OPD zápočet 2 Dobeš PDF

lOMoARcPSD|47502992 OPD zápočet 2 Dobeš Obecné právní dějiny (Masarykova univerzita) Scan to open on Studocu Studocu is not sponsored or endorsed by any college or university Downloaded by oh hi ([email protected]) ...

lOMoARcPSD|47502992 OPD zápočet 2 Dobeš Obecné právní dějiny (Masarykova univerzita) Scan to open on Studocu Studocu is not sponsored or endorsed by any college or university Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 Průběžný test OPD 2 Nástin 114-177 Nebude: Nizozemsko (1.), 4.2-4.9 (Francie 1791-1814), 6. řešení Balkánské otázky Úvod  16.-19. století bylo období, kdy se odstraňovaly středověká omezení a výsady absolutistické vlády a církevního utlačování. Vývoj spěl k prosazení rovnosti a vlády práva z čehož vznikly konstituční režimy Revoluce v Anglii  1603 na trůn nastoupil rod Stuartovců ( Jakub I.)  Vyostřili se náboženské, ekonomické a politické poměry což se projevilo jakožto spor panovníka a parlamentu  Po neúspěšných válkách proti Španělsku a Francii žádal Karel V. o vypsání nových daní, což parlament zamítl a předložil mu roku 1628 Petiton of Right – Prosbu o právo (zkrátka se odvolávali na proti ústavní jednání, zárověn že by neměl trestat představenstvo v parlamentu za odmítnutí jeho poždavaku)  Na předešlé požadavky panovník přistoupil ale v další vlně 1629 některé předáky opozice vyhodil a parlament rozpustil vládl bez parlamentu.  1639 povstání ve Skotsku. Král čistě účelově svolal roku 1640 v dubnu parlament a požadoval schválení daňí na nové potřeby. Tento parlament se označuje jako krátky, protože trval pouze 18 dní. Parlament žádal politické ústupky výměnou za schválení daní načež král parlament rozpustil  Přístup panovníka k parlamentu vyvolal buržoazní revoluci, kterou můžeme rozdělit do tří etap:  První etapa revoluce 1640-1642 započala v listopadu roku 1640, kdy panovník potřeboval naléhavě peníze je znám jako dlouhý parlament (působil až do roku 1653), stal se politickým I organizačním centrem protikrálovské opozice. Král si myslel, že mu bude parlament více vstřícný ale naopak musel hodně ustupovat a vzdávat se svých pravomocí, zrušení Hvězdné komory a Vysoké komise.  Zavedení tříletého zákona (Triennial Bill), kvůli němu musel král svolat parlament aspoň jednou za 3 roky. Zákon o zrušení soudní praxe duchovenstva odejmul anglikánské církvi soudní jurisdikci, právo vykonávat jakékoliv světské úřady.  Předložení Velké remonstrace (Great Remonstration) jednoduše řečeno se jednalo o program šlechty a buržoazie, výčet zlovlády za Karla V. a požadavky na odstranění dochovaných feudálních zbytků a nahrazení absolutní monarchie a zavedení konstituční monarchie.  Vývoj pokračoval tak, že král se po nátlaku přesunul z Londýna do Yorku. Parlament usiloval o co největší omezení panovníka a co 1 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 největší moc parlamentu, to Karel I. nepřijal a vyhlásil parlamentu otevřený boj  Druhá etapa revoluce 1642-1649 začala první občanskou válkou  Pro vývoj vojenských operací byla významná vojenská reforma, kterou prosadil roku 1645 Oliver Cromwell. Podle této refromy se měli členové parlamentu s vyjímkou Olivera Cromwella vzdát velitelských hodností v armádě, výsledkem byla modernizace armády. Nástup zkušených velitelů do parlamentního vojska, které porazilo royalistická vojska a král utekl do Skotska odud byl vydán parlamentu. Došlo ke konfiskaci royalistických pozemků a chtěli se usmířit s králem a proto usilovali o oslabení radikálnějších idependentů.  Idependenti tvořili jádro armády a proto je chtěli presbyteriání rozpustit a zčásti poslat do Irska. Král se pokusil využít tohoto sporu mezi parlamentem a armádou a roku 1648 zahájil druhou občanskou válku. Cromwell rychle zasáhl a zmocnil se krále, proběhla čistka zbyl kusový parlament (The Rump Parliament). Cromwell porazil i Skotskou armádu a postavil Karla I. před soud kde byl odsouzen k smrti čímž byla ukončena druhá občanská válka i monarchie  Ve třetí etapa revoluce 1649-1660 se Anglie stala republikou, dolní sněmovna se usnesla že vládcem je lid, který si volí zástupce do dolní komory  Spolek států – bosna a hercegovina  1653 Nástroj vlády (Instrument of Government), kterým byla zavedena vojenský diktatura. Podle této ústavy stáli v čele: lord protektor, státní rada a parlament.  Začaly tendece návratu se k monarchii, což Cromwell odmítl pozici krále ale jmenoval se doživotním lordem protekorem s možností jmenovat svého nástupce. Posílil moc parlamentu a obnovil Horní sněmovnu, začala vznikat opozice a tak parlament rozpustil.  Po roce 1658 co zemřel Cromwell, na jeho pozici nastoupil syn Richard. Nic méně se dohodli majetní členové parlamentu a ctižádostiví generálove v čele s velitelem armády ve Skotsku G. Monkem v obnovení Monarchie. Odpor Richarda Cromwella byla potlačen a musel opustit Anglii.  Parlamentí a vojenské špičky začali jednat se synem popraveného Karla I. ale mohl nastoupit na trůn pod podmínkou Bredské deklarace (1660). Amenstování činů k nimž došlo v souvislostí s revolucí (s vyjímkou hlasování o odsouzení jeho otce, kvalifikované jako královražda), nezasahovat do majetkových poměrů, obnovit autoritu anglikánské církve. Tyto zákony dostaly I zákonnou podobu.  Podle volebního řádu z roku 1641 byla zvolena Dolní sněmovna takzvaného Svobodného parlamentu, jehož Horní sněmovna se sešla z vlastní iniciativy.  