Summary of Doporučený postup pro léčbu a diagnostiku hepatocelulárního karcinomu Úvod.docx

**Summary of: Doporučený postup pro léčbu a diagnostiku hepatocelulárního karcinomu** **Úvod** Shrnutí: Výzkumná práce se zaměřuje na skríningový program pro hepatocelulární karcinom (HCC) v podmínkách České republiky. Autoři identifikují tři hlavní skupiny pacientů, které by měly být do tohoto s...

**Summary of: Doporučený postup pro léčbu a diagnostiku hepatocelulárního karcinomu** **Úvod** Shrnutí: Výzkumná práce se zaměřuje na skríningový program pro hepatocelulární karcinom (HCC) v podmínkách České republiky. Autoři identifikují tři hlavní skupiny pacientů, které by měly být do tohoto skríningového programu zařazeny: 1\. Pacienti s jaterní cirhózou jakékoli etiologie. Jaterní cirhóza představuje významný rizikový faktor pro rozvoj HCC a včasný záchyt onemocnění je u těchto pacientů klíčový. 2\. Pacienti s chronickou HBV infekcí (pozitivní na HBsAg). Chronická virová hepatitida typu B je další významnou rizikovou skupinou, u které je vhodné provádět pravidelné screeningové vyšetření na HCC. 3\. Pacienti s chronickou HCV infekcí a významnou fibrózou (stadium 3) nebo pacienti s fibrózou při nealkoholové steatohepatitidě. Autoři uvádí, že u těchto skupin nelze přesně určit okamžik přechodu do jaterní cirhózy, a proto je vhodné je také začlenit do skríningového programu. Výzkumná práce doporučuje, že do skríningového programu HCC musí být zařazeni všichni pacienti s jaterní cirhózou a chronickou HBV infekcí, kterým lze v případě zjištění HCC poskytnout některý léčebný postup. Tento postup je dle autorů na úrovni 1, což představuje nejvyšší stupeň doporučení. Celkově práce poskytuje jasná doporučení pro cílové skupiny pacientů, které by měly být zahrnuty do skríningového programu HCC v rámci České republiky, a zdůrazňuje důležitost včasného záchytu onemocnění u těchto vysoce rizikových skupin. **Metoda skríningu** Shrnutí 350 slov: Skríning hepatocelulárního karcinomu (HCC) byl po mnoho let prováděn kombinací vyšetření hladiny alfa-fetoproteinu (AFP) a ultrazvukového vyšetření jater. Nicméně v roce 2010 panel expertů AASLD (American Association for the Study of Liver Diseases) doporučil vyřadit vyšetření AFP ze skríningového programu a provádět pouze ultrazvukové vyšetření. Důvodem je především nízká účinnost AFP v detekci malých ložisek HCC, což ukázala například studie HALT-C. Doporučený interval mezi jednotlivými skríningovými ultrazvukovými vyšetřeními je 6 měsíců. Dostupné studie neukazují, že by zkrácení tohoto intervalu mělo nějaký přínos. Postup při zjištění ložiska v rámci skríningového ultrazvukového vyšetření je přehledně zobrazen na Obrázku 1. Závěrem je doporučeno provádět skríning HCC pomocí ultrazvukového vyšetření v 6měsíčních intervalech. Tato metoda skríningu je považována za úroveň II, tedy doporučuje se jako standardní postup pro detekci HCC u rizikových jedinců. Upuštění od používání AFP ve skríningu je odůvodněno nízkou přesností této metody v detekci časných stádií HCC. **Histopatologická diagnóza (MUDr.E.Honsová)** Shrnutí: Vývoj radiologické diagnostiky během posledního desetiletí vedl ke změnám v kritériích pro histologickou diagnostiku hepatocelulárního karcinomu (HCC). U cirhotických uzlů menších než 2 cm s netypickými charakteristikami v zobrazovacích metodách je biopsie další metodou pro určení biologické povahy ložiska. Hlavním problémem histopatologické diagnostiky časných HCC je struktura jaterní tkáně. Hepatocyty fyziologicky nemají bazální membránu, jejíž překročení je v jiných orgánech považováno