Předpoklady pro vznik sociologie

Auguste Comte navrhl, že lidské poznání prochází třemi fázemi: teologickou, metafyzickou a pozitivní. V teologické fázi se svět vysvětluje nadpřirozenými silami a bohy. V metafyzické fázi se používají abstraktní filozofické koncepty. V pozitivní fázi se spoléhá na vědecké metody a fakta.

Comte rozdělil studium společnosti na sociální statiku a dynamiku. Sociální statika se zabývá strukturou společnosti a faktory, které ji stabilizují (např. rodina, náboženství). Sociální dynamika studuje změny ve společnosti a hnací síly vývoje.

John Stuart Mill věřil, že správné jednání je to, které přináší největší štěstí co největšímu počtu lidí. Tento princip použil jako základ pro své politické myšlenky.

Mill zastával svobodu myšlení a jednání, pokud neškodí ostatním. Tato myšlenka je známá jako 'zásada neubližování'.

Mill věřil, že vzdělání je klíčem k osvícené společnosti, kde lidé dokáží kriticky myslet a rozumět svým právům a povinnostem.

Mill byl zastáncem zastupitelské demokracie, kde lidé volí své zástupce. Věřil, že vzdělaní a morálně zodpovědní jedinci by měli mít více vlivu na politiku.

Herbert Spencer aplikoval Darwinovy teorie na společnost a tvrdil, že v ní přežívají nejsilnější a nejpřizpůsobivější, což vede k pokroku.

Spencer srovnával společnost s živým organismem, kde různé části plní specifické funkce a udržují celek při životě.

Vzorce chování, které existují mimo jednotlivce, ale mají na něj normativní vliv. Mezi sociální fakta patří zvyky, zákony, normy, hodnoty.

Studovat sociologii jako vědu, která by měla být studována objektivně, podobně jako přírodní vědy. Používat empirické metody a studovat sociální fakta nezávisle na subjektivních pocitech.

Typická pro tradiční společnosti, kde je jedinec pevně integrován do kolektivu. Lidé sdílejí stejné hodnoty a pracují na podobných úkolech, což přispívá ke stabilitě.

Typická pro moderní společnosti, kde lidé vykonávají specializované práce a jsou závislí jeden na druhém. Solidarita z kooperace mezi různorodými rolemi, což vede k individualitě.

Studie, která dokazuje, že i tak individuální akt jako sebevražda, lze vysvětlit sociálními faktory.

Sebevražda způsobená oslabením vazeb jedince na společnost.

Sebevražda způsobená příliš silnými vazbami na společnost, kde jedinec obětuje svůj život.

Rychlé změny nebo oslabení norem, které vedou k tomu, že lidé cítí, že jim chybí směr a jasné normy. To může vést k sociálním problémům, například k kriminality.

Chování lidí, které je orientováno na druhé a má smysl.

Typ sociálního jednání, jehož cílem je dosažení specifických cílů pomocí nejefektivnějších prostředků.

Typ sociálního jednání, které je motivováno vnitřními hodnotami nebo vírou, bez ohledu na výsledek.

Typ sociálního jednání motivovaného emocemi.

Typ sociálního jednání založené na zvycích a tradicích.

Proces, kdy se stále více oblastí života řídí pravidly, efektivitou a předvídatelností.

Formální sociologie se zaměřuje na formy interakce mezi jednotlivci a jejich univerzalitu.

Nejčistčí forma sociální interakce, která zahrnuje pocit sounáležitosti, obohacení, potvrzení reality a svobodnou realizaci vůle.

Barrington Moore tvrdí, že agrární struktury ovlivňují politické systémy. Země s silnou městskou střední třídou můžou vést k demokracii, zatímco země s převahou šlechty se spíše přiklánějí k autoritářským režimům.

Tilly zkoumá roli kapitálu a donucení při vzniku moderních států. Tvrdí, že státy se vyvíjely prostřednictvím válečné mobilizace. Elity získaly moc nad zdroji a prací, což vedlo k byrokratickému aparátu, který upevnil kontrolu nad státem.

