ÚVOD DO JUDAISMU PDF

ÚVOD -​ bejt kahal - místo setkání (synagoga) -​ mystika → často při úpadku -​ nejen náboženství - kultura -​ antisemitismus - křesťanské kořeny JUDAISMUS V KONTEXTU ŽIDOVSKO-KŘESŤANSKÉHO DIALOGU -​ 2. Vatikánský koncil → rozhodnutí, že judaismus není ,,nepřátelský” -​ na Západě vý...

ÚVOD -​ bejt kahal - místo setkání (synagoga) -​ mystika → často při úpadku -​ nejen náboženství - kultura -​ antisemitismus - křesťanské kořeny JUDAISMUS V KONTEXTU ŽIDOVSKO-KŘESŤANSKÉHO DIALOGU -​ 2. Vatikánský koncil → rozhodnutí, že judaismus není ,,nepřátelský” -​ na Západě výuka judaismu už v 50. letech 20. stol. x na východě až v 90. letech -​ do 2. vat, koncilu judaismus vnímán jako ,,degenerované” náboženství, židé jako spodina společnosti -​ zprvu konflikt ideologie → křesťanství původně židovská sekta -​ 1. stol. n. l. - krize chrámového judaismu → křesťanství + rabínský judaismus -​ v průběhu 1. stol. křesťanství ztrácí židovskou podobu (vstup ,,pohanů”) → vrchol ve 4. stol. - zisk polit. moci -​ pronásledování židů křesťany → až s křížovými výpravami -​ počátek segregace (ghetta, označující znamení, vyloučení z určitých zaměstnání) -​ mýty antisemitského rázu -​ v novověku vyhnáni z některých oblastí -​ osvícenství → kritika náboženství + kritika antisemitismu → reformní snahy zahrnout židy do společnosti -​ haskala - židovské osvícenství → integrace do společnosti -​ konec 19. stol. - krize → 1WW → aktivizace rasového antisemitismu -​ po 2WW vznik státu Izrael (1948) -​ politický dohled nad Palestinou (Britové) -​ emancipace, socialistické systémy -​ nové pohledy na judaismus - 1965 Nostra aetate VZNIK JUDAISMU -​ biblické dějiny → teologie dějin -​ protojudaismus ( ,,proto” → nejsou písemné doklady, jen hypotézy) -​ hist. kontext: -​ do 90. let 20. stol. → většina biblistů se opírala o přesvědčení, že biblické příběhy jsou založené na pravdivých událostech → nebylo tomu tak (v kanaánské oblasti městské státy pod vládou Egypta - několik stol. (ne tedy jen Hebrejci) -​ na přelomu 12/13 stol. př.n.l. (pozdní doba bronzová) → východní pobřeží rozvráceno nájezdy mořských národů (pelištejci, vešeši atd.) → rozvrat významných říší (Chetité, Mykény, Egypt) → vliv na Kanaán → společensko-ekonomická krize → některé chudší skupiny se vzbouřily a odešli z bohatých měst do judských hor → tvorba rovnostářských vesnic (moderní izraelská archeologie odkryla zbytky vesnic - zde žádný pozůstatek kultu (x Kanaán - pohanství - obětování i lidských obětí různým bohům)) - pravděpodobně tedy nové náboženství (nenašlo se nic - bohaté hroby, kultické pozůstatky, pozůstatky vepřů) -​ pravděpodobně pastevci/zemědělci -​ 9. - 8. stol. př.n.l. - cca 160 000 obyvatel -​ pravděpodobně se s těmito skupinami spojili o někteří egyptští otroci - abiru (apiru) → pravděpodobně budování nové (lepší) společnosti  -​ na základě těchto vesnic vzniká nejprve Izrael (sever) a pak Judsko (jih) -​ spojení těchto dvou království bylo jen v náboženství (v realitě pravděpodobně ne) -​ severní království rychlejší rozvoj → pěstování vína, oliv, rychlé rozvinutí stratifikace společnosti, 1. známá dynastie - Omriovci -​ severní stát politicky výrazný → 722 př.n.l. dobyt Asyřany → deportace většiny obyvatel x část obyvatel (hl. elity - kněží) utekla do Judska → přinesení kultury severního státu do Judska (Elohim ze severu, Jahve z Judska) → prudký rozvoj jižního státu -​ 8. - 6. stol. př.n.l. -​ král Chizkijáš (8. stol.) - monoteistická reforma (pravděpodobně nechal vybudovat Jeruzalémský Chrám - neví se jistě - nelze provést archeologický průzkum, protože na místě Chrámu stojí Omarova mešita a Al-aksá -​ po smrti Chizkijáše jeho syn Menaše - podpora pohanských kultů, hospodářský rozkvět -​ po smrti Menašeho jeho syn Amon -​ po smrti Amona jeho syn Joziáš - znovu monoteistická reforma, konec jeho vlády → války mezi Egyptem a Asyrskou koalicí → 609 př.n.l. tažení Egypťanů do Sýrie → Joziáš se Nekovi (Egypt) postavil - Neko ho usmrtil → začátek krize vrcholící Babylonským zajetím -​ biblické příběhy se uceleně objevují až od 7. stol. př.n.l. → teologické metafory - nelíčí pravdivě historické události -​ vedle nepřímých archeologických nálezů jediný důkaz o vývoji židovského náboženství -​ Chizkijáš a Joziáš (pravděpodobně) předlohy všech důležitých postav v Bibli (David, Šalamoun, Mojžíš..) -​ Egyptský Exodus pravděpodobně neexistoval VÝVOJ NÁBOŽENSTVÍ V BIBLI -​ 3 biblické cykly → dějiny teologie judaismu -​ 1. cyklus: cyklus patriarchů (Gen 12 - 50) - prvky raného protojudaismu -​ 2. cyklus: cyklus Mojžíšův (Ex, Lev, Num) - vznik protonárodní identity → kolektivní zaslíbení -​ 3. cyklus: deuteronomický cyklus (Deut, Jozue, Soudců, Sam, Královská) - formování vyvoleného lidu Bohem -​ 1. CYKLUS - PATRIARCHŮ -​ individuální vyvolení -​ 3 příběhy - Abrahám, Izák, Jákob -​ téma rodícího se monoteismu -​ základní kámen nového náboženství spočívá v odchodu (počátek vyvolení) - klan Teracha opouští město Ur -​ Abraham se vydává na západ - přebírá z Mezopotámie ekonomickou a hospodářskou organizaci (výdobytky bohaté civilizace), přizpůsobuje se nomádskému životnímu stylu, novému jazyku -​ 1. rysy nového náboženství (x jiná náboženství) → tiché klidné rozjímání (x hlučné kulty), hledání spravedlnosti pro všechny, uznání každého člověka  jako jedince, boj s idoly, optimistická víra v život a jeho naplnění (x posmrtný kult), odklon od hierarchie, posmrtný život není tématem -​ zakládání svatostánků jednomu bohu -​ snaha pěstovat dobré vztahy se sousedy -​ obřízka - znamení nového vědomí vztahu s Bohem -​ legální nabývání pozemků - koupě, ne násilné uzmutí -​ snaha zachovat monoteismus (manželství se ženami téhož národa) -​ postavení žen → už disponují určitou mocí (někde např. i moc výkonná, odporují mužům x kontrast s okolními kulturami) -​ Jákob přichází do Egypta → Josef ve službách faraona → Hebrejci se přistěhovali do Egypta a dařilo se jim tam dobře → stabilní vnitřní organizace -​ 12 kmenů - v jejich čele knížata (nasim) ((dnes titul izraelského prezidenta)) -​ kmeny → složené z klanů → otcovské domy (zastupovali skenim - ,,starší” → rada starších - eda) -​ 2. CYKLUS - MOJŽÍŠŮV -​ kolektivní vyvolení -​ Bůh si pro své zjevení zvolil národ (který se organizoval po několik generací) - odmítali autoritářství, udržovali řadu tradic, které Tóra legitimizovala -​ prostřednictvím Mojžíše se jim Bůh zjevuje (keř, 10 ran, ohnivý sloup…) -​ triptych boží identity → Bůh se poprvé zjevuje - 3x (Egypťanům, během putování pouští, před vstupem do Kanaánu) → svědčí o tom, že Bůh svoji podstatu zjevuje až kolektivně -​ 3. CYKLUS - DEUTERONOMICKÝ -​ Židé přišli do Kanaánu -​ v čele lidu Jozue -​ cyklus budování spravedlivé společnosti v Zaslíbené zemi -​ opakování Smlouvy s Bohem -​ kniha Jozue → realizace společnosti během dobývání Kanaánu -​ kniha Soudců → ideální fungování hebrejské ,,republiky” → vybírání soudců během krizí -​ Hebrejci chtějí mít krále → ustanovení 1. králů (Saul, David, Šalamoun…) -​ vláda krále Šalamouna → rozpad království na sev. a jižní -​ politické snahy 7. sto. př.n.l. → pravděpodobně na základě opravdových panovníků té doby -​ Jozue znovu zavádí obřízku - vítězí nad Jerichem, postupně dobývá Kanaán a rozděluje ho mezi 12 kmenů → nad ostatními národy tohoto území cherem - klatba (likvidace - aby vnější národy neovlivňovali izraelské náboženství + nepřátelství okolních národů) -​ cherem hebrejci většinou nepraktikovali -​ hebrejci při příchodu do Kanaánu v době bronzové x ostatní národy v době železné -​ Jozue - rozdělení na kmenový katastr → sev. a střední část země mezi většinu kmenů, jih mezi Judu a Šimeona -​ kmen Levi žádné území (z Bible - Levi odkázán na milost svých bratří ježto vyvraždil vesnici muže, který znásilnil jeho sestru) → měli jen několik tzv. útočištních měst - každý, kdo spáchal nějaký přečin se zde mohl skrýt a nemohl být potrestán  -​ konec knihy Jozue → ,,federální smlouva” mezi kmeny → Jozue sepsal i do Tóry → založení hebrejské ,,republiky” (13.