Oběhová soustava PDF - ZŠ Na Planině

Přehled ZŠ Na Planině – přírodopis Oběhová soustava Základní vlastnosti krve Krev je tekutina kolující v cévách naší oběhové soustavy. Tekutina vyskytující se v tkáních (mimo cévy) se nazývá tkáňový mok. Krev tvoří u každého člověka přibližně 7 % tělesné hmotnosti (člověk vážící 70 kg má přibližně...

Přehled ZŠ Na Planině – přírodopis Oběhová soustava Základní vlastnosti krve Krev je tekutina kolující v cévách naší oběhové soustavy. Tekutina vyskytující se v tkáních (mimo cévy) se nazývá tkáňový mok. Krev tvoří u každého člověka přibližně 7 % tělesné hmotnosti (člověk vážící 70 kg má přibližně 5 litrů krve). Význam krve a) transport látek: živin z jater a střev do všech tkání, kyslíku z plic do všech tkání, oxidu uhličitého z tkání do plic, odpadu z tkání do ledvin a jater, hormonů (řídících látek) ze žláz do všech tkání b) udržení stálé teploty v celém těle c) obrana organismu (imunita) Složení krve
krevní plazma – tekutá složka (55 % objemu)
krevní tělíska (45 % objemu) – červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky Krevní plazma
tekutá, průhledná, lehce nažloutlá, obsahuje hlavně vodu (přes 90 %)
ve vodě jsou rozpuštěné organické látky (hlavně bílkoviny a cukr glukóza) a anorganické soli (například NaCl) Červené krvinky (erytrocyty)
nejpočetnější krevní tělíska, vznikají v kostní dřeni, buňky nemají jádro (nemohou se samy množit), žijí jen krátkou dobu (přibližně 120 dní = 4 měsíce)
Obsahují červené barvivo hemoglobin (tvořené bílkovinou a atomy železa), zajišťuje přenos kyslíku. V plicích, kde je kyslíku hodně, se hemoglobin nasytí kyslíkem a v tkáních se kyslík z hemoglobinu uvolní. Některé látky mohou hemoglobin zablokovat ("vyřadit z činnosti"). Takovou látkou je například oxid uhelnatý = CO (je obsažený například ve výfukových plynech). I malé množství CO ve vzduchu může zablokovat hemoglobin, takže nedochází k přenosu kyslíku a člověk může upadnout do bezvědomí a nakonec zemřít. Krevní destičky (trombocyty)
malá tělíska, zajišťují srážení krve – při porušení cévy vylučují zvláštní látky, které vyvolají tuhnutí jiných látek v plazmě; tím se vytvoří pevná krevní sraženina, která ucpe poraněnou cévu Bílé krvinky (leukocyty) Zajišťují imunitu – obranu našeho těla proti všem cizorodým částicím, které se mohou dostat do našeho těla, především proti bakteriím a virům. V našem těle škodí nejen samotné cizí buňky (například bakterie), ale také jejich jedovaté zplodiny. Bílé krvinky proti nim bojují třemi způsoby: a) přímo pohlcují škodlivé částice (např. bakterie) b) vylučují zvláštní bílkoviny nazývané protilátky, které zneškodní jedy a obalí cizí buňky ochranným obalem c) zničí cizí buňky zvláštním jedem Přirozená imunita Po nemoci si bílé krvinky zapamatují (často i na celý život) poznávací znaky bakterií nebo virů, proti kterým bojovaly. Když se s nimi setkají znovu, rychle se spustí velmi silná obranná reakce, takže "vetřelec" nemá ani čas se v těle namnožit a člověk nepocítí žádné příznaky nemoci. Očkování Při očkování do těla vpravíme oslabeného nebo usmrceného původce nemoci (spalničky, tetanus, záškrt, černý kašel, tuberkulóza…), aby si ho naše bílé krvinky zapamatovaly. Když se později do těla dostane skutečný živý původce nemoci, je zničen dřív, než se nemoc projeví. Krevní skupiny Na povrchu červených krvinek mají lidé zvláštní znaky, podle kterých můžeme krev zařadit do tzv. krevních skupin. Znalost krevních skupin je důležitá v okamžiku, kdy potřebujeme člověku