Regionální sociologie Zkouška PDF

Regionální sociologie Prezentace 2. týden – Regionální sociologie v sociálních vědách Co je regionální sociologie? Studuje, jak se sociální, kulturní, ekonomické a politické procesy liší v různých geografických oblastech – ať už jde o městské a venkovské regiony, pobřežní města vs. v...

Regionální sociologie Prezentace 2. týden – Regionální sociologie v sociálních vědách Co je regionální sociologie? Studuje, jak se sociální, kulturní, ekonomické a politické procesy liší v různých geografických oblastech – ať už jde o městské a venkovské regiony, pobřežní města vs. vnitrozemská města, nebo dokonce sousední země. Zkoumá, proč si regiony vytvářejí jedinečnou identitu a jak ovlivňuje způsob organizace a fungování společnosti. Proč na tom záleží? jde o poznání, proč některé regiony prosperují, zatímco jiné se potýkají s problémy jak místní politika, kultura a historie utvářejí každodenní život lidí způsobem, který by širší celostátní statistiky mohly přehlédnout Význam v současném kontextu 1. Migrace a demografické změny 2. Sociální nerovnost 3. Kulturní identita 4. Klimatické změny a udržitelnost 1. Migrace a demografické změny Migrace dramaticky mění demografickou strukturu regionů. Významný vliv na sociální soudržnost a místní kulturu!!! 2. Sociální nerovnost Regionální rozdíly mají obrovský vliv na sociální nerovnost. Různé regiony mají různou úroveň přístupu k důležitým službám, jako jsou vzdělání, zdravotní péče a pracovní příležitosti. 3. Kulturní identita Každý region má své specifické kultury a tradice, které jsou často utvářeny historickými, geografickými, sociálními a ekonomickými faktory. 4. Klimatické změny a udržitelnost Klimatické změny představují zásadní výzvu pro všechny regiony. Každý region je na tuto výzvu jinak připraven a reaguje jinak. Hlavní koncepty regionální sociologie 1. Prostorová analýza 2. Sociální kapitál 3. Teorie udržitelného rozvoje 4. Mikro, mezzo a makro úroveň Metody výzkumu v regionální sociologii 1. Kvantitativní výzkum: dotazníková šetření 2. Kvalitativní výzkum (interviews a skupinové diskuse– focus group) 3. Etnografický výzkum = terénní pozorování ve cvičení 4. Analýza sekundárních dat = seminární práce Regionální sociologie = multioborová disciplína Kdo byl průkopník? Walter Isard („regionální věda“ ) V roce 1956 založil Regional science association. Hlavní téma: disparity – regionální rozdíly v úrovni ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje regionů Regionální věda a sociologie – historický pohled 1. Regionální věda – vytvoření a popularizaci sociálního diskursu, který zdůrazňuje význam regionů a regionálních problémů. 2. V USA – předváleční sociologové – Howard Odum a Rupert Vance (University of North Carolina) - sociální analytická jednota 3. Isard uznal jejich prvotní příspěvek. 4. Regionální věda je odlišná společenská věda Kritika a varování (Webber 1964) 2. Kulturní dimenze a hodnoty nebyly zcela a řádně operacionalizované. 3. Funck (1975) Friedmann a Weaver (1979. Territory and Function: The Evolution of Regional Planning) Stôhr (1981. Development from Below: The Bottom-up and Periphery Inward Development Paradigm) Gore (1984). Regions in Question – Kritizuji abstraktní pozitivismus v Isardově práci. Regionální sociologie a regionální analýzy a. teorie regionu b. teorie regionálního rozvoje c. regionální analýza d. regionální syntéza e. regionální politika Teoretická vs. praktická dimenze regionálních analýz 1. teoretická dimenze = ověříme nebo formulujeme obecnější zákonitostí prostorové diferenciace 2. praktická dimenze = pojmenování specifik v rámci regionů a prostoru, určení zdrojového potenciálu území, disproporcí. Vývoj regionálních analýz Podoba a obsah regionálních analýz se měnil v průběhu času. 1. Období geografického determinismu (zač. XX století – největší rozmach) 2. Období kritiky geografického determinismu – role kultury (mezi světovými válkami) 3. Období tradiční regionální geografii (v 1939) 4. Období kvantitativného badání (kvantitativní revoluce) KRTITIKA behaviorální a humanistický přístup Jak je to teď… Praktická řešení daných sociálních otázek, nerovnováh či konfliktů Rozvoj interdisciplinarity/multidisciplinarity Důležitá role sociologie a sociologických výzkumů ve zkoumání regionů Větší komplexita zkoumaných fenoménů v rámci regionů Metodologický postup Velké množství kvantitativních metod a modelů Kvantitativní a kvalitativní data Vyšší důraz na srovnatelnost dat a analýz mezi regiony (např. vznik NUTS) Klasifikace regionálních analýz podle témat 1. regionální analýzy přírodních a ekologických podmínek území, 2. regionální analýzy obyvatelstva, osídlení a sociálních podmínek, 3. regionální analýzy ekonomických podmínek, dopravní a technické infrastruktury, 4. analýzy regionálních vazeb a procesů. Klasifikace regionálních analýz podle zkoumaného území 1. analýzy internacionální (NUTS 0, 1) 2. analýzy interregionální (NUTS 2, 3, 4) 3. analýzy intraregionální či lokální (NUTS 5) Klasifikace regionálních analýz podle přístupu 1. analýzy interspektivní 2. analýzy introspektivní