Základy novověké vědy a filozofie PDF

Úvod do kurzu Co to je novověk? -​ Neostré hranice -​ 1492-současnost / 17.-18. stol. -​ Počátek toho, v čem žijeme dnes a co už považujeme za samozřejmé. Synchronní x diachronní pohled na dějiny -​ synchronní - koukáme se na různé disciplíny v časově stejné oblasti -​...

Úvod do kurzu Co to je novověk? -​ Neostré hranice -​ 1492-současnost / 17.-18. stol. -​ Počátek toho, v čem žijeme dnes a co už považujeme za samozřejmé. Synchronní x diachronní pohled na dějiny -​ synchronní - koukáme se na různé disciplíny v časově stejné oblasti -​ Darwin a přirozený výběr: převratná myšlenka v biologii vzešlá z demografie (T. R. Malthus), ekonomie (A. Smith), geologie (Ch. Lyell) a chovatelství. -​ nevytrháváme myšlenky z jejich dobového kontextu -​ diachronní - jedna disciplína chronologicky T. S. Kuhn a paradigmata Thomas S. Kuhn (1922 -96) -​ přemýšlí nad nepřímočarým vývojem vědy -​ např. Aristoteles řešil zároveň věci, které nám do teď přijdou aktuální, ale taky bizárky (jeho názory k fyzice nejsou vypozorované, v podstatě si “vymyslel” věci a řekl si hmm good enough [elementy, sféry a tak] - zakládá fyziku na filosofii) -​ normální věda - věci, které vědecké společenství bere jako základ, na kterém je možné stavět další výzkumy/omezení -​ paradigma - je sada obecně přijímaných přesvědčení, modelů (tj. věci, které daná doba/obor bere jako základní pravdy, na kterých se staví všechno ostatní) -​ problém se objeví jakmile jsou pozorované anomálie, které do paradigmatu nezapadaj -> krize paradigmatu -> vznik nového paradigma (! pokud nevznikne rozumná alternativa, lidé se existujícího paradigma nevzdají “záchrana jevů”) -> změna paradigmatu -​ novověk jako explicitní zlom v myšlení (přeměna na humanismus ze scholastiky) změna paradigmatu v astronomii paradigma přednovověké Aristoteles (astronomie) -​ teorie elementů (oheň, země, vzduch, voda a éter), které se snaží přiblížit svému “přirozenému místu” (voda, země do středu - “těžké živly”, ostatní vzdalují, hvězdy jsou koule z éteru) -​ horror vacui - příroda nemá ráda prázdná místa a snaží je je vyplnit -​ země je z nejméně vznešených živlů a nehýbe se, je okolo ní 11 sfér -​ sublunární x supralunární -​ sublunární - vše pod měsícem (aka na Zemi), vznik a zánik, nedokonalost, 4 elementy -​ supralunární - vše nad měsícem, dokonalé kruhové pohyby, věčná tělesa, éter -​ anomálie- planety (bludičky), dělají esíčka  -​ o těchto se vědělo až při Kopernikánské revoluci: fáze Venuše (někdy blíž než slunce jindy ne), měsíce Jupiteru (jak je možné, že obíhají něco jiného než zemi), komety a novy (hvězdy nejsou dokonalé) Klaudios Ptolemaios -​ Almagest (kniha, shrnující veškeré astronomické vědění antiky) -​ teorie epicyklů a deferentů (epicyklus je malé kolečko planety, pohybující se po deferentu - kruh kolem země), počítali pomocí antikythérského mechanismum zachraňuje jev “esíčkování planet” -​ autor první mapy světa (dokonalejší projekce povrchu koule do roviny - kuželová x válcová; poledníky a rovnoběžky). -​ taky matematik (v tětivovém čtyřúhelníku (tj. vepsaném do kružnice) platí: | A C | ⋅ | B D | = | A B | ⋅ | C D | + | A D | ⋅ | B C | ) jenom fun fact hihi tohle bylo uznávané paradigma po patnáct století (!) Kopernikánský obrat / revoluce Mikuláš Koperník (1474 - 1543) -​ epicyklů se lze zbavit změnou perspektivy (relativita pohybu) - Země se točí, heliocentrismus. -​ Už ne jen „záchrana“ (popis a předvídání) jevů -​ snaha o zachycení reálného fungování vesmíru (systém) -​ Kopernikánský obrat spustila kniha kterou vydal těsně před svojí smrtí (De revolutionibus orbium coelestium) kde