Skocpolová analyzuje sociální revoluce jako důsledek strukturálních podmínek, a ne jen jednání individua. Revoluce jsou reakcí na vnější tlaky, jako jsou války a ekonomické krize, které vedou k oslabení státu.

Teorie, které se snaží vysvětlit, proč Západ dosáhl dominance nad ostatními světovými regiony. Zaměřují se na vývoj západních společností, přechod k modernímu kapitalismu a vznik kapitalistického systému.

Anderson analyzuje přechod od feudalismu ke kapitalismu. Zvýrazňuje, že tato transformace byla podmíněna specifickými ekonomickými a politickými faktory, které v Evropě vedly k této klíčové změně.

Wallerstein tvrdí, že moderní svět funguje jako globální kapitalistický systém, ve kterém se centrum (bohaté země) s periferií (chudé země) vzájemně ovlivňují ekonomicky. Tento systém se rozvinul od 16. století a dosud strukturuje globální ekonomické a politické vztahy.

Tato teorie vyzdvihuje dvojí povahu sociální reality: struktura existuje díky jednání, ale zároveň ho utváří. Jednáme podle strukturálních pravidel, ale zároveň je měníme.

Pravidla a zdroje, které ovlivňují lidské jednání, ale existují i prostřednictvím tohoto jednání a nejsou pevné, ale dynamické a oboustranně závislé na jedincích, kteří je neustále vytvářejí a obnovují.

Stabilizovaný vztahový rámec, který slouží jako prostředí pro sociální interakce. Systém je v podstatě soubor vzájemných vztahů a pravidel.

Nevědomé praktiky, jež jedinci vykonávají v sociální interakci. Tato jednání dělají strukturu stálou, aniž by byla explicitně reflektována.

Struktura, která se formuje sociálním prostředím a přenáší se na další generace. Ovlivňuje naše myšlení, vnímání a jednání a je formována prostředím, ve kterém vyrůstáme.

Různé oblasti sociálního života, jako je vzdělání nebo politika, kde probíhají soutěže o různé formy kapitálu.

Známky, vkus, jazykové dovednosti a kulturní zázemí, jež pomáhají jednotlivci v přístupu k sociálním výhodám.

Myšlenkový směr v sociologii, který poukazuje na nutnost reflexe vlastního kulturního a sociálního zázemí během výzkumu. Sociolog by měl analyzovat, jak ho jeho vlastní habitus ovlivňuje při interpretaci výsledků.

Erving Goffman ve své teorii dramaturgického přístupu popisuje, jak se lidé prezentují v sociálních interakcích. Vnímání a předstírání jsou nástroje, kterými sestrojujeme svůj obraz pro okolní svět.

T.H. Marshall definoval občanství jako soubor práv a povinností, jež jednotlivcům dávají možnost plné účasti na společenském a politickém životě. Jeho teorie se zaměřuje na vývoj občanství a jeho propojení s politickými, sociálními a ekonomickými právy.

Norbert Elias přispěl k pochopení historického vývoje společnosti svou teorií civilizačního procesu. Změny v chování a morálce souvisí s procesy socializace a interakce v průběhu staletí.

Sigmund Freud je známý svojí teorií o nevědomí. Tvrdí, že lidské chování není řízeno jen racionálními myšlenkami, ale také nevědomými touhami a pudy.

Max Weber, německý sociolog, použil pojem "verstehen" pro pochopení sociálního světa. Vychází z empatie a snaží se proniknout do vnitřních smyslů a motivace aktérů.

Herbert Spencer aplikoval darwinovskou teorii evoluce na společnost. Tvrdil, že v sociálním prostředí přežívají nejsilnější a nejlépe adaptovaní jedinci a skupiny, čímž se společnost vyvíjí a posouvá.

Mertonovy manifestní funkce jsou záměrné a viditelné důsledky sociálního jednání, které slouží k udržení sociálního systému. Například školství umožňuje předávání znalostí a dovedností.