Předpoklady pro vznik sociologie PDF

**0. Předpoklady pro vznik sociologie** **1. Osvícenství** - **Racionální myšlení a kritika tradice** Osvícenství (18. století) přineslo důraz na racionální myšlení, kritiku tradičních autorit a náboženských dogmat. Tento intelektuální pohyb povzbuzoval vědecké zkoumání přírody i společnosti a...

**0. Předpoklady pro vznik sociologie** **1. Osvícenství** - **Racionální myšlení a kritika tradice** Osvícenství (18. století) přineslo důraz na racionální myšlení, kritiku tradičních autorit a náboženských dogmat. Tento intelektuální pohyb povzbuzoval vědecké zkoumání přírody i společnosti a vytvořil tak filosofický základ, na kterém sociologie mohla vzniknout. - **Víra v pokrok a zlepšení společnosti** Myšlenky osvícenských filosofů jako Voltaire, Rousseau a Kant podporovaly víru, že pomocí rozumu a vědeckého bádání může být společnost vylepšena. Právě tato víra v možnost pozitivní společenské změny inspirovala první sociologické teorie. **2. Industrializace a kapitalismus** - **Ekonomická a společenská transformace** Průmyslová revoluce změnila způsob výroby a zcela přetvořila evropské společnosti. Velké množství lidí se přesunulo z venkova do měst, kde vznikala průmyslová centra a nové třídy (např. dělnická třída a buržoazie). - **Sociální problémy** Industrializace přinesla zhoršení pracovních a životních podmínek pro dělníky, což vedlo k rostoucím problémům jako chudoba, nezaměstnanost a nerovnost. Sociologie se objevila částečně i jako pokus analyzovat tyto nové problémy a navrhnout řešení. **3. Politické revoluce** - **Francouzská revoluce (1789)** Francouzská revoluce představovala radikální změnu v pojetí vlády a společnosti. Harrington uvádí, že tento revoluční pohyb, inspirovaný myšlenkami rovnosti, svobody a občanských práv, měl zásadní dopad na přemýšlení o společnosti. Ukázal, že společenské instituce a politické struktury mohou být změněny, což vedlo k potřebě tyto změny teoreticky zkoumat. - **Demokratizace a vznik národních států** Politické revoluce a boj za demokratizaci vytvořily nové národní státy s moderními vládními strukturami. Sociologie tak vznikla i jako snaha porozumět vztahům mezi jednotlivci, třídami a státem. **4. Rozvoj přírodních věd a vědecké metody** - **Vliv přírodních věd** Vzestup přírodních věd, jako je fyzika, chemie a biologie, přinesl nové vědecké metody, které kladly důraz na empirické pozorování, experimentování a důkazy. Sociologové jako Auguste Comte byli inspirováni těmito metodami a chtěli podobně objektivně studovat společnost. - **Pozitivismus** Auguste Comte, jeden z prvních teoretiků sociologie, navrhl pozitivismus jako metodu vědeckého zkoumání společnosti. Pozitivismus zdůrazňuje, že skutečné znalosti jsou dosažitelné pouze prostřednictvím pozorování a empirických dat, což poskytlo základní metodologický přístup pro sociologii. **5. Filosofické a intelektuální proudy** - **Vliv osvícenských filosofů a ekonomů** Myšlenky Adama Smithe, Johna Stuarta Milla a dalších filosofů a ekonomů formovaly rané koncepty sociologie, zejména pokud jde o otázky o tom, jak společnost funguje, jak se vyvíjí a jaký je vztah mezi jedincem a společností. - **Reakce na modernitu** Filosofové jako Hegel a sociální myslitelé, kteří reagovali na rychlé změny v moderním světě, vytvořili teoretický základ pro sociologii, která vznikla jako pokus o pochopení dynamiky moderní společnosti a jejího vlivu na jedince. **1. Klasická sociální teorie I -- Mill, Comte, Spencer** - **Co je sociální teorie?** Sociální teorie se zabývá tím, jak společnosti fungují, jak se mění, a proč lidé jednají určitým způsobem. Je to „nástroj", který nám pomáhá rozumět tomu, co se ve společnosti děje, například proč dochází ke konfliktům, jak se formují sociální normy a jak je možné, že lidé spolu dokážou žít a spolupracovat. Historie sociální teorie Harrington zde popisuje vznik sociální teorie a její kořeny v 19. století. Sociologii začali zakládat myslitelé jako Auguste Comte a Herbert Spencer, kteří se snažili vědecky zkoumat společnost podobně, jako se zkoumá příroda. Rozděluje teorie na tři hlavní přístupy: - **Konsensus a funkcionalismus** Funkcionalisté vidí společnost jako organismus, kde každá část má svou funkci. Například škola vzdělává děti, rodina se o ně stará a vláda zajišťuje zákony a pořádek. - **Konflikt a kritická teorie** Tento přístup chápe společnost jako místo boje mezi různými skupinami, kde jsou vítězové a poražení. Kritičtí teoretici se snaží upozorňovat na nespravedlnost a nerovnosti. - **Interpretace a symbolický interakcionismus** Zde jde o každodenní interakce mezi lidmi. Symbolický interakcionismus zkoumá, jak si lidé navzájem sdělují významy a tvoří tak smysl pro společenskou realitu. **Auguste Comte: Otec sociologie** **Pozitivismus** Comte je považován za zakladatele pozitivismu, což je filozofický přístup, který tvrdí, že všechny skutečné znalosti vycházejí z vědeckých pozorování a empirických dat. Comte se snažil vytvořit společenskou vědu, která by byla stejně přesná jako přírodní vědy. Tři stádia vývoje lidského poznání -- Comte navrhl teorii, podle které lidské poznání prochází třemi stádii: - Teologické stádium -- Lidé vysvětlují svět pomocí nadpřirozených sil a božstev. - Metafyzické stádium -- Svět je vysvětlován pomocí abstraktních, filozofických konceptů, jako je \"příroda\" nebo \"esence\". - Pozitivní stádium -- Lidé začínají používat vědecké metody a fakta k vysvětlení jevů. **Sociální statika a dynamika** -- Comte rozdělil studium společnosti na dvě oblasti: - Sociální statika -- Zabývá se strukturou společnosti a tím, co ji udržuje stabilní (například rodina, náboženství, vláda). - Sociální dynamika -- Zkoumá změny ve společnosti a síly, které pohánějí společenský vývoj. **John Stuart Mill: Svoboda a společnost** - Utilitarismus správné jednání je to, které přináší co největší štěstí co největšímu počtu lidí. Tento princip používal Mill jako základ pro své myšlenky o společnosti a politice. - Svoboda jednotlivce Tvrdí, že lidé by měli být svobodní ve svých myšlenkách a činech, pokud jejich jednání nepoškozuje ostatní. Tato myšlenka je známá jako „zásada neubližování". - Vzdělání a osvícená společnost vzdělání je klíčem k vytvoření osvícené společnosti, kde jednotlivci budou schopni kriticky myslet a rozumět svým právům a povinnostem. Tvrdil, že kvalitní vzdělání umožňuje jednotlivcům lépe využít svou svobodu a odpovědně se podílet na politickém životě. - Zastupitelská demokracie zasazoval se za systém zastupitelské