Roku 1660 se na společném zasedání přijalo, že vládne král, lordi a obce či města. Po té byl vyzván Karel II. Sturat k návartu na aglický trůn, čímž revoluce skončila. 2 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  V době vlády Karla I. byl přijat právní akt Habes corpus act, což znamenlo že každý zatčený byl ve stanovené době předveden před souce, který posoudil jeho zatčení.  Jakub II. Sice usiloval o oslabení parlamentu, ale parlament si prosadil v takzvané Slavné revoluci (1668) vynutil Jakubovou abdikci. Také si svou pozici posílil vydáním Listiny práv (Bill of Rights) na ní navázal zákon o nástupnictví trůnu řešil nalehavý problém nástupnictví, ale vyplynuly z něj důležité principy výkonu státní moci: ministerská odpovědnost, inkompabilita úřadů, neodvolatelnost soudců, nadřazenost parlamentu nad králem, prokazování kvalifikace členů parlamentu Vznik Spojených států amerických a ústava z roku 1787  1773 Bostonská čajová párty (Boston Tea Party) – obchodníci na protest proti diskriminujícímu zákonu zvyšujícímu clo na čaj vyházeli do moře celý náklad obchodní lodi. Na čež anglické orgány zrušily ústavu státu Massachusetts a vyhlásily stanné právo.  1776 se sešel kontinentální kongres, svolaný ke koordinaci postupu kolonistů. Dospěl k závěru, že politika mateřské země poškozuje základní zájmy kolonistů, a rozhodl o vyhlášení nezávislosti třinácti severoamerických kolonii (samostatných států).  Text Prohlášení nezávislosti, jimž kolonisté vyhašovali odtržení britských kolonií v Severní Americe od mateřské země, připravila zváštní komise. Jiná komise začala pracovat na ústavě, která měla sjednotit nove státy a sloužit jako obrana proti britským pokusům o znovunastolení koloniálního panství.  1777 Články konfederace spojení států bylo velmi volné, držely si svou suverenitu a jen malou část vykonávaly prostřednictvím společných orgánů (Kontinentální kongres a Výbor států). V Kongresu zasedali delegáti, nehledě na jejich počtu měli jeden hlas a do Výboru Států každý stát vyslal jednoho zástupce, práce Výboru řídil pravidelně v ročních intervalech obměňovaný prezident. Výkonná a soudní moc zůstala plně v rukou orgánů jednotlivých států.  Ústáva i její pozdější změny podléhaly ratifikaci v jednotlivých státech.  Úspěšná válka za nezávislost trvala až do roku 1783, během které zjístili že konfederační uspořádání příliš nevyhovuje. Ústava z roku 1787  Federální ústavu Spojených států amerických vypracoval a schválil v roce 1787 Ústavodárný konvent, svolaný Kontinentálním kongresem, následně ratifikován jednotlivými státy. 3 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  Původně se pouze zaměřovala na úpravu výkonu státní moci na federální úrovni, později přidaná úprava vtzahu státu a občana, zakotvení základních lidských práv a svobod.  Ústava vycházela z principu dělby moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní doplněna o systém brzd a pák.  Nositelem zákonodárne moci se stal dvoukomorový Kongres, ten se skládá ze dvou komor Sněmovny reprezentantů a Senátu.  V čele výkonné moci stojí prezident, který spolupracuje s širokým okruhem státních tajemníků a dalších úředníku v podobné pozici. Řeší se otázky vnitřní i vnější politiky.  Federální soudní soustavu zvaršuje federální Nejvyšší soud, který si osvojil kompetenci přezkoumávat ústavnost zákonů.  1791 Kongres přijal prvních deset dodtaků k ústavě, deklarující základní práva a svobody amerických občanů. Označují se jako Listina práv (Bill of rights). Svobodným Američanům zabezpečovaly svobodu svědomí,slova a tisku, shromažďování, petiční svobodu, svobodu obydlí nebo právo nosit zbraň. Vyplývala z nich zásada zákonnosti v trestním právu a právo na souzení před porotou. Úprava se netýkala černošského obyvatelstva.  Federální ústavu doplňují ústavy jednotlivých států.  V první polovině 19. století došlo ke konflitku mezi otrokářským jihem a průmyslovým severem Spojených států, kterému díky jihu vznikal nedostatek volné pracovní síly. Vítězství republikánského prezidentského kandidáta Abrahama Lincolna (1860) , který šel do voleb s programem zabránit dalšímu teritoriálnímu šíření otroctví, se pro otrokářské státy stalo impulsem pro odtržení od Unie a vytvoření vlastní Konfederace (Konfederovaných států amerických).  V následné válce “Sever proti Jihu” prezident proklamoval osvobození černochů na územích osvobozených vojsky Unie. Po konci války a vítězství vojska Spojených států proběhla rekonstrukce Unie. Je s ní spojeno přijetí druhého cyklu dodatků ústavy a vydání rekonstrukčních zákonů. V niž Kongres zakazoval otroctví, občanství přiznával všem osobám narozeným nebo naturalizovaným v USA a zakazoval omezení volebního práva z důvodu barvy pleti nebo otrockého původu. Francouzská revoluce a počátky evropského konstitucionalismu  Počátky evropského konstitucionalismu jsou spojeny s Velkou francouzskou revolucí  14. červenec 1789 Dobytí Bastily symbol revoluce  26. srpen 1789 Deklarace práv člověka a občana  Volební právo aktivní/pasivní občané. Pasivní ti, kteří nesplňovali požadavky majetkového cenzu, a proto neměli právo volit a být voleni a aktivními byli ti, kteří požadavky splňovali a měli volební právo. 