Žák s duševním onemocněním

Žák s duševním onemocnění m USS/JSVP Otázky k zamyšlení: Kdo je žák s duševním onemocněním? Do jakého vzdělávacího proudu „takové žáky“ zařazujeme? Jakým způsobem se ve škole realizují témata duševního zdraví, duševní hygieny?  Nejčastěji se ve škole můžeme setkat následujícími o...

Žák s duševním onemocnění m USS/JSVP Otázky k zamyšlení: Kdo je žák s duševním onemocněním? Do jakého vzdělávacího proudu „takové žáky“ zařazujeme? Jakým způsobem se ve škole realizují témata duševního zdraví, duševní hygieny?  Nejčastěji se ve škole můžeme setkat následujícími obtížemi v oblasti duševního zdraví: (možnost přeskočit na slide 15) Porucha nálady Porucha nálady je stav, kdy člověk cítí smutek, beznaděj nebo nadměrnou radost, které neodpovídají aktuální situaci. Tato změna emocí může ovlivnit každodenní život, mezilidské vztahy a vzdělávání, má vliv i na kognitivní procesy jedince. Poruchy nálady mohou zahrnovat deprese, mánie nebo bipolární poruchu. Mohou být i součástí jiných psychických poruch či somatických nemocí. Úzkostné poruchy Úzkostné poruchy jsou stavem, kdy žáci či žákyně zažívají silné pocity strachu a úzkosti, které mohou ovlivnit jejich každodenní život. Sledovat můžeme úzkostné reakce, obavy, úlekové reakce, vyhýbání se, somatické potíže. Je velmi obtížné určit, kdy míra úzkosti překročí hranici diagnózy a kdy se jedná o povahový rys, případně vliv výchovy. Sledujeme, jak žák funguje v běžném denním programu a popisujeme změnu, která vede k selhávání. Symptomy mohou zahrnovat nepřiměřené obavy, nervozitu nebo náhlé záchvaty paniky. Schizofrenie Schizofrenie je psychické onemocnění, které ovlivňuje způsob, jakým lidé myslí, cítí a vnímají realitu. Lidé s touto poruchou mohou zažívat halucinace, bludy a poruchy myšlení. Schizofrenie může ovlivnit každodenní život a vyžaduje léčbu zahrnující psychofarmaka a psychoterapii. Symptomy mohou nastupovat vlekle, mohou se však objevit i náhle. Mezi viditelné symptomy patří: úzkosti, sociální staženost, vyhýbání se zátěži a kognitivní zhoršení. Nejdůležitější diagnostická kritéria, kterými jsou halucinace a bludy, v drtivé většině nelze ve škole pozorovat. Ve stavu, kdy děti ztrácí kontakt s realitou a nejsou schopny tajit poruchy myšlení a vnímání, už spíše nezvládají školní docházku. Porucha příjmu potravy Porucha příjmu potravy je psychický problém zahrnující narušený vztah k jídlu, často se projevující nadměrným omezením stravy nebo opakovaným přejídáním a narušeným vztahem k sobě samému. Dvě hlavní formy poruch příjmu potravy jsou: mentální anorexie, kdy lidé drasticky omezují příjem potravy mentální bulimie, kdy dochází k opakovaným záchvatům přejídání následovaným kompenzačním chováním (zvracení apod.). Tyto poruchy mohou mít vážné důsledky pro fyzické i duševní zdraví a vyžadují odbornou léčbu. Diagnóza „svádí“ k pomoci, která je ale v laické podobě zcela kontraproduktivní. Pomoc patří jednoznačně do oblasti zdravotnictví ve formě klinické psychoterapie, psychiatrie, případně hospitalizace. Zejména není možné dítě hlídat, kontrolovat a zapojovat do kontroly spolužáky. Nejviditelnějšími symptomy jsou snížení váhy, sociální staženost, nově se vyskytující „vzorný žák či vzorná žákyně” a pokles nálady. Obsedantně kompulzivní porucha (OKP, OCD) Obsedantně kompulzivní porucha (OKP) je duševní poruchou, která se projevuje nežádoucími myšlenkami (obsesemi), a proto se jedinci často uchylují k opakovaným činnostem nebo rituálům (kompulzím). Příkladem může být neustálé mytí rukou z obavy z infekce. OKP může výrazně ovlivnit každodenní život a jeho kvalitu. Nutkavé chování může dítě omezit jen krátkodobě a vynucování omezení vždy přináší výrazné psychické napětí a následné zhoršení, afektivní reakce dítěte apod. Poruchy osobnosti Poruchy osobnosti jsou dlouhodobé vzorce chování, myšlení a vnímání, které odlišují jedince od normálního sociálního fungování. Lidé s poruchami osobnosti mohou mít problémy v mezilidských vztazích a vykazovat