popisuje heliocentrický model Galileo Galilei (1564- 1642) -​ dělal věci systematicky, zapisoval a pozoroval („kniha přírody je napsána matematickým jazykem“) -​ dalekohled (dost nedokonalý, ale stačil pro pozorování měsíce, viděl krátery a že vůbec není dokonalý a poloprůhledný jak tvrdil Aristoteles) -​ popsal mnoho astrologických jevů, které nebyly slučitelné s geocentrismem (měcíce Jupiteru, fáze Venuše, mléčná dráha, přílivy) -​ volný pád, kyvadla, balistická křivka… Johannes Kepler -​ zákony popisující pohyb planet: -​ planety se pohybují po elipsách, -​ rychlost planety je nepřímo úměrná vzdálenosti od Slunce, -​ vztah oběžných dob a vzdáleností od Slunce. -​ Slunce jako příčina pohybu, působení podobné magnetu -​ Keplerova hypotéza – nejhustší vyplnění prostoru = šestiúhelníková soustava. Krystaly, vločky, původně zkoumáno kvůli skladování dělových koulí, doteď aktuální v chemii -​ s Tycho de Brahe Rudolfinské tabulky (tabulky popisující polohy tehdy známých astrologických těles, výrazně detailnější než předchozí) William Gilbert -​ experimenty s magnetickými (indukce, odmagnetizování, terella - i Země je magnet) a elektrickými jevy (ELEKTRON – jantar). Tři typy zlomu v myšlení na počátku novověku (mezi renesancí a barokem) Michel Foucault (1926-1984) I. popis světa x konstrukce světa - přestáváme jen svět popisovat ale snažíme se vytvořit konzistentní model (který se snažíme ověřovat, vyvracovat) - změna napříč obory (věda, filosofie, umění) - malba jako nápodoba (jako v antice) x malba jako obraz, který nejdříve vzklíčil v malířově mysli (Pacheco); barokní motiv mundus est fabula (Descartes, Rozprava o metodě - svět jako divadlo; je často malován, na malíře se odkazuje) - svět spolu-vytváříme (humanismus) II. podobnosti x identity a rozdíly -​ přestáváme věci porovnávat podle jejich podobností (jsou-li si dvě věci podobné v jednom smyslu můžeme předpokládat, že jsou podobné i ve všech ostatních), ale naopak podle jejich rozdílů (věci jsou, to co jsou, konstrukce vlastní identity věci) -​ alegorické tabule, mikro-makrokosmos (co platí ve vesmíru, platí v osobním životě), dešifrování sítě podobností (čím lépe poznám jednu věc, tím lépe znám i jí podobné) x je třeba přijímat jen jasné a rozlišené poznatky (Descartes, Pravidla pro vedení rozumu a Principy filosofie). III. jiný vztah k jinakosti: a/ šílenství -​ loď bláznů (jinakost viditelná v centru) x věž bláznů (jinakost uzavřená na periferii); -​ Foucault psal i o fyzických lodích bláznů jako o primitivních koncntračních táborech, původně se jednalo o alegorii od Platóna, kritika demokracie; -​ tvrdí, že šílenství bylo vlastně “vynalezeno” novověkem b/ vězni -​ trestání těla x náprava duše. -​ vězení mají sloužit nápravně -​ panoptikon (Jeremy Bentham), koncept vězení s věží s jedním strážcem, který kontroluje vše, ale vězni neví jestli jsou nebo nejsou sledováni, takže budou poslušné -​ univerzální dispozice (být viděn a nevidět), která sama utváří mocenské vztahy x středověký žalář (ukrývá nechtěné do tmy a nechá je tam) René Descartes a barokní racionalismus René Descartes (1596 - 1650) -​ racionalista -​ žije ve ve velmi nejisté době -> hroutí se předchozí paradigmata, nikdo moc neví co se sebou (protestanti, s nimi teologie a filosofie, astrologie…) -​ snaží se najít řád, zorientovat se v životě -​ Rozprava o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách (filosofická kniha o skepticismu, jak se dopátrat pravdy) -​ 2. kapitola Základní pravidla metody -​ 4 principy -​ evidence - Vyhnout se ukvapenosti, nepřijímat nikdy žádnou věc za pravdivou, dokud ji nemáme ověřenou; -​ amalýza - Rozdělovat otázky – zjednodušovat, až dojdeme ke snadnému řešení a pochopení -​ syntéza - Postupovat od jednoduššího ke složitějšímu; postupně až k těm nejsložitějším otázkám -​ úplný výčet - Tvořit přehledy a shrnutí, abychom věděli, že jsme nic neopomenuli -​ v podstatě základ dnešních věd -​ Univerzálnost metody x provizorní pravidla pro jednání (důslednost - nevíme co je pravda, ale máme se jí co nejvíc snažit přiblížit, jinak se zasekneme [příklad pocestného]) -​ Creatio continua neboli kinematografické pojetí času (předtím Tomáš Akvinský definuje jen pro “číslování” pohybu, antika čas jako cykly - mytologie), čas plyne kupředu, Bůh je věčný -​ Meditace o první filosofii (filosofický spis o šesti meditacích) -​ hledá pravdu, kterou ani nejpřísnější skeptik nezboří -​ nemůže věřit smyslům, protože co kdyby existoval démon, jehož jediný cíl je klamat smysly (takže třeba ani 2+2≠4, protože démon lže) (v podstatě Matrix, ale před počítačem) -​ jako příklad proč nevěřit smyslům - zpětné maskování, kde tělo identifikuje jako hrozbu něco co hrozba vůbec nemusí být (odtud mj. pochází fóbie) -​ i když pochybuji o všem, vím, že existují neboť myslím -> myslím, tedy jsem (cogito, ergo sum) -​ btw taky v jedné meditaci dokazuje, že bůh existuje, protože máme ideály a tak -​ odděluje tělo od mysli na dvě substance -​ res cogitans - substance mysli, abstraktní, neprostorová -​ res extensa - substance fyzična/tělesnosti -​ problém: jak je možné, že si myslím, že pohnu rukou a pak se toto opravdu přenese do fyzična (jsou-li substance zcela oddělené, pak by toto nemělo být možné) -​ barokní myslitel (v podstatě byl podobně dramatický jako celá jeho doba)(abychom to vrátili k estetice) -​ kontrasty (pracuje podobně jako barokní malíři se šerosvitem) -​ fabulace (říkal, že před diváky/čtenáře nastupuje s maskou) -​ existence vrozených idejí (vedle přijatých a vyvořených) - s tímhle mají problém empiristé Francouzský racionalismus a britský empirismus John Locke (1632 - 1704) -​ empirista -​ mysl je “tabula rasa” (nepopsaná tabule) -​ do mysli se ideje dostávají krz smysly vnímáním primárních (tj. co patří věci samé - tvar) a sekundárních vlastností (co musí interpretovat vnímatel - barva) (= ideje jednoduché) -​ díky reflexi vznikají ideje složitější (= ideje složené) -​ co je v rozumu, vychází ze smyslů (“Nihil est in intellectu, quod non prius fuerit in sensu” = nic není v rozumu co nebylo dříve ve smyslech) -​ argumentuje, že žádná idea nemůže být vrozená, protože bychom o ní museli vědět téma arbitrárnosti a kolektivních smluv v různých disciplínách Lingvistika renesance – slova věci mezi jinými, navzájem se podobají baroko – slova umělá, reprezentují věci (ale nemusejí se jim podobat: jen částečně citoslovce a onomatopoia). Slova jako znaky, škola Port-Royal. Základ pro moderní lingvistiku, F. de Saussure a arbitrárnost znaku (spojení označujícího a označovaného záležitostí konvence). Hledání dokonalého jazyka, v novověku: matematika. Ekonomie středověk – směna v naturáliích, platidla téže povahy jako věci (kusy kovů: jejich cena podle váhy) novověk – peníze mají váhu symbolickou, danou autoritou (pečeť) nebo konvencí. Teorie státu středověk - představa státu jako něčeho přirozeného/ božsky daného Thomas Hobbes -​ Leviathan (kniha o státu) -​ stát nic než složení jedinců. -​ Původní stav egoismus, boj všech proti všem → nevyplatí se dlouhodobě → jedinci se vzdávají části svých práv, delegují je na stát → uzavírají „společenskou smlouvu“. -​ Jaká míra delegování? Současný spor mezi liberalismem a socialismem. -​ radikální pokračovatel Descarta: myslím, tedy jsem, ale jen jako tělesný; vše tělesa: mechanické, kauzální vztahy -​ Vědění je moc (praktické, využitelnost); chápeme, jen co jsme schopni zkonstruovat. Korekce racionalismu a/ redukcionismus (celek lze beze zbytku poznat z částí), Pierre Gassendi -​ obnova antického atomismu: svět se skládá z atomů a prázdna (pohyb), ale při tomto skládání se na vyšší úrovni vynořují nové vlastnosti (emergence; celek je víc než součet částí) -​ vysvětlení makro-jevů z mikro-úrovně (mezi nimi ovšem práh x redukcionismus – celek má vlastnosti nevysvětlitelné vždy z částí: srv. barva – atomy nejsou barevné) -​ základ: atomy a prázdno (x Arist.) > pohyb -​ smyslové vnímání: pohyb znaků (TYPOI); k nám x ne od nás (Desc. vidění jako hmatání; metafora slepecké hole) b/ determinismus (při znalosti počátečních podmínek lze určit s jistotou důsledky - problém kvůli náhodě, viz dál) Blaise Pascal -​ zázračné dítě, objevitel: v 17 letech pojednání o kuželosečkách, omnibusová doprava, první kalkulačka -​ experimenty s tlakem v kapalinách (Pascalův zákon: tlak se v kapalině šíří rovnoměrně; základ hydraulických strojů) a s tlakem vzduchu -​ Pascal’s wager (v boha se vyplatí věřit - existuje–li, včříme = nekonečné výhodné; existuje-li, nevěříme = nekoneční utrpení; neexituje = je to jedno either way == věříme-li v boha může se to jen vyplatit) -​ Pascalův trojuhelník Torricelli -​ existence vakua: rtuťová trubice, kde rtuť klesne a nad ní vznikne vakuum -​ Torr (jednotka tlaku) -​ barometr, vysvětlil vítr jako vyrovnávání tlaků O. von Guericke -​ Magdeburské polokoule (vakuum uvnitř koule, extrémně těžké odtrhnout) -​ vývěva (odčerpávání vzduchu z uzavřeného prostoru - nepovedlo se mi najít schéma) -​ Cykloida (využívané např. pro stavbu mostů) Paradigmatické změny v matematice -​ zvláštní, protože máme o matematice pocit, že vždy byla stejná Nejistota, pravděpodobnost -​ i o náhodě může být věda (v to např. Aristoteles nevěřil - jak můžeme zkoumat něco co je náhodné) x determinismus -​ zkušenost hráče (pravděpodobnosti, předpovídání výhry pomocí pravděpodobností -​ -> kombinatorika (permutace, variace, kombinace) -​ kombinační číslo - kolika způsoby můžu z k prvků vybrat n prvků (ze tří karet můžu dvě vybrat kolika způsoby? třemi, na to odpovídá kombinace)  -​ variace - jako kombinace, ale záleží na pořadí (abc - ab, ba, ac, ca, bc, cb = 6 možných variací - je-li bez opakování, jinak ještě aa,bb,cc) -​ permutace - možnosti uspořádání množiny (abc, acb, bca, bac, cab, cba) -​ Pascalův trojúhelník (součet dvě čísla vedle sebe = číslo o řádek níž mezi nimi; vychází koeficient kombinačního čísla(?)) -​ -> teorie pravděpodobnosti (úspěšnost/celkový počet pokusů) - G.Cardano -​ zákon velkých čísel (čím víc pokusů, tím blíž je pravděpodobnost skutečnosti - představa mince - skutečnost ½, ale když hodíme jenom 3x, může nám padnout 3x stejná strana, čím více házíme, tím blíž budeme (pokud nemáme vyloženě extrémní smůlu lol) realitě) - J. Bernoulli -​ ->statistika -​ pravidelná rozdělení četností jevů -​ přiznání nejistoty -​ ne vše víme jistě (tohle v antice/renesanci nenajdeme) -​ hledání místa ve světě, mezi nebem a peklem apod. (odráží se pak i v teologii, protestantství) -​ exituje bůh? Nekonečno -​ do novověku potenciální a aktuální nekonečno (tohle je napsaný v sylabu, ale honestly jsem našla, že aktuální se taky začíná řešit celkem v novověku reálně) -​ potenciální - př. přirozená čísla, vždy můžeme udělat n+1 -​ aktuální - př. přímka o délce 1, dělíme nekonečně mnohokrát na půl (½,¼,⅛…), pokud tyto nekonečné části sečteme, víme, že se budou rovnat 1 -​ Leibniz a Newton: nové uchopení nekonečna, matematika úběžníků a nepatrných změn (kalkulus) (Newtonovi “lezlo” nekonečno do gravitačních počtů) -​ Limity a řady -​ Zenónovy paradoxy (želva a Achilles) -​ derivace -​ průběh křivky -​ integrály -​ obsah plochy pod křivkou -​ Nekonečné řady a plynulé křivky -​ Fibonacciho posloupnost (1,1,2,3,5,8...) a spirála -​ Podíl dvou následujících čísel této posloupnosti se limitně blíží zlatému řezu. -​ optimální uspořádání -​ Krása – příroda – účelnost. Další fáze vývoje novověkého myšlení (přelom 17.