dodat krev od jiného člověka (krevní transfúze). Při nesprávné transfúzi může cizí krev v těle vytvářet pevné shluky, které ucpávají cévy a člověk zemře. Každého člověka můžeme zařadit do jedné ze čtyř hlavních krevních skupin: A, B, AB a 0 Kromě hlavních krevních skupin lékaři rozlišují ještě pomocné krevní skupiny, například Rh-faktor (může být "pozitivní" nebo "negativní") a několik dalších. Onemocnění krve Chudokrevnost (anemie): V krvi je nedostatek červených krvinek (často je to způsobeno nedostatkem železa v potravě). Člověk je bledý a při námaze strádá nedostatkem kyslíku – rychle se unaví. Leukémie: Zhoubné bujení bílých krvinek ("rakovina kostní dřeně"). V krvi je velké množství nezralých bílých krvinek, které napadají buňky našeho vlastního těla (včetně červených krvinek) a ničí je. Alergie: Příliš silná imunita – bílé krvinky útočí i proti neškodným podnětům (prach, pyl, textil…). Při obranné reakci často vznikají otoky, vyrážky (alergické ekzémy), slzení a kýchání (senná rýma). AIDS: Je smrtelné onemocnění, které způsobuje virus HIV. Virus napadá bílé krvinky a usadí se v nich (člověk je "HIV pozitivní"). Po čase se virus začne množit, a tím zcela vyřadí bílé krvinky z činnosti. Tělo ztratí imunitu, člověk je postižen spoustou chorob a postupně umírá. Při léčbě je možné průběh nemoci zpomalit, nemoc však nelze úplně vyléčit. Jak se člověk může virem HIV nakazit: pohlavním stykem nesterilními nástroji (např. společnou jehlou u drogově závislých) během těhotenství z nakažené matky na dítě v děloze transfúzí nakažené krve (dnes už téměř nehrozí) Virus HIV se nepřenáší: slinami (polibek, používání společné sklenice nebo příboru…) potem (podání ruky, sedátko na WC…) bodavým hmyzem Srdce
uloženo v přední části hrudní dutiny (za hrudní kostí, jeho hrot směřuje doleva)
hmotnost přibližně 300 g
jeho stěnu tvoří srdeční svalovina nazývaná myokard
zvenku je obalené osrdečníkem (vazivová blána) Vnitřní stavba Uvnitř je srdce je rozděleno přepážkou na pravou a levou polovinu. V každé polovině najdeme jednu "nasávací" část zvanou síň a jednu "pumpovací" část zvanou komora. Pravá síň: vstupuje do ní horní a dolní dutá žíla (přivádějí odkysličenou krev z těla), ústí do pravé komory Pravá komora: ústí do plicní tepny (pumpuje odkysličenou krev do plic) Levá síň: vstupují do ní plicní žíly (přivádějí okysličenou krev z plic), ústí do levé komory Levá komora: má nejsilnější vrstvu myokardu, ústí do aorty (srdečnice) – největší tepny těla (vede okysličenou krev do těla) srdeční chlopně: vazivové plátky, umožňují průtok jen jedním směrem (zabraňují zpětnému toku krve), jsou mezi síněmi a komorami a v místech, kde z komor ústí tepny (plicní tepna a aorty) Činnost srdce Jednotlivé části srdce se pravidelně stahují a roztahují, průměrně 70krát za minutu. O činnosti srdce se může lékař přesvědčit například tím, že: a) sleduje tep (nárazy pumpované krve ve větších tepnách) b) poslouchá srdeční ozvy (slyšitelné údery v hrudníku, které vznikají při nárazech chlopní) c) změří EKG (měření slabého elektrického proudu, který vzniká při stahu srdeční svaloviny) Krevní cévy Podle stavby a účelu rozlišujeme tři druhy krevních cév: Tepny
vedou krev ze srdce do vlásečnic; velké tepny se postupně větví na menší tepny a nakonec na malé tepénky
Je v nich velký tlak, a proto mají silné stěny. Ve stěnách tepen je pružné vazivo a hladká svalovina, která umožňuje zužování a rozšiřování tepen. Díky tomu může tělo podle potřeby měnit průtok krve jednotlivými orgány.
