, rodinné vztahy od dětství, průběh školní docházky a určité další okruhy otázek zaměřené na důvod vedení rozhovoru. (Návštěva u klinického psychologa, pobyt v nemocnici, návštěva manželské poradny při rozvodovém řízení, výzkum celé populace). Nevýhodou anamnestického rozhovoru je značná subjektivita údajů, výsledek je závislý nejen na ochotě zkoumaného jedince vypovídat, ale i na jeho schopnosti rozlišit důležité údaje od nepodstatných, na úrovni pochopení účelu rozhovoru, na jeho paměti a 35 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ inteligenci. Podrobný anamnestický rozhovor vyžaduje mnoho času a zkušeností. C) Rozhovor řízený+ Rozhovor řízený – kdy jsou očekávány odpovědi na přesně formulované otázky, někdy dokonce je pouze možnost výběru mezi určenými odpověďmi. Tento typ rozhovorů omezuje ochotu zkoumané osoby vypovídat, a ale hodí se pro svoji jednoznačnost odpovědí např. pro výzkumy větší části populace, kdy by údaje z volných rozhovorů nebylo možné statisticky zpracovat. Jiným příkladem je ústní zkouška ve škole, také jsou očekávány jednoznačné odpovědi na přesně formulované otázky. D) Přijímací rozhovor+ Přijímací rozhovor by měl být veden spíše jako částečně řízený rozhovor, aby se uchazeč mohl volněji projevit. Většinou jde formálně o doplnění předem zaslaných písemných materiálů o uchazeči, o jeho předchozích zkušenostech, kvalifikaci, o zájmu o práci, a jeho představě o požadavcích místa, na které se hlásí. Jde ale také o vytvoření si celkového dojmu o způsobech vystupování, o úrovni společenského chování a o schopnosti sociální komunikace a porovnání nároků práce i s těmito schopnostmi uchazeče. E) Projektivní rozhovor+ Projektivní rozhovor je již velmi speciálně zaměřená forma řízeného rozhovoru s dítětem, jedna z diagnostických psychologických metod, kdy je využíváno dětské fantazie a dítě si hraje na pohádkové postavy v různých situacích, které ho mohou traumatizovat a povídá si s psychologem, co by kde jeho pohádková postava udělala, nebo rozhovory přehrává s loutkami, vypráví panence atd. 36 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ ROZBAL VŠECHNO|VŠECHNO SBAL Kúspěšnému vedení rozhovorumusíme mimo poslechových dovedností ovládnout také umění ptát se.Dotazováníje metoda, při které se tazatel obrací na dotazovaného a vyvolává svými dotazy verbální výpovědi, sdělení a soudy. Dotazování rozšiřuje ve srovnání s předešlou metodou okruh zkoumaného chování i na chování minulé, případně teprve zamýšlené. Kromě chování zjišťuje přímo prožívané stavy, jako jsou představy, postoje, záměry, plány a jiné, těžko dostupné informace(Janoušek, 1988). Dotazování může míttři základní formy: 1. osobní interview, 2. telefonické interview, 3. písemné dotazování. Můžeme při něm využít celou škálu otázek: - přímé („Jaký je Váš názor na …?“) - nepřímé („Myslíte si, že většina lidí …?“) - otevřené (respondent odpovídá volně) - uzavřené (vybírá si jednu z více a přesně formulovaných odpovědí) - polouzavřené (umožňují doplňující odpověď) (příklad...) Jednoho typu otázek bychom se však měli určitě vyvarovat. Jde o sugestivní otázky, které svojí formulací přímo nabízejí odpověď. Například v obchodním jednání mají své nezastupitelné místo. Při zjišťování objektivních faktů tomu tak není. S „rádobyobjektivními“ výsledky opatřenými takto neprofesionálně vedeným dotazováním se můžeme běžně setkat u některých dotazníkových akcí. Na otázku „Myslíte si, že vysoká kriminalita v Praze je fenoménem, který je nutné urychleně řešit?