Úvod do novověku a vědecké paradigma

Filozofický princip, že myšlením potvrzujeme vlastní existenci.

Substance mysli, která je abstraktní a neprostorová.

Substance fyzické nebo tělesné, která zahrnuje materiální svět.

Teorie Johna Locka, že mysl je jako nepopsaná tabule.

Vlastnosti, které patří věcem samým, např. tvar.

Přechod z jednoho myšlenkového rámce na jiný, například ze scholastiky na humanismus.

Vlastnosti, které interpretujeme, např. barva.

Koncept, že spojení označujícího a označovaného je záležitostí konvence.

Přehodnocení chápání vesmíru s heliocentrickou teorií Mikuláše Koperníka.

Princip, že příroda nenávidí prázdná místa a snaží se je vyplnit.

Kniha od Thomase Hobbese o přírodním stavu a státu jako součtu jedinců.

Teorie o složení země a nebe, kde je Země středem a vše ostatní kolem ní.

Sublunární - vše pod Měsícem; supralunární - vše nad Měsícem, dokonalé a věčné.

Autor Almagestu, teorie epicyklů a deferentů, mapoval hvězdnou oblohu.

Model pohybu planet pomocí malých kruhů (epicyklů) pohybujících se po větších kruzích (deferentech).

Kniha Klaudia Ptolemaia shrnující veškeré astronomické vědění antiky.

Dohoda jednotlivců vzdát se částí práv a delegovat je státu.

Nové vlastnosti vznikající na vyšší úrovni z částí systému.

Předpoklad, že při znalosti počátečních podmínek lze předpovědět důsledky.

Tlak se v kapalině šíří rovnoměrně po celé hmotě.

Argument, že je výhodné věřit v Boha kvůli potenciálním důsledkům.

Experiment pro dokázání existence vakua pomocí rtuti v trubici.

Experiment O. von Guerickeho dokazující vakuum a jeho vlastnosti.

Studie náhody a jejího vlivu na události.

Počet způsobů, jak vybrat n prvků z k prvků bez ohledu na pořadí.

Počet způsobů, jak vybrat n prvků z k prvků s ohledem na pořadí.

Všechny možné uspořádání k prvků.

S rostoucím počtem pokusů se pravděpodobnost blíží skutečnosti.

Nekonečno, které lze vždy zvětšit, jako přirozená čísla.

Jedinečná substance, která má vlastní perspektivu a duši.

Teorie, že monády jsou nastaveny od začátku, aby fungovaly v souladu.

Spojení duše a těla bez fyzického vlivu, jako různé pohledy na jedno.

Ospravedlnění Boha vůči zlu, která vzniká z nedokonalosti světa.

Kantova analýza schopností poznávání a struktury myšlení.

Dělení jedné jednotkové délky nekonečně mnohokrát na půl. Celkový součet částí je 1.

Matematická disciplina studující limity, derivace a integrály; důležitá pro popis změny.

Míra změny funkce, vyjadřuje sklon křivky v daném bodě.

Matematické vyjádření obsahu pod křivkou; souvisí s akumulací hodnot.

Paradoxy, které zpochybňují pojetí pohybu a nekonečna (např. želva a Achilles).

Čísla, kde každé je součtem dvou předchozích (1, 1, 2, 3, 5, ...).

Každé dva objekty se navzájem přitahují silou úměrnou hmotnostem a nepřímo úměrnou vzdálenosti.

Zásady, které popisují interakce a pohyb těles; zahrnují setrvačnost, zrychlení a akci-reakci.

Vědomé představy, které může mít pouze duše; kladně souvisejí se zkušenostmi.

Filozofický směr zdůrazňující roli rozumu při poznávání světa, rozdělen na kontinentální a ostrovní.