Summary

This document provides information on inorganic chemistry, covering topics such as metals, alloys, eutectics, intermetallics, coordination compounds and chelates. It also discusses concepts like crystal field theory, magnetic properties, and the periodic table.

Full Transcript

Anorganika II. KOVY - Kovy jsou dobré vodiče elektřiny i tepla. - Elektrická vodivost je způsobena přítomností volně se pohybujících valenčních elektronů, tzv. elektronového plynu. - Kovová mřížka se skládá z jader atomů s vnitřními elektrony, k...

Anorganika II. KOVY - Kovy jsou dobré vodiče elektřiny i tepla. - Elektrická vodivost je způsobena přítomností volně se pohybujících valenčních elektronů, tzv. elektronového plynu. - Kovová mřížka se skládá z jader atomů s vnitřními elektrony, které jsou obklopeny volnými valenčními elektrony. - Tepelná vodivost je způsobena také přítomností volně pohyblivých elektronů, které mají schopnost přenosu tepelné energie. - Další důležitou vlastností kovů je kujnost a tažnost. - Kovy je možno tvarovat působením mechanické síly, aniž by docházelo k jejich poškození. - To je způsobeno pohybem dislokací (poruch) v krystalové mřížce. Slitiny - Homogenní směsi dvou a více kovů. - Mají odlišné vlastnosti od čistých kovů. - První využívanou slitinou bylo pravděpodobně meteoritické železo, což je slitina železa a niklu. - Později člověk objevil výrobu bronzu (Cu+Sn) a oceli (Fe+C). - Podle počtu složek se dělí na binární, ternární a kvartérní. - Nejčastěji se připravují sléváním tavenin kovů. - Jejich vlastnosti jsou odlišné od vlastností čistých kovů, liší se teplotou tání, chemickou stabilitou i mechanickými vlastnostmi. - Cílené přidávání dalšího kovu k jinému kovu nebo slitině se nazývá legování. Eutektika - Tuhá směs dvou látek s nejnižší teplotou tání. - Aby mohly dva kovy vytvořit eutektikum musí být splněny tyto podmínky: 1. V pevném skupenství jsou kovy vzájemně nerozpustné, nebo částečně rozpustné. 2. V kapalném skupenství jsou kovy vzájemně mísitelné. 3. Teploty tání obou kovů jsou si dostatečně blízké. 4. Eutektická teplota je nižší než teploty tání obou kovů. - Příkladem jsou pájky, slitiny cínu s olovem nebo mědí. Jejich teplota tání se pohybuje okolo 183 ∘C, zatímco teplota tání cínu je 232 ∘C a olova 328 ∘C. - Příkladem nekovového eutektika je směs NaCl+H2O, která se využívá při solení silnic. Při koncentraci 23,3 % je její teplota tání −21,2 ∘C. Intermetalika - Pevné fáze obsahující dva nebo více kovových prvků a volitelně jeden nebo více nekovových prvků. Její krystalová struktura je odlišná od struktury jednotlivých složek. - Mezi jednotlivými prvky jsou chemické vazby. - Vyrábí se tavbou prvků nebo práškovou metalurgií. - Jsou zpravidla křehké a těžko opracovatelné, ale mají vysokou teplotní stabilitu, zajímavé magnetické vlastnosti a vysokou pevnost. Slitiny - Oceli jsou slitiny železa s uhlíkem a dalšími prvky, které obsahují méně než 2,14 % uhlíku. - Při vyšším obsahu uhlíku se slitiny označují jako litiny. - Vyrábí se v ocelárnách ze surového železa nebo železného šrotu snižováním obsahu uhlíku a dalších prvků (S, P, N) a přidáváním vhodných legujících prvků. - Surové železo se získává ve vysokých pecích redukcí železné rudy (Fe2O3 ⋅ FeO) koksem. KOORDINAČNÍ SLOUČENINY - Koordinační sloučeniny jsou známy již dlouho, např. pruská modř. - Ve své struktuře obsahují alespoň jednu koordinační vazbu mezi centrálním kovem a ligandem. - Koordinační vazba je dvouelektronová chemická vazba, kde oba elektrony pocházejí z jednoho atomu (donoru), druhý atom (akceptor) poskytuje pro tyto elektrony volný orbital. - Jejich struktura byla ale dlouho neznámá, o její objasnění se zasloužil švédský chemik Alfred Werner. - Studoval solváty chloridu kobaltitého s amoniakem. Zjistil, že existuje řada sloučenin, s rozdílnou barvou. - Tyto sloučeniny také poskytují rozdílná množství AgCl při reakci s AgNO3. Cheláty - Komplexy s vícedentátními ligandy jsou řádově stabilnější než komplexy s monodentátními ligandy. - Tyto komplexy se označují jako chelátové, z řeckého chelos – klepeto. - Konstanta stability komplexu s vícevaznými ligandy je vyšší než u komplexu s jednovaznými ligandy. - Nejvýraznější je tento efekt, pokud vznikají pěti-a šestičlenné cykly. - Při vzniku chelátového komplexu nahrazením monodentátních ligandů vícedentátními dochází k výraznému zvýšení entropie systému (+Δ𝑆). Teorie krystalového pole (CFT) - Popisuje vazebné poměry v koordinačních sloučeninách. - Interakce mezi ligandem a centrálním kovem je popisována pomocí elektrostatiky, ligandy jsou chápány jako negativní bodové náboje a kov jako kladný náboj. - Vazba je realizována pomocí d-orbitalů kovu, které jsou v nevázaném iontu energeticky degenerované, tzn. mají stejnou energii. - Po vytvoření komplexu dojde, v závislosti na tvaru komplexu, k jejich rozštěpení na dvě skupiny. Velikost rozštěpení (rozdíl energií) je dána několika faktory: o povahou a oxidačním stavem kovového iontu, čím je vyšší oxidační stav kovu, tím pozorujeme i silnější štěpení o geometrickým uspořádáním ligandů okolo centrálního kovu o povahou ligandu, čím silněji ovlivňuje ligand centrální kov, tím bude štěpení silnější - Sílu štěpení můžeme odhadnout pomocí spektrochemické řady ligandů, což je výčet ligandů seřazený podle síly generovaného pole: ▶ S 2– < SCN– < Cl– < F – < OH– < H2O < NH3 < CN– < CO - Existuje pět atomových d-orbitalů, podle symetrie je můžeme rozdělit na dvě skupiny: o t2𝑔 – sem patří tři orbitaly, jejichž laloky leží mezi osami souřadného systému, tj. 𝑑𝑥𝑦, 𝑑𝑦𝑧 a 𝑑𝑥𝑧 o e𝑔 – dva orbitaly, jejichž laloky leží v osách souřadného systému, tj. 𝑑𝑧 2 a 𝑑𝑥2−𝑦2. Teorie ligandového pole Magnetické vlastnosti látek - Diamagnetismus – zeslabují vnější magnetické pole. Ideálními diamagnetiky jsou supravodiče, projevuje se to Meissner-Ochsenfeldovým efektem. - Paramagnetismus – tyto materiály zesilují vnější magnetické pole. Spiny jsou uspořádány do domén, při působení magnetického pole se všechny dipóly orientují souhlasně. V nepřítomnosti magnetického pole je jejich orientace náhodná a navzájem se nulují. - Ferromagnetismus – ferromagnetické materiály vykazují samovolnou magnetizaci. Jedná se o většinu permanentních magnetů. - Antiferromagnetismus – orientace jednotlivých domén jsou opačné a navzájem se nulují. - Ferrimagnetismus – podobně jako u antiferromagnetických materiálů jsou sousední domény orientovány opačně, ale jejich velikost není stejná, proto si materiál udržuje zbytkovou magnetizaci. Multiplicita - Popisuje počet nepárových elektronů v komplexu. - Je dána vztahem: M = 2S + 1, kde S je celkový spin komplexu. Štěpení v oktaedrickém poli - Komplex se skládá z centrálního atomu a šesti ligandů, které jsou umístěny ve vrcholech oktaedru. - Orbitaly 𝑒𝑔 si zvýší energii oproti neštěpeným d-orbitalům a orbitaly 𝑡2𝑔 si ji naopak sníží. - Rozdíl mezi energetickými hladinami označujeme jako stabilizační energii oktaedrického pole (Δ𝑂). - V případě silných ligandů je hodnota Δ𝑂 vyšší než hodnota párovací energie v d-orbitalech, proto se nejprve zcela zaplní orbitaly 𝑡2𝑔 a až poté se začnou plnit orbitaly 𝑒𝑔 , vznikají tzv. nízkospinové komplexy. - V případě slabých ligandů je hodnota Δ𝑂 nižší než hodnota párovací energie v d-orbitalech, pak je pro elektrony výhodnější nejprve zpola zaplnit všech pět orbitalů a až poté doplňovat elektronové páry v orbitalech. Vznikají tzv. vysokospinové komplexy Štěpení v tetraedrickém poli - Komplex se skládá z centrálního atomu a čtyř ligandů, které jsou umístěny ve vrcholech tetraedru. - Štěpení orbitalů je opačné, 𝑒𝑔 jdou energeticky dolů a 𝑡2𝑔 nahoru. - Síla tetraedrického pole (Δ𝑡 ) je menší než polovina oktaedrického pole (přesně jde o 4 /9Δ𝑂), proto jsou všechny tetraedrické komplexy vysokospinové PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ - Prvky jsou uspořádány podle vzrůstajícího atomového čísla. - Jsou uspořádány do skupin a period. - Ve skupinách jsou prvky se stejným počtem valenčních elektronů. Díky podobné elektronové konfiguraci mají podobné chemické vlastnosti. Skupin je celkem 18. - V periodách jsou prvky jejichž valenční elektrony obsazují stejnou energetickou hladinu. Všechny dosud známé prvky jsou v periodách 1—8. - Dále můžeme prvky rozdělit do čtyřech bloků, podle typu orbitalu, který obsadil poslední elektron. Známe čtyři bloky - s, p, d a f. - Podle fyzikálních a chemických vlastností rozdělujeme prvky do tří velkých skupin — kovy, polokovy a nekovy. PERIODICITA VLASTNOSTÍ PRVKŮ - Vlastnosti prvků odpovídají umístění prvku v PSP. Podobnost prvků v rámci skupiny PSP je dána podobnou konfigurací valenční elektronové vrstvy. - Atomový poloměr v periodě klesá s rostoucím protonovým číslem, je to dáno zvyšujícím se nábojem jádra, které pak silněji přitahuje elektrony zaplňující valenční slupku. V rámci skupiny roste se stoupajícím protonovým číslem. - Elektronegativita v periodě narůstá, ve skupině postupně klesá. - Ionizační energie klesá v rámci skupiny, v rámci periody roste. - Redoxní vlastnosti v levé části tabulky jsou redukční činidla (H, Na, Ca, Mg) a v pravé oxidační (F, O, Cl). - Acidobazické vlastnosti v levé části tabulky jsou zásadotvorné prvky (Na, K, Ca, Mg) a v pravé kyselinotvorné (F, Cl, S). Inertní elektronový pár - Efekt inertního páru je jev, kdy se elektrony v orbitalu s valenční slupky nezapojují do tvorby chemických vazeb. - Projevuje se to vyšší stabilitou nižšího oxidačního stavu oproti lehčím prvků. - Efekt pozorujeme u těžších prvků skupin 13–16. - Prvky p bloku ve 4.