“ odpoví 99% soudných lidí zastavených v ulicích hlavního města jednoznačným „Ano.“ Není tedy nic jednoduššího nežli napsat, že 99% obyvatel Prahy vidí řešení otázky kriminality jako prioritní problém. Pokud se ale zeptáme „Co vidíte jako hlavní problém, který je nutné neodkladně řešit?“ dozvíme se spoustu zajímavých věcí a kriminalitu odsuneme někam na čtvrté, páté místo. Telefonické interview Co se týče odlišnosti od výše uvedené formy dotazování, nalezneme zde jeden velmi významný prvek. Osobní rozhovor velmi často spojujeme s pozorováním a ve značné míře tak eliminujeme nevýhody obou metod. Při telefonickém rozhovoru však toto sloučení metod není možné. Z hlediska sociální psychologie proto téměř zásadně využíváme jeho standardizované podoby. Této techniky začínají v poslední době stále více využívat firmy zabývající se průzkumem 37 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ trhu. Dotazníkové metody Proti rozhovorům jsou časově úspornější, přesněji jsou zachyceny informace, lze jimi zkoumat větší počet osob najednou, snáze lze zpracovat data, většinou není třeba speciální výcvik ke sběru dat, stačí písemné instrukce. Otázky jsou předem připravené, u větších výzkumů se používá předvýzkum a výběr otázek pomocí statistických metod tak, abychom se ve vlastním výzkumu ptali na to, co opravdu chceme zkoumat a nekladli otázky, které vzhledem k předmětu výzkumu nejsou validní. Je možné rozlišit několik typů otázek, jednak zaměřené k cílům výzkumu – výzkumné, informační a otázky doplňující, plnící jiné funkce. Většina dotazníků používá v úvoduidentifikační otázky, umožňující sociální identifikaci dotazovaného (věk, pohlaví, úroveň vzdělání, rodinný vztah), které jsou potřebné pro další zpracování dotazníků. V případech individuálního vyšetření např. v poradenství - je možné výsledky dotazovaného porovnat s průměrnými výsledky jemu odpovídající sociální skupiny.(příklad...) Např. studentka trpící nadměrnou úzkostí před zkouškami, v průběhu psychologického vyšetření vyplní dotazník zaměřený na zjišťování úzkostnosti a je pak možné objektivněji porovnat její míru úzkosti s průměrnou úzkostí stejně starých studentek. Tento objektivní údaj, může být dále rozebírán v osobním řízeném rozhovoru klienta s psychologem, který v klinické praxi většinou navazuje na dotazníky. Při větších populačních vzorcích slouží tyto údaje k rozdělení do výzkumných skupin event. se podle nich sestavují kontrolní skupiny. Některé dotazníky obsahují otázky kontrolní, které zjišťují, jak dalece spolehlivě dotazovaný odpovídá a zda je možno za spolehlivé posuzovat i výzkumné odpovědi. Dotazníky se odlišují s způsobem odpovědí na otázky. Odpovědi na uzavřené otázky 38 of 73 1/18/2025, 3:07 PM Converted Document http://localhost:3000/ vyžadují volbu: 1. dvou krajních možností ANO-NE. 2. dvou krajních možností se střední nerozhodnou 3. mezi několika odstupňovanými odpověďmi mezi krajním souhlasem a krajním nesouhlasem (téměř nikdy, spíše ne, spíše ano, téměř vždy) Dotazníky, které jsou vydávány pro potřeby psychologických pracovišť, jsou doplněny příručkami, obsahujícími popis správného zadávání dotazníku, tak aby bylo možno použít pro srovnání výsledků jednotlivců tabulek s populačními normami. Většinou obsahuje i statistickou část, kde je popsáno, na jakém populačním vzorku byly získány základní data, pro jakou populaci je možné tedy vydané normy použít a jaká je validita a reliabilita testu. Zvláštními případy dotazníků jsoupříležitostné dotazníky, ankety, hodnotící škály. Hlavní nevýhodou dotazníků z hlediska klinického psychologa