uloženy více v hloubce těla, aby byly chráněny před úrazem (při poranění z nich rychle vytéká krev) Vlásečnice
navazují na nejmenší tepénky, jsou to nejtenčí cévy, mají propustnou stěnu (tvořenou jedinou vrstvou buněk)
zde probíhá výměna látek (O2, CO2, cukry, odpad…) mezi krví a okolními tkáněmi. Žíly
vedou krev z vlásečnic zpět do srdce
je v nich menší tlak, a proto mají tenčí stěny než tepny
oproti tepnám jsou uloženy blíže k povrchu
žíly v dolních končetinách mají uvnitř kapsičkové chlopně, které propouštějí krev jen jedním směrem, a tím usnadňují tok krve do srdce (obrázek vpravo) Krevní oběh Krev neustále koluje v cévách mezi srdcem a jednotlivými orgány v těle. V našem těle můžeme rozlišit dvě základní části krevního oběhu: Malý krevní oběh …je část oběhu mezi srdcem a plícemi. Začíná v pravé komoře, odkud je odkysličená krev pumpována do plicní tepny. Ta se postupně větví až na malé plicní tepénky a nakonec na plicní vlásečnice. Zde se z krve odstraní CO2 a naopak se do krve dostane kyslík. Z plicních vlásečnic se okysličená krev sbíhá do plicních žilek a nakonec do několika plicních žil, které ústí do levé síně. Velký krevní oběh …je část oběhu mezi srdcem a ostatními částmi těla (kromě plic). Začíná v levé komoře, odkud je okysličená krev pumpována do mohutné tepny nazývané srdečnice (aorta). Ta se hned u srdce ohýbá dolů a vede břišní dutinou. Ze srdečnice postupně vystupuje několik důležitých tepen, například věnčité tepny (zásobují krví srdeční sval), krkavice (vedou krev do hlavy), podklíčkové tepny (vedou krev do horních končetin) a stehenní tepny (vedou krev do dolních končetin). Tepny se postupně větví na menší tepénky a nakonec na vlásečnice, kde se do tkání uvolňuje kyslík a naopak do krve přechází CO2. Z vlásečnic se krev sbíhá do žilek a žil a nakonec do dvou největších žil – dolní duté žíly (vede krev z nohou a břišní dutiny) a horní duté žíly (sbírá krev z hlavy a horních končetin). Obě duté žíly ústí do pravé srdeční komory. Tkáňový mok, míza a mízní soustava Tkáňový mok je tekutina, která vyplňuje všechny prostory mezi buňkami v těle. Vzniká ve vlásečnicích z krevní plazmy. Hromadění tkáňového moku se projeví otokem. Přebytečný tkáňový mok se odvádí zpět do krve zvláštními cévami, které dohromady tvoří mízní (lymfatickou) soustavu. Tato soustava začíná mízními vlásečnicemi, které nasávají tkáňový mok z tkání. Vlásečnice se sbíhají do mízních cév. Největší mízní cévy nakonec ústí do krevního oběhu (do horní duté žíly). V mízních cévách jsou rozšířená místa nazývaná mízní (lymfatické) uzliny. Zde se tekutina čistí (filtruje) a také zde vznikají některé bílé krvinky a protilátky. V době nemoci se mízní uzliny zvětší (zduří). Protože se tekutina uvnitř mízních cév svými vlastnostmi trochu liší od tkáňového moku (je čistší, obsahuje bílé krvinky a protilátky), označuje se zvláštním pojmenováním míza (lymfa). Slezina Nachází se v levé části břišní dutiny za žaludkem. Slouží jako pomocná zásobárna krve pro případ krvácení (je v ní přibližně 0,5 litru krve) a obsahuje velké množství mízních uzlin, kde se tvoří bílé krvinky a protilátky. Poruchy srdce a cév Arterioskleróza: Do stěn tepen se ukládá cholesterol (vzniká hlavně z živočišných tuků) a některé soli. Stěny tepen tvrdnou, jsou křehké a jsou čím dál tlustší, vnitřní průměr tepen se zmenšuje. Ztvrdlé stěny tepen mohou při větším tlaku prasknout, což je nebezpečné zvláště u tepen v mozku – nastane mozková mrtvice. Na nerovném povrchu tepen se také rozbíjejí krevní destičky a vzniká krevní sraženina, která může zúženou tepnu ucpat. Infarkt myokardu: V důsledku arteriosklerózy dojde k ucpání věnčité tepny krevní sraženinou. Část srdeční svaloviny (myokardu) přestane být zásobována kyslíkem a živinami a začne odumírat. Srdce pracuje nepravidelně, člověk cítí ostrou bolest. Odumřelá část srdeční svaloviny se už neobnoví a je nahrazena vazivem. Křečové žíly: V dolních končetinách ochabnou stěny žil. Krev se hromadí nad kapsičkovými chlopněmi (žíly se v těch místech vyboulí). V dolních končetinách se zpomalí průtok krve, tkáně strádají nedostatkem kyslíku a člověk cítí bolest.