-6. periodě mají díky vlivu d-a f- orbitalů pevněji vázané s-elektrony valenční slupky. - Efekt můžeme ilustrovat nízkou stabilitou sloučenin PbIV oproti SnIV. - Efekt se může projevovat i nízkou sterickou aktivitou tohoto elektronového páru, tzn. že pár neovlivňuje geometrii sloučeniny (nelze pak použít teorii VSEPR). Allotropie - Koncept alotropie navrhl v roce 1841 Jöns Jakob Berzelius, termín je odvozen z řeckého pro variabilitu. - Alotropy prvku jsou rozdílné strukturní modifikace daného prvku, mají odlišné fyzikální i chemické vlastnosti. - S alotropy se setkáváme např. u uhlíku, fosforu, síry a mnoha dalších prvků. o Uhlík: diamant, grafit, grafen, fullereny, uhlíkové nanotrubice, … o Fosfor: bílý, červený, černý, fialový o Selen: červený, šedý, černý o Kobalt: 𝛼-kobalt, 𝛽-kobalt Polymorfie - Polymorfie (mnohotvarost) je ekvivalent alotropie u sloučenin. Je to schopnost látek krystalovat ve více krystalových strukturách. - Polymorfní přechod je reverzibilní přechod mezi polymorfními modifikacemi. Nedochází tedy ke změně chemického složení, ale pouze uspořádání v krystalu. - Polymorfii pozorujeme u organických (benzamid, kyselina maleinová) i anorganických sloučenin (křemen, oxid hlinitý, oxid chromitý). SUPERTĚŽKÉ PRVKY - Struktura atomového jádra je podobná struktuře elektronového obalu. - Protony mají svůj systém hladin, stejně tak neutrony. Z toho důvodu existují velmi stabilní kombinace počtu protonů a neutronů, tzv. magická čísla, kdy jsou tyto slupky zcela zaplněny. - 2, 8, 20, 28, 50, 82, 12639 - U těchto číselných kombinací se očekává zvýšená stabilita jader. - Stabilitu jader dále zvyšuje sudý počet protonů i neutronů. DIPÓLOVÝ MOMENT - Vektor popisující rozložení elektrického náboje v molekule. - Výsledný dipólmoment získáme vektorovým součtem dipólmomentů jednotlivých vazeb. - Pro dvojatomové molekuly je definován jako součin parciálního náboje na kladně nabitém atomu a mezijaderné vzdálenosti: ▶ - 𝜇 = ⃗ 𝛿.𝑙 [C.m] MAGNETICKÉ VLASTNOSTI PRVKŮ - Podle chování v magnetickém poli rozlišujeme látky: o diamagnetické o paramagnetické o feromagnetické o ferimagnetické o antiferomagnetické - Diamagnetické látky vypuzují magnetické pole ze svého objemu. - Jsou složeny z atomů, které neobsahují nepárové elektrony. - Ideálními diamagnetiky jsou supravodiče I. typu. - Diamagnetické jsou zlato, měď nebo rtuť. Za laboratorní teploty je jedním z nejsilnějších diamagnetických materiálů pyrolytický uhlík. - Paramagnetické látky mají ve své struktuře nepárové elektrony. - Jsou přitahovány vnějším magnetickým polem. - Příkladem je hliník, vápník nebo hořčík. - Feromagnetické látky jsou složeny z paramagnetických atomů uspořádaných do magnetických domén. - Ty jsou orientovány náhodně, ale v přítomnosti magnetického pole se všechny orientují shodně s vnějším polem. - Dokáží si udržet magnetismus i v nepřítomnosti magnetického pole. - Feromagnetické látky se využívají při konstrukci jader cívek v elektromagnetech a transformátorech. - Ferimagnetické látky mají menší část spinů orientovanou opačným směrem než působí magnetické pole. - Mají také vyšší elektrický odpor než feromagnetické látky. - Jde např. o Fe2O3 nebo MnO. - Antiferomagnetické látky mají také magnetické domény, ale ty jsou orientovány opačně a navzájem se nulují. - Po překročení tzv. Néelovy teploty se mění na paramagnetické látky. - Většina látek vykazuje antiferomagnetismus za nízkých teplot. - Jediným antiferomagnetickým prvkem za laboratorní teploty je chrom. 13. skupina - Ga, In, Tl, Nh Konfigurace (n-1)d10 ns2 np1, od Tl navíc (n-2)f14 – odlišnosti v chemickém chování Organokovové sloučeniny: GaR3, InR3 i TlR3, R – Me, Et, Ph, TlC5H5 v cyclopentadieng/thany complex plynné fázi [Tl(η5-C5H5)], obdobně [In(η5-C5H5)]. Terazeneschlopentading a stejne Gally Gaz My ga lan Hydridy: GaH3 (stabilnější Ga2H6), InH3 – prakticky neexistuje, T digalan -nHz indan TMy talan TlH3???, TlH – všechny hydrolyzují. Chalkogenidy: InAs, InSb, polovodiče, polokovy, supravodiče: Tl5Te3, dále např. In4Se3, Tl4S3. Halogenidy: MX3 (TlX, TlF3), [MX4]- a [MX6]3- Ga: eka-aluminium, Gallia – Francie, za laboratorní teploty často kapalné (b.t. 30 °C, podchlazuje se), s kyselinami a zásadami reaguje obdobně jako hliník, použití – polovodiče, LASER. dava i do teplomeri - se Sloučeniny Ga: GaX3, Ga2O3, GaO(OH), A[GaF6] gallium + H21 > H *+ Gady 2Ga + 2NaOH + 10H2O → 2Na[Ga(OH)4(H2O)2] + 3H2 hlinit tetrahydroxo diguagalitan soday- - podobne > Zesadite In: indigově modrá čára ve spektru (indicum), s hydroxidy nereaguje, použití – nízkotající slitiny, polovodiče Sloučeniny: InX3, InN, In2O3, In(OH)3 – NH3 do vodného roztoku InCl3, Zasadite Tl: zelená čára ve spektru (thallos – rašící výhonek, ratolest) & s hydroxidy nereaguje, se vzduchem a vodní párou reaguje za vzniku : - TlOH, použití – vysoce toxické sloučeniny bez použití (infračervená spektroskopie TlBr a TlI) -realce pouze s hyselinami TlIz-neexisteje Sloučeniny: TlX (Tl+I3-), TlF3, Tl2O, TlOH, Tl3N o THIs trijodid talny nitriding zid fetraazido thalitan thalny a thaling Explozivní: Tl3N, TlN3, TlI[TlIII(N3)4] V chroniche toxicita-padani vlasic Bazicita hydroxidů roste v řadě Ga, In, Tl. Nh: 286Nh T1/2 = 20 s. - nema yuziti Bor, Hliník, Galium, Indium, Thallium a Nihonium BOR - Bor je nekovový prvek, značka B, protonové číslo - Ve vesmíru je velmi vzácný, koncentrace na Zemi se pohybuje okolo 9 ppm. - Borax – Na2 [B4O5 (OH)4 ] ⋅ 8 H2O – byl znám už od starověku. - Čistý bor byl připraven až ve 20. století. - Přírodní bor se skládá ze dvou izotopů, 10B a 11B. Jejich poměr se liší podle lokality, což znemožňuje přesné stanovení atomové hmotnosti. - Jádro 11B (I = 3) se využívá v NMR spektroskopii. - Známe čtyři základní metody přípravy boru: - Redukcí kovy za vysokých teplot: 2 BCl3 + 3 Zn 900 ∘C −−−→ 2 B + 3 ZnCl2 o Elektrolýzou boritanů nebo tetrafluoboritanů (KBF4 ). o Redukcí těkavých sloučenin boru (BBr3 ) na žhaveném tantalovém vlákně (900– 1500 ∘C). Tato metoda poskytuje nejčistší bor ve vysokých množstvích. o Termický rozklad halogenidů a hydridů boru. - Elementární bor vytváří velké množství allotropních modifikací. - Bor má k dispozici pouze tři valenční elektrony a má příliš malý iontový poloměr, takže nemůže vytvářet kovovou vazbu. Proto jsou velmi zajímavé vazebné poměry ve sloučeninách boru i v jeho allotropech. - Jejich základní strukturní jednotkou je zpravidla ikosaedr B12 s pětičetnou rotační symetrií. - Díky své symetrii se ikosaedry seskládají s poměrně velkými dutinami, které umožňují umístění dalších atomů boru, příp. jiných prvků. - Struktura 𝛼-boru se skládá z ikosaedrů B12 v nejtěsnějším hexagonálním uspořádání. - Termodynamicky nejstabilnější formou je 𝛽-bor, jeho základní buňka obsahuje 105 atomů boru, středový ikosaedr je obklopen dalšími ikosaedry, které jsou do něj vnořeny. - Struktura 𝛾-boru odpovídá strukturnímu typu NaCl, střídají se zde ikosaedry B 12 a dvojice B2. - Vzhledem k malému počtu valenčních elektronů musí bor využívat exotičtější vazebné možnosti. - V roce 1949 byla zavedena představa třístředové dvouelektronové vazby v boranech (hydridech boru). - Podle teorie LCAO-MO vznikají molekulové orbitaly (MO) kombinací dvou atomových orbitalů. Tímto způsobem vznikne vazebný a protivazebný MO. - Kombinovat se ale může více AO za vzniku stejného počtu MO (vazebných, nevazebných a protivazebných). - V chemii boranů se setkáváme s dvěma typy třístředových dvouelektronových vazeb: + o B–H–B o B–B–B HLINÍK - Hliník je kovový prvek, značka Al, protonové číslo 13. - Hliník je nejrozšířenějším kovem v zemské kůře, jeho koncentrace je 8,1 %. - Jádro 27Al (I = 5/2) se využívá v NMR spektroskopii. - Je součástí hlinitokřemičitanů jako jsou jíly, slídy a živce. - Hlavním minerálem, resp. směsí minerálů je bauxit (hydratovaný oxid hlinitý, Al2O3 ⋅ 2 H2O). Skládá se z hydroxidů hlinitých, gibbsitu, böhmitu a dalších. - Je kujný a velmi dobře vede elektrický proud. - V kovovém stavu je velmi reaktivní, na vzduchu se pasivuje tvorbou povrchové, kompaktní vrstvy Al2O3. - Vytváří sloučeniny v oxidačních číslech +I až +III, nejstabilnější a nejběžnější jsou hlinité sloučeniny. - Je amfoterní, rozpouští se ve zředěných kyselinách i hydroxidech za vývoje vodíku: 2 Al + 2 NaOH + 6 H2O −−→ 2 Na[Al(OH)4 ] + 3 H2 2 Al + 3 H2SO4 −−→ Al2 (SO4 )3 + 3 H2 - Jemný, práškový hliník reaguje explozivně s kapalným kyslíkem. - Vysoké afinity hliníku ke kyslíku se využívá v aluminotermii. - Směs Al + Fe2O3 se označuje jako termit a dříve se využívala ke svařování. - 2 Al + Fe2O3 −−→ Al2O3 + 2 Fe - Hlavní rudou je bauxit, Al2O3 ⋅ 2 H2O. Surový bauxit obsahuje velké množství nečistot, převážně Fe2O3 , SiO2 a TiO2. - K čištění se využívá nejčastěji Bayerův způsob: o Bauxit se rozdrtí a rozemele. o Pod tlakem, za teploty 180 ∘C se k němu přidá NaOH. o Odfiltrují se nerozpuštěný zbytek a vzniklý roztok Na[Al(OH)4 ] je ochlazen a očkován pomocí krystalů Al(OH)3. Nebo je sycen oxidem uhličitým, který vysráží hliník v podobě fi-Al(OH)3. o Bezvodý Al2O3 se získá tepelným rozkladem Al(OH)3. - Hliník se z oxidu hlinitého získává elektrolyticky, Hallovým-Heroultovým procesem. - Jako tavidlo se využívá kryolit (Na3AlF6 ), čímž dojde k výraznému snížení teploty tání. Anoda je uhlíková, katodu tvoří tavenina hliníku. - 2 Al2O3 + 3 C −−−→960 ∘C 4 Al + 3 CO2 - Kovový hliník se využívá jako konstrukční materiál pro automobilový a letecký průmysl, obalový materiál a jako elektrický materiál (kabeláž, motory, transformátory). - Tenká hliníková fólie se využívá jako záznamové médium v CD- -ROM discích. Data jsou uložena ve formě vrypů a čtení se realizuje pomocí odrazu LASERu od povrchu fólie. - Velice důležité jsou oxidy hliníku, korund (𝛼-Al2O3 ) a smirek (korund, magnetit a hematit). Mají vysokou tvrdost a využívají se jako brusné materiály. - Korund se také používá pro výrobu kelímků pro vysokoteplotní aplikace. - Sloučeniny hliníku jsou důležité v katalýze, např. Friedel-Crafts. - Hliník, na rozdíl od boru, nevyužívá elektron-deficitní vazby. Ve sloučeninách má zpravidla koordinační číslo v rozsahu 4–6. - Například chlorid hlinitý, AlCl3 ,tvoří v pevném stavu polymerní krystaly. Při tání