demokracie, kde by občané volili své zástupce. Věřil, že vzdělaní a morálně zodpovědní jedinci by měli mít více vlivu na politiku, což by vedlo k lepšímu řízení společnosti. **Herbert Spencer: Společenský darwinismus a evoluce společnosti** - Sociální darwinismus Spencer aplikoval Darwinovy teorie o přirozeném výběru na společnost a tvrdil, že stejně jako v přírodě i ve společnosti dochází k soutěži mezi jedinci a skupinami. Přežívají ti nejsilnější a nejpřizpůsobivější, což podle něj vede k pokroku a vývoji společnosti. - Organická teorie společnosti Spencer srovnával společnost s živým organismem, kde různé části společnosti (např. vláda, ekonomika, rodina) plní specifické funkce a společně udržují celek při životě. - Individuální svoboda a omezený stát Spencer byl zastáncem minimálního státu a věřil, že lidé by měli mít co největší svobodu jednat podle své vůle. Tvrdil, že vláda by měla zasahovat co nejméně, protože jednotlivci jsou sami schopni se přizpůsobit a uspět díky svým schopnostem. - Kritika charity a státní pomoci Spencer byl proti státní podpoře chudých a nemocných, protože věřil, že taková pomoc narušuje přirozený výběr ve společnosti. Tvrdil, že lidé by se měli spoléhat na vlastní síly a že přehnaná pomoc těm, kteří se nemohou přizpůsobit, oslabuje společnost. **Adam Smith** - **Bohatství národů** klíčová kniha pro Ekonomiku, taktéž výrazným způsobem ovlivnila sociální teorií, protože protože přispěla k pochopení dynamiky tržních vztahů a jejich vlivu na společenskou strukturu. **Volný trh → neviditelná ruka trhu →** mechanismus, kterým individuální snahy o maximální osobní prospěch přispívají k ekonomickému blahu společnosti jako celku. **Alexis de Tocqueville** - **Analýza demokratických společností a sociálních struktur v Americe -\>** vztah mezi rovností a svobodou **Gaetano Mosca** - **Teorie vládnoucí elity →** každá společnost má vládnoucí elitu, která řídí politiku a rozhodování. -\> Elity jsou nezbytné pro stabilitu společnosti **Vilfredo Pareto** - **Paretovo Pravidlo** v různých sociálních a ekonomických situacích bývá přibližně 80 % efektů výsledkem 20 % příčin, 20% populace vlastní 80 % veškerého majetku a 80% populace vlastní 20 % veškerého majetku - **Sociální konflikty a stabilizace společnosti** Sociální změny jsou výsledkem konfliktu mezi elitami a masami **Robert Michels** - **Teorie Oligarchizace - \>**Všechny organizace směřují k oligarchického uspořádání - **Analýzy politických stran a tendence k centralizace moci -\>** Demokratické instituce tendují k autoritářství **Ferdinand Tönnies** - **Gemeinschaft -- charakteristický** pro menší, tradiční komunity, kde se lidé spojují na základě emocí, zvyků a pocitu sounáležitosti (např. rodina nebo vesnická komunita). Tyto vazby jsou osobní, neformální a často založené na morální odpovědnosti a vzájemné pomoci. - **Gesellschaft --** označuje moderní, velkoměstské nebo industriální společnosti, kde vztahy mezi lidmi jsou spíše formální, založené na racionálních zájmech a vzájemné výhodnosti (např. podniky nebo státy). Interakce jsou více funkční a méně emocionální. **2. Klasická sociální teorie II -- Durkheim, Marx** **Karl Marx: Sociální změna a třídní konflikt** - **Historický materialismus** Marx vyvinul teorii historického materialismu, která tvrdí, že společenské změny jsou řízeny materiálními podmínkami, tedy ekonomikou. Vývoj společnosti chápal jako sled historických období, kde každé bylo charakterizováno třídním konfliktem. - Výrobní vztahy Odkazuje na vztahy mezi lidmi, které vznikají v rámci výroby, zejména mezi vlastníky výrobních prostředků (buržoazií) a těmi, kteří prodávají svou pracovní sílu (proletariát). Tyto vztahy ovlivňují společenskou strukturu a ideologii. - **Třídní boj** Podle Marxe jsou společenské třídy -- například kapitalisté (buržoazie) a dělníci (proletariát) -- ve vzájemném konfliktu, protože mají protichůdné ekonomické zájmy. Buržoazie vlastní výrobní prostředky a ovládá pracovní sílu proletariátu. - Třída uvědomělá X Třída objektivní Příklad: Buržoazie (vlastníci výrobních prostředků) a proletariát (dělníci, kteří prodávají svou pracovní sílu). Jejich existence a postavení ve společnosti jsou určeny materiálními podmínkami, nikoli jejich vědomím nebo sebevnímáním. Uvědomělé třídy zahrnují situaci, kdy si lidé uvědomují, že patří do proletariátu, a že mají společné zájmy a cíle, což může vést k organizaci a politickému boji za zlepšení svých podmínek. Naopak, buržoazie může mít vědomí svého postavení a zájmů, které chrání. - **Vykořisťování** Marx tvrdil, že kapitalismus funguje na základě vykořisťování dělníků. Buržoazie vydělává na práci proletariátu, zatímco dělníci získávají jen mzdu, která nezahrnuje skutečnou hodnotu jejich práce. - Nadhodnota Rozdíl mezi hodnotou, kterou dělníci vytvoří během své práce, a tím, co dostanou jako mzdu. Marx tvrdil, že nadhodnota je základem zisku pro kapitalisty a klíčovým prvkem vykořisťování. - **Alienace (odcizení)** Marx zavedl pojem alienace, který popisuje, jak se dělníci cítí odcizeni od výsledků své práce, protože ji nevlastní ani nekontrolují. Alienace se projevuje v několika rovinách: odcizení od výrobního procesu, od výsledku práce, od ostatních lidí a od své podstaty jako tvůrčí bytosti. - **Revoluce a konec kapitalismu** Marx věřil, že jednou dojde k revoluci, kdy proletariát povstane proti kapitalistům a nastolí společnost bez tříd, kde výrobní prostředky budou sdíleny kolektivně. Tento koncept je znám jako komunismus. **Émile Durkheim: Sociální fakta a sociální soudržnost** - **Sociální fakta** Durkheim zavedl pojem sociální fakta, což jsou vzorce chování, které existují mimo jednotlivce, ale mají na něj normativní vliv. Sociální fakta zahrnují zvyky, zákony, normy a hodnoty, které mají moc ovlivňovat, jak se lidé chovají. - **Metodologie sociologie** Durkheim považoval sociologii za vědu, která by měla být studována objektivně, podobně jako přírodní vědy. Zasazoval se o používání empirických metod a tvrdil, že sociální fakta lze studovat nezávisle na osobních pocitech. - **Druhy sociální soudržnosti** Durkheim rozlišil dva typy soudržnosti, které charakterizují různé typy společností: - **Mechanická solidarita** -- Typická pro tradiční společnosti, kde je jedinec pevně integrován do kolektivu. Lidé sdílejí stejné hodnoty a pracují na podobných úkolech, což přispívá ke stabilitě. - **Organická solidarita** -- Typická pro moderní společnosti, kde lidé vykonávají specializované práce a jsou závislí jeden na druhém. Solidarita vychází