Úvod do religionistiky PDF

ÚVOD DO RELIGIONISTIKY Václavík seminář (jenom v rozvrhu, jsou to přednášky) Požadavky: písemný test ◦4 otevřené otázky ◦každá otázka za 10 bodů ◦minimálně 24/40 bodů (60 %) ◦maximálně 3 termíny zápočtů ▪1. termín: v zápočtovém týdnu ▪2. termín: konec června ▪3. termín: začátek září Anotace: „...

ÚVOD DO RELIGIONISTIKY Václavík seminář (jenom v rozvrhu, jsou to přednášky) Požadavky: písemný test ◦4 otevřené otázky ◦každá otázka za 10 bodů ◦minimálně 24/40 bodů (60 %) ◦maximálně 3 termíny zápočtů ▪1. termín: v zápočtovém týdnu ▪2. termín: konec června ▪3. termín: začátek září Anotace: „Cílem kurzu je seznámit posluchače se základními problémy, terminologií, předmětem a metodami religionistiky. Nastiňuje též postavení tohoto oboru v kontextu dalších příbuzných nauk, zejména filozofie a teologie. Zvláštní pozornost je věnována vnitřní systematizaci religionistiky, a to jak v historickém ohlédnutí, tak v současnosti. Kurz podává přehled o historické, srovnávací, fenomenologické a hermeneutické religionistice, sociologii, antropologii, psychologii a geografii náboženství a nových naturalistických přístupech ve studiu náboženství (sociobiologie a kognitivní religionistika).“ Obsah: 1.Religionistika jako věda 2.Pojem náboženství 3.Konstrukce významů a interpretace světa 4.Typologie náboženství 5.Základní religionistické pojmy 6.Mýtus 7.Rituál 8.Historická a srovnávací religionistika 9.Fenomenologie a hermeneutika náboženství 10.Sociologie a psychologie náboženství 11.Antropologie náboženství, sociobiologie a kognitivní religionistika 12.Závěrečné shrnutí Doporučená literatura: Heller – Nástin religionistiky ◦pouze do 80. let 20. století ◦místy spíše teologický, než religionistický charakter Úvod do religionistiky. Edited by Břetislav Horyna. 1. vyd. Praha : Oikoymenh, 1994. 131 s. ISBN 80–85241–64–1. ◦málo srozumitelná Skalický – V zápase s posvátnem ◦přístupy se zastavily v době 90. let 20. století ◦doporučená Paden, William E. Bádání o posvátnu. Náboženství ve spektru interpretací. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2002. 179 s. ISBN 80–210–2977–3. Waardenburg, Jacques. Bohové zblízka : systematický úvod do religionistiky. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 163 s. ISBN 80–210–1445–8. ◦doporučená Pals – Osm teorií náboženství Tweed – Crossing and Dwelling Guide to the study of religion. Edited by Willi Braun – Russell T. McCutcheon. London : Cassell, 2000. xii, 560 s. ISBN 0–304–70176–9. Studying religion :an introduction. Edited by Rusell T. McCutcheon. 1st.pub. London : Equinox, 2007. xiv, 206 s. ISBN 9781845530129. Doporučené časopisy: Religio Pantheon RELIGIONISTIKA JAKO VĚDA náboženství doprovází člověka dlouhou dobu religionisté – dohady, zda doklady náboženského vnímání můžeme považovat za artefakty člověka neandrtálského první projevy náboženství: ◦u neandrtálců poprvé vidíme pohřbívání – obřadná manipulace s mrtvolou, hroby často doplněny o nějaké artefakty apod. ◦už neandrtálec měl nějaké náboženské představy (víra v posmrtný život) cca před 40 000 lety – rozšíření dnešního typu člověka – už měli více náboženských představ … důležité artefakty: jeskynní malby (ne všechny, některé mohou být vnímány čistě dekorativně, vymezení teritoria, ale jejich část může být interpretována nábožensky) náboženství je fenomén, kterým se lidé zabývají velmi dlouho, odnepaměti religionistika je jediný vědecký přístup k náboženský, ale není to jediný přístup k náboženství celkově, také není jediný správný DVA ZPŮSOBY NAZÍRÁNÍ NA NÁBOŽENSTVÍ Přirozené, každodenní vnímání něco daného, samozřejmého, neproblematického přirozené pro většinu nábožensky založených lidí náboženství vnímáno jako objektivní vyjádření skutečnosti v tomto způsobu nazírání nebudeme schopni některé věci vnímat a nebudeme schopni si klást nějaké otázky, protože nám ořijdou absurdní (např. Existuje Bůh? → pro věřícího člověka je to absurdní otázka) nejčastější vnímání náboženství řada výhod: nahlížení na náboženství zevnitř, daná náboženská zkušenost, pochopení náboženských symbolů a úkonů nevýhoda: věřící není schopný na náboženství nahlížet z nějakého odstupu, objektivně religionistika z tohoto způsobu nahlížení nevychází Teoreická reflexe zkoumá fenomén náboženství jako něco nesamozřejmé, co je teprve nutné vysvětlit a pochopit z tohoto způsobu nahlížení na náboženství vychází religionistika filosofie – nahlíží na náboženství z trochu jiné perspektivy, začíná se ptát na nějaké nové nesamozřejmé otázky (např. Existuje Bůh? Co to vlastně Bůh je? V jaké interakci je Bůh s člověkem?) tato filosofická reflexe je základem pro teologii a religionistiku Teologie: specifická, racionálně vedená nauka o náboženství  teologiické výpovědi o náboženství – mají racionální strukturu, ale každá teologie je konfesivní (je spojena s určitým náboženských systémem, neexistuje žádná univerzální teologie) teologie je apologetická … obranná → cíl teologie: bránit náboženský systém má blíže k filosofii než k vědě, je to spíše nauka cíl: snaha pochopit náboženství a jeho obrana může řešit mnoho specifických úkolů, které religionistika nemůže ◦je možné si položit otázku ohledně existence Boha, jeho podstaty apod. ◦připouští to, že některé nábženské ideje nejsou pochopitelné rozumem, ale například prostřednictvím nějakého zjevení nahlíží na každ náboženství jako na racionální, s vlastními pravdami a logikou CO JE RELIGIONISTIKA? je to empirická věda, která zkoumá náboženství na základě ověřitelných výpovědí/faktů religionistika je věda v novověkém smyslu, její výpovědi musí být vždy ověřitelné musí přiznat, že některé otázky jsou mimo její dosah je nadkonfesivní – nemůže být spojována s nějakou konfesí není apologetická – jejím cílem není potvrzování nebo vyvracení cíl: zjistit, jakou roli hraje náboženství v životě člověka VYMEZENÍ/VZNIK RELIGIONISTIKY je to relativně mladá věda vzniká v 70. letech 19. století za zakladatele je považován Max Müller ◦vydal sérii svých přednášek, ve kterých poprvé definovat a vymezil záměr etablovat disciplínu, která bude zkoumat náboženství vědecky ◦tuto disciplínu označil jako „Science of Religion“ = věda náboženství v angličtině se dnes označuje jako „Academic Study of Religion“, „Religion Studies“ ◦„science“ se v angličtině používá pouze pro přírodní vědy, proto není religionistika označována jako „věda“ O. Pertold ◦„Uvedení do vědy o náboženství“ ◦začíná používat pojem „religionistika“ na konci 19. století: ◦západní společnost prochází velkou změnou – modernizace ◦proměňuje se role náboženství ve společnosti ◦náboženství začíná být vnímáno jako problematické ◦uvědomování si, že náboženství hraje v těchto změnách velkou roli ◦dochází k dotvoření koloniálních říší ▪seznámení se s jinými kulturami (vlna objevů) ▪všímají si, jak významnou roli v těchto odlišných kulturách náboženství hraje ▪pokud chtějí pochopit, jak tyto kultury fungují, tak kláčem je náboženství ◦z požadavků vědy jsou teologie a filosofie nedostačující – musí vzniknout nová věda Základní požadavky pro vznik vědy: vymezení předmětu zájmu – náboženství jako na sociokulturní fenomén ◦definuje ho jinak než teologie (odraz nadpřirozené skutečnosti) ◦religionistika ho vnímá jako systém výpovědí o světě, které zásadním způsobem ovlivňují lidské chování a jednání, poměrně zásadně ovlivňují lidskou společnost, kulturu a které jsou zároveň něčím, co se vyvíjí/jsou dynamické jasně vymezená metodologie – nástroje, kterými budeme schopni ten předmět zkoumat ◦není nutné aby ta metodologie byla specifická, disciplíny si půjčují metody od podobných disciplín ◦religionistika je interdisciplinární věda – používá metody dílčích věd ◦některé přístupy jsou více preferované, více se s nimi pracuje: ▪historický přístup zkoumá náboženství z historické perspektivy používá hisotrické metody výzkumu (textová analýza, práce s prameny, s hmotnými artefakty) je možné použít pouzer pro některé systémy – ty, co mají nějaký soubor textů, nebo ty, co jsou v těchto textech reflektovány (nejdříve je nutné refletovat pramen, jestli je relevantní/důvěryhodný) ▪sociologicko–antropologický přístup odkrývá další důležitou rovinu náboženství – náboženství jako fenomén, který ovlivňuje společnost metody: ◦kvantitativní: např. dotazníková řešení – pouze u živých náboženství ◦kvalitativní: umožňují zkoumání váce do hloubky ▪psychologický přístup zkoumá náboženství jako něco, co se týká nejen solečnosti, ale i jedince terminologie – systém pojmů, pomocí kterých zkoumaný fenomén popisuje ◦je nutné definovat základní pojmy, se kterými se pracuje ◦pojmy/termíny vytváří schopnost orientace v dané oblasti ◦pojmy pro označení nějakých skutečností (mýtus, dogma, …), jednání (rituál, …), míst/institucí (kostel, svatyně, …) ◦všechny pojmy musí být definovány ◦mnohé pojmy byly převzaty z přirozeného jazyka nebo z jiných přístupů (např. teologie), ale dává jim jiný význam ▪člověk chápe pojmy jako religionista – např. „sekta“ = malá náboženská skupina, u níž členství vzniká nějakým aktem; mnoho lidí ji chápe jako nějakou destruktivní skupinu ◦pomocí pojmů se vytváří teorie, která je potom dál zkoumána (může být potvrzena, přehodocena apod.) POJEM NÁBOŽENSTVÍ (pojem, koncept, definice) ETYMOLOGIE POJMU pravděpodobně univerzální název/pojem, který označuje univerzální fenomén univerzalita pojmu – setkáme se s ním v každém jazyce, v každé kultuře → všude existuje nějaký pojem pro náboženství ◦je to spíše předpoklad ◦v každé kultuře jsou nějaké víry, praktiky a hodnoty, které jsou univerzálně označovány za náboženství výrazy, které odpovídají slovu „náboženství“ v různých jazycích: ◦hebrejsky: jir´a = bázeň, ´abóda = služba ◦řecky: eusébia = úcta (k bohům), thréskeia = náležité chování, zacházení ◦latinsky: religio = svědomitost, posléze také úcta k Bohu (bohům) ◦staročesky: náboženství = nábožnost, zbožnost, úcta tyto pojmy spíše než celistvý systém označují nějaký způsob chování současné pojetí toho, co je náboženství, není univerzální pojem „náboženství“ začíná být chápán jinak až v novověku pod vlivem protestantismu – neutrální abstraktní pojem, který poznačuje specifickou oblast lidského jednání, vnímání a chování DEFINICE NÁBOŽENSTVÍ první definice náboženství jako specifického systému vznikají ve filosofii nejde ještě o definice vědecké (filosofie není věda) ◦G. W. F. Hegel: „Náboženství je vědomost konečného ducha.“ ◦K. Marx: Náboženská bída je výrazem bídy skutečné... Náboženství je opium lidstva.“  religionistika přebírá definice náboženství z jiných věd první vědecké definice náboženství vznikají v kontextu sociálních věd, zejména kulturní antropologie a sociologie E. B. Tylor jedna z nejstarších vědeckých definic: Náboženství je víra v duchovní bytosti.“ (Primitive culture, 1871) → animismus → tázaní se po počátcích náboženství „primitivní“ člověk si začne uvědomovat rozdíl mezi zkušeností bdělosti (každodenní) a zkušeností spánku (při snění je zážitek velmi realistický, reálný) je nutné řešit reálnost – podle něj jsou obě reálné člověk si uvědomí, že existují dvě entity: ◦bdělost = zkušenost těla ◦snění = zážitek duše, animy člověk si uvědomí, že toto platí nejen pro člověka, ale i pro zvířata, rostliny a neživé věci – začíná víra v duchovní bytosti (i neživé věci v sobě mají nějakou duši) jedna s prvních vědeckých definic – snaží se o přesné vymezení systému, pojmů, vzniku (ne nadpřirozenost, ale jako důsledek lidské přirozenosti) E. Durkheim „Náboženství je jednotný systém věr praktik vztahující se k posvátným věcem, to jest věcem odtažitým a zakázaným. Systém víry a praktik, které sjednocují všechny své příznivce v jediném morálním společenství nazývaném církev.“ k náboženství patří i nějaký typ chování nahlíží na náboženství z hlediska funkčnosti, praktičnosti náboženství slouží k udržování lidské soudržnosti RELIGIONISTICKÉ MODELY Substanční model nejstarší, nejrozšířenější „esencialistický model“ snaha vymezit náboženství s ohledem na otázku „Co je náboženství?“ hledá podstatu náboženství hledá vymezení, aby bylo možné ho oddělit od nenáboženského vychází z konceptu existence dvou základních ontologických skutečností, které vytváří základní existenční rámec lidské bytosti ◦posvátné (sakrální) ◦svétské (profánní) ve vztahu mezi sakrálním a profánním přitom platí, že ontologicky (i axiologicky) primární je sakrální, které tvoří základ a zdroj existence profánního ◦sakrální je vnímána jako starší, důležitější, nadřazená náboženství je kompolexní systém, v ekterém nalézáme systém nauk, chování, norem a symbolů, které nějakým způsobem reflektují skutečnost, že společnost je přesvědčena o dvou základních rovinách naší existence (profánní a sakrální) R. Otto (jako jeden z prvních se zabýval tím, co je posvátno), M. Eliade výhoda: ◦jasně vymezuje, co je náboženské a co není (náboženství je to, kde je nějaké posvátno) nevýhody: ◦je příliš striktní – není schopen pracovat s některými systémy jako s náboženskými ▪na první pohled nepslňují pohled posvátna ▪velké totalitární ideologie 20. sotletí – komunismus (fungují jako náboženství, nahrazují ho, ale jako náboženství nejsou chápána – kvazináboženství … „něco jako náboženství“) ◦není možné pracovat s pojmem „posvátno“ – je vnímáno jako něco vznešeného → tendence znevažovat některá noboženství, protože lidem nepřipadají jako dostatečně vznešená (totalitární ideologie) Funkcionální model snaží se vysvětlit funkci náboženství primárně vychází ze sociologie vychází z konceptu, podle kterého je náboženství především systémem odpovědí na základní otázky lidské existence ◦například otázky po příčinách dobra a zla, otázky týkající se konečnosti lidské existence náboženství = systém věrohodných odpovědí na tyto otázky, na jejich základě je možné se nějak chovat, dávají smysl, vzbuzují pocit jistoty a bezpečí význam náboženství: schopnosti funkčně zodpovídat na tyto otázky týkající se smyslu lidské existence, resp. řešit klíčové problémy lidské existence mezi představitele lze řadit v podstatě většinu autorů vycházejících ze sociologie náboženství ◦Milton Yinger výhody: ◦je schopný označit jako náboženství širší okruh ideologií (má jiné požadavky pro definici) – i politické ideologie nevýhody: ◦na náboženství nahlíží příliš široce (v nějaké extrémní podobě tam může spadat i sport – fanozušci mají své „svaté“, symboly apod.) Kognitivní model snaží se pochopit náboženství v kontextu vývoje lidského myšlení a cítění – náboženství jako součást kognitivního a emočního mechanismu náboženství je chápáno jako „vedlejší produkt evoluce“ na náboženství je potom nahlíženo jako na specifickou složeninu těch kognitivních mechanismů důsledek našeho poznání: přirozená tendence k antropomorfismu (např. člověk všude vidí lidský obličej, v nějakém fleku, smajlíky apod.) ◦spojujeme věci do nějakého celku, u kterého předpokládáme smysl (i v mracích vidíme ovečky apod.) v tom, co děláme, hledáme smysl biologii označuje to, co nám náboženství dává jako „evoluční výhodu“ – jsme schopni překonávat naše biologické handicapy (člověk je pomalý, v zimě může umrznout, …) ◦člověk se chce sdružovat do společenství většina autorů (např. R. Sosis, S. Bowles) argumentují, že náboženství je třeba chápat jako důsledek našich adaptačních mechanismů: ◦„Náboženství je skupinovou adaptací, která zvyšuje kooperaci a kohezi uvnitř skupiny a náboženské mimosvětské prvky jsou chápány jako proximátní mechanísmy sloužící k motivování tohoto skupinově adaptivního chování.“ (D. S. Wilson) ◦náboženství reguluje chování, jednání (lidé se chovají lépe, aby třeba neskončili v pekle, vždycky je někdo/Bůh může sledovat) Hermeneutický model náboženství moc nevymezuje, spíše říká, jak ho zkoumat na náboženství se nahlíží jako na systém znaků, které slouží k orientaci lidského myšlení a jednání, a které získávají svůj význam v průběhu dějin každé náboženství je tak především vykládaným náboženstvím náboženství je komplexní systém, má tři základní roviny: ◦nábožensky vykládané skutečnosti ◦nábožensky vykládané zkušenosti ◦nábožensky vykládané normy  když chceme nějakou náboženskou skutečnost zkoumat, musíme na ní nahlížet očima toho věřícího (to, co je normální, není objektivně dané) NÁBOŽENSTVÍ JAKO SYSTÉM I. (historická a sociální podmíněnost náboženství) různé pohledy na náboženství – jedna věc je vymezit předmět zájmu, druhá mít nástroje kompletní religionistické modely – nejen že tyto modely sledují vývoj, ale také to, že náboženství je v nějakém kontextu a vstupuje do vztahů (není samostatné) NÁBOŽENSTVÍ JAKO DYNAMICKÝ SYSTÉM máme tendenci nahlížet na náboženství jako na daný uzavřený systém nic definitivního neexistuje náboženství se proměňuje nábožentsví je systémem orientací, který člověku umožňuje vyznat se v životě, a to prostřednictvím smysluplného rámce – jsme schopni se ve světě orientovat, věcem přisuzujeme nějaký význam – vytváříme rámec, ve kterém se pohybujeme rámec není jednotný – nábožentsví chápat jako konglomerát, složen z několika úrovní náboženství jako systém: ◦idejí – velmi dlouho pouze jako právě systém idejí, jako iracionální výklad světa – nesprávné ◦jednání – jak se v něm máme chovat, co máme dělat ▪dnešní religionistika stejně důležitá součást jako systém idejí, jednání důležité ▪to co je pro ně důležité, je právě to jednání – pomocí něho vytváříme jeho vztahy a vazby – díky jednání rozumíme sami sobě a okolí ◦symbolů – způsob předávání informací – pomocí symbolů se vymezujeme ▪symboly striktně náboženské, turban, hidžán ▪prostřednictvím symbolu se identifikuje („já jsem takový“, „já jsem muslim“) ◦norem – pouček – co mohu a co nemohu, velmi důležité, k orientaci potřebujeme nějaká pravidla, nějaké normy ▪pravidla je výhodné dodržovat ▪celá řada systémů má takovou podobu rámec ◦rámec chápan jako: ▪objektivní – nezávislý na nás (filozofie) ▪absolutně platný ▪evidentní – posiluje naši jistotu ◦to neznamená, že se tento rámec nemůže proměňovat – je nutné brát v úvahu, jak je to bráno aktuálně a jaká je skutečnost – Buddha je historická osoba, ale nic nevymyslel, pouze pochopil věčný koloběh věcí ◦součástí dynamičností je proměna ◦odrážejí se v něm faktory: ▪náboženství je historicky podmíněné – křesťanství existuje 2000 let a za tu dobu se mění ◦chceme–li ho zkoumat, musíme v určitém historickém kontextu – existují konkrétní křesťanství ◦kulturně podmíněné – kultury se vyvíjejí – (Západoevropské – nějaká specifika) ◦kulturní rozdíly tam vždy jsou – rozdíly proto, aby byl pro kultury srozumitelný sociální rozdíly – vnitřně diferencovaná společnost – každá společnost má tendenci si vybírat z náboženství něco transformace sociálních rozdílů – náboženství je něco živého proměna náboženství na tolik, že ztratí svůj význam a zanikne – jako systém orientací a ztratí svůj význam sekularizace – vyprázdní se (=zesvětštění)  náboženství jako systém idejí, symbolů, jednání a norem je historicky determinováno – náboženství se vyvíjí v čase proměny náboženství v čase náboženské ideje – mění se, představy se transformují ◦proměny sociálních forem – náboženství vždy spojeno s nějakou skupinou – náboženství vytváří nějakou pospolitost – i ty pospolitosti se mění ◦mění se rituální chování – ne jenom jeho podoba, ale i význam Evolucionismus klasický přístup, který v religionistice zkoumal proměnu náboženství prostřednictvím proměny/vývoje náboženských idejí ◦v sociálních vědách – hodnotící měřítko ◦Darwinovo pojetí (biolog) – vývoj ve smyslu přizpůsobování cíl: ◦identifikovat nejjednodušší formy náboženství ▪snadno prozkoumat, uchopit – základní, hlavní mechanismy, struktury, prvky a potom, které se zabývají proměnou ◦nalézt jednotlivé formy/stádia ve vývoji nábožentsví počáteční forma (animismus, duchovní bytosti) → polyteismus (z duchovní bytosti se stane bůh, širší kompetence) → přechodové formy (někteří významnější, panteom, henoteismus – bohů může být víc, ale jen jeden je nevýznamnější) → monoteismus (bohové jsou atributy toho jednoho Boha) → věda (systém idejí) – potom náboženství jako iracionální systém a vědy racionální systém – věda je vrchol X náboženství je iracionální – může být racionální jako věda, je to ucelený systém evolucionismus jako 1. říká, že ideje se mění vývojem, 1., kdo se snaží náboženství uchopit z hlediska vývoje degenerace náboženství Počáteční formy náboženství animismus (Taylor) preanimismus (Codrington) – animismus je abstraktní pojem – představa obecné síly, která vším prostupuje dynamismus (Marett) – mluví o nějaké síle, principu magie (Frazer) – * „Zlatá ratolest“ ◦prvotní systém, který se snaží vyložit svět ◦pomocí techniky se domníváme, že můžeme ovládat svět – představa, že světem prochází nějaká síla ◦typy magie: ▪magie kontaktní – nějaké věci se dotkla nějaká jiná věci – i když je oddělíte budou spojené ▪syntaktická magie – podobné ovlivňuje podobné ◦člověk se snaží ovlivnit přírodu – Frazer zjistí, že to selhává → v náboženství přestávají být lidé hlavními aktéry – zavážeme si je, nakloníme si je ◦magie způsob na nahlížení na svět – neexistuje bílá a černá magie urmonoteismus (Schmidt) – první představa monoteismu – dochází k úpadku, degenerace – degenerativní ◦„ur“ = pra Robert N. Bellah musíme upustit klasické teorie v náboženstvích hrají důležitou roli i jiné faktory – rituály existuje celá řada forem nábožentsví náboženství primitivní → archaická → historická → premoderní → moderní  náboženství prostupje světem natolik, že je úplně všude – tento typ nezná náboženského specialistu – není tam žádná církev atd. – není to potřeba – celý kmen zdílí nábožentsví → specialisté, rituály (individuální, kolektivní), specializovaní bohové → historická – specializace na vysoké úrovni, náboženské představy (diferenciované podle společnosti) → premoderní – velký důraz na správné jednání, individualizují se → moderní – nová náboženská hnutí – vysoce individualizované formy – odrážejí novověký individualismus – hnutí – „New Age“ primitivní – nezřetelná symbolizace anarchaická – specifické kulty, odstup od bohů, polyteistické náboženství, význam strachu a obětí historická – poznatek odlišnosti, moment spásy, postupný vznik náboženské elity, tendence k monoteismu premoderní – ztotožnění s proudy reformace, princip indivualizace a subjektivizace (postupné) moderní – vysoce komplexní a složité jevy – vyzralé systémy věrouky, propracováná organizace – směřování k osobním NÁBOŽENSTVÍ JAKO SYSTÉM II. (kulturní podmíněnost náboženství) EVOLUCE evoluce je chápána rozdílně v biologie a v sociálních vědách ◦evoluce v biologii je chápána jenom jako změna, schopnosti se přizpůsobují prostředí ◦v sociálních vědách – od nejjednodušších forem k nejsložitějším ▪používá se sociologie – chci–li zkoumat, musím mít jednodušší formu NÁBOŽENSTVÍ Výklady náboženství klasické evolucionistické výklady náboženství – primárně jako explanační model ◦nábožentsví je chápáno jako iracionální – vyšší forma je více propracovaná ◦proměny náboženských představ ◦náboženství není jenom explanační systém – chceme–li pochopit nábožentsví ve větším, musíme ho chápat jako systém neoevolucionistické výklady ◦rituál – řeší komplexnost rituálu a zároveň jeho specializovanost ◦náboženství má sociální rozměr – spojeno s institucí – jaké místo má náboženský systém v celé společnosti specializace postupně narůstá výhoda evolucionistických přístupů – v klasické podobě je možné vysvětlit univerzální náboženské představy Nábožentsví a kontext psychická jednota lidstva metodologické problémy, k nimž vedl universalismus, vyvolaly diskusi o kontextuálním přístupu k náboženství v jádru jsou náboženské systémy poměřitelné – v náboženských systémech je mnoho podobností, ale i rozdílů náboženské systémy mohou být něčím autonomní – ovlivněno kontextem – začíná se zdůrazňovat kontextuální přístup ke světu – budeme chápat vztah mezi náboženským systémem a kontextem metodologické východisko – kulturní relativismus – tento přístup má zásadní důsledek – studium jiných kulturních náboženstvích je založen na jejich chápání jako neopakovatelných entit, které je možné pochopit a popsat pouze v kontextu jejich vlastních hodnot, idejí, norem ◦tento přístup se označuje jako emický ▪nahlížení na náboženství zevnitř ▪snaha o pochopení systému zevnitř, přímý účastník, kategorie, které jsou systému bližší, které pocházejí z daného systému ▪výhody: adekvátnější a hlubší pochopení ▪kritika: není schopen úplně srozumitelného vysvětlení ◦etický přístup – přístup popisný ▪z vnějšku, kategorie univerzální, univerzálně srozumitelné pojmy ▪kritika: jsou neadekvátně aplikovány na všechny náboženské systémy kulturní revoluční postoj – rozšířený, hlavním cílem je ukázat rozdíly a zdůraznit kontext ◦tento nový přístup zcela mění chápání rozdílů v jednotlivých náboženských systémech (existence rozdílných) paradigmata jdou vedle sebe – ale v určitých časových úsecích převládá jiné pří studiu náboženství hraje klíčovou roli kulturní antropologie – 2 proudy: difusionismus, synkretismus Difusionismus F. Ratzel, L. Frobenius starší v Německu, Rakousku, kontinentální myslitelé jednotlivé kultury vznikají jako autonomní jednotky – tím vysvětlují rozdíly (sociální faktory) podobnosti jsou důsledkem vzájemného ovlivňování, systémy vstupují do nějaké interakce, vypůjčují si jednotlivé prvky, myšlenky se šíří dál – pluralita náboženských systémů je důsledek kulturní autonomie kulturní okruhy (civilizace) – fungující autonomně problém: jak vysvětlit podobnosti 3 podobnosti: ◦podobnosti jsou výsledkem nahodilého vývoje, v kulturách podobné fenomény mohou vznikat nezávisle na sobě ▪jsou výsledkem vzájemného ovlivňování (difúze) ▪např. pravděpodobně kolo (indoevropané – velmi vyspělé vynálezy) – ve středověku naprostá většina nástrojů byla dřevěná – železo ve zbraních = velká výhoda ◦podobnosti nejsou podobnosti – interpretační zkreslení – fenomén podobný jinému fenoménů – ale nejsou ▪př.: výskyt tématu potopy v náboženských systémech různých kultur – jde o univerzálně sdílený archetyp: voda – chaos, něco neuchopitelného (nejhorší věci na moři – moře je nepřehledné, neuchopitelné, bez pevných bodů, proměnlivé, vlny – kontinentální – les, příšery, nepřehledný, chaos) potopa – absolutní destrukce – uvržení světa do naprostého chaosu, do předstvoření, vrátí svět do původního stavu ve všech kulturách se objevuje téma potopy – to neznamená, že se příběhy nemohly ovlivňovat – „Epos o Gilgamešovi“ (o 1000 let dříve), námět převzat – biblické vyprávění o potopě (GN 7–9) Gilgameš ovlivnil – Gilgameš při svém putování na člověka (Noah), příběh o potopě, lidé dělali rámus, voda lidé se pářili s anděly – Noah, archa, 1 pár zvířat, holubice, olivová snítka (Bůh se uklidnil), duha Synkretismus difůze musí souviset s tím, že přijdou do styku – synkretismus – vzájemné ovlivňováno – synkretické z mnoha prvků – naše kultura dává důraz na originalitu většina kultur navazuje a integruje starší vzory, je to pro ně přednost synktretismus je přirozená součást každé kultury a náboženství – v každém náboženství dochází k prolínaní různých prvků – specifický příklad procesu akulturace ◦pojem akulturace – vzájemné ovlivňování, střet kultur – každá kultura vstupuje do interakce s jinými kulturami – nastává proces akulturace → vzájemně se ovlivňují V. Soukup – „Konfrontace kultur“ – oťukávají se, co by mohlo fungovat a co ne – klady a zápory ◦akceptovat některé cizí kultury – jak jsou akceptovatelné, výběr veden funkčností a atraktivností ◦přijetí těchto kulturních obsahů, začínám je brát za své ◦moje kultura se modifikuje, založena na rekompozici, jež je spjatá s přijetím eliminací jedněch kulturních prvků druhými ◦akulturační reakce – na jedné straně negativní postoje, které brání čistotu vlastní kultury a odmítání cizích vlivů, na straně druhé pozitivní postoje synkretismus není výrazem náboženského úpadku, ale vyjádřením náboženské změny, kterou prochází každé náboženství – na všech úrovních př.: ikona Panny Marie převzata se starších kultur – Panna Marie málo zmiňována – narození Ježíše k synkretismu dochází na úrovni celých náboženských systémů – nejde přitom jen o systémy jako např. helenistická náboženství či hnutí New Age, ale i o taková náboženství, jako třeba křesťanství křesťanství – původní náboženství, ale vzniká jako náboženská sekta – Židovský mesianismus, Esejské hnutí (Jan Křtitel), Farizejsko/rabínská tradice, Perská apokalyptika (andělé, konečný boj mezi Bohem a Ďáblem = pokušitel), Středoplatonská filosofie, Helénistická mystéria (americký) historismus (F. Boaz, R. Benediktová) nejde o konečný systém – šíří se dál, je ovlivňováno, v různých kulturách různé, proces se dál vyvíjí KONSTRUKCE VÝZNAMŮ A INTERPRETACE SVĚTA Biologie s pojetím evoluce pracují jinak ◦vývoj = změna, nejde od nejnižších forem k nevyšším, schopnost přizpůsobit se prostředí ◦ve vývoji je možné identifikovat mechanismus = přirozený výběr Náboženství mechanismus odporuje racionálnímu výkladu světa vývoj od nejjednodušší formy až k vědě (nejracionálnější) explanační model – jím vykládáme svět považujeme za iracionální, ale čím vyšší, tím racionálnější (mono – Bůh je dokonalý, může být jen jeden) Výklad světa později systém chování, jednání – ne jen explanační model neoevolucionismus – rituál, institucionální rovina – náboženství je spojeno s institucí, jaké místo má instituce ve společnosti (evolucionismus do 20. století) narůstá komplexita náboženských systémů → vznik specializací (kněží apod.) schopnost vysvětlit univerzalitu náboženských představ (v mnoha náboženských systémech jsou stejné věci) Psychická jednota 1 vývojový druh – homo sapiens sapiens – nahlíží na svět jednotně → vysvětlí vývoj i podobnosti v náboženství vysvětlí jednu věc: existuje mnoho rozdílů (opomíjí + marginalizuje rozdíly) + náboženské systémy mohou být něčím autonomní, každý ovlivněn kontextem → kontextuální přístup ke studiu náboženství ◦kritika metodologie výchovy = kulturní relativismus Kulturní relativismus 30.–80. léta 20. století umožňuje kontextuální přístup studium jiných kultur/náboženství je založeno na jejich chápání neopakovatelných entit, které je možné pochopit a popsat pouze v kontextu jejich vlastních hodnot, norem, idejí ◦tento nový přístup je emický (nahlíží zevnitř, používá pojmy systému) hlavní cíl: ukázat rozdíly, zdůraznit roli konextu není chápání jednotlivých náboženství, už ne rozdíl stupňů ve vývoji univerzálního fenoménu, ale jako důsledek existence uzavřených celků, samostatných (paradigmata běží paralelně, jedno převládá) Kulturní antropologie sehrála důelžitou roli 1. difusionismus (F. Ratzel, L. Frobenius) 2. (americký) historismus (F. Boaz, R. Benediktová) Difusionismus starší rozvoj: Německo, Rakousko škola říká: ◦jednotlivé kultury náboženství vznikly jako autonomní jednotky → ovlivněny jinými faktory – sociologie, geografie – rozdíly ◦vysvětluje podrobnosti jako výsledek: ▪vzájemného ovlivnění systémů – vypůjčují si prvky ▪nahodilého vývoje – stejné/podobné fenomény mohou vzniknout nezávisle na sobě ▪interpetačního zkreslení – cizí rituál interpretujeme jako náš, ale nemusí být ◦náboženská a duchovní pluralita = důsledkem kulturní autonomie (kulturní okruh Blízkého Východu, Indický, Čínský, …; vývoj samostatně) téma potopy v náboženských systémech – vysvětlení: jde o univerzálně sdílený archetyp ◦voda = chaos → neuchopitelná, nemá pevné body, moře je nebezpečné, na moři je orientace možná podle hvězd, proměnlivé ◦pro středomořské kultury → les = chaos ◦potopa = absolutní destrukce (uvržení do chaosu, před stvořením světa) ◦univerzálnost tématu potopy neznamená, že konkrétní zpracování není ovlivněno jinými náboženstvími (příběhy se ovlivňovaly) ◦Epos o Gilgamešovi → biblické vyprávění o potopě (Genesis 7–9) ▪historici jsou přesvědčeni, že potopa je převzata z tohoto eposu proces vzájemného ovlivňování spojen s fenoménem náboženského synkretismu ◦náboženství si vypůjčuje prvky, spojeny z mnoha věcí ◦přirozená tendence ◦každé náboženství je synkretistické – prolíná se mnoho stejných prvků ◦akulturace – střet 2 a více kultur, žádná kultura neexistuje v izolovanosti, vstup do interakce s jinými kulturami → nastává akulturace ◦V. Soukup – akulturace: ▪1. konfrontace kultur, které postupně vede ke vzájemnému poznání kladů a záporů („oťukávají se“) ▪2. kultury začnou některé cizí prvky akceptovat – to, co považují za bezpečné a přínosné výběr vedou funkčností a aktivitou ▪3. přijetí, kultury se spolu začínají ztotožňovat ▪4. přijetí prvků → kultura se modifikuje je důležité, jak s tím začne kultura nakládat ▪5. akulturační reakce – jak kultura začne reagovat: negativní postoje (brání čistotu vlastní kultury) pozizivní postoje vždy nějak reaguje synkretismus: ◦není výrazem náboženského úpadku ◦ideje, symboly, normy (tém vším probíhá) ◦dochází na úrovni celých náboženských systémůnejde o konečný náboženský systém → dále se v rámci interkulturní proměny synkretizuje Kontext a interpretace kontext pozorovaného → interpretovaný jev ← kontext pozorovatele (každé vnímánní ovlivňuje vlastní znalost) chceme–li studovat náboženský systém, musíme znát celkový kontext náboženský akt/symbol může znamenat mnohé = mnohoznačnost významů při aktu interpretace se setkávají tři faktory: ◦interpret – intence interpreta (proč ten jev studuje) ◦publikum – předpokládaný adresát ovlivňuje způsob práce interpreta ◦zamýšlený předmět interpretace NÁBOŽENSTVÍ JAKO SYSTÉM III. (základy náboženské „ontologie“) „základy náboženského myšlení“ – Jak náboženský člověk vnímá svět? Náboženství jako systém idejí náboženství se skládá z několika vrstev/rovin – jedna z těch rovin je ideologický systém (představy o světě) specifický systém idejí/věr/konceptů, které se vztahují k podstatě světa a vysvětlují jeho vznik, strukturu i potencionální zánik náboženství jako systém takovýchto „specifických“ výkladů s sebou nese i specifickou ontologii, jejímž je základem → mýtus ◦mýtus = jeden z klíčových pojmů, kterému se náboženství věnuje Pozitivistické pojetí mýtu „klasická“ pojetí mýtu používaná v religionistice od jejího vzniku do poloviny 20. století vychází z pozitivistického výkladu, který chápe mýtus primárně jako iracionální či předracionální výklad světa studium mýtu a jeho pochopení je podle mnoha religionistů základ pro studium religionistiky Comte – pokouší se dokázat, že lidské myšlení se vyvíjí ve stupních/stádiích ◦první stádium je náboženské/mýtické – hlavním rysem je iracionálnost (kauzalita je vysvětlována iracionálně, může být v rozporu s logikou) ◦druhé stádium je metafyzické – spojuje ho s filosofií do začátku novověku → nějaká racionální pravidla ▪výklad světa je racionální/logický, ale není přesný, protože pracuje s neověřitelnými informacemi ◦pozitivistické stádium – nejvyšší, spojováno s vědou – pomocí vědy vysvětluje svět nejen logicky a racionálně, ale také pomocí faktů (věcí, které jsou vědecky ověřitelné) z pozice fenomenologie náboženství, ale i dalších přístupů (strukturalismus, symbolická antropologie apod.), byla taková interpetace kritizována jako příliš redukcionistická a etnocentrická ◦i mýtus je vnímán jako měco, co bude překonáno/nahrazeno vědou – mýtus je pouze primitivní věda „Nová“ pojetí mýtu mýtus začíná být nově chápán nejen jako „priomitivní“ výklad světa, ale šířeji jako způsob/forma chápání světa, která s sebou nese i specifický postoj ke světu zároveň s tím je odmítána i teze o iracionalitě mýtu a začíná se mluvit o „mýtické logice“, která má svoje přesně daná pravidla ◦mýtus není chaotický, má přesně daná pravidla, která jsou odlišná od našich, ale to neznamená, že jsou špatná L. Lévy–Bruhl – mýtus je intelektuální kutilství, má svoji vnitřní logiku ◦na venek může připadat dvné, že spojuje věci, které spolu na první pohled nesouvisí ◦musíme se snažit pochopit logiku mýtu – může mít velmi přísnou racionalitu nově snaha o vymezení pravidel(pochopení mýtu cílem vědy (religionistiky, antropologie, …) je tato pravidla identifikovat a s jejich pomocí pochopit mýtický obraz světa jako svébytný způsob výkladu a přístupu ke světu, který není o nic méně složitější, racionálnější a pravdivější než to, jak svět vykládá a přistupuje k němu moderní člověk Charakteristika mýtu „Za prvé, mýtus je příběh. Za druhé, tento příběh se vztahuje k posvátnu (…) tedy k osobám či věcem, které používají ve společnosti, pro kterou je tento příběh určen, hlubokou úctu. A za třetí, události popsané v tomto posvátném příběhu se odehrály v minulosti, která je kvalitativně odlišná od současnosti.“ ◦mýtus je příběh ◦je posvátný ◦vždy se odehrává v minulosti mýtus je intuitivní a celkový (totalitní), tj. nerozebírá a neporovnává, spíše se vžívá a chápe skutečnost v celku na základě principu blízkosti a podobnosti mýtus je autoritativní – nepřipouští žádné otevřené otázky, natož pochybnost nebo kritiku nabízí naprostou jistotu a bezpečí má specifickou formu, je velmi působivý, umělecky vyzrálý dlouhým používáním a vyprávěním je kolektivní, nemá konkrétního autora, nemůže být vlastnictvím jenodtlivce, nýbrž vždy spojuje celé společenství bez výjimky je symbolický – nesděluje pomocí pojmů, ale pomocí obrazů, typických situací a postav vztahuje se k minulosti – vštěpuje člověku, že jeho základní povinností je starat se o zachování původního stavu, zlatého věku na počátku, který zůstává trvale platným a závazným vzorem chování (mnoho náboženských systémů považuje minulost za vzor, náboženství je vždy konzervativní) ◦lidé jsou ochotni přijímat různé konspirační teorie o budoucnosti, protože jsou lepší než nejistota (lepší vědět, že lidstvo zanikne, než nevědět vůbec nic/mít nejistotu) Mýtus jako archaická ontologie Mircea Elidae (religionista) – definice mýtu: „Mýtus vypráví posvátnou historii, tj. Prvotní událost, která se odehrála na počátku Času, ab initio (= na počátku). Ale vyprávět posvátnou historii znamená totéž jako zjevovat tajemství, neboť osoby mýtu nejosu lidské postavy: jsou to bohové nebo civilizační hrdinové, a jejich gesta proto představují tajemství: člověk je nemohl poznat, kdyby mu bývala nebyla zjevena (lidem je nějak předán nebo zjeven). Mýtus je tedy historie toho, co se stalo in illo tempore (= v onom čase), vyprávění o tom, co bohové nebo božské bytosti udělali na počátku Času.“ ◦Mýtus věčného návratu ◦Posvátné a profánní ◦Pojednání o dějinách náboženského myšlení ◦mýty kosmogonické – o zrození světa vnímání času: ◦cyklický – vše se opakuje v cyklech, je to přirozené ▪dnes vnímáme čas jako lineární – ireverzibilní = nevratný, věci se neopakují) ◦vnímán jako nástroj, pomocí kterého můžeme zopakovat události, které byly na začátku, znovu je prožít, pochopit je (cíl: co nejvěrnější napodobování, ideál: zachování původního stavu) ◦mýtické pojetí času je založeno na jeho heterogenitě ◦v některých časových okamžicích vstupuje do času posvátno ▪slavíme svátky – opakují se, jsou „svaté“, nábožensky založený člověk se chová jinak (různé rituály, které jindy neprobíhají – např. štědrovečení večeře, speciální pokrmy na různé dny)  „základním“ typem mýtu jsou tzv. kosmogonické mýty ◦klíčové svátky se vztahují ke vzniku světa – velká část svátků mnoha kultur/náboženství je spojena s přírodním cyklem ▪mnoho jich je datováno do jarního období (znovuzrození, znovu se zakládá svět – probouzí se po zimě) ▪mohou se spojovat s obdobím zimy (příroda odumírá/ukládá se ke spánku, aby na jaře zase ožila) ◦v logice posvátného času jsou s nimi spojené novoroční svátky Enuma Elíš (= „když nahoře“ – názvy se tvořily podle prvních slov textu) – jeden z nejzachovalejších mezopotámských mýtů ◦počátek (chaos) /chaos reprezentují prvotní božstva/ → stvoření (řád) /prvotní božstva poražena → uspořádání/ ◦chaos reprezentován vodou (nevymezené prvky, také poušť, les apod.) → vznik řádu/stvoření spojen se zemí (vytvořena z těla aquatického božstva) ◦v původním příběhu reprezentováno postavami: Tiamát/Abzú → En/Enki/Marduk ◦stvoření světa spojováno s konkrétním svátkem „Akítu“ – slavil se na začátku roku ▪přesvědčení, že při recitaci/oslavě svátku Akítu prožívají slavící lidé znovuzrození → obnovení síly světa jeho znovuzaložením stejně jako heterogenni čas je heterogenní i prostor → „axis mundi“ ◦některá místa jsou kvalitativně odlišná od ostatních míst – tato místa jsou spojena s osou světa = axis mundi ◦na počátku (vznik světa) – prostor musí někde vzniknout → místo, odkud se začne svět tvořit je axis mundi (= místo, odkud se začně svět tvořit) → to místo je vyjádření středu ▪každá kultura je přesvědčena o tom, že střed světa je spojen s její kulturou → střed města v Římě, v Delfách, v Jeruzalémě atd. ▪důležité události se vždy ději ve středu města, např. v Jeruzalémě – Chrámová hora je místo, kde Bůh začal tvořit svět, kde byl Ježíš ukřižován apod. ◦symbolicky je možné vytvořit axis mundi i někde jínde – axis mundi je přenosný → např. křesťanský chrám, který ten střed symbolizuje ▪spojnice mezi podsvětím, zemí, nebesi ▪vyjádření: strom, který tyto tři místa spojuje (na obraze dole vyobrazeno podsvětí, uprostřed země a nahoře nebesa); zikkurat – 6 stupňů (v Mezopotámii znali jenom 6 planet → další způsob vyobrazení světa); pyramida – např. Pyramida na pahorku Benben (z neuspořádaného bahna/vody /chaos/ se vynořil pahorek Benben, z toho vyrostl lotos a z něj se vynořil bůh Ra) NÁBOŽENSTVÍ JAKO SYSTÉM IV. (rituál) Náboženství jako systém jednání vedle „dogmatické“ či ideové roviny obsahuje každé nábiženství i rovinu jednání „Náboženství je systém věr a praktik... „ základem náboženského jednání a náboženské praxe je rituál Klasické pojetí rituálu je to institucionalizované jednání, má pevně danou strukturu a řád úzké pojetí rituálu začalo být kritizováno (W. R. Smith) – začíná se zdůrazňovat, že rituál je primárně integrální součástí sociální dimenze náboženství „Nová“ pojetí rituálu zejména rozpracoval E. Durkheim, který rituály charakterizuje jako: Druh jednání, k němuž dochází pouze uprostřed shromážděné skupiny a které mají podněcovat, udržovat či proměňovat určité mentální stavy této skupiny a jsou pravidly chování ukládajícími člověku, jak se má chovat v přítomnosti posvátného. H. Mauss a H. Hubert navazující na Durkheima ukázali, že díky rituálu jsou účinně sakralizovány předměty, účastníci rituálu nebo události samotné náboženské jevy jsou odvozovány od jevů sociálních → vytváříme jimi sociální hierarchii/systém např. dnešní pojetí daru → dnes není slušné odmítnout od někoho dar; pokud člověk přijme nějaký dar, tak potom dárci něco dluží (třeba službu); pokud si s někým vyměňuji dary, musím mu dát dar alespoň v hodnotě, ve které byl dar od něj zásadní inovací pojetí rituálu najdeme v díle V. Turnera, který tvrdil, že rituály nejen schovávají a konsulují archaický člověk vnímá svůj život jako sled uzavřených etap – malý život Rituály přechodu cíle: ◦překonat krizové období ◦integrovat se do nové role analýza struktury: my vnímáme náš život, který se skládá z několika životů – uzavřít jednu etapu a začít novou → umíráme v tom jednom životě – adekvátně ho uzavřít, abychom s ním už nebyli spojení – dotyčný jedinec je odloučen – umíráme pro starý život, abychom mohli začít nový – mezitím období, kdy jsme připravování pro období nové – snášet bolest, projevit statečnost – mají rituální podobu – podstupujeme rituální jednání období transformace – rodí se nový jedinec – v některých obdobích nové jméno – je to nový člověk, nová identita dětství – dospívání: jako by to byly různé životy, které mají svůj počátek a mají svůj konec – kdy jeden končí, druhý začíná – důležité okamžiky – z jednoho života do druhého – okamžik kdy nepatříme nikam – okamžik zároveň krizový – potřebujeme pomůcku – jsou jimi specifické rituály – rituály přechodu – snaží se analyzovat strukturu rituálů důležité je identifikovat cíl – rituál nám umožňuje překonat období zlomu – rituály jsou v jistém ohledu krizové okamžiky – změn je celá řada – vdám se → začnu se chovat jinak → společnost na mě začne nahlížet jinak – celá řada nových povinností, nových rolí vývoj jedince má zákonitosti, pravidla – rituál je nástrojem, jak se vyrovnat s problematickými obdobími žádný člověk nežije izolovaně – v rámci komunity se mění naše role – dnes je hranice dána na 18. rok života (kulturně dané) př.: sociálně konstruované jsou role – co se čeká v různých obdobích ◦do jisté míry i u nás – nové jméno u žen – nový sociální status – v hierarchii společnosti o něco výš ◦z nějakého typu bytí do jiného typu bytí, když umíráme naše existence je někde jinde – pořádný pohřeb – aby mrtví neměli důvod vrátit se zpátky do života ◦sebevražda nebo hrozný čin, nepokřtěné dítě – narušení fungování společnosti, není pohřben na hřbitově ◦družičky mají zmást – aby nevěděli, koho si vzít V. Turner – rituály nejen zachovávají a konsolidují, ale také transformují sociální realitu lidé mají rádi předvídatelnost – proto rituály, abychom došli do předpokládaného cíle v každé společnosti nějaké překračování hranic – dosavadní zvyklosti – překročením hranice přakračujeme starý svět – objevujeme se v prostředí vakua – přechodový stav jako LIMINALITU = hranice – období, kdy se může objevit něco nového – společnost v neuspořádaném stavu – dosavadní pravidla neplatí – to co patřilo dřív, neplatí communitas – společnost nestrukturovaná, nediferenciována – rituál jako nástroj, který umožňuje přechod – je přesvědčen, že na úrovní všech společnosté můžeme zažívat tato období karneval – svátek spojen s cyklem – na konci zimy a začátku jara – veselo, barvy, lidé se sejdou na určitém místě, masky – jsme někdo jiný – nevíme kdo tam je, narušují sociální pořádek – pochodují, radují se, hodně se pije, vězení Geertz – podle kterého rituály představují formy symbolických aktivit, které spolu se symboly náboženských představ vytváření systém hodnot určující to, jak věci skutečně jsou  významy, které určují jak věci jsou a díky tomu věcem rozumíme – díky rituálu se věci stávají věcmi – stávají se srozumitelné – některé zakazují nebo povolují – umožní přeskládání struktury – mohou se měnit, ale opět pomocí rituálu rituál je vždy v kontextu dané kultury rituální chování máme kognitivně vrozené – abychom se chovali podle nějakých algorytmů to, že rituály mizí – něco se s rodinou děje – nějaká změna rituál nikdy není nereálný – propojuje v sobě představy postoje, které se týkají existence – spojujeme rituál s reálnými zkušenostmi – prolnutí – typizované formy chování – rituály z věcí – slov atd. mnohé rituální formy chování jsou spojené s lidskou biologií fyziologií – rituálně vzdát úctu poklonou – v nějakém kontextu to znamená něco, v jiném něco jiného Eliade – archaická ontologie – jak je svět vnímán, jak vzniká – Eliade vnímá svět jako specifické vyprávění – je schopno svět znovu obnovit, znovu založit – rituál podobně vnímán – může být a je nástrojem znovuzrození světa – rituál rozměr mýtu – předvádí to, co mýtus říká – mýtus je to vyřčené, rituál to předváděné všechny klíčové mýty kosmonodické jsou předvedení mýtické, podob je celá řada ◦rituál, kterým se zesiluje schopnost znovuzrození světa ◦rituál je přesné opakování, to, co se odehrálo na začátku celou řadu rituálů analyzuje – reálným předvedením mýtů, rituál – opakujeme jednou zažité vzorce VLIV NÁBOŽENSTVÍ NA SPOLEČNOST Náboženství formuluje a ovlivňuje, jak vypadá společnost a naopak role náboženských aktérů – náboženství je velmi dynamický systém, kde se utváří celá řada aspektů – systém, který je spojen s nějakými aktéry – lidé, kteří mají nějaké požadavky Náboženští aktéři role náboženských aktérů – jde zejména o otázky spojené s vlivem jednotlivých skupin charakter a role jednotlivých postav: ◦1. rovina – vztah socioekonomických skupin – K. Marx – oblast sociologie náboženství ▪ze zakladatelů sociologie, vliv je zásadní ▪1. z prvních autorů, který se pokusil definovat, jak je to se vztahem náboženství se společností – vzor, jak náboženství uspořádat → náboženství je odrazem konkrétní společnosti, konkrétních vztahů ▪materialistická základna – ideologická nadstavba odvozena od materialistické základny sociálně-ekonomické vztahy – výrobní prostředky → vytváří základ společsnoti – materiální důležité – vlastnické vztahy vytváří ideologickou nadstavba – skládá se z mnoha subsystémů – morálka, právo, nábožentsví = ideové systémy – nejsou nezávislé, neexistují sami o sobě – odrazem zájmu konkrétní skupiny dialektika – jakkoliv jsou ideové systémy odrazem vlastnických vztahů, odráží vztahy konkrétních skupin, zároveň je ovlivňují – protivit se panovníkovi = protivit se Bohu v mnoha systémech – změny do budoucna – konec světa neznamená „šlus“ – dojde k převrácení stávajícího řádu, ale nové uspořádání ideální společnosti – hnutí konec světa je tady – voláme po tom, protože je to kvůli nějaké změny – očekávají, že dojde ke konci světa – kosmický střet mezi dobrem a zlem Marxovi následovníci tuto myšlenku rozebírali dál – Engels → spis „Německá selská válka“ – radikální reforma v 16. století – v rámci jednotlivých nábožentsví musíme rozlišovat zájmy, které se tam odráží – jiné socioekonomické zájmy – dva zájmy – jiní poddaní, jiní vládci – spojují náboženství se změnou – náboženství má roli konzervantu, ale i motoru sociální změny marxistické pojetí náboženství – přes celou řadu nedostatků – důležité prvky – jedno a totéž náboženství – může být interpretován jako něco, co legimitizuje sociální změnu náboženství v sobě odráží i jiné struktury – muži X ženy Religiozita mužská x ženská  rozdělení rolí mezi muži a ženami co náboženství odráží – je odrazem nějaké mocenské interpretace nějaké sociální skupiny muž je privilegovaná osoba – klíčová skupina náboženských specialistů je složená pouze z mužů ◦Nový zákon – autoři = pouze muži ◦prvotní hřích – žena → neutrální, negativní, málo žen v pozitivní pozici ◦dominují muži, apoštolové, ženy nehrají žádnou roli ◦náboženství odráží zájmy mužů – u mnoha náboženských systémů narazíme na to, že jsou velmi ovlivněny muži univerzální religiozita X mužská a ženská religiozita ◦oficiální interpretace je v doméně mužů – obě skupiny náboženské systémy jinak interpretují a jinak je vnímají nová hypotéza – mužský výklad – oficiální náboženství, v rozhodujících věcech vystupují muži spodní proudy, lidové náboženství – neznamená to protiklady – existuje skryto, ne tak viditelně jako oficiální – ale je možná živější – mimo oficiální struktury – ženy tam hrají podstatně větší roli – babičky, matky, větší role emocí, klíčová role Panny Marie i křesťanství – spoustu prutů v jedno tělo – žádná jednotná podoba křesťanství kulturní zájmy, historické podmínky – muži a ženy prožívají systém jinak Maria Gimbutas – litevská etnografka – z výskytu ženských božstev nelze usuzovat lepší sociální a mocenské postavení ženy Matriarchát X patriarchát vykopávky střední východní a jihovýchodní Evropy – dominovaly systémy, ve kterých klíčovou roli hrála žena příroda – Matka – kult bohyně matky – matriarchát – většina archeologických nálezů byla spojena s ženou – musela se projevit ve společnosti – ženy významnou roli – vísostné historické postavení – ovládaly společnost– vládl matriarchát ke zlomu došlo tehdy, když se začaly dostávat indoevropské kmeny, které přišly s novou technologií – zpracování kovu, železa – zlom: končí masový výskyt ženských božstev – mužské síly – typické mužské božstvo – 2000 př. n. L – společnost se stává patriarchální problém: Gimbutasová zachází s nálezy svévolně – něco vykopeme – musíme interpretovat věci – analogicky, pravděpodobnost – nálezové kontexty – místo, ostatní nálezy, celá řada nálezů nejasných – není jasné, že je to něco ženského ◦konstatování, že žena hrála důležitou roli, kvalitativní, idealizuje to – soulad s přírodou, sociálně rovnostářská, všechno domluvou – jak to víte, z čeho to usuzujete → idealizace – neexistují žádné relevantní důkazy – nelze to dokázat – nenarazili jsme na společnost, kterou bychom mohli označit jako matriarchální – koncepci použila k idealistickým cílům – aby vytvořila ideální představu společnosti postavení ženy ve společnosti neplyne nikdy výlučně z náboženství – Islám ženská obřízka ◦islámský zákon – součást pojetí ženy jako méněcenné ◦v Koránu není – vysvětluje, proč v některých oblastech se s ní nesetkáme a v některé ano ▪s příchodem Islámu legimitizovalo – ale je to spojeno s danou oblastí – 4 druhy zahalování: burka lokální – Afghánistán, Pakistán – rozšířila se, protože v 90. letech centrem fundamentalismu – převzali lokální vzory – většina žen šátek – v koránu nic takového není – převzato z byzantské – křesťané ▪čádor, hidžáb, nikáb, burka Náboženské autority každá náboženská pospolitost má své náboženské autority – mají schopnost prosazovat moc – svojí vlastní vůli proti vůli ostatních jejich postavení je možné odvozovat od: ◦specifických vlastností (charismatická osobnost) – dána tím, že nositel má specifické vlastnosti – prorokuje, léčí ◦tradice – tradiční autorita – aristokracie , šlechtic, král ◦specifická pravidla – legální autorita – moderní společnost – poslanec zvolen, prezident může udělit milost – má k tomu právo ◦náboženství typy autorit: ◦charismatické autority ▪šaman – vychovává se v rámci jedné roviny, je nějak deformovaný, narodí se s placentou na hlavě, má zvláštní věc, má vize ▪prorok – obdarován něčím, co ostatní nemají – vidí do budoucna, dar, mluví s bohem ▪mystik – vidění svaté Terezy – schopen nějakého vidění, cítění – dává nějakou autoritu ◦tradiční autority ▪Cadik – judaismus – chasické komunity – spravedlivý, existuje dodnes, USA, Izrael – na začátku charismatickou autoritu – z otce na syna – duchovní aristokracie ▪král – faraonem se rodíte – otec byl faraón – někdo svrhne – tradice ▪Imám – v Islámu, Šiický Islám – z rodiny proroka Muhamada – poslední Imám zmizel, na konci věků se zas vrátí – Chalífa – přímý potomek Muhamada ◦legální autority ▪katolický kněz – vysvěcen, studuje, celibát, úkony NÁBOŽENSTVÍ JAKO PROŽITEK (základy psychologie náboženství) náboženství je vždy provázáno se společností – když poznáváme náboženství, poznáváme také danou společnost (sociokulturní kontext, historický kontext apod.) náboženství je nutné zkoumat ještě z jiné perspektivy – z perspektivy prožitku náboženské rituály jsou vhodným nástrojem k udržování sociální sounáležitosti a soudržnosti → člověk má z rituálu vždy nějaký prožitek chceme–li tento rozměr náboženství (individuální) pochopit, musíme použít jiné postupy, něž ve vnímání náboženství jako kolektivního (sociologie, historie, antropologie) → disciplínou, která nám to pomůže pochopit je psychologie psychologie – multidisciplinární pojetí (náboženství není možné vysvětlit jedním paradigmatem, lze se zabývat pouze částí náboženství) prožitek jako klíč k náboženství Počátky psychologie náboženství David Hume náboženství není vyjádřením transcendentna (tvrdila většina předchůdců) → je spíše lidským výtvorem náboženství není možné vysvětlovat jednoduše jako důsledek zbožštění vládců/výmysl kněží a panovníků (umožňoval jim udržet si vládu nad nevzdělaným davem) ◦Euheméros: náboženství jako systém úcty k bohům → vzniklo to tím, že naši předpokové začali uctívat mrtvé vládce, kteří vykonali nějaké velké činy → proměnili se v bohy a polobohy náboženství je výtvor, na kterém se podílí lidská psychika Dialogie přirozeného náboženství ◦dialogie označuje formu dialogu ◦náboženství je přirozené – je spjato s lidskou přirozeností za hlavní zdroje vzniku náboženství považoval především dva psychické stavy (emoce): strach, naděje ◦tyto emoce odráží dva zákadní rozměry lidského vědomí: ▪vědomí vlastní slabosti (pocit strachu a závislosti) ▪vědomí toho, že lidská existence je nestálá (také zdrojem strachu) → pocit naděje („nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř“) ◦vyvolává pocit, že moje existence je založena na něčem vyšším (něčem, co mě může ochránit) → něco, co mě přesahuje, je transcendentní, má charakter něčeho božského E. B. Taylor koncepce animismu ◦animismus jako nejnižší forma náboženství také vzniká na základě prožitku – vzniká na základě nesouladu ◦to, co člověk prožívá, nezáleží na okolí, je to v něm → duše ◦mám–li duši já, není důvod se nedomnívat, že ji nebudou mít i zvířata/rostliny/věci ◦čím bude lidstvo dál ve vědeckém pokroku, bude racionálněji chápat více věcí okolo sebe, bude náboženství ustupovat do pozadí vymezil vědecké studium antropologie, představitel kulturního evolucionismu D. Lewis-Williams nástěnné malby ◦paleotické nástěnné malby jako „dnešní grafitti“ – k označení území ◦ne všechny mají teritoriální význam – mohou být projevem náboženství inspirace v kognitivní psychologii (říká, že naše myšlení se evolučně vyvinulo, náš mozek/myšlení má nějaké dovednosti/kapacity/možnosti a pouze v těch se může naše myšlení pohybovat) ◦Mysl v jeskyni ◦Uvnitř neolitické mysli náboženství úzce souvisí s lidskými prožitky teorie animismu spojuje to se změněnými stavy vědomí jako takovými (X Taylor – snění) – spojeno s používáním narkotik (psychotropních látek) – i člověk v pozdním paleolitu je pravděpodobně požíval (dodnes nevíme, jestli úmyslně nebo neúmyslně) ◦intenzivnější prožitky ◦přináší i řadu otázek týkajících se smyslu – v této oblasti hledá počátky lidské religionistiky W. James americký psycholog, jeden ze zakladatelů amerického pragmatismu už v 19. století ◦etablování psychologie jako disciplíny ◦řeší se téma náboženství Druhy náboženské zkušenosti ◦shrnutí přednášek během evropského turné po Velké Británii (začátek 20. století) ◦jako jeden z prvních autorů byl přesvědčen, že i když je sociokulturní rozměr náboženství důležitý, je nutné náboženství zkoumat s ohledem na prožitek ◦diferencuje prožitky – rozeznává typy náboženských prožitků → „náboženských zkušeností“ ▪prožitky v kolektivu i individuálně (pocit sounáležitosti, individualizované prožitky spojované s mystikou – „mystické spojení“) ▪velká škála náboženských prožitků (není dána intenzitou) – různé prožívání (krátkodobé, dlouhodobé, zároveň s dalšími prožitky atd.) zakladatel psychologie náboženství, vzor i pro další sociology, antropology aj. Sigmund Freud židovský/rakouský psycholog moravského původu důležitá postava pro moderní psychologii pojetí osobnosti: vědomí, nevědomí ◦do té doby se všichni víceméně zabývali jenom vědomím ◦Freud přichází s novým pojetím osobnosti – lidská osobnost je komplikovanější, ne jen vědomí a nevědomí lidská osobnosti se skládá ze tří rovin/typů osobnosti ◦id = to – základní/bazální část lidské osobnosti, spojena s pudovostí ▪nejpřirozenější/nejautentičtější část člověka ▪pudů se nelze zbavit je možné je do jisté části kontrolovat/potlačovat ty nejsilnější jsou spojené s lidsko sexualitou ◦ego = já – jak si je člověk vědom sám sebe ▪není to vědomí, je to pouze část osobnosti ◦superego = nadjá – společenské a kultruní očekávání ▪říká, co je správné já ▪má efektivní nástroj – sociální tlak → zasouvání pudů do podvědomí není možné je potlačovat do nekonečna → nakonec se utlačované pudy projeví → projevení psychické poruchy řešeno terapií → postupné seznamování se s pudy a jejich třídění nejvýraznější je sexuální pud → Oidipovský komplex → pud syna odstranit otce a spojit se s matkou → z hlediska superega nepřijatelné → zasouvání tohoto komplexu do podvědomí → nakonec vždy vyhřezne a přináší sebou řadu psychóz jeho texty několikrát přeloženy do češtiny ◦Výklad snů – spolu s Einsteinovou teorií ralativity považován za jeden z nejdůležitějších textů 20. století ◦Tabu a totem ▪inspirace známými dobovými antropology ▪velmi výrazně ovlivněn tehdejšími názory ▪klade si otázku: Jak vzniká náboženství? je přesvědčen, že na počátku náboženství, ve kterém hlavní roli hraje Bůh (výrazná mužská postava – oidipovský komplex), je něco, co s oidipovským komplexem nějak souvisí ◦na počátku byla „pratlupa“ – sociální skupina vymezná pokrevním příbuzenstvím, nejvyšší pozici má nejsilnější člen → otec ◦po dospění synů → jejich snaha založit si vlastní tlupu → začínají toužit po vlastní matce – jediná překážka = otec → mladí samci ho zabijí – ocitnou se v chaosu (to, co potkalo jejich otce, může potkat i je, svědomí) → snaha „uchlácholit“ otce → udělají z něj předka rodu (totem), zbožští ho, vytvářejí univerzální pravidlo: zákaz incestu → začínají dějiny dvou institucí: ▪lidská společnost jako regulovaná instituce, existují v ní pravidla ▪náboženství – nástroj k odčinění špatného svědomí, vzniká jako důsledek snahy vyrovnat se smrtí otce ◦Budoucnost jedné iluze ▪lidská psychika se vyvíjí v etapách ▪první fáze se pokrývá s dětstvím, je závislý na autoritách ▪další fáze – odmítání autorit (puberta) → pouze kvůli vzpouře, ne kvůli hodnotám – trvá pouze nějakou dobu, člověk se hledá, hledá nějaké zakotvení ▪v této fázi vzdoru jedinec zjistí, že tento vzdor nikam nevede, potřebuje jistotu (je to psychicky neudržitelné) → hledání nové autority (řád, společnost atd.) – zejména autorita Boha (abstrahovaná představa ochranářského, ale zároveň přísného otce, odpoutává se od představy biologického otce, přesahuje nás) ▪představa Boha je iluze ochranářské autority, ale je hluboko zakotvená, takže má budoucnost ▪člověk se s tím může vypořádat – lidstvo si uvědomí iluzinost této autority ◦Mojžíš a monoteizmus ▪vypořádává se s jedním náboženských systémem – s judaismem (Freud byl Žid) ▪Freud patřil ke skupině Židů, která byla v západní Evropě poměrně velká a snažila se asimilovat do svého okolí – narážela na překážky dané antisemitismem, ale i na to, že část jejich vlastní kultury to vnímala jako zradu Freud tím řešil vlastní frustraci, která vznikla z konfliktu identit ▪dva Mojžíšové (princ a patriarcha) – judaismus je spojil ▪jedna z nejvlivnějších interpetací náboženství v jeho době, mnoho autorů a nábožensky založených myslitelů na to navazovalo ▪už v té době měl Freud mnoho následovníků, ale také kritiků kritika, která byla vytvářena z pozice akademických debat – Freud zjednodušuje, vybírá si, co se mu zrovna hodí kritika, která se zaměřuje na celou jeho teorii a její podstatu – je jich mnoho, ale nejvýznamější vytvořil Jung C. G. Jung byl o generaci mladší než Freud, byl nadšen Freodovým rozborem lidské osobnosti fascinace přerostla v blízký přátelský vztah Jung se jedním ze zastánců Freudovy teorie začalo docházet k názorovým střetům – velmi podstatnou součástí bylo to, že Jung začal zpochybňovat to, co připadalo Freudovi jako důležité ◦příliš materialistický rozměr (na první místo klade materialistické pudy) X lidská psychika je mnohem vyspělejší, než abychom ji využívali poze k potlačování pudů ◦začal více promýšlet strukturu lidského podvědomí, lidské podvědomí je možné dále dělit ▪individuální podvědomí – potlačování pudů jedince ▪kolektivní podvědomí – důležitější, má univerzální náplň, rodíme se s obsahy kolektivního podvědomí, jsou to archetypy (pravzory, praobrazy) ◦Jung nesouhlasil s Freudovou interpetací náboženství a s tím, že psychika je v podstatě ateistická ▪náboženství nepatří pouze do dětství/dospívání a není nutné ho překonat, k lidské osobnosti patří a hraje v jeho životě důležitou roli ▪kolektivní nevědomí je základem lidské psychiky a je tvořeno jakýmisi formami = archetypy (z řečtiny, typos = obraz/vzor, arche = staré/původní → pravzor, původní vzor/obraz) v konkrétních kulturách se mohou projevovat a jsou spojeny s konkrétními představami, jsou společné pro celé lidstvo, ale projevují se jinak spojuje je s konkrétními představami mají klíčový význam – vše, co je funkční, je reálné → v Jungově pojetí hají důležitou roli při vytváření lidské osobnosti (chápe jí jako něco, co se vytváří – člověk se narodí s predispozicemi, ale až v době smrti se člopvěk stává uzavřenou osobností, do té doby se jí teprve stává) ◦je to subjektivace – archetypy jsou vodítky v tgomto procesu, díky nim proces probíhá tak, jak má, postupně see naplňuje náboženství je vyjádřením toho, jak bychom se měli postupně stávat člověkem, popisuje tento proces prostřednictvím náboženství/mýtů můžeme lépe pochopit sami sebe náboženství není překážkou v lidském rozvoji, ale naopak lépde pomáhá pochopit kdo jsme a kam směřujeme náboženství v tomto smyslu je velmi intelektuální náboženství (negativně by chápal pánbíčkářství) tím, že se seznamujeme s náboženskými systémy, tím lépe chápeme sami sebe, chápeme, kdo jsme – stará náboženství ukazují pravdy, které naši předci zpracovali a my se již rodíme s předchozí zkušeností, s aprorními představami (podle psychologů také – matematické zákonitosti, obecně logické zákonitosti, ale Jung jde dál – zkušenosti) člověk srávně projde svým životem tak, že jím bude postupně procházet a bude se vypořádávat s překážkami, které ho potkají komparativní mytologie – sbíral mýtické texty a jejich porovnáváním se z nich snažil zjistit nějaké univerzální mechanismy (byl přesvědčen že existují, protože ty mýty kopírují původní archetypy) archetypy se nám zjevují ještě ve snech – vědomí se ve snech může projevit, protože ho nekotrolujeme ◦sny nám to sdělují specifickým způsobem (prostřednictvím symbolů) ◦je přesvědčen, že sny vyjadřují i velmi hluboce zasunuté obsahy kolektivního podvědomí další způsob sdělování jsou asociace – přeřeky ◦podle psychoanalogů žádné přeřeky nejsou náhodné ◦Jung vymyslel novou techniku – technika volných asociací Jung vnímá náboženství pozitivně jako přirozenou součást lidské osobnosti, která nám lépe umožní pochopit, jak lidská psychika funguje velký přínos v oblasti komparativní psychologie náhražka náboženství – politické ideologie – jsou patologické, příliš zdůrazňují jeden nějaký prvek, absolutizuují ho, chápou současnou krizi (politickou, ekonomickou, sociální atd.) jako důsledek krize duchovní SOUČASNÁ ROLE NÁBOŽENSTVÍ náboženství je živý fenomén, který bude ovlivňovat naše chování v západním světě převládal pocit, že se náboženství bude ztrácet nebo že vymizí 18. století pohled staví do protikladu náboženství a moderní společnost – vnímá něco, co je opakem nebo překážkou Sekularizace koncept sekularizace – proces, který je typický pro moderní společnost – urbanizace, industrializace, dělba práce proces vytváření společnosti, postupné náboženství na okraj, marginalizace – menší význam ne v jiným společnostech nejblíže k pojmu sekularizace – (politické debaty) postupný proces marginalizace náboženství sekularizační teze – onen proces snižování významu je nutným procesem modernizace sekularismus – ismus = ideový systém – ideologie, přesvědčení říká, že náboženství nemůže hrát a nesmí v naší společnosti důležitou roli proces snižování významu náboženství je nezbytný, nutný pro tvorbu modernizace Stát ve vztahu k náboženství Česká společnost, Skandinávské, Francouzská, španělská, britská – sekularizované neznamená, že jsou striktně sekularistické má příčiny, které nejsou identické s ostatními – máme jinou historickou zkušenost, jiný politický systém – ne vždycky jeden faktor může ovlivnit vztah k náboženství ČR – 20 % nábožensky založené Slovensko – 70 % neexsituje společnost, v níž by náboženství nehrálo roli ◦liší se typ náboženství – tradiční skupiny (silné), nárůst nedůvěry k náboženství – oslabuje se vliv nějakého typu náboženství Češi – řeknou, že jsou nevěřící – „nejsem členem aktivní tradice“, ale věří v nějakou energii, vyšší sílu → má náboženské představy, ale jsou mimo náboženské tradice „Něcisté“ – „věříme v něco“ – říká Halík prošlo transformací, že náboženské představy mimo náboženské tradice jedna instituce monopol – v Evropě nefunguje – je zbourán monopol jako takový – náboženský život je mimo instituce – individualizace – konfekční, nemáme být na to být originálem, pomáháme si nástrojem – každý z nás má nějaké originální náboženství – vybíráme si to, co se nám nabízí – díky globalizaci, dochází k tomu, že si můžeme vybírat z velkého množství spektra náboženství. naprostá většina si vybírá z náboženských systému prvky patříme k nejvíce pověrčivým systémům – horoskopy, kartářky – jdou nahoru skákat na konspirační teorie hauxy, náchylní věřit absurdním teoriím nevěříme institucím – ale ano prezidentovi, armádě náboženství nemá jednu podobu – jenom toto je náboženství – není to tak religionistika umožňuje vysvětlit, co je to náboženství → náboženství je celá řada specifických funkcí ve společnosti i v individuální oblasti – je také důležitým nástrojem, aby náš život byl vnímán, že má nějaký smysl některé systémy mohou hrát stejnou roli jako náboženství, např. komunismus – komunistická mytologie Způsob vnímání světa a uvažování o něm náboženství je mnoho vrstevnaté, v některých období mnohem více než v jiných v průměru se lidé mají lépe, než se měli předci – méně mrtvých, bezpečnější radikální náboženské skupiny – vychází z vlastní zkušenosti – svět je natolik komplikovaný, že mu nerozumíme, klade na nás celou řadu nároků, které když nesplníme – neúspěch v tom světě přestáváme světu rozumět, bojíme se ho, stává se proti nám nepřátelský → potřebujeme viníka → EU, dříve Židé – nedokážeme to pojmenovat ◦neexistují dobrý a špatný – prolíná se máme tendenci se připojovat k novým náboženstvím – nemáme existenční problémy, ale existencionální nepřehledný svět jednoduše vysvětlí – stačí dodržovat nějaká pravidla, velmi jednoduchá ◦pocit vyvolenosti – i tím jsou skupiny přitažlivé – musíme si uvědomit náboženství je zakotveno velmi hluboce v lidské psychice – jsme schopní i vnímat svět, ale jinak K ČEMU JE RELIGIONISTIKA DOBRÁ dopomáhá nám pochopit současné fungování společnosti náboženství je fenomén, kdy šlověk je schopen vytvářet kulturu, nadstavbu nad svůj život poslední desetiletí ukazují, že náboženství není jen něco, co lidstvo doprovází, ale pravděpodobně bude lidstvo dlouho doprovázet do budoucnosti