Přednáška PDF

Vanda Hájková Základní terminologie cílové skupiny oboru přístupy k osobám s tělesným postižením a zdravotním znevýhodněním Cíl přednášky Po této přednášce byste měli být schopni: - ovládat terminologii z oblasti podpory osob s omezením hybnosti; - popsat cí...

Vanda Hájková Základní terminologie cílové skupiny oboru přístupy k osobám s tělesným postižením a zdravotním znevýhodněním Cíl přednášky Po této přednášce byste měli být schopni: - ovládat terminologii z oblasti podpory osob s omezením hybnosti; - popsat cílové skupiny, jichž se omezení pohybu týká; - znát cíle podpory osob s tělesným postižením; - znát trendy v podpoře osob s tělesným postižením - charakterizovat přístupy k osobám s postižením hybnosti a postojové stereotypy v jejich vnímání Vývoj oboru naznačuje vývoj označení osob s tělesným postižením a osob nemocných mrzák (středověk) invalida (v souvislosti se svět.válkou) tělesně vadný, defektní (50.- 80.léta 20.stol) „people first“ – člověk s postižením člověk se speciálními potřebami (od 1994/ žák se SVP) člověk se zdravotním znevýhodněním člověk s potřebou podpory Vývoj oboru somatopedie  defektologie ortopedická ( po r.1946)  1956 - František Kábele – somatopedie (soma + paideia)  speciálněpedagogický podobor – somatopedie – na VŠ až do 90.let  změna terminologie po r.1989- princip dekategorizace osob s postižením ( tím i dekategorizace oborů)  změny ( rozšíření cílových skupin)  problematika edukace osob s TP včleněna jako do komplexní rehabilitace Cíle oboru Cíle: podpora rozvoje schopností a vzdělávání osob se zdravotním (tělesným) postižením a zdravotním znevýhodněním Podpora nejvyšší možné soběstačnosti a participace těchto osob v běžném životě a v životě společnosti Nejvyšší hodnota: autonomie a kvalita života jedince s TP Zaměření : na jednotlivce jako na INDIVIDUALITU ( jen on sám může změnit svůj život)- vychází z humanistické psychologie 20.stol ( Maslow, Rogers) Srovnání holistického a redukcionstického pohledu na člověka sHolistický TP ((20.stol) dle Hagedorn, 1997) Redukcionistický ( anatomický) vnímán jako celek; celek je více než souhrn celek je souborem částí částí; celek ovlivňuje funkci podobu částí vlastnosti člověka nemůžeme vysvětlit a určit zkoumáním jeho částí systémy vidí jako interaktivní a adaptivní systémy vidí jako uzavřené, stálé pohled na jednotlivce, který má svobodu činit deterministický: vše je určeno zvnějšku rozhodnutí orientace na současnost a budoucnost orientace na minulost a současnost myšlenky, pocity a vnímání jsou důležité pro myšlenky a emoce jsou vedlejšími chování produkty chování uznání spirituality člověka neuznává spiritualitu Holistický přístup Volleyball (Niki de Saint Phalle) Redukcionistický přístup Volleyball (Niki de Saint Phalle) Biodromální pojetí Prostředky oboru - vlastní diagnostika ( funkční diagnostika, zjištění SVP) - vlastní metodika ( reedukace, kompenzace, vychází z ergo a fyzioterapie) - vlastní poradenství ( SPC, PPP, specializované poradny, poradenství ve školách, technické poradenství, kariérové poradenství)  Zaměření sppg diagnostiky ( dětí, žáků) tradiční: - motorika : jemná, hrubá, grafomotorika, oromotorika … Ozereckého škála: mírné, střední a těžké motorické opoždění - sebepojetí, tělové schéma: ( kresba, Foxův test) - lateralita: nevyhraněná- vyhraněná,souhlasná ,zkřížená - komunikace : roviny – gramatická, lexikálně-sémantická, morfologická, pragmatická; - rozumové schopnosti - kognitivní schopnosti - smyslové vnímání ( zraková a sluchová percepce,diskriminace) - soběstačnost ( ADL, IADL) - sociabilita, adaptabilita a