z potřeby kooperace mezi různorodými rolemi, což vede k větší míře individuální autonomie. - **Studium sebevraždy** -- Durkheim se ve své slavné studii *Sebevražda* snažil ukázat, že i tak individuální akt, jako je sebevražda, lze vysvětlit pomocí sociálních faktorů. Identifikoval čtyři typy sebevražd: - **Egoistická** -- způsobená oslabením vazeb jedince na společnost. - **Altruistická** -- způsobená příliš silnými vazbami na společnost, kde jedinec obětuje svůj život. - **Anomická** -- způsobená společenským rozvratem nebo ztrátou norem, například při ekonomické krizi. - **Fatalistická** -- způsobená extrémní kontrolou nebo potlačením individuality. - **Normální a patologické jevy** Durkheim rozlišoval mezi „normálními" a „patologickými" jevy, přičemž tvrdil, že určité formy deviací jsou v každé společnosti přirozené a potřebné, protože podporují sociální změnu a inovaci. **Anomie** Durkheim tvrdil, že rychlé změny nebo oslabení norem mohou vést k anomii, stavu, kdy lidé cítí, že jim chybí směr a jasné normy. To může vést k sociálním problémům, jako je zvýšená míra kriminality nebo duševní problémy. **Náboženství** je sjednocený systém věr a praktik vztahujících se k posvátné věci a k věci zapovězené... sjednocuje lidi v jedinou morální pospolitost, církev, všechny, kdož se jí podřizují. **3. Klasická sociální teorie III -- Weber, Simmel** **Max Weber: Sociální jednání a racionalizace** - **Sociální jednání** Weber zavedl pojem sociální jednání, který označuje chování lidí, které má smysl a je orientováno na druhé. Tvrdil, že sociologové by se měli zaměřit na porozumění motivací a významů, které lidé svým činům přikládají. - **Typy sociálního jednání** Weber rozlišil čtyři ideální typy sociálního jednání: - **Instrumentálně racionální** -- chování zaměřené na dosažení konkrétních cílů pomocí nejefektivnějších prostředků. - **Hodnotově racionální** -- chování motivované vnitřními hodnotami nebo vírou, bez ohledu na výsledek. - **Afektivní jednání** -- chování motivované emocemi. - **Tradiční jednání** -- chování založené na zvyku nebo tradici. - **Racionalizace a „železná klec"** Weber tvrdil, že moderní společnost je charakterizována procesem racionalizace, kdy se každá oblast života řídí pravidly, efektivitou a předvídatelností. Tento proces racionalizace může vést k odlidštění a ztrátě smyslu, což Weber označil jako „železnou klec". - **Studium náboženství a kapitalismu** Weber ve své slavné práci *Protestantská etika a duch kapitalismu* tvrdil, že náboženské hodnoty, jako je tvrdá práce a asketismus, podpořily vznik kapitalismu. Tvrdil, že protestantská etika (zejména kalvinismus) vedla k tomu, že lidé začali chápat práci a ekonomický úspěch jako důkaz boží přízně. - **Legitimita moci a typy autority** -- Weber analyzoval, jak si lidé ospravedlňují moc. Rozlišil tři typy legitimní autority: - **Tradiční autorita** -- založená na tradicích a zvycích (např. monarchie). - **Charismatická autorita** -- založená na osobním kouzlu vůdce (např. revoluční vůdci). - **Racionálně-legální autorita** -- založená na pravidlech a zákonech (např. moderní byrokracie). **Georg Simmel** **1. Formální sociologie** **Simmelova** sociologie se zaměřuje na formy interakce mezi jednotlivci spíše než na obsah konkrétních sociálních vztahů. Tyto formy jsou univerzální a lze je nalézt v různých prostředích, od rodiny po stát​ (směna, konflikt, velikost skupiny) - Sociabilita -- Nejčistčí forma sociální interakce, kt. má 4 hlavní funkce - Pocit zapojení do skupiny -- Inkluze - Obohacení (kulturní, emocionální) - Stvrzení sociální reality - Svobodná realizace individuální vůle **2. Sociální forma a obsah** Simmel rozlišoval mezi formou a obsahem sociálních vztahů. Obsahem mohou být různé motivy nebo cíle, zatímco forma je struktura vztahu (např. nadřízenost a podřízenost, spolupráce nebo konflikt)​ **3. Filozofie peněz (The Philosophy of Money)** Simmel tvrdil, že peníze mají zásadní vliv na mezilidské vztahy. Peníze neutralizují osobní hodnoty, protože umožňují kvantifikovat hodnotu různých věcí a vztahů, čímž ovlivňují sociální interakce a hierarchie Rozvoj peněz má několik základních účinků: \- zvyšují individuální svobodu a pole možností pro seberealizaci \- umožňují spojovat osoby rozmanitých zájmů \- oslabují a zneosobňují náš vztah ke věcem a k lidem \- podporují instrumentálně racionální jednání \- zbavují sociální interakce morálního rozměru **4. Funkcionalismus -- Parsons, Merton** - **Funkcionalismus a jeho role** -- Funkcionalismus, jak ho prosazovali myslitelé jako Talcott Parsons, chápe společnost jako složitý systém, kde každá část má svou funkci a přispívá ke stabilitě celku. Například škola má funkci vzdělávání a socializace dětí. **Funkcionalismus v antropologii** Tato podkapitola pravděpodobně vysvětluje, jak byl funkcionalismus používán a aplikován v antropologii. Antropologové, jako Bronislaw Malinowski a A.R. Radcliffe-Brown, přistupovali k funkcionalismu tím, že zkoumali, jak různé kulturní praktiky přispívají ke stabilitě společnosti. **2. Robert Merton: manifestní a latentní funkce** Harrington popisuje Roberta Mertona jako jednoho z klíčových představitelů moderní sociologie, který obohatil funkcionalistickou tradici a významně přispěl k porozumění vztahu mezi teorií a empirickým výzkumem. Merton, často považovaný za most mezi funkcionalismem a empirickou sociologií, se zaměřoval na to, jak lze funkcionalismus aplikovat na reálné společenské jevy a konkrétní sociální struktury, přičemž rozšířil teoretické koncepty, aby lépe odrážely empirické skutečnosti. Mezi jeho klíčové koncepty patří: 1. **Středně velké teorie (Middle-range theories)** Merton namísto velkých univerzálních teorií zdůrazňoval potřebu zaměřit se na středně velké teorie, které jsou lépe použitelné v praxi a umožňují propojení teoretických konceptů s empirickým výzkumem. 