se pak rozpadá na dimerní molekuly Al2Cl6. ▶ Další zahřívání vede k rozpadu na trigonálně planární molekuly AlCl3. ▶ Vytváří hexahydrát, [Al(H2O)6 ]Cl3. ÚVOD – GALIUM, INDIUM, THALLIUM A NIHONIUM - Nihonium o Umělý prvek, protonové číslo 113, Nh. o Poprvé byl připraven v roce 2003: ▪ 243 95Am + 48 20Ca −−→ 291 115Mc⋆ −−→ 288 115Mc + 3 n −−→ 284Nh + 𝛼 ▪ 243 95Am + 48 20Ca −−→ 291 115Mc⋆ −−→ 287 115Mc + 4 n −−→ 283Nh + 𝛼 ▪ 286 113Nh −−→ 282 111Rg + 𝛼 o Pojmenován byl po Japonsku – „země vycházejícího slunce“. o Známe osm izotopů 278Nh–290Nh, nejdelší poločas rozpadu má 286Nh, 𝑡 1/2 = 9,5s. o Chemické vlastnosti nihonia nebyly zatím detailně prozkoumány. o Očekává se, že bude méně reaktivní než thallium a bude se podobat ušlechtilým kovům. CHEMICKÉ A FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI - Gallium a indium nejsou toxické, ale thallium se řadí mezi extrémně toxické prvky. - Gallium krystaluje v orthorombické krystalové soustavě. - Indium má tetragonální plošně centrovanou strukturu, každý atom india sousedí se čtyřmi dalšími ve vzdálenosti 324 pm a osmi ve vzdálenosti 336 pm. - Thallium krystaluje v nejtěsnějším hexagonálním uspořádání (HCP). - Teploty tání jsou poměrně nízké. - Všechny tři kovy vytvářejí sloučeniny v oxidačních číslech I a III. - Stálost oxidačního stavu I stoupá v řadě Al < Ga < In < Tl. - Oxidy a hydroxidy kovů v oxidačním stavu I jsou zásaditější než příslušné oxidy a hydroxidy v oxidačním stavu III. - Thallium i jeho sloučeniny jsou silně toxické. - Důvodem je zejména podobnost iontového poloměru Tl+ s K+. - Na rozdíl od iontů alkalických kovů má thallium odlišnou afinitu k sloučeninám síry, takže působí jako blokátory redukčních systémů. - Thallné soli se dobře vstřebávají i kůží. - Při otravách se podává rozpustná forma berlínské modři, KFe[Fe(CN)6 ]. Díky vyšší afinitě k iontům Tl+ funguje berlínská modř jako iontoměnič, ionty K+ uvolňuje a absorbuje ionty Tl+. - Tl+ + KFe[Fe(CN)6 ] −−→ K + + TlFe[Fe(CN)6 ] VÝSKYT A ZÍSKÁVÁNÍ PRVKŮ Gallium - V přírodě se nevyskytuje v čistém stavu. - Zastoupení v zemské kůře je asi 16,9 ppm, to přibližně odpovídá dusíku, niobu, lithiu a olovu. - Minerál gallit (CuGaS2 ) obsahuje 35 % gallia, ale je příliš vzácný, takže se jako zdroj gallia nevyužívá. - Další minerály gallia jsou: o Söhngeite – Ga(OH)3 o Gallobeudantite – PbGa3 (AsO4 )(SO4 )(OH)6 o Tsumgallite – GaO(OH) o Galloplumbogummite – Pb(Ga, Al, Ge)3 (PO4 )2 (OH)6 - V řádově nižších koncentracích se vyskytuje ve sfaleritu (ZnS), bauxitu (Al2O3 ⋅ 2 H2O) a uhlí. - Gallium se získává jako vedlejší produkt při zpracování rud jiných kovů, převážně bauxitu (obsahuje 0,003-0,008 % gallia) při výrobě hliníku. Menší množství se získávají také ze zinkových rud. - Při výrobě hliníku Bayerovým procesem se gallium hromadí v roztoku hydroxidu sodného, z kterého je možné jej izolovat pomocí iontoměničů nebo zeolitů. - Pro polovodičový průmysl se gallium vyrábí čištěním kovového gallia zonální tavbou. - Počáteční poměr Ga/Al je přibližně 1/5000 se postupně změní až na 1/300. - Dále se koncentrace gallia zvyšuje elektrolýzou extraktů s využitím rtuťové elektrody. - Získáme roztok obsahující gallitan sodný je pak elektrolyzován za vzniku kovového gallia. - Další čištění gallia pro polovodičový průmysl se provádí reakcí s kyselinou a kyslíkem, následnou krystalizací a zonálním čištěním (viz slide 24). - Zonální tavení se využívá na čištění krystalických látek. - Je založeno na opakovaném roztavení části krystalického materiálu. - Po roztavení dochází k pohybu příměsí směrem dolů. - Ochlazením vzniká z taveniny polykrystalického materiálu monokrystal. - Opakováním tohoto procesu zvyšujeme čistotu materiálu. Indium - Jde o velmi vzácný prvek, jeho nedostatek může být kritický pro elektronický průmysl. - Vytváří jen několik vzácných minerálů, ale žádný se nevyskytuje tak běžně, aby se jej vyplatilo komerčně těžit. - Získává se elektrolyticky z popílků vznikajících při pražení sulfidických rud zinku a olova. - Před rokem 1925 bylo celosvětově vyrobeno kolem 1 g kovového india. - Mezi minerály india patří roquesite (CuInS2 ) a dzhalindite (In(OH)3 ). Thallium - Jeho koncentrace v zemské kůře je asi 0,7 mg.kg−1. ▶ Jako komerční zdroj thallia slouží rudy mědi, olova a zinku, ve kterých jsou stopová množství thallia. - Známe několik minerálů obsahujících thallium: o Hutchinsonit – (Tl, Pb)As5S9 o Lorándite – TlAsS2 o Twinnite – Pb0 ⋅ 8 Tl0 ⋅ 1 Sb1 ⋅ 3 As0 ⋅ 8 S4 o Thalcusit – Tl2Cu3FeS4 o Crookesite – Cu7 (Tl, Ag)Se4 - Výroba kovového thallia je poměrně obtížná, získává se z odpadů při zpracování rud jiných kovů, nejčastěji zinku a olova. - Surovina se rozpustí v teplé zředěné kyselině sírové, tím se oddělí nerozpustný síran olovnatý, PbSO4. - Přídavkem HCl se vysráží TlCl, který se několikrát přečišťuje. - Thallium se získá elektrolýzou roztoku Tl2SO4 v kyselině sírové pomocí elektrod z Pt nebo nerezové oceli. - Tl+ + e – −−→ Tl - Thallium se taví v atmosféře vodíku při teplotě 350–400 ∘C. VYUŽITÍ PRVKŮ Gallium - Oproti hliníku je produkce a využití Ga, In a Tl řádově menší. - Hlavní využití gallia je v polovodičovém průmyslu, kde se využívá kov s vysokou čistotu (>99,9999 %). - Slitiny gallia mají nízkou teplotu tání, eutektická slitina gallia, india a cínu, označovaná jako galinstan, se využívá v lékařských teploměrech. Má teplotu tání −19 ∘C. - Gallium lze použít jako náhradu rtuti při konstrukci kapalinových zrcadel, např. v teleskopech. - Soli izotopu 67Ga se využívají jako radiofarmaka Gallium – polovodičový průmysl - Nejdůležitější sloučeniny gallia v polovodičovém průmyslu jsou nitrid gallitý (GaN) a arsenid gallitý (GaAs). - GaN je polovodič III/V používaný pro konstrukci PN přechodů pro LED, displeje a MESFET tranzistory (metal–semiconductor field- -effect transistor). - Má strukturu wurtzitu, atomy gallia i dusíku mají tetraedrickou koordinaci. - Krystaly se připravují pomocí epitaxe z molekulárních svazků, např. pomocí směsi trimethylgallanu a amoniaku na křemíkový substrát. o (CH3 )3Ga + NH3 −−→ GaN + 3 CH4 o Práškový se vyrábí reakcí gallia nebo oxidu gallitého s amoniakem. o 2 Ga + 2 NH3 −−→ 2 GaN + 3 H2 o Ga2O3 + 2 NH3 −−→ 2 GaN + 3 H2O - GaAs je polovodič III/V používaný pro konstrukci PN přechodů v různých typech tranzistorů, díky vlastnostem GaAs mohou tyto tranzistory pracovat až do frekvence 250 GHz. - Využívá se také při konstrukci fotovoltaických článků s vysokou účinností, např. pro vesmírné sondy. - Má strukturu sfaleritu. - Vyrábí se několika metodami: o VGF (Vertical Gradient Freeze) procesem – tavenina je ve válcovém kelímku postupně ochlazována. o Pomocí Czochralskiho metody. o MOCVD: o Ga(CH3 )3 + AsH3 −−→ GaAs + 3 CH4 Indium - Dříve se využívalo jako ochrana ložisek proti mechanickému opotřebování a proti korozi. - Slitiny s nízkou teplotou tání. - Ve vakuové technice se využívají pájky s obsahem india ke spojování kovových a nekovových součástí aparatur. - Je to důležitý prvek v polovodičové technice: o ITO - Indium Tin Oxide. o Pájení polovodičových součástek za nízkých teplot. o Výroba spojů v P-N-P přechodech tranzistorů. - Je součástí moderátorových tyčí v některých jaderných reaktorech. Indium/galium – kapalný kov - Nízkotající slitiny india s galliem lze využít jako vodivé spoje, schopné samostatně opravovat poškození vodivé cesty. - Pokud dojde vlivem deformace k porušení celistvosti vodivého spoje, spoj se obnoví, jakmile přestane síla působit. - Výhodným materiálem je eutektická slitina india a gallia. Problémem je cena a toxicita. Indium ITO - Směs oxidů inditého a cíničitého, přibližný vzorec je (In2O3 )0.9 ⋅(SnO2 )0.1 - Je to nejrozšířenější transparentní a vodivý oxid. - Lze z něj snadno připravit tenký, vodivý film. - Poměr transparentnosti a vodivosti filmu lze řídit tloušťkou filmu. o Tenký film je vysoce průhledný, ale má vyšší odpor. o Silnější vrstvy jsou méně průhledné, ale mají nižší elektrický odpor. - Lze vyrobit vysoce průhledný film s dostatečným elektrickým odporem, např. pro odledování oken letadel. Thallium - Dříve se používal síran thallný jako jed na krysy a mravence. - Směsné halogenidy thallné se používají jako optická skla pro infračervenou spektroskopii (KRS-5, KRS-6), jsou dobře propustná pro IR záření a nerozpustná ve vodě. - Slitina thallia se rtutí vytváří eutektikum (8,5 % Tl) s teplotou tání −60∘C, tj. dvacet stupňů pod bodem tání rtuti. - Sulfid a selenid thallný (Tl2S, Tl2Se) se využívá při konstrukci bolometrů pro detekci IR záření. - Sulfid thallný slouží ke konstrukci fotorezistorů pro infračervenou oblast. - Je součástí vysokoteplotních supravodičů – Tl2Ba2CuO6 , TlBaCaCuO. SLOUČENINY Hydridy - Gallan neboli hydrid gallitý (GaH3 ) existuje ve formě dimeru (digallanu) Ga2H6. - Monomer lze detekovat pouze za nízkých teplot (3,5 K) nebo ve formě aduktů, např.: - Ga2H6 + 4 NMe3 –95 ∘C −−−−→ 2 (NMe3 )2 ⋅GaH3 - Digallan lze připravit reakcí chloridu gallitého s trimethylsilanem při teplotě −23 ∘C a následnou redukcí produktu: - Ga2Cl6 + 4 Me3SiH −−→ (H2GaCl)2 + 4 Me3SiCl - (H2GaCl)2 + 2 LiGaH4 −−→ Ga2H6 + LiCl - Komplexní tetrahydridogallitany (analoga [AlH4 ] – ) jsou stálé sloučeniny, LiGaH4 má poměrně silné redukční účinky. - Indigan neboli hydrid inditý (InH3 ) vytváří kovalentní polymerní síť, je stabilní pouze za nízkých teplot (pod −90 ∘C). Chová se jako Lewisova kyselina, vytváří adukty s ligandy (1:1 nebo 1:2). - InH3 + L −−→ InH3L - Neplést s uhlovodíkem indanem. - Thallan neboli hydrid thallitý (TlH3 ) byl izolován pouze za nízkých teplot v matrici z inertního plynu reakcí thallia s vodíkem. - Navržený mechanismus vzniku: o Tl + H2 −−→ TlH + H o Tl + H2 −−→ TlH2 o TlH + H2 −−→ TlH3 o TlH2 + H −−→ TlH3 Oxidy a hydroxidy - Ve skupině roste zásaditý charakter oxidů směrem dolů. - Oxid boritý je kyselý. - B2O3 + 3 H2O −−→ 2 H3BO3 - Oxidy hliníku a gallia jsou