Chrámové služby a kněžská funkce

Místo pro setkávání Židů, synagoga.

Nejen náboženství, ale také kultura a tradice Židů.

2. Vatikánský koncil prohlásil judaismus za náboženství a zrušil tak názor, že judaismus je "nepřátelský" vůči křesťanství.

Vyloučení Židů ze společnosti prostřednictvím násilí, diskriminace a propagandy.

Vývoj judaismu ovlivněn vznikem křesťanství, které z něj vzešlo jako židovská sekta.

Období, kdy křesťanství ztratilo židovskou podobu a začlenilo se do římské říše.

Vývoj judaismu v průběhu historie, od biblických dějin až po současnost.

Období před vznikem písemných dokladů o judaismu, o kterém máme jen hypotézy.

Kněží ve starověkém Izraeli se dělili do 24 skupin, které se střídaly v chrámové službě během 48 týdnů, což odpovídalo jednomu roku v hebrejském kalendáři.

Během služby v chrámu byli kněží odděleni od svých rodin a měli omezený přístup k osobní hygieně. Tato služba vyžadovala plnou oddanost a obětavost.

Povinností kněží mimo službu v chrámu byla výuka Tóry a její studium. To zahrnovalo i laiky, kteří se k nim později přidali, a později i sofrim (učenci Tóry).

Levité byli pomocníky řadových kněží, zodpovídali za bezpečnost v chrámu a administrativní úkoly. Neměli však oprávnění učit Tóru.

Titul velekněze se stal dědičným v době po exilu. Před zničením prvního chrámu nebyl pravděpodobně tento titul znám.

Politická zodpovědnost kněží se zavedla až v helénském období. Velekněží zaujímali významné postavení, zastupovali lid politicky i duchovně.

Jednou za rok, na Jom kipur (den smíření), mohl velekněz vstoupit do svatostánku chrámu. Tento akt byl symbolem očištění a odpuštění hříchů.

Knesset ha-gadol (Velké shromáždění) bylo shromáždění, které pravděpodobně předcházelo Sanhedrinu. Od 5. století př. n. l. mu předsedal velekněz.

Sbírka židovských zákonů, sepsaná Josefem Karom v 16. století. Uspořádala rozptýlené právní texty do jednotného kodexu.

Vlivný židovský myslitel a lékař v 12. století. Byl autorem komentářů k Bibli a Talmudu a zastával nestandardní názory.

Rozšíření židovské náboženské mystiky, která nachází skryté významy v textech a praktikách.

Židovští učenci (rabíni), kteří působili od Josefa Kara až do současnosti.

Židovské komunity na území Španělska a Provence.

Největší rozkvět židovských komunit v Evropě v období mezi 11. a 13. stoletím.

Minimum 10 účastníků potřebných pro modlitbu s výjimkou ultrapravověrně ortodoxních Židů, kdy se k počtu nepřipočítávají ženy.

Důvodem k oddělování východního judaismu od křesťanského světa bylo postupné zhoršování vztahů křesťanů vůči Židům, které začalo od 10. století.

V druhém chrámu se nacházel hlavní oltář na nádvoří, kde se uskutečňovaly rituální oběti. Byl centrem náboženského života.

Návštěvníky chrámu rozdělovala mechica, která oddělovala muže a ženy. Muži a ženy se modlili v oddělených sekcích.

V druhém chrámu se vykonávaly pravidelné modlitby ve třech časech - ráno, v poledne a večer.

Kromě modliteb a obětí zahrnovaly rituály i chrámový zpěv a instrumentální hudbu, jak zmiňují knihy Ezdráš a Nehemjáš.

Do chrámového nádvoří měli přístup pouze rituálně čistí Židé. Ženy mohly vstoupit až po Herodově přestavbě.

V exilu, po zničení prvního chrámu, vznikla potřeba uchovat a sjednotit náboženské dědictví. Skupina kněží a učenců začala pracovat na uspořádání a reinterpretaci židovských textů.

Období druhého chrámu zahrnuje pesach, šavuot a sukot, které jsou poutní slavnosti.

Pravidelné slavení šabatu, šmita a roš hašana (nový rok) se staly součástí židovských tradic v období druhého chrámu.

Hnutí, které prosazovalo hlubokou zbožnost a přiblížení se k Bohu skrze zpěv, tanec a radost. Zdůrazňovalo osobní modlitbu a duchovní zážitky nad studiem textů a rozumem.

Zakladatel chasidismu, který zdůrazňoval význam lidského těla a jeho roli v duchovním životě. Jeho učení zdůrazňovalo vnitřní zápal a osobní propojení s Bohem.

Chasidská škola, která klade důraz na osobní modlitbu a intimitu s Bohem. Chasidští mystici se snaží nalézt Boha v každodenním životě.

Termín, který se používá pro chasidské vůdce. Magid je zodpovědný za vedení komunity a vedení chasidů na cestě k Božímu poznání.

Kniha obsahující příběhy a moudrost chasidských mystiků. Nabízí hloubavý pohled na Chasidismus a inspiruje k hlubšímu propojení s Bohem.

Chasidské hnutí má své kořeny v Polsku, kde se po delší dobu rozvíjelo a našlo širokou podporu.

Hnutí, které klade důraz na osobní modlitbu a duchovní prožívání. V Chasidismu se modlitba stává cestou k Bohu a je důležitější než studium textů.

Chasidismus vznikl v prostředí nevzdělaných venkovanů, kteří se stali ochotnými žáky Báal Šem Tova.

Chasidismus je živý směr v judaismu, který se odlišuje od mainstreamového judaismu. Chasidé se drží tradičního způsobu života, se silným důrazem na náboženské studie, modlitby a obvyklosti.

Po holocaustu přežily chasidské komunity, ale v mnoha případech byly značně oslabeny. Některé se přestěhovaly do Izraele, zatímco jiné se usadili v USA.

Lubavičové, součást chadiského směru, se aktivně snaží přivést židy zpět ke kořenům. Mají misionáře, kteří oslovují židy po celém světě. Přijímají všechny židy, bez ohledu na jejich náboženskou minulost.

Chasidé se v dnešní době snaží žít tradiční život, ale současně čelí výzvám moderního světa. Používají například elektroniku, ale zároveň cenzurují internet a nechodí do kina.

Ve chasidských komunitách hraje hlavní roli rodina, a muži a ženy jsou striktně odděleni. Ženy se spíše zaměřují na rodinu a náboženskou praxi, zatímco muži se více věnují studiu a náboženskému životu.

V chasidských komunitách jsou hlavními autoritami rabíni. Mají silný vliv na život chasidů a jejich interpretaci náboženských pravidel.

Chasidismus, i když má své silné kořeny, v dnešní době působí spíše dodržováním starých tradic než živelnou energií z počátku. V mnoha ohledech připomíná staré časy Polska.