Učebnice Obecné Psychologie PDF

AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY Recenzent prof. PhDr. Milan Nakonečný UČEBNICE OBECNÉ PSYCHOLOGIE...

AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY Recenzent prof. PhDr. Milan Nakonečný UČEBNICE OBECNÉ PSYCHOLOGIE Alena Plháková ACADEMIA  OBSAH Předmluva................................'.......................................................................................................... 11 Poděkování................................................................................................................................................... 13 1 PSYCHOLOGIE JAKO VĚDNÍ OBOR.......................................................................................... 15 1.1 Cíle psychologie................................................................................................................................ 16 1.2 Předmět studia psychologie z hlediska jejích hlavních směrů.................................................. 18 1.2.1 Biologický přístup.......................................................................................................... 19 - 1.2.2 Behavioristický přístup................................................................................................. 20 1.2.3 Psychodynamický přístup........................................................................................................ 21 1.2.4 Fenomenologický přístup......................................................................................................... 22 1.2.5 Gestalt (tvarová) psychologie................................................................................ 23 - 1.2.6 Kognitivní přístup........................................................................................................... 24 1.2.7 Kulturní přístup........................................................................................................................ 25 1.2.8 Závěr........................................................................................................................................ 26 1.3 Dělení psychologických oborů.......................................................................................................... 26 1.3.1 Teoretické obory...................................................................................................................... 27 1.3.2 Praktické obory........................................................................................................................ 29 1.4 Etické problémy soudobé psychologie..................................................................................... 33 1.4.1 Etika psychologických výzkumů s lidskými účastníky................................................. 37 1.4.2 Etika psychologických výzkumů se zvířaty.................................................................. 40 2 ZÁKLADNÍ POJMY OBECNÉ PSYCHOLOGIE..................................................................................... 42 2.1 Popis základních psychických jevů.......................................................................................... 43 2.1.1 Základní psychologické kategorie............................................................................................ 43 2.1.2 Základní psychické fenomény.......................................................................................... 44 2.2 Konstrukty a mentální reprezentace........................................................................................... 47 2.3 Modely lidské psychiky........................................................................................................... 49 2.3.1 Psychodynamické modely............................................................................................. 49 2.3.2 Modely zahrnující spirituální dimenzi............................................................................ 51 2.3.3 Kognitivní modely........................................................................................................... 52 2.3.4 Jiné současné modely............................................................................................................... 53 © Alena Plháková, 2003 3 VĚDOMÍ A NEVĚDOMÍ............................................................................................................... 55 3.1 Vědomí...................................................................................................................................... 55 3.1.1 Obtížnost dané problematiky......................................................................................... 55  6 Obsah 7 Obsah 1 3.1.2 Filosofické vymezení problematiky vědomí..................................................................57 3.1.3 Vývoj psychologického zkoumání vědomí...............................................................................60 5.4 Prostorové vidění................................................................................................................... 142 3.1.4 Definice základních pojmů..............................................................................................61 5.4.1 Monokulární vodítka.............................................................................................................. 142 3.1.5 Funkce vědomí............................................................................................................... 62 5.4.2 Binokulární vodítka...................................................................................................... 143 3.1.6 Změněné stavy vědomí................................................................................................. 64 5.5 Vnímání pohybu................................................................................................................... 144 3.1.7 Neurologické výzkumy a teorie vědomí.................................................................................. 65 5.5.1 Vnímání skutečného pohybu......................................................................................... 144 3.1.8 Kognitivní teorie vědomí......................................................................................................... 70 5.5.2 Vnímání zdánlivého pohybu......................................................................................... 145 3.2 Nevědomí................................................................................................................................. 71 5.6 Stálost (konstantnost) vnímání.............................................................................................. 146 3.2.1 Freudovo pojetí vědomých a nevědomých procesů.................................................................. 72 5.6.1 Stálost tvaru........................................................................................................................... 147 3.2.2 Různá pojetí nevědomí................................................................................................. 73 5.6.2 Stálost barvy.......................................................................................................................... 147 3.2.3 Podvědomí, předvědomí, nevědomí................................................................................. 74 5.6.3 Stálost jasu................................................................................................................... 147 3.3 Svobodná vůle................................................................................................................................... 75 5.6.4 Stálost velikosti...................................................................................................................... 148 3.4 Pozornost.................................................................................................................................. 77 5.7 Percepční iluze................................................................................................................................ 149 3.4.1 Typy pozornosti........................................................................................................................ 78 5.8 Individuální rozdíly ve vnímání............................................................................................... 152 3.4.2 Vlastnosti pozornosti....................................................................................................... 81 5.8.1 Percepční očekávání...................................................................................................... 152 3.4.3 Selektivní pozornost...................................................................................................... 82 5.8.2 Kognitivní styl....................................................................................................................... 153 3.4.4 Řízené a automatické zpracování informací.................................................................... 