DNA, RNA - Nejčastější otázky a odpovědi PDF

1. DNA, RNA ○ NUKLEOVÉ KYSELINY - tvořené řetězci vzájemně spojených nukelotidů - složky prakticky všech buněk 2 základní typy: kyselina deoxyribonukleová (DNA) - obsažena v jádrech všech eukaryotických buněk (u prokaryot pouze v cytoplazmě) - zákl. genetický materiál většiny organismů - s...

1. DNA, RNA ○ NUKLEOVÉ KYSELINY - tvořené řetězci vzájemně spojených nukelotidů - složky prakticky všech buněk 2 základní typy: kyselina deoxyribonukleová (DNA) - obsažena v jádrech všech eukaryotických buněk (u prokaryot pouze v cytoplazmě) - zákl. genetický materiál většiny organismů - slouží k uchování genetické informace kyselina ribonukleová (RNA) - zajišťuje přenos genetické informace z DNA do struktury bílkovin - v organismech přítomna v několika typech: * m-RNA (mediátorová) – obsahuje přepis informací DNA o primární struktuře bílkovinné molekuly - matrice pro syntézu bílkovin * t-RNA (transferová) – přenáší aminokysdeliny z cytoplazmy na místo syntézy bílkovin (ribozomy) – zde jsou spojovány do polypeptidických řetězců - pro každou aminokyselinu alespoň 1 t-RNA * r-RNA (ribozomová) – součást ribozomů (místo proteosyntézy) STRUKTURA NUKLEOVÝCH KYSELIN ○ NUKLEOTIDY - základní stavební jednotky nukleových kyselin - vznikají spojením: 1. cukerné složky – pentózy (5 C)  DNA → 2-deoxy-D-ribóza RNA → D-ribóza 2. dusíkaté báze – navázána na cukernou složku - 4 typy (4 typy nukleotidů) adenin (A) guanin (G) cytosin © thymin (T) – pouze v DNA uracil (U) – pouze v RNA 1.​ GENETICKÝ KÓD ​ Základní informační jednotka: pořadí 3po sobě jdoucích basí = kodon / triplet => 64možností ​ Stop-kodony: UAA, UAG, UGA ​ Univerzální ​ AUG – signál pro zahájení tvorby polypeptidového řetězce (u bakterií GUG) 2.​ PŘENOS GENETICKÉ INFORMACE ​ Replikace DNA – zdvojení genetické informace; rozvolnění molekuly, rozvinutí dvouřetězcové struktury na samostatná vlákna, dosyntetizování chybějícího řetězce a opětné zabalení DNA do stabilního komplexu s histony ​ DNA-polymerása – schopna syntetizovat řetězec bazí jen ve směru 5´-> 3´ (opačný směr je syntetizován diskontinuálně za pomoci malých iniciačních úseků NK = Okazakiho fragmenty) ​ Transkripce = přepis z DNA do RNA ​ Translace = překlad informace ze systému bazí do systému pořadí AK v proteinu ​ Reverzní transkripce = informace z virové RNA do DNA, ta se pak zabuduje do chromosomu hostitele ​ Exprese genu – molekuly mRNA vstupují do komplexu s ribozomy, na kterých dochází k translaci ​ rRNA – tvar, enzymaticky se podílí na translaci ​ tRNA-nenese gen.informaci (jako jediná NK), přenáší aktivované AK; 2aktivní místa-1podle mRNA, 2.na sebe specificky váže AK odpovídající gen. Kódu ​ potranslační úpravy nově vzniklého polypeptidu– probíhají uvnitř membránových struktur E.R., někdy i v Golg.aparátu 3.​ obecná struktura genu ​ lineární uspořádání básí ​ úsek: iniciační, regulační, informační, koncový; nekódující úseky/intorny/-zajišťují vhodné prostorové uspořádání molekuly DNA ​ promotor = místo, kde přisedá RNA-polymerása a kde je zahájena transkripce ​ krátká sekvence t thyminem a adeninem = „TATA-box“ ​ úseky regulační oblasti: enhancery = zvyšují přepis gen.inrofmace; silencery - snižují 4.