Další klasifikace sociologických regionálních analýz 1. Geografické analýzy 2. Srovnávací analýza 3. Multidisciplinární analýza 4. Socioekonomické faktory 5. Studie kultury a identity 6. Regionální nerovnosti 7. Migrace a mobilita 8. Sociologie měst a venkova 9. Historický kontext 10. Politika a intervence 11. Metody sběru dat 12. Globalizace a transnacionalismus Prezentace 3. týden – Teoretické a empirické základy regionální sociologie, Osídlení a jeho vývoj. Město vs. venkov A. Makro-sociologický pohled Karl Marx & Friedrich Engels 1. Historický materialismus 2. Třídní boj 3. Kapitál a vykořisťování 4. Alienace 5. Revoluce a změna Ferdinand Tonnies (1855-1936) Sociální struktura města Definovány a popsány dva základní organizační principy lidské asociace 1. Gemeinschaft (komunita, pospolitost): vesnice 2. Gesellschaft (sdružení, společnost): velké město (Existují tři typy vztahů Gemeinschaft: příbuzenství, přátelství a sousedství nebo lokalita.) Emile Durkheim (1858-1917) Text: Společeneská dělba práce (1893) - přechod od tradičních k moderním společnostem a vliv urbanizace na sociální vztahy – Sociální struktura města Sociální solidarita: pouto mezi všemi jednotlivci ve společnosti. Mechanická solidarita: týká se sociálních vazeb postavených na podobnosti a do značné míry závislých na společné víře, zvycích, rituálech, rutinách a symbolů. Organická solidarita: sociální řád založený na sociálních rozdílech, komplexní dělba práce, kde se mnoho různých lidí specializuje na mnoho různých povolání, větší svoboda a výběr pro obyvatele měst. Max Weber (1864-1920) Sociální struktura regionů/města Ekologicko-demografické charakteristiky: město bylo relativně uzavřeným a hustým sídlem Provedl průzkum různých měst po celém světě na rozdíl od předchozích teoretiků, kteří se zaměřovali pouze na evropská města. Definovaná městská komunita, ideální typ a její charakteristiky: 1. obchodní nebo obchodní vztahy, např. trh 2. vlastní soud a právo 3. částečná politická autonomie 4. vojensky soběstačná pro sebeobranu 5. formy sdružení nebo společenské účasti, pomocí nichž se jednotlivci zapojují do sociálních vztahů a organizací  B. Mikro-sociologický pohled Georg Simmel (1858-1918) Změřil se na urbanismus (život ve městě) než na urbanizaci (rozvoj městských oblastí) „Metropole a duševní život“ = esej podrobně uvádějící jeho pohledy na život ve městě - více se zaměřující na sociální psychologii. Unikátním rysem moderního města Sociální vzdálenost Autor tohoto konceptu Bogardus Social Distance Scale (Emery Bogardus - Chicago School) Bogardus – škála sociální vzdálenosti Jedná se o složené měření určené k prozkoumání stupně nebo síly postoje nebo názoru. Položky jsou vybírány a uspořádány tak, aby měřily míru, kterou respondenti chtějí udržet od členů některé určené skupiny. Sociální vzdálenost se ve skutečnosti stává měřítkem toho, jak jsou ochotné osoby sdružovat se se členy dané skupiny. W. E. B Du Bois – Rasializační paradigma a kritická rasová teorie Zájem o „rasu“ při analýze sociální struktury du Bois (společně s Woodsonem) = rasu považuje za ústřední konstrukt pro pochopení nerovnosti. Široce definovaná „teorie kritické rasy“ nebo „kritická teorie rasy“. Kritická rasová teorie je analogická s feministickou teorií z konce sedmdesátých let a snaží se poskytnout výchozí bod pro pochopení současných regionálních/městských problémů. Města a sociologie města Max Weber (Die Stadt 1921) = upozorňuje na to, že město je definován jako relativně blízké a husté bydlení hodně lidí poblíž dalších lidí. Ekonomicky = místa, kde bydlí lidé, kteří se primárně živí obchodem spíše než zemědělstvím. Není vždy pravda = např. vesnice „trade villages“ = zaměřené pouze na obchod, nikoliv zemědělství. Základní znaky středověkého města = sídlem institucí, tedy soudů, a sídlem autonomní městské správy a branné moci. Ohraničení města Ezra Park (1925) - Město: Náměty pro výzkum lidského chování v městském prostředí. „…je něčím víc nežli souhrnem individuí a sociálních zařízení jako ulic, budov, elektrického osvětlení, tramvají a telefonů atd.; je také něčím více než soustavou institucí a nástrojů administrativy, jako jsou soudy, nemocnice, školy, policie a veřejné instituce. Město je spíše stav mysli, souhrn zvyků a tradic a organizovaných názorů a pocitů, které se pojí k těmto zvykům a předávají se s touto tradicí.