4 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  První franzouská ústava nastolila konstituční monarchii, volební právo mělo asi 20% obyvatelstva a v koloních ponechávala otroctví. Nejdůležitějším orgánem jednokomorové Zákonodárné shromáždění, volené na dva roky v nepřímých volbách. Poslanci se považovali za zástupce celého národa né pouze svých voličů a proto od voličů nesměli přijimát závazné pokyny. Také toto shromáždění bylo nezávislé na králi.  Poslanci nového Zákonodárného shromáždění byli noví a mladí lidé. (pravice feuillanti, levice jakobíni a kordeliéři, jádrem střední buržoazie spojená s obchodní velkoburžoazií)  Panovník “král Francouzů”, dle ústavy nedotknutelná a posvátná osoba. Nejvyšší představitel výkonné moci, proto jmenoval a odvolávál ministry. Z části zasahoval i do moci zákonodarné. Jeho moc byla nedělitelná a dědičná v mužské linii. Vláda skrze ministry, bez jejich podpisu by nebylo možno nic vykonat.  10. srpna 1792 povstání v hlavním měste, jako reakce na válku vedenou proti Rakousku, která měla nepříznivý vývoj a ostatní nepokoje. Ozbrojení Pařížáné se prohlásili za revoluční Komunu a dobyli královský palác. Šířil se teror, vznikly revoluční tribunály, vraždili se šlechtici, kněží a vězněné osoby a pronásledovali všechny podezdřelé a příbuzné emigrantů.  Zákonodárné shromáždění zbavilo krále moci (né titulu) a nechalo královskou rodinu internovat. Krátce na to se samo rozešlo a nechalo místo pro nový Národní konvent.  Důsledkem vítězného povstání bylo vítězství nad Rakušany u Jemappes a obsazení celé Belgie a Poryní. Kodifikace 19. století Přirozenoprávní myšlení a kodifikace  Existují odlišné koncepce přirozeného práva. Liší se zdrojem ze kterého vychází ( boha, zákony přírody či lidského rozumu).  Poprvé se k přirozenoprávní koncepci hlásili Sofisté v antice a ti v přirozeném právu spatřovali souhrn kritérií, jimiž se poměřuje platné právo.  Ve středověku koncepce přirozeného práva ovlivnily Tomáše Akvinského a sv. Augustina. Oba přejímali antické myšlenky o přirozeném pravů a zařazovali ho do širšího kontextu. Je odhalitelné lidským rozumem a je nadřazeno konkrétním zákonům vytvořeným lidmi a zároveň podřazeno Božímu zákonu.  V 18. a 19. století racionalistická přirozenoprávní koncepce měla rozhodující vliv na kodifikační procesy a také do úvah o lepším výkonu státní moci. Vyhýbají se starému právu nechcou ho pouze pozměnit ale chtějí ho nahradit od základu novou a kvalitnější úpravou.  Tudíž toto právo se stalo rozhodujícím činitelem, který ovlivnil vznik nové legislativy, jejímž hmatatelným výstupem byly systematicky 5 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 pojaté odvětvové zákony – kodifikace (základ moderního, v mnoha případech dodnes platného práva evropských států). Význam přirozeného práva pro právní vývoj v Evropě  Základ novodobé právní vědy a tudíž I novodobého evropského kontinentálního právního systému je v obnoveném zájmu o římské právo a další významný proud evropské právní vědy humanistické myšlení.  Racionlistické přirozené právo je dalším pramenem, který se váže k francouzskému právnímu humanismu. Tyto postuláty sice výrazně ovlivnily evropskou právní vědu a soukromé právo, ale nikdy nepřerušily její spojení s římskoprávními prameny.  Evropská právní věda si držela jednotný vývoj do doby než začaly vznikat moderní kodifikace jednotlivých států. Racionalistické přirozenoprávní koncepce  Hugo Grotius právo a stát jsou pozemského původu. Stát vzniká na základě společenské smlouvy, uzavřené lidmi , a jednotným základem práva je rozum. Přirozené právo čerpá z lidského svědomí, a proto stojí nad pozitivním právem. Grotiovy myšlenky výrazně ovlivnily přípravu Napoleonova zákoníku.  Thomas Hobbes pravidla která předcházejí platnému právu, jsou nezměnitelná a věčná a vyplývají z rozumu samého. Kniha Leviathan nebo O občanu. Slavný koncept společenské smlouvy “co nechceš, aby se dělo tobě,nedělej ani sám jiným”. Považoval přirozené zákony za závazné ve svědomí a kdo se jimi řídí, jedná spravedlivě. Hobbesovy tři zákony 1. “vyhledávej a zachovej mír” 2. “Každý má být ochoten, jsou-li ovšem zároveň ochotni stejně ostatní, do té míry, jak uzná za potřebné pro svůj klid a bezpečnost, vzdáti se svého práva na vše a spokojiti se s takovou svobodou se zřetelem k ostatním, jakou by on sám poskytl jiným se zřetelem k sobě” 3. “ ať lidé vykonávají sjednané úmluvy”  Samuel Pufendorf zakládal přirozeneprávo na rozumu. Ve své knize Osm knih o přirozeném a mezinárodním právu tvrdil že principy přirozeného práva jsou stejně evidentní jako axiomy matematiky. Vychází ze morálky respektive ze tří základních stoických zásad nikomu neškodit, dodržet slovo, nahradit škodu.  Gottfried Wilhelm Leibeniz zastáncem kodifikace, pro kterou za nejlepší podklad považoval římské právo.  Immanuel Kant vztahoval axiom neměnitelnosti a věčnosti pouze na základní, vůdčí zásady, na ideu spravedlnosti, rovnosti a svobody, a postavil se proti pokusům přiznávat tento axiom každému jednotlivému právnímu pravidlu. Francouzský občanský zákoník 6 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  Původně po revoluci pouze přizpůsobení občanského práva novým revolučním principům.  1804 Code civil des Francais (občanský zákoník Francouzů), skládál se z úvodního titulu a 3 knih. Původně obsahoval 2281 článků, navazoval na římské právo a justiniánskou kodifikaci a symbolizovala trojí svodobodu: osobní, vlastnickou a smluvní.  