amfoterní. - Ga2O3 + 6 HCl −−→ 2 GaCl3 + 3 H2O - Ga2O3 + 2 NaOH −−→ 2 NaGaO2 + H2O - Oxidy india a thallia jsou zásadité. - Oxid thallný je rozpustný ve vodě, vzniká hydroxid, který je srovnatelně silnou zásadou jako KOH. - Tl2O + H2O −−→ 2 TlOH - Oxid gallitý vytváří pět krystalických modifikací (𝛼 − 𝜖). - Nejstabilnější modifikací je 𝛽-Ga2O3. Ionty kyslíku zaujímají pozice odpovídající deformovanému nejtěsnějšímu kubickému uspořádání. Gallité ionty zaujímají dvě rozdílné pozice. o Ga(I) – deformovaný tetraedr GaO4 o Ga(II) – deformovaný oktaedr GaO6 - Polovina gallitých iontů má nižší koordinační číslo, z toho důvodu je hustota nižší o 10 % oproti modifikaci 𝛼 o 𝛼-Ga2O3 vzniká kalcinací 𝛽-Ga2O3 při teplotě 1000 ∘C za vysokého tlaku. o 𝛽-Ga2O3 lze připravit termickým rozkladem solí (dusičnanů, octanů, …) při teplotách nad 1000 ∘C. o 𝛾-Ga2O3 vzniká prudkým ohřevem hydroxidu na teplotu 400–500 ∘C. o 𝛿-Ga2O3 připravíme rozkladem dusičnanu při teplotě 250 ∘C. o 𝜖-Ga2O3 získáme zahříváním 𝛿-Ga2O3 na teplotu 550 ∘C. - Oxid gallitý je amfoterní, za vysoké teploty reaguje s alkalickými kovy za vzniku NaGaO2 , s oxidy Mg, Zn, Ni, Co a Cu poskytuje spinely MGa2O4. - Rozpouštěním v kyselině chlorovodíkové vzniká chlorid gallitý: - Ga2O3 + 6 HCl −−→ 2 GaCl3 + 3 H2O - Redukcí vodíkem nebo kovovým galliem vzniká oxid gallný. - Ga2O3 + 2 H2 −−→ Ga2O + 2 H2O - Ga2O3 + 4 Ga −−→ 3 Ga2O - Oxid gallný lze dále připravit reakcí kovového gallia s oxidem uhličitým: - 2 Ga + CO2 vakuum, 850 ∘C −−−−−−−−→ Ga2O + CO - Je to hnědočerná diamagnetická sloučenina, na suchém vzduchu je stabilní. Spinely - Velká skupina sloučenin s krystalovou strukturou příbuznou minerálu spinelu MgAl2O4. - Mají obecný vzorec AB2X4. - Jejich elementární buňka obsahuje 32 atomů kyslíku v nejtěsnějším krychlovém uspořádání, A8B16X32. - Atomy A obsazují vrcholy tetraedru a atomy B vrcholy oktaedru. - Aniontem je zpravidla O, S, Se nebo Te. - Nejběžnější stechiometrie spinelu jsou: - A IIB III 2 O4 , AIVB II 2 O4 a AVIB I 2O4 - Můžeme se ale potkat i s exotičtějšími: NiLi2F4 , ZnK2 (CN)4. - Oxid inditý (In2O3 ) je v amorfním stavu nerozpustný ve vodě, ale rozpouští se v kyselinách. Krystalický je rozpustný i ve vodě. Lze jej připravit zahřívání vhodné indité soli – hydroxidu, uhličitanu, dusičnanu nebo síranu. - Další možností přípravy je reakce amoniaku s vodným roztokem chloridu: - 2 InCl3 + 6 NH4OH 100 ∘C −−−→ In2O3 + 6 NH4Cl + 3 H2O - Hydroxid inditý (In(OH)3 ) je amfoterní hydroxid, lépe se rozpouští v kyselinách než v zásadách. Lze jej připravit srážením vodného roztoku InCl3 za teploty varu amoniakem a následným stárnutím sraženiny (gelu). o Je hlavním prekurzorem pro přípravu oxidu inditého. o Má kubickou strukturu. o Je nerozpustný ve vodě. o Za vyšší teploty a tlaku přechází na InO(OH). o V přírodě se vyskytuje jako vzácný minerál dzhalindite. - ITO – oxid indito-cíničitý - Jeho přibližný vzorec je (In2O3 )0.9 ⋅(SnO2 )0.1. - Hmotnostní složení: 74 % In, 18 % O2 , and 8 % Sn. - Je to jeden z nejpoužívanějších průhledných vodivých filmů. - Tloušťkou filmu lze nastavit jak jeho průhlednost, tak vodivost. - Využívá se pro konstrukci LCD, OLED, solárních článků, atd. - Průhlednosti se využívá při potahování oken, např. u letadel slouží k odstraňování námrazy (po připojení elektrického napětí dochází ke generování tepla). - Oxid thallitý (Tl2O3 ) má hnědou až černou barvu.88 o Vzniká zahříváním oxidu thallného na teploty nad 100 ∘C nebo reakcí solí thallitých s amoniakem nebo KOH. o Další možností přípravy je oxidace chloridu thalného pomocí chlornanu. o 2 TlCl + 2 NaClO + 2 NaOH −−→ Tl2O3 + 4 NaCl + H2O o Při teplotách nad 500 ∘C sublimuje a částečně se rozkládá. o Tl2O3 −−⇀↽−− Tl2O + O2 o Ochotně reaguje (i za laboratorní teploty) se sírou nebo sulfanem za vzniku sulfidu thallného. o 2 Tl2O3 + 5 S −−→ 2 Tl2S + 3 SO2 o 3 Tl2O3 + 5 H2S −−→ 3 Tl2S + 5 H2O + 2 SO2 - Hydroxid thallitý (Tl(OH)3 ) lze připravit anodickou oxidací thallných iontů na platinové elektrodě: o Tl+ + 3 H2O −−⇀↽−− Tl(OH)3 + 3 H+ + 2 e – - Oxid thallný (Tl2O) tvoří černé orthorombické krystaly. o Lze jej připravit kalcinací uhličitanu thallného (Tl2CO3 ) v inertní atmosféře. o Vzniká oxidací na suchém vzduchu při teplotách nad 100 ∘C. o Je hygroskopický, snadno se hydratuje za vzniku TlOH. - Hydroxid thallný (TlOH) má podobné vlastnosti jako hydroxidy alkalických kovů. Je bílý, po expozici světlu šedne. o Je velmi dobře rozpustný ve vodě a jde o silnou zásadu. o Mimo hydratace oxidu thallného vzniká i reakcí kovového thallia se vzdušnou vlhkostí: o 2 Tl + H2O + O2 −−→ 2 TlOH91 o Podobně jako hydroxidy alkalických kovů reaguje se vzduchem za vzniku uhličitanu. o Roztokem alkalického sulfidu se sráží za vzniku sulfidu thallného. o 2 TlOH + Na2S −−→ Tl2S + 2 NaOH Chalkogenidy - Chalkogenidů gallia, india a thallia známe poměrně mnoho. - Sulfid gallitý (Ga2S3 ) je žlutá pevná látka s polovodivými vlastnostmi. - Vytváří čtyři polymorfní formy: o 𝛼 – hexagonální, žlutá forma. o 𝛼 ′ – monoklinická. o 𝛽 – hexagonální. o 𝛾 – kubická, defektní spinelová struktura. - Můžeme jej připravit přímou reakcí prvků nebo zahříváním gallia v proudu sulfanu. - 2 Ga + 3 S −−→ Ga2S3 - 4 Ga + 6 H2S 950 ∘C −−−→ 2 Ga2S3 + 3 H2 - S vodným roztokem K2S poskytuje klastr K8Ga4S10, který obsahuje anion [Ga4S10] 8– se strukturou adamantanu. - Sulfid gallnatý (GaS) je žlutá pevná látka s teplotou tání 970 ∘C. - Má hexagonální vrstevnatou strukturu, ke každému atomu gallia jsou koordinovány tři atomy síry a jeden gallia (obsahují jednotku Ga4+ 2 ). - Podobnou strukturu mají i GaSe, GaTe, InS a InSe. - Selenid gallnatý (GaSe) je hnědá pevná látka s teplotou tání 960 ∘C. - Nanočástice se připravují reakcí trimethylgallia s trioctylfosfinselanem. - Selenid gallitý (Ga2Se3 ) je načervenalá pevná látka. - Lze jej připravit syntézou z prvků, ve vodě pomalu hydrolyzuje. - Má mírné oxidační účinky. - Tellurid gallnatý (GaTe) je černá pevná látka, připravuje se pomocí MOCVD. - Tellurid gallitý (Ga2Te3 ) tvoří černé krystaly, nerozpustné ve vodě. - Má polovodivé vlastnosti, ve formě tenkého filmu jde o perspektivní materiál pro solární články. - Sulfid inditý (In2S3 ) je pevná látka, zapáchající po zkažených vejcích. - Byl připraven už roku 1863 jako první sloučenina india. - Známe tři polymorfní struktury: 1. 𝛼-In2S3 – žlutá, kubická modifikace. 2. 𝛽-In2S3 – červená modifikace s defektní spinelovou strukturou. Stabilní modifikace za laboratorní teploty 3. 𝛾-In2S3 – má vrstevnatou strukturu, je nestabilní. - Připravuje se přímou syntézou z prvků. - 113m In2S3 je radioaktivní (T1 2 = 1,66 h) a využívá se jako kontrastní látka v medicíně.97 - Nanočástice In2S3 dopované europiem se využívají jako luminiscenční materiály. Při složení In1.8Eu0.2S3 emitují zelené světlo (510 nm), zatímco In1.6Eu0.4S3 emitují modré světlo (425 nm). - Jednostěnné nanotrubice In2S3 lze připravit difůzí z rozpouštědla (oleylamin) do kapaliny, kde jsou nerozpustné (ethanol). - Selenid inditý, In2Se3 , je perspektivní fotovoltaický materiál. - Lze jej připravit pomocí MOCVD směsi: trimethylindia, selanu a vodíku. - 2 (CH3 )3 In + 3 SeH2 H2 −−→ In2Se3 + 6 CH4 - Selenid indnatý, InSe, je polovodič s vrstevnatou strukturou. - Vrstvy se skládají z motivu Se–In–In–Se. - Tellurid inditý, In2Te3 , je modrá pevná látka, která se působením silných kyselin rozkládá za vzniku tellanu. - Sulfid thallný, Tl2S, je černá krystalická látka. - Má fotovodivé vlastnosti, proto se využíval při konstrukci tzv. Thalofidových článků104 pro detekci infračerveného záření. - V přírodě se vyskytuje jako minerál karlinit. - Tellurid thallný, Tl2Te, byl zatím charakterizován pouze pomocí RTG strukturní analýzy. - Byl připraven sléváním kovů při teplotě 280 ∘C po dobu 160 hodin v evakuované a zatavené křemenné trubici. - Tt (Tl) = 304 ∘C ▶ Tt (Te) = 450 ∘C Halogenidy - Trifluoridy jsou netěkavé a mají vyšší teploty tání než těžší trihalogenidy. - GaF3 je bílá pevná látka, taje nad teplotou 1000 ∘C. - Ostatní halogenidy gallité mají dimerní strukturu s podstatně nižšími teplotami tání. - Připravují se pomocí MOCVD. - Tvoří adukty typu MX3L, MX3L2 a MX3L3. - Fluorid gallitý lze připravit reakcí fluoru nebo fluorovodíku s oxidem gallitým nebo tepelným rozkladem (NH4 )3GaF6. - Chlorid gallitý lze připravit přímou reakcí prvků nebo zahříváním oxidu s thionylchloridem: - 2 Ga + 3 Cl2 −−→ 2 GaCl3 - Ga2O3 + 3 SOCl2 −−→ 2 GaCl3 + 3 SO2 - Je to Lewisovská kyselina, čehož se využívá při katalýze organických reakcí, např. Friedel- Craftsových. - Bromid i jodid gallitý můžeme také připravit přímým slučováním prvků. - Bromid gallitý se podobně jako chlorid využívá jako katalyzátor v organické syntéze. - Jodid gallitý lze redukovat galliem na jodid gallný. - GaI3 + 2 Ga −−→ 3 GaI - Fluorid inditý lze získat reakcí oxidu inditého s fluorovodíkem nebo kyselinou fluorovodíkovou. Struktura se skládá z oktaedrů InF6 propojených vrcholy. - Chlorid, bromid i jodid mají dimerní strukturu podobnou Al2Cl6. - Chlorid inditý lze podobně jako gallitý, připravit slučováním prvků. - Tvoří několik řad aduktů a jeho Lewisovské kyselosti se využívá v katalýze, např. při Diels- Alderových reakcích. - Slouží jako výchozí látka k produkci organokovových sloučenin india. - InCl3 + 3 EtMgBr Et2O −−→ Et3 In ⋅ OEt2 + 3 MgBr2 - Za vyšších teplot reaguje s kovovým indiem za vzniku nižších halogenidů: In5Cl9 , In2Cl3 a InCl. - Bromid inditý lze také připravit z prvků, využívá se jako katalyzátor ve Friedel-Craftsových reakcích. - Jodid inditý získáme reakcí india s parami jodu, vodné roztoky lze připravit reakcí s kyselinou jodovodíkovou. - Fluorid thallitý je bílá krystalická látka, taje při 550 ∘C, thallium má koordinační číslo 9, krystalová struktura odpovídá YF3. - Připravit lze fluorací oxidu pomocí fluoru, BrF3 nebo SF4 za zvýšené teploty. - Chlorid