“ Rurální sociologie B. Kayser: ekonomický a sociální systém integruje město a venkov, ale venkov není prvkem, který by organizaci společnosti vedl. Venkovský prostor je typický: 1. Nízká hustota obyvatelstva a zástavby 2. Převaha přírodních porostů a agro-leso-pastevecké užití prostoru 3. Způsob života lidí se odvíjí od příslušnosti k malým obcím 4. Specifická identita a reprezentace rurální kultury Lidské osídlení vznikalo a vyvíjelo se v návaznosti na dějinné a přírodní procesy. území, krajina a osídlení mají jedinečnými přírodní a antropogenní složky = vytvářejí prostředí a rámec života a činností obyvatel. osídlení ČR = specifická struktura sídel vznikla z hlavně ve středověku. HLAVNÍ CHARAKTERISTIKA: značná hustota sídel s vysokým podílem malých sídel Teoretické a konceptuální vymezení osídlení Hlavní oblasti: geografie, urbanismus, územní plánování, sociologie. Klíčové pojmy: urbanizace, region, městský region, aglomerace, konurbace, deurbanizace Osídlení = soubor lidských obydlí a jejich skupin rozmístěných na určitém území. Důležité složky vybavení území = systémy dopravy a infrastruktury. Prostorové uspořádání sídel a tvorba vnitřní prostorové struktury měst = urbanismus. Realizace územní činnosti, vztahy v území a osídlení a jejich dopady = územní plánování (regionální plánování). Vývoj a proměny území a osídlení Současná struktura osídlení ČR = nejmladší etapu vývoje. První osídlení u nás = před 4 000 léty Základy osídlení = přibližně před 3 000 léty (hradiště, výšinná sídla). Záměrná urbanizace = od 13. století Hlavní charakteristika: rovnoměrně rozložené stabilní struktury městského osídlení společně s dopravní sítí Dopravní sít = spojovala významná těžiště osídlení s dalšími středisky obchodu, správy a obrany V novověku = koncepce ideálních měst, přestavby měst, fortifikační systémy, krajinné, přírodní soubory; Rozvíjely se cesty v osídlení a jejich systémy. Nová města vznikala většinou ojediněle. Vývoj růstu sítě měst byl ukončen v 16. století = hustota měst v českých zemích patřila k nejvyšším v Evropě. Na sklonku 18. století = přebudovávání síť státních silnic (byly dokončených v polovině 19. století). Období industrializace Zásadní změny přišly se železnicí, vztahy v osídlení byly ovlivněny přebudovanou sítí státních silnic. Nové dopravní trasy (především železniční) se staly v osídlení výraznými urbanizačními osami. Osa Vídeň – Krakov = důležitá středoevropská severojižní osa. Díky železnici = osídlení intenzivnější = zvyšovala se migrace i dojížďka do měst.  Hlavní průmyslová centra = v Praze, Brně, Liberci a v uhelných pánvích Období 20. století do 1945 Vytváření poměrně řídké sítě sídel nad 10 000 obyvatel. Stagnace městských sídel menší velikosti (nad 2 000 obyvatel). V okolí nejvýraznějších hospodářských středisek docházelo ke splývání blízkých sídel. Vznik nových typu měst kvůli průmyslu = diferenciace od starých měst. Města v rozvinutých průmyslových zónách se spojovala s okolními obcemi a začala vytvářet průmyslové aglomerace s vysokou hustotou obyvatel. Období komunistického režimu (1945-1990) Změny v osídlení po 2. světové válce = osídlování pohraničí a snížení počtu obyvatel ve všech kategoriích obcí Přednostní zaměření hospodářství na rozvoj energetické a hutní základny. Vyrovnání průmyslové úrovně krajů zprůmyslněním méně rozvinutých oblastí. Investice do aglomerací s průmyslovou tradici (Ostravsko, severozápadní a střední Čechy, Plzeň a Brno). 1948 = nové krajské zřízení, místo dosavadních 3 zemských celků s jejich hlavními městy Prahou, Brnem a Bratislavou bylo zřízeno 20 krajů 1960 = sloučení dosavadních malých krajů do 10 nových krajů (7 v českých zemích) Negativní aspekty osídlení v komunistickém období Výrazné zastoupení sídel nižších velikostních skupin do 300 obyvatel. Během 50. let byla založena nová města a rozvinuta výstavba velkých sídlišť, především v uhelných těžebních oblastech. Nejpomaleji rostla města nad 100 000 obyvatel, nejrychleji kategorie měst mezi 50 000 – 100 000 obyvateli = jádra sídelních regionálních aglomerací. Ve venkovském osídleni ČSR bydlelo 47,6 % obyvatel. Prezentace 4. týden – Města a typologie měst. Urbanizace. Definice města – typy 1. Demografické 2. Kulturní 3. Institucionální 1. Typologie podle globálních vztahů 1) Řídící centra 2) Inovační centra 3) Centra unifikované produkce 4) Města otevřena pro země „třetího světa“ 5) Města s určitou skladbou obyvatel 2. Typologie světových měst 1) Města třetího světa 2) Globální města 3) Starší industriální města – např. Dortmund 4) Oblasti nového průmyslu 5) Post-socialistická města Evropská města – typologie 1) Globální města 2) Sub-globální – evropská hlavní města 3) Regionální města Další typologie měst/městských oblastí Metropolitní oblast Velkoměsto Mega-city Megalopole Citadely Gated communities – sociální aspekty Izolace a segregace Sociální nerovnost Snížená občanská angažovanost Problematické vnímání bezpečnosti Konflikty mezi obyvateli Gentrifikace – předchozí fenomén gated communities - Tento proces probíhá spíše na menších územích měst - gentrifikace = ‚zrcadlo suburbanizace’ (Short 1984:160) - vytváří konflikty = mezi střední a vyšší třídou a také vystěhování domácností s nižším příjmem - gated communities = extrémní formou rezidenční segregace  - Sociální soudržnost nových obyvatel = těsná = populace s podobnými demografickými a sociálními rysy. Primate city Jefferson (1939) – první, který použil termín „primate city“ Primate city – nepoměrně velké město v městské hierarchii země nebo regionu. - Primát měst je někdy důsledkem koloniální historie, ale i dokladem nevyrovnaného vzorce urbanizace rozvojových zemí. Primate city – jak můžeme hodnotit, zda má země pravděpodobnost mít takové město? - Má země velkou populaci? - Má země velkou rozlohu? - Má země dlouhou historii