Úvodní titul měl pouze šest článků a pojednával o vyhlašování zákonů, osobní a věcné působnosti zákoníku, nepřípustnosti jeho retroaktivity a zákazu odepření rozhodnutí soudcem.  První kniha (o osobách) předpisy o nabývání a pozbývání občanských práv a o rodinném právu přesněji o manželském právu a o otcovské péči, adopci, pěstounství a poručenství. Napoleon vycházel z teze, že veřejný pořádek je zajištěň výchovou dítěte již od kolébky, proto dávál otci velkou autoritu, celá rodina mu byla podřízena.  Druhá kniha (o majetku a různých druzích vlastnictví) vlastnictví a věcná práva k cizí věci. Institut vlastnictví upravovala velmi podrobně. Svoboda vlastnictví, trvalosti nabytých vlastnikých práv a jejich nedoknutelnosti. Vlastnické právo může být omezeno pouze zákonem.  Třetí kniha (o různých způsobech nabývání vlastnictví) normy dědického práva a právo obligančí (závazkové). Dědické právo inspirované římským právem a odsunuta revoluční legislativu do pozadí. Velký důraz na poslední vůli zůstavitele. Pokud měl potomky mohl pouze omezeně disponovat s části jeho majetku. Zbytek musel rozdělit rovným dílem mezi potomky.  Charakteristické vlastnosti zákoníku jasnost, přesnost a obecnost.  Upravení bylo natolik obecné že soudce měl možnost a někdy dokonce musel vykládát právo či doplňovat jeho mezery, pokud by tak neudělal, dopustil by se nepřístupného odmítání spravedlnosti. Toto je hlavní odraz přirozeného práva.  Zajištěno pro občany rovnost před zákonem, nedotknutelnost soukromého vlastnictví a jistotu v právních vztazích.  Právnický styl zákonodárcu se vyhýbal kazuistickému přístupu ale také přílíšné krajnosti. Přesnost, jasnost, estetická úroveň jazyka.  Jeho znění mírně pozměnily novelizace v otázkách manželského práva => právní postavení vdaných žen či nemanželských dětí nebo zachování přísné otcovské autority. Občanskoprávní vztahy i mimo jeho rámec.  Tímto zákoníkem se mnoho států inspirovalo nebo jej převzalo  Byly vydány ještě 4 zákoníky Code de procédure (občanský soudní řád), Code de commerce (obchodní zákoník), Code d’instruction criminelle (trestní řád), Code pénal ( trestní zákoník) Rakouský občanský zákoník 7 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  Josefa II. (syn Marie Terezie) začal kodifikační prace , jeho prioritou bylo občanské právo, které výdával po částech a nečekal až bude hotovo jako celek.  Jako první vyšel manželský patent z roku 1783, jehož součástí bylo odjímaní manželských věcí církvi a přikazoval je rozhodovat světským soudům.  Patent o dědické posloupnosti 1786, jehož součástí bylo odstranění nerovností dědické posloupnosti pro všechny stavy a pro všechny dědické země včetně Haliče, čímž odstranil stavovské rozdíly.  Roku 1785 dokončila zákonodárna komise celý prvý díl připravované občanskoprávní kodifikace.  Za vlády Leopolda II. se v důsledku obecného úsilí o resistuci stavovských ústav stavové jednotlivých zemí se snažili získat účast na legislativních pracích a panovník to akceptoval.  V roce 1791 sankciována novela prvního dílu občanského zákoníku.  1797 Západohaličský zákoník (hotová osnova zákoníku) uveden “na zkoušku” v Západní Haliči.  Zákoník Všeobecný zákoník občanský pro veškeré německé země dedičné vyhlášen patentem z roku 1811, pro všechny země které v té době tvořili rakouské císařství, vyjma země koruny uherské. Učinnosti nabyl roku 1812. Zákoník byl v německém jazyce a skládal se z 1502 paragrafů jež byl uspořádán do úvodu a tří dílů.  Úvod (o občanských právech vůbec) pojednává o pojmu občanského práva, působnosti zákoníku, jeho výkladu. Přirozenoprávní zásady se promítly v § 7 který zněl “Zůstane-li právní případ ještě pochybný, musí býti se zřetelem na okolnosti pečlivě sebrané a zrale uvážené rozhodnout podle přirozených právních zásad” => stručně řečeno ukládal soudci, který nemá k dispozici konkrétní právní normu, jež by se mohla na daný případ vztáhnout, aby rozhodl podle norem přirozeného práva.  Na otázku, co jsou ony “přirozené právní zásady” odpověděli autoři komentáře ABGB “nejsou ničím jiným než systematickými právními pojmy, které vytvořila romanistika během staletí, takže byly považovány za něco samozřejmého přímo daného lidskému intelektu.  Sedmý paragraf ABGB tedy poskytuje návod, jak zrekonstruovat normu z nedostatečných pramenů, a dáva soudci právo, aby se rozsuzoval I mimo meze dané mu jednotlivými právnimi předpisy.  První díl skláda se ze 4 kapitol a pojednává o osobním právu, přiznával každému (i nenarozému člověku) způsobilost nabývat práv (právní subjektivitu) za podmínek stanovených zákonem. Díky institutů poručnictví a opatrovnictví zaručoval zvláštní ochranu těm, kdo vůbec neměli nebo měli omezenou způsobilost k právním úkonům za subjekty práva uznávál i právnické osoby.  