Dějiny psychologie I

Schopenhauer věřil, že vůle je primární, hnací silou všeho. Není svobodná, protože je slepá a bezdůvodná, řídící se impulsem a pudy.

Silný, zdravý jedinec, který odmítá konvenční hodnoty a vytváří si vlastní smysl života s vlastními etickými principy.

Nietzscheho koncept kultury, která klade důraz na extázi, impulsy, a vášně.

Nietzscheho koncept kultury, která klade důraz na uměřenost, rozvahu a logiku.

Nietzscheho prohlášení, že tradiční náboženské víry ztratily relevanci a platnost, v podstatě ztracená opora.

Filozofická pozice, která odmítá existenci absolutní pravdy a smyslu.

Nietzscheho koncepty dvou odlišných typů morálky. Morálka pánů je založená na síle a tvůrčí vůli, morálky otroků na slabosti a závislosti.

Evoluce je výsledkem snahy organismů přizpůsobit se prostředí a přenosu získaných vlastností na potomstvo.

Populace roste rychleji než potrava, a přežívají nejsilnější.

Organismy s výhodnějšími vlastnostmi mají větší šanci na přežití a rozmnožování.

Dědičné vlastnosti se přenášejí v diskrétních, odlišitelných stavech.

Zemské dějiny jsou poznamenány řadou katastrof, které vyhánějí staré organismy a nahrazují je novými.

Snaha organismu udržet vnitřní stabilitu.

Každý nervový typ vede k specifickému počitku, a ne záleží na síle podnětu.

Proces, kdy organismy s výhodnějšími vlastnostmi mají větší pravděpodobnost přežití a reprodukce.

Teorie, že druhy se vyvíjejí a mění v čase.

Zákon udávající, že rozdíl v intenzitě stimulu, který umožňuje jeho rozlišení, je konstantní podílem této intenzity.

Zákon popisující vztah mezi fyzickou intenzitou podnětu a intenzitou vnímaného pocitu, která je logaritmická.

Metoda zkoumání, která spočívá v sebekritičkém analýze vlastních myšlenek a pocitů.

Obor zkoumající vztah mezi fyzickými stimuly a psychickými reakcemi.

Nejmenší intenzita stimulu, kterou je možné vnímat.

Nejmenší rozdíl v intenzitě dvou stimulů, který je možné rozlišit.

Zakladatel psychologie jako samostatné vědy, a to založením Ústavu experimentální psychologie v Lipsku.

Silnost pocitu vnímaného stimulu.

Vědecká škola v psychologii, která se zaměřuje na volní procesy a procesy vůle jako základní principy.

Základní stavební kameny vědomí, například počitky, pocity a volní akty.

Starší vzpomínky (fixované v organické paměti) přetrvávají déle než novější vzpomínky (nepevněné a nedávné).

Absolutní paměť pro specifické oblasti, jako jsou čísla, hudba, jazyky, prostor nebo autobiografie.

Charcot léčil hysterické symptomy hypnózou a zdůrazňoval, že symptomy ignorují anatomii.

Nepříjemné zážitky se stávají součástí „odloučeného podvědomí“, čímž se oddělují od běžného vědomí.

Vnitřní energetický potenciál osoby, který může být využit k dosažení cílů a překonání překážek.

Americký psycholog a filozof, známý pro svůj přínos k funkcionalismu a psychologii náboženství.

Psychologický směr zaměřený na studium funkcí vědomí a jeho vlivu na chování.

Jamesův koncept, který popisuje vědomí jako neustálý tok proměnlivých psychických stavů.

Jamesův termín pro 'sebe' vnímání, zahrnující materiální, sociální a duchovní složku.

Podle Jamese automatizované a nevědomé reakce na podněty.

Vrozené účelové chování, které slouží k přežití.

Teorie, která tvrdí, že emoční zážitek je fyziologickou odezvou na podněty, nikoli jejich příčinou.

Zkušenosti, které se vymykají racionálnímu myšlení a jsou spojeny s náboženskými a transcendentálními zážitky.

Filozofický směr, který zdůrazňuje praktické důsledky filozofických myšlenek.

Obor psychologie, který se zabývá duchovními zkušenostmi a náboženstvím.