2. **Manifestní a latentní funkce** Tímto konceptem rozlišil explicitní (manifestní) funkce společenských jevů od jejich skrytých (latentních) funkcí, které mohou být neplánované a nezamýšlené, ale přesto významné pro strukturu společnosti. Mertonova **dysfunkce** označuje **negativní nebo neúmyslný efekt**, který určité sociální struktury, instituce nebo normy mohou mít na fungování širšího sociálního systému. Dysfunkce se vztahuje k situacím, kdy nějaké jevy nebo praktiky, které jsou běžně považovány za funkční v určitém kontextu, mohou mít v jiných situacích nebo v dlouhodobém horizontu neblahé důsledky. Merton například ukázal, že některé sociální normy, jako je důraz na materiální úspěch, mohou vést k anomii nebo kriminálnímu chování, což má dysfunkční dopady na společenskou stabilitu. Merton rozvinul teorii anomie Émila Durkheima a analyzoval, jak neshoda mezi kulturními cíli a přístupnými prostředky vede k deviantnímu chování. V této souvislosti vymezil pět různých reakcí na napětí mezi cíli a prostředky, což mu umožnilo klasifikovat různé typy deviace ve společnosti. **3. Talcott Parsons: funkcionalismus jako sjednocená obecná teorie** Parsons měl za cíl vytvořit komplexní teoretický rámec pro porozumění společnosti, a jeho práce zásadně ovlivnila sociologii především v období od 40. do 60. let 20. století. Harrington zdůrazňuje, že Parsonsova teorie je postavena na konceptu „strukturálních funkcí" --- tedy že každá část společnosti (instituce, role, normy) plní určitou funkci k udržení stability a rovnováhy. Harrington dále upozorňuje na to, že Parsons čelil kritice za svou statickou a konzervativní interpretaci společnosti (především od svého studenta Roberta Mertona), kde se klade důraz na harmonii a stabilitu, zatímco dynamické procesy změny nebo konflikty byly méně zdůrazněny. - **Parsonsova AGIL schéma** Parsons rozvinul koncept, že každá společnost má čtyři základní funkce (AGIL): Adaptace (A), Goal attainment -- dosažení cílů (G), Integrace (I), Latence -- udržování vzorů (L). V AGIL modelu jsou jednotlivé komponenty propojeny, a každý sektor společnosti má svou roli pro její celkovou funkčnost. - **Parsonsova „voluntaristická teorie jednání"** Zásadní inovace, jež Parsons přinesl do sociologického myšlení. Ve své teorii jednání Parsons vycházel z myšlenky, že jednání jednotlivce není zcela určeno pouze biologickými potřebami nebo strukturálními omezeními společnosti, ale zahrnuje také aktivní volbu a zaměření na cíle, přičemž lidé jednají v rámci daného kulturního a hodnotového kontextu. - **Sociální systémy a „problém řádu"** koncept *sociálního systému*, = společnost je vnímána jako struktura vzájemně propojených částí, které fungují na základě sdílených hodnot a norem. Parsons se také zabýval otázkou, jak je možné, že společnost udržuje řád navzdory individuálním odlišnostem. Tím se zabývá skrze teorii sociálních systémů, kde každá část společnosti přispívá k celkové stabilitě. - **Moc, hodnoty a normy** Moc zde funguje tak, že jednotlivci přijímají a internalizují normy a hodnoty společnosti, což umožňuje efektivní fungování sociálních systémů. Parsons tak chápal moc spíše jako schopnost udržovat společenský řád skrze normativní konsensus než jako nástroj přímé kontroly nebo konfliktu. - **Strukturální diferenciace** proces, při kterém se společnosti postupně vyvíjejí tak, že se jejich instituce a role specializují a diferencují do specifických funkcí. Parsons vnímá diferenciaci jako něco, co zvyšuje adaptivní kapacitu společnosti. Jednotlivé subsystémy (například ekonomika, politika, vzdělávání, rodina) se osamostatňují a přebírají určité funkce, což umožňuje větší efektivitu a stabilitu celé společnosti. Tento proces rozčleňování přináší specializaci funkcí, což přispívá ke společenské rovnováze, protože se každý subsystém může lépe zaměřit na určité potřeby a funkce, které pak společnost jako celek lépe uspokojuje. **4. Kritika funkcionalismu: námitky a alternativy** - **Teorie konfliktu** Kritika zaměřená na to, že funkcionalismus přehlíží konfliktní prvky ve společnosti, jako jsou rozdíly v moci a zájmech mezi skupinami. Důvodem je to, že funkcionalismus vidí společnost jako stabilní harmonický celek. - **Marxistická kritika** Funkcionalismus je z marxistického pohledu kritizován jako konzervativní teorie, která ignoruje třídní boj a reprodukci kapitalistického systému. Marxistická kritika zároveň tvrdí, že tento pohled ignoruje zásadní skutečnost: mnohé společenské instituce a normy existují především proto, aby udržovaly mocenské struktury a chránily zájmy dominantních tříd. - **Důraz na racionálního aktéra** Alternativy ke funkcionalismu často kladou důraz na racionální volby jednotlivce, na rozdíl od strukturovaného, deterministického přístupu funkcionalismu. Podle Harringtona funkcionalismus redukuje racionální jednání jednotlivců na plnění funkcí, které přispívají k udržování rovnováhy ve společnosti. To znamená, že jedinci jednají „racionálně" jen do té míry, že jejich jednání naplňuje společenské potřeby a očekávání. Funkcionalismus tedy chápe racionální jednání ne jako svobodný a autonomní proces volby, ale jako způsob, kterým jsou jednotlivci socializováni a integrovaní do sociálních struktur. - **„Neofunkcionalismus"** Tato podkapitola představuje obnovu funkcionalismu v podobě neofunkcionalismu, který se snaží začlenit dynamické prvky a překonat některé kritizované aspekty původního funkcionalismu. - **Sociální rovnováha a stabilita** Harrington popisuje koncept sociální rovnováhy a stability jako ústřední prvek klasického funkcionalismu. Ve funkcionalistickém pojetí je společnost chápána jako systém složený z propojených částí, které společně fungují za účelem udržení stability a rovnováhy. Každá instituce, norma a hodnota v tomto systému plní určitou funkci, která přispívá k integraci a harmonii celku. **5. Interpretativismus a Interakcionismus -- Mead, Goffman, Garfinkel, Mannheim, Habermas** **Idea interpretace: porozumění zevnitř** Tato podkapitola se zaměřuje na základní koncept interpretativismu, který klade důraz na pochopení jednání z pohledu samotného aktéra. Porozumění jednání zevnitř znamená snahu pochopit významy a motivace, které jsou jednotlivci přikládány jejich vlastnímu chování a interakcím. **Alfred Schutz a fenomenologická sociologie** Schutz spojil fenomenologii s interpretativní sociologií. Zdůraznil, že sociální svět je konstruován skrze subjektivní významy a interpretace. Mezi klíčové pojmy patří: - Životní svět (Lebenswelt): Jedná se o svět každodenní zkušenosti, který jednotlivci považují za samozřejmý a přirozený. - Typifikace: Lidé používají typy (nebo vzorce) k orientaci v sociálním světě a interakci s ostatními. **George Herbert Mead a americký pragmatismus** **George Herbert Mead** -- Zaměřil se na roli komunikace a jazyka v interakcích mezi lidmi. Tvrdil, že osobní identita („já") se formuje skrze vztahy s ostatními. - **„Já" a „druhý"** -- Mead popsal, jak se naše „já" formuje skrze reakce ostatních lidí a jak se učíme vnímat sami sebe z perspektivy druhých. **Symbolický interakcionismus a chicagská škola** Symbolický interakcionismus se soustředí na to, jak významy vznikají v