Regionální geografie PDF

Region Region – zásadní geografický pojem, vychází z nehomogenity objektu studia geografie, „ohraničený uměle vytvořený územní celek definovaný na základě společného znaku“ (příklady?). … ale co vztahový/relační a nodální region? předmět nebo nástroj geografického zkoumání Chápán často jako tzv. soc...

Region Region – zásadní geografický pojem, vychází z nehomogenity objektu studia geografie, „ohraničený uměle vytvořený územní celek definovaný na základě společného znaku“ (příklady?). … ale co vztahový/relační a nodální region? předmět nebo nástroj geografického zkoumání Chápán často jako tzv. sociální/vědecký/subjektivní konstrukt spjatý s lidským poznáním a způsobem uvažování o prostoru. Region je abstrahující (zjednodušující) analytickou kategorií – jeho vymezení závisí na generalizaci (zobecnění a zanedbání určitých složitých skutečností). Jeho identifikace a vymezení ovšem částečně vyplývá z jeho „přirozených“ charakteristik – typické pro FG regiony. Region Nodální region – jaká je vnitřní integrita? Podle intenzity sledovaného jevu: Mikroregion – území, v rámci, něhož probíhá většina denních pohybů obyvatel (obce, ORP), Mezoregiony – pohyb za službami vyššího řádu – (specializovaná zdrav. Pracoviště, vyšší soudy, divadla apod.), obvykle kraje Makroregion – v měřítku Česka je to stát, centrum makroregionu je Praha Tato hierarchie odpovídá různé úrovni dostupnosti služeb a progresivitě ekonomické struktury Rozlišení lze vidět i v charakteru dojížďky – v rámci mikroregionu jezdíme za službami a za prací každodenně, centrum mezoregionu navštěvujeme za specifických situací, centrum makroregionu pak výjimečně Vnitřní integrita regionu – síla vztahu centra a okolí, při určování vztahových regionů platí, že je snahou, aby jejich vnitřní vztahy byly silnější než vazby směřující mimo region Regiony Slouží ke zjednodušení komplexity geografické reality zkoumaného území Statistické vzorky základního souboru informací, tyto vzorky mohou mít charakter typického pozorování nebo anomálií Mohou být chápány jako analogie, kdy podobnosti jejich charakteristik mohou sloužit k vyvození obecných pravidel. Mohou se chovat jako modulátory, kdy jejich unikátní vlastnosti ovlivňují průběh obecných procesů (např. průmyslová revoluce, ekonomický cyklus apod.) Region je pro geografii tím, čím je pro historii období či epocha – zákl. pořádacím principem Je to základní kategorie geografického myšlení, objevuje se v různých geografických směrech, jen pro každý má jinou platnost, náplň, úlohu. Co způsob chápání, to jiný region Kvantitativní vymezení: snaha o exaktní vymezení, stanovení rozsahu, náplně, tvaru Post kvantitativní a postmoderní pojetí s tímto příliš nepočítá Např. percepční region – co hodnotitel, to představa regionu – názory se seskupují do větších skupin –> určitá míra objektivizace Strukturalismus – změna chápání Teorie strukturace A. Giddense -> „nová regionální geografie“ Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“ KES Koeficient ekologické stability – ta tabulka co dělal tomáš Pro zvýšení ekologické stability a udržitelnosti regionu by bylo vhodné implementovat opatření, která podporují zachování a rozšíření stabilních krajinotvorných prvků. To může zahrnovat rozšiřování lesních ploch, ochranu vodních toků a ploch, podporu ekologického zemědělství a zlepšení péče o zahrady a ovocné sady. Tato opatření by mohla pomoci vyvážit poměr stabilních a nestabilních prvků v krajině a přispět k dlouhodobé ekologické stabilitě a zdraví regionu Rezzo dělá Česká hydrometerologický ústav Tedy ČHÚ REZZO- Registr emisí a zdrojů znečištění ovzduší - eviduje zdroje ovzduší znečišťujících látek, v souladu se zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší ve