DSSE 8-15???

Trestní zákoník z roku 1768, který se snažil reformovat středověkou justici, ale stále obsahoval některé její prvky.

Středověká justice se zaměřovala na kruté a tělesné tresty s cílem odstrašit pachatele a vyloučit je ze společnosti.

Převýchova vězňů zločinců, myšlenka, která se zrodila v osvícenství a vedla k zavedení věznic.

Povinná školní docházka zavedená v roce 1774 pro děti ve věku 6-12 let. Učitelem byli často veteráni vojenských táborů a ve třídách mohlo být 100-200 dětí.

Hlavní předměty v osvícenské škole (18. století), které se zaměřovaly na rozvoj základních dovedností (psaní, čtení, a počítání).

V 16. století šlechta začala podnikat na svém dominikálu (panství), čímž narušila tradiční systém, kde se měšťané starali o obchod. To vedlo ke sporům, protože šlechta mohla nabídnout levnější pracovní sílu z řad poddaných (robotní povinnost) a reálnou moc.

Od poloviny 16. století se objevovaly povstání selských v Čechách, která směřovala proti robotě. Před Bílou horou byla robota v minimální výši, ale po Bílé hoře se výrazně zvýšila, což poddané donutilo k protestům.

Po Bílé hoře došlo ke změně chování šlechty a robotní povinnosti se rozšířily. Dříve šlechta žila ze starých dávek, ale s rozvojem podnikání začala využívat levnější pracovní sílu rolníků, 3 až 6 dnů v týdnu, čímž jim bránila ve vlastním zemědělství.

V 17. století se poddaní začali více spoléhat na státní intervence, aby chránili jejich práva a zjednali nápravu proti šlechtě. Problémy se usilovali řešit prostřednictvím peticního hnutí.

Robota nebyla pronájmem, ale spíše dohodou hospodáře a vrchnosti. Hospodář získal do dědičného vlastnictví svůj statek výměnou za robotu a jiné dávky, ale vrchnost si vyhrazovala právo jej za určitých podmínek vypovědět. V takovém případě se často grunt (statek) dědil na rodinu hospodáře.

V roce 1775 se šířila fáma o vydání Zlatého robotního patentu Marií Terezií, který měl robotu zrušit. Následně došlo k demonstracím a dokonce k násilným protestům, protože tento patent neexitoval.

Nevolnictví je osobní závislost, která se váže k půdě, na rozdíl od roboty, která je ekonomická závislost.

Výhostní list byl dokument, který rušil nevolnictví a umožňoval poddaným svobodný pohyb mezi panstvími a městy.

Změna poměru poddaných k moci během 100 let. Dříve usilovali o návrat ke starým (pre-habsburským) právům, ale s postupným vnímáním státu jako nástroje ochrany se jejich požadavky změnily. Poddaní chtěli nová práva a ochranu od státu.

Zvýšení počtu obyvatelstva v 18. století bylo způsobeno zlepšením zdraví a životních podmínek. Díky boji s dětskou úmrtností, zvednutím věku a poklesem infekčních nemocí, se počet obyvatel zdvojnásobil.

S nárůstem počtu obyvatelstva nastala potřeba intenzivnějšího hospodaření, aby se všichni nakrmili. Dříve se zemědělství rozšiřovalo s rostoucím počtem obyvatel (extenzivní způsob), ale v 18. století se začalo hospodařit na stejném území efektivněji (intenzivní způsob).

Robert Malthus se obával přelidnění a považoval choroby a války za pozitivní jevy, protože pomáhají regulovat populaci.

Raabizace je koncept, který navrhl Franz Anton Raab, aby se robota nahradila placenou prací. Znamenalo to i rozdělení části dominikálu pro vznik nových vesnic, které se dodnes nacházejí podél cest.

Josef II. byl osvícený panovník, který během 10 let své vlády vydal 6000 patentů. Snažil se o reformy, které měly vést ke spokojenosti občanů a k silnějšímu státu. Jeho filozofie byla „vše pro lid, nic skrze lid“, což znamenalo odmítání parlamentu a snahu o přímou moc panovníka. Josef II. je vnímán jako osvoboditel sedláků.

Císař František II. (vládce 1792-1835), nejstarší syn Leopolda II., který byl známý svým konzervativním přístupem a nechutí k reformám, jeho motto znělo „vládni a nic nepozměňuj“. Byl proti radikálním změnám a preferoval tradiční struktury a hierarchie.

První koalice, sjednocená proti Francii, se skládala z Rakouska a Pruska. Jejich spojenectví se v počáteční fázi války zdálo úspěšné, ale bitva u Valmy (1792) znamenala obrat ve Francii a Prusko se z konfliktu stáhlo a místo toho se zaměřilo na dělení Polska.

Napoleon Bonaparte, tehdy začínající vojenský velitel, v roce 1796 prokázal své strategické dovednosti v Itálii, kde porazil rakouské síly a vytvářel loutkové státy. Rakousko bylo nuceno k mírovým jednáním.