Druhý díl byl nejvíce obsáhlý (o právu k věcem) tvoří jej úvod a třicet kapitol. Ty jsou rozdělené do dvou oddílů. První oddíl zahrnuje rozdělení věcí, ustanovení o držbě, vlastnickém právu a dědění. Za věc v právním slova smyslu se považovalo “všechno, co od osoby je 8 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 rozdílné a slouží k potřebě lidí”. Právo zaručovalo držbu, a to bez ohledu na způsob jakým držby nabyl. U movitosti 3 roky u nemovitosti 30 let , nabýval k věci formou vydržení vlastnické právo. Nejvýznamější z věcných práv, právo vlastnické, zákoník charakterizoval jeho oprávnění “s podstatou a užitky věci podle své vůle nakládati a každého jiného z toho vyloučiti”. Vlastník mohl se svým majetkem volně nakládat a to znamená “zpravidla své věci podle libovůle užívati nebo bez užitku nechati : může je zničiti, zcela nebo z části na jiné osoby převésti nebo bezpodmínečně se ji vzdáti, to jest ji opustiti”. Vyvlastnit soukromý majetek bylo přípustné jen ve veřejném zájmu a za přiměřenou náhradu. Institut služebnosti, tedy dílčích věcných práv k cizím věcem, která vznikala na základě smlouvy. Služebnost zavazovala vlastníka, aby “ku prospěchu jiné osoby vzhledem ku své věci něco trpěl nebo opomíjel”. Zástavní právo sloužilo k zajištění oprávněných zájmů věřitele. Dědické právo vůle zůstavitele a zákon, vůli bylo potřeba projevit ve fromě posledního pořízení (testamentu, kodicilu) nebo v manželské smlouvě. Pro dědění ze zákona se dědici rozdělovali do 6 později 4 tříd, podle nichž byli povolávání k dědictví. Druhý díl obsahoval ustanovení o smlouvách a vycházel z principu smluvní svobody.  Třetí díl hovoří o společných osobních a věcných právech.  Všeobecný zákoník byl nejvýznamnějším právním kodexem vydaným na území habsburské monarchie. Německý občanský zákoník  Během uspořádání Německa po rozpadu římsko-neměcko říše se zvažovala otázka jednotné kodifikace. Načež se proti tomuto návrhu postavil Friedrich von Savigny s názorem, že právo musí plynule vyrůstat z vědomí kulturní elity a násilně, shora vnucované kodifikace, ovlivněné “cizím” přirozenoprávním myšlením, by přirozený vývoj jen organicky narušily a působily by škodlivě.  1896 schválen německý občanský zákoník BGB a roku 1900 nabyl účinnosti.  BGB přineslo pandektistické členění: zařazení rozsáhlé úvodní obecné části a důsledné oddělení věcných práv jako práv působících absolutně a závazkových práv. Text sestával z pěti knih a čítal 2385 paragrafů.  Vycházel z principu přirozenoprávních kodifikací: soukromé autonomie občana, smluvní svobody a ochrany soukromého vlastnictví. Revoluce 1848-1849 a vývoj ve druhé polovině 19. století Evropské souvislosti revoluce let 1848-1849 9 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  Vznikaly ekonomické, sociální, obecně demokratické a národní požadavky. U nás to byla revoluce protifeudální, demokratická a národní.  “Protifeudální” a obecně demokratické prvky revoluce, tedy likvidace zbytku poddanských povinnosti venkovského obyvatelstva a vrchnostenských pravomocí vůči němu. Zavedení konstitučního režimu (přijetí ústvay) a akceptování občanských práv státní moci se v zásadě v různých státech nelišily.  Poprvé se objevují sociání požadavky městského obyvatelstva zaměstnávaného v rodících se průmyslových podnicích.  1848-1849 jaro národů Němci se snažili o sjednocení státu, Poláci usilovali o znovu obnovení jejich zaniklého státu, Maďaři se snažili o omezení vlivu vídeňského císaře. Zatím co Češi, Slováci, Chorvaté, Srbové, Rumuni usilovali o přebudování monarchie tak, aby získali odpovídající podíl na jejim řízení, Slováci usilovali o samostatné uznání existence.  Váha národního aspektu demonstruje příklad kdy se nemaďarské státy byly ochotné vzdát svých revolučních programů pro dosažení předrevolučního období.  Revoluce měla jednotný proud. Ačkoliv revoluce byly potlačeny tak představovali zásadní přelom, protože ústava a občanská práva se dostala do širokého povědomí. Revoluce 1848 a další vývoj Francie  Politickou moc francouzské šlechty fixovanou v ústavní chartě z roku 1814, definitivně podlomila červencová revoluce z roku 1830.  Únorová revoluce v roce 1848 vypukla po ozbrojeném střetu vojska a pařížských demonstrantů. Požadovali sociální přeměny a reformy volebního práva. Převážně sociálně deptaní dělnící, francouzský král Ludvík Filip musel uprchnout.  Ve volbách se ustavilo Ústavodárné shromáždění. Zavedlo všeobecné volební právo, zrušilo cenzuru a otroctví v koloniích a začala zřizovat státní dílny pro nezaměstnané dělníky, které se následně muselo zrušit kvůli nedostatčnému financování což bylo podnětem pro vypuknutí dalšího povstání pařížských dělníků, tentokrát tvrdě potlačené armádou.  Na základě nové ústavy se Francie stala druhou republikou v niž svrchovaná moc patřila občanům. Měla dělbu moci, mimo občanských práv prohlašovala právo na práci a vzdělání. Nositelem zákonodárné moci se stalo dvoukomorové Zákonodárné shromáždnění.  1851 státní převrat nastolení druhého císařství.  1870 krach císařství po porážce ve prusko-francouzské válce. Ztráta Alsaska-Lotrinska a placení reparací se roku 1871 konstitutovalo Národní shromáždění.  Následně se moci na 3 měsíce chytila Pařížská komuna, v niž získala moc pařížská chudina. Na čele komuny stála Rada, která koncentrovala výkonnou, zákonodárnou I státní moc. 10 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  Roku 1875 schválena ústava konstitující republikánský režim třetí republiku. V niž byla státní moc upravena z principu dělby moci. Nositelem zákonodárne moci bylo Národní shromáždění, které bylo utvářené poslaneckou sněmovnou volenou přímo občany a nepřímo voleným senátem. Prezident v silné pozici volený Národním shromážděním. Výkonná moc v rukou vlády. Existovala Státní rada, představující konzultační sbor hlavy státu. Německá cesta ke sjednocení  Klíčová byla idea sjednocení Německa  Začátkem hledání nové moderní formy spojení německých zemí byla likvidace římsko-německé říše v roce 1806.  