znění pozdějších předpisů. Tyto zdroje jsou rozděleny na stacionární a mobilní, přičemž stacionární jsou děleny na kategorie podle velikosti a významu. Typologie Sleduje: Teoretické hledisko Hledisko struktury – formální a funkční region Odvětvové hledisko Metodologické hledisko TEORETICKÉHLEDISKO Otázka, zda má být geografie vědou idiografickou či nomotetickou Tato diskuze vede k identifikování dvou regionů: Individuální region – specifický, neopakující se. Typologický region – obecný, generický, opakující se. Regionálně taxonomické metody pracují rozdílně s tvorbou regionálních tříd Nelze říci, že individuální regiony jsou produktem idiografického přístupu a typologické (opakovatelné) regiony nomotetického. Při vysvětlování a deskripci jsou důležité role struktur a procesů odpovědných za daný prostorový vzor. Při interpretaci hledáme vysvětlení prostorového vzoru – proč se nějaký typ regionu opakuje a proč je do jisté míry každý region unikátní. ODVĚTVOVÉHLEDISKO DICHOTOMIE: Fyzicko geografické regiony: geomorfologické, klimatické, hydrologické… Humánně geografické regiony: zemědělské, průmyslové, dopravní… NEBO Jednosložkové: založen na jedné charakteristice (např. průměrné roční hodnoty) Vícesložkové -> se vzrůstajícím počtem složek roste i komplexita regionů Existuje Komplexní Geografický Region – syntéza Fyzicko geografického a Humánně geografického regionu, případně komplexní FG a HG region Na KGR historicky existují dva názory vycházející ze zařazení geografie do systému věd Monistické a Dualistické pojetí - Dualistické pojetí vylučuje existenci KGR Metodologické hledisko Region jako objekt geografického výzkumu – identifikace a vymezení regionu jsou cílem a k tomu slouží metody regionální taxonomie Nástroj geografického výzkumu – region jako statistická jednotka, nástroj plánování, managementu území (oblíbené v socialistické geografii, dobře sloužilo centrálně plánovaným ekonomikám) Regionalizace – proces, kdy území podle zvoleného kritéria členíme na regiony REGIONÁLNÍ TAXONOMIE: Snahou (post)pozitivistické vědy je objektivní uchopení existující reality, aby poznání mohlo být shrnuto do vědecké teorie Proto je nutné uspořádat a klasifikovat informace Taxonomie za pomoci formální logiky usiluje o uspořádání množiny objektů do systému tříd Výsledkem taxonomie je klasifikace objektů Regionální taxonomie – uspořádání objektů v prostoru Je to soubor pravidel a kroků, která vede k identifikaci regionálních tříd Výsledkem regionální taxonomie je regionální systém (množina objektů uspořádaných do reg. tříd) Regionální taxonomie – součást kvantitativní geografie, konkrétně prostorové analýzy STRUKTURA REGIONŮ Problematika struktury ve smyslu prostorovém, ale i složkovém Definovány dvě zákl. kategorie regionů: Formální Funkční V obou případech struktura obou typů regionů dána odlišným charakterem geografických informací. Tomuto předcházela diskuze založena na dichotomii heterogenního a homogenního regionu. FORMÁLNÍ REGION: Hodnota zvoleného racionalizačního kritéria je v optimálním případě v celé ploše regionu stejná. Protože v praxi to tak nebývá – geografická sféra je rozmanitá, hovoříme o relativní (či genetické) homogenitě, resp. o kvazi-homogenitě formálního regionu. FUNKČNÍ REGION: Příkladem jsou regiony nodální Pro typologii funkčních regionů lze využít: Prostorovou distribuci interakcí – náhodná, orientovaná, kanalizovaná, cirkulační, ohnisková, náhodná (např. rodinné návštěvy uvnitř městské čtvrti, cirkulační – okolí turistiky jezera) Kvalitativní charakteristiky interakcí Počet jader Vztahy mezi jádry regionů a jejich hierarchii Regionální rozvoja plánování Co je to rozvoj? Společenský rozvoj – řídit/strategicky usměrňovat nebo ho ponechat evolučním procesům? Plánování – Myšlenková anticipace (předjímání) budoucího jednání předcházející racionálnímu rozhodnutí. Nejdůležitější charakteristikou je kolektivní jednání a vytváření konsensu, orientace na budoucnost, cílově orientovaná příprava jednání a nadresortní (průřezový) obsah. Regionální politika: soubor opatření, nástrojů vedoucích ke zmírnění či odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji dílčích regionů (lze hovořit o způsobu rozdělování zdrojů). Vývoj v evropském kontextu Snahy o společenské plánování – reakce na problémy kapitalistického systému, plánovací teorii rozvíjeli především sociologové (počátek 20. stol.) 50. a 60. léta – vliv keynesiánství, centralizace (V blok – dáno povahou socialismu). Období plánovací euforie: 60. léta– plánování jako motor modernizace ekonomiky a společnosti. myšlenka integrovaného rozvojového plánování (comprehensive integrated planning), a to nejenom na národní, ale i na regionální úrovni plánování velkých státních investic, nadresortní integrující charakter, zaměření na řešení celospolečenských priorit. Vývoj v evropském kontextu Euforie netrvala dlouho – přílišná složitost, sofistikovanost, technokratičnost plánů. Dopady ropné krize – rychle zastarávající data, zcela nové potřeby ve společnosti Plánovací diskuze od konce 80. let 20. stol.: plánovací inkrementalismus (disjoined incementalism) – protiklad k integrovanému plánování, je otevřený a postupuje po malých projektových krocích, upřednostňuje řešení dílčích klíčových a lokalizovaných problémů, nástrojem nejsou plány ale projekty. Modernizace, důraz na zavádění tržních principů – deregulace, decentralizace neoliberální přístup. Do popředí se dostává otázka konkurenceschopnosti a udržitelnosti. Uplatňují se tržní a podnikohospodářské přístupy – nové formy řízení veřejného sektoru – new public management. Vývoj v evropském kontextu Mění se organizační struktury plánovacích procesů – pozornost věnována síťovým formám organizace, plánování přebírá nové funkce: Moderační funkce – plánovací procesy mají pomáhat se zprostředkováním veřejných a soukromých potřeb a zájmů Inovačně transferová funkce – pomáhá transferu nových myšlenek do praxe, urychluje procesy společenského učení Kritika – rezignace na řešení komplexních (strukturálních) problémů. - Přizpůsobování se statu quo. -> Překonání slabin obou modelů – perspektivistický inkrementalismus – 90. léta 20. století Vývoj v evropském kontextu Perspektivistický inkrementalismus: Důležitost aktérů, jejich zkušeností, perspektiv. Postupné změny spíše než radikální, učení z praxe. Od 90. let 20. stol. téma INSTITUCIONALIZACE Institucionální plánování – organizace, regulační pravidla, normy a postupy atd. Řízení na úrovni regionů – nutnost zavádění nových pravidel, předpisů, nástrojů, organizací… Regionální politika V ČR agenda MMR Hlavním cílem: Udržitelný rozvoj regionů Soudružnost a zvyšování konkurenceschopnosti Nástroje regionální politiky v Česku: ITI RAP CLLD (Strategické)plánování v Česku V socialistickém Československu fungovalo od roku 1945 tzv. centrální plánování. Podle zákona č. 41/1959 Sb. o Státní plánovací komisi „plánování národního hospodářství náleží vládě“ (§ 2). Poměrně detailní zpravidla pětileté národohospodářské plány navrhovala Státní plánovací komise (v letech 1945– 1959 Státní úřad plánovací) Národohospodářský plán -> územní plán Národohospodářský plán byl od roku 1956 víceméně pevně fixován na tzv. „pětiletky (Strategické)plánování v Česku– po roce 1989 Fáze – ad hoc rozhodování (1989 až pol. 90. let) averze vůči společenskému plánování, reakce na centrální plánování. Přišel názorový protiklad – liberální paradigma samo regulující společnosti, velmi brzy se ukázalo že spoléhání na autonomní působení společenských mechanismů nevede k očekávaným výsledkům. Maximální možné opouštění dlouhodobých a střednědobých plánů, ekonomické plánování se omezovalo na zpracování pouze ročních rozpočtů Fáze – plánování ekonomického rozvoje Strategické plánování ekonomického rozvoje se charakterizuje jako způsob, „kterým města využijí svých zdrojů a kompetencí k tomu, aby převzala odpovědnost za vlastní ekonomickou budoucnost.