Smlouva uzavřená v roce 1797 mezi Francií a Rakouskem, která ukončila válku, ale vedla k citelným ztrátám pro Rakousko. Rakousko ztratilo Belgii a Lombardii, ale získalo Benátsko (včetně Istrie a Dalmácie). Napoleon tak nechtěl Rakousko příliš rozhněvat.

Napoleonův plán na zablokování spojení Velké Británie s koloniemi v Indii zahrnoval tažení do Egypta. Nicméně, po britském námořním vítězství admirála Nelsona u Abú Kíru ztratil Napoleon lodě a kontakt s Francií, což znemožnilo dosažení jeho cílů.

Po Napoleonově převratu v roce 1799 se Druhá koalice (Velká Británie, Rakousko a Rusko) zmocnila území, která Napoleon dříve dobyl v Itálii. Nicméně, Napoleon se vrátil do Francie a v bitvě u Marenga (1800) zasadil Rakušanům těžkou porážku. Mírová dohoda v Lunévillu z roku 1801 znamenala, že Francie získala Sársko a Porúří.

Napoleon se nechal korunovat císařem Francouzů (tedy národa Francie, nikoliv země Francie). To znamenalo počátek Napoleonského císařství.

Třetí koalice (Velká Británie, Rakousko, Rusko, Švédsko a Neapol) se utkala s Francií po Napoleonově vítězství u Ulmu (1805). Prešpurský mír, uzavřený po bitvě u Slavkova, znamenal další ztráty pro Rakousko - Istrii, Dalmácii, Benátsko.

Napoleon, po vítězství ve třetí koalici, se rozhodl zrušit Svatou říši římskou a nahradit ji novou asociací - Rýnským spolkem. Zrušil také malé enklávy a církevní státy a vytvořil větší celky. Tyto procesy se nazývaly sekularizace a mediatizace.

Karel VI. zemřel bez dědiců a jeho smrt prohloubila napětí uvnitř Habsburské monarchie. Šlechta si odfrkala, církev se radovala z oslabené moci panovníka, a zchudlí sedláci byli nešťastní. Karel VI. se stal symbolem němectví pro pozdější německou propagandu, například v období Sudet.

Josef II. se k církvi choval cynicky. Vnímal ji jako nástroj k ovládání a uklidnění hloupého lidu. Snažil se o propojení církve s mocí státu a o omezení jejího vlivu.

Josef II. věřil v produktivitu a snažil se církev k ní nutit. Zrušil kláštery a jejich statky, protože je považoval za neproduktivní a znehodnocující. Majetek klášterů pak sloužil k financování náboženského fondu.

Josef II. zrušil jezuitský řád, čímž ukázal svou nezávislost na papeži. Majetek jezuitů využili k rozvoji školství. Tato reforma symbolizovala centralizaci moci a omezení vlivu církve v oblasti vzdělávání.

Josef II. kontroloval církevní vzdělávání a snažil se jí tak vnutit svou vůli. Zrušil výchovu kněží v biskupském prostředí a zavedl generální semináře, kde výuku řídil stát.

Josef II. se snažil o zavedení spravedlivějšího systému daní. Zavedení katastru mělo vést k placení daní šlechtou na stejné úrovni jako poddanými a výše daní se odvíjela od úrodnosti půdy.

Josef II. usiloval o zrušení roboty, nahradit je peněžní relucí a oprostit lidi od nevolnictví. Tato reforma vedla k migraci lidí do měst a k rozvoji manufaktur, ale také ke vzniku dělnické třídy.

Josef II. se snažil o zvýšení tolerance v náboženství, ale i o kontrolu nad náboženským životem. Toleranční patent umožnil lidem volit mezi katolictvím a jinými církvemi, ale s omezeními.

Josef II. byl známý pro své skromné návyky a snažil se státní prostředky ušetřit. Rušil nadbytečné slavnosti a nahradil drahé rakve pytli.

Josef II. se snažil o humanizaci trestního systému. Rušil trest smrti a prosazoval reformu, která vedla k modernizaci trestního zákoníku.

Josef II. reformou školství se snažil o centralizaci vzdělávání a zvýšení kontroly státu nad vzděláním. Zdůraznil němčinu a oslabil latinu, a z univerzity se snažil vychovat státní úředníky.

Josef II. se snažil o centralizaci moci a o oslabení vlivu české šlechty. Zrušil zemský výbor a snažil se tak omezit moc regionálních institucí.

Leopold II. se snažil o reformy, ale byl citlivější na dopady, které tyto reformy mohly mít. Jeho reformy byly méně radikální než Josef II. a snažil se o dosažení kompromisu.

Leopold II. se musel vyrovnat s řadou problémů zděděných po svém bratrovi, včetně VFF, války s Tureckem a vnitřních nepokojů v monarchii.

České stavy se snažily o obnovení svého vlivu a o oslabení centralizované moci. Leopold II. se jim přizpůsobil a nakonec byl korunován králem českým, čímž se mu podařilo uklidnit vztahy s Čechami.