Vzdělávání osob s tělesným postižením

Diagnostické domény se zaměřují na zjišťování potřeb a podpůrných opatření při vzdělávání. Mají 5 stupňů a usnadňují pochopení individuálních potřeb žáka.

Diagnostické domény se zabývají také sociálním kontextem a faktory, které ovlivňují sociální integraci žáků. Zahrnují analýzu rodinného zázemí, třídy jako sociální skupiny a zdrojů v prostředí.

Neurovývojový rámec je komplexní přístup k pochopení a léčení pohybového vývoje. Zahrnuje několik hlavních koncepcí, které se vzájemně doplňují a pomáhají lépe pochopit, jak mozek řídí pohyb.

Senzomotorické dovednosti jsou výsledkem propojení smyslových vjemů s motorickou činností. Jedná se o proces, kdy mozek zpracovává informace z vnějšího prostředí i z vlastního těla, abychom je mohli použít pro plánování a provádění pohybu.

Senzorická integrace je proces, kdy mozek zpracovává a integruje smyslové informace z vnějšího světa i z vlastního těla. Tento komplexní přístup k pochopení smyslových vjemů je klíčem k rozvoji smysluplného chování a s ním i motorických dovedností.

Koncept, který definuje jednotlivého člověka jako bytost s individuálními myšlenkami, pocity, vzorci chování, s "aktuálním self" (jak se vnímáme v daném okamžiku) a "ideálním self" (jak bychom se chtěli vidět). Vývoj sebepojetí je ovlivněn potřebou pozitivní sebeúcty.

Člověk má vlastní hnací sílu k tomu, aby byl aktivní, má svobodu vybrat si a nést zodpovědnost za svá rozhodnutí a činy.

Vědomé zkušenosti dávají člověku možnost přiřazovat jevům a věcem subjektivní významy, které odrážejí jeho osobní vnímání a zkušenost.

Překážky v prosazování vlastních práv, plnění sociálních rolí, osobní autonomii a sebeurčení, komunikaci a samostatném pohybu a orientaci.

Tělesným postižením se rozumí převažující nebo trvalé nápadnosti v pohybových schopnostech, které mají značný vliv na kognitivní, emocionální a sociální fungování.

Osoba, jejíž odlišnost tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti od typického stavu pro odpovídající věk způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění.

Kategorizace tělesného postižení podle lokalizace mozkové léze, typu pohybové poruchy, lokalizace na končetinách a stupně závažnosti.

Člověk odkázaný na sociální podporu a sociální dávky, často neschopný pracovat.

Hodnocení kvality života u osob s postižením. Zaměřuje se na subjektivní zkušenost. Pomáhá pochopit dopad postižení na život a spokojenost.

Hodnocení funkční kapacity u osob s postižením. Měření úzkých dovedností, pracovních schopností a soběstačnosti. Poskytuje informace o jejich možnostech.

Dopad postižení na tělo, jeho funkci a pohyb. Změna vnímání, citů a sociálních interakcí.

Vliv odlišného vzhledu na sebepojetí a sociální interakce. Často s ním souvisí city, emoce a přístupy okolí.

Typ předpojatosti označující lidi s postižením jako bezmocné a závislé na pomoci. Předpokládá se, že jim ostatní lépe rozumí.

Typ předpojatosti odmítající lidi s postižením. Vnímá je jako neužitečné, zatěžující a neproduktivní.

Typ předpojatosti vidící lidi s postižením jako adresáty nereálných dávek a výhod. Ignoruje individuální potřeby a potíže.

Vnímá lidi s postižením jako hrdiny. Idealizuje jejich životní příběhy a přeceňuje jejich silné stránky.

Předsudky, které vidí osoby s postižením jako mravně lepší, inspirované a hodné obdivu. Zlepšují se v ostatních funkcích, aby kompenzovaly ztrátu. Tyto předsudky jsou pro osoby s postižením paradoxně škodlivé, protože se opírají o emoce a iracionální pohled místo faktů.

Typ školního vzdělávání, kde se žáci s postižením vzdělávají odděleně od běžné populace. Zahrnuje speciální osnovy, učební materiály a pedagogy. Může vést k izolaci a omezenému přístupu k běžnému životu.

Typ školního vzdělávání, kde se žáci s postižením integrují do běžné školy, ale s modifikacemi a speciálními podmínkami pro jejich integraci - individuální podpora a úprava podmínek pro žáka.

Typ školního vzdělávání, který zahrnuje všechny žáky bez ohledu na jejich potřeby. Zaměřuje se na podporu a inkluzi všech, s důrazem na modifikace systému pro potřeby individuálních žáků.

Změna samotného školského systému, aby se usnadnilo vzdělávání žáků s postižením a zajišťovala se jim individuální podpora a spolupráce. Vzdělávání by mělo být co nejvíce individualizované.

Osoby s tělesným postižením (TP) se označují různě v závislosti na historické éře. Termíny jako „mrzák“, „invalida“, „tělesně vadný“ odrážejí minulé chápání a negativní vnímání. Moderní terminologie klade důraz na člověka a jeho specifické vlastnosti, např. "člověk s postižením", "člověk se speciálními potřebami", "člověk se zdravotním znevýhodněním" a "člověk s potřebou podpory".

Somatopedie je speciálněpedagogický obor zaměřený na podporu vývoje a vzdělávání osob s TP. Původně se nazývala „defektologie ortopedická“, ale v roce 1956 se objevuje termín "somatopedie" (soma + paideia). Po roce 1989 došlo ke změně terminologie a vzdělávání se začalo zaměřovat na integraci TP do běžného života.

Somatopedie se zaměřuje na cílenou podporu rozvoje schopností a vzdělávání osob s TP, aby mohly dosáhnout maximální autonomie a participace v běžném životě. Klíčem je respektování individuality a podpora autonomie každého člověka.

Holistický přístup (celistvý) vnímá TP jako celek, který je více než souhrn svých částí. Zohledňuje psychologické, sociální a spirituální roviny bytí.

Redukcionistický přístup se zaměřuje na biologické a anatomické aspekty TP, vidí TP jako soubor částí. Chování je určením vnějšími faktory a duševní svět je méně důležitý.

Biodromální pojetí (bio-dromální) je přístup k TP, který bere v úvahu vliv vnějšího světa a vývoje na jedince. Zaměřuje se na adaptaci a integrace do běžného života.

Diagnostika v somatopedii se zaměřuje na zjišťování specifických potřeb TP, zahrnuje funkční diagnostiku, zjišťování SVP a komplexní hodnocení fyzické, psychické a sociální oblasti.

V somatopedii se používají metody jako reedukace a kompenzace, které pomáhají TP rozvíjet jejich schopnosti a nabízejí náhradní řešení pro zvládání obtíží.

Somatopedické poradenství poskytuje informace a podporu TP a jejich rodinám. Zahrnuje specializované poradny, poradenství ve školách a kariérové poradenství pro volbu budoucího vzdělávání a zaměstnání.

Tradiční diagnostika v somatopedii zahrnuje hodnocení motoriky, sebepojetí, lateralitu, komunikace, rozumových a kognitivních schopností, smyslového vnímání, soběstačnosti, sociálních vztahů a osobnostních vlastností.