“ Fáze – Plánování socioekonomického prostředí – konec 90. let Zvýšený přísun informací o způsobech a standardech plánování v zahraničí, zejména v zemích Evropské unie, částečně také, změna celospolečenského klimatu, zejména ve vztahu k sociálním a socioekonomickým otázkám. Fáze – plánování udržitelného rozvoje Agenda 21 - Místní správy jsou zde vyzdviženy jako ty orgány, které mají velký vliv na globální problémy a které mohou ovlivnit vývoj směrem k udržitelnému rozvoji nejen v místních, ale i globálních rozměrech. Fáze – Plánování podle požadavků EU do roku 2013 Rok 2007 přinesl zásadní změnu v oblasti územního plánování, neboť vešel v platnost nový stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). Zákon sice opřel principy územního plánování o udržitelný rozvoj, ale žádné větší předpokládané vazby na strategické nebo rozpočtové plánování neakcentoval. Strategické plánování pouze jako nástroj pro získávání finančních prostředků? Fáze – Plánovací nástroje po roce 2014 Systém plánovacích nástrojů v programovacím období 2014–2020 se na lokální úrovni rozdělil na čtyři typy podle charakteru a velikosti území ITI IPRÚ CLLD (komunitně vedený místní rozvoj) případně společný akční plán Strategicképlánování SP – nástrojem veřejné správy ke stanovení priorit rozvoje z hlediska času a financování. Spojení výchozí pozice s tím, kam chceme jít (Grebeníček a Hájek, 2013). ! Oproti tomu ÚP řeší předpoklady pro udržitelný rozvoj a funkční využití, regulační nástroj. Využití místního potenciálu, a to díky konsenzuálnímu rozhodování aktérů. Orientace na dlouhodobé cíle. Fáze SP dle Půčka (2009) Analýza – sběr a analýza dat, zjišťování potřeb a očekávání občanů, zahájení participace, zpracování – určení priorit, tvorba strategického plánu včetně akčních plánů či programů, fáze implementace, tedy dosahování cílů, realizace projektů, programů, akčních plánů atd., fáze strategického učení – v praxi znamená aktualizaci stávajícího plánu či přípravu nového kola strategického plánování. Obvyklá struktura SP Analýza území SWOT analýza Vize a cíle Opatření – kroky a nástroje Monitoring a evaluace SP může být zpracován různými subjekty. Dle Ježka (2015) přibližně jedna třetina měst zpracovává strategický plán samostatně a zbylé dvě třetiny měst využívají služeb externích poradenských organizací, kde významnou roli hrají regionální rozvojové agentury. Přístupk tvorbě Expertní – více uzavřený proces, analytická část – tvoří zpracovatel, případně se podílejí významní představitelé daného celku. Komunitní – přizvány subjekty v rámci komunity. - Zpravidla jsou kombinovány. Kritika Ježek (2015) kritizuje, že strategická/koncepční část dokumentu má jen formální charakter. To vede k problematickému uspořádání priorit a stanovení reálně dosažitelných cílů. Poukazováno, že SP se jeví jen jako prostředek ke získání finančních prostředků ze strukturálních fondů. „Nepotkává se“ potřeba plánovat a reálný přínos. Právní úprava nestanovuje přesnou strukturu, obsah ani proces vytváření SP. Důsledkem je komplikovaná orientace a nutnost navazování potřeb a cílů mezi subjekty na hierarchicky různých úrovních, ale i v horizontální rovině – mezi svazky obcí, kraji a regiony. SP by měl být vhodně sladěn s rozpočtem dané entity. Participace Nutno promyslet, kdo bude přizván, kdy a do jaké míry může ovlivnit výsledek – vymezit, ve