za kritérium invazivního růstu. Proto byla diagnostika malých ložisek, která by byla ekvivalentem karcinomu in situ, velmi komplikovaná a do nedávné doby silně \"expert-dependentní\". Existovaly také rozdíly v interpretaci morfologie časných HCC mezi patology z Evropy a Severní Ameriky na jedné straně a patology z Asie na straně druhé. Tyto změny v kritériích histologické diagnostiky HCC jsou důsledkem vývoje v radiologické diagnostice. Biopsie se stává důležitou metodou pro určení biologické povahy cirhotických uzlů menších než 2 cm s netypickými charakteristikami. Hlavním problémem je struktura jaterní tkáně, která komplikuje diagnostiku malých lézí ekvivalentních karcinomu in situ. Navíc existovaly rozdíly v interpretaci morfologie časných HCC mezi různými regiony, což poukazuje na potřebu standardizace diagnostických kritérií. **Chirurgická léčba HCC** Shrnutí: Chirurgická léčba pacientů s hepatocelulárním karcinomem (HCC) v rámci pokročilé jaterní cirhózy se v řadě ohledů neliší od péče o pacienty s pokročilou jaterní cirhózou bez HCC. Důležitým krokem je provedení esofagogastroskopického vyšetření, aby mohla být zavedena případná preventivní léčba krvácení z jícnových varixů. U pacientů s indikací k TIPS (transjugulární intrahepatický portosystémový anastomózní spojka) kvůli krvácení z varixů či gastropatie nereagující na standardní léčbu, nemusí být přítomnost HCC zásadní kontraindikací tohoto výkonu. Nicméně je třeba k pacientovi přistupovat individuálně, především s ohledem na jeho další prognózu. Ohledně úpravy prodloužené koagulace u pacientů s jaterní cirhózou před případnými invazivními zákroky, neexistují v literatuře jednoznačná doporučení. Většina doporučení vychází z klinických pozorování a osobních zkušeností, které nesplňují kritéria medicíny založené na důkazech. Někteří odborníci zastávají názor, že úprava koagulačních parametrů není nutná a zahajuje se až při akutním krvácení. Ani role podávání vitamínu K u těchto pacientů není zcela jasná. Proto nelze stanovit jednoznačná doporučení, zda a na jaké cílové hodnoty koagulaci před invazivními zákroky upravovat. Léčba komplikací jaterní cirhózy, jako je ascites, se u pacientů s HCC zásadně neliší od postupu u pacientů bez HCC. **Shrnutí léčebného postupu** Ve studii o léčbě hepatocelulárního karcinomu (HCC) je zdůrazněna důležitost provedení stagingu u každého pacienta s HCC, což poskytuje základ pro rozhodování o vhodném léčebném postupu. Barcelonská klasifikace je identifikována jako nejvhodnější hodnotící metoda. Pro pacienty s časným stadiem HCC jsou doporučeny různé léčebné přístupy, jako je resekce, transplantace nebo perkutánní ablace. Vhodnost resekce závisí na počtu ložisek, přítomnosti portální hypertenze a ikteru. Transplantace je považována za vhodnou u pacientů s určitými kritérii týkajícími se počtu a velikosti ložisek. Pro pacienty s malými, resekčně nebo transplantací neřešitelnými HCC je doporučena perkutánní ablace. Terapie arteriální chemoembolizací (TACE) je indikována u asymptomatických pacientů s vícečetnými ložisky a bez známek cévní invaze a mimojaterního šíření, a ti, kteří na ni reagují, mohou mít prodloužené přežití. Pro pacienty s pokročilejším HCC, kteří nereagují na TACE, je doporučena onkologická systémová léčba, pokud mají zachovalé jaterní funkce. Naopak u pacientů s jaterní insuficiencí a/nebo šířením tumoru mimo játra není prokázán efekt žádné léčby, a proto je doporučena symptomatická léčba. Tato studie zdůrazňuje důležitost individualizovaného přístupu k léčbě HCC v závislosti na stadiu nemoci a celkovém stavu pacienta.