thallitý má strukturu podobnou AlCl3 , je nestabilní, při 40 ∘C se rozkládá na TlCl. - Lze jej připravit reakcí TlCl s plynným chlorem v acetonitrilu. - Bromid thallitý se rozládá už při teplotách pod 40 ∘C. - Lze jej připravit reakcí TlCl s bromem v acetonitrilu nebo ve vodném roztoku reakcí bromidu s TlBr. - Jodid thallitý není znám. Sloučenina se vzorcem TlI3 je známa, ale jde o trijodid thallný, tzn. obsahuje lineární anion I3 –. - Lze jej připravit reakcí jodidu thallného s jodem v prostředí kyseliny jodovodíkové. - TlI + I2 HI −−→ TlI3 - Trijodid thallný je možné oxidovat nadbytkem jodidu: - TlI3 + I – −−→ [TlI4 ] – - Monohalogenidy vytvářejí všechny čtyři kovy 13. skupiny. U hliníku se jedná o nestabilní částice existující pouze jako dvouatomové molekuly s velmi krátkým časem života nebo za kryogenních podmínek. Jejich stabilita vzrůstá s protonovým číslem prvku. - GaF a InF jsou nestabilní a existují pouze v plynném stavu. Další halogenidy jsou stabilnější, lze je připravit redukcí trojmocných halogenidů kovovým prvkem. - GaCl3 + 2 Ga −−→ 3 GaCl - Podobnou reakcí lze získat i komplexní halogenidy Ga[GaCl4 ], Ga[GaBr4 ] a Ga[GaI4 ]. - Zahříváním equimolární směsi halogenidu gallitého s kovovým galliem nebo halogenací gallia pomocí Hg2X2 nebo HgX2 lze připravit komplexy GaI [GaIIIX4 ]. - Halogenidy thallné jsou stabilními halogenidy. - TlF lze připravit reakcí kyseliny fluorovodíkové s Tl2CO3. Je dobře rozpustný ve vodě, má defektní strukturu NaCl. - Tl2CO3 + 2 HF −−→ 2 TlF + CO2 + H2O - Ostatní halogenidy thallné připravíme srážením okyselených roztoků thallných solí příslušným halogenidem. o TlClO4 + KCl −−→ TlCl + KClO4 o TlClO4 + KBr −−→ TlBr + KClO4 o Tl2SO4 + 2 KI −−→ 2 TlI + K2SO4 - Směsné halogenidy thallné slouží jako materiály pro optiku infračervených spektrometrů. - Označují se jako KRS (Kristalle aus dem Schmelz-fluss – krystaly z taveniny). - Nejpoužívanější jsou KRS-5 (červený, TlBr0.4I0.6) a KRS-6 (bezbarvý, TlBr0.3Cl0.7). - Poprvé byly připraveny v roce 1941 v laboratoři Carl Zeiss Optical Works v Jeně. - Jejich výhodou oproti běžně používanému KBr je nízká rozpustnost ve vodě. - Gallium vytváří řadu dvojjaderných komplexních sloučenin obsahujících centrální ion Ga2+ 2 s délkou vazby Ga–Ga 240,6 pm. - Sumární vzorec těchto komplexů je [Ga2X2L2 ], např. komplex s 1,4-dioxanem [Ga2Cl2 (C4H8O8 )2 ]. - Koordinační okolí Ga je téměř tetraedrické a sloučenina má zákrytovou konformaci. - Známe také řadu stabilní dihalogenidů gallia, které lze připravit zahříváním GaX3 s galliem nebo halogenací gallia pomocí HgX2 a H2X2. - Jde např. o: GaI [GaIIICl4 ], Ga[GaBr4 ] nebo [GaI L4 ][GaIIIX4 ] Nitridy - Nitrid gallitý, GaN, je polovodivý materiál využívaný LED diodách, např. v LASERech pro Blue-ray mechaniky. Dopováním můžeme získat barvy v rozmezí od červené po ultrafialovou. - Vyrábí se reakcí gallia nebo oxidu gallitého s amoniakem za vysoké teploty. - 2 Ga + 2 NH3 1050 ∘C −−−−→ 2 GaN + 3 H2 - Ga2O3 + 2 NH3 1050 ∘C −−−−→ 2 GaN + 3 H2O - Nitrid inditý, InN, je také polovodivý. - Společně s GaN vytváří ternární systém InGaN se šířkou zakázaného pásu v rozmezí IR až UV části spektra. Proto je velmi zajímavým materiálem pro konstrukci solárních článků - Nitrid thallitý, TlN, nebyl dlouho znám. Připraven byl až reakcí thallia s dusíkem v obloukovém výboji. - Krystaluje ve stejné soustavě jako wurtzit ((Zn, Fe)S). - Snadno se na vzduchu oxiduje za vzniku Tl2O3. - Nitrid thallný, Tl3N, je černá, pevná látka vznikající srážením dusičnanu thallného amidem draselným v kapalném amoniaku. - 3 TlNO3 + 3 KNH2 NH3 (l) −−−→ Tl3N + 3 KNO3 + 2 NH3 - InGaN, nitrid indito-gallitý, InxGa1– xN, je polovodivý materiál vyráběný jako směs nitridu gallitého a inditého. - Poměrem india a gallia lze ovlivnit vlnovou délku emitovaného záření v rozmezí UV až IR. - Využívá se ke konstrukci modrých LED a fotovoltaických článků. Organokovové sločeniny - Chemická reaktivita vazby M–C klesá v pořadí Al>Ga≈In>Tl. - Sloučeniny GaR3 se připravují alkylací gallia pomocí HgR2 nebo pomocí Grignardových činidel (RMgBr), příp. reakcí AlR3 a GaCl3. Jsou to reaktivní, pohyblivé kapaliny. - 2 Ga + 3 Me2Hg −−→ 2 Me3Ga + 3 Hg - GaCl3 + 3 MeMgBr −−→ Me3Ga + 3 MgBrCl - Trimethylgallan je prekurzorem gallia pro MOVPE (MetalOrganic Vapour Phase Epitaxy) přípravu polovodičů, např. GaAs nebo GaN pro LED. - Ga(CH3 )3 + AsH3 1300 ∘C −−−−→ GaAs + CH4 - Trifenylové sloučeniny gallia jsou v roztoku monomerní, ale v pevném stavu vytváří agregáty pomocí interakcí M ⋯ C. - Sloučeniny v oxidačním čísle I jsou u india běžnější než u gallia. - Příkladem může být cyklopentadienylindium, které se připravuje reakcí chloridu s cyklopentadienyllithiem. - InCl + CpLi Et2O −−−→ CpIn + LiCl - V pevném stavu vytváří cik-cak řetězce, ve kterých se střídají ionty indné a cyklopentadienidové kruhy. - V oxidačním čísle III známe více sloučenin. - Nejdůležitější sloučeninou je trimethylindium (InMe3 ), na rozdíl od trimethylhliníku má monomerní strukturu. - Připravuje se methylací chloridu inditého: - InCl3 + 3 LiMe Et2O −−−→ Me3 In ⋅ OEt2 + 3 LiCl - Vytváří bezbarvé, jehličkovité krystaly, které jsou na vzduchu pyroforické. Tají při 88 ∘C. - Využívá se pro MOVPE syntézu polovodičových materiálů – InP, InN, GaInAs, AlInGaNP, … - Indium-mediated allylations (Allylace zprostředkovaná indiem) - Reakci lze rozdělit na dva kroky, nejprve dochází k reakci kovového india s allylhalidem za vzniku organokovového meziproduktu RInLX. - Poté dochází k adici na karbonyl. - Thallium, stejně jako indium, běžně vytváří sloučeniny v oxidačním čísle I, např. cyklopentadienylthallium (TlCp), které má podobnou strukturu jako indný analog. - Vyrábí se ze síranu thallného a cyklopentadienu. - Tl2SO4 + 2 NaOH −−→ 2 TlOH + Na2SO4 - TlOH + C5H6 −−→ TlC5H5 + H2O - TlCp dokáže přenášet cyklopentadienyl na kovy z d-bloku. - Ale dokáže vystupovat i jako akceptor cyklopentadiendového aniontu, např. reakcí s MgCp2 vzniká aniont [TlCp2 ] –. - Trifluoroctan thallitý se připravuje dvanáctihodinovým refluxem oxidu thallitého v kyselině trifluoroctové. - Lze jej využít k elektrofilní thallaci aromatických sloučenin, příkladem může být jodace p- xylenu. - Během reakce dochází ke vzniku vazby Tl–C. 14. skupina Ge, Sn, Pb, Fl Konfigurace valenční sféry ns2 np2 + plně zaplněná vrstva (n-1)d10, u olova ještě 4f14 · #> T T Sloučeniny typu AB4 tetraedrické, AB2 lomené, v ox. stavu II často vznik komplikovaných mřížek, v komplexech koord. číslo max 4, komplexy kovů s ox. číslem IV mají koordinační č. 6 (sp3d2 – zapojení volných nd orbitalů (výjimečně i k. č. 8 – sp3d4)). Prvky na vzduchu stálé kromě Pb (vznik oxidů a uhličitanů). Odolávají slabým kyselinám i zásadám. Kationty podléhají hydrolýze – vznikají hydroxokomplexy. Organokovové sloučeniny typu R4Me a směsné R3MeY, R2MeY2, RMeY3 Ge: eka-silicium, Germanium – Německo, polokov, získává se z popílku (převod chlorem na těkavý GeCl4, hydrolýza na oxid a redukce vodíkem), použití – polovodiče -podobnosts hiaminem Sloučeniny: GeX2, GeX4, [GeCl6]2-, GeO2, [Ge(OH)6]2-, GeS, GeS2, GenH2n+2 (n = 1 až 5) – germany. II O + 2GeX2 → Ge + GeX4 Na2GeO3 + NaBH4 + H2O → GeH4 + 2NaOH + NaBO2 crystalidy prach , "cinoty mor" Sn: stannum, bílý a šedý cín (teplota přechodu 13,2 °C), redukcí SnO2 uhlíkem, použití – plechovky, fólie. hexachluorocinizitanyas Sloučeniny: SnX2, SnX4, [SnCl6]2-, SnO2, [Sn(OH)6]2-, SnS, SnS2, SnH4 a Sn2H6 – stannan a distannan. Sn + 2KOH + 4H2O → K2[Sn(OH)6] + 2H2 Pb: plumbum, získává se z PbS (pražením na PbO a redukcí C), použití – akumulátory, slitiny. neboje raduchorly (slitina) , pr : stinni do pred ionizainim zarenin postedni stabili humuloret puvek, mize - se organism v dornatypointoma ox. Sloučeniny: PbX2, PbX4 (bez Br a I – oxidace na Br2 a I2), PbO, Pb3O4, PbO2, PbS – galenit, PbS2 NEEXISTUJE (oxidace S2- na S), Pb(C2H5)4, antidetonani > do finidlo benzinn PbH4 – prakticky neexistuje Pb(OH)2 + ClO- → PbO2 + Cl- + H2O PbO2 + 2KOH + 2H2O → K2[Pb(OH)6] Olověné akumulátory: katoda : ox. star blesa · Katoda: amoda : 0x. star roste #V It PbO2 + H2SO4 + 2H3O+ + 2e- → PbSO4 + 4H2O Anoda: anodicha- oxidace O I Pb + SO42- - 2e- → PbSO4 - Tetraethylolovo: Pb + 4 Na + 4C2H5Cl → Pb(C2H5)4 + 4NaCl Fl: flerovium, objeven v roce 1998, za normálních podmínek je plue blading< zaphene neutronomy deficit možná plynné, – 298Fl dvojitě magické jádro, 289Fl T1/2 = 2 s. FlO2 nestabilní, FlH4 nestabilní, FlH2 stabilní, [FlF6]2-, [FlO2]2-, FlSO4 a FlS nerozpustné ve vodě. like super - (UHLÍK, KŘEMÍK) GERMANIUM, CÍN, OLOVO, FLEROVIUM Uhlík - Prvek, se kterým se potkáváme v organické i anorganické chemii. - Ve vesmíru se jedná o čtvrtý nejběžnější prvek, v lidském těle ho najdeme 18,5 %.1 - Základ organických sloučenin. - V elementární formě se vyskytuje jako grafit a diamant. - Mimo tyto běžné formy známe další allotropní modifikace, některé z nich mají velký potenciál do budoucna, některé se využívají už v dnešní době. Diamant - Jeden z nejtvrdších přírodních minerálů. - Struktura se skládá z tetraedricky koordinovaných atomů sp3 uhlíku. - Vzniká v hloubkách 150–200 km za tlaku 4,5–6 GPa a teplot 900–1300 ∘C. - Chemicky je poměrně inertní. - Diamanty se využívají ve šperkařství i v průmyslu. - Některé diamanty mají polovodivé vlastnosti. - Pro průmyslové aplikace se využívají přírodní diamanty nevhodné pro šperky nebo umělé diamanty. Synteticcké diamanty - HPHT – High Pressure, High Temperature – uhlík je v přítomnosti kovového katalyzátoru zahříván na vysoké teploty. Proces probíhá za vysokého tlaku. - CVD – jako zdroj uhlíku se využívají plynné uhlovodíky. Tato metoda se využívá hlavně pro laboratorní přípravu diamantů. - Ultrazvuková kavitace (sonochemie) – proces probíhá za laboratorní teploty a tlaku. Do suspenze grafitu v organickém rozpouštědle je zaváděn ultrazvuk. Vznikají diamanty o velikosti