-11. stol. pod vedením šoftim - soudců) -​ kniha Soudců → pravomoci šoftim byly omezené → občas na nich lid požaduje královské zřízení -​ postupně lid přebírá praktiky pohanů (přílišná volnost ve společnosti) -​ obrana před výpady nomádů z východu a před útoky domácích nepřátel → nutná závislost hebrejců na kanaánských městech - chybí otrokářská síla rovnostářská společnost v protoizraelských vesnicích -​ hebrejská společnost velice gramotná, ale jinak zaostalá (úroveň doby bronzové) x sousední národy -​ přes odpor soudců náboženský synkretismus (směšování, přebírání cizích kultů), smilstvo x nenajdeme ale kult mrtvých nebo lidské oběti (až na jednu výjimku) -​ sváry mezi kmeny, nejednotnost, porušování Tóry → potřeba nového uspořádání → poslední soudce/první prorok - Samuel -​ Samuel ustavuje monarchický režim → jako 1. krále pomazává Saula -​ Saul → tvorba funkční armády, náboženská reforma x nedrží se Boží vůle → slábnutí autority → Samuel povolává nového krále - Davida → Saul se snaží Davida zabít -​ David bojuje proti Pelištejcům (Saul je jimi poražen → páchá sebevraždu) -​ novým králem (1010 př.n.l.) David - boje mezi Davidem a Saulovými nástupci -​ král musí být pomazán (mašiach - pomazaný → tím se jeho osoba stává posvátnou) -​ titul krále dědičný, ALE!! král nedisponuje božskou mocí/není božskou identitou (x okolní starověké civilizace) -​ moc krále omezena kontrolou lidu (proroky) -​ dopouští-li se král křivostí vůči lidu, může být odvolán -​ David - buduje město Jeruzalém, správní + vojenské zásluhy (i náboženské), nechává do Jeruzaléma přenést Boží schránku, reorganizace liturgie (tradice babyl. Talmudu), přichází s myšlenkou postavit Chrám → staví až Šalamoun -​ Šalamoun 970 př.n.l. králem - 2 knihy Královské, velkolepá vláda, krize spojeného království po jeho smrti CHRÁM -​ podle Bible - postaven Šalamounem cca v 10. stol.př.n.l. -​ nejvýznamnější náboženská instituce až do zničení Babyloňany (586 př.n.l.) -​ popis 1. chrámu na několika místech v Bibli -​ 2. Královská -​ Kroniky -​ atd. c: -​ Bet ha-mikdaš (posvátný dům) -​ mnoho tisíc dělníků -​ kamenný, obdélníkový tvar, 3 části → předsíň (ulam), hlavní kultovní síň (hechal), svatostánek (kadeš ha-kadeš) -​ zdobení drahými kovy, dřevem (cedr), drahokamy -​ cca 30 m dlouhý, 10 m široký, 15 m vysoký -​ stěny svatostánku zdobné -​ do svatostánku směl vstoupit jen velekněz a to jen jednou za rok (jom kipur)  -​uvnitř svatostánku - boží schrána (archa úmluvy) -​ po dobytí Kanaánu v různých svatostáncích → v 1. Chrámu -​ obsahem schrány → 2 desky Boží smlouvy (podle rabínské tradice i zbytky původních desek a hůl, kterou měl Mojžíš) -​ nad archou úmluvy zavěšeni 2 pozlacení cherubíni → symbol Boží přítomnosti -​ hl. kultovní sál: -​ stůl pro obětní chleby -​ 10 menorot -​ různé oltáře denní potřeby -​ předsíň -​ před vstupem do kultovní síně -​ před předsíní 2 sloupy (jakín a boaz) -​ venku bronzové moře - k rituální očistě kněží -​ venkovní oltář -​ kolem Chrámu vnitřní dvůr pro kněze a služebníky (obyčejný lid nesměl) -​ oddělení žen a mužů zavedeno až za krále Heroda -​ denně modlitby a oběti (za hříchy, děkovné atd.) -​ zápalné, přídavné, pokojné oběti -​ oběti přinášeny neustále (i o šabatu) -​ v předvečer Pesachu byl v Chrámu obětován beránek -​ během šavuotu přinášeli Izraelci desátky -​ po smrti Šalamouna rozdělení království na Judsko a Izrael (podle Bible - v realitě pravděpodobně nikdy spojená nebyla) -​ Judsko pod vládou davidovců x Izrael přechází do rukou odpůrců davidovské dynastie → dle arch. důkazů se Izrael vyvíjel rychleji x podle autorů Královských a Kronik jinak -​ severní Izrael nesl odpovědnost za schizma → následkem toho postupné vyvražďování královských dynastií -​ Izrael je za své hříchy trestán nájezdy Aramejců a Asyřanů → vyvrátili v 8. stol. př.n.l. -​ vývoj Judska (podle Bible 1,2 Královská) -​ několik ,,zlých” panovníků, ale i dobrých -​ Judsko nevydáno do rukou nepřátel -​ za krále Joziáše (2 kniha Kronik) - usmrcení Nekem -​ náboženská reforma Joziáše (2 kniha Královská) - vymycování kultu, obnovení Chrámu, nalezení knihy Tóry (pravd. Deut) -​ Babylonské zajetí - 586 př.n.l. → završení 1. vývojové fáze judaismu (zánik Chrámu a království) -​ sjednocení kultu KNĚŽSKÝ JUDAISMUS (V OBD. 2. CHRÁMU - KONEC 6. STOL. PŘ.N.L. - 1. STOL. N.L.) -​ normativní obd. -​ vznik psané tradice -​ bet ha-mikdaš - 2. chrám -​ řada archeologických nálezů i psaných dokladů x mnoho nejasností -​ Judsko + diaspora (od návratu z Baby. zajetí) 538 př.n.l. - povolení od Kýra Velikého - dekret podle kterého se mohli vrátit do Judska a obnovit chrám -​ 538 - konec 1. stol. př.n.l. - hlavní role kněží (nahradili krále) - hl. nositelé judaismu (proto kněžský (normativní) judaismus) -​ po zániku davisovské monarchie - kněží hl. nositelé židovské identity (prostředníci mezi lidem a Bohem) -​ judští kněží - kasta -​ příslušnost ke kněžské kastě - původ (až do 1. stol. př.n.l. - rodina Sádoka - Sádokovci - vedoucí kněžské kasty v Judsku), později i původ odvozován od Arona -​ od nejstarších dob (přesně nevíme, kdy proces začal) do kněžské dynastie Hasmoneovců - vyšší kněžské kruhy (kniha Ezdráš atd.) -​ Levité - nižší kněžské kruhy -​ moc kněží narostla po návratu z Babylona -​ 1. se vrátili Sádokovci, druzí Aronovci - (údajně), podle jiných interpretací Aronovci zůstali v Judsku meanwhile Sádokovci v deportaci v Babylonii (neví se) -​ Sádokovci a Aronovci se nakonec sloučili (Ezdr. 7) x Hasmoneovci v otázce postu velekněze -​ jména některých kněží ze Sádokovsko Aronovské linie v Bibli (Ezdr, Makab) -​ Tosefta (Talmud) - dělení kněží na osm kategorií v obd. 2 chrámu: 1. velekněz (kohen ha-gadol - ze sádokovskoaronovské linie, pomazaný - mašiach ((později pomazání nahrazeno investiturou - zanikla s chrámem - přenášení ,,posvátné moci” z jednoho velekněze na jiného))), 2. kohen - kněz pomazaný pro válku 3. představený kněží - sagan ha-kohanim (velekněz neměl dohled nad ostatními knežími - to měl představený) 4. představený stráží (roš ha-mišmar) 5. chrámový dozorce (amarkal - ,,správce” chrámu - na starosti čistotu, chod chrámu) 6. pokladník (kizbar - na starosti finanční záležitosti chrámu) 7. řadový kněz (kohen hediot) 8. Levité (pomocník řadových kněží) -​ dále se dělili do 24 skupin - střídání v chrámové službě během 48 týdnů (1 rok hebr. kalendáře) -​ během služby v chrámu byl kněz odtržen od rodiny, neměl čas na osobní hygienu atd. -​ povinnost kněží (mimo službu v Chrámu) - výuka Tóry, studium Tóry (k nim se postupně přidávali i laici - později sofrim) -​ levité nevyučovali Tóru - dohlíželi na bezpečnost v Chrámu a administrativní úkoly -​ titul velekněze po exilové době - dědičný (před zničení 1. Chrámu nebyl tento titul pravděpodobně znám) -​ polit. zodpovědnost kněží - až v helénském období -​ velekněží - různé náboženské fce, zastupování lidu politicky (konec 4. stol. př.n.l.) i duchovně -​ fce velekněze až do smrti (když zemřel násilnou cestou - symbolický význam oběti (?)) -​ jednou za rok mohl velekněz vstoupit do svatostánku chrámu - na jom kipur (den smíření) -​ cca od po. 5. stol. př.n.l. knesset