sociální interakci. Chicagská škola, reprezentovaná hlavně Meadem a Blumerem, zdůrazňuje význam symbolů a každodenní interakce. - Herbert Blumer: Pojmy jako \"symbolické jednání\" a \"významy\" jsou klíčové, kdy Blumer zdůrazňuje, že lidé reagují na svět na základě významů, které dané situace pro ně mají. **Erving Goffman a „prezentace já v každodenním životě"** Goffman přirovnával každodenní interakce k divadelnímu představení. Tvrdil, že lidé hrají různé „role" podle toho, s kým se setkávají, a že se přizpůsobují očekáváním druhých. - Frontstage a backstage: Goffman rozlišuje mezi „přední scénou" (kde lidé hrají své role pro publikum) a „zákulisím" (kde se připravují a jednají více autenticky). - Management dojmu: Lidé se snaží ovlivnit, jak jsou vnímáni ostatními, aby zachovali určitou identitu a získali respekt. **Harold Garfinkel a etnometodologie** Garfinkelův přístup etnometodologie se zaměřuje na zkoumání metod, které lidé používají k vytváření smysluplné sociální reality. - Breaching experiments: Garfinkel prováděl experimenty, které narušovaly běžné normy, aby ukázal, jak lidé reagují a obnovují „pořádek" ve společnosti. **Sociologie vědění** Tato sekce se věnuje konceptům, jakým způsobem lidé chápou a interpretují znalosti a pravdu v kontextu společnosti. Mannheim zkoumal, jak jsou myšlenky a znalosti formovány společenskými podmínkami. Jeho teorie zdůrazňuje vztah mezi věděním a sociálním postavením. **Antropologické přístupy k vědění** Zkoumá, jak různé kultury vytvářejí a předávají znalosti. Tento přístup zdůrazňuje kulturní relativismus. **Sociální studia vědy: vzestup sociálního konstruktivismu** Sociální konstruktivismus tvrdí, že věda není objektivní, ale je formována sociálními a kulturními faktory. **Jazyk a hermeneutika** Winch zdůrazňoval, že porozumění společenských jevů vyžaduje pochopení kontextu a významů, které jim lidé přisuzují. Gadamer rozvíjel hermeneutiku, která se soustředí na interpretaci textů a lidské zkušenosti. Habermas, jako představitel kritické teorie, se zaměřuje na komunikativní jednání a roli jazyka v intersubjektivním porozumění. **6. Historická sociální teorie -- Eisenstadt, Marshall,** **Americká historická sociologie** - Americká historická sociologie se zaměřuje na zkoumání strukturální změny a dynamiky institucí ve Spojených státech. Tento přístup analyzuje, jak se sociální a politické instituce vyvíjely v kontextu modernizace, industrializace a demokratizace, přičemž důraz je kladen na analýzu mocenských a ekonomických vztahů v historických podmínkách. - Parsonsovská škola, ovlivněná prací Talcotta Parsonse, se soustředí na strukturu a funkci sociálních institucí v dlouhém časovém horizontu. Neil Smelser a Shmuel Eisenstadt patří mezi hlavní představitele této školy. Smelser se zaměřil na ekonomické procesy a strukturální změny, zejména na vztah mezi hospodářským růstem a sociální stabilitou. Eisenstadt rozšířil parsonsovský rámec aplikací na analýzu politických a kulturních změn v různých civilizačních okruzích a vyvinul teorii o \"historickém vývoji společenských systémů.\" - Evropská historická sociologie se zabývá zejména vztahem mezi společenskou změnou a krizemi liberálních demokratických systémů. Tento proud se často soustředí na historické události a procesy, které vedly ke vzniku moderního státu a k politické transformaci v Evropě. - T.H. Marshall je známý svým konceptem sociálního občanství, který rozlišuje mezi občanskými, politickými a sociálními právy. Marshall rozvinul myšlenku, že moderní státy by měly zajistit nejen právní ochranu a politická práva, ale i sociální práva, což má přispět k ekonomické a společenské rovnosti. - Schumpeter analyzoval, jak kapitalismus přispívá k ekonomickému rozvoji prostřednictvím procesu \"tvůrčí destrukce.\" Ve své teorii tvrdí, že kapitalismus generuje inovace, ale je inherentně nestabilní, což by mohlo vést k nástupu socialismu. Dále se zaměřil na vztah mezi kapitalismem a demokracií, což shrnul v díle *Kapitalismus, socialismus a demokracie*. - Hayekův přístup se soustředí na důležitost volného trhu a varuje před státním plánováním, které podle něj vede k ohrožení individuální svobody. Hayek tvrdí, že spontánní řád, který vzniká na volném trhu, je efektivnější než jakákoli centralizovaná kontrola ekonomiky. **Norbert Elias -- Civilizační proces** Norbert Elias je známý svým konceptem civilizačního procesu, který zkoumá dlouhodobý vývoj sociálního chování a institucí v Evropě. Tvrdí, že civilizační proces zahrnuje vnitřní kontrolu emocí a rozvoj společenských norem. Tímto procesem se podle Eliase lidé postupně naučili kontrolovat své chování a adaptovat se na složitější sociální struktury. **Vzestup národních států -- Revoluce a násilí** - Tato sekce analyzuje vývoj moderních národních států a jejich spojení s násilím a revolučními procesy. Zaměřuje se na mocenské struktury, které se formovaly v souvislosti s centralizací moci, válkami a expanzí státní kontroly. **Barrington Moore -- Modernita a agrární mocenská základna** - Moore ve své práci *Social Origins of Dictatorship and Democracy* zkoumá, jak různé agrární struktury vedly k rozdílným politickým systémům -- demokracii, fašismu nebo komunismu. Tvrdí, že demokratické systémy se vyvinuly v zemích s relativně silnou městskou střední třídou, zatímco země s převahou agrární šlechty se více přikláněly k autoritářským režimům. **Charles Tilly -- Kapitál a donucení při vzestupu státu** - Charles Tilly se zaměřuje na roli kapitálu a donucení při vzniku moderních států. Tvrdí, že moderní státy vznikaly prostřednictvím procesu válečné mobilizace, ve kterém elity získaly moc nad zdroji a pracovní silou, což vedlo k vytvoření byrokratického aparátu, který upevnil státní kontrolu. **Theda Skocpolová -- O sociálních revolucích** - Theda Skocpolová analyzuje, jak sociální revoluce nastávají spíše jako důsledek strukturálních podmínek než záměrného jednání jednotlivců. Skocpolová tvrdí, že revoluce jsou reakcí na vnější tlaky, jako jsou válečné porážky a ekonomické krize, které vedou k oslabení státu a jeho neschopnosti spravovat své zdroje. **Vysvětlení vzestupu Západu** - V této části jsou diskutovány teorie, které se snaží vysvětlit, proč a jak Západ dosáhl dominance nad ostatními částmi světa. Tyto teorie zkoumají historický vývoj západních společností, přechod k modernímu kapitalismu a vznik kapitalistického systému. **Perry Anderson -- Feudalismus a přechod ke kapitalismu v Evropě** - Perry Anderson analyzuje přechod od feudalismu ke kapitalismu, přičemž