-18. století) baroko – období základů, protikladů x rokoko – období rozvíjení, syntéz (už nemyslí tak absolutně, dramaticky) racionalismus a)​ kontinentální: systematický, německá pedanterie b)​ ostrovní: umírněně skeptický, britský humor Isaac Newton (1643 – 1727) -​ gravitační síla (tím vysvětluje co si Kepler vysvětloval jako magnetismus) -​ gravitační zákon (Každá dvě tělesa [...] na sebe působí gravitační silou přímo úměrnou hmotnostem těles a nepřímo úměrnou čtverci jejich vzdálenosti.) -​ Pohybové zákony -​ tělesa setrvávají v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu (setrvačnost) -​ působí-li na těleso síla, pak se těleso pohybuje se zrychlením přímo úměrném síle, nepřímo jeho hmotnosti (zrychlení) -​ proti každé akci působí stejně velká a opačná reakce (akce a reakce) -​ zrcadlový dalekohled (může být o dost větší než Galileův) Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716) -​ rivalita s Newtonem (oba nezávisle na sobě vynalezli kalkulus, měli beef o teologii, Newton vnímal prostor jako nezávislý na tělesech, jako absolutní, pro Leibnize je prostor složením těles) -​ spíše racionalista, ale ve finále je vlastně syntetizuje -​ psal Lockovi dopis s poznámkami k empirismu, existují přece věci mimo smysly -​ -> “tabule předem strukturovaná” máme predispozice pro ideje, -​ neexistují smyslové vnímání bez rozumu; rozum je ovlivněn smyslovým vnímáním -​ každý jedinec má v sobě celý vesmír -​ apercepce - vědomé představy (můžou je mít jen duše, podle toho dělí na anorganiku) -​ podprahové dojmy - podvědomé představy -​ (“Nihil est in intellectu, quod non prius fuerit in sensu” = nic není v rozumu co nebylo dříve ve smyslech)...nisi intellectus ipse. až na rozum sám -​ Monadologie -​ představa monád -​ silové body -​ mají duši (různě vyvinutou, podle toho hierarchie) -​ individuum -​ jedinečná perspektiva na svět -​ nejsou mechanicky spojena, jsou od začátku perfektně (respektive nejlépe co to jde) nastavené (od Boha ofc, o tomhle má beef s newtonem) -​ jako u dvou hodinových strojů: jak je sladit? a)​ mechanicky je spojit (mechanismus); b)​ neustále je seřizovat (okazionalismus);  c)​ nastavit je na počátku natolik přesně, že budou i nadále v souladu (předzjednaná harmonie) -​ Komplementarita -​ díky ní je spojená duše a tělo (Bůh to nastavil tak přesně, že si jevy prostě odpovídají, ale není k tomu potřeba fyzický vliv) -​ různé věci ne jako protiklady, ale jako různé pohledy na jedno (podobně jako monády) -​ mechanismus a účelnost -​ racionalismus a empirismus -​ duše a tělo -​ mezi monádami -​ Theodicea -​ ospravedlnění Boha vůči zlu ve světě; -​ zlo nedokonalost plynoucí z konečnosti světa -​ představa mnoha vesmírů, z nichž Bůh vybral a stvořil ten nejlepší možný Německé a skotské osvícenství Immanuel Kant -​ 3 druhy myšlení/ nezávislé vrstvy rozumu/ schopnosti: -​ poznávání (teoretický rozum) -​ jednání (praktický rozum) -​ estetické posuzování (soudnost). -​ kritika – zkoumá podmínky možnosti fungování té které schopnosti. -​ Kritika čistého rozumu: -​ architektura poznávacích struktur = struktura knihy. -​ rozum začíná zkušenostmi, ale nevzniká z nich, díky zkušenostem a smyslovým