sociální vztahy - psychické a volní vlastnosti, temperament  Zaměření sppg diagnostiky ( školní věk) aktuální: tzv. diagnostické domény  zaměřené na zjišťování potřeb a podpůrných opatření při vzdělávání ( 5 stupňů)  zaměřené na sociální kontext/ prediktory sociální participace - dg. rodinného zázemí - dg. třídy jako sociální skupiny - dg. zdrojů v prostředí - Neurovývojový rámec vycházíme z : - centrálního řízení pohybu (V. Vojta, pol. 20.stol) - vývoje pohybu a handlingu ( Bobath 1940-50) - senzomotorického přístupu (Rood,1954) - Senzomotorické dovednosti (také senzomotorické dovednosti) jsou souhrou senzorické a motorické výkonnosti. - senzorické integrace ( Jean Ayres, 70. léta 20.stol.) - CNS zpracovává smyslové informace a integruje je, abychom je mohli použít pro smysluplné chování ( pohyb), pro pohybovou činnost je podstatná schopnost zpracovávat příchozí smyslové informace ( z vnějšího prostředí i z našeho vlastního těla), což nám umožňuje využívat je k organizování a plánování pohybu Aplikace Vycházíme-li z : - centrálního řízení pohybu - V diagnostických a terapeutických postupech (např. koncept léčby a fyzioterapie dětí s mozkovou obrnou, principy reflexní lokomoce aj.) - vývoje pohybu a handlingu - stanovování cílů ve fyzioterapii, ve výchově a vzdělávání, manipulace s dětmi i dospělými s vážnou poruchou hybnosti - senzomotorického přístupu - např.při rehabilitaci osob po mozkových příhodách - senzorické integrace - SI ( senzorická integrace) je komplexní přístup zahrnující vyšetřovací metody, jako jsou dotazníky, standardizované i nestandardizované testy a klinické pozorování dítěte. SI je též specifický způsob intervence, který vyžaduje prostředí bohaté na smyslové podměty. Užívá „senzorické diety“ k snadnějšímu zpracování smyslových vjemů. Psychosociální rámec vycházíme z : - Konceptu sebepojetí ( „self“ koncept)- JÁ – každý jedinec má své individuální myšlenky, pocity, vzorce chování, má „aktuální self“ a „ideální self“ , vývoj sebepojetí je vázán na potřebu pozitivní sebeúcty; - Autonomie – člověk má vlastní hnací sílu k tomu, aby byl aktivní, má mít i svobodu vybrat si z nich, odpovědnost za ně; - Významu subjektivní zkušenosti– vědomá zkušenost dává člověku šanci přiřazovat jevům a věcem subjektivní významy; Cílové skupiny v somatopedii Podstata znevýhodnění  překážky v prosazování vlastních práv  překážky v plnění sociálních rolí  překážky v osobní autonomii, sebeurčení  překážky v komunikaci  překážky v samostatném pohybu a orientaci Dle šetření ČSÚ 2013 se vyskytují tři typy omezení u zdravotně postižených osob v ČR v přibližně stejném rozsahu (omezení mobility – 23,5%, při vedení domácnosti – 18,1% a v oblasti sebeobsluhy – 16,0%). Nejnižší zastoupení je u omezení způsobilosti k právním úkonům ( 3,4%). Invalidita Invalida podle WHO: - pracovně neschopný člověk - člověk odkázaný na sociální podporu a sociální dávky Dle WHO v EU 2000: 17 až 24 mil. invalidních občanů ve věku 16 až 64 let (v produktivním věku), tj. cca 10 % produktivní populace Model postižení dle WHO „Zdravotně postiženou“ je osoba, jejíž odlišnost tělesné, smyslové anebo duševní schopnosti od typického stavu pro odpovídající věk způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění.“ Definice tělesného postižení v sppg: Tělesným postižením se rozumí „převažující nebo trvalé nápadnosti v pohybových schopnostech, které mají značný vliv na kognitivní, emocionální a sociální výkon“ (Gruber, Lendl in Vítková, 1999, s. 28). Tělesné postižení  lze kategorizovat podle několika kritérií, Vítková (2014 in Valenta):  podle lokalizace mozkové léze (neuroanatomické hledisko);  podle typu pohybové poruchy (spastická, dyskinetická, ataktická nebo smíšená);  podle lokalizace na končetinách (topografické hledisko);  podle stupně závažnosti (hledisko funkčních schopností). Hodnocení osob s postižením  hodnocení disability ( testy QoL)  hodnocení funkční kapacity (pracovní kapacity, psychomotorické testy, ADL aj.)  hodnocení prostředí (design4A) Výběrové šetření osob se ZP 2018 Český statistický úřad, Praha, 2019 Charakter pohybových obtíží osob s TP (2018) Český statistický úřad, Praha, 2019 Dopad TP imobilita komunikace vnímání změna hybné funkce sebeobsluha samostatnost city v denních emoce aktivitách sociální interakce Dopad odlišnosti vzhledu TP sebepojetí tělové přístupy schema okolí odlišnost tělesného vzhledu city sociální emoce interakce Předsudky vůči osobám s TP Typy předsudků vztahující s k osobám s tělesným postižením (Michalík, Krhutová, 2005, s. 203):  paternalisticko-podceňující  odmítavé  protektivně – paušalizující  idealizující (heroizující) Předsudky vůči osobám s TP Paternalisticko-podceňující: Osoby s tělesným postižením jsou bezmocné a čekají na pomoc druhých – mj. i těch „pomáhajících“, kteří nejlépe vědí, co je pro osoby s tělesným postižením dobré a dosažitelné Odmítavé: Lidé s tělesným postižením jsou neužiteční, zatěžující,neproduktivní a tudíž parazitující. Ztráta nějaké podstatné funkční schopnosti je podle těchto předsudků trestem, postižený si ji zavinil sám (dělal nebezpečné věci, neléčil se, nežil řádným životem, byl neopatrný při práci, jeho matka byla nezodpovědná atd.) Předsudky vůči osobám s TP Protektivně - paušalizující: zjednodušující a neadekvátní náhled, že lidé s postižením jsou adresáty mnoha protekcionistických podpor – dostávají nejen důchod, ale také příspěvek na auto i benzín, úpravu bytu, telefon, pomůcky, rekondice, dietní stravu, zvláštní péči atd. Veřejnost však již není objektivně informována o tom, že jsou tyto dávky nenárokové a jejich přiznání často představuje nedůstojný byrokraticko-(pseudo)medicínský rituál, v němž osoba s postižením nehraje roli svéprávného člověka. Předsudky vůči osobám s TP Idealizující (heroizující): příroda osobám s postiženým chybějící schopnosti vynahradila rozvojem pozitivních vlastností a zlepšením ostatních funkcí; jsou mravně lepší než osoby bez postižení, utrpení je zušlechťuje a posiluje, inspirují ostatní a jsou hodni obdivu. Předsudky idealizující jsou pro osoby s tělesným postižením paradoxně nepříznivé, protože v nich převládá iracionální a emocionální prvek nad fakty ( lidi poctivé, obětavé a odpovědné i vypočítavé a bezohledné lze nalézt mezi osobami s tělesným postižením i bez tělesného postižení). Vzdělávání osob s tělesným postižením Segregační praxe Integrační praxe Inkluzivní praxe začlenění žáka práce s heterogenitou oddělenévzdělávání diferencovaný systém všezahrnující systém dichotomní systém úprava podmínek pro žáka koncepční změna školy speciální podmínky individuální podpora speciální podpora speciální podpora supervize školy supervize žáka supervize žáka spolupráce běžných interní pomoc expertní pomoc pedagogů a speciálních specialisty somatopedů z SPC uvnitř školy Zdroje  https://www.bing.com/videos/search?q=% c4%8dty%c5%99i+kole%c4%8dka+nav%c3%adc&view=det ail&mid=BE0C71C93E645AB63612BE0C71C93E645AB636 12&FORM=VIRE  VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno: Paido, 304 s., 2006, ISBN 80-7315-134-0.  VÍTKOVÁ, M. Somatopedie Distanční studijní text. Opava: Slezská univerzita v Opavě , 2019, dostupné z https://www.slu.cz/file/cul/562a8925-f5fc-4ebb-afe4- 4f5294dafcd4