nepružné reakce na různé životní situace. Existuje několik typů poruch osobnosti, jako například paranoidní, histriónská nebo narcistická porucha osobnosti. Poruchy osobnosti se diagnostikují až v dospělosti, jejich rysy se však mohou projevovat již dříve. Rušivé nebo disociální chování Rušivé nebo disociální chování zahrnuje vzorce jednání, které odporují společenským normám a mohou narušit mezilidské vztahy nebo sociální prostředí. To může zahrnovat agresivitu, opakované porušování pravidel, lhaní nebo nerespektování práv ostatních. Tato chování mohou být spojena s různými psychickými poruchami, s nezdravým rodinným zázemím, s reakcí na stresové události či s užíváním návykových látek. Je potřeba si uvědomit, že rušivé nebo disociální chování může být také voláním o pomoc či reakcí na situaci, kterou jedinec prožívá a neumí či nemůže ji ovlivnit. Shrnutí S výše popsanými obtížemi v oblasti duševního zdraví se v poslední době setkáváme ve školách častěji. Nutné je zaměřovat se zejména na prevenci a včasný záchyt studentů s těmito obtížemi. „Prvozáchyt“ může udělat jakýkoli pedagogický pracovník, který potom spolupracuje se školním poradenským pracovištěm. Vzhledem k vážnosti těchto stavů je nezbytné poskytnout žákům adekvátní léčbu a podporu i v rámci zdravotnictví, nejen v prostředí školy. Otevřenost, porozumění a empatie jsou klíčovými hodnotami pro úspěšné zvládání těchto výzev a vytváření prostředí, které podporuje duševní zdraví a rozvoj každého žáka.  Dopady duševního onemocnění na vzdělávání žáků Duševní onemocnění může výrazně ovlivnit koncentraci, učení a školní výkonnost žáků a žákyní. Negativní emocionální stavy spojené s tímto onemocněním mohou snížit motivaci k učení i zhoršit schopnost plnit školní úkoly. Duševní onemocnění může mít výrazný sociální dopad na postiženou osobu, způsobuje obtíže v interakci s okolím a ovlivňuje kvalitu života. Hranice, od které začínáme hovořit o duševním postižení, jsou relativní a závisí na rozsahu a intenzitě poruchy. U dětí a mládeže s diagnostikovaným duševním onemocněním se hovoří o speciálních vzdělávacích potřebách, které vyplývají z tohoto postižení a vyžadují speciální přístup.  Rozmanité dopady duševních onemocnění na jednotlivce znamenají, že v rámci jejich inkluze do vzdělávacího prostředí nelze aplikovat univerzální přístup. Klíčové faktory zahrnují: Typ a závažnost duševní poruchy; preferované metody komunikace a interakce; současná úroveň jazykových dovedností; historie péče a podpory poskytované jednotlivci; kognitivní schopnosti a emocionální stabilita jedince; úroveň zapojení rodiny a jejich schopnost podporovat vzdělávání a komunikaci. Před zařazením jedince s duševním onemocněním do inkluzivního prostředí běžné školy je nezbytné pečlivě posoudit jeho schopnosti a potřeby, zejména s ohledem na jeho schopnost interakce a přizpůsobení se sociálním situacím. Nedostatečná kompenzace duševní poruchy může způsobit komunikační bariéry a narušení mezilidských vztahů, což může vést k problémům v sociální integraci a omezené životní perspektivě postižené osoby.  Specifika začleňování žáků s duševním postižením Porozumět individuálním potřebám žáků a žákyní: Vyučující by měli mít informace o konkrétních potřebách každého žáka a žákyně, což zahrnuje znalosti o jejich specifických symptomech, spouštěčích a strategiích v chování. Flexibilně přistupovat k výuce: Poskytování flexibilních možností výuky může pomoci žákům, kteří se např. potýkají se změnami nálady a poklesem energie. Příkladem je možnost alternativních úkolů nebo individuálního tempa práce. Podporovat emocionální zdraví žáků a žákyní: Školní prostředí by mělo být podporující a přátelské k emocionálnímu zdraví, umožňující žákům konzultovat své pocity s vyučujícími nebo školním psychologem, psycholožkou, pokud to žáci považují za potřebné. Spolupracovat s rodinou: Udržování otevřené a pravidelné komunikace s rodiči nebo opatrovníky je klíčové. Rodina může poskytnout cenné informace o žákovi