vjemům je vyvoláván (with but not from experience) -​ ptá se jaké věci musíme vědět apriori abychom vůbec byli schopni věci vnímat -​ čas a prostor jsou prerekvizita pro vnímání, struktura vnímání, protože jinak vnímat neumíme, bez této intuice bychom nevěděli co vnímáme (to neznamená, že věci mimo časoprostor neexistuje = noumenalní x phenomenální) -​ Průběh poznávání – postupné syntézy, formování, rámování apriorními rozumovými formami: čas, prostor; základní logické pojmy; ideje teoretického rozumu (Bůh, svět, duše) -​ Kritika praktického rozumu -​ teorie jednání. Rozlišení princip heteronomní x autonomní (dáváme si jej sami), zákon x maxima (pro jednotlivce), přírodní zákony x zákony jednání: imperativy (mám jednat tak a tak), hypotetický x kategorický imperativ (univerzální – musí být o formě, ne obsahu jednání). Kat. imperativ: Jednej tak, aby se princip tvého jednání mohl stát principem jednání všech. -​ Kritika soudnosti  -​ teorie estetického posuzování. Hierarchie soudů na základě různě obecných pocitů: a/ líbí/nelíbí: čistě subjektivní (vlastní zájmy), proti gustu žádný dišputát; b/ krásné: již sdílený pocit, vkus, osobně nezaujatá libost; c/ vznešeno: obecný pocit obdivu či úcty, velikost a přesahování, často u monumentálních přírodních jevů (hory, moře). Ostrovní verze vývoje novověkého myšlení v 18. stol. (rokoko, osvícenství) – posun od myšlení v protikladech. I. David Hume a umírněný skepticismus: koncepce zdravého rozumu (common sense – sdílený svět). Dobový ohlas: myslitelé skotského osvícenství (F. Hutcheson: první, kdo odlišoval sféru poznání od oblasti etiky a estetiky; A. Smith; J. Bentham; J. S. Mill). Zkoumání lidského rozumu: odvrat od rozlišení snadná (podává svět jen v krásnějších barvách, bez kritického odstupu: empirismus) a hluboká filosofie (spoléhání se jen na vlastní rozum, bez starosti o sdílený svět: racionalismus). Obojí má špatné stránky, třeba skloubit ty pozitivní – pravá filosofie: kritické zkoumání společného světa. Prekérní pozice uvnitř i vně společného světa (srv. interpretace). Příklad použití zdravého rozumu: kauzalita (vztah příčiny a následku) – záležitost našeho myšlení, nikoli přírody. Ve světě vidíme jen provázení jevů, příp. následnost jednoho druhým; opakuje-li se, máme tendenci vykládat tyto vztahy kauzálně; je ale třeba být opatrný: mezi jevy nemusí být příčinná a dokonce ani jakákoli souvislost. II. Adam Smith a základ moderní ekonomie (proti merkantilismu: bohatství státu spočívá v hromadění surovin, opatření na podporu dovozu a omezení vývozu). Bohatství státu spočívá v součtu bohatství jednotlivců: třeba podporovat individuální snažení a celek ekonomiky ovlivňovat jen minimálně. Trh se nechová chaoticky, i když jej nikdo vědomě neřídí; nevědomě jej ovlivňuje jednání jednotlivců (podobenství o neviditelné ruce trhu, která je silnější než ruka státu). Užitečné definice racionalismus je filozofický směr, který zastává názor, že rozum je nejdůležitější pro lidské poznání a jednání empirismus je filozofický směr, pro který je nejdůležitější smyslová zkušenost (ve vědě se jedná o zopakovatelné a měřitelné pokusy) scholastika se snaží o rozumové podepření církevních dogmat (primárně středověk) redukcionismus je přesvědčení, že celek lze beze zbytku poznat z částí determinismus je přesvědčení, že při znalosti počátečních podmínek lze určit s jistotou důsledky (všechno by šlo nacpat do vzorce a vědět všechno) skepticismus se definuje těžko, ale v podstatě je to přesvědčení, že pravého poznání nejde dosáhnout, protože už základní předpoklady pro cokoliv jsou neověřitelné (nemusí to být až do takhle dramatické míry tho)