zdůrazňuje, že tato transformace byla podmíněna specifickými ekonomickými a politickými faktory, které vedly k tomu, že Evropa, na rozdíl od jiných částí světa, prošla touto zásadní změnou. **Teorie světových systémů Immanuela Wallersteina** - Immanuel Wallerstein ve své teorii světových systémů tvrdí, že moderní svět je organizován v rámci globálního kapitalistického systému, ve kterém centrum (bohaté země) využívá periferii (chudé země) prostřednictvím ekonomických vztahů. Tento systém se postupně rozvinul od 16. století a dodnes strukturuje globální ekonomické a politické vztahy. **7. Západní Marxismus -- Korsch, Benjamin, Adorno, Horkheimer, Marcuse** **György Lukács a Karl Korsch: Reifikace a stanovisko proletariátu** - György Lukács zavádí pojem **reifikace** (zosobnění), což označuje proces, kdy se společenské vztahy jeví jako nezávislé a objektivní. Lukács zdůrazňuje roli proletariátu jako třídy, která může překonat tuto reifikaci a obnovit pravé společenské vztahy. - Karl Korsch se zaměřuje na to, jak marxismus musí zůstat teoreticky i prakticky propojený se společenskými změnami a třídním bojem. **Antonio Gramsci: Teorie hegemonie** - Gramsci představuje koncept **hegemonie**, kterým vysvětluje, jak vládnoucí třída získává a udržuje kontrolu nejen silou, ale také skrze souhlas a přijetí dominantní ideologie v rámci celé společnosti. Tento koncept zahrnuje kulturní a intelektuální vedení společnosti. 1. **Kritická teorie společnosti: Frankfurtská škola** **Teorie kulturního průmyslu** - Theodor Adorno a Max Horkheimer kritizují **kulturní průmysl**, který podle nich masově produkuje kulturu, která je standardizovaná a zaměřená na konzumerismus, což vede k pasivní konformitě místo kritického myšlení. **Walter Benjamin: Masová kultura a úpadek \"aury\"** - Benjamin tvrdí, že s rozvojem masových médií ztrácí umění svou jedinečnou **auru** (tj. autentičnost a jedinečnost). Fotografie a film mění způsob, jak lidé vnímají umění, a mění vztah mezi uměním a publikem. **Theodor Adorno a Max Horkheimer: Dialektik der Aufklärung** - V tomto díle autoři argumentují, že osvícenství vedlo k vytvoření moderní racionální společnosti, která je však také zdrojem nové formy útlaku a nelidskosti. **Dialektika osvícenství** poukazuje na to, jak racionalita může být použita k ovládání a manipulaci. **Jürgen Habermas: Emancipace a veřejná sféra** - Habermas představuje koncept **veřejné sféry**, což je prostor pro diskusi a veřejné mínění mimo kontrolu státu či trhu. Zdůrazňuje, že komunikativní akce může vést k emancipaci a že veřejná sféra je nezbytná pro demokratickou společnost. **Západní marxismus od šedesátých let do současnosti** - Západní marxismus prošel proměnami v 60. letech, kdy došlo k rozvoji nových směrů, jako je strukturalistický a analytický marxismus. **Herbert Marcuse: Jednorozměrný člověk** - Marcuse ve své knize **Jednorozměrný člověk** kritizuje moderní společnost za to, že potlačuje rozmanitost a individualitu tím, že lidé jsou ovládáni konzumerismem a technologiemi. Tvrdí, že jednorozměrnost brání lidem dosáhnout skutečného osvobození. **Francouzský a italský marxismus** - Tato část se věnuje vlivu francouzského a italského marxismu, kde autoři rozvíjejí marxistické myšlenky v kontextu své vlastní společnosti. Francouzský marxismus se často spojuje se strukturalismem, zatímco italský se zaměřuje na otázky spojené s hegemonií a kolektivními akcemi. **Strukturální a analytický marxismus** - Strukturální marxismus se zaměřuje na studium společenských struktur a jejich vliv na jednotlivce, přičemž klíčovou roli zde hraje Louis Althusser. Analytický marxismus, který se rozvíjel hlavně v anglofonním světě, klade důraz na logickou analýzu marxistických teorií a jejich spojení s empirickým výzkumem. **Kulturální studia ve Velké Británii a USA: Vliv marxismu** - Kulturální studia v Británii a USA čerpají z marxistických teorií při studiu populární kultury, médií a identity. Zde se zkoumá, jak kapitalismus ovlivňuje kulturu a jak kultura může být místem odporu. **8. Psychoanalytická sociální teorie -- Freud, Lacan, Althusser, Žižek,** **Sigmund Freud a jeho odkaz sociologii** Freud je základem psychoanalytického pohledu na společnost. Mezi jeho hlavní příspěvky patří: - **Potlačení**: Freud zavedl myšlenku, že lidské chování je formováno nevědomím a potlačováním pudů. Tento princip má širší společenské důsledky, kdy se potlačení v jednotlivci odráží i ve společenských institucích, které regulují projevy pudů. - **Civilizace**: V práci *Totem a tabu* a *Nespokojenost v kultuře* Freud analyzuje, jak civilizace vzniká na základě potlačení agresivních a sexuálních pudů, což způsobuje vnitřní napětí mezi osobní svobodou a kulturními normami. - **Oidipovský komplex**: Tento pojem ilustruje psychologický vývoj a konfrontaci s autoritou, zejména s rodičovskými postavami, což má podle Freuda velký vliv na utváření kulturních hodnot a institucí. **Psychoanalýza po Freudovi** Po Freudovi pokračoval vývoj psychoanalýzy s důrazem na sociální a kulturní faktory: - **Vývoj sociální teorie**: Následovníci Freuda, jako Erik Erikson a Erich Fromm, rozšířili Freudovy koncepty o sociální aspekty, čímž obohatili psychoanalytickou teorii o pochopení interakcí mezi individuálním psychologickým vývojem a společenskými strukturami. **Francouzská strukturalistická psychoanalýza** Francouzská strukturalistická tradice přistoupila k Freudovým konceptům s novými přístupy. Zde je podrobný rozbor jednotlivých témat: - **Jacques Lacan a jeho škola**: Lacan reinterpretoval Freuda prostřednictvím lingvistické teorie a strukturalismu. Klíčový je Lacanův koncept \"zrcadlové fáze,\" kdy dítě rozpoznává svůj obraz, čímž se formuje subjektivita. Lacan rovněž zdůrazňuje, že nevědomí je strukturováno jako jazyk, což znamená, že identita je ovlivněna symbolickým řádem. - **Symbolický řád, Reálno a Imaginárno** -- Symbolický řád u Lacana označuje systém znaků, jazykových pravidel, zákonů a kulturních hodnot, které jedinec přijímá, když se stává součástí společnosti. Reálno je nepojmenovatelná oblast, která zůstává mimo jazyk a vědomí, například syrové emoce nebo traumata. Jde o to, co nelze plně vysvětlit nebo uchopit jazykem. Pokusy o popis reálna vyvolávají frustraci, protože ho nelze symbolizovat. Imaginárno je říše obrazů a představ, kde se tvoří naše ego, například v zrcadlové fázi, kdy dítě vnímá svůj obraz jako ideál. Tato iluze celistvosti dává člověku pocit identity. Imaginárno nám však poskytuje pouze iluzi o sobě samých, která