85 5.8.3 Motivace................................................................................................................................ 154 3.4.5 Poruchy pozornosti................................................................................................................... 86 5.8.4 Osobnost jako celek....................................................................................................... 155 3.5 Spánek a snění........................................................................................................................ 87 5.8.5 Percepční obrana.......................................................................................................... 156 3.5.1 Cyklus bdění a spánku.............................................................................................................. 88 5.9 Vliv předběžných podnětů na vnímání („priming")................................................................ 157 3.5.2 Průběh spánku................................................................................................................89 5.9.1 Nevědomý sémantický „priming"............................................................................... 157 3.5.3 Snění........................................................................................................................................ 94 5.9.2 Nevědomé afektivní preference.................................................................................... 158 3.5.4 Poruchy spánku................................................................................................................ 98 6 UČENÍ...................................................................................................................................................... 159 4 SENZORICKÉ PROCESY....................................................................................................................... 100 6.1 Geneticky naprogramované typy učení................................................................................ 160 4.1 Obecná charakteristika smyslových orgánů..................................................................................... 101 6.1.1 Habituace (přivykání)................................................................................................. 161 4.1.1 Rozdílový práh....................................................................................................................... 102 6.1.2 Senzibilizace (zcitlivění)............................................................................................ 161 4.1.2 Teorie nestability podnětových prahů............................................................................. 105 6.1.3 Imprintace (vtiskování).................................................................................................. 162 4.1.3 Transdukce.................................................................................................................... 106 6.1.4 Explorační chování..................................................................................................... 164 4.2 Smyslové orgány.................................................................................................................... 107 6.2 Klasické podmiňování.......................................................................................................... 165 4.2.1 Zrak (vizuální smysl).............................................................................................................. 108 6.2.1 Načasování podmiňování............................................................................................. 166 4.2.2 Sluch (auditivní smysl)........................................................................................................... 115 6.2.2 Procesy provázející klasické podmiňování................................................................... 167 4.2.3 Čich (olfakce)................................................................................................................118 6.2.3 Klasické podmiňování u lidí......................................................................................... 169 4.2.4 Chuť (gustace)................................................................................................................121 6.2.4 Klasické podmiňování z evolučního hlediska............................................................... 170 4.2.5 Kožní smysly.............................................................................................................. 122 6.2.5 Klasické podmiňování z kognitivního hlediska..................................................................... 172 4.2.6 Proprioreceptory........................................................................................................... 126 6.2.6 Možnosti a meze klasického podmiňování................................................................... 174 6.3 Operantní (instrumentální) podmiňování........................................................................................ 174 5 VNÍMÁNÍ..................................................................................................................................... 129 6.3.1 Thorndikeův zákon efektu..................................................................................................... 175 5.1 Teorie percepce............................................................................................................................... 129 6.3.2 Skinnerovy výzkumy operantního podmiňování.......................................................... 176 5.1.1 Konstruktivní percepce.................................................................................................. 129 6.3.3 Procesy provázející operantní podmiňování.......................................................................... 177 5.1.2 Přímé vnímání........................................................................................................................ 130 6.3.4 Pozitivní posílení (zpevnění)......................................................................................... 178 5.1.3 Empirické ověřování teorií vnímání....................................................................................... 130 6.3.5 Negativní posílení (zpevnění)................................................................................................ 181 5.2 Organizace percepčního pole........................................................................................................... 132 6.3.6 Trest...................................................................................................................................... 183 5.2.1 Zákony organizace percepčního pole............................................................................ 133 6.3.7 Rozdíly mezi klasickým a operantnlm podmiňováním................................................. 185 5.2.2 Detektory rysů v mozkové kůře.............................................................................................. 136 6.3.8 Operantní podmiňování z evolučního hlediska...................................................................... 185 5.3 Rozpoznávání......................................................................................................................... 137 6.3.9 Operantní podmiňování z kognitivního hlediska.......................................................... 186 5.3.1 Transpozice..................................................................................................................... 137 6.4 Učení vhledem................................................................................................................................ 188 5.3.2 Analýza rysů........................................................................................................................... 138 6.5 Teorie sociálního učení........................................................................................................... 189 5.3.3 Analyticko-syntetické teorie......................................................................................... 138 6.6 Internalizační procesy.......................................................................................................... 190 5.3.4 Procesy postupující shora-dolů..................................................................................... 139 g Obsah Obsah ________________________________________________________________________________° 9.5.2 Heuristika založená na dostupných informacích.......................................................... 283 1 PAMĚŤ.......................................................................................................................................... 