Koncem napoleonské éry v Evropě na Vídeňském kongresu 1814 až 1815 idea jednotného německého státu se neuskutečnila ovšem právě zde nachazíme počátky tohoto procesu. Německý spolek  Byl ustanoven na Vídeňském kongresu, utvrdila se roztříštěnost Německa. Německý spolek byl založen na mezinárodní smlouvě, uzavřené panovníky německých zemí. Byl tedy spolkem státu (Staatenbund), nikoliv spolkovým státem (Bundesstaat).  1817 shromáždění německých studentů (Burschenschaften), formulovali společný politický program => liberální požadavky, politická, náboženská a hospodářská jednota Německa, odstranění celních bariér a vytvoření branné moci. Ovšem k těmto reformám nedošlo, studenti byli pronásledování a nad univerzitami byl dozor, zahájila se cenzura tisku.  Revoluční vlna z Paříže, vyvolaná červencovou revolucí, zásahla i německé území. Ve státech jež měli ústavu proběhla radikalizace především posílením vlivu liberálu ve sněmech (rušení feduálních povinností, prosazování občanských svobod)  Pro rozvoj obchodu a průmyslu bylo důležité odstranit cla a celní překážky. V roce 1833 vznikl celní spolek pod patronací Pruska, většina státu vstoupila kromě Rakousko které nechtělo a následně mi přístup nebyl umožněn. Tento společný prostor utvořil výhodný prostor pro ekonomickou expanzi a posilovalo německé národní vědomí. Tudíž můžeme hovořit o důležitém kroku na cestě ke sjednocení Německa. Revoluce let 1848-1849  Začaly požadavky na sjednocení německých zemí, což by pro monarchy malých států znamenalo ztrátu jejich funkce a titul ztratil význam. Největším odpůrcem sjednocení byl pruský král.  1848 liberálove z jihozápadu podnítili ustavení Vorparlamentu, který rozhodl o svolání celoněmeckého parlamentu, jeho úkolem bylo přijetí jednotné německé ústavy. 11 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  Německé ústavodárné Národní shromáždění se poprvé sešlo 18. května 1848 ve Frankfurtu nad Mohanem (Frankfurtský sněm). Jednotlivé země potvrdily jeho autority, když přenesly kompetence spolkového shromáždění na říšského správce.  Při přípavě ústavy se ukázaly dva fatální problémy: stanovit územní rozsah nové německé říše a najít její vhodnou, všobecně přijatelnou hlavu.  Frankfurtská ústava vycházela z dělby moci, zákonodárna moc dvoukomorový parlament, první komora zástupci delegovaní vládami a parlamenty členských státu, druhou volení poslanci. Výkonná moc ústavně neodpověndý císař. Vykonával ji prostřednictvím ministrů kontrolovaných parlamentem. Konstituovaný říšský soud s ústavněprávní kompetencí. Hlavou státu/císařem zvolen král Pruska. Ten odmítl v principu legitimity císařský titul čímz podkopl celý ústavní text.  Po tomto selhání zeměpání usilovali o zvrácení celé revoluční vlny a odbourávali ústavní vymoženosti a snažili se o navrácení do stavu před revolucí. Ovšem nepodařilo se zvrátit zánik feudalismu ani prvku konstitucionalismu. Oktrojovaná ústava v Prusku garantovala fungování zastupitelského systému a omezená občanská práva.  Pruský král po odmítnutí císařské koruny přišel s novým plánem, který měl ponechat více práv v rukou monarchů. S tím souhlasilo Hanoversko a Sasko a utvořili spolu s Pruskem smlouvu tří králů, čímž utvořili spolkový stát bez Rakouska. Byl utvořen říšský sněm, který měl zasedat Erfurtu. Z toho vyšel název Erfurtská unie. Pro odpor Rakouska podpořeného Ruskem bylo od této unie odstoupeno. Severoněmecký spolek  Pruský kancléř Otto von Bismarck byl zastánce provedení německého sjednocení “shora”. Vyřešit situaci “krví a železem”.  Konflikt mezi Pruskem a Rakouskem oddálila válka s Dánskem o Šlevicko a Holštýnsko. Ke konfilktu došlo po této válce kdy si Prusko chtělo tato území anektovat. Po té požádalo Rakousko o mobilizaci spolkové armády proti Prusku na čež vystoupilo z Německého spolku a prohlásilo ho za zaniklý.  V bitvě u Sadové ( Hradec Králové) utrpělo Rakousko a dalších 12 států porážku. Většina států byla anektována s vyjímkou Rakouska které muselo odstoupit Itálii Benátsko, a díky tomu Prusko získalo možnost si udělat sjednocení německých států podle sebe.  Prusko se spojilo se severoněmeckými státy na sever od Mohan a utvořilo Severoněmecký spolek. Ten nebyl již spolek států ale spolkový stát.  Členské státy se shodly na vypracování spolkové ústavy a vypsání voleb.  1867 Spolková ústava věnovala se pouze organizaci Spolku a občanská práva a svobody v ní chyběla. Spolková rada spravovala 12 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 zákonodárnou i výkonnou moc členové vystupovali jako zmocněnci jednotlivých států, nejvíce hlasů mělo Prusko. Říšský sněm byl utvořen na základě všeobecného volebního práva a mě zákonodárnou moc. Prezidentem byl pruský král Vilém I., který velel armádě a utvářel zahraniční politiku Spolku. Otto von Bismarck se stal spolkovým kancléřem.  Byl schválen spolkový trestní zákon. Druhá německá říše – sjednocené německo  Záminkou pro válečný konflikt se stalo nástupnictví na španělský trůn. Francie se bála nárustu moci Hohenzollernů, kteří vládli v Prusku, a na její nátlak odmítl pruský král Vílém I. udělit souhlas k přijetí trůnu. Francie si chtěla utvrdit svůj diplomatický úspěch a chtěla potvrzení, že v budoucnu nikdy na kandidatury na španělský trůn nedá souhlas. Vílem I. výzvu odmítl a celé jednání telegraficky sdělil kancléři Bismarckovi. Text depeše zkrátil, aby utvořil dojem že francouzský velvyslanec Vílema I. urazil, zveřejnil Emžskou depeši. Francouzský císař Napoleon III. reakcí vyhlásil válku. A v této válce Francie prohrála a císař byl zajat. Završeno kapitualcí Paříže v lednu 1871.  