mikrometrů. Nanodiamanty - Velmi malé syntetické diamanty, jejich velikost se pohybuje mezi 4 a 100 nm. - Díky malým rozměrům mají poměrně unikátní vlastnosti, které lze ovlivňovat. - Detonační nanodiamanty – vznikají explozí vhodné výbušniny (TNT, hexogen) v uzavřeném reaktoru. - Jejich dopováním borem lze získat slibné polovodivé materiály, které by mohly umožnit další miniaturizaci elektroniky. - Dopováním dusíkem získáme nanodiamanty s fluorescenčními vlastnostmi. - Díky jejich biokompatibilitě je možné je využít i pro medicinální účely, např. k transportu léčiva, jako fluorescenční sondy. Grafit - Měkký, na omak mastný, dobře štěpný, vede dobře teplo i elektrický proud. - Struktura se skládá z vrstev atomů sp2 uhlíku. Atomy ve vrstvách jsou vázány kovalentně, vrstvy jsou drženy van der Waalsovými vazbami. - Využívá se jako mazivo, k psaní, jako materiál elektrod i do vyzdívek pecí. - Reaguje s HNO3 za vyšší teploty. Lze připravit interkaláty grafitu. Interkaláty grafitu - Sloučeniny s obecným vzorcem CXm, vznikají zavedením iontů X n+ nebo Xn– mezi vrstvy grafitu. - Interkaláty grafitu se liší zbarvením i elektrickými vlastnostmi. Připravují se reakcí grafitu se silnými oxidačními nebo redukčními činidly, např. K, O2 + H2SO4. - Mezi nejlépe prozkoumané systémy patří interkaláty s draslíkem, např. KC8 , KC24, KC36, KC48 a KC60 - CaC6 je supravodivý s hodnotou kritické teploty T𝐶 = 11,5 K (15,1 K při 8 GPa). - Nejprve se v suchém boxu s čistým argonem smísí vápník s lithiem v poměru 3-4:1. Tato směs taje v rozmezí teplot 400-450 ∘C, což je dostatečně nízká teplota, aby se předešlo vzniku karbidu vápníku. - Směs je uzavřena do trubkové pece a roztavena. - K tavenině se přidá grafit a zahřívání probíhá v atmosféře argonu při teplotě 350 ∘C po dobu 10 dní. Oxid grafitu - Někdy se označuje jako kyselina grafitová. Skládá se z uhlíku, kyslíku a vodíku, jejich poměr je proměnný. - Poprvé byl připraven roku 1859 reakcí grafitu s chlorečnanem draselným a dýmavou kyselinou dusičnou. - V roce 1957 byla vyvinuta bezpečnější a účinější metoda oxidace označovaná jako Hummerova metoda. Jako oxidační činidlo je využívána směs koncentrované kyseliny sírové, dusičnanu sodného a manganistanu draselného. - Struktura oxidu grafitu je závislá na metodě přípravy a stupni oxidace. Zachovává si vrstevnatý charakter grafitu, ale vzdálenost mezi rovinami je zhruba dvakrát vyšší než u grafitu. - Je hydrofilní a snadno se hydratuje stykem s vodou nebo vodní parou. Grafen - Grafen – monovrstva tvořená sp2 uhlíky. - Poprvé byl připraven v roce 2004 exfoliací grafitu pomocí lepící pásky.18 V roce 2010 byla za tento objev udělena Nobelova cena za fyziku. - V roce 2008 byl grafen nejdražším materiálem světa, 1 cm2 stál zhruba $100 000 000. - V roce 2009 klesla cena na $100/cm2. Příčinou poklesu ceny byla optimalizace exfoliačních metod pro velkoobjemovou syntézu a k vývoji CVD metody výroby grafenu. - Grafen je 200× pevnější než ocel, zároveň je ale i tvrdší a lehčí. - Pohyblivost elektronů v grafenu je řádově vyšší než v křemíku, proto by mohl být výhodný pro konstrukci čipů. - V závislosti na struktuře může vystupovat jako izolant, polovodič, vodič i supravodič. Fullereny - Uzavřené, prostorové molekuly skládající se z atomů uhlíku. - V jejich dutině (kavitě) je možno uzavřít atomy nebo molekuly. - Jejich existence byla předpovězena v roce 1970, první syntéza byla publikována až v roce 1980. - Roku 1985 byly připraveny a identifikovány fullereny C60 a C70, roku 1996 byla udělena Nobelova cena za výzkum v této oblasti. - Nejznámější a nejstabilnější je tzv. Buckminsterfulleren C60. - Standardně se fullereny připravují působením elektrického oblouku na grafit v atmosféře helia. - Lze je získat i ozařováním polycyklických aromatických uhlovodíků laserem. - Všechny metody syntézy poskytují směs fullerenů, kterou je nutné následně separovat pomocí chromatografických metod. - Skládají se z pěti a šestičlenných kruhů tvořených 𝑠𝑝2 uhlíkem. - Jejich základní vlastnosti jsou: o Vysoká elektronová afinita. o Strukturní stabilita. o Vysoký měrný povrch. - Těchto vlastností se využívá např. při konstrukci chemických a biologických senzorů. - Známe dva druhy derivátů fullerenů: o Exohedrální – připojení funkční skupiny na povrch fullerenové klece. o Endohedrální – vložení atomu nebo malé molekuly (H2 , H2O) dovnitř fullerenové klece, např. H2@C60. - Využití v lékařství: o Antioxidanty o Doprava léčiv na místo působení o Diagnostika o Antivirové látky - V kosmetice se využívají např. jako látky zpomalující stárnutí, díky jejich antioxidačním vlastnostem. - Suchá maziva pro ložiska, převodovky, pumpy, atd. Uhlíková nanotrubice - Válcovité molekuly tvořené uhlíkem. Jejich průměr se pohybuje v nm. - Podle počtu stěn rozlišujeme: o Jednostěnné uhlíkové nanotrubice (SWCNT - Single-Walled Carbon NanoTubes) o Dvoustěnné uhlíkové nanotrubice (DWCNT - Double-Walled Carbon NanoTubes) o Vícestěnné uhlíkové nanotrubice (MWCNT - Multi-Walled Carbon NanoTubes) - První uhlíková vlákna o průměru 50 nm byla připravena v roce 1952. - SWCNT byly připraveny až v roce 1993. - V obloukovém výboji vznikají hlavně MWCNT, větší množství SWCNT lze připravit laserovým odpařováním (ablací) uhlíku. - Youngův modul CNT je okolo 270–950 GPa (pro ocel se pohybuje okolo 200 GPa). - V roce 1979 byla vydána kniha Rajské fontány A. C. Clarka, kde popisuje kosmický výtah, jehož tažné lano je tvořeno uhlíkem, resp. jednorozměrným diamantem. - Chemicky jsou stabilní, mají vysoký měrný povrch, což umožňuje jejich dopování jinými prvky. - Jsou dobrými vodiči tepla a mají vysokou teplotní stabilitu, degradace nastává při teplotách vyšších než 500 ∘C. - Z hlediska elektrické vodivosti se mohou chovat jako polovodiče, kovy i supravodiče, v závislosti na jejich struktuře. - Lze je připravit působením elektrického oblouku, laserovou ablací nebo pomocí CVD. - Byly objeveny i v historické damascénské oceli. Křemík - Křemík je velmi zajímavý prvek jak z hlediska chemických vlastností, tak i z hlediska praktických aplikací. - Chemicky je sice podobný ostatním prvkům 14. skupiny, ale v mnoha ohledech se od nich i odlišuje. - Minerály křemíku doprovázejí lidstvo od samého počátku. - Čistý křemík připravil až v roce 1823 J. J. Berzelius redukcí K2 [SiF6 ] taveninou draslíku: - K2 [SiF6 ] + 4 K 70 ∘C −−−→ Si + 6 KF - Surový křemík se vyrábí redukcí křemenného písku koksem: - SiO2 + 2 C −−→ Si + 2 CO - 2 SiC + SiO2 −−→ 3 Si + 2 CO - Čistý křemík se získává z těkavých sloučenin, které je možné přečistit destilací, SiCl4 nebo SiHCl3. - SiCl4 + 2 Zn −−→ Si + 2 ZnCl2 - Získaný houbovitý křemík se přetaví do válcového krystalu, který se čistí zonální tavbou. - Alternativou je rozklad jodidu křemičitého na žhaveném wolframovém vlákně. - SiI4 + 2 H2 W −−→ Si + 4 HI - Vysoce čistý křemík se využívá v polovodičovém průmyslu. Zonální tavba - Tato metoda se využívá na čištění krystalických látek. - Je založeno na opakovaném roztavení části krystalického materiálu. - Po roztavení dochází k pohybu příměsí směrem dolů. - Ochlazením vzniká z taveniny polykrystalického materiálu monokrystal. - Opakováním tohoto procesu zvyšujeme čistotu materiálu. Van Arkelova-de Boerova metoda - Tato metoda se používá pro přípravu nejen křemíku, ale i velmi čistého zirkonia, titanu, hafnia a vanadu. - Jedinou podmínkou pro použití této metody je existence těkavého halogenidu daného kovu. - Surový materiál je zahříván ve vakuu s parami halogenu. - Vzniklý těkavý halogenid je veden na žhavené vlákno, kde se rozkládá za vzniku čistého kovu. - Nečistoty zůstávají v pevné fázi v zásobníku. Křemík - V roce 2019 bylo vyrobeno téměř 8,5 milónů tun křemíku. - Velká část je zpracovávána na ferrosilicia, což jsou slitiny železa a křemíku. - Využívá se jako zdroj křemíku pro redukci oxidů kovů a pro přípravu deoxygenované oceli. - Slouží i jako zdroj křemíku pro průmyslovou přípravu trichlorsilanu, SiHCl3. - Si + 3 HCl −−→ SiHCl3 + H2 - Dříve se tato slitina využívala i jako bezpečný zdroj vodíku pro armádní účely: - 2 NaOH + Si + H2O −−→ Na2SiO3 + 2 H2 - Velká část křemíku se využívá v polovodičovém průmyslu Polovodiče - Polovodič je látka jejíž vodivost závisí na vnějších podmínkách nebo vnitřní struktuře, a je možné ji těmito faktory ovlivňovat. - Vodivost lze ovlivnit teplotou, elektrickým polem nebo světlem. - Poruchy v krystalové struktuře také ovlivňují vodivost polovodiče, toho se využívá při přípravě příměsových polovodičů. Polovodiče jsou zpravidla krystalické látky, ale známe i polovodivá skla. - Využívají se při konstrukci polovodičových součástek. - Vodivost je způsobena pohybem nosičů náboje – elektronů a děr - Vlastní polovodič má stejný počet elektronů a děr, ale zpravidla má nízkou vodivost, např. křemík. - Příměsový polovodič vzniká dopováním vlastního polovodiče dopantem s jiným počtem elektronů. Tím se ve struktuře objeví nadbytečné elektrony nebo díry. - Ke zvýšení vodivosti stačí velmi malé množství příměsi, řádově se dopuje jedním atomem dopantu na 108 atomů křemíku. - Polovodič typu N – vzniká dopováním prvkem z vyšší skupiny, např. zavedením antimonu nebo arsenu do křemíku. Majoritními nosiči náboje jsou elektrony, díry jsou minoritními. - Polovodič typu P – vzniká dopováním prvkem z nižší skupiny, např. zavedením india nebo galia do křemíku. Majoritními nosiči náboje jsou díry, elektrony jsou minoritními. - PN přechod je rozhraní mezi polovodičem typu P a N. - Je to základní stavební kámen polovodičových součástek. - Propouští elektrický proud pouze v jednom směru. Výroba křemíku pro polovodiče - Czochralského metoda – umožňuje vyrobit monokrystal s přesně definovanou orientací. - Do taveniny křemíku se vloží monokrystal o přesné krystalografické orientaci a narůstající krystal je pomalu tažen nahoru. - Vyrobený monokrystal je pak rozřezán na wafery, které