​ Strunatci (napsat na co se dělí)  3 zárodečné listy coelom žaberní štěrbiny – prolamují se v hltanu (= perforovaný hltan), mají dýchací funkci (u vyšších obratlovců se objevují pouze v určité části embryonálního vývoje a posléze zanikají) struna hřbetní = chorda dorsalis = notochord – oporná struktura ve hřbetní části, ve tvaru válce, polopružná systém:​ ​ Pláštěnci (Urochordata/Tunicata) – Sumky, Salpy, Vršenky​ ​ ​ Bezlebeční (Cephalochordata)​ ​ ​ Obratlovci (Vertebrata) - Bezčelistnatí (Kruhoústí), Čelistantí (Bezblanní – paryby, ryby, obojživelníci, Blanatí – ptáci, savci, plazi) 5.​ Buněčný cyklus + rozepsat a popsat fáze mitózy ​ Délka generačního cyklu se pohybuje v závislosti na organismu od několika minut po několik hodin; v každém generačním cyklu se počet buněk zdvojnásobí; nová buňka vznikne výhradně dělením nějaké existující buňky G1 fáze – předsyntetická , velmi rychlá (1/3 cyklu), zde je kontrolní bod cyklu, některé se nedělí a zůstávají v této fázi (nervové) S fáze – syntetická, replikace DNA, zdvojení jaderných chromozomů (zůstávají spojeny v místě centromery), 1/3 cyklu G2 fáze – postsyntetická, buňka roste, přibývá buněčných struktur, některé zůstávají v této fázi (replikují DNA, ale nedělí se, např. srdce), ¼ cyklu M fáze – mitotická – mitotický aparát, mizí jaderná membrána a nastává mitóza (1/10 cyklu) Mitóza Profáze: kondenzace chromosomů, začíná se tvořit mitotické vřeténko, reorganizace cytoskeletu Metafáze: chromosomy se řadí do ekvatoriální roviny ​ Anafáze: oddělují se chromatidy, odtahovány k opačným pólům buňky Telofáze: tvorba nového jaderného obalu kolem každé sady chromosomů – vznik dvou jader 4 6.​ Endoplazmatické retikulum ​ soustava propojených membránových cisteren v cytoplazmě eukaryotických buněk, zvětšuje vnitřní povrch buňky - důležitá funkce v syntéze lipidů, membránových proteinů a sekreci proteinů - kontinuální přechod ER z jaderného obalu - rozdělení: drsné ER – na jeho povrchu jsou přisedlé ribozomy, hladké ER – bez ribozomů ​ Kontrola nově syntetizovaných proteinů, označení a likvidace chybně nesyntetizovaných nebo chybně složených 7.​ Buněčné jádro ​ jádro se vyskytuje ve všech buňkách eukaryot (až na pár výjimek, př.: erytrocyt) - průměrná velikost 5-10 μm - vyplňuje cca 10% objemu buňky - různé tvary (kulovité, mírně protáhlé, segmentované) a různý počet jader (prvoci a houby) - je zde uložena většina genetické výbavy eukaryotické buňky (další DNA: mitochondrie, chloroplasty a plazmidy) - bakterie nemají ohraničené jádro (nepravé jádro) a nemohou tak regulovat přístup proteinů do jádra Funkce: - ochrana před poškozením genetické informace  ​ Stavba: Jaderný obal(2 lipidové dvojvrstvy, uvnitř intermediální filamenta), jadérko(továrna na ribozomy, rRNA) chromatin (-komplex DNA a proteinů, které dohromady tvoří chromozomové vlákno) 8.​ Srovnání apoptózy a nekrózy ​ apoptoza – programovaná buněčná smrt v závislosti na vyhodnocení nebezpečí k okolí (např napadená buňka sama spustí svou buněčnou smrt, aby se virus dále nešířil)X nekroza – poškození a odumření buněk vnějším zásahem ne vlastním rozhodnutím buněk (popálením atd.) 7 ​ Fyziologická smrt(ukončení 1nebo více fyziologických funkcí nutných pro udržení existence buňky)​ patologická smrt – ukončení existence buňky v důsledku choroby nebo pozření jiným organismem ​ Biologická smrt – chybí některá ze zákl.podmínek života(živiny, voda, energie)=> vyhladovění, vysušení, zmrznutí,… ​ Pletivo = soubor buněk stejného tvaru a funkce u rostlin (u živočichů se takovým souborům říká "tkáně"). Třídění pletiv podle tloušťky buněčné stěny: ​ Parenchym tenká buněčná stěna, buňky většinou kulovité nebo oválné, mezi buňkami jsou mezibuněčné prostory (interceluláry) tvoří většinu hmoty rostlinného těla, mají nejrůznější