ha-gadol - velké shromáždění (předchůdce sanhedrinu) - předsedal velekněz -​ oděv (popsáno v Exodu 28), bydliště velekněze - rozdílnost od ostatních kněží -​ efod - nárameník spojené zlatým pásem - na každé straně vyryto šest jmen kmenů Izraele (symbol, že nese na ramenou celý Izrael) -​ tas - náprsník/štít - dodnes replika tasu na Tóře - zdobilo ho 12 drahokamů různých barev (s názvy jednotlivých kmenů)  -​ purpurová (v Talmudu něco mezi purpurem a modrou - z nějakého šneka v oblasti Galilejského jezera) říza přes bílou tuniku - dole zdobená zlatými zvonečky a granátovými jablky -​ pokrývka hlavy - ,,turban” - pravděpodobně připomínající egyptské turbany - zlatá rozeta s nápisem ,,svatý Hospodin” -​ spodky - jako jediný z kněží -​ za vlády Heroda - jmenoval do fce velekněze toho, kdo mu nejvíc zaplatil (od r. 37. př.n.l. do zániku Chrámu - úpadek) -​ příslušnost ke kněžské kastě - dodnes ve jménech -​ vedle 2. chrámu existovaly i jiné chrámy (menší - fungovaly i v době exilu) -​ např. v Elefantině (zde nalezena kopie 2. chrámu), Betesim… -​ každé významnější město v Judsku - menší svatostánek -​ kromě kněží a levitů v chrámu i jiní ,,zaměstnanci” -​ fyzická podoba chrámu po Herodově přestavbě - jediné co se dochovalo - neví se, jak chrám vypadal předtím (popis jen v Bibli - Ezdráš 6, 3-4), pravděpodobně velmi podobný 1. chrámu, jen větší, mnoho vzácných darů od perských panovníků atd. (po dobytí Římany přeneseny do Říma) -​ chrámové nádvoří přístupné jen rituálně čistým judejcům (ještě před přestavbou pravděpodobně i ženy - rozlišení mužské a ženské části až za Heroda) -​ mechica - oddělení mužů a žen -​ centrum 2 chrámu - nádvoří s oltářem -​ neustálé přinášení obětí + další kultovní praxe -​ pravidelné modlitby (ranní, polední, večerní) -​ chrámový zpěv a instrumentální hudba (Ezdr, Nehem) -​ zvířecí oběti i mouka, víno a oleje -​ několik kategorií oběti (Lev 1-7) - zápalné za hříchy (chatat - spálení celého zvířete), oběti smírčí (ašam - část masa kněžím, část rodině, tuk, šlachy, orgány - zápalná oběť Bohu), přídavné kněžské oběti atd. -​ systém rituální čistoty (Lev 11-15) - zavazoval všechny, kteří se měli účastnit liturgie -​ v perském období - různé svátky zemědělského původu (např. pesach - se začátkem sklizně ječmene, šavuot, sukot) -​ slavení šabatu - striktní dodržování pravděpodobně až v perském období po obnově chrámu -​ zavedení roš chodeš, dodržování šmita (šabatického roku - každý sedmý rok jsou pole, stromy atd. ponechány ladem), svátek troubení – roš hašana - nový rok, jom kipur (pravděpodobně i v obd.1. chrámu) -​ pravidelné slavení svátků - poutní svátky (pesach (důkaz z pesachového papyru), šavuot (6. a 7. den sivanu), sukot (svátek stánků)) -​ část kněží rediguje Bibli (Tanach/Mikra (písemná tradice)) - vedle chrámu nejdůležitější kultovně duchovní odkaz tohoto období (mnoho teorií vývoj biblických textů - pravděpodobně práce na Bibli započali už v exilu - nutnost upevnění náboženské a etnické identity, zničení 1. chrámu - likvidace prorocké instituce a královské dynastie - nutnost zachovat náboženské a etnické identity - skupina kněží i učenců-laiků s přístupem k písemným zdrojům usoudili, že je třeba zachovat, sjednotit, doplnit a vdechnout novou ideologii své tradici - 4 vrstvy textů (J, E, D, P) -​ výzkumy 80. a 90. let 20. stol. - názory, že Bible byla redigována právě kněžími -​ ((R. Rendtorff - Hebrejská Bible a dějiny - úvod do starozákonní lit.)) → kniha o pramenech Bible -​ ((Friedman - Who wrote the Bible)) → kniha o pramenech Bible -​ J - jahvistická tradice (např. Gen 2, 6, 7, 8, 38,, Ex 34, příběhy kmenů Ruben, Šimon, Levi, Juda → Bůh označen tetragramem, cca obd. 2. pol. 9. stol. - 2. pol. 8. stol., autory vysoké kruhy (aristokraté, ne kněží) v Judsku (muži, ale možná i ženy)) → nejstarší prameny/vrstvy -​ vznik na jihu - v Judsku -​ E - elohistická tradice (Gen, Ex, Num) → nejstarší prameny/vrstvy -​ vznik na severu -​ (např. Gen 1, 20, 22, Ex 32, Num 12, příběhy kmenů na severu - Zabulon, Isachar, Benjamín, Neftalí, Manase, Efraim → v těchto textech Bůh označován jako elohim) -​ autoři spíše kněží - Levité ze Siloe -​ texty tradic J a E → řada příbuznosti i odlišností, doplňují se, ale i protiřečí -​ konec 8. stol. - sever vyvrácen Asyřany → po útěku kněží do Judska pravd. došlo k prvnímu sloučení těchto dvou tradic (zachovaly se tradice jmen Božích) -​ D - deuteronomická tradice (Dt, Jozue, Soudců, 1.,2. Samuelova 1.,2. Královská) -​ jasnější původ -​ 7. stol. př.n.l. -​ inspirována monoteistickou reformou krále Joziáše -​ po rekonstrukci Chrámu -​ z Judska -​ koncept dějin formování izraelského lidu (od putování pouští přes dobývání Palestiny, vytváření rané pospolitosti až do počátků království až po rozpad jednotného království a postupný zánik Izraele a Judska) -​ 4 základní témata - věrnost Bohu, davidovská smlouva (dynastie), centralizace náboženského života v Jeruzalémě, existence Tóry -​ zajištění živobytí všem kněžím -​ posílení významu krále souběžně s omezením jeho moci -​ návrat k vedení válek na základě kmenové účasti -​ absence zmínek o veleknězi -​ napsány někdy před rokem 622 př.n.l. -​ autorem pravd. Levita původem ze severu - elohistická tradice -​ optim. tón → ten zaniká popisováním událostí kolem zničení Chrámu → text musel projít aktualizací → 2 vrstvy Dt textů (D1 (původní text z doby královské) a D2 (hl. poslední 2 kapitoly 2. Královské, cca po roce 527 v Egyptě)) -​ P - priester schrift (kněžský spis) -​ vzniká v Babylonském zajetí, částečně v Egyptě, dál také po návratu z Bab. zajetí do Judska -​ autory kněží -​ nejširší, nejnovější -​ vycházeli ze starších (i ústních) pramenů → nová ideologie pro potřeby doby -​ obsah a rozsah - neexistuje jednoznačný názor -​ obraz kultových institucí a zákonů (všude kde jsou v Bibli zmínky o zákonech, nejvíc Leviticus, nejméně v Dt, prvky ve všech knihách - i proroci a spisy (píseň písní, pláč, kronik, Ester, Daniel atd.))  -​ dnešní podoba Bible → poslední, kteří se na tvorbě Bible podíleli -​ sádokovští a aaronovští kněží + kněžské školy -​ od 5./4. stol. př.n.l. - postupná kanonizace textů -​ poč. 2. stol. př.n.l. - Bible pravd. v dnešní podobě -​ konec 2. stol. př.n.l. - Bible přeložena do řečtiny -​ obvykle tvrzení že Bible uzavřena až v 90. stol. n.l. (pravděpodobně chybné) -​ soferim - intelektuálové (písaři) vedle kneží také podíl na tvorbě Bible a vzniku velkého shromáždění (kneset ha-gdola) -​ kneset ha-gdola -​ pravd. po zániku prorocké instituce - po zničení Chrámu (cca 6. stol. př.n.l.) -​ počet členů neznáme přesně -​ instituce, která uzavřela Biblický kánon → omezila na 24 knih -​ aplikovala a komentovala zákony Tóry - nařídila preventivní předpisy pro jejich dodržování (to co je později v Talmudu) -​ preventivní předpis - aby člověk nedošel k porušení desatera - je např. kašrut - rituální porážka (např. přísný zákaz konzumace krve - symbol násilí) -​ výuka a překlady Tóry -​ veřejné četby Tóry v pondělí a ve čtvrtek -​ organizace společných modliteb -​ vydali modlitbu šmone esre → amida - modlitba ve stoje - základ tří denních modliteb -​ vydali modlitbu šma jisrael -​ vydali řadu požehnání (např. po jídle) -​ prosazování striktního dodržování šabatu -​ kodifikace náboženského židovského života v praxi -​ postupně z něj vznikl jako sanhedrin (rada starší/geruzia) -​ 70 nebo 71 členů (není jasné kvůli diskuzím rabínů v Talmudu) -​ v čele velekněz -​ kněží i laici -​ politická i náboženská pravomoc -​ politické zastoupení (4./3. stol.) judského lidu před cizinci -​ vydával