se využívají pro přípravu čipů. Výroba příměsových polovodičů - Metody dopování o Epitaxe z plynné fáze – MOCVD. o Fotolitografie – přenos motivů z fotomasky do chemického fotorezistu a následné zpracování. o Implantace iontů – substrát je ostřelován vhodnými ionty. Využívá se pro dopování borem, fosforem a arsenem. Flerovium - Umělý prvek, protonové číslo 114, Fl. - Poprvé byl připraven v roce 1998: - Nejstabilnějším izotopem je 289Fl, T1 2 = 1,9 s. - Prvek byl v roce 2011 pojmenován Flerovium na počest ruského fyzika Georgije Fljorova Chemické a fyzikální vlastnosti - Germanium je polokov s podobným měrným odporem jako křemík, ale s menší šířkou zakázaného pásu. - Je elektropozitivnější a reaktivnější než křemík, rozpouští se v koncentrované kyselině sírové a dusičné. - Cín reaguje ochotně s chlorem a bromem i za nižší teploty. - Olovo v jemně práškovém stavu je pyroforické, ale v bulkovém stavu je poměrně málo reaktivní. - Pasivuje se vrstvou nerozpustného produktu, např. PbSO4. - Prvky vytvářejí sloučeniny v oxidačních stavech II a IV. Stabilita stavu II roste v řadě Ge, Sn a Pb. - Olovičité sloučeniny (např. PbO2 ) jsou silná oxidační činidla. - Podobně jako uhlík a křemík vytvářejí tyto prvky řetězce, ale s menší délkou - Germanium existuje ve dvou modifikacích, 𝛼-Ge má kubickou krystalovou strukturu. - Zvýšením tlaku (nad 12 GPa) dojde k přechodu na tetragonální formu 𝛽-Ge. - Cín existuje také ve dvou hlavních alotropních modifikacích. - Za laboratorní teploty je stabilní tetragonální modifikace 𝛽-Sn. - Při nízkých teplotách dochází k přechodu na kubickou modifikaci 𝛼- Sn, která má diamantovou strukturu. - K přechodu dochází pod teplotou 13,2 ∘C. - Změna modifikace (𝛽 −−→ 𝛼) se označuje jako cínový mor. - Cínový mor je autokatalytický proces, který způsobuje nevratné poškození cínových předmětů při nízkých teplotách. - Za vysokých tlaků vznikají další dvě modifikace cínu 𝛿 a 𝜎-Sn. - Olovo má díky vlivu inertního elektronové páru větší energetický rozdíl mezi valenčními s a p orbitaly. - Proto netvoří kubickou (diamantovou) strukturu jako germanium a cín. - Krystaluje v plošně centrované kubické struktuře tvořené ionty Pb2+ spojenými kovovou vazbou. Toxicita olova - Olovo je těžký kov, je toxický i v malých koncentracích a má jak akutní, tak i chronické účinky. - Toxické účinky lze vysvětlit vazbou olova na SH-skupiny enzymů, čímž dochází k jejich deaktivaci. - Toxicita olova je velkým problémem u dětí, u nichž může zpomalit duševní vývoj. - Typickými příznaky otravy olovem jsou bledost obličeje a rtů, nechutenství, anémie. - Koncentrace olova v životním prostředí se stanovuje pomocí AAS, MS nebo diferenční pulzní voltametrie. - Průmyslová spotřeba olova je průběžně snižována, využívají se bezolovnaté pájky, hledají se bezolovnaté náhrady střeliva. Výskyt a získávání prvků Germanium - Koncentrace germania v zemské kůře je okolo 1,6 ppm. - Minerály germania jsou vzácné, jako hlavní zdroj slouží rudy zinku, mědi a olova. - Germanium se primárně vyrábí z oxidu, ale v minerálech se nachází převážně ve formě sulfidu. Proto je prvním krokem pražení na vzduchu. - GeS2 + 3 O2 −−→ GeO2 + 2 SO2 - Pokud oxid obsahuje nečistoty, je možné ho vyčistit převedením na těkavý chlorid, který lze destilovat. Jde zvláště o zinek, který se chová velmi podobně jako germanium. - GeO2 + 4 HCl −−→ GeCl4 + 2 H2O - GeO2 + 2 Cl2 −−→ GeCl4 + O2 - Pro ocelářský průmysl se oxid redukuje uhlíkem. - GeO2 + C −−→ Ge + CO2 - Pro aplikace vyžadující vyšší čistotu, např. v polovodičovém průmyslu se redukuje vodíkem: - GeO2 + 2 H2 −−→ Ge + 2 H2O Cín - Koncentrace cínu v zemské kůře je okolo 2,1 ppm. - Hlavním minerálem cínu je cínovec (kassiterir, SnO2 ). - Bronz, slitina mědi a cínu, byl znám a využíván už v pravěku a starověku, doba bronzová je datována do období 2300–800 let př. n. l. (v Evropě). - Oblíbenost bronzu je dána třemi důvody: 1. Pro zpracování bronzu stačí nižší teploty než v případě železa (oceli). 2. Jedná se o snadno dostupný kov. 3. Dobré mechanické vlastnosti. - Kasiterit (cínovec) je hlavním minerálem cínu. Je pojmenován po obci Cínovec v Krušných horách, v jejímž okolí byl těžen. - Vzniká krystalizací z hydrotermálních vysokoteplotních roztoků, které jsou doprovodným jevem magmatické činnosti. - Tvrdost 6-7, křehký - Kasiterit lze snadno redukovat uhlíkem za vysoké teploty. - Využívají se plamenné pece temperované na 1200–1300 ∘C. - Problém způsobuje železo přítomné v kasiteritu. - Proto se redukce provádí postupně, nejprve se kasiterit praží na vzduchu, tím se zbaví síry, antimonu a arsenu. - Potom se vylouhuje v kyselině za vysoké teploty a následně se redukuje uhlím v peci. - SnO2 + CO −−→ SnO + CO2 - SnO + CO −−→ Sn + CO2 - Během redukce vzniká velké množství strusky, která obsahuje křemičitan cínatý, proto se i struska dále redukuje buď koksem nebo železným odpadem. - SnSiO3 + CaO + C −−→ Sn + CaSiO3 + CO - SnSiO3 + Fe −−→ Sn + FeSiO3 Olovo - Koncentrace olova v zemské kůře je okolo 16 ppm. - V mořské vodě je jeho obsah jen 0,03 mg.kg−1. - Tři ze čtyř přirozených izotopů olova (206Pb, 207Pb a 208Pb) jsou posledním, stabilním produktem rozpadových řad uranu a thoria. - Nevyskytuje se v čisté stavu, ale je součástí mnoha minerálů.88 Nejdůležitější je galenit (PbS), který slouží jako zdroj pro průmyslovou výrobu Galenit - Sulfid olovnatý, PbS, dříve byl označován jako olověné blejno. - Krystalová struktura odpovídá typu NaCl. - Je to jeden z nejrozšířenějších sulfidových minerálů. - Ve struktuře pravidla obsahuje další prvky, např. Bi, Cd, As a Te. - V Česku ho nacházíme ve Stříbře a Příbrami, těžba probíhala v Harrachově. - Ve Starověkém Egyptě galenit nahradil malachitový prášek (Cu2 (OH)2CO3 )který sloužil k výrobě zeleného líčidla na oči (tehdy nezbytnou součástí každodenního života egyptských žen i mužů). S galenitem se stalo módní líčení černých linek. Cerusit - Uhličitan olovnatý, PbCO3 - Krystaluje v orthorombické soustavě. - Často vzniká oxidací galenitu a dalších nerostů olova. - V Česku ho nacházíme ve Stříbře, velké krystaly pocházejí z Namibie. - Olovo se připravuje nejčastěji oxidací galenitu a následnou redukcí vzniklého oxidu. - 2 PbS + 3 O2 −−→ 2 PbO + 2 SO2 - PbO + C −−→ Pb + CO - PbO + CO −−→ Pb + CO2 - Redukci uhlíkem lze nahradit redukcí galenitem. - 2 PbO + PbS −−→ 3 Pb + SO2 Recyklace olova - Důležitým zdrojem olova (ale i jiných kovů) je recyklace. - Většina současné produkce olova je využita pro konstrukci olověných akumulátorů, proto se hledají cesty k jejich recyklaci. - Recyklují se nejen olověné elektrody, ale i plastový obal a elektrolyt. - V roce 2014 byly v užívání akumulátory o celkové kapacitě 429 GWh. - Recyklaci lze popsat rovnicemi: Germanium – polovodičová technika - Germanium je polovodič s menší šířkou zakázaného pásu než má křemík. - Hlavní využití v polovodičovém průmyslu nachází ve fotovoltaických panelech. - Díky podobným mřížkovým parametrům je možné germanium využít jako substrát pro depozici vrstev GaAs. - Slitina křemíku s germaniem se používá jako polovodič v integrovaných obvodech pro vysoké frekvence a má také termoelektrické vlastnosti Germanium – optika - Germanium má vysoký index lomu (4,0) a velmi dobrou prostupnost v infračervené oblasti spektra, proto se využívá např. při konstrukci krystalů pro FTIR-ATR spektrometry,104 infračervené senzory a přístroje na noční vidění. - Oxid germaničitý (GeO2 ) se využívá v optických vláknech a čočkách širokoúhlých kamer. - GST (GeSbTe) - ternární slitina, využívá se v přepisovatelných DVD médiích a také ve speciálních typech pamětí využívajících přechod mezi nevodivou amorfní a polovodivou krystalickou formou. Germanium – katalyzátor - Oxid germaničitý se využívá (převážně v Japonsku) jako katalyzátor při výrobě polyesterů, např. PET, polykondenzačními reakcemi. - Alternativou jsou katalyzátory na bázi antimonu nebo titanu Cín - slitiny - Kovový cín nemá příliš dobré mechanické vlastnosti, proto se potkáváme zpravidla s jeho slitinami. - Velmi důležité jsou pájky, slitiny cínu s olovem. Obsah cínu je v rozmezí 2–63 %, typicky 33 %. Často se přidává další kov pro lepší tavitelnost (Cd, Ga, In nebo Bi). - Tvrdé pájky – tají nad teplotou 450 ∘C, obvykle slitina cínu s mědí, zinkem a stříbrem nebo slitiny hliníku. - Měkké pájky – tají pod teplotou 450 ∘C, slitiny cínu s olovem. - Bezolovnaté pájky – prosazovány z ekologických důvodů, ale jejich vlastnosti jsou zatím horší, než vlastnosti klasických pájek. - SAC – slitiny cínu, stříbra a/nebo mědi (Sn/Ag/Cu). - Teploty tání okolo 220 °C. Pocínované plechy - Téměř polovina produkce cínu se používá pro povrchovou úpravu kovů – pocínování. - Vrstva cínu je netoxická a chrání kov před korozí. - Její tloušťka je od 0,4 do 25 𝜇m. - Cínování se provádí buď galvanickým pokovováním (roztoky solí cínu v methansulfonové kyselině, CH3SO3H) nebo ponořením předmětu do taveniny cínu. - Pocínované plechy se využívají v potravinářství. Plechovky na potraviny jsou z běžných ocelových materiálů, vnitřní strana je pocínovaná, aby nedocházelo ke kontaminaci potravin Cín – ITO - Směs oxidů inditého a cíničitého, přibližný vzorec je (In2O3 )0.9 ⋅(SnO2 )0.1 - Je to nejrozšířenější transparentní a vodivý oxid. - Lze z něj snadno připravit tenký, vodivý film. - Poměr transparentnosti a vodivosti filmu lze řídit tloušťkou filmu. o Tenký film je vysoce průhledný, ale má vyšší odpor. o Silnější vrstvy jsou méně průhledné, ale mají nižší elektrický odpor. - Lze vyrobit vysoce průhledný film s dostatečným elektrickým odporem, např. pro odledování oken letadel. - Oxidy cínu se využívají jako heterogenní katalyzátory, např. směsné oxidy Sn-V se používají pro oxidaci benzenu a toluenu. - Chlorid cíničitý lze použít ke katalýze Friedel-Craftsových alkylací, acylací a cyklizací. - Chlorid cíničitý se také používá na tvrzení skleněných lahví. - Na