nás odděluje od skutečné reality. - **Potíže s Lacanem**: Lacanova komplexní teorie, zvláště jeho způsob práce s jazykem, je často obtížně interpretovatelná, což vedlo k mnoha kritikám a různým výkladům jeho myšlenek. - **Lacan, Althusser, Žižek**: Lacan měl vliv na další teoretiky, například Louise Althussera a Slavoje Žižka, kteří používali psychoanalýzu k analýze ideologie a kritice společnosti. Žižek například rozvíjí Lacanovu myšlenku nevědomí v kontextu kulturní kritiky a ideologie. **9. Strukturalismus a poststrukturalismus -- Saussere, Strauss, Derrida** **Ferdinand de Saussure a strukturální lingvistika** - Zakladatel strukturální linvgvistiky, ferdinand de Saussure dopomohl k novému pochopení jazyka, přesněji jako systém znaků skládající se z dvojce signifkant (zvukový obraz) a signifikát (pojem). Jeho přístup z jazyka utvořil strukturu, jejich významy jsou určitě vzájemnými vztahy v systému nikoliv jen odkazem na vnější svět. Saussure následně zavádí koncept binárních opozic (den X noc, život X smrt, dobro vs zlo) aj. Tento koncept strukturuje jazyk, ale i vnímání a konstruování reality. **Strukturalismus a antropologie: Claude Lévi-Strauss** Levi Strauss rozvinul Saussurův strukturalismus do antropologie především z pohledu mýtů a rodinných vztahů. Claude vnámal kulturní jevy jako výrazy skrytých struktur, jež organizují nejen lidské myšlení, ale i sociální instituce. - **Analýza příbuzenských vztahů** Strauss ukázal, jak se kulturní pravidla řídí binárními opozicemi (příbuzní X cizinci). Claude se dále domnívá, že všechny kultury mají univerzální struktury myšlení. Tato domněnka umožnila Straussovi udělat komparativní studii nejrůznějších mýtů a příběhu a tam došel k závěru, že mýty nejsou pouze nahodilé příběhy, ale je to souhrn skrytých významových vzorců, jež mají pomoct se orientovat ve světě. **Diference a dekonstrukce: Jacques Derrida** Derrida je jedním z přední zastupitelů poststrukturalismu spolu se svojí **teorií dekonstrukce**, ta spočívá v analýze textů, aby odhalila skryté předpoklady a hierarchie. Jacques Derrida je výrazným kritkem **Logocentrismu**, tedy přesvědčení, že existuje centrální nebo absolutní význam. Oproti tomu vytvořil koncept **diference**, tedy proces, kde se význam plně neustaví a je neustále v pohybu - **Řeč, psaní a logocentrismus --** Derrida zdůrazňuje velký vliv psaní nad řečí, čímž útočí na tradiční preferenci řeči jako přímého způsobu komunikace. - **Diference, decentrace a dekonstrukce subjektu** Derridův koncept dekonstrukce se zabývá i konceptem subjektu. Ukazuje, že subjekt nevzniká jako pevná entita, nýbrž vzniká v rámci vztahl v daném diskurzivním systému. Derrida zároveň je zastánce decentrace subjektů, jež v poststrukturalistickém pohledu není centrem, ale výsledkem různých sil a procesů. **Dekonstrukce** Dekonstrukce se zaměřuje na odhalení skrytých hierarchií a předpokladů, které strukturují jazyk a myšlení, zejména v tradičních binárních opozicích, jako jsou přítomnost a nepřítomnost, pravda a lež, rozum a cit. Podle Derridy žádný text nebo diskurz nemůže mít jediný definitivní význam, protože jazyk je sám o sobě nestálý a každý pokus o \"definitivní\" interpretaci vždy obsahuje prvky nejistoty a ambivalence. Tím, že dekonstrukce zkoumá, jak jsou významy v textech vytvořeny a co je v nich opomenuto nebo potlačeno, zpochybňuje tradiční představy o objektivitě, pravdě a jasném významu. **Diskurz, vědění a moc: Michel Foucault** Foucaulta zajímá spojení mezi věděním a mocí, kde znalosti formovány a využívání k udržení moci. Podle Michela Foucaulta diskurz označuje strukturovaný způsob, jakým se v určitých historických obdobích utváří znalosti, moc a významy. Diskurz je soubor pravidel, norem a praktik, které určují, co může být řečeno a chápáno v konkrétní oblasti nebo kontextu, a tím ovlivňuje, jak je realita vnímána a jaké jsou vztahy mezi lidmi a institucemi. - **Epistémé\", diskurzivní praktiky a \"konec člověka\" --** Epistémé = historický rámec, který určuje, co je „pravda". S příchodem moderního věku, Foucault zpochybňuje pojetí „člověka" jako subjektu poznání a moci = „konec člověka". Foucault definuje člověka jako objekt sil, které na něj působí zvenčí a je produkt konkrétních historických podmínek. - **Genealogie, subjektivita a vztah moc-vědění --** Genealogoie zkoumá vývoj určitých pojmů a praktik a jak v historii byly používány k dosažení moci. Genealogie subjektivity se nezajímá o pevný subjekt, ale o dynamické procesym kterými se moc a vědění navzájem propojují, aby formovaly lidské chování a identitu **10. Struktura a jednání -- Giddens,Bourdieu, Bhaskar** **\"Struktura\" a \"Jednání\"** Část se zabývá dvěmi zásadními kategoriemi společenské teorie, **Struktura** -- rámec v němž jednají jedinci. Ta představuje uspořádání vztahů a hodnot, které ovlivnují sociální chování. **Jednání** -- individuální či kolektivní akce. To zahrnuje lidské činy, které ovlivnují strukturu, ale zároveň ji podléhají - **Anthony Giddens a Pierre Bourdieu: Rozdíly a Podobnosti** Významní autoři, jež přispěli svými koncepty, které vyvažují význam strukturálních vlivů a lidského jednání. Anthony Giddens zdůrazňuje proces **„strukturace"** -- tedy neustálou produkci a reprodukci struktur skrze lidské jednání. Mezitní Pierre Bourdieu pracuje s pojmy **habitu a pole**, které ukazují, jak sociální struktury formují chování jedinců a skupin, ale zároveň jsou těmito činnostmi také reprodukovány nebo transformovány. - **Giddensova Teorie Strukturace** Giddensova teorie popisuje vztah mezi strukturou a jednáním jako dvojí povahu sociální reality -- Struktura existuje díky jednání, ale zároveň to je jeho podmínkou. To představuje stálý cyklus vzájemného formování, kdy jedinci jednají na základě strukturálních pravidel a zároveň tato pravidla přetvářejí a obnovují. Zároveň v teorii strukturace **\"struktura\"** představuje soubor pravidel a zdrojů, které ovlivňují lidské jednání, ale zároveň existují pouze prostřednictvím tohoto jednání. Giddens zdůrazňuje, že struktura není pevná či trvalá, ale spíše **dynamická a oboustranně závislá** na jednání jedinců, kteří ji neustále vytvářejí a obnovují. Tento vztah mezi strukturou a jednáním je označován jako **\"dualita struktury\"**. - **\"Struktura,\" \"Systém\" a \"Zamlčené Jednání\"** Další pojmy, se kterými Giddens pracuje jsou struktura a systém. Strukturu vnímá jako pravidla a zdroje, jež jsou využívány ve svých činnostech. Systém vnímá jako stabilizovaný vztahový rámec. Zamlčené jednání se odkazuje na