funkce (fotosyntetickou, zásobní, výplň vnitřních prostorů ap.) ​ Sklerenchym buněčná stěna je výrazně a rovnoměrně ztloustlá, mezi buňkami nejsou mezibuněčné prostory, plní hlavně zpevňovací funkci ​ Kolenchym buněčná stěna je nerovnoměrně ztloustlá, mezi buňkami nejsou mezibuněčné prostory plní hlavně zpevňovací funkci – např. výztuž hran a žeber na povrchu stonků Dělivá pletiva – primární a sekundární meristémy Krycí pletiva – Rhizodermis, Epidermis, trichomy (krycí, žláznaté, žahavé) Vodivá pletiva – Xylém (dřevní část), floém (lýková) - Epitelová - Kryje povrchy organismu - Žlázová fce (žlázy tvořeny touto tkání) - Smyslová fce - Podpůrná fce Pojivová - Vazivo - Chrupavka - Kost - Krev ​ Transport živin - Mechanická fce - Podpůrná fce Svalová Kontrakce  Nervová Neurony Neuroglie Přenos nervového vzruchu Semiautonomní organely (plastidy, mitochondrie) + evoluční mechanismus (?) ​ Mitochondrie: ​ Energetické centrum buňky ​ 2membrány – vnější hladká, vnitřní zřasená (s kristy) – ukotvují se zde bílkoviny (enzymy z dých.řetězce) ​ Vnitřní prostor mitochondrie vyplňuje matrix ​ Mitochondrie mají malý počet vlastních genů (v kruhových molekulách DNA) => semiautonomní organela, má vlastní proteosyntetický aparát, ale plně funkční organelou je až ve spojení s jádrem ​ Plastidy ​ Pouze u rostlin ​ Endosymbiotický původ ​ Dělíme:podle barvy a vnitřní struktury: 1.​ Chloroplasty – zelené, různé tvary 2.​ Lekoplasty a.​ Bezbarvé b.​ Nejčastěji zásobní funkce: amyloplasty /škrobová zrna/; elsioplasty /tukové kapénky/ 3.​ Chromoplasty a.​ Nejčastěji žluté, oranžová nebo červená b.​ Funkce: ochranná (před účinky UV záření); sekundárně pro zvýšení atraktivity části rostlin pro opylovače (jsou v květech, značí zralost plodu) evolučně endosymbiozou sinice(plastidy ) či bakterie(mitochondrie) pohlceny jinou buňkou, která si část genetické informace dané organely zotročila, ale část je stále autonomní 9.​ Biocenóza ​ společenstvo, tj. soubor populací všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů, obývající určitý životní prostor, tzv. biotop. ​ Negativní vztahy: predace (predátoři x kořisti), parazitismus, saprofytismus, konkurence ​ Pozitivní vztahy: symbioza, komenzalismus, altruismus ​ Neutralismus (tzn. Žádné vztahy mezi druhy) 10.​ Nervová tkáň + nakreslit a popsat neuron? ​ Nejvýše organizovaný typ živé hmoty ​ Ektodermální původ ​ Schopnost tvořit a vést nervový vzruch (impulz) – tyto funkce jsou vázány na neuron = nervová buňka opatřená několika rozvětvenými výběžky ​ Dendrity – vzruch vedou dostředivě do těla neuronu ​ Axon (neurit) – vzruch šíří centrifugálním směrem  ​ Obratlovci: dva typy obalů –myelinová pochva(vnitřní lipoproteinová vrstva; Ranvierovy zářezy –> vzruch přeskakuje), svrchní neurolema (Schwannovy buňky) ​ Synapse – zakončení nervových výběžků 1.​ Dochází zde k transformaci vzruchu (z elektrického biopotenciálu na chemický signál = mediátor/neurotransmiter/ 2.​ Motorická – vzruch směrem do periferie (př. Sval) Senzitivní – vzruch do CNS (často u receptorů) ​ Mimo neuronů obsahuje ještě glie a gliocyty 11.​ Vegetativní rozmnožování rostlin + srovnání s generativním ​ U jednobuněčných organismů ​ Výhody: jedinec je přesnou kopií původního organismu, přenáší dále osvědčené kombinace vlastností ​ Nevýhody: nevznikají nové kombinace vlastností, všechny dceřiné organismy reagují na změnu prostředí stejně, evoluční vývoj jen na základě mutací ​ Často kombinace vegetativního i generativního množení ​ Partenogenezenavenek připomíná pohlavní rozmnožování, nový jedinec ale vzniká z buněk mateřského organismu ​ Embryo z neoplozené samičí gamety -> vznikne haploidní jedinec; embryo z diploidní somatické buňky 12.