urbanizace? Pokud odpověď je NE u všech otázek, nebude mít primate city. ALE … Je to tak? Má největší město významné procento městské populace země? = 15 % městských obyvatel země žijících pouze v jednom městě - Atény: 2,7 milionu z 11 milionů obyvatel Řecka, což je třikrát více než Soluň. - Bělehrad: 1,65 milionu z 7 milionů obyvatel Srbska, pětkrát více než Novi Sad. - Praha: 2,1 milionu z 10,5 milionů obyvatel Česka, více než dvojnásobek Brna. Jiné prvky primate city - Jsou politickými hlavními městy - Jsou kulturními centry svých zemí - Ekonomickým centrem země je primární město - Dominuje městskému životu země ve všech aspektech Urbanizace - změna sociálně prostorových forem organizace společnosti - z původních venkovských společností se stávají společnosti městské. - proces urbanizace – začátky v Anglii v polovině 18. stol - v globálním měřítku se předpokládá jeho ukončení na konci 21. století. Hlavní etapy urbanizace 1) Urbanizace = Proces koncentrace obyvatelstva do měst, spojený s růstem měst a zvyšováním jejich významu. 2) Suburbanizace = Přesun obyvatelstva a ekonomických aktivit z center měst na jejich předměstí či do okolí, často vedoucí k rozšiřování příměstských oblastí. 3) Desurbanizace = Pokles významu a počtu obyvatel velkých měst ve prospěch menších sídel nebo venkovských oblastí. 4) Reurbanizace = Návrat obyvatelstva a aktivit do centrálních částí měst, obvykle po předchozím období suburbanizace nebo desurbanizace. 5) Konurbace = Spojení několika blízkých měst do jednoho funkčně propojeného sídelního útvaru, přičemž si jednotlivá města často zachovávají svou identitu. Typologie urbanizace 1) Ekonomická 2) Demografická 3) Prostorová 4) Sociální Dva fenomény urbanizace A. Urban sprawl JACKSON, J. (2002): Urban sprawl. Urbanismus a územní rozvoj 5, č. 6, str. 21-28. B. Urban agglomeration - města jsou vysoce integrována do městské aglomerace = jeden z nejdůležitějších nositelů globálního ekonomického rozvoje Jaké jsou faktory, které vedly k růstu měst v ČR? 1. Interní migrace 2. Připojování obcí k městům 3. Výstavba nových měst ve 20. stol 4. Přirozený přírůstek obyvatel 5. Suburbanizace Regionální polarizace – soukromé investice směřují tam, kde jsou díky podmínkám možné nejvyšší zisky Změny v ČR - počet a skladba obyvatelstva - struktura ekonomiky, podpora nových technologií - oblast sociální - životní prostředí Teoretické vymezení Charles Booth – předchůdce ekologického přístupu k městu – pojem poverty line 1. Chicagská škola 2. Human ecology – modely růstu měst 3. Nová sociologie města 4. Neo-weberiánské a neo-marxistické školy 5. Sociologie města XXI století Neo-Weberiánská škola 1. John Rex and Robert Moore, with the assistance of Alan Shuttlework and Jennifer Williams. 1967. Race, Community and Conflict: A Study of Sparkbrook. London and New York: Oxford University Press. o twilight zones o housing classes 2. Pahl, Ray. 1970. Whose City? London: Longman. o „městský manažeř“ o Jádrem urbánní sociologie má být distribuce zdrojů ve městech. New Urban Sociology GOTTDIENER, Mark a Ray HUTCHISON. The new urban sociology. 4th ed. Boulder: Westview Press, c2011 1) Regionální perspektiva 2) Ovlivňující faktory 3) Městské prostory 4) Interakci mezi společností a prostorem Modely růstu měst 1) Model koncentrických zón (E. Burgess – Chicagská škola) 2) Model sektoriální (Homer Hoyt) 3) Model více jader (C. Harris a E. Ullman) 4) Model pozdního 20. stol. (M. White) Ideální typy prostorové struktury města Peter Marcuse and Ronald van Kempen (Eds.) Of States and Cities: The Partitioning of Urban Space. Oxford: Oxford University Press. 2002. 1) Oblasti elit 2) Oblasti „new gentry“ 3) Suburbaní oblasti 4) Tradiční dělnické oblasti 5) Etnické enklávy 6) Ghetta Prezentace 8. týden – Sociální stratifikace, sociální mobilita a nerovnosti Sociální status Soubor relativně stabilních sociálně ekonomických charakteristik, ukazujících na naše postavení ve společnosti. - Vrozený - Získaný ZÁKLADNÍ POJMY - Co je sociální stratifikace? = Systematická nerovnost mezi skupinami lidí - Proč sociální? = týká se různých skupin lidí - Sociální stratifikace = systém hierarchického uspořádání společnosti Principy sociální stratifikace 1) charakteristika společnosti, 2) přetrvává generace 3) univerzálním jevem, ale je velmi proměnlivý 4) nezahrnuje pouze nerovnost, ale i (osobní) přesvědčení V jakých dimenzích existuje stratifikace? - Aktiva, bohatství, peníze - Prestiž, respekt - Vzdělávání, povolání, příjem - Moc a vliv Materialismus společenské struktury a rozvrstvení jsou výsledkem materiálních podmínek determinismus = jedinci jsou formováni svým socio-ekonomickým prostředím klade důraz na třídní boj a změnu prostřednictvím revoluce realita existuje nezávisle na lidském vědomí a je poznatelná pomocí vědeckých metod Individualismus společenské struktury a rozvrstvení jsou výsledkem kulturních a diskurzivních procesů zdůrazňuje pluralitu pohledů a interpretací zpochybňuje metanarativy, jako jsou náboženství, marxismus, protože je považuje za příliš zjednodušující a ovládající každý má svou vlastní pravdu a