Psychologie a její metody

Psychologie je věda studující duševní jevy, duševní život člověka, zákony fungování psychiky.

Systematický pokus o testování hypotéz a hledání příčin chování.

Psychologický směr zaměřený na studium chování bez zohlednění vnitřních procesů.

Směr, který zdůrazňuje, že celek je více než součet částí, zaměřuje se na vnímání a myšlení.

Teorie a metoda zaměřená na studium nevědomí a jeho vlivu na chování.

Metoda sběru dat pomocí sledování a interpretace chování.

Metoda sběru dat založená na rozhovoru s účastníkem.

Metoda sběru dat pomocí písemných dotazů

Procesy, které zahrnují vnímání, představivost, paměť a myšlení, umožňující nám získávat a zpracovávat informace z okolí.

Proces získávání syrových informací z vnitřního i vnějšího prostředí.

Proces, kdy mozek interpretuje informace z čití a vytváří si obraz reality.

Schopnost vytvářet obrazy v mysli.

Nejvyšší poznávací proces, pomocí kterého zobecňujeme a zprostředkováváme poznání.

Postup založený na přesných pravidlech a krocích (algoritmus).

Intuitivní postup založený na zkušenostech a zkratkách.

Myšlení o vlastním myšlení, reflexe o vlastních myšlenkových procesech.

Strategie a postupy, které si uvědomujete a aktivně používáte k řízení svého myšlení a učení.

Schopnost mozku měnit se a vytvářet nové spojení mezi neurony.

Učení, které si vědomě řídíte a plánujete pomocí meta-kognitivních procesů.

Schopnost přizpůsobit se, abstraktně myslet a učit se.

Typ paměti, zahrnující vědomé a deklarativní informace (např. fakta, události).

Typ paměti, zahrnující nevědomé a procedurální informace (např. dovednosti, návyky).

Proces upevnění informací v dlouhodobé paměti.

Proces získávaní zkušeností a utváření osobnosti během života.

Subjektivní stavy a prožitky organismu, vnitřní reakce na vnější a vnitřní podmínky. Jsou evolučně starší než rozumové jednání.

Formální charakteristiky prožívání a chování (rychlý - pomalý, napjatý - uvolněný). Jsou trvalé a ovlivněné dědičností.

Souhrn získaných osobnostních vlastností, hodnocených druhými. Zahrnuje autonomní a heteronomní principy jednání (vlastní principy, pragmatismus).

Emoce se dají popsat pomocí dvou dimenzí: 1) příjemnost - nepříjemnost (libost - nelibost) 2) napětí - uvolnění (aktivní - pasivní).

Stupeň morálního vývoje, kde jednání se řídí sociálními normami a hodnocením druhých (orientace na to být hodný, orientace na řád a zákon).

Stupeň morálního vývoje, kde jednání se řídí autoritami a orientací na trest či odměnu.

Nejvyšší stupeň morálního vývoje, založený na svědomí a etických principech (společenská smlouva, lidská práva, univerzální etika).

Mozková struktura, která je centrem emocí.

Vnitřní pohnutky, které dávají energii a směr našemu chování.

Základní, biologické potřeby, jako hlad, žízeň nebo spánek.

Potřeby a touhy, které se vyvinuly na základě zkušeností a učení, např. úspěch, láska nebo uznání.

Stav nedostatku nebo přebytku něčeho, který motivuje k chování.

Motivace, která pochází z vnějšího prostředí, např. odměny nebo tresty.

Motivace, která pochází z vnitřní potřeby a zájmu.

Uspořádání hodnot podle důležitosti v životě člověka.

Postupné a nezvratné změny v čase.

Psychologie je věda, která se zabývá duševními jevy, duševním životem člověka a zákonitostmi fungování psychiky.

Sebepozorování, kdy se zaměřujeme na své vlastní myšlenky, pocity a prožitky.

Pozorování chování a projevů jiných lidí.

V psychologických rozhovorech se používají otevřené otázky, které umožňují účastníkovi volně formulovat odpověď.

Směr zaměřený na prožívání a smysl lidské existence. Snaží se pochopit osobní zkušenost a studuje vnímání světa individuálně.

Významný představitel fenomenologické a humanistické psychologie. Zastával centrální roli vnímání a prožívání v psychologii.

Zaměření na biologické procesy a jejich vliv na duševní život. Zkoumá mozek a neurofyziologické mechanismy.

Velmi jasné představy, které považujeme za vjemy, i když ve skutečnosti žádný vnější stimul neexistuje.

Myšlení založené na přesně definovaných pravidlech a krocích (algoritmus) vedoucích k jednoznačnému a správnému řešení.

Intuitivnější myšlení, které používá zkratky a odhady, ale nemusí vždy vést k perfektnímu řešení.

Schopnost vytvářet nové a užitečné nápady a řešení.

Schopnost vědomě si řídit proces učení. Zahrnuje plánování, sledování a hodnocení učení.

Proces získávání zkušeností a utváření jedince. Biologicky spočívá v vytváření nových synapsí a posilování nebo oslabování spojení mezi neurony v mozku.

Věk 14-60 let vytváření podmínek, jež podporují změny v mozku učících se.

Učení je proces získávaní zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života.

Vnitřní pohnutky, které dávají energii a směr našemu chování. Jsou to příčiny chování, které nás nutí k činnosti.

Čeho si v životě nejvíc ceníme, co považujeme v životě za nejdůležitější, naše priority.

Uskutečňováním hodnot se naplňuje potřeba životního smyslu.

Subjektivní prožitky organismu, které jsou reakcí na vnější a vnitřní podmínky. Jsou důležitým nástrojem pro navázání vztahu k okolnímu světu a pro vyhodnocování situací.

Emoce se dají popsat pomocí dvou dimenzí: příjemnost - nepříjemnost, napětí - uvolnění. 

Vrozené tendence reagovat na podněty, které ovlivňují způsob prožívání a chování. Je to základ pro rozvoj osobnosti.

Souhrn získaných osobnostních vlastností, které hodnotí naše chování a naše jednání. Vychází z temperamentu, ale utváří se během života.

Vnitřní etický kompas, který nám pomáhá rozlišovat dobré od špatného a vést nás k zodpovědnému chování. Vyvíjí se v průběhu života.

Morálka se vyvíjí ve třech hlavních úrovních: prekonvenční, konvenční a postkonvenční. Zahrnuje orientaci na autority, sociální normy a etické principy.

Mozková oblast, která řídí emoce, motivace a paměť. Má klíčovou roli v našem prožívání a jednání.

Analýza tělesné stavby, která je rozdělena do tří hlavních složek, mezi nimiž existují mezistupně a propojení.