nevědomé praktiky, jež jedinci vykonávají v rámci své sociální interakce. To dělá strukturu stálou, aniž by byla explicitně reflektována. **Bourdieu a Myšlenka Reflexivní Sociologie** Tato myšlenka se zaměřuje na reflexi sociologa na vlivy svého kulturního a sociálního zázemí při výzkumu společnosti. Bourdieu věří, že sociolog musí zvládat analýzu vlastního postoje v rámci výzkumu, aby pochopil, jak jeho vlastní habitus ovlivňuje interpretaci výsledků. - **Habitus a Pole** **Habitus a pole (Teorie Praxe)** tvoří dva základní stavební kameny Bourdieuovy sociální teorie. **Habitus** je vnímán jako struktura, která je formována sociálním prostředím a přenáší se na další generace. **Pole** odkazuje na různé oblasti sociálního života, jako je vzdělání nebo politika, kde probíhají soutěže o různé formy kapitálu. - **Kulturní Kapitál** Jeden z klíčových kapitálů, se kterými přišel Bourdieu, který odkazuje na znalosti, vkus, jazykové dovednosti a kulturní zázemí, jež pomáhají jedincům v přístupu k sociálním výhodám. Kulturní kapitál hraje roli v sociální stratifikaci, protože umožňuje určitým skupinám dominovat nad ostatními na základě symbolických zdrojů, spíše než ekonomických. - **Realistická Sociální Teorie: Roy Bhaskar a Margaret Archerová** Oba vědci se zabývají propojením struktury a jednání bez zahrnutí deterministického nebo individualistického přístupu. Roy Bhaskar vyvinul koncept „Kritického Realismu", který říká, že společenská realita existuje nezávisle na našem vědomí. Mezitím Archerová pracuje na konceptu „morfogenetického přístupu". Ten zdůrazňuje, že struktura a jednání mají různé časové dimenze, což umožnuje jejich analytické oddělení. - **Problémy Determinismu a Individualismu v Úvahách o Struktuře a Jednání** Tato problematika se zaměřuje na napětí mezi deterministickým pojetím společnosti, které považuje jednání za důsledek strukturálních podmínek, a individualistickým pojetím, které klade důraz na volbu a autonomii jedinců. Kritika determinismu a individualismu vede k hledání vyváženého přístupu, jenž by uznal vliv strukturálních podmínek a současně připustil roli schopnosti jednat. **Test -- *Moderní sociální teorie* (Austin Harrington)** 1. Která z následujících změn nejvíce přispěla k rozvoji moderní sociologie? 2. Kdo je považován za jednoho z hlavních zakladatelů pozitivistického přístupu k sociologii? 3. Který z následujících konceptů je základní součástí pozitivismu v sociologii? 4. Který z následujících myslitelů přispěl k rozvoji evolučního pohledu na společnost, ovlivněného Darwinovými teoriemi? 5. John Stuart Mill se v rámci rozvoje sociologie zaměřil především na: 6. Jaké období bývá označováno jako důležité pro formování základních myšlenek sociologie? 7. Který z následujících prvků byl zásadní pro vznik moderního sociálního vědomí a kritiky společnosti? 8. Herbert Spencer přispěl k sociologii zejména svou teorií: 9. Který filozofický směr ovlivnil sociologii svou vírou v možnost pokroku a vědecké analýzy společnosti? 10. Auguste Comte se snažil rozdělit společenský vývoj na tři stádia. Které z následujících NEPATŘÍ mezi tato stádia? 11\. Který autor se zabývá konceptem \"sociální solidarity\"? 12\. Čím je specifická Durkheimova metoda v sociologii? 14\. Max Weber rozdělil typy sociálního jednání na čtyři kategorie. Které z následujících není jedním z nich? 15\. Jaký je klíčový koncept Weberovy teorie kapitalismu? 16\. Herbert Spencer je nejvíce známý svým příspěvkem k: 17\. Co bylo hlavním zájmem Augusta Comta ve vývoji sociologie? 18\. Podle Talcotta Parsonse, které čtyři funkce jsou zásadní pro udržení systému? 19\. Robert Merton zavedl pojem: 20\. Který z autorů položil důraz na \"definici situace\"? 21\. Goffmanova koncepce \"dramaturgického přístupu\" popisuje: 22\. T.H. Marshall je známý svou teorií: 23\. Norbert Elias přispěl k historické sociologii svou teorií: 24\. Který z následujících představitelů je známý svou prací na teorii ideologie? 25\. Který z následujících konceptů souvisí s prací Györgyho Lukácse? 26\. Sigmund Freud představil koncept: 27\. Který francouzský teoretik propojil psychoanalýzu se strukturalismem? 28\. Ferdinand de Saussure přispěl k lingvistice svou teorií: 29\. Jacques Derrida je známý pro koncept: **30.** Anthony Giddens definoval \"strukturaci\" jako: 31\. John Stuart Mill je známý svou prací na: 32\. Který z následujících autorů se nejvíce zabýval pojmem \"třídního boje\"? 33\. Co Weber označoval pojmem \"železná klec\"? 34\. Max Weber použil pojem \"verstehen\" pro: 35\. Jak Herbert Spencer aplikoval koncept evoluce ve své teorii? 36\. Co charakterizuje Comteův \"zákon tří stádií\"? 37\. Podle Mertona, manifestní funkce jsou: 38\. Jaký význam má \"dysfunkce\" v Mertonově teorii? 39\. Symbolický interakcionismus se zaměřuje na: 40\. Který z následujících teoretiků položil základy symbolického interakcionismu? 41\. Erving Goffman je známý svou teorií: 42\. Barrington Moore analyzoval vztah mezi agrární mocí a: 43\. Co charakterizuje teorii \"civilizačního procesu\" Norberta Eliase? 44\. Charles Tilly se zabýval významem, jakých faktorů pro vzestup moderních států? 45\. Theodor Adorno a Max Horkheimer jsou spojováni s konceptem: 46\. Walter Benjamin zavedl pojem Aura, co to je? 47\. Který pojem se pojí s Freudem a označuje touhy potlačené do nevědomí? 48\. Jacques Lacan v psychoanalýze zavádí pojem: 49\. Claude Levi-Strauss považoval za klíč k pochopení kultury: 50\. Michel Foucaultova práce se zaměřuje na vztah mezi: 51\. Co Derrida považuje za hlavní charakteristiku dekonstrukce? 52\. Giddensova teorie strukturace spočívá v propojení mezi: 53\. Bourdieu používá pojem \"pole\" pro označení: 54\. Který z následujících pojmů spojuje Bourdieu s kulturním kapitálem? 55\. \"Teorie praxe\" Pierra Bourdieua se zabývá: 56\. Roy Bhaskar je známý svou teorií: 57\. Západní marxismus se zaměřuje především na: 58\. Kdo mezi autory patří do Parsonsovské školy? 59\. Jakou roli hraje \"struktura\" v Giddensově teorii strukturace? 60\. \"Diskurz\" podle Foucaulta znamená: **Klíč správných odpovědí 1--60** **Odpovědi**: 1. b, 2. c, 3. b, 4. a, 5. c, 6. b, 7. b, 8. b, 9. d, 10. d,11. d, 12. c, 13. a, 14. d, 15. c, 16. b, 17. b, 18. b, 19. a (manifestní a latentní funkce), 20. b, 21. c, 22. b, 23. b, 24. d, 25. b, 26. c, 27. a, 28. b, 29. b, 30. b, 31. b, 32. c, 33. c, 34. a, 35. b, 36. b, 37. a, 38. b, 39. c, 40. c, 41. b, 42. b, 43. b, 44. b, 45. b, 46. a, 47. c, 48. a, 49. b, 50. c, 51. c, 52. b, 53. b, 54. a, 55. b, 56. a, 57. b, 58. a, 59. c, 60. c