realitu, což dává prostor rozmanitosti identit a menšinových hlasů Od materialismu k postmaterialismu Materialistické hodnoty: preference ekonomických a sociálních jistot. Postmaterialistické hodnoty: hodnoty individuální autonomie a sebe-exprese Proces hodnotové změny: a) Značně korelovány s ekonomickou úrovní společnosti, ale výrazně ovlivňovány kulturou – společenské normy (path dependency) b) Vliv demografického metabolismu (obměna generací) SOUVISEJÍCÍ POJMY SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE Sociální mobilita = změna pozice individua v rámci sociální hierarchie Vertikální Horizontální Intergenerační/mezigenerační Intragenerační Třídy v post-industriální společnosti - Trendy za posledních 20. let: rozvírání sociálních nůžek. - Jan Keller – „Tři sociální světy“, Praha: SLON 2010 Dva koncepty sociální stratifikace 1. Nerovnost podmínek 2. Nerovnost příležitostí Nerovnost materiálních podmínek - Naznačena empiricky pomoci Lorenzovy křivky - Podíváme se na křivku ne na číslo = křivka ukazuje tvar materiální nerovnosti, ne její velikost - Velikost materiální nerovnosti je označena koeficientem GINI (GINI koeficient je číslo) Lorenzova křivka Max O. Lorenz (1876-1959) – americký ekonom - Lorenzova křivka – používána ve sociálních vědách: - Ekonomie - Sociologie - Demografie - Statistika - Sociální práce Co indikuje Lorenzova křivka? - je založena na srovnání kumulativního rozdělení příjmů a kumulativního rozdělení obyvatelstva - Větší vzdálenost mezi hypotetickou a skutečnou Lorenzovou křivkou znamená vyšší nerovnost v příjmech ve společnosti. Koeficient GINI Corrado Gini (1884-1965) = italský sociolog, statistik a demograf - GINI koeficient = GINI index = GINI poměr - Je měřítkem nerovnosti příjmu - Je číslo, které představuje rozdělení příjmů ve společnosti - Koeficient se pohybuje mezi 0 - úplná rovnost a 1 – úplná nerovnost - Ukazuje vztah mezi oblastí Lorenzovy křivky a celkovou plochou pod ideální plochou Lorenzovy křivky Nerovnost příležitostí - Je označena sociální mobilitou. - Sociální mobilita je pohyb lidí nahoru nebo dolů po stratifikačním systému Trendy v evropských zemích: - od zemědělství k průmyslu: průmyslové společnost - od průmyslu ke službám: postindustriální společnosti - Vliv technologie, AI, atd… Tři základní modely sociální stratifikace 1. Otroctví = vlastnictví určitých lidí 2. Kasta = status na celý život 3. Třída = pozice založena na ekonomii Zakladatelé sociálních tříd v sociologii Karl Marx: - Dvě třídy v moderní společnosti - Problém moderní společnosti Max Weber: - Pozice ve třídě znamená postavení na trhu práce - Mnoho tříd a specifické chování Hlavní třídy/vrstvy moderních západních společností 1. Elita 2. 2)Vyšší střední třída 3. Nižší střední třída 4. Dělnická aristokracie 5. Dělníci 6. Underclass – třída deklasovaných EGP a ESeC => ESeG - Dnes nejpouživanější empirické indikace sociální třídy - EGP (Erikson, Goldthorpe a Portocarero) - v 80. letech - Vyvinuli to pro profesní strukturu ve Velké Británii v 80. letech - ESeC je aktualizován EGP - ESeC je vyvinut pro současné evropské země Vztah vzdělání a sociální stratifikace ✓ úroveň dosaženého vzdělání, ✓ zaměstnanecký status ✓ mocenské postavení ✓ příjem ✓ majetek ✓ spotřební (životní) úroveň ✓ životní styl SOCIÁLNÍ NEROVNOSTI V REGIONÁLNÍ SOCIOLOGII Rozdílné materiální podmínky → Empiricky: mapování nerovností souvisejících s trhem práce v různých regionech Lidé se liší příležitostmi k získání zdrojů a privilegií (dostupnost vzdělání, práce, etc.). → Empiricky: analýza sociální mobility v různých regionech. Sociální vyloučení a sociálně vyloučené lokality Sociální vyloučení (Steinert a Pilgram, 2003) – postupná a stupňující se exkluzi z plné participace na sociálních, materiálních i symbolických zdrojích produkovaných, sdílených a konzumovaných širokou společností k zajištění dobrých životních podmínek, organizaci sociálního života a k účasti na rozhodování Jde o komplexně podmíněnou nedostatečnou účast jednotlivce, skupiny nebo místního společenství na životě celé společnosti, resp. nedostatečný přístup ke společenským institucím zajišťující vzdělání, zdraví, ochranu a základní blahobyt“, které jsou v dané společnosti uznávaným standardem.“ (Matoušek, 2003:217). „Proces sociálního vyloučení může být chápán téměř jako univerzální kulturní mechanismus, s nímž se v různých formách setkáváme snad ve všech společnostech, ať již prostorově, či časově určených. Stejně tak se ve všech těchto společnostech setkáváme s vylučovanými jedinci, sociálními kategoriemi i kolektivitami, i když formy a míra jejich vyloučení mohou být a jsou rozdílné.