​ Rozmnožování pohlavní: (generativní) ​ Zajišťuje vznik nových organismů podobných rodičům; vznik nových kombinací znaků, základ evoluce ​ Rostliny produkují spory, ze spor vzniká pohlavní generace vytvářející gamety = rodozměna ​ Gametofyt (=zárodečný vak a pylová láčka)-vyvíjí se uvnitř sporofytu (rostlina), na němž je plně výživově závislý; haploidní gamety plývají v 2n zygotu ​ Každé tvorbě gamet musí předcházet meioza ​ Opylení, oplození ​ Samčí gametofyt, zralé pylové zrno, na rostlinu (sporofyt) nesoucí samičí gametofyt,zralý zárodečný vak v semeníku -> pylové zrno se zachytí na blizně a prorůstá pomocí pylové láčky k zárodečnému vaku; pylovou láčkou putuje vegetativní a generativní jádro, mění se v 2spermatické buňky; v blízkosti oosféry pronikají otvorem klovým do zárodečného vaku-> dvojí oplození: vznik diploidní zygoty (n oosféra+spermie) a triploidní živné pletivo, endosperm (spermie + diploidní centrální jádro) ​ Autogamie – opylení vlastním pylem -> samosprašné (výhoda: jistota dostupnosti pylu;př. Hrách, rajče) ​ Allogamie- opylení pylem z jiné rostliny téhož druhu -> cizosprášení (výhoda: možnost vzniku nových kombinací vlastností=> evoluční adaptace) 13.​Role bílkovin v těle -Stavební (kolagen, elastin, keratin) Transportní a skladovací (hemoglobin, transferin) Zajišťující pohyb (aktin, myosin) Katalytické, řídící a regulační (enzymy, hormony, receptory…) Ochranné a obranné (imunoglobulin, fibrin, fibrinogen) 15 14.​ Popis organel rostlinné a živočišné buňky a napsat její rozdíly ​ Živočišná buňka:  má cytoplazmatickou membránu  nemají plastidy ani barviva  místo vakuol mají lysozomy  zásobní látky jsou tuky (loj, sádlo) a glykogen  v buňce je více mitochondrií  soubor buněk živočicha: tkáň  heterotrofní výživa  intenzivnější katabolismus (dýchání)  větší vnitřní plochy (plíce)  ukončený růst  převaha pohlavního rozmnožování ​ Rostlinná b.  má buněčnou stěnu z celulózy  obsahují plastidy a barviva (chloroplasty)  má vakuoly  zásobní látky: olej a škrob  soubor buněk rostliny: pletivo  autotrofní výživa  větší vnější plochy (list)  neukončený růst  hodně využívají nepohlavní rozmnožování 16. Evoluce eukaryot – ve vodním prostředí ​ Gram negativní bakterie postrádající buněčnou membránu pohltila archebakteriální buňku, kterou nestrávila – DNA z ní využita → vznik jádra ​ Eukaryotní b. pohltila bakterii, opět nestrávena, došlo k symbioze → vznik mitochondrie. Tato buňka pohltila sinici → chloroplast 15.​ Popsat strukturu viru Jednotlivé virové částice – viriony – základem je nukleokapsid – obalen kapsomerami Mohou být chráněny obalem – z něho čouhají hroty Stočené DNA nebo RNA proč ho neřadíme mezi živé organismy, proč je to nebuněčný organismus? ​ -není schopný samostatné existence,žije pouze z hostitelské buňky; postrádá aparát translace, nemá mechanismus genové exprese ani vlastní enzymy energetického metabolismu -stoprocentní parazit: reprodukce pouze v napadené host.buňce(napadení je pro buňku často letální) 16.