Této války se na straně Pruska zapojovaly i jihoněmecké státy, pociťující ohrožení ze strany Francie. Po vojenských úspěších s nimi začal pruský kancléř jednat o jednotném státě, který by nezahrnoval Rakousko.  Vznikla Německá říše s ústavou Severoněmeckého spolku.  Vznik jednotného státu bylo vyhlášeno na zámku ve Versailles roku 1871. Německým císařem byl pruský král. Po té vstoupila v platnost Ústava Německé říše, dle preambule se jednalo o říši spolku vládnoucích knížat. Byla vystavěna na spolkovém (federativním) uspořádání. Nejdůležitější orgány byly Říšská rada a Říšský sněm. Císař reprezentoval Říši na venek a měl běžné oprávnění hlavy státu, tudíž v čele exekutivní moci a armády.  Celé období sjednocení Německa je spjato s Ottou von Bismarckem díky svému nekompromisnímu vystupování si vysloužil přezdívku “železný kancléř”.  Soudní moc zůstala v kompetenci členských států. Říšsky soud sloužil jakožto revizni instance kde sjednocení judikatury.  Právní řád se opíral o převzaté a upravené předpisy, spolkový trestní zákoník a obchodní zákoník. K nim přibyly trestní řád a občanský zákoník BGB Sjednocení Itálie  S procesem sjednocení Itálie je spojen termín risorgimento (obrození, vzkříšení), označující hnutí za svobodu a národní jednotu Itálie od počátku 19. století až do roku 1870. Průkopníci karbonáři či hnutí Mladé Itálie. 13 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 Sjednocovací tendence v první polovině 19. století  Na počátku 19. století na Apeninském poloostrově zřízeny nové republiky – vazalské státy Francie. Charakteristické bylo zavední centralistické byrokracie, moderních zákonů v duchu občanských práv a svobod (code civil), odstranění feudálního řádu.  Okupace v mešťanstvu vyvovala tendence k nacionalismu, což byl důležitý předpoklad pro zrod risorgimenta.  Po vítězství evropských mocností nad Napoleonem Vídeňský kongres znovu přerozdělil mapu Evropy. Itálie se měla vrátit do předrevolučních poměrů, tudíž v jednotlivých italských městských státech byly obnoveny monarchistické vlády. Itálie ale přišla o Lomabardii a Benátsko jež bylo připojeno k Rakousku. Jako reakce na tuto skutečnost začíná z jihu Itálie vznikat tajné hnutí Karbonářů, jehož cílem bylo bojovat proti proti okupaci.  Čerevencová pařížská revoluce nalezla ohlas i u Italů požadující národní jednotu, ústavnost a parlamentarismus.  Roku 1831 vzniká hnutí Mladé Itálie, v jehož čele stojí Giuseppe Mazzini, zastávající myšlenku Itálii sjednotit zdola a vyvořit demokratickou republiku. Revoluce 1848-1849  Během povstání na Sicílii si jeho aktéři vynutili vydání demokratické ústavy a dožadovali se dalekosáhlých reforem. Když neuspěli odělili se od Neapolska a utvořili vlastní vládu.  Nejvýznamější ústavou byla sardniská – Statuto fondamentale, nazývaná Piemontský statut, Sardinský statut, případně podle krále Karla Alberta Albertinský statut. Zaváděla konstituční monarchii a garanatovala základní občanské svobody.  Hlavní překážkou sjednocení Itálie byla rakouská nadvláda na severu v Lombardii a Benátsku a vliv rakouského císařského dvora na další italské panovníky. Proto revoluce v rakouských državách, které se naplno rozhořely po zprávách o vypuknutí březnové revoluce ve Vídni, proto směřovali ke svržení rakouské nadvlády. V Lombardii republikánská vláda, v Benátkách Republika svatého Marka.  Klíčovou měla být válka za nezávislost, kdy král Karel Albert původně chtěl sjednotit pouze sever Itálie se svým královstvím, případně později ostatní státy k federaci. Toto bylo potlačeno a rakušané znovu ovládli Lombardii I Modenu a Parmu. V Neapolsku revoluce také silně potlačena.  Itálie inklinovala k neúspěchu díky své vnitřní nejednotě, protože plány sardniského krále se křížily s představami republikánů.  Nová revoluční vlna,kterou tenokrát vedli republikání “králova válka skončila, začíná válka vlastenecká”.  Únor 1849 vyhlášena Římská republika Ústavodárným shromážděním vedená G. Mazzinim, moc také v Toskánsku. 14 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992  Jako reakci na tyto události se sardinský král, který se nechtěl vzdát vůdčí role Itálie, obnovil “sjednotitelskou” válku proti Rakousku. I v této vlně král prohrál a následně abdikoval pro prospěch svého syna Viktora Emanuela II.  Po měsíčním obléhání kaputilovala Římská republika, G. Mazzini, G. Garibaldi a další vedoucí republikání se museli uchýlit do exilu. Postupně dosazeni dřívější vládci, kteří byli podporování Rakušany. Sjednocení Itálie 1859-1870  Předešlé porážky vedly k formování národního uvědomění italského národa, Itálie se nazadržitelně vydala na cestu ke sjednocení. Ústřední postavou tohoto sjendocení se stal Camillo Cavour, na základě zkušeností z porážky v letech 1848-1849 nabyl dojmu že Itálie bude muset uzavřít spojenectví s jinými státy. Tudíž bylo uzavřeno spojenectví s Francii a byla vyprovokována válka s Rakouskem.  Ve druhé válce za nezávislost Itálie, bylo za podpory Francie, Rakousko poraženo. Tato událost se stala signálem pro vypuknutí povstání v celé zemi.  K největšímu povstání došlo na Sicílii pod vedením národního hrdiny a bojovníka za nezávislot Giuseppe Garibaldiho.  Italské království pod vedením Viktora Emanuela II. bylo vyhlášeno 1861 v Turíně.  