“ (Mareš, 2002: 9) Základní faktor sociálního vyloučení = zadluženost Reprodukci vzdělávací nerovnosti nebo prostorovou segregaci Hlavními vymezení rozdílů mezi chudobou a sociálním vyloučením: 1) zatímco chudoba se týká pouze ekonomických podmínek, problematika sociálního vyloučení reflektuje širší podmínky života jedinců, domácností a komunit;  2) chudoba je vnímána jako statický fenomén v určitém časovém okamžiku, zatímco sociální vyloučení je bráno jako dynamický koncept; 3) sociální vyloučení představuje extrémní formu chudoby. Souběh faktorů v případě sociálního vyloučení: 1) Přístup na trh práce; 2) Přístup k veřejným službám; 3) Kontakt se sociálním okolím; 4) Řešení osobních krizí; 5) Politické participace 6) Etnicita. Tři hlavní politické přístupy k problematice chudoby Levitas (2005) definuje tři přístupy: 1) redistributivní přístup; 2) morální přístup kultury chudoby; 3) sociální vyloučení¨ Sociální vyloučení a chudoba v ČR Hlavní charakteristiky v českém prostředí: - definice primárně na materiálně-prostorové dimenzi sociálního vyloučení. - symbolická dimenze. - koncentrace určitých sociálních charakteristik. - např. lokalita, kde žije 20/25 a více lidí potýkajících se se strukturními problémy (nezaměstnanost) i s osobními problémy (dluhy). Sociální exkluze – typy a) ekonomická, b) prostorová, c) kulturní, d) sociální vyloučení, e) symbolické vyloučení. Sociálně vyloučené skupiny Osoby se zdravotním postižením Osoby s duševním onemocněním Etnické menšiny Imigranti Bezdomovci Osoby opouštějící výkon trestu odnětí svobody Oběti trestné činnosti, oběti domácího násilí Osoby pečující o osobu blízkou Matky samoživitelky Osoby dlouhodobě vyčleněné z trhu práce Osoby pod hranicí chudoby Prezentace 10. týden – Kvalita života, zdraví a well being KVALITA ŽIVOTA (KŽ) – KONTROVERZNÍ TÉMA Neexistuje všeobecně přijímaná definice kvality života. Zároveň neexistuje ani žádný jednoznačný koncept tohoto pojmu. Vymezení pojmu kvalita života a volba měřícího nástroje závisí na účelu měření KŽ. Kvalita života – historie Poprvé se objevil již ve 20. letech 20. století. Koncem 30. let 20. století zavedl Thorndike (1935) pojem kvality života do psychologie. V 60. letech minulého století v politických kontextech, politických programech a politických kruzích = nemateriální dimenze života. V období 70. let 20. století ve výzkumu = materiální bohatství v nejvyspělejších státech světa. V 70. letech termín zcela zdomácněl i v sociologii (Social Indicators). V 80. letech 20. století se kvalitou života začala intenzivněji zabývat sociální psychiatrie = subjektivní vnímání a hodnocení vlastního života. Největší rozkvět – od druhé poloviny 90. let 20. století. Tři hlavní tematické oblasti: 1) celková spokojenost s životem, 2) spokojenost s dílčími oblastmi života, 3) hledání nejvýznamnějších faktorů, jež podmiňují vznik subjektivního pocitu kvalitního a smysluplného života = zdravotní stav. Modely zdraví a) Biomedicinský model b) Sociální model Zdraví a jeho měření – teoretické a metodologické perspektivy Kde? – v sociálněvědních a lékařských výzkumech Hard a soft indikátory Sociologie je soft koncept zdraví SUBJEKTIVNÍ MĚŘENÍ ZDRAVÍ – HISTORICKÝ PŘEHLED Do 90. let – objektivní indikátory Subjektivní měření zdraví se objevují v souvislosti s výzkumy zaměřenými na kvalitu života (quality of life) a subjektivní blahobyt (subjective wellbeing). KONCEPT ZDRAVÍ 1. objektivní či biologické zdraví (biological health) 2. subjektivní či žité zdraví (lived subjective health). DISTINKCE V SUBJEKTIVNÍM MĚŘENÍ ZDRAVÍ 2 kategorie: 1. jedinec hodnotí své vlastní zdraví  2. zdraví jedince hodnotí jiná, „třetí“ osoba = proxy meření Ve sociálních výzkumech – sebehodnocené zdraví (self-rated health) - SHZ. OPERACIONALIZACE JEDNODIMENZIONÁLNÍHO INDIKÁTORU ZDRAVÍ VE SURVEY Otázka typu: „Řekl/a byste, že Vaše zdraví je…?“ K ohodnocení: nejčastěji obdoba tzv. Likertovy škály: „velmi dobré; dobré; průměrné; špatné; velmi špatné“ nebo intervalová škála s rozmezím hodnot 1 až 100. Méně často – piktogramy či pomocí „vizuálně analogové škály“ (Visual Analogue Scales) = COOP Charts VÝZKUMY, KDE NAJDEME OTÁZKY NA ZDRAVÍ - EU Statistics on Income and Living Conditions (EU-SILC) - European Health Interview Survey (EHIS) - European Social Survey (ESS) - European Value Survey (EVS) - The Survey of Health, Ageing and Retirement in Europe (SHARE) - Minimum European Health Module (MEHM). - V globálním kontextu: World Value Survey (WVS), některé vlny International Social Survey Programme (ISSP) a World Health Survey (WHS). Nástroj SHZ je využíván v mnoha vědeckých oborech – v sociologii, psychologii, demografii, ekonomii, epidemiologii a medicíně obecně. Úrovní blahobytu adjustován roky života souvisí signifikantně s nerovnostmi. GENDEROVÉ NEROVNOSTI A ZDRAVÍ Genderové nerovnosti ⇨ rozdíly mezi muži a ženami, které systematicky posilují jednu skupinu. - Může vést k nerovnostem mezi muži a ženami ve zdravotním stavu a zajišťováním vhodných zdravotních služeb. Kawachi a kol. (1999) ⇨ společnosti s vysokou nerovností mezi muži a ženami jsou nezdravé. ŽENY A ZDRAVOTNÍ STAV Ženy žijí déle než muži, ale mají tendenci být "nemocnější" než muži (Waldron, 1994, 2002). - Dlouhá délka života je napříč etnickými skupinami a národy. Když sociální diskriminace klesá, zvyšuje se délka života žen (Waldron, 1983, 2001) - Ženy vykazují zdravější chování než muži v širokém spektru činností. MUŽI A ZDRAVOTNÍ STAV Faktory související s chováním jsou základními příčinami v etiologii genderových rozdílů ve zdraví a nemoci ⇨ Macho syndrom Obecně platí, že muži mají tendenci zapojovat se do více zdravotně rizikového chování než ženy. NEROVNOSTI VE ZDRAVÍ A TECHNOLOGIE/AI Využití AI ve zdravotnictví:  a. Diagnostika b. Prevence a predikce rizika c. Genetická diagnostika d. Plánování léčby Využití AI ve výzkumu – redukce nerovnosti ve zdraví: a) Personalizované řízení rizik b) Telemedicína v regionech s nedostatečnou infrastrukturou c) Řešení zkreslení v diagnostice WELL-BEING Rostoucí zájem o kvalitu života a spokojenost s životem. Subjektivní blahobyt (SWB) ⇨ hodnocení jeho života, včetně kognitivních úsudků o spokojenosti s životem a afektivních hodnocení nálad. DIMENZE SWB - Kognitivní složka SWB: spokojenost se životem. - Afektivní složka SWB: štěstí. - Nejrozšířenější měřítko SWB: životní spokojenost. Spokojenost a štěstí se v literatuře často používají zaměnitelně může to komplikovat interpretaci nálezů a srovnatelnost mezi zeměmi. Poměrně vysoké pozitivní úrovně SWB se stále objevují i v rozvojových zemích. WELL-BEING V AGREGOVANÉ PERSPEKTIVĚ blahobyt = hrubý domácí produkt (HDP). KRITIKA - HDP odráží pouze ekonomický rozměr. - Existují faktory, s nimiž nelze obchodovat na trhu Čím je stát bohatší, tím menší je význam příjmu jako indikátor blahobytu. Blahobyt = multidimenzionální jev Jeho kvantifikace = váhová schémata = neshoda Index lidského rozvoje (HDI) Kombinuje informace ze tří dimenzí: 1. „Dlouhý a zdravý život“ 2. „Vzdělání“ 3. „Slušná životní úroveň“ V roce 2010 = nový indikátor pro blahobyt: the Inequalityadjusted HDI (IHDI). Subjektivní perspektiva blahobytu. Rozdíl mezi nejlepší a nejhorší = 6.02 p. b. na 11 bodové škály. Lidé v bohatších zemích mají tendenci uvádět vyšší spokojenost se životem než lidé v chudších zemích. Podceňujeme průměrné štěstí lidí kolem nás. Organizace OECD = Iniciativa pro lepší život (Better Life Initiative) = nový rámec Staví na třech pilířích: materiálních životních podmínkách, kvalitě života a udržitelnosti. - Každá z domén je měřena několika ukazateli. Your Better Life index - složený indikátor kombinovaný z jedenácti dimenzí: http://www.oecdbetterlifeindex.org/ Happy Planet index Obě měření mají tendenci být vzájemně propojená, ale nejsou totožná. To znamená, že země, které dosahují vysokých hodnot v jednom měření, mají tendenci dosahovat vysokých hodnot i v tom druhém. Nešťastní = rozvod Šťastní = manželství Krátkodobé efekty = lidé se často přizpůsobují změnám. INDEXY WB Index osobního WB – spokojenost se sedmi osobními oblastmi (životní úroveň, zdraví, úspěchy, osobní vztahy, bezpečnost, komunitní vztahy a budoucí bezpečnost) Index národního WB – spokojenost se šesti národními oblastmi (ekonomická situace, životní prostředí, sociální podmínky, správa, podnikání a národní bezpečnost). CO DĚLÁ LIDI ŠŤASTNÝMI? I když lidé mohou definovat štěstí v jejich vlastních termínech, obecně zmiňují podobné věci, které jim dělají radost (Easterlin 2002). Věci, které lidé nejčastěji zmiňují, jsou záležitostmi každodenního života (viz Cantril 1965; Easterlin 2004; Frey a Stutzer 2002). 1. Materiální podmínky a spotřeba 2. Naplňující rodinný život 3. Osobní a rodinné zdraví 4. Zdravotní stav Kulturní studia ukazují velké rozdíly v životní spokojenosti napříč národy. Také neexistuje žádný zřejmý důvod předpokládat, že determinanty well-being jsou stejné pro všechny lidi (Clark et al.,2005) 1. Velikost materiální nerovnosti je znázorněna? Jedna odpověď a) Pomocí lorenzovy křivky b) Sociální třídou c) Koeficientem GINI d) Sociální mobilitou 2. Pojmenujte alespoň 4 dimenze prostoru, se kterými se můžeme setkávat v sociologii? Otevřená otázka Kulturní Sociální Ekonomická Symbolická Dimenze fyzikální o relativně nejsnáze popsatelná dimenze. Probíhá v podobě postupně rostoucí schopnosti orientace v prostoru. Přírodní dimenze o představována živou a neživou přírodou o jakýsi rámec, do něhož je ukotven sociální prostor o kvalita či specifičnost přírodních podmínek může modifikovat kvalitu regionálního sociálního prostředí Psychická dimenze o je zpravidla představována individuálními, někdy i sociálně sdílenými pocity spojovanými s určitým konkrétním prostorem nebo jen s typem prostoru o při dlouhodobém působení může dojít i k celoživotnímu zafixování daného pocitu či vztahu Kulturní dimenze o charakteristiky prostředí, které jsou lidmi vnímány záměrně nebo zcela bezprostředně při jejich pohybu daným prostorem o typické kulturní symboly v podobě architektury, užitého umění atd. o osvojování si kulturní dimenze znamená poznání a porozumění vlastní kultuře Estetickou dimenzi prostoru lze spatřovat v uspořádanosti, souladu a harmonii všech obsažených prvků. Osvojování si určité konkrétní estetické hodnoty probíhá v podstatě nevědomky. Důsledkem internalizace estetického prostřední nebo naopak může být zvýšená nebo minimální potřeba harmonického prostředí. Ekonomická dimenze může být pouhým teoretickým konstruktem, který v běžném životě nevnímáme, může být také představována i zcela konkrétními ekonomickými a časovými náklady na pohyb a činnosti v daném prostoru. 