různé dekrety - gezerot (jejich přepisy a rozšíření v Mišně) a nařízení - takanot -​ schvaloval volbu velekněze, zásahy vůči sektám, schvalování rozsudků smrti (např. Ježíš) -​ právní procedury sanhedrinu popsány v Talmudu (traktát sanhedrin) -​ po zničení 2. chrámu sanhedrin rozprášen → vznikl tzv. laický sanhedrin - pokračoval v činnosti původního sanhedrinu - chybí velekněz → zaniká na poč. 5. stol. n.l. - dodnes neobnoven (1. neúspěšný pokus na obnovu sanhedrinu císařem Napoleonem) -​ chrám, sanhedrin, Bible → základ tohoto období -​ vedle normativního kněžského judaismu také vznik nových ideologií (rozdělení i štěpení židovstva) -​ vlivy eschatologické - souvislost s povstáním Makabejských, mystická lit (např. kniha Daniel a apokryf Henoch) - odpor vůči cizím nadvládám, stopy perských vlivů, inspirace starými prorockými tradicemi, víra v to, že čím víc a rychleji budou židé dodržovat Boží zákony, tím dřív budou vysvobozeni, mezi  masami i elitami, hl. linie - Boží řád vesmíru byl vyvrácen silami zla - bude nastoleno věčné Boží království, hl. v Judsku -​ vlivy - prorocké - rozšířeno všude - nejvíce v Judsku, v době královské - prorok vyvolen a určen veškerému lidu, autenticita proroka, judský prorok mohl kritizovat krále - dostávali se do konfliktu s autoritami, po zániku davidovské dynastie zaniklo i klasické proroctví → poté se proroctví orientovalo na budoucnost (mělo doložit konec časů/příchod mesiáše) -​ vlivy - mesiášské - zrod z královské investitury pomazání - původně král nebo velekněz, který byl při uvedení do své fce pomazán → s korupcí a později se přestalo praktikovat pomazání. Návrat pomazaného se začalo stávat něčím utopickým - někdo z davidovské linie, kdo měl zachránit židovský lid. Útlak té doby vedl k idealizaci dob starých–. Mesiáš měl obnovit dobu spravedlnosti. Kolem roku 0 judejci opustili koncept čistě lidského mesiáše v jedné fci, nebo věřili v příchod několika mesiášů zároveň -​ vlivy - gnostické - pravd. původ z Persie, soustředění na postavu ,,Syna člověka” - nadlidská bytost (částečně božská, částečně lidská identita) - vliv na křesťanství -​ neexistovala žádná náboženská autorita, která nemohla regulovat všechny frakce/směry náboženství -​ relativní svoboda slova → některá hnutí si nárokovala politickou a náboženskou samostatnost -​ hl. náboženská hnutí v obd. 2. Chrámu → lidový i intelektuální původ, důsledek úpadku tehdejší doby -​ saduceové - od velekněze Sádoka, 2. stol. př.n.l. - když si Hasmoneovci přisvojili roli velekněze x proti nim saduceové, vyšší aristokratické třídy + rodina Onjakovců, později se stavěli proti Herodovi a Římanům, zanikají s 2. Chrámem, jejich doktrína není doložena - pravd. neuznávali apokalypticko mystické idee, podíleli se na tvorbě Halachy -​ farizeové - ,,farizej” - perušim - vysvětlit/oddělit - poprvé termín v díle Josefa Flavia, vyvinuté z okruhu zbožných - chasidim, dělili se na mnoho skupin, hlásili se k sofrim - písařům, podporovali Makabejské a Hasmoneovce, 1. stol. př.n.l. se stáhli z politiky do duchovního odporu. Položili základ rabínské kultuře. Vytvářeli bratrstva/komunity, zakládali vlastní školy, disputace o právních metodách, konflikty se saducei, meditace a praktikování zákona, hl. elementem učení Halacha (v ucelené podobě už ve 2. stol. př.n.l.), vytvořili 613 micvot - 248 pozitivních, 365 negativní/zákazy. Víra ovlivněna eschatologií a mesianismem. Věřili v anděly i ve vzkříšení. Očekávali vysvobození duchovní cestou. -​ esejci - termín nejistého původu, společné kořeny s farizei - oddělili se ve 2. stol. př.n.l., usídlili se v Kumránských jeskyních - utvořili ,,utopické” společnosti - dělení, společná práce atd., formovali rozptýlené misionářské skupiny, část v celibátu, věnovali se studiu a interpretaci Bible, očekávali příchod několika mesiášů zároveň, zanikají po represích na judské poušti po dobytí Masady, v 8. stol. jejich rukopisy využívali Karaité -​ nazorejci - hnutí kolem Ježíše Nazaretského, judští křesťané, jeho první učedníci, přijímali i pohany (Řeky a Římany) - vnější i vnitřní konflikty ohledně praktikování Tóry. Po r. 70 (zničení Chrámu) opustili Jeruzalém - někteří  splynuly s křesťany, jiní s ostatními židy pod rabínským judaismem (zanikli, ve 20 stol. obnoveni - dnes hnutí Christian Jews) -​ jediné dvě skupiny, které přežily - nazorejci a farizeové → ostatní sekty/proudy zanikly RABÍNSKÝ JUDAISMUS -​ vznikl z farizejů -​ sofrim (učení laici) - důležitá role při formování rabínů -​ 1. stol. př.n.l. - sofrim formování ,,intelektuálních párů” - zugot → pracovní týmy po dvou lidech - studují Tóru (nebo jiný náboženský text) a snaží se ho navzájem vykládat (oba prezentují jiný názor) -​ 1. stol. př.n.l. - poslední sofrim - Hillel (z Babylonie, odešel studovat do Judska, stal se vůdcem sanhedrinu, shovívavý, autor 7 interpretačních principů) a Šamaj (av bet din - soudce, z vyšší aristokratické rodiny, přísný) - 1. rabíni -​ založili dvě školy - bet šamaj (bouření se proti Herodovi a Římanům → postupně vznik zélótů) a bet hillel (více smířliví) -​ machloket - diskuse s cílem si odporovat (k dobrání se co nejpřesnějšího úsudku) -​ tanaim - 1. skupina rabínů, kteří se zasloužili o vznik Talmudu (tana - učitel) -​ cca 50 př.n.l. - 200 n.l. -​ redakce mišny -​ sem patří i Šamaj a Hillel -​ mišna - ústní Tóra - zákon přenášený do té doby ústní tradicí, vznikala paralelně s psanou Tórou, vychází z interpretace Bible → potřeba ji v té době sepsat, aby nezanikla -​ obsahuje halachu (nejen) - židovské zákony (dnes používána právě Hilelova halacha) -​ mišna - ,,měnit”/,,opakovat” -​ působili pouze v Judsku (hl. v Jeruzalémě - po zničení Jeruzaléma v Javne) -​ rabíni Gamaliel I. a Gamaliel II., Jochanan ben Zakai, Akiva, Eliezer ben Hyrkanos, Jehuda Hanási, Gamaliel III., Jehuda II, Hyja -​ cca 3 generace -​ akademie v Javne - více na sever (akademie v Javne zničena) - akademia v Uše, Bet šearim, Seforis (pokračuje i v období amorejském) -​ amoraim - 2. skupina -​ 200 př.n.l. - 500 př.n.l. -​ amora - ,,interpretovat” -​ interpretovali mišnu -​ působili i v Palestině i v Babylonii -​ v Babylonii rozvoj gemary - 3 nejslavnější akademie (Pumbedita (rabi Chija, Bar Nachmani), Nehardea (Ppaj, Šešet), Súra (Berona, Bar chana, Mar zutra)) -​ vytvořili gemaru (gemara - to, co se lze naučit z tradice) - komentáře k mišně -​ (posunutí více na sever) akademie v Tiberias, Cesarei a Lydě (dnešní Libanon) -​ rabíni Haba ben Chakana, Jehuda ben Hyja, Abba I., Hagaj, Šmuel ben Jicchak, Huna, Simaj, Izák ben Nachman, Hezekyja -​ savoraim - 3. skupina -​ shromažďovali komentáře (do té doby považovány za nedůležité) - baraitot  -​ cca 500 - 591 př.n.l. -​ ,,ti kteří přemýšlejí a vyjadřují své názory” -​ působili už v existujících akademiích -​ mišna -​ psána hebrejsky (x gemara psána aramejsky) -​ 6 sekcí a 61 pojednání -​ zeraim (semena/setba) (v Jer. Talmudu chybí → taková samozřejmost, že to nepovažovali za důležité zapsat) -​ 11 pojednání/knih -​ vztahuje se k zemědělství, denním modlitbám, každodenním praktikám spojeným s obživou atd. -​ moed (svátky) -​ 12 pojednání -​ předpisy, dodržování šabatu, různých svátků, poutních dnů -​ šloša regalim - poutní svátky pesach, šavuot, sukot -​ našim (ženy) -​ sňatky, rozvody, rodinné a manželské právo -​ 7 pojednání -​ nezikim (škody) -​ 10 pojednání -​ k přestupkům, trestům, modloslužbě -​ kodašim (věci posvátné) (v Bab. Talmudu chybí) -​ 11 pojednání -​ chrám, oběti, průběh bohoslužby -​ rituální očista a oblékání kněží atd. -​ tohorot (čistota) (v Jer. Talmudu chybí → nepovažovali za důležité zapsat) -​ předpisy rituální čistoty -​ kašrut a stravovací čistota -​ 12 pojednání -​ stylistické rozdíly Talmudů -​ Jeruz. - nejdůležitější je halacha, málo agadických textů -​ Bab. - důraz na diskuze a vyprávění -​ Talmud se do 16. stol. šířil rukopisně -​ 1. tisk Talmudu - 1520 v Benátkách -​ dnes používána edice z Vilniusu -​ 1. jazyk překladu - Němčina → poté angličtina (Isidor Epstein), moderní hebrejština -​ Byzancie - život v Erec Jisrael přestává být možný -​ na konci 6. stol. Talmud uzavřen -​ mezi 5. - 6. stol.se judaismus přesouvá do Babylonie, Sev. Afriky a Evropy JUDAISMUS V BABYLONII - GAONIM -​ 7.