​ reprodukci virů od prvního kontaktu s hostitelskou buňkou až po vznik nové virové částice; Zmiňte lytický i lyzogenní cyklus. - Virová infekce: Absorpce (navázání na buňku) – specifický proces, na povrchu buňky musí být receptory (je citlivá na virus) a vir musí mít specifický membránový obal nebo kapsid Penetrace (vniknutí do buňky) – vniká buď pouze nukleová kys. (u bakteriofágu) nebo celý vir (živočišná buňka) - membránový obal a kapsid rozložen hydrolytickými enzymy Eklipse (vlastní replikace) – syntetizují se enzymy, které způsobují rozpad chromozomu host. buňky. Nukleová kys. viru se replikuje, kolem každé se vytvoří ochranný kapsid Maturace (dokončení) – syntéza virových bílkovin, vznikne nová částice a hostitelská buňka praskne, viriony se uvolní do prostředí = LYTICKÝ cyklus  ​ LYZOGENNÍ cyklus - nukleová kys. se včleňuje do chromozomu hostitelské buňky a je její součástí = provirus většinou předává i své vlastnosti (nádory) Popsat genový polymorfismus populace zmiň jojo efekt u malárie ​ Polymorfismus: existence dvou nebo více morf v populaci týká se jen diskrétních znaků populace je polymorfní pokud další morfy nejsou extrémně vzácné Vyvážený polymorfismus - schopnost přirozeného výběru zachovávat stabilní četnost alespoň dvou fenotypových forem v populaci ​ Jo-jo efekt ve vztahu hostitel-parazit: - vnímaví vs. méně vnímaví jedinci s odlišným genotypem; např. - dvě formy (X, Y) stejného receptoru, - forma X cílem pro adhezi viru → klesá podíl jedinců X, roste Y → ale virus se vyvíjí k rozpoznání Y → → klesá podíl jedinců Y, roste X → atd. … 17.​ Popište stavbu mikrotubulů, jejich „polymeraci“, nakreslete jejich polohu v buňce, motory, jakým směrem se pohybují? ​ Tvar dutého válce, v cytoplasmě vytváří systém drah, podle nichž se mohou transportovat membránové váčky, buněčné organely a další bun. Komponenty ​ Tvořeny z podjednotek: dimery tubulinu (monomer α a β); mikrotubulus roste od minus k plus konci ​ Mikrotubuly vyrůstají u živočichů z centrozomu (γ-tubuliny tvoří nukleační centrum pro vznik mikrotubulů) ​ Pohyb membránových útvarů podél vláken mikrotubulů zajišťují tzv.molekulové motory = proteiny, které se váží k mikrotubulům a přeměňují energii získanou hydrolýzou ATP na mechanický pohyb ​ Dají se rozdělit na kinetiny (pohyb směrem k plus konci) a Dyniny (pohyb k – konci mikrotubulů, tzn. K centrosomu) ​ Pohyb řasinek a bičíků je způsoben prohýbáním centrální části útvaru v důsledku pnutí vznikajícím při vzájemném posunu jednotlivých mikrotubulů ​ Posun mikrotubulů je zprostředkován specifickým řasinkovým dyneinem ​ Polymerace: ►schopnost prodlužovat mikrotubulus má pouze tubulin s navázaným GTP je rycxhlejší než hydrolýza 18.​ Rozmnožování pohlavní (generativní) ​ Převažuje, důvod evoluce (nové genomové kombinace umožňují vytvoření vysoké variability fenotypů schopných čelit měnícím se podmínkám) ​ Pohlaví určeno přítomností pohlavních žláz (gonád), produkujících pohlavní buňky (gamety) ​ u samic vaječníky, u samců varlata -> gonochoristé (jedinec s jediným typem gonád) ​ oba typy pohlavních žláz u jedince: hermafroditismus ​ pohlaví určeno geneticky, u nižších živočichů i fenotypově (vnější vlivy působící na embryo, př. Teplota, vlhkost) ​ tvorba pohlavních buněk: ​ gametogeneze = vznik gamet v gonádách opakovaným buněčným dělením a morfologickými změnami; cíl: vznik buňky (n) schopné účastnit se oplození - spermatogeneze od monocytů ke zralé spermii, kde se ve zralé spermii nachází akrosom, mitochondrie a centrozom, co se dostane do vajíčka při oplození a co zajišťuje zralé spermii mobilitu? ​ Stavba spermie: Akrosomální čepička (jako hlavička), spojovací část, střední část, hlavní část, koncová část  ​ Spermie se jako samčí pohlavní buňka tvoří během spermatogeneze v semenotvorných kanálcích varlete; zde se již v embryonálním období vytvoří prvopohlavní buňky = gonocyty, které se během rozmnožovací fáze mitoticky rozdělí na spermatocyty I.