Třetí válka za nezávislost Itálie proběhla za vizí získání Benátska výměnou za pomoc Prusku proti Rakousku. Ačkoliv Rakousko vyšlo z bitev v Itálii vítězně, tak rozhodující bitvu s Pruskem u Hradce Králové prohrálo a den na to muselo odstoupit Benátsko Itálii.  Posledním krokem bylo připojit území Círekvního státu s Římem, ten zůstaval svrchovaným územím papeže a chránila jej francouzská vojska. Cestu k obsazení poskytla až prusko-francouzská válka, následný odchod francouzský vojsk z Říma otevřelo se tím možnost aby se stál Řím hlavním městem italského království.  Nová italská monarchie čelila problémům z rozdílů mezi průmyslovým severem a zaostalým jihem. Také vztah k papeži činil velké problémy, papež se po dobytí Říma prohlásil za “vatikánského vězně”. Itálie na to reágovala garančním zákonem z roku 1871, který ovšem nabízel jednostranné řešení, se kterým papež nesouhlasil. Zákon mu poskytoval k užívání nemovitosti ve Vatikánu, prohlásil jej za nedotknutelnou osobu a zaručoval mu roční plat. Problémy přetrvávály (římská otázka) a byly vyřešny až Lateránské smlouvy v roce 1929.  Italské sjednocení bylo provedeno shora, tudíž republikánské naděje na svolání ústavodárného národního shromáždění a přijetí republikánské ústavy se nenaplnily. Ústava jednotného italského státu vznikla formulační úpravou Piemontského statutu.  Tato ústava upravovala především postavení a vzájemný vztah panovníka a Parlamentu “Král z Boží milosti a vůle národa” 15 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 vystupoval jako hlava státu a symbol jednoty. Reprezentoval stát navenek, představitel výkonné moci, rozpouštěl parlament. Jmenoval a odvolával členy vlády.  Parlament se skládal ze dvoukomor, královský senát a sněmovna reprezentantů. Královský senát tvořili členové doživotně jmenovaní panovníkem. Sněmovnu reprezentantů volilo obyvatelstvo (asi 2%).  Od sedmdesátých let se prosazuje parlamentí forma vládnutí. Panovník jde do pozadí.  V druhé polovině osmdesátých let opět vzrůsta úloha výkonné moci.  Právo vycházelo z recipovaných předpisů, Italský parlament zavedl povinnou školní docházku a omezené míře připustil právo na stávku. Pod vlivem socialistického hnutí na přelomu 19. a 20. století zřídil Národní úřad práce, omezil práci v noci, o svátcích a v nezdrávem prostředí a práci žen a dětí a zavedl úrazové pojištění. Znárodnil železnice a ovládl telefonní spoje. Carské Rusko  Carské Rusko druhé poloviny 19. století bylo zemí plnou hlubokých protikladů. Považovalo se za velmoc ale bylo velmi zaostále. Což si uvědomovalo po porážce v Krymské válce a následně po debaklu ve válce s “neevropským” Japonskem.  Tyto porážky přiměly vládce k řadě reformních kroků v ekonomice, státní správě i politice. Zaostála ruská společnost tyto reformy nebyla ochotná příjmout a tak se jen malá část, pouze vyspělejší centrální oblasti Ruska přizpůsobily.  Krymská válka podnítila reformy z první poloviny 60 let. Zrušení nevolnictví, zemská reforma, na jejiž základě se utvořily “všestavovské” orgány samosprávného charakteru se silně limitovanými pravomocemi. Vznik městských samospráv, komplex opatření zasahujících finančí, vojenskou, policejní oblast. Byly pokusy i o soudní reformy ale neúspěšné.  Rusko-japonská válka vyvolala v Rusku roku 1905 revoluci. Car v Manifestu o zdokonalení státního zřízení slíbil vytvoření zákonodárného orgánu Státní dumy a respektování základních občanských práv. Státní dumy prakticky nefungovaly a neměly žádnou faktickou účinnost.  Stolypinova agrární reforma také nebyla dovedena, měla za cíl kolektivní formy hospodaření na venkově a vytvořit silnou vrstvu venkovských statkářů vlastnících půdu. Důležitými zákony byly ty, na jejichž základě půda přecházela do vlastnictví rolníků a ti k vystoupení z občiny nepotřebovali souhlas občinových orgánů.  Přes všechny potíže se na přelomu 19. a 20. století ruská společnost měnila. Stavba transsibiřské magistrály, rozvoj těžby ropy v Baku, rozvoj hutního průmyslu. Uhlí z Dombasu a železná ruda z Krivorožské pánve se staly základnou nového průmyslového centra na jihu. Promyšlená protekcionistická celní politika přiměřeně 16 Downloaded by oh hi ([email protected])  lOMoARcPSD|47502992 chránila ruské podnikatele a příznivé podmínky pro podnikání přiváděly do Ruska zahraniční kapitál. Tím se Rusko stalo zemí s nejvyšší koncentrací průmyslové výroby.  Změna politického obrazu Ruska, nové politické proudy, které se stavěly kriticky proti ekonomickým a politickým poměrům v Rusku. Vznik Konstituční demokratické strany, jejiž příslušníci byli podle zkratky KD označování jako kadeti, hlásící se k principům politického liberalismu.  Na tradici národnictví navazovali příslušníci Socialistické revoluční strany podle zkratky SR jako eseři, orientovali se na venkovské obyvatelstvo a chtěli zlepšit poměry na venkově zřížením občin, v nichž by se půda spravedlivě rozdělovala mezi rolníky.  Na silně rozvíjejcí se dělnictvo se zaměřovala brzy rozštěpená Sociálně demokratická dělnická strana Ruska.  Carská vláda tyto opoziční strany sledovala za pomoci tajné policie (ochranky) a rozvětvené sítě spolupracovníků bedlivě sledovala, kontrolovala a správní i soudní cestou persekvovala. Mnozí představitelé těcho stran proto odešli do exilu a snažili se dění v Rusku ovilivňovat ze zahraníčí. 17 Downloaded by oh hi ([email protected])