193 9.5.3 Heuristika „ukotvení" a přizpůsobení.................................................................................... 283 7.1 Modely paměti.................................................................................................................................196 7.1.1 Senzorická neboli ultrakrátká paměť........................................................................... 196 9.5.4 Efekt kognitivního rámce............................................................................................. 284 7.1.2 Krátkodobá paměť..................................................................................................................198 9.6 Faktory ovlivňující řešení problémů..................................................................................... 285 7.1.3 Pracovní paměť......................................................................................................................202 9.6.1 Porozumění problému............................................................................................................ 286 7.1.4 Úrovně zpracování informací.................................................................................................202 9.6.2 Dřívější učení............................................................................................................... 287 7.2 Dlouhodobá paměť..........................................................................................................................203 9.6.3 Odbornost.............................................................................................................................. 290 7.2.1 Organizace údajů v dlouhodobé paměti........................................................................205 9.6.4 Tvořivost............................................................................................................................... 294 7.2.1.1 Explicitní paměť................................................................................................205 9.7 Konekcionismus................................................................................................................... 300 7.2.1.2 Implicitní paměť................................................................................................211 9.8 Magické myšlení.................................................................................................................... 302 7.2.2 Dětská amnézie......................................................................................................................215 9.8.1 Smysluplné koincidence......................................................................................................... 303 7.2.3 Zkreslování vzpomínek.......................................................................................................... 217 7.3 Zapomínání a jeho příčiny............................................................................................................... 223 10 JAZYK A MYŠLENI..................................................................................................................... 305 7.3.1 Teorie rozpadu pamětních stop..................................................................................... 224 10.1 Jazyk............................................................................................................................................. 305 7.3.2 Účelné zapomínání......................................................................................................225 10.1.1 Sdílené vlastnosti přirozených jazyků....................................................................... 306 7.3.3 Teorie interference.................................................................................................................225 10.1.2 Základní lingvistické pojmy................................................................................................ 307 7.3.4 Represe........................................................................................................................227 10.1.3 Znaky a symboly................................................................................................................. 311 10.2 Myšlení a řeč................................................................................................................................. 312 7.3.5 Teorie ztráty vodítek...............................................................................................................229 10.2.1 Teorie Jeana Piageta............................................................................................................ 313 10.2.2 Teorie Lva Vygotského........................................................................................................ 314 8 IMAGINACE................................................................................................................................. 230 10.2.3 Teorie Jeroma Brunera......................................................................................................... 315 8.1 Historický úvod...............................................................................................................................230 10.2.4 Hypotéza jazykové relativity............................................................................................... 316 8.2 Definice základních pojmů............................................................................................................. 232 8.3 Kognitivní přístup k imaginaci.............................................................................................234 11 MOTIVACE................................................................................................................................ 319 8.3.1 Představivost a paměť..................................................................................................234 11.1 Sebezáchovné motivy............................................................................................................ 320 8.3.2 Paiviova teorie dvojího kódování...........................................................................................237 11.1.1 Motivy zajišťující přežití jednotlivce................................................................................... 321 8.3.3 Analogová škola..........................................................................................................239 11.1.1.1 Hlad............................................................................................................................ 322 8.3.4 Eidetické představy.......................................................................................................245 11.1.1.2 Žízeň.......................................................................................................................... 327 8.3.5 Imaginace ve vztahu k jazyku.................................................................................................246 11.1.2 Teorie drivů a homeostatické regulace....................................................................... 329 8.3.6 Imaginace jako kognitivní proces............................................................................... 248 11.1.3 Motivy zajišťující přežití druhu............................................................................................ 331 8.4 Psychodynamické teorie imaginace................................................................................................ 249 8.4.1 Psychoanalytické pojetí imaginace........................................................................................ 249 11.1.3.1 Sexuální motivy.................................................................................................. 331 8.4.2 Ontogenetické kořeny lidské tvořivosti...................................................................... 251 11.1.3.2 Poskytování a přijímání rodičovské péče......................................................... 343 8.4.3 Fantazie z hlediska Jungovy analytické psychologie............................................................. 252 11.1.4 Teorie motivů zajišťujících přežití druhu.................................................................. 348 8.4.4 Denní snění.................................................................................................................... 253 11.1.4.1 Teorie instinktů................................................................................................. 348 8.4.5 Některé produkty lidské fantazie............................................................................................256 11.1.4.2 Motivace z hlediska sociobiologie.............................................................................. 351 8.4.6 Možnosti psychoterapeutického využití lidské imaginace..................................................... 