-11. stol. -​ hl. jazyk - arabština -​ učenci gaonim - ,,vynikající učenec” -​ ,,učitelé” Talmudu -​ zrození Islámu - 7. stol. -​ Islám osvobodil Židy z perských/íránských vlivů (Sasánovci atd.) -​ Babylonie pod vlivem islámu → zpočátku tolerance judaismu -​ islám zpočátku přijímal některá pravidla judaismu (obřízka, halal (kašrut), modlení směrem k Jeruzalému - postupně zrušeno) -​ exilarchové (vznikli již dříve) - politická moc - reprezentace Židů na islámských/perských dvorech (1. exilarcha v období islámu - Bustanai) -​ poslední rabíni savoraim/1. gaonim - 589 - 1038 n.l. → respektováni jako představitelé duchovního judaismu ve všech židovských diasporách -​ cíl - šíření znalostí Talmudu (do všech židovských diaspor) -​ komunity vznikající v různých oblastech posílali do Babylonie své zástupce (emisary) s různými dotazy týkající se praktického židovského života → vznik odpovědí, které byly po emisarech posílány zpět (šelot u-čuvot (otázky a odpovědi) - responzivní lit.) -​ Meir z Provence - podle něj gaonim znali Talmud z paměti -​ 1. Talmudy se začaly šířit do Evropy až v 11. stol. - do té doby se šířily jen ,,základy” Talmudu prostřednictvím gaonských respons - zjednodušené formulace (ještě neexistovaly halachické tematické kodexy) -​ sjednocující prvek judaismu ve všech diasporách -​ jak se modlit, uzavírat sňatky, dodržovat kašrut, rituální předpisy atd. -​ až přes 250 000 responz -​ vedle responz (zjednodušeného formulování talmudických pravidel) - vykládání a interpretace Talmudu v Babylonských školách, sjednotit metodu používání Talmudu a vytvořit zdroj židovského zákonodárství -​ responsa se šířila i opisy do jiných komunit -​ poslové - mešulaim → vyslanci gaonských akademií, kteří rozesílali opisy do jednotlivých komunit, vybírali poplatky od jednotlivých komunit, aby mohli financovat akademie → podpora vzdělání -​ problém karaitů → karaité ((publikace dějiny Karaitů)) - (7. - 9. stol.) - sekta z přeživších saduceů (pravděpodobně), odmítali rabínský judaismus (drželi se chrámového) - odmítali Talmud, -​ 767 n.l. - exilarcha Anan ben-David karaita (odmítal rabínské učení, pouze znalost a studium Tóry, vyřadil některá rabínská přikázání) → schisma - karaité politickou moc, gaonim jim podřízeni → konflikt mezi exilarchátem a gaonátem -​ karaismus - mikra (Písmo) - písemná tradice -​ mnoho zastánců -​ vlastní apologika, spisy proti rabínské tradici (považovali je za komplikované) -​ vyčítali rabínům, že zapomněli na centrální postavení erec Jisrael a místo toho se soustředili na život v diasporách -​ v Jeruzalémě se karaité udrželi do 1. křížové výpravy → pak v Egyptě, Babylonii, Turecko (od 17.18. stol na Krymu) -​ v době nacismu - nepovažováni za Židy (nevztahovaly se na ně Norimberské zákony - Šoa se jich nedotkla) -​ dnes velmi málo - většina v Izraeli (cca 5 - 6 tisíc) - ve městě Ramleh -​ Sa-adia gaon - 882 - 942 n.l. → snaha vypořádat se s karaismem → exkomunikace (herem) karaitů z judaismu - zdůvodněno významem Talmudu pro jednotu Židů -​ napsal řadu děl -​ definoval nový židovský kalendář pro všechny Židy ve všech diaporách - Sefer ha-moadim (moad - svátek) - kniha svátků  -​ konflikt s exilarchou (který se snažil omezit nezávislost akademií na polit. moci) → Sa-adi zbaven svých fcí, uchýlil se do exilu Bagdádu (na konci života se vrátil) -​ kniha o hebrejském jazyce a významu hebrejštiny - sefer ha-agron -​ přeložil Bibli do arabštiny -​ snaha filozoficky smířit víru a rozum - sefer ha-imunot ve-ha-deot (imuna - víra, deot - rozumové názory) → otec židovské středověké ffie -​ po jeho smrti úpadek babylonského centra (vrchol v 11. stol.) → konflikty mezi exilarchy a gaony -​ uzavření babylonských akademií -​ centra judaismu mezi 10.-11. stol. přesunuta do sev. Afriky a Evropy JUDAISMUS V EVROPĚ -​ vznik židovských komunit všude po Evropě už kolem roku 0 → většinou obchodnické komunity -​ konec raného středověku - šíření protižidovských mýtů -​ snaha zachovat si židovskou identitu i v nepřátelské křesťanské společnosti -​ mezi 10. - 13. stol. n.l. rozvoj evropského judaismu -​ carfatim - judaismus ve středověku -​ oblast Rýnská (porýní) a oblast Champagne (od konce 9. stol.) -​ vznik komunit i drobných škol -​ učitelé většinou ještě neměli status rabínů - jen učenci -​ mezi 10.-11. stol. - rozvoj prvních studií Talmudu → rozvoj intelektuálního života -​ rabín Geršom ben-Jehuda (1. známý evropský rabín 960 - 1028) -​ začátek praxe takanot - lokální aplikace (přeinterpretovaná) Halachy → např. zákaz pro muže pojímat více než jednu ženu (zákaz polygamie), zákaz rozvodu se ženou bez jejího souhlasu, péče o vdovy a sirotky, zákaz vyčítat židům konverzi pod tlakem -​ 25 takanot -​ znám také jako Me'or ha-gola -​ přepsal Mišnu -​ kuntras magenca/peruš rabenu Geršom - 1. evropský středověký židovský komentář k Talmudu -​ tradice pijutim - náboženské zpěvy/básně -​ rabi Raši (rabenu Šlomo ben Jicchak) -​ narodil se v sev. Francii -​ 1040 - 1105 -​ studoval ve škole založené rabim Geršomem v Mohuči -​ vinař -​ loazim - rabínské glosy (?) -​ psal francouzsky hebrejským písmem -​ vyučoval Talmud, Halachu, psal vlastní komentáře -​ se Samuelem z Vitry napsali knihu modliteb s komentáři - Machzor z Vitry (kniha určená pro svátky) -​ jeho škola fungovala až do 14. stol. (ve 14. stol. židé z Francie vyhnáni) → výchova rabínů - tosafistů -​ nová exegetická metoda - přímá interpretace textu (do té doby 4 stupně výkladu, lit., aleg., symb.a mystický význam) - zříká se  midrašů, mystických výkladů atd. pokud jsou v rozporu s gramatickým výkladem textu -​ jeho komentáře v Talmudu dodnes -​ vedle vinařství se živil také psaním responz (zachovalo se asi 400) -​ psal i pijutim a slichot (modlitby/písně) -​ mnoho žáků - studium Talmudu (ne ffie a mystiky - to spíše sefardské komunity) -​ tosafistické komentáře významné dodnes -​ rišonim (první) - rabíni po Rašim až do ½ 15. stol. -​ Josef Karo - sepsal halachu v nové podobě -​ acharonim (poslední) - rabíni od Josefa Kara až dodnes -​ učenecké aktivity, výuka v ješivách, psaní komentářů, modliteb pro šabat, svátky atd. -​ Provensálsko, Španělsko -​ sfaradim -​ v Provence až do 18. stol. -​ významná centra spíše jen ve středověku -​ Narbon, Montpellier, Lunel -​ 2 důležité rodiny - Kimhi (zakladatel David Kimhi) , Tibbonidé -​ překladatelské školy (z arabštiny do evropských jazyků a do latiny) - pro židy i nežidovské vládce -​ rozvoj náboženské mystiky - kabalisté (1. Izák Slepec - Kimhi) -​ náboženská lit. -​ lékaři -​ 12. stol. Španělsko - rabi Abraham ibn Ezra (působil pod Kordóbským chalífátem) - komentáře k Bibli a Talmudu, v opozici vůči ostatním rabínům, rabi Jehuda ha-Levi (Toledo) - básník (náboženský i světský), ffické eseje, Kuzari - 1. fficko-ekumenické dílo, Moše ben Maimon (Maimonides) - Kordóba, emigroval do Egypta, lékař na dvoře káhirského sultána, rozdělil judaismus na dva tábory (konflikt ukončen až v 19. stol.), Mišne - Tora (1. ucelený halachický kodex), sefer ha-micvot, Průvodce zbloudilých (more nebuchim), responzivní lit. -​ Nachmanidés -​ Moše ben Šemtov -​ Josef Caro -​ 15. - 16. stol. -​ odešel ze Španělska do Palestiny (Safed) -​ sepsal halachické zákony - do té doby jen roztroušené v kodexech -​ 1. soupis zákona pro každého žida (nedostatek rabínů, kteří by zákon učili) -​ → Šulchan Aruch (prostřený stůl) -​ kicur šulchan aruch - zestručnělý překlad do čj -​ 16. stol -​ Josef Karo -​ zastavuje se nad všemi interpretacemi (nebere jen ty nejpřísnější) -​ nejvýznamnější dílo židovského středověku a novověku -​ psal responsa, náboženské básně a písně -​ vznik středověkých židovských komunit:  -​od 10. stol. - východ se odděluje od křesťanského světa (tato bariéra načas prolomena křižáky) -​ postupné zhoršování vztahů křesťanů vůči židům -​ potřeba vnitřní rovnováhy - minjan (dnes do něj patří i ženy - kromě ortodoxních) -​ největší rozmach mezi 11. a 13. stol. -​ charakteristika: -​ přesná pravidla - (hezkad ha-jišuv - ,,občanství” → udílelo předsednictvo židovských komunit), princip exkomunikace - komunita měla právo exkomunikovat člověka, který by působil chaos/mohl by způsobit rozvrat - cherem -​ jednota - cílem prvních komunit (kehila) - omezovat moc jednotlivců a menších skupin -​ kahal - představenstvo komunity -​ velký význam takanot - vydávány pro chod vlastní komunity (každá svoje) → sepisováno do ,,kronikách” - pinkasim -​ některé komunity úspěšnější (ekonomicky, společensky i nábožensky) - superobce → nadřazené pro malé židovské obce -​ uskupení několika měst, která ovlivňovala ostatní malé obce (např. Troyes + Mety + Frankfurt a Worms + Spier + Mohuč) → jejich takanot byly diktovány i menším obcím v okolí → dozor a nadřazenost bohatých komunit - sakralizace instituce (není možné ji neuposlechnout) -​ moc vybírat daně (ma’aser), cheremu, takanot, vydávání občanství, otevřít nebo uzavřít synagogu (bitut ha-tamid) -​ kahal – moc měli v rukou představení (parnasim a gabajim) - pracovali pro židovskou obec bezplatně - bohatí občané (dodnes funguje ve Francii - např. Alliance Israelite) + volení představitelé (berurim) (také pracovali bezplatně) - z každé ekonomické vrstvy, rabíni nesměli být součástí!!! (sekularizace moci) -​ placené fce kahalu - rabinát, chazan - synagogální zpěvák, šiach cibur - může vést bohoslužby, šamaš - ,,sluhové” v synagoze, rituální řezníci - šochet, bodek - prověřovač zvířete před porážkou (jestli je rituálně čisté atd.), úředníci - sofrim -​ obecní místa - synagoga (,,místo shromáždění”), nemocnice, shromažďovací místnosti (tanzenhaus), jatka, obecní pec (rozehřála se před šabatem a lidé si tam o šabatu mohli chodit ohřát jídlo, chevry (spolky - na podporu chudých, sirotků atd.) (např. bikur cholim - návštěva nemocných) → v Praze Chevra kadiša - pohřební spolek a péče o pozůstalé, rabínský tribunál (soud) - bet din -​ → rabínský judaismus ,,v praxi” - tvorba komunit JUDAISMUS V NOVOVĚKU -​ konec středověku - vyhnání židů (z Fr, Španělska, Portugalska, Anglie atd.) → zánik komunit - krize (ve Španělsku a Portugalsku předtím cca 20 perc. populace židovská → vyhnán krizí srovnatelnou s Šoa) → vliv na ekonomický rozvoj samotných zemí -​ geografické změny - přesun do osmanské říše, Itálie, Holandska, Polska → nová centra judaismu -​ osmanská říše: severní Afrika (Fez, Maroko) - židé odejití ze Španělska a Portugalska -​ 1453 - dobytí Istanbulu a Malé Asie, Egypta, Sýrii atd. (i osmanská Palestina)  -​ Sulejman II. Nádherný - podnikl cestu do Jeruzaléma, postavil hradby, vodovod, obnovil ho -​ postupné usazování židů na původním území Judska → židovská čtvrť v Jeruzalémě, vybudování Safetu atd. -​ cca 90 tis. židů -​ turečtí sultáni přijímali židy otevřeně - bohatství a znalosti (řemesla, věda, lékařství, knihtisk, střelný prach, nové techniky metalurgie) -​ 1454 - rabi Jicchak Carfati → poslal všem komunitám ve střední Evropě oběžník a vyzval je k emigraci do osmanské říše -​ Itálie: rozdrobená - židé nemohli být vyhnáni -​ cca 120 tis. židů - bohatší vrstvy společnosti -​ významné školy (Padov, Řím) -​ vyučování náboženství a ffie -​ po r. 1492 přišlo cca 100 tis. židů z Pyrenejského poloostrova -​ stále ještě poměrně snadná integrace - v čele italských územních celků renesanční lidé → otevření -​ židovští učenci - např. Azaria d’Rosi, Ovadia ben Jakov Sforno, Izak Abravanel -​ Salamon d’Rosi - židovský operní zpěvák -​ Polsko: židé cca už od 11. stol. -​ největší rozkvet po r. 1500 -​ malý vliv světské i církevní moci, velká země -​ židé vyhnáni hl. z německých zemí, Francie → mohli se zde rozvíjet samostatně -​ Polsko zaostalé - židé museli být finančně připraveni -​ přelom 15./16. stol. - 50. tis. židů -​ r. 1650 - 500 tis. židů -​ žádná ghetta, do r. 1648 žádná omezení v zaměstnání -​ často správci šlechtických majetků -​ významná role v politickém životě - zastoupení v polském sejmu -​ budování významných škol - 1. významná ješiva kolem pol. 16. stol v Lublinu (zakladatel Šalom Šachna) → zavedl metodu studia pilpul - logická úvaha, která přibližovala studium Talmudu z rozporných názorů - z Talmudu učiněna intelektuální ,,hra” → rozvoj schopnosti abstrakce -​ Šlomo Luria (Macharšal) - žák Šachny → v opozici, založil vlastní ješivu, která zamítla pilpul, odmítl systematizaci halachy - chtěl se vrátit ke studiu Talmudu po vzoru Rašiho a tosafistů -​ kniha Jam Šlomo (moře Šalamounovo) -​ Moše Isserles (Maimonides polského judaismu, ,,Rama”) - žák Šachny -​ znalec renesančních věd -​ komentář k halaše Josefa Kary - aktualizoval pro potřeby polských židů -​ jeden z nejvýznamnějších učenců aškenázského judaismu -​ Darkei Moše, Arba turim, Ha-mapam -​ Safed: město v Erec J’israel -​ důležitá role -​ vysídlenci z Pyrenejí -​ snaha obnovit židovské instituce (např. šmita - šabatický rok, ratifikace takanot v Jeruzalémě, svěcení rabínů ve starověké posloupnosti (snaha obnovit sanhedrin a smichu - posloupnost sanhedrinu) → Ja’akov ben Av → nechal se vysvětit 25 rabíny a sám pak světil rabíny (např. Josefa Kara → odešel do Safedu) -​ blízko Safedu hroby tanaim -​ dobré klimatické a bezpečnostní podmínky - v horách -​ škola Josefa Kara → vyučování Tóry, Mišny, dílo bet Josef, Šulchan Aruch atd. -​ jeho dílo přijato dobře sefardskými židy x aškanzi - ostrá kritika → výčitka, že je jeho zákoník příliš lidový, zjednodušený ve srovnání s Mišnou a Talmudem -​ rozvoj mystiky - 1. mystik - Rabi Moše Kordovero (dílo Pardes Rimonim), Rabi Jicchak Luria Aškenazi (zvaný Ari) (nic nenapsal x i tak vliv na judaismus) -​ Chajim Vital - žák Aškenaziho → sepsal a vyložil výuku svého mistra → Ec Chajim (Strom života) -​ rozšířeno do celého světa → pilíř pro mystický judaismus -​ Gershom Scholem - historik, který se zabýval kabalou ze sociologicko-historického hlediska -​ Kabala -​ do díla Luria mystika zasvěcena pouze úzkému kruhu lidí -​ ,,Tóru studovat jako dítě, Talmud po bar micva, kabalu až ve 40…” -​ krize 15., 16., 17. stol. -​ vedle sebe tři náboženské proudy judaismu - mystika, mesianismus a racionalismus (mesianismus a mystika nebezpečné → vždy když se větší masa židovstva nadchla pro jedno nebo druhé, vedlo to ke krizím/neštěstím) → rabíni se snažili judaismus před tímto ochránit (zbraní např. halacha) -​ středověký judaismus - židovský racionalismus (Maimonides), mystika (kniha Zohar) → proti mesianismu/myšlenkám apokalyptické utopie → inteligence/studium/rozum na prvním místě (,,mesiášství nemění pozemskou realitu, ale stává se její součástí aplikací halachy na každodenní život” - Maimonides (parafrázováno)) -​ x mystické proudy - objevily se v raném judaismu (sefer jecira - 2./3. stol. n.l.) -​ vychází z gnosticismu -​ z jejich základů se zrodila kabalistická lit. Zoharu - syntéza mezi halachou a tradiční mystikou -​ zkoumání podstaty a tajemství Boží existence -​ zkoumání dvojí Tóry (reálné a mystické) -​ mesianismus zde převeden (omezen) do vnitřního napětí člověka -​ návrat do ,,říše vlastního nitra” -​ vykoupení - intelektuálně-duchovní → závisí na schopnosti interpretace -​ vykoupení - ,,duchovní revoluce” každé bytosti → jednota ,,duchovní revoluce” každé bytosti přinese absolutní vykoupení -​ → hist. události roku 1492 (vyhnání židů ze Španělska atd.) → masy vyžadovaly konkrétní odpovědi na změny v jejich životech → sloučení  mystických směrů a apokalyptickým mesianismem → kabala (dříve určená jen učencům) pronikla mezi masy -​ kabala 15./16. stol. - snaha vytvořit nový náboženský koncept -​ škola Jicchaka Aškenazi Lurii - nová koncepce kabaly → jádrem učení mystického systému otázky exilu a vykoupení, postavení žida a člověka ve vesmíru, cimcum - kontrakce, švira - rozbití, tikkun - poprava/náprava -​ podle safedskách kabalistů - svět stvořen jedním božím aktem, po kterém se bůh stáhnul (cimcum - kontrakce - Bůh se ukryl/stáhl sám do sebe před člověkem - Boží exil - místo pro další existenci - svět se mohl objevit jako ,,něco jiného než Bůh”) einsof - Boží nekonečnost → emanace a stvoření - během stvoření vytvořeny kelim/sfirot - ,,nádoby” - (v klasické kabale Bůh používá aby zjevil svou podstatu) - v této kabale se rozbili - část se dostala zpět k Božímu zdroji, ale část se dostala pod vliv zlých sil → negativní vliv na stvořené bytosti → toto kosmické vysvětlení exilu se týká nejen Izraele, ale i šechiny (Boží přítomnost) → proces nápravy (tikkun) - cíl judaismu - člověk a Bůh jsou spojenci v nápravě rozbitého díla → hl. odpovědnost na člověku - Adam svůj úkol nesplnil → zůstal jen exil a nedokonalá šechina → zvolen Izrael, aby prostřednictvím vlastního exilu a plnění Tóry napravil svět -​ díky této nové kabalistické interpretaci - exil i katastrofy transformovány do hist. procesu → člověk zodpovědný za nápravu své due, ale i duše všech ostatních → obnova stvoření → mesianismus začíná být logickým důsledkem kolektivní očisty duší → náprava závislá na každém člověku → mesiášem celé lidstvo → tyto idei přijímány s nadšením -​ 1. stol. vlivu této aktualizované kabaly → vystoupení Šabtaje Cvi (rabín ze Smirny (1626) věnující se studiu kabaly, duševní nemoc - postupné popírání židovských principů, vyhnán svou komunitou → bloudil po blízkém východě → setkání s Natanem Aškenazi (Natan z Gazy) - léčitel → Natan ho ztotožnil s mesiášem a sebe jako jeho proroka → rabíni na blízkém východě je přijali s nadšením → 1666 ho Turkové zatkli a uvěznili → převezen do Adrianopole → pod hrozbou smrti nucen přijmout islám → Natan z Gazy sepsal mysticko-teologický spis (Pojednání o dracích) → zdůvodnění konverze jako sestoupení do hlubin temnot, aby osvobodil ztracené Božské sfirot → 1676 Šabtaj Cvi umírá ve vyhnanství) → sabatianismus - jeho rozšíření (alternativní forma judaismu) → krize -​ 2 proudy sabatianismu (umírněný - pouze intelektuální myšlenky tohoto proudu) x radikální (napodobování Šabtaje Cviho) → sekta dunme - lidé, kteří naoko konvertovali k islámu, ale šli ve stopách Šabtaje -​ frankisté (sekta, Jákob Frank) - stejný princip, akorát s přijetím křesťanství -​ sabatestické sekty - vycházeli z víry, že židé se nachází v období přechodu, nutné popírat Tóru, aby mohla být obnovena, touha skoncovat s dějinami exilu  -​ usilování o nový typ judaismu -​ období destabilizace - zhroucení tradičního rabínského judaismu -​ → přechod k osvícenství → otevření novým myšlenkám, integrace x velká zranitelnost (později vyplynulo např. jako šoa) -​ -​ mmj období zrodu i nové ffie - Spinoza, Menaše ben Izrael, Uriel Da Costa OBDOBÍ OSVÍCENSTVÍ -​ židovské osvícenství ovlivněno hl. německým osvícenstvím -​ haskala - cca pol. 18. stol. -​ hl. představitelem německého židovského osvícenství - Moses Mendelson -​ narodil se v Dessau (1729) -​ Moše ben Menachem -​ současník frankistů a chasidů -​ ,,2. Mojžíš” -​ studoval u Davida Frankela -​ získal občanské právo v Berlíně -​ studoval judaismus,a le i profánní vědy -​ obchodník s hedvábím → ředitel továrny na hedvábí (mohl se věnovat ffickým dílům - Fedon,, revue Kohelet Musar → mezi německé židovstvo šíření osvícenských myšlenek, snaha dokázat, že hebrejština je schopná vyjádřit i nežidovské myšlenky,, překlady žalmů, Tóry atd. do němčiny,, tradiční komentáře k Bibli - biur,, podnítil otevření moderních židovských škol - studium Tóry i profánních věd → vydal učebnici Chiduch ne’arim - model pro všechny osvícenské učebnice,, 1783 - Jeruzalém, čili náboženská moc a judaismus → srovnávání judaismu s křesťanstvím, vyvracení předsudků o judaismu, navazuje na Maimonida, představuje judaismus jako nedogmatické náboženství, které zavazuje každého žida k dobrovolnému plnění náboženských povinností -​ myšlenka, že člověk může praktikovat Tóru a zároveň být ,,integrovaným” v zemi ve které žije -​ řada žáků - Naftali Herz Wessely - vzdělávání mladých židů v duchu osvíceneckých idejí (vliv na české a rakouské židy, odpor Ezechiela Landaua), Salomon Maimon (z chasidské rodiny, studoval kabalu, z Polska do Berlína, přítel Mendelsona, správce a učitel u jednoho polského šlechtice - 3 díla - Esej o transcendentální ffi (vliv na Kanta), hebrejský komentář k Průvodci zbloudilých - Givat haMore, jeho vlastní autobiografie) -​ chasidismus -​ Polsko - před vznikem chasidismu → po vyhnání židů z jiných míst židé do Itálie, Safedu a do Polska → v 16. stol. 10x více židů než předtím (pol 17. stol. až ½ milionu) → židé měli i vlastní zastoupení v sejmu, žádná ghetta, -​ ,,kompromis” mezi halachou a mystikou -​ (((Geršom Šolem, Moše Idel - Kabala - nové pohledy))) -​ mystický směr -​ vznik v Polsku -​ syntéza mezi extrémními hnutími - myst. směry a racionalismus -​ osmnácté století -​ proč vzniká zrovna v Polsku a v 18. stol.  -​ po roce 1648 → vpády kozáků (polsko-ukrajinské války), masakry, mnoho mrtvých → chudoba nejistota (chasidismus je odpovědí na tuto situaci) -​ zklamání z mystickomesiáškých hnutí -​ hlavně z působení Jakoba Franka -​ sekta, Brno, poté přesun do Německo, charismatický vůdce a manipulátor → zneužívání věřících → čeští židé se od frankismu distancovali, nejvíce kandidátů v Brně a v Německu -​ tradiční judaismus ztrácí úctu -​ lidé v nich nenachází důvod duchovního přežití -​ chasid, chasidut = velkorysý, ušlechtilý -​ setkáváme se s ním už ve starověku (sekta farizeů) -​ ve středověku → středověké židovské školy, poznamenané asketismem (křesťanský vliv) -​ nově vzniklá forma judaismu v Polsku (s předcházejícími výskyty nemá nic společného) -​ za zakladatele je považován Izrael ben Eliezer - Bal Šem Tov (Majitel dobrého jména → titul, který je dáván výjimečným lidem) → Bešt -​ snažil se působit tajemně, není o jeho životě mnoho známo, připomíná spíše legendu -​ narozen v Podolí, v žid. rodině -​ otec šámes v synagoze -​ špatný žák, spíše snílek -​ v osmnácti oženěn, stěhování do Karpat (pomezí Polska, Slovenska a Ukrajiny) -​ pracoval jako hrnčíř -​ 32 let → Mezibodž (podkarpatská polská Ukrajina) -​ vyhledáván pro své léčitelské schopnosti -​ psychologické kvality -​ vyznačoval se neobyčejnou dobrotou, přijímal bez rozdílu židy i nežidy, lidi, zvířata (židovský sv. František) -​ znalci Talmudu jej považovali za nevzdělance (am ha-arec (orec) → prostý člověk země) -​ začal vyučovat své léčitelské metody -​ v nevzdělaneckém prostředí se zrodil chasidismus -​ rehabilitoval význam lidského těla → mělo by žít v harmonii s duší (je vektorem duše) -​ seznámen učením ze Safedu -​ nikdy nedosáhl rabínského titulu, přišel s novým konceptem, který rabína nahrazoval → sadik = spravedlivý -​ sadik musel mít náboženské kvality, zanícení pro Boha -​ vytvoření chadiské školy (existují dodnes) -​ 1760 smrt -​ chasidismus = učení o přiblížení se k Bohu nejen skrze studium a interpretace, ale zpěvem, tanci, radostí -​ význam každého žida byť nevzdělaného → každý z nich má v sobě Boží paprsek, který jej činí židem  -​ vzdělanost nahrazena osobní zbožností a osobní modlitbou (osobní modlitba se stává cestou jak sloužit Bohu, umění sloužit Bohu) -​ Bůh není předmětem teorií a interpretací, ale partnerem (devekut = přiblížení se k Bohu, přilepení se Bohu ve vnitřním zanícení, partnerství s Bohem) -​ není vnější faktor, ale součást každého žida, člověka -​ Dov Ber z Meziříčí (Magid = vůdce) -​ 1710 - 1772 -​ Jákob Josef z Polnoje -​ 1782 -​ chasidské příběhy = Martin Buber → Chasidská vyprávění -​ Devět bran - Jiří Langer -​ napsal ze zkušenosti o chasidismu -​ osobní doporučení od Aravy -​ druhá generace chasidských rabínů -​ 1800 -​ Menachem Mendel z Litepska -​ Levi Jicchak (1740 - 1810) -​ Jakob Jicchak Ha-Hoze -​ Šnér z Limady -​ setkáváme se s nimi i v Mikulově (Mordechaj Benet) -​ nejvíce rozšířený v Polsku ještě před druhou sv. válkou -​ živá alternativa k judaismu -​ chasidé poznamenání Šoa, většina komunit zanikla -​ pokud někteří přežili, dotkl se jich sionismus a socialismus (chasidé z větší části antisionisté) -​ dnes centra buď v Izraeli, nebo v USA (ti, co se nepřestěhovali, nepřežili, většinou šli rovnou do plynových komor, ani nebyli vybráni k práci) -​ dnes se je snaží v Izraeli zakomponovat do vojenské služby (doteď se silně vymezovali, brání se, část mladých chasidů půjde do armády, část zůstane v ješivách) -​ maďarsko-rumunská komunita Satmar Višnic (ženy - černé čapce, muži - bílé hedvábné kaftany) -​ Lubavičové - (Chabat) ze Sovětského svazu -​ vytváří zázemí po celém světě (misionáři pro židy, snaží se je přivést zpět k jejich kořenů) -​ přijímají všechny židy bez rozdílů -​ jsou otevřenější než jiné chadiské společnosti -​ komunita i v Praze -​ lze je najít i zemích západní Evropy (Londýn, Paříž…) -​ ve světě zhruba 0,5 milionů -​ téměř polovina v Izraeli (200 tisíc) -​ prvotní zapálení pro chasidismus dávno vyhořelo -​ dnes spíše anachronismus, připomíná staré doby Polska -​ žijí mezi tradicionalismem a modernitou  -​ používání elektronických přístrojů, létání letadlem (nejsou to amišové → křesťané odmítající vývoj dvacátého století), výdobytků moderní doby -​ nemají v domácnostech televize, internet cenzurován, nechodí do kina, nečtou noviny -​ mají vlastní kulturu, videa -​ hlavní autority jsou náboženské, rabíni -​ hlavní roli hraje rodina (postavení ženy se moc nezměnilo, stejné jako před sto lety) -​ ženy a muži jsou striktně odděleni (jak při náboženských slavnostech, tak např. v autobusech) DALŠÍ SMĚRY JUDAISMU -​ díky haskale se objevují snahy modernizovat judaismus podle potřeb, které haskala obhajovala -​ získat plnoprávné postavení v národních společnostech -​ adaptace bohoslužby reálnému světu (přiblížit ji jiným náboženstvím, aby nebyla příliš hlučná, příliš vidět, příliš odlišná) -​ němečtí židé, Německo, Berlín -​ věda o judaismu → wissenschaft der Judaism -​ změna judaismu -​ skupina emancipovaných, osvícených židů x ortodoxní rabíni -​ 1800, Praha, vydán cherem → vyobcovali reformní židy z obce v Praze -​ synagogy byly uzavřeny, vyhlášky se jmény exkomunikovaných -​ synagogy otevřeny po delší době, lidé na vyhláškách do ní nesměli vstoupit -​ nebylo to tak tragické jako v 16. století, protože byli integrováni do společnosti a nemuseli se spoléhat na společenství -​ nemilosrdný souboj -​ reforma prosazena skrze Německo → Rakousko, České země, Maďarsko, Slovensko -​ část přeneseno i do USA → emigrace z Ruska v důsledků pogromů -​ všechny proudy byly poznamenány vývojem v 19. století, žádný judaismus dneska není podobný judaismu v 18. století -​ konzervativní judaismus -​ Abraham Geiger (představitel v Německu) -​ přebudovat judaismus od základů, přizpůsobit jej životu v nových národních státech -​ zrodil se v rámci reformy, na rabínské konferenci ve Frankfurtu -​ Zacharias Frankel -​ pocházel z Čech -​ stal se rektorem v rabínské škole ve Vratislavi (osvícenecký rabínský seminář, významné centrum až do druhé světové války) -​ cílem nebylo se úplně odpoutat od tradičního judaimus -​ zachování určité paralely s tradičním jud. -​ pouštět jen důležité moderní myšlenky  -​ mezi ortodox. a reform. -​ v Evropě a Izraeli je minoritní, v USA je častý (byť nakloněný více reformě) -​ koncentrace na halachu -​ nový interpretační systém -​ přijímá ženy jako rabínky, výdobytky moderní doby -​ pohled ort. žid: -​ někteří rabíni jej vůbec nepřijímají, byť se konzv. velmi snaží zachovat j -​ Šalamoun Šechter -​ judaismus by měl spojovat tradiční náboženství s kulturním a historickým vývojem -​ založení žid. školy v USA 1918 → Jewish Theological Seminar in New York -​ ortodoxní judaismus -​ striktní ortodoxie → přísné dodržování halachy (osvojení nových interpretací) -​ odmítání moderní kultury -​ mají specifické školy, organizace, synagogy -​ nejvíce v Izraeli a USA -​ neoortodoxie -​ 19. stol. pod vedením Samsona Rafaela Hirše -​ základem je spojení ortodoxního života s moderní kulturou -​ velmi se podobá konzervativnímu jud. -​ smíšené školy -​ Izrael, USA -​ reformní judaismus -​ 1885 -​ konference reformních rabínů v Picburku -​ program reformního judaismu → tomuto programu jsou věrné reformní komunity dodnes -​ víra v Boha, -​ vyvolenost žid. lidu -​ Tóra → systém, který má židovský lid formovat, ale je neustále třeba jej interpretovat v kontextu moderní doby -​ platné jen morální zákony -​ nedodržují halachu -​ rabínské zákony spíše brání modernímu duchovního povznesení -​ odmítá víru v mesiáše a víru v nebe a peklo -​ většina v USA → Central Conference of American Rabi -​ Berlín, Londýn -​ po druhé sv. válce se vyvinuly, směry, které se vymykají hlavním třem proudů -​ rekonstrukcionistický judaismus -​ v USA -​ pod vlivem rabín Mordechaj Kaplan  -​ popírá existenci Boha (není nadpřirozená síla, ale super experimentální realita, nemůže zvrátit zákony přírody, vědecký ateismus) -​ Judaismus jako civilizace -​ základ nového judaimu, chápán jako civilizace -​ vědomí skupiny se symboly, spisy, událostmi -​ ateistický -​ 50. léta -​ vlastní seminář pro rabíny -​ mimo USA velmi minoritní -​ humanistický judaismus -​ čistě nenáboženský, ateistický -​ 1965 v USA pod vedením Scherwina Wine -​ dnes 50 tis. členů -​ někteří i v Izraeli -​ víra v lidstvo, v jeho schopnost utvářet -​ JUBU - židovští buddhisté -​ mezi sektou a směrem -​ tradice židovské s budhistickými -​ mladí Izraelci navštěvují Indii (usazování ašrámech), praktikují buddhismus -​ The Jew in the Lottus -​ Roger Kamenec -​ o komunitě rabínů, kteří se setkali s dalajlámou -​ hledání společných kořenů -​ pronásledování, etnicita -​ populární zejména k Izraeli -​ mesiášský judaismus -​ 70. léta v USA -​ založeno skupinou American Jewish Converts (Hebrew Christians) (židy, kteří konvertovali ke křesťnaství, ale dodržují jisté žid. tradice) -​ věří, že Ježíš je mesiáš -​ schází se v synagogách -​ mnohé varianty (někteří protestanti, jiný judaismus, dodržování halachy…) -​ požehnání ve jménu Krista v hebrejština