či žákyni a společně s vyučujícími mohou vypracovat strategie podpory (plán pedagogické podpory). Poskytovat psychologickou podporu: Škola by měla mít k dispozici služby psychologa či jiného odborníka, který může spolupracovat s učiteli a rodiči na plánu pedagogické podpory pro daného žáka. Pravidelně monitorovat a vyhodnocovat: Sledování pokroku a pravidelné hodnocení úrovně funkčnosti podpory může pomoci v identifikaci dalších potřeb žáka a v úpravách plánu pedagogické podpory. Vytvářet inkluzivní prostředí: Podpora inkluzivního prostředí, ve kterém jsou žáci integrováni s ostatními žáky, může pomoci snížit stigmatizaci a poskytnout podporu prostřednictvím vrstevnických vztahů. Doporučení pro první kontakt s žákem Metodické doporučení Opatření na úrovni školy, která se nám opakovaně osvědčila při práci se studenty s duševním onemocněním: 1. Využíváme příležitostí (dny otevřených dveří, prezentace nabídky služeb školního poradenského pracoviště, třídní schůzky pro nově přijaté studenty aj.) pro informování studentů a zákonných zástupců o vhodnosti sdělení informací, které mohou mít vliv na průběh vzdělávání, a poskytneme konkrétní příklady. Důležité je snažit se vytvářet atmosféru přijetí odlišností, důvěry a respektu. Zapojit se kromě členů školního poradenského pracoviště mohou také třídní učitelé či vedení školy. 2. Zařazujeme do minimálního preventivního programu školy oblast prevence duševních onemocnění. 3. Téma duševních onemocnění a zdravého životního stylu zařazujeme do výuky (např. biologie, základy společenských věd, psychologie aj.). Opatření na úrovni školy, která se nám opakovaně osvědčila při práci se studenty s duševním onemocněním: 4. Zjistíme-li, například jednou z cest, které jsme popsali v úvodu, že nějaký student potřebuje z důvodu duševního onemocnění podpůrné opatření, snažíme se zapojovat všechny tři strany (studenta, rodiče, pedagogy), abychom co nejpodrobněji zmapovali situaci a pomoc mohli nastavit co nejefektivněji. 5. Za souhlasu zletilého studenta či zákonných zástupců zkontaktujeme odborníky (klinický psycholog, lékař, psychiatr aj. a školské poradenské zařízení), informace od nich nám mohou být prospěšné při nastavování podpůrných opatření. 6. Pokud to vyhodnotíme jako žádoucí a pokud získáme souhlas studenta či zákonných zástupců, vhodným způsobem informujeme spolužáky studenta. Pokud se ve třídě vlivem specifického způsobu chování studenta objevují vztahové či jiné potíže, situaci řešíme např. za pomoci školního psychologa, výchovného poradce či jiného odborníka. Opatření na úrovni školy, která se nám opakovaně osvědčila při práci se studenty s duševním onemocněním: 7. Informujeme všechny vyučující, kteří studenta učí, o specifických potřebách studenta a podrobně vysvětlíme smysl a způsob poskytování podpůrných opatření. Vyučujícím poskytneme prostor pro dotazy a vlastní návrhy řešení situací a dáme jim možnost hovořit o jejich obavách a nejistotě. Vyučující nutně nemusí mít informaci o konkrétní diagnóze studenta (což je samozřejmostí, pokud si to student a zákonní zástupci nepřejí). 8. V případě, že to situace vyžaduje, vytvoříme krizový plán, se kterým seznámíme všechny vyučující či jiné pracovníky školy, kteří přicházejí se studentem do styku. S krizovým plánem seznámíme také všechny osoby, jejichž kontakty jsou v něm uvedeny. Krizový plán Legislativní rámec Informační zdroje k tématu https://zapojmevsechny.cz/clanek/825-specifika-vzdelavani-zaku-s-dusevni m-onemocnenim https://dzda.cz/dusevni-onemocneni-pomoc/ https://www.pedagogicke.info/2022/05/manual-pro-ucitele-jak-efektivne.ht ml https://vsechpetpohromade.cz/dusevni-zdravi-ve-skole/ https://mapthesystem.cuni.cz/MTS-34-version1-lemonovalucie_19510_195 265_charles_university_summary_mentalhealthofhighschoolst.pdf https://www.rizeniskoly.cz/casopisy/skolni-poradenstvi-v-praxi/student-s-du sevni-nemoci-na-stredni-skole.m-3290.html https://oransi.com/blogs/health-wellness/children-s-mental-health-and-why -it-matters