řádu ​ Spermatocyty se při dosažení pohlavní dospělosti/puberta/ v průběhu růstové fáze zvětší a vstupují do zrací fáze počínající meiosou (redukční dělení) => v heterotypické fázi vzniknou již haploidní spermatocyty II.řádu, každý z nich se při homeotypické fázi rozdělí na 2 spermatidy (také haploidní) ​ Závěr zrací fáze: během spermiogenese dochází ke změně kulaté spermatidy na spermii = pohyblivá buňka opatřená bičíkem; její hlavička obsahuje spolu s jádrem nesoucím gen. Info. také akrosom= přeměněný Golg.aparát s obsahem proteolytických enzymů potřebných k průniku spermie do vajíčka při oplození ​ Na přechodu hlavičky v krček je umístěn centrozom (nezbytný pro dělení oplozeného vajíčka, ve kterém původně chybí); součástí krčku spermie je i mitochondriální spirála produkující energii potřebnou pro pohyb (ten je uskutečňován pomocí bičíku tvořeného osovým vláknem a kontraktilními fibrilami) ​ Průběh spermatogeneze se odhaduje na 20 dnů; zralé spermie se hromadí v nadvarleti-uvolnění při ejakulaci -​ Vajíčko (oocyt) ​ Samičí buňka, vznik ve vaječníku ​ Průběh oogenese: podobný spermatogenesi, liší se časovým průběhem jednotlivých fází a počtem zralých gamet – vznik jediného vajíčka (ovum) (při spermatogenezy ze spermatocytu I.řádu vznikají 4spermie) ​ Velká, nepohyblivá buňka, značné metabolické kapacity (ribozomy, mitochondrie – hodně) ​ V embryonálním období se mitoticky pomnoží oogonie, ale jejich vývoj se zastaví na počátku růstové fáze na úrovni oocytů I.řádu; další vývoj pak pokračuje na začátku puberty; následující mitoza: vznik velké haploidní buňky bohaté na cytoplasmu = oocyt II.řádu, dále také malé buňky téměř bez cytoplasmy = primární polové tělísko (polocyt), později zaniká ​ Oocyt II. Řádu vstupuje do homeotypické fáze a opět se rozdělí na zralý oocyt (vajíčko) a mizející sekundární polocyt ​ Kompletní oogeneze proběhne jen u malé části oogonií, ostatní zanikají ​ Vajíčko je obaleno 2membránami-chrání, vyživují ​ Uvolnění zralého vajíčka schopného oplození z vaječníku = ovulace -​ oplození ​ = splynutí samčí a samičí gamety ​ Placenta – zajišťuje přísun živin k embryu (z mateřského organismu) ​ Probíhá v několika fázích: z obrovského množství spermií pronikne do vajíčka pouze 1; adaptace spermií na podmínky samičího organismu = kapacitace, jedině biologicky schopná spermie je schopna penetrace – za pomoci enzymů a průniku hlavičky do cytoplasmy vaječné buňky, která se nachází v homeogametické metafázi meiozy; po oplození se fáze redukčního dělení ukončí oddělením sekund. Polocytu ​ Haploidní jádra obou pohlavních buněk se spojí a splynou v zygotu; za účasti centrozomu, který vnesla spermie, se vytvoří dělící vřeténko => zahájení řady mitoz vedoucích k vzniku mnohobuněčného organismu – o jeho pohlaví rozhoduje gonosom (X,Y)ve spermii  ​ Proti vniknutí další spermie a následné polyspermii je oplozené vajíčko chráněno okamžitou změnou povrchového náboje (kortikální reakce) -​ Embriogeneze (embryonální vývoj) ​ První období ontogeneze živočicha; vývoj zárodku ​ 3 časové úseky: blastogeneze, gastrulace, organogeneze ​ Blastogeneze: relativně krátké období (několik dnů), od vzniku zygoty ​ Zygota se intenzivně dělí -> rýhování-> vznik moruly (shluk blastomer = shluk identických buněk); postupně se buňky nejen množí, ale i diferencují ​ Menší povrchové blastomery se mění na trofoblast – vyživuje