kterých bodech bude moci rozhodovat. Před zahájením nutno informovat – použití informačně – sdělovacích metod. Participace v Ústeckém kraji Zkoumáno na úrovni kraje, MAS, Dobrovolných svazků obcí, obcí 68 % obcí nemělo strategický plán Participace v Ústeckém kraji Dotazník – nízká návratnost Veřejné projednání – záleží na způsobu pozvání, účasti a zda je podporován dialog Pracovní skupiny – diskutabilní reprezentativnost pozvaných aktérů Obce v Česku V Česku 6 254 obcí (v rámci Evropy relativně vysoké číslo) Doporučený zdroj: Informační web Územního plánování Členění obcí: obecní úřad obce s rozšířenou působností (205 obcí, obce III. typu) – k 31. 12. 2016 obec s pověřeným obecním úřadem (393 obcí, obce II. typu) – k 31. 12. 2014 (částečně vykonává státní správu – občanské a řidičské průkazy, stavební úřad, apod.) obec se základním rozsahem přenesené působnosti (obce I. typu) Kategorizace obcí Město alespoň 3 000 obyvatel orgány: starosta, rada města, městský úřad, zvláštní orgány města Statutární město členění na obvody a městské části s vlastními orgány samosprávy zastupitelstvo a další orgány: rada města, primátor, magistrát a zvláštní orgány města Městys IWUP Zákono obcích(obecní zřízení),Zákonč. 128/2000Sb. § 1 Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Postavení obcí Statut Působnost Občané Území obce a jeho změny Názvy obcí (atd.), číslování, znak, vlajka Samostatná působnost obce Spolupráce mezi obcemi Dobrovolný svazek obcí Orgány Atd. Zákono územnímplánování a stavebnímřádu (stavebnízákon) Zákon č. 183/2006 Sb. upravuje ve věcech územního plánování zejména cíle a úkoly územního plánování, soustavu orgánů územního plánování, nástroje územního plánování, vyhodnocování vlivů na udržitelný rozvoj území, rozhodování v území, atd. upravuje ve věcech stavebního řádu zejména povolování staveb a jejich změn, terénních úprav a zařízení, užívaní a odstraňování staveb, dohled a zvláštní pravomoci stavebních úřadů, atd. Nový stavební zákon Nástroje územního plánování Územně plánovací podklady: územně analytické podklady, územní studie, Politika územního rozvoje, Územně plánovací dokumentace: zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán. Zásady územního rozvoje ZÚR – nadřazeny územnímu plánu, vycházejí ze státní Politiky územního rozvoje ČR, stojí na datech Územně analytických podkladů, pořizovány a vydávány pro území celého kraje, účelné a hospodárné uspořádání území kraje, vymezování ploch a koridorů, součástí Zásad – vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj, schvaluje zastupitelstvo kraje. Územní plán Musí jej mít každá obec! Územně plánovací dokumentace, která si klade za cíl racionalizaci prostorového a funkčního uspořádání území v krajině a jejího využití, klade si za cíl nalézt takové předpoklady, které by umožnily další výstavbu a trvale udržitelný rozvoj spočívající v nalezení vyváženého stavu mezi zájmy životního prostředí, hospodářství a pro společenství lidí obývající dané území. Územní plán by se měl snažit naplnit potřeby současné generace tak, aby umožnil udržet stálou, nebo vyšší životní úroveň budoucích generacích. Regulačníplán Není povinný. Zpracovány jen pro část obce (výjimečně u malých obcí pro celé území), základní jednotkou pozemek, závazný pro další rozhodování, dává území řád a jednotný charakter. Pořizován: -Z podnětu -Na žádost Na žádost lze regulační plán vydat tehdy, pokud je jeho zadání obsaženo v platném územním plánu nebo zahrnuto v zásadách územního rozvoje. V opačném případě jej lze pořídit pouze na základě podnětu, který může podat kdokoliv. Regulační plán Typy regulačních plánů: Pro zastavitelné plochy Pro přestavbu (v současném zastavěném území) Pro ochranu hodnotných území (městské památkové rezervace)