3. Čím se zabývá regionální sociologie? Možných Více odpovědí a) Makro-ekonomickým vývojem b) Prostorovou strukturou společnosti c) Lokálními a regionálními souvislostmi vývoje ve společnosti d) Firemní kulturou 4. Jaké jsou hlavní záměry v osídlení po 2.světové válce? Možných Více odpovědi a) Osídlování pohraničí b) Velké investice do aglomerací s průmyslovou tradici  c) Přednostní zaměření hospodářství na rozvoj zemědělství d) Rychlejší růst měst nad 100 000 obyvatel 5. S jakým novým pojmem přišel Mark Jefferson v sociologii? Jedna odpověď a) Primate city b) Urbanní aglomerace c) Urban sprawl d) Desurbanizace 6. Co je sociální vzdálenost? Jedna odpověď a) Ochotna jedince sdružovat se se členy určitě skupiny b) Je způsob sociální interakce c) Hlavní charakteristika socioekonomického statusu d) Měření podobnosti mezi osobami žijící ve stejném regionu 7. Co je rurbanizace? Jedna odpověď a) Migrace na venkov, hlavně do hraničních regionu b) Nekontrolovaná expanze nové zástavby domů do volné krajiny c) Nepřímá urbanizace 8. Kdo byl průkopníkem regionální sociologie? Jedna odpověď a) Max Weber b) August Comte c) Anthony Giddens d) Walter Isard 9. Co je sociální vyloučení a co ji způsobuje? Otevřená otázka lidé mají různé příležitosti k získání zdrojů a privilegií, rozdílné materiální podmínky podmíněná nedostatečná účast jedince/skupiny na životě celé společnosti Sociální vyloučení je proces, při kterém jednotlivci nebo skupiny ztrácejí přístup k příležitostem a zdrojům potřebným pro plnohodnotný život ve společnosti. Mezi hlavní příčiny sociálního vyloučení patří: 1. Ekonomické faktory o Nezaměstnanost nebo nízký příjem, vedoucí k chudobě. o Omezený přístup k zaměstnání, například kvůli nízké kvalifikaci nebo diskriminaci. 2. Sociální nerovnosti o Diskriminace na základě rasy, etnicity, pohlaví, věku nebo zdravotního stavu. o Stereotypy a předsudky, které brání integraci určitých skupin do společnosti. 3. Nedostatek vzdělání o Nízká úroveň vzdělání omezující příležitosti na pracovním trhu. o Izolace v důsledku negramotnosti nebo jazykové bariéry. 4. Geografické faktory o Život v sociálně vyloučených lokalitách nebo oblastech s omezenou infrastrukturou (např. vyloučené regiony, ghetta). o Nedostatečný přístup k základním službám, jako je zdravotní péče, doprava nebo školy. 5. Politické a institucionální faktory  oNeefektivní sociální politika nebo chybějící programy zaměřené na podporu ohrožených skupin. o Administrativní překážky, jako je nedostatek právního postavení nebo občanství. 6. Kulturní a psychologické faktory o Kulturní izolace a nedostatečné uznání kulturní rozmanitosti. o Psychologické důsledky chudoby nebo dlouhodobého vyloučení (např. nízké sebevědomí). 10. Jaké jsou cíle regionálního rozvoje? Možných více odpovědi a) Zlepšování socioekonomické úrovni regionů b) Stagnace vývoje c) Zlepšování infrastruktury d) Zlepšování kvality života obyvatel e) Zlepšování kvality vztahů mezi státy 11. Jaké jsou hlavní typy regionů podle struktury? Možných více odpovědí a) Makro-region b) Euro region c) Nehomogenní region d) Homogenní region 1. Shluk měst čili souměstí se též nazývá (Spojení několika blízkých měst do jednoho funkčně propojeného sídelního útvaru, přičemž si jednotlivá města často zachovávají svou identitu.): konurbace 2. Chicagská škola položila základy: sociologie města 3. Lidé, kteří se musí natrvalo odstěhovat v důsledku změn životního prostředí, se nazývají: ekologičtí uprchlíci 4. Urbanizace a industrializace souvisí se vznikem společnosti: moderní 5. Ekumena se nazývá území lidmi: trvale osídlené a hospodářsky využívané 6. Proces modernizace je podstatně určován: industrializací, urbanizací, demokratizací 7. Urbanizace je rozvoj: měst spojený s pohybem obyvatelstva 8. NUTS 1 označuje: území České republiky 9. Regionální sociologie se zaměřuje na zkoumání: interakcí určitých sociálních skupin v určitých lokalitách 10. První zemí, v níž se společnost začala měnit z venkovské na převážně městskou, byla: Velká Británie 11. Současný rozvoj populace v prostoru: městské populace rostou rychleji než celkový počet obyvatel na světě 12. Anekumena se nazývá území lidmi: trvale neosídlené a hospodářsky nevyužívané 13. Ve většině světových kultur je přisuzována kladná hodnota prostoru: nahoře a vpředu 14. Mezi přední teoretiky urbanizace patří: Hervey a Castells 15. NUTS 2 označuje: regiony soudržnosti České republiky 16. Sousedská důvěra je předpokladem vzniku kapitálu: sociálního 17. Ekologicky šetrný životní styl je v ČR příznačný pro obyvatele: měst 18. Pro označení referenční skupiny je rozhodující: silná identifikace jedince s touto skupinou 19. Věková pyramida znázorňuje věkovou strukturu: obyvatelstva 20. Do anekumeny patří: Antarktida 21. Sekundér čili sektor II označuje: průmysl a stavebnictví 22. Ve srovnání s dneškem bylo v 80. letech 20. století krajů: méně 23. NUTS 3 označuje: kraje České republiky 24. Mezi demografické faktory rozvoje regionu patří: stárnutí obyvatelstva 25. Přirozený přírůstek obyvatelstva na území ČR: klesá 26. Mapování regionu pospolitostí, která v něm žije, je proces: endogenní