embryo, dává vznik plodovým obalům a placentě ​ Embryoblast tvoří větší buňky uvnitř moruly ​ Když se uvnitř moruly vytvoří dutina = blastocel (útvar označujeme jako blastocystu), vhodný vývojový stupeň pro embryonální manipulace ​ Gastrulace: další růst, diferenciace, přemisťování těchto buněk -> vytvoření vrstevnatého zárodku, 3 zárodečné listy: Ektoderm, mezoderm, entoderm – z nich se během organogenese vytvářejí jednotlivé tkáně, následně i orgány ​ Ektoderm: pokožka, nervový systém ​ Budoucí tělní dutina: coelom ​ Mezodermální původ: mezenchym, oběhová, vylučovací soustava ​ Entoderm: trávicí trubice, játra, pankreas, štítná žláza, plíce ​ Plodové obaly: z buněk trofoblastu ​ Amnion – kolem zárodku anionový vak s anionovou tekutinou ​ Alantoin – vychlípenina prvostřeva, slouží jako útvar pro shromažďování embryonální moči s odpadními látkami ​ Chorion – pokrývá celý zárodek; spojuje prostřednictvím placenty zárodek s mateřským organismem a zprostředkovává jeho výživu a dýchání 19.​ Rozmnožování živočichů – nepohlavní (vegetativní) ​ Genetická monotonie – konzervace stabilních vloh a znaků (nedochází ke spojování genomů) => potomek (klon) je naprosto shodný s rodičovským organismem ​ U jednobuněčných- prvoků: dělení; u láčkovců: pučení ​ Regenerace poškozených nebo oddělených částí těla ​ Klonování: přenos diploidního jádra somatické buňky izolované z tkáně embrya nebo dospělého zvířete do jádra zbaveného(enukleovaného) vajíčka stejného živoč.druhu ​ Příčné dělení-(nálevíci) ​ Pučení-(rournatky) – na mateřském organismu se vytvářejí výrustky (pupeny), které postupně dorůstají v nového jedince, který se po čase oddělí od mateřského organismu ​ Schizogonií- (výtrusovci) => rozdělení mateřské buňky na větší počet buněk dceřiných spermatogeneze od monocytů ke zralé spermii, kde se ve zralé spermii nachází akrosom, mitochondrie a centrozom, co se dostane do vajíčka při oplození a co zajišťuje zralé spermii mobilitu? spermatogonie- se mitoticky dělí- primární spermatocyty po prvním meiotickém dělení vznikají haploidní sekundární spermatocyty druhému meiotickému dělení,vznikají spermatidy poté prochází procesem spermiogeneze, dochází ke kondenzaci jádra, vytvoření bičíku a ztrátě většiny cytoplazmy a některých organel. Nezralé spermie putují přes semenotvorné kanálky do nadvarlete, kde dochází k jejich definitivnímu zrání​ ​ 20. Symbióza hub a výživa hub Výživa hub – heterotrofní organismy Symbióza hub – a) symbiózou hub a řas vznikají lišejníky, díky řasám můžou lišejníky provádět fotosyntézu, houby zajišťují rozmnožování. ​ ​ ​ b) symbióza hub s kořeny vyšších rostlin – mykorhiza, Podhoubí uvolňuje z půdy důležité živiny, jako jsou dusík, fosfor a další stopové prvky, které pak přes kořeny společně s vodou posílá své symbiotické rostlině, která „na oplátku“ poskytuje houbě organické látky. Zatímco houba bez tohoto symbiotického vztahu nemůže existovat, stromy se bez ní obejdou, rostou však pomalu. 21. Mezibuněčné spoje a kde je najdeme + kde najdeme intermediální filamenta 22. Význam sacharidů v těle​ Monosacharidy a disacharidy představují velmi důležitý zdroj energie nepostradatelný zejména pro buňky mozku a erytrocyty.​ Polysacharidy slouží jako zásobárna energie (glykogen u živočichů).​ Sacharidy plní i strukturní funkce, například jako součást glykoproteinů a glykolipidů v membránách, klíčovou roli hrají i při syntéze nukleových kyselin nebo koenzymů. Jsou též součástí mezibuněčné hmoty, například v molekulách proteoglykanů. ​ ​ ​ ​