povrchu skla se vytvoří tenká, transparentní vrstva SnO2 , která zvyšuje mechanickou odolnost skla. Olovo – stínění radioaktivity - Chlorid cíničitý se také používá na tvrzení skleněných lahví. - Na povrchu skla se vytvoří tenká, transparentní vrstva SnO2 , která zvyšuje mechanickou odolnost skla. - Díky vysoké atomové hmotnosti (velkému počtu elektronů) a malému atomovému poloměru dokáže olovo účinně stínit ionizující a RTG záření. - Toho se využívá v RTG technice, jaderných elektrárnách, radiochemických laboratořích, armádě, atd. Olověné materiály - Vynalezeny roku 1859 francouzským fyzikem Gastonem Planté. - Jsou tvořeny olověnými elektrodami, jako elektrolyt slouží kyselina sírová. - Oproti jiným typům baterií dokáží krátkodobě dodávat i velmi vysoký proud (>100 A). - Vyrábějí se v kapacitách od 1 Ah do 10 kAh. - Využívají se pro startování automobilů, jako záložní zdroje, atd. - Nabitá baterie má kladnou elektrodu z oxidu olovičitého a zápornou z olova. - Vybitá baterie má obě elektrody tvořené síranem olovnatým. - Vybíjení: - Pb + PbO2 + 2 H2SO4 −−→ 2 PbSO4 + 2 H2O - Nabíjení: - 2 PbSO4 + 2 H2O −−→ Pb + PbO2 + 2 H2SO4 Olovo – pigmenty - Olovo je součástí několika pigmentů, vzhledem k toxicitě olova se ale už dnes nepoužívají. - Chromová žluť, PbCrO4 , v přírodě se nachází jako minerál krokoit. Má silné oxidační účinky. - Minium neboli olověná červeň, Pb3O4 , dnes se v menší míře používá při barvení skla. Dříve byl základní barvou nátěrových hmot pro železné konstrukce. - Olověná běloba, PbCO3 , dříve se používala jako základová barva v nátěrech na dřevo, dnes se už používá minimálně. - Reakcí se sulfanem ve vzduchu dochází k černání, vzniká sulfid olovnatý. - PbCO3 + H2S −−→ PbS + CO2 + H2O Sloučeniny Hydridy - Germany jsou skupinou hydridů s obecným vzorcem Ge𝑛H2𝑛+2 pro n = 1–5. - Jsou to plyny nebo těkavé kapaliny, vlastnosti mají podobné jako silany. - Halogengermany, GeHxX4– x , jsou bezbarvé, těkavé, reaktivní kapaliny - Připravují se reakcí Ge, GeX2 , GeH2X2 nebo GeH4 s halogenvodíky. - GeH2Cl2 + 2 HI −−→ GeH2 I2 + 2 HCl - German (GeH4 ) byl detekován i v atmosféře Jupiteru. - Lze jej připravit rozkladem germanidů kovů, např. Mg2Ge, kyselinou chlorovodíkovou. - Mg2Ge + 4 HCl −−→ GeH4 + 2 MgCl2 - Nereaguje s vodnými roztoky kyselin. - V kapalném amoniaku se chová jako kyselina: - GeH4 + NH3 −−⇀↽−− GeH3 – + NH4 + - Při reakci s alkalickými kovy v kapalném amoniaku dochází k redukci a uvolnění vodíku. - 2 K + 2 GeH4 NH3 (l) −−−−→ 2 KGeH3 + H2 - Digerman, Ge2H6 , je bezbarvá kapalina (T𝑣 = 29 ∘C, T𝑡 = −109 ∘C). - Strukturně je podobný ethanu. - Vzniká redukcí oxidu germaničitého tetrahydridoboritanem sodným. o GeO2 + NaBH4 −−→ GeH4 + NaBO2 o 2 GeO2 + 2 NaBH4 −−→ Ge2H6 + H2 + 2 NaBO2 - Využívá se jako prekurzor pro přípravu germaniových polovodičů pomocí CVD. - Stannan, SnH4 , je bezbarvý plyn. - Za laboratorní teploty se pomalu rozkládá za vzniku cínu a vodíku. Při styku se vzduchem je samozápalný. - Vzniká reakcí chloridu cíničitého s tetrahydridohlinitanem lithným. - SnCl4 + LiAlH4 −−→ SnH4 + LiCl + AlCl3 - Distannan, Sn2H6, je méně stálý než stannan. - Alkylstannany, např. Ph2SnH2 , jsou naopak stabilnější - Plumban, PbH4 , je silně nestabilní, bezbarvý plyn. - Připravuje se reakcí dusičnanu olovnatého s tetrahydridoboritanem sodným. - Byl připraven i laserovou ablací kovového olova a následnou reakcí s pevným vodíkem při teplotě 3,5 K Oxidy a hydroxidy - Oxid germanatý, GeO, žlutý prášek, můžeme připravit redukcí oxidu germaničitého pomocí kovového germania. - GeO2 + Ge −−−−→ 2 GeO - Při teplotách nad 700 ∘C disproporcionuje na Ge a GeO2. - Oxid germaničitý, GeO2 , bílý prášek, je komerční zdroj germania. - Krystaluje ve dvou formách – hexagonální a tetragonální. - Amorfní modifikace je tvořena polymerní sítí tetraedrů GeO4. Má podobné vlastnosti jako křemenné sklo. - Používá se pro výrobu optických čoček a jader optických kabelů. - Je také výchozí látkou pro syntézu dalších sloučenin germania. - Oxid germaničitý, GeO2 , bílý prášek. Vlastnostmi je podobný oxidu křemičitému - Hexagonální modifikace má strukturu 𝛽-křemene, germanium má koordinační číslo 4. - Tetragonální GeO2 má strukturu rutilu, germanium má koordinační číslo 6. - Reakcí s halogenovodíkovými kyselinami vznikají halogenidy germaničité. - Rozpouštěním v alkalických hydroxidech vznikají tetraedrické germaničitany, GeO4− 4. - Oxid cínatý, SnO, bezvodý je modročerný (tetragonální) nebo červený (metastabilní modifikace), hydratací přechází na bílou barvu. - Struktura tetragonální modifikace sestává z čtvercových pyramid SnO4 uspořádaných do vrstev. Vrstvy jsou k sobě orientovány nevazebnými elektronovými páry na cínu. - Vzniká zahřívání šťavelanu cínatého v inertní atmosféře. - SnC2O4 ⋅ 2 H2O −−→ SnO + CO2 + CO + 2 H2O - Spalováním na vzduchu vzniká oxid cíničitý. - 2 SnO + O2 −−→ 2 SnO2 - Hydroxid cínatý, Sn(OH)2 , je bílá látka, nerozpustná ve vodě. - Lze jej připravit reakcí chloridu cíničitého s Me3SnOH: - 2 Me3SnOH + SnCl2 −−→ Sn(OH)2 + 2 Me3SnCl - Struktura se skládá z oktaedrických cínových center, kde nad každou stěnou oktaedru je oxidový nebo hydroxidový anion. - Strukturu lze popsat vzorcem Sn6O4 (OH)4. - Oxid cíničitý, SnO2 , je bílý prášek, v přírodě se vyskytuje jako minerál kasiterit. - Má strukturu rutilu, atomy cínu mají koordinační číslo šest a kyslíky tři. - Syntetický oxid cíničitý se připravuje spalováním kovového cínu na vzduchu. - Hydrolýzou cíničitých solí vzniká hydratovaný SnO2 , ten je amfoterní a rozpouští se v kyseliách i hydroxidech. o SnO2 + 2 NaOH −−→ Na2SnO3 + H2O o SnO2 + 6 HI −−→ H2SnI6 + 2 H2O - Hydroxid cíničitý, Sn(OH)4 , není znám - Oxid olovnatý, PbO, je v závislosti na způsobu přípravy červený, oranžový nebo žlutý. Má amfoterní vlastnosti. - Můžeme jej připravit zahříváním olova na vzduchu na teplotu přibližně 600 ∘C nebo tepelným rozkladem oxidu olovičitého: - Ve větším měřítku se připravuje zahříváním sulfidu na teplotu 1000 ∘C. - 2 PbS + 3 O2 −−→ 2 PbO + 2 SO2 - Vytváří dvě polymorfní modifikace, tetragonální a orthorombickou, obě se skládají ze čtvercových pyramid PbO4 Chalkogenidy - Sulfid germaničitý, GeS2 , je bílá krystalická látka. - Vytváří 3D polymerní síť. - Poprvé byl nalezen při analýze minerálu argyroditu (Ag8GeS6 ). - Připravuje se reakcí sulfanu s chloridem germaničitým v koncentrované kyselině chlorovodíkové. - GeCl4 + 2 H2S −−→ GeS2 + 4 HCl - Sulfid germanatý, GeS, je černá krystalická látka. - Na vlhkém vzduchu pomalu hydrolyzuje, ale s vodou reaguje prudce za vzniku hydroxidu (Ge(OH)2 ). - Připravuje se redukcí GeS2 kovovým germaniem: - Ge + GeS2 −−→ 2 GeS - Další možností je redukce GeS2 pomocí H3PO2. - GeS2 + H3PO2 + H2O −−→ GeS + H3PO3 + H2S - Má podobnou strukturu jako izoelektronový černý fosfor, vrstvy jsou složené z šestičlenných cyklů. - Selenid germanatý, GeSe, je černá krystalická látka. - Tellurid germanatý, GeTe, se využívá při konstrukci CD, DVD a Blue-ray médií. Halogenidy - Všechny tři prvky vytváří dvě řady halogenidů: MX2 a MX4. - Halogenidy germaničité jsou stálejší než germanaté, u olova je tomu naopak. - Jediným stabilním tetrahalogenidem olova je PbF4. - Také známe koordinační sloučeniny těchto halogenidů. - GeF2 je bílá pevná látka. - Vzniká redukcí fluoridu germaničitého kovovým germaniem při teplotách 150–300 ∘C. - Podobně lze připravit i chlorid germanatý, GeCl2 , jen při vyšší teplotě. - V plynné fázi má lomený tvar, v souladu s teorií VSEPR. - GeCl4 + Ge −−−→ 2 GeCl2 - Příp. jej lze vyrobit i rozkladem monochlorgermanu: - 2 GeH3Cl −−−→ GeCl2 + GeH4 + H2 - Jeho hydrolýzou získáme hydroxid germanatý a reakcí s chlorem získáme GeCl4 , který lze zpět redukovat vodíkem. - GeCl2 −−−−−⇀ ↽−−GeCl4 - Oxidací bromem vzniká dibromid-dichlorid germaničitý. - GeCl2 + Br2 −−→ GeBr2Cl2 - GeI2 je žlutá, krystalická látka. Rozkládá se při teplotě tání (240 ∘C, vakuum). - GeF4 je bezbarvý plyn. - Vzniká fluorací kovového germania nebo reakcí oxidu germaničitého s kyselinou fluorovodíkovou (podobně jako ostatní tetrahalogenidy germania). - Ge + 2 F2 −−→ GeF4 - GeO2 + 4 HF −−→ GeF4 + 2 H2O - S vodou hydrolyzuje za vzniku kyseliny fluorovodíkové a oxidu germaničitého. - S fluoračními činidly poskytuje komplexní ion pentafluorogermaničitan, GeF− 5. - CVD reakcí s disilanem lze připravit krystalické filmy SiGe na skle a SiO2 substrátu. SiGe se využívá pro výrobu polovodičových součástek a má také termoelektrické vlastnosti. - GeCl4 je bezbarvá kapalina. - Je mezikrokem při přípravě čistého germania, oxidu germaničitého a dalších sloučenin germaničitých. - GeCl4 + 2 H2O −−→ GeO2 + 4 HCl - GeCl4 + 6 NH3 −−→ Ge(NH)2 + 4 NH4Cl - GeCl4 + 4 CH3CH2ONa −−→ Ge(OCH2CH3 )4 + 4 NaCl - Snadné konverze na oxid germaničitý se využívá při výrobě optických vláken, kdy se směs chloridu křemičitého a germaničitého oxiduje kyslíkem. - U halogenidů cínatých (SnX2 ) pozorujeme stereochemickou pasivitu nevazebného elektronového páru. Tyto sloučeniny mají také sklon zvyšovat si koordinační číslo a tím tvořit větší cyklické nebo řetězovité molekuly. - Mohou vytvářet dvojité adukty, kdy jeden z ligandů vystupuje jako Lewisova báze a druhý jako Lewisova kyselina. Ten přijímá nevazebný elektronový pár cínu. Jde např. o BF3←SnCl2←NMe3. - Fluorid cínatý, SnF2 , získáme odpařením roztoku SnO v HF. - Struktura je tvořena tetramery Sn4F8 , které vytváří osmičlenné cykly. - V roztocích s fluoridovými ionty vytváří komplex [SnF3 ] –. - SnF2 + NaF −−→ Na[SnF3 ] - Krystalizací dochází k další kondenzaci aniontů za vzniku Na[Sn2F5 ] nebo Na4 [Sn3F10]. - Chlorid cínatý, SnCl2 , je bílá pevná látka. - Také vytváří složitější struktury, v plynném stavu je molekula lomená, v krystalickém stavu jde o lineární polymer tvořený pyramidami SnCl3 , které sdílejí jeden vrchol. Struktura krystalu je vrstevnatá. - Hydr

Use Quizgecko on...
Browser
Browser