Základy biologie člověka 4

Nepárová žíla, která přivádí okysličenou a živinami obohacenou krev z placenty skrz pupěční provazec a pupěčním otvorem do těla plodu. V něm se jednak větví v játrech (odevzdává jim živiny), jednak pokračuje do dolní duté žíly a dále do krevního oběhu plodu.

Zajišťuje cirkulaci krve v těle a tak zabezpečuje plynulou distribuci dýchacích plynů, živin a dalších důležitých látek v těle.

Ústřední orgán kardiovaskulárního systému, který dává krvi kinetickou energii svémi kontrakcemi.

Schopnost myokardu tvořit vlastní impulzy, což umožňuje srdci fungovat autonomně.

Souhrn uzlíků a vláken myokardu se speciálními svalovými buňkami, který řídi srděční aktivitu.

Cyklický proces, který zahrnuje dva protichůdné stavy myokardu: systola (kontrakce) a diastola (relaxace).

Kontrakce myokardu, která výtlačuje krev z komor do tepen.

Relaxace myokardu, která umožňuje komorám se naplnit kreví.

Malý orgán ledvinovitého tvaru o velikosti 1–20 mm. Do uzliny ústí několik přívodných mízních cév a vystupuje jedna vývodná mízní céva. V lidském těle je několik stovek mízních uzlin, nejvíce na krku, v podpaží a v tříslech.

Uzly zachycují patogeny z infikovaných tkání spolu s tkáňovým mokem. Tyto patogeny pak aktivují T-lymfocyty, které dále aktivují B-lymfocyty. B-lymfocyty se mění na plazmatické buňky (produkující protilátky proti patogenům) a na paměťové buňky, které si pamatují patogeny a rychle reagují na jejich opětovný průnik do těla.

Je největším sekundárním mízním orgánem, uloženým v levé brániční klenbě za žaludkem. Má protáhle polooválný tvar, je asi 10–12 cm dlouhý, 6 cm široký a 3–4 cm tlustý. Váží zhruba 100–200 gramů a je fialově červené barvy, lesklý a křehký.

Slezina se skládá z červené a bílé dřeně. Červená dřeň je objemově větší a obsahuje červené krvinky, které jí dávají barvu. V červené dřeni se ničí a odstraňují opotřebované červené krvinky. Bílá dřeň je tvořena mízní tkání a aktivuje T- a B-lymfocyty, čímž podporuje imunitní obranu.

V prenatálním vývoji má slezina i funkci krvetvornou (spolu s játry).

Slezina může sloužit jako zásobárna krve, ale u člověka je tato fukce poměrně neefektivní. Do krevního oběhu může uvolnit jen asi 100 ml krve, která má vyšší koncentraci červených krvinek než krev v oběhu.

Slezina je důležitá součást imunitního systému a je odpovědná za ničení opotřebovaných červených krvinek, filtraci krve a aktivaci lymfocytů. Podílí se také na krvetvorbě v prenatálním vývoji.

Imunitní systém, který je specifický k určitému typu patogenu, produkuje protilátky pro jeho neutralizaci a odstranění.

Bílé krvinky specializované na produkci protilátek, které neutralizují patogeny.

Bílkoviny produkované B-lymfocyty, které se váží na patogeny a neutralizují je.

Typ B-lymfocytů, které se transformují a produkují protilátky proti specifickému patogenu.

Typ B-lymfocytů, které si pamatují informace o specifickém patogenu pro případ, že by se objevil znovu.

Bílé krvinky specializované na rozpoznání specifických cizorodých částic (antigenů).

Cizorodá látka, která spouští imunitní reakci.

První setkání organizmu s konkrétním patogenem, kdy je imunitní systém „naivní“ a reakce je silnější.

Kůže je významnou branou pro infekce, protože je nejvíce vystavena vnějšímu prostředí. Chrání se mechanickou bariérou (mrtvé buňky na povrchu) a chemickou ochranou (kyselejší pH).

Dýchací cesty jsou hlavní branou pro respirační infekce. Sliznice dýchacích cest je chráněna hlenem a řasinkami, které zachycují a odstraňují patogeny.

Trávicí trakt, a zejména ústní dutina, jsou místem vstupu alimentárních infekcí. Kyselé prostředí žaludku částečně ničí patogeny.

Další vstupní brány pro infekce: sliznice močových cest a pohlavního traktu, spojivka oka.

Druhá obranná linie je aktivována, když patogeny již prošly kůží nebo sliznicemi. Zahrnuje chemický boj, fagocytózu a horečku.

T-lymfocyty vylučují chemické látky, které ničí patogeny a infikované buňky. Týká se to i imunitního boje proti rakovinným buňkám.

Fagocytóza je proces pohlcení cizorodých látek a patogenů specializovanými buňkami.

Horečka je reakce na infekci, která se projevuje zvýšenou tělesnou teplotou. Pomáhá bojovat s patogeny, protože jim snižuje optimální podmínky pro rozmnožování.

Vývojově starší část centrální nervové soustavy, která řídí jednoduché reflexy bez zapojení mozku.

Centrální nervový systém (CNS) je zodpovědný za zpracování informací a řízení tělesných funkcí.

Tkáň v míše, která se nachází uvnitř a má motýlovitý tvar.

Tkáň v míše, která se nachází na povrchu a je tvořena svazky nervových vláken.

Nejdůležitější část mozku, která se skládá ze tří částí: prodloužená mícha, most Varolův a střední mozek.

Vývojově nejstarší část mozku, která řídí základní životní funkce.

Součást mozkového kmene, která propojuje mozkové hemisféry s míchou.

Součást mozkového kmene, která řídí pohyby očí a reflexní pohyby.

Prodloužená mícha je první částí mozkového kmene, pokračuje do míchy. Vystupuje z ní 9. až 12. pár hlavových nervů a také 6., 7. a 8. pár.

Varolův most je druhou částí mozkového kmene, pokračuje do prodloužené míchy a navazuje na střední mozek. Vystupuje z něho 5. pár hlavových nervů.

Střední mozek je třetí částí mozkového kmene, pokračuje do Varolova mostu a navazuje na mezimozek. Uvnitř je mozkový mokovod spojující čtvrtou a třetí mozkovou komoru. Vystupuje z něho 3. a 4. pár hlavových nervů.

Šedá hmota mozkového kmene je rozdělena na jádra a retikulární formaci. Jádra jsou husté oblasti šedé hmoty, ze kterých vystupují mozkové nervy. Retikulární formace je řidší síť neuronů, která se nachází mezi jádry.

Retikulární formace mozkového kmene řídí základní životní procesy jako srdeční činnost, vazomotorika (činnost cév) a dýchání, a také řadu reflexů.

Mozeček je druhou největší částí mozku, nachází se v zadní jámě lební. Je koordinačním pohybovým centrem, které přijímá informace z receptorů v pohybovém systému a z rovnovážného ústrojí.

Mozeček se skládá z dvou polokoulí spojených červem mozečkovým. Polokoule jsou hladké srovnatelnými žlábky a připomínají článkovaného červa.

Mozeček vyhodnocuje informace z receptorů a zajistuje přesnou koordinaci pohybů svalů tak, aby bylo uchováno rovnováha.