259 11.1.4.3 Motivace z hlediska evoluční psychologie.................................................................. 354 11.2 Stimulační motivy................................................................................................................ 357 9 MYŠLENI..................................................................................................................................... 262 11.2.1 Teorie optimální úrovně aktivace............................................................................... 357 9.1 Aristotelovy formy myšlení................................................................................................ 264 11.2.2 Potřeba proměnlivých senzorických podnětů....................................................................... 358 9.2 Pojmy...................................................................................................................................... 265 11.2.3 Teorie protikladných procesů.................................................................................... 360 11.3 Komplexní teorie motivace........................................................ '......................................... 361 9.2.1 Druhy pojmů z hlediska různých teorií....................................................................... 265 9.2.2 Neurčité pojmy v psychologii................................................................................................ 268 11.3.1 Teorie pudů.......................................................................................................................... 361 9.3 Myšlenkové operace....................................................................................................................... 268 11.3.2 Murrayho teorie potřeb......................................................................................................... 365 9.3.1 Heuristické operace...................................................................................................... 270 11.3.3 Maslowova hierarchie potřeb.................................................................................... 368 9.4 Usuzování........................... 273 11.4 Sociální motivy.................................................................................................................... 371 9.4.1 Induktivní usuzování............................................................................................................. 273 11.4.1 Výkonová motivace.............................................................................................................. 372 9.4.2 Deduktivní usuzování................................................................................................ 276 11.4.2 Potřeba afiliace- sdružování........................................................................................ 376 9.4.3 Úsudek na základě analogie......................................................................................... 279 11.4.3 Potřeba moci............................................................................................................... 380 9.5 Rozhodování.................................................................................... 280 11.5 Některé individuální psychické motivy......................................................................................... 382 11.5.1 Potřeba sebeurčení......................................................................................................382 9.5.1 Heuristika reprezentativnosti........................................................................................ 281 10 Obsah 11.5.2 Svobodná vůle a vzdor......................................................................................................... 385 12 EMOCE.................................................................................................................................................. 386 PŘEDMLUVA 12.1 Tělesná složka emocí........................................................................................................... 387 12.1.1 Fyziologický doprovod citových prožitků.................................................................. 387 12.1.2 Mozkové koreláty lidských citů........................................................................................... 390 12.2 Výrazová složka emocí.................................................................................................................. 395 12.2.1 Výzkumy primárních emocí................................................................................................. 396 12.2.2 Sociální modifikace expresivní složky emocí...................................................................... 397 12.3 Cítění............................................................................................................................................. 399 12.3.1 Obecné dimenze citového prožíváni............................................................................. 400 12.3.2 Obecné charakteristiky citových projevů.................................................................. 401 Nepochybným předpokladem pro napsání informativní a současně čtivé obecné psy- 12.3.3 Fenomenologický popis lidských citů....................................................................... 405 12.3.4 Citové vztahy....................................................................................................................... 412 chologie je nejen rozsáhlé a hluboké vědění, ale i pedagogický talent a umění psát 12.4 Teorie emocí........................................................................................................................ 417 zajímavě. Tyto předpoklady zosobňuje v plné míře autorka této pozoruhodné knihy, 12.4.1 Fyziologické teorie emocí.................................................................................................... 417 PhDr. Alena Plháková, docentka na katedře psychologie Filosofické fakulty Palacké- 12.4.2 Kognitivní teorie emocí............................................................................................. 425 ho univerzity v Olomouci, kde přednáší dějiny psychologie a psychodynamické teo- 12.4.3 Evoluční teorie emocí.......................................................................................................... 429 rie osobnosti. Je nejen významným znalcem svého oboru, ale i vynikající 12.4.4 Jiné současné teorie emocí.......................................................................................... 431 pedagož-kou a vysoce kultivovanou osobností s bohatým zázemím klinické i 12.5 Funkce emocí v psychickém dění.................................................................................................. 431 12.6 Úvod do psychoanalytických teorií afektu..................................................................................... 433 výzkumné práce. Obsah knihy, kterou má studující v rukou, tuto charakteristiku plně 12.6.1 Pojetí afektů a citových vztahů v díle Sigmunda Freuda...................................................... 434 potvrzuje. Mám-li parafrázovat jistý výrok, řekl bych, že doc. Plháková napsala tuto 12.6.2 Afekty a obranné mechanismy............................................................................................. 437 knihu „z přemíry vnitřního duchovního bohatství", z oddanosti k vědě, kultuře vůbec a poslání vysokoškolského učitele zvláště. Proto dokáže z abstraktních Literatura........................................................................................................................................... 443 teoretických konceptů a empiricko-vědeckých dat vytvořit vysoce zajímavé dílo, Jmenný rejstřík..........................................................................................................................................459 učebnici encyklopedického rozsahu, skvělou původní odbornou českou knihu, která se stane trvalým obohacením naší odborné literatury a zaujme přední místo v řadě Věcný rejstřík.............................................................................................................................................463 vysokoškolských učebnic obecné psychologie. V rozsáhlém díle lze ovšem najít řadu diskutabilních pasáží, lze litovat, že v něm chybí kapitola o metodologii a metodách psychologie, ale jako málokteré je toto dílo jako celek s to vyvolat zasloužený respekt a vděk za to, že bylo napsáno, nepochybně s velkou akribií, pílí a didaktickým umem. Na rozdíl od známých učebnic psychologie přináší kniha doc. Plhákové obsáhle a pečlivě propracované kapitoly o vědomí a imaginaci, řadu zajímavých příkladů ze „slavných filmů" a z praxe, nebojí se filosofických úvah a je graficky střídmě, ale dostatečně funkčně ilustrována. Svým obsahem překračuje hranice jednostranností, na něž jsme byli u nás v psychologii zvyklí, není však vysloveně eklektická. Zku- šenosti v klinické psychologii a neobyčejný kulturní přehled umožnily autorce do- ložit četná vědecká fakta živými úvahami, literárními a filmovými příklady a vytvo- řit tak dílo, které bude studováno jako jedinečný doklad šíře souvislostí, kterou nabízí psychologický vklad psychologie, zaměřený kromě jiného na zajímavé sním- kování duševní dynamiky lidského života. Předmětná kniha je v tomto smyslu nejen systematickým a ilustrativním výkla- dem empirických fakt, ale i úvodem do psychologického myšlení, které je důleži- tou hodnotou a předpokladem hlubšího studia lidského duševního života a které je 12 Předmluva dnes, v období množících se „psychologických revolucí", stále ještě spíše jen žá- doucí perspektivou než samozřejmostí. Studujícímu tak otevírá podivuhodné pano- rama světa psychiky a cesty k nahlížení jeho obzorů, strmých srázů, hlubokých údolí i křižovatek. Prof. PhDr. Milan Nakonečný PODĚKOVÁNÍ „Učebnici obecné psychologie" jsem začala psát v létě roku 2000. Sledovala jsem přitom několik cílů. Chtěla jsem, aby studenti a zájemci o psychologii měli k dispozici čtivý a pře- hledný text, který jim nabídne základní orientaci v oboru, jenž je v současnosti za- hlcen téměř nepřehledným množstvím poznatků. Přála jsem si dokázat, že pověst obecné psychologie coby nudného předmětu je neoprávněná. Teoretický výklad jsem proto doplňovala velkým množstvím příkla- dů a odkazů na možnosti praktických aplikací, zejména v oblasti psychoterapie. Chtěla jsem se pokusit o začlenění některých psychoanalytických koncepcí me- zi další obecně-psychologické teorie. Výběr poznatků uvedených v této publikaci je přirozeně ovlivněn mými osobní- mi preferencemi a zkušenostmi z klinické a poradenské praxe. Mrzelo by mě, kdy- by je někdo považoval za soubor neměnných dogmat. Kouzlo psychologie spočívá mimo jiné v tom, že se předmět jejího studia ustavičně mění. Ráda bych poděkovala svým učitelům psychologie, především profesorovi PhDr. Stanislavu Kratochvílovi, CSc, a PhDr. Michaelu Šebkovi, CSc, který inspirativně rozvíjí soudobou psychoanalýzu. Moje díky patří také profesorovi PhDr. Jiřímu Hoskovcovi, CSc, jenž mě před několika lety při návštěvě naší katedry velice po- vzbudil k dalšímu psaní. Závěrem bych chtěla poděkovat své dceři Lence, která vů- či mně během posledních dvou let projevovala mimořádnou trpělivost a ohledu- plnost. Díky, Leni. Vyškov Alena Plháková 7. 7. 2002 Děkuji také redaktorovi nakladatelství Academia RNDr. Josefu Smažíkovi za preciz- ní revizi rukopisu i podnětné připomínky a profesorovi PhDr. Milanu Nakonečnému za celkovou podporu a uznání, které mi při přípravě této publikace poskytl. Vyškov Alena Plháková 1 Psychologie jako vědní obor Psychologie je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. Aplikované psychologické obory se pokoušejí využít nashromážděné poznatky při řešení praktických problé- mů téměř ve všech oblastech společenského života. Vývoj psychologie, která se vydělila z filosofie ve druhé polovině 19. století, od počátku provází spor o její přírodovědeckou či duchovní podstatu. Zakladatel psy- chologie Wilhelm Wundt (1832-1920), stejně jako mnoho dalších průkopníků nově vznikajícího oboru, zastával názor, že psychologie by měla být empirická a experi- mentální věda. K tomuto pojetí rané psychologie přispěl logický pozitivismus -v 19. století vlivný filosofický směr. Jeho tvůrce Auguste Comte (1798-1857) zdů- razňoval, že novodobí vědci by měli omezit předmět studia filosofie a vědy vůbec na říši objektivně pozorovatelných jevů a nezpochybnitelných faktů. (Ferré, 1997, str. 420.) Proti přírodovědecky orientované psychologii se postavil německý filosof Wilhelm Dilthey (1833-1911), představitel tzv. duchovědné psychologie. Dilthey dospěl k závěru, že zatímco přírodní vědy se mohou do jisté míry uspokojit dosa- vadním faktickým objektivismem, vědy duchovní musí nakládat s výchozími vstu- py a podněty zcela jinak. V duchovní oblasti (např. v historii nebo psychologii) s se- bou nese každý zdánlivě samostatný fakt svazek významů, kterým je třeba nějak porozumět. Tady podle Diltheye nepomůže abstraktní popis, ale vcítění, pochopení a znovuprožití. Metodou výkladu na základě porozumění se musí stát tzv. herme-neutika, původně vlastně teorie interpretace. Například dějiny „vznikají" až spolu s tím, jak jim rozumíme my, co z nich uděláme, jak je potřebujeme, jak jejich dědictví zakoušíme. Psychologie a její interpretace psychických jevů je historickým výkladům v mnoha směrech podivuhodně podobná. (Blecha, 1996, str. 143-145.) Podle Diltheye by tedy psychologie neměla usilovat o kauzální vysvětlení duševních jevů, ale spíše se snažit pochopit jejich význam v určitém kulturním kontextu, ve vztahu ke kulturním hodnotám, které jsou v různých etapách vývoje značně rozdílné. (Homola, 1990, str. 104.) Dilthey vedl ostré spory o povahu vědecké psychologie s německým učencem Hermannem Ebbinghausem (1850-1909), zastáncem přírodovědného přístupu, 16 1- kapitola Psychologie jako vědní obor 1' který prosazoval biologicky podloženou, experimentální, analyzující a kauzálně vy- herentní soustavy hypotéz, myšlenek a názorů, které umožňují získané údaje smyslu- světlující psychologii. Na tato dvě stanoviska lze pohlížet jako na dvě různá para- plně objasnit. Než je nějaká teorie přijata, měla by být důkladně empiricky ově- digmata v psychologii. (Hoskovec, 1992, str. 64.) řena. (Crider et al., 1989, str. 7.) Praktičtí psychologové, zejména psychoterapeuti, V první polovině 20. století se pozitivistickým ideálem vědy inspiroval americký se však mnohdy opírají o komplikované teorie, jejichž výzkumné ověření je velmi behaviorismus, který usiloval o to, aby se jediným předmětem studia psychologie stala obtížné. Příkladem takové koncepce je psychoanalýza. objektivně pozorovatelná fakta, tedy vnější projevy chování. Vznikla tak jakási psy- Lidské chování i duševní dění může mít celou řadu vnějších i vnitřních příčin. chologie „bez duše", která poskytovala poměrně málo prakticky využitelných poznat- Tomu odpovídá velký počet rozmanitých teorií, se kterými se v psychologii setká- ků. V druhé polovině 20. století se psychologie postupně vracela ke studiu vnitřních váme. Někdy se zdá, že jich existuje až příliš mnoho, přičemž se je nedaří integro- mentálních dějů, přičemž znovu začala používat i dočasně zavržené metody, přede- vat v ucelený a obecně akceptovaný systém poznatků. Vznikají dokonce teorie o vším metodu introspekce. Psychologové tak poněkud opožděně zareagovali na to, že tom, jak psychologové vytvářejí své teorie. Například novodobá filosofická na počátku 20. století prodělala velkou krizi sama fyzika, takže došlo k otřesu gno-seologie (teorie poznání) se zabývá předpoklady a rozpory, které jsou scien-tismu na jeho vlastní půdě. Otevírání sféry mikrosvěta Nielsem Bohrem, základem psychologických teorií a výzkumu. Wernerem Heisenbergem a dalšími významnými fyziky odhalilo pozoruhodnou věc - Je třeba mít na paměti, že psychologické koncepce zpravidla nejsou definitivním to, co věda dosud považovala za objektivní fakt (tedy za něco, co je zcela mimo vliv vysvětlením chování a prožívání. Psychologové se stále učí a získávají nové poznat- naší subjektivní zkušenosti), se najednou ukázalo být ve své existenci závislé tom, jak ky. Původní teorie je mnohdy nutné pozměnit, nebo dokonce zamítnout a nahradit je to pozorováno a zakoušeno. Ukázalo se, že fakt není tak spolehlivě objektivní, jak se novými. Ani fakta důkladně ověřená empirickými výzkumy nelze pokládat za sta- dosud soudilo, ale že naopak velmi významně souvisí s tím, za jakých podmínek se bilní a trvalá. Psychologové získávají své poznatky v prudce se měnícím a vyvíjejí- jako fakt projeví, přičemž je zřejmé, že tyto podmínky připravuje pozorující subjekt. cím světě. Údaje, které nashromáždili před 40 či 50 lety o lidské sexualitě, motiva- (Blecha, 1996, str. 133.) Tato revoluce ve fyzice se stala pádným argumentem pro ci nebo o rozdílech mezi muži a ženami, dnes již prostě neplatí. Psychologové přijetí mentálních procesů jako legitimní součásti předmětu studia psychologie a pravděpodobně mohou zveřejněním svých teorií způsobit, že dojde ke změně lid- znamenala odklon od myšlenkového paradigmatu behaviorismu. (Schultz a Schultz, ského chování a duševního dění. Objekt vědeckého zkoumání, kterým je v psycho- 1992, str. 520.) Spor o převážně empirické, nebo naopak spirituální pojetí psychologie logii především lidská mysl, na nové poznatky citlivě reaguje. Lidé se o psycholo- však nadále pokračoval. Jeho protagonisty byli např. behaviorista Burrhus F. Skinner gii živě zajímají; psychologická literatura se dobře prodává. Lze např. předpokládat, (1904-1990) a humanistický psycholog a psychoterapeut Carl Rogers (1902-1987). V že se psychologové podíleli na obrovských proměnách lidské sexuality, k nimž do- druhé polovině 20. století nicméně došlo k zajímavému sblížení scientistických i šlo v průběhu 20. století. Freud upozornil na masivní restrikci sexuality ve vikto- antiscientistic-kých směrů na půdě filosofie i psychologie. Představitelé scientismu, riánské éře, což pravděpodobně vyvolalo její postupné zmírňování. V USA byly např. Ludwig Wittgenstein (1889-1951), stejně jako současná filosofická hermeneutika v letech 1948 a 1953 zveřejněny tzv. Kinseyho zprávy, které obsahovaly výsledky i různé post-moderní proudy navazující na filosofickou fenomenologii připisují rozsáhlého dotazníkového šetření sexuálního chování americké populace, což zřej- nesmírný význam jazyku coby základnímu prostředku veškerého porozumění. mě vyústilo ve větší toleranci k předmanželským pohlavním stykům, masturbaci (Blecha, 1996.) a dalším sexuálním praktikám. (Crider et al., 1989, str. 12.) 3. Dalším cílem psychologie je předvídat lidské chování a prožívání. Kvalitní, empiricky dobře ověřená psychologická teorie by měla umožňovat predikci dalších 1.1 Cíle psychologie dějů. Navzdory některým kritickým výhradám lze za takovou nosnou koncepci po- kládat teorii kognitivního vývoje, jejímž autorem je slavný švýcarský psycholog Psychologové si kladou čtyři obecné cíle: popsat, vysvětlit a předvídat lidské cho- Jean Piaget (1896-1980). Na jejím základě lze celkem spolehlivě předvídat, jaké vání i prožívání. Získané poznatky chtějí využívat ke zvyšování lidské spokojenosti kognitivní operace bude provádět zdravé dítě určitého věku. a zdraví. Ani třetí cíl psychologie však není snadné realizovat. Je to dáno tím, že psycho- 1. Základním cílem psychologie je popsat rozmanité projevy chování a duševní- logové vstupují s předmětem svého zkoumání do vzájemných interakcí. Předvídání ho dění. Psychologové se snaží zjistit, jak lidé myslí, cítí a jednají v nejrůznějších určitých dějů může ovlivnit jejich průběh. Je známo, že při psychologických výzku- situacích, k čemuž používají celou řadu metod, mezi nimi pozorování, rozhovor, ex- mech lidé mnohdy intuitivně reagují v souladu s předpoklady a očekáváními bada- periment či standardizované diagnostické testy. tele. Predikce se tak může stát sebenaplňujícím proroctvím: to, co psychologové 2. Druhým cílem je vysvětlit, jaký je význam získaných údajů. Prostředkem předvídají, se stane skutečností. (Sternberg, 1995, str. 19.) V oblasti psychoterapie k dosažení tohoto cíle je především vytváření psychologických teorií, což jsou ko- jg 1. kapitola Psychologie jako vědní obor 19 lze tento fenomén tvořivě využít. Předvídáme-li dostatečně přesvědčivě, nejlépe na 1.2.1 Biologický přístup základě solidní vědecké teorie, že se stav našeho klienta či pacienta zlepší, je mož- né, že se to stane. Z biologického hlediska jsou předmětem studia psychologie biologické, zejména 4. Nejvýznamnějším cílem psychologie je využívat získané znalosti ke zvyšování neurofyziologické procesy, které jsou základem chování a prožívání. Představitelé lidské spokojenosti a zdraví. V tomto smyslu se psychologie řadí mezi pomáhající tohoto přístupu považují tělo a mysl za neoddělitelný celek. Biopsychologie se ne- profese. O konkrétní realizaci tohoto cíle usilují některé aplikované psychologické rozvíjela jako samostatná myšlenková škola, ale vznikla díky tomu, že psychologo- obory, zejména klinická a poradenská psychologie. Zvyšování lidské spokojenosti a vé akceptovali biologické experimenty jako vhodnou metodu pro studium psychic- zdraví je ovšem ideálním cílem psychologie, který některá její odvětví neberou v kých jevů. úvahu. Příkladem je psychologie trhu, která se pokouší působit na lidské chování Jeden z hlavních proudů v rámci biologického přístupu se zaměřuje na zkoumání především v zájmu prodejců, kteří si psychology na tuto práci najímají. mozku. Jeho představitelé se pokoušejí určit, které mozkové oblasti se podílejí na učení, myšlení, cítění atd. K průkopníkům tohoto směru patřil nositel Nobelovy ceny neurolog Roger W. Sperry (1913-1994), který jako první prováděl experimenty 1.2 Předmět studia psychologie z hlediska jejích s přerušením spojení mezi oběma hemisférami v oblasti corpus callosum, na zá- kladě kterých se pokusil stanovit, jaké typy myšlení v nich probíhají. (Hartl a hlavních směrů Hart-lová, 2000, str. 763.) Současní badatelé využívají nové, technicky vyspělé metody, jakými jsou pozitronová emisní tomografie (PET) nebo V psychologii existuje nejméně pět širokých a vlivných teoretických přístupů, funkčnímagnetická rezonance (fMR), s jejichž pomocí zjišťují, které oblasti z nichž každý odlišně definuje předmět studia psychologie, zaměřuje se na rozdíl mozku jsou „namáhány" při poslechu hudby, řešení matematických problémů nebo ná témata a používá svébytné výzkumné metody. Patří k nim přístup biologický, be- při ukládání údajů do paměti. Zkoumají také změny mozkové aktivity u lidí, kteří haviorální, psychodynamický, fenomenologický a kognitivní. K významným smě trpí různými psychickými poruchami, nebo u nichž došlo, např. po úrazu, k rům psychologie 20. století patřila tvarová (gestalt) psychologie, jejíž vliv je stále poškození různých oblastí mozku. V Čechách je významným představitelem patrný. Mnozí upozorňují na to, že psychologické poznatky získané v euroameric- tohoto přístupu profesor František Kou-kolík (nar. 1941), který shrnul nejnovější ké kultuře nevelkou skupinou odborníků - většinou mužů - zdaleka nemají univer poznatky o mozkovém substrátu mentálních dějů v knize „Lidský mozek". zální platnost. V dnešní psychologii se tudíž výrazně prosazuje kulturní hledisko. (Koukolík, 2000.) Ačkoliv se základní teoretické perspektivy liší, všechny mohou být validní. Další významný proud v rámci biologického přístupu zdůrazňuje evoluční per- V roce 1939 přirovnal Robert Woodworth různé vědecké přístupy k rozdílným ma spektivu. Z tohoto hlediska je předmětem studia psychologie evoluční vývoj lidské pám téhož města. Jedna mapa znázorňuje domy a ulice, jiná se zaměřuje na jeho to psychiky a chování a zkoumání jeho genetického základu. Jeho představitelé ve- pografii, třetí obsahuje schematický nákres podzemní dráhy a inženýrských sítí atd. směs navazují na dílo anglického přírodovědce Charlese Darwina (1809-1882), Každá z nich zachycuje pouze některé význačné rysy a slouží k rozdílným účelům. který v rámci své evoluční teorie dospěl k závěru, že se přirozený výběr promítá ne- Totéž lze říct o základních teoretických přístupech, které existují v rámci soudobé jen do fyzických vlastností zvířat, ale také do některých účelných projevů chování, psychologie. Každý z nich se zaměřuje na jiný aspekt lidské existence a přispívá jakými jsou obličejová exprese a ritualizované projevy při boji či páření. Tyto názory k jejímu porozumění. (Seamon a Kenrick, 1992, str. 7.) vyjádřil především v roce 1872 v knize „Výraz emocí u člověka a zvířat". Předmět studia psychologie je natolik složitý, že někdy může být jeho redukce (Schultz a Schultz, 1992, str. 149-151.) prospěšná. Příkladem je kognitivní psychologie, která se soustředila na zkoumání Darwinova teorie výrazně ovlivnila slavného amerického psychologa Williama poznávacích procesů, o nichž přinesla řadu cenných poznatků. Problémy vznikají Jamese (1842-1910), který ve svých „Principech psychologie" (poprvé vyšly v roce spíše tehdy, když si některá z významných teorií činí nárok stát se jediným,'vše vy- 1890) vyslovil domněnku, že velká část lidského chování je regulována instinkty po- světlujícím paradigmatem psychologie. Podle mého názoru se různé teoretické pří- dobně jako chování zvířat. Instinkty se projevují tím, že v přítomnosti významných stupy vzájemně nevylučují, ale spíše doplňují, protože se zaměřují na různé aspek- vnějších nebo vnitřních podnětů u člověka samočinně vznikají impulsy k určitému ty téhož složitého jevu. chovám. Podle Jamese lidé disponují širokým repertoárem automatických impulsů, po- čínaje sacím reflexem u novorozenců až po komplexní reakce, jakými jsou sympatie, zájem, zahanbení a láska. James předvídal úvahy mnoha současných badatelů, když dospěl k závěru, že fobie jsou založeny na přirozených obavách z nebezpečných vněj- ších podnětů, jakými jsou tmavá místa, výšky a nebezpečná zvířata. (James, 2001.) 20 1- kapitola chologů se shoduje v tom, že lidské chování nelze vysvětlit bez zřetele k vnitřním Dalším průkopníkem evolučního pojetí je americký přírodovědec Edward O. Wil-son (nar. 1929), který ve svém stěžejním díle „Sociobiologie" (1975) dokazuje, že se psychické procesy a vlastnosti vyvíjely stejně jako biologické mechanismy procesem přirozeného výběru. Mentální procesy, které se osvědčily pro přežití nebo pro zvýšení reprodukce, mají genetický základ. Evoluční psychologové předpokládají, že v mozku existují vysoce specializované oblasti, např. pro výběr sexuálního partnera nebo pro boj o místo v sociální hierarchii, které v případě potřeby aktivují vrozené adaptivní mentální a behaviorální mechanismy. Evoluční psychologie zkoumá, jak se tyto mechanismy projevují v současné době. (Hartl a Hartlová, 2000, str. 479.) Neuropsychologie je především důležitou oblastí základního výzkumu. Domní- vám se, že její jazyk není příliš vhodný pro popis lidského prožívání. Evoluční psy- chologie v poslední době získala velkou oblibu u odborné i laické veřejnosti, což vy- ústilo ve vydání řady publikací, které popularizují její poznatky (např. Evans a Zarate, 2002). 1.2.2 Behavioristický přístup Behaviorismus je velkým směrem americké psychologie, který dominoval přede- vším v první polovině 20. století. Jeho zakladatel John B. Watson (1878-1958) od- mítl metodu introspekce jako nevědeckou a předmět studia psychologie omezil na objektivně pozorovatelná fakta, tedy především na studium chování. Jednotkami chování jsou spojem stimulu (S) a reakce (R). Lidská mysl je černá skříňka (black box), k níž objektivními metodami vědeckého zkoumání nelze proniknout. Raný be- haviorismus opomíjel veškeré vnitřní mentální dění včetně myšlení a emocí. Doha- dy o jejich podstatě pokládal za pouhé spekulace. Při formování osobnosti připiso- val rozhodující význam učení. Striktní behavioristé předpokládali, že lidské chování je formováno vnějšími vlivy, především odměnami a tresty ze strany rodičů a učite- lů. Hlavní výzkumnou metodou byl experiment, přičemž mnohé pokusy, zaměřené především na výzkum učení, byly prováděny na zvířatech. Jejich výsledky behavio- risté poměrně široce zobecňovali i na lidské chování. V 60. letech se v rámci behaviorismu začaly prosazovat sociálně-kognitivní teo- rie učení. Teoretici jako Albert Bandura (nar. 1925), Julian Rotter (nar. 1916) a Wal-ter Mischel (nar. 1930) se přihlásili k behavioristické tradici vzhledem k jejímu zdůrazňování důležitosti učení. Na rozdíl od raných behavioristů však předpokládali, že lidé nejsou pouhým produktem vnějších vlivů, ale mohou okolní prostředí aktivně modifikovat nebo vytvářet. Lidé si osvojují zásobárnu možných reakcí na různé životní situace na základě tzv. observačního učení. Jejich chování však není jednoznačně determinováno vnějšími podněty. O tom, jaké jednání si lidé z naučených možností vyberou, rozhodují jejich vnitřní přesvědčení, očekávání a hodnoty. (Rámus, 1999, str. 21.) Striktní behaviorismus je v současnosti záležitost spíše historická. Většina psy- Psychologie jako vědní obor 21 mentálním událostem. Studium chování může být vhodnou metodou při zkoumání zvířat. Lidé se však od zvířat liší právě tím, že dokáží popsat svou vnitřní psychic- kou zkušenost. Raný behaviorismus opomíjel mnohé významné aspekty lidského psychického dění, jakými jsou osvojení a užívání jazyka, myšlení, emoční prožitky, hra či umělecká tvorba. 1.2.3 Psychodynamický přístup Psychodynamické směry psychologie, které vesměs navazují na psychoanalýzu, po- važují za integrální součást lidské mysli vedle vědomí také nevědomí. Psychodyna- mická psychologie zprvu vznikala na základě potřeb psychoterapeutické praxe, ale postupně se rozrostla v obecnou koncepci lidské psychiky a psychického vývoje. Do- ménou psychodynamických škol je zkoumání nevědomých oblastí lidské psychiky. Zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856-1939) byl přesvědčen, že všechny duševní prožitky i projevy chování mají svou příčinu (princip determinis- mu), kterou obvykle není vědomý racionální důvod, ale nevědomý motiv. Freud po- važoval za základní dynamické síly psychického dění nevědomé pudové impulsy sexuální a agresivní, které se společnost pokouší potlačovat a ovládat. Tato restrikce vede k tomu, že jsou přesunuty z vědomí do nevědomí, odkud nadále ovlivňují chování i mentální dění. Projevují se například v obsahu denních i nočních snů, v tzv. chybných výkonech, k nimž patří přeřeknutí, přeslechnutí a opomenutí, ve zvycích, citových problémech, symptomech a duševních nemocích. Pudové impul- sy mohou být podle Freuda transformovány do sociálně schvalovaného jednání, ja- kým je vědecká a umělecká tvorba či dobročinné aktivity. Mnohé projevy lidského chování a prožívání jsou tedy výslednicí interakce mezi nevědomými popudy a obrannými mechanismy. Již za Freudova života se psychoanalýza dále vyvíjela. Postupně vzniklo několik psychoanalytických směrů a škol, které se jednoznačně hlásí k Freudovu odkazu. Patří k nim ego-psychologie, britská škola objektních vztahů, psychologie šelf a další. Někteří z Freudových stoupenců se od psychoanalytického hnutí odtrhli a vytvořili své vlastní teorie. K psychodynamické psychologii lze přiřadit dílo Al- freda Adlera (1870-1937), Carla G. Junga (1875-1961), Karen Horneyové (1885-1952), Ericha Fromma (1900-1980), Harryho S. Sullivana (1892-1949) a dalších. Všechny psychodynamické školy charakterizuje zájem o nevědomé psy- chické procesy a předpoklad, že zkušenosti v raném dětství rozhodujícím způsobem ovlivňují další vývoj osobnosti. Současná psychodynamická psychologie, včetně psychoanalytické, nepovažuje za hlavní zdroj psychopatologie konflikty mezi pu- dovými impulsy a jejich restrikcí, nýbrž poruchy interpersonálních vztahů v dětství. Psychoanalýza je jednou z nejvíce kontroverzních, nicméně stále velmi vlivných psychologických škol. Její kritici upozorňují na to, že psychoanalytici jsou mnohem lepší ve vytváření hypotéz než v jejich výzkumném ověřování. V podstatě neexistuje jev, který by se z psychoanalytického hlediska nedal vysvětlit. Tato explanační si- 22 ! kapitola Psychologie jako vědní obor 23 la je sice velkou předností psychoanalýzy, ale současně je poněkud dvojsečná. Kaž- sám v sobě vytváří (konstruuje) realitu, v níž žije. V procesu psychoterapie je mož- dý projev duševního života je sice možné vysvětlit několika různými způsoby, ale né klientovi nabídnout příznivější nebo alternativní výklady jeho osobních zkušenos- tuto explanaci nelze ověřit experimentálními metodami. Psychoanalýza se opírá tí a pomoci mu při hledání životní orientace. (Prochaska a Norcross, 1999.) především o klinické kazuistické studie, což se výzkumně orientovaným psycholo- Různé směry fenomenologické psychologie ovlivnily psychologické teorie osob- gům jeví jako málo průkazné. (Sternberg, 1995, str. 53.) Další významné námitky nosti. Nejvíce se však uplatnily v oblasti psychoterapie. Kritika fenomenologické přicházejí z oblasti filosofie vědy. Psychoanalýza je mnohdy považována za herme- psychologie přichází především ze strany empiricky a experimentálně orientovaných neuticky uzavřený systém, v němž teoretické „předporozumění" výrazně ovlivňuje psychologů, kteří pokládají subjektivní zkušenost za málo vhodnou pro pozorování veškeré interpretace. a měření. I když mají teorie fenomenologických psychologů solidní filosofický zá- Podle mého názoru má důkladně propracovaná a promyšlená psychoanalytická klad, jejich explanační síla se zdá být poměrně malá. Zaměření na subjektivní pro- teorie, která vyrostla z terapeutické praxe, četné přednosti. Pro psychologa předsta- žitky znesnadňuje hledání jejich vnějších i vnitřních příčin. Časté jsou definice kru- vuje bezpečný vnitřní rámec, o který se může opřít, aniž by ho klientovi vnucoval. hem typu: Člověk má svobodnou vůli, protože má svobodnou vůli. Fenomenologická Klient tuto vnitřní jistotu pravděpodobně pochopí nebo vycítí, což mu může usnad- psychologie má (podobně jako psychoanalýza) omezenou výzkumnou základnu. nit orientaci v jeho psychických problémech. Psychoanalýze by však nepochybně prospěl větší zájem o empirické ověřování jejích teorií. 1.2.5 Gestalt (tvarová) psychologie 1.2.4 Fenomenologický přístup Tvarová psychologie je již převážně historická psychologická škola. Její název je odvozen od německého slova „Gestalt", které lze přeložit slovy tvar, útvar, vzorec Fenomenologická psychologie je filosoficky a humanisticky orientovaný směr nebo struktura, z nichž každé vystihuje část jeho významu. (Sedláková a Hoskovec, psychologie 20. století, který se zabývá problematikou lidského bytí a jeho smys- 2002, str. 114.) Tvarovou psychologii charakterizuje holistické pojetí psychických lu, otázkami lidského svědomí, zodpovědnosti, osamělosti a intimity. Jde jí o po- jevů, které nejsou považovány za pouhou sumu částí, ale vynořují se v duševním dě- chopení lidské existence tváří v tvář nevyhnutelné smrti. Oproti jiným psycholo- ní jako fenomény sui generis. Vůdčí osobností tvarové psychologie byl německý gickým směrům zdůrazňuje specificky lidské vlastnosti a motivy, kterými se psycholog Max Wertheimer (1880-1943), jehož blízkými spolupracovníky byli člověk liší od zvířat. Fenomenologická psychologie je nedeterministická, tj. před- Kurt Koffka (1886-1941) a Wolfgang Kóhler (1887-1967). Gestaltisté byli výrazně pokládá u člověka schopnost svobodné volby. Každý jedinec si může vybrat mezi ovlivněni filosofickou fenomenologií. V oblasti přírodních věd se inspirovali pře- různými alternativami a cíli; za svá rozhodnutí tudíž nese osobní zodpovědnost. devším objevem elektromagnetického pole. (Sedláková a Hoskovec, 2002.) Z fenomenologického hlediska je předmětem studia psychologie prožívání. Hlavní Gestalt psychologie se zaměřuje na zkoumání psychických fenoménů celostní metodou získávání poznatků je introspektivní přezkoumávání nezkreslené vnitřní povahy, a to s využitím metody introspekce. Podle tvarových psychologů je celek zkušenosti. Tento přístup ke studiu duševního dění je spíše holistický (celostní) než něco jiného než suma částí, z nichž je složen. Tvar (gestalt) je komplexní, analytický. „nadsu-mativní" kvalita. Psychické děje vystupují jako celky, což je Fenomenologická psychologie se vyvíjela v opozici vůči behaviorismu a psycho- nejmarkantnější u vnímání, ale platí to i pro jiné psychické procesy, např. pro analýze. Podle jejích představitelů nejsou hlavní příčinou chování nevědomé impulsy myšlení a učení. Duševní dění je proces strukturování, tvoření celků. Fenomenální nebo různé podněty z vnějšího prostředí, ale subjektivní interpretace vnějších a (psychické) tvary odpovídají geneticky daným mozkovým strukturám. Prožívání je, vnitřních událostí. Centrem lidské zkušenosti je vědomí. Za filosofická východiska obrazně řečeno, vestavěno do předem daných forem (struktur). (Sedláková a tohoto směru lze považovat zejména díla Sorena Kierkegaarda (1813-1855), Ed- Hoskovec, 2002.) Myšlenkovým nástupcem gestaltismu je například lingvista Noam munda Husserla (1859-1938) a Martina Heideggera (1889-1976). Evropský a ame- Chomsky, podle kterého je vývoj řeči determinován geneticky danými mozkovými rický proud fenomenologické psychologie se zřetelně liší. Evropský směr, k němuž strukturami, které jsou základem převážně vrozených mentálních „programů". patří především existenciální analýza neboli daseinsanalýza. se zaměřuje na hrani- Tvarová psychologie ovlivnila především kognitivní psychologii, sociální psy- ce, přijetí, úzkost, smysl života, odloučení a izolaci. Americký proud, reprezentovaný chologii (např. v oblasti výzkumu struktury a dynamiky malých sociálních skupin) zejména humanistickou psychologií, zdůrazňuje pozitivní aspekty lidské přiro- a psychoterapii. Kritici upozorňují na to, že gestaltisté shromáždili relativně malé zenosti včetně altruismu a lásky, jedinečnost vnitřní zkušenosti a potenciál každého množství empirických údajů, které by potvrdily jejich rozsáhlou teorii. Také v ge- jedince k osobnímu růstu. K fenomenologické psychologii lze přiřadit různé směry stalt psychologii najdeme -jako ve všech směrech ovlivněných fenomenologií - řa- konstruktivistické psychoterapie, jejíž představitelé zdůrazňují, že každý člověk du cirkulárních definic základních pojmů. 24 1- kapitola Psychologie jako vědní obor 25 1.2.6 Kognitivní přístup ho studia. Kognitivisté se zaměřují na zkoumání poznávacích procesů. Další vý- znamná psychologická témata, k nimž patří emoce, motivy, agresivita či společen- Kognitivní psychologie se zrodila v 50. a 60. letech v USA a posléze zdomácněla ské vztahy, zkoumají s podstatně menším zaujetím. Některým kognitivním psycho- i v Evropě. V první polovině 20. století v USA dominoval behaviorismus, který od- logům lze podle mého názoru vytknout obtížně srozumitelný „akademický" jazyk. razoval vědce od zkoumání „nepozorovatelných" poznávacích procesů. Většina psy- chologů se jimi v důsledku toho nezabývala. Během 50. a 60. let se situace postupně 1.2.7 Kulturní přístup začala měnit. Jean Piaget uveřejnil svou teorii kognitivního vývoje, George Miller (nar. 1920) publikoval své výzkumy lidské paměti, práce Noama Chomského (nar. Během dosavadního vývoje psychologie většina badatelů předpokládala, že bude 1928) přispěla k rozvoji lingvistiky, Herbert Simon (1916-2001) spolu s Allenem možné odhalit univerzální principy lidského chování a psychického dění. Ve skuteč- Newellem (1927-1992) zkoumali s pomocí počítačové simulace postupy při řešení nosti je psychologie do značné míry západní věda, která reflektuje hodnoty severo- problémů. Představitelé kognitivní psychologie, např. Ulric Neisser (nar. 1928), zdů- americké a evropské kultury. Obrovské množství psychologických výzkumů bylo razňovali, že chtějí-li psychologové pochopit chování, musí zkoumat vnitřní mentál- provedeno v USA bělošskými psychology ze středních a vyšších středních vrstev, kteří ní události. Vnitřní manipulace s psychickými obsahy má na chování výrazný vliv, jako zkoumané osoby využívali vysokoškolské studenty. Západní psychologie se takže výlučné zaměření na vnější projevy poskytuje pouze neúplný obraz o tom, proč příliš nezabývala tím, nakolik lze její teorie a výsledky výzkumů aplikovat na obyva- se lidé chovají tak, jak se chovají. (Schultz a Schultz, 1992, str. 526.) tele jiných kultur, na ženy, etnické menšiny, homosexuály atd. (Rathus, 1999, str. 21.) Z kognitivního hlediska jsou předmětem studia psychologie mentální, především Psychologové si již uvědomili, že přehlížení kulturních proměnných snižuje poznávací procesy. Kognitivní psychologie chápe lidskou psychiku jako systém hodnotu jejich práce. Přispěla k tomu nejrůznější hnutí za občanská práva včetně fe- zpracování informací {information-processing systém). Zkoumá zejména způsoby, kte- minismu a hnutí gayů a lesbiček. Rostoucí zájem o kulturní vlivy lze dále připsat rými si utváříme mentální reprezentace okolního světa, reflektujeme své vlastní rozvoji elektronických médií, mezinárodního obchodu a cestovního ruchu. Působení prožívání a psychické dění druhých lidí. Kognitivní psychologové se pokoušejí zjis- těchto globalizačních faktorů má za následek, že se svět subjektivně zmenšil. tit, jak se učíme, pamatujeme si minulost a plánujeme budoucnost, jak uvažujeme, Obyvatelé západního světa se nyní stále častěji dostávají do kontaktu s lidmi z vý- rozhodujeme se a užíváme jazyk. chodních zemí. Zvláštní význam má internet, který skýtá netušené možnosti Jedním ze zdrojů kognitivní psychologie je věda o počítačích, která často postu- trans-kulturálního výzkumu. Používání internetu i studie realizované jeho lovala analogii mezi mozkem a počítačem, známou jako počítačová metafora. Sou- prostřednictvím ovšem mohou způsobit, že se kulturní i psychické rozdíly mezi částí jazyka kognitivní psychologie se tak staly některé termíny z teorie počítačů, obyvateli různých koutů zeměkoule budou postupně zmenšovat. např. kód, kódování, analogový či digitální. Výzkum kognitivní psychologie však Z kulturního hlediska je předmětem studia psychologie vliv sociálních faktorů, platnost „počítačové metafory" nikdy nepotvrdil. Naopak se ukazuje, že průběh jakými jsou národnost, etnická příslušnost, socioekonomický status, „gender", se- zpracování informací v lidské mysli a počítači je kvalitativně odlišný. (Sedláková, xuální orientace a s ní související společenská pozice, na chování a prožívání. Ob- 2002, str. 216.) Například u člověka funguje dlouhodobá paměť na jiných princi- tížně přeložitelný anglický pojem gender se vztahuje k odlišnostem mezi muži a že- pech než paměť počítače. Lidská paměť uložené informace spontánně třídí a zpra- nami, které zahrnují složitou síť kulturních očekávání a sociálních rolí, jež ovlivňují covává. sebepojetí mužů a žen, jejich touhy, naděje a sny. Kulturní psychologové se pokou- Kognitivní psychologové využívají při svých výzkumech řadu metod. V mnoha šejí ověřit výsledky dosavadních výzkumů u příslušníků různých kultur a společen- případech se jedná o kontrolované experimenty, které kombinují s jinými metoda- ských vrstev a vytvořit jakýsi katalog podobností a rozdílů mezi různými sociální- mi, např. s počítačovou simulací. Většina kognitivních psychologů donedávna pro- mi skupinami. Zkoumají, jak je kulturní dědictví předáváno prostřednictvím váděla své výzkumy v laboratorních podmínkách. V poslední době však toto pro- socializačních praktik. Hlavním cílem kulturní psychologie je porozumět jedineč- středí opouštějí a ve větší míře využívají přirozené pozorování s cílem porozumět né zkušenosti příslušníků různých sociálních skupin, pochopit jejich subjektivní myšlenkovým procesům v každodenních situacích. Kognitivní vědci nejenže prová- pohled na svět. (Rathus, 1999, str. 21-22.) dějí detailní rozbor operací intelektu (přičemž se nezřídka opírají o subjektivní vý- povědi), ale zkoumají také složité mentální celky, jakými jsou řešení vědeckých Navzdory snahám kulturně orientovaných psychologů lze konstatovat, že vývoj světové psychologie problémů nebo hraní šachů. Pokoušejí se tedy skloubit analytický a holistický pří- stále rozhodujícím způsobem ovlivňují severoameričtí psychologové. V mnoha směrech je to jejich zá- stup. Kognitivní psychologie je nicméně převážně teoretický a experimentální směr, sluha. V USA se vydávají vynikající, přehledné a čtivé učebnice, vycházejí tam kvalitní časopisy, vý- zkum se vyznačuje velkým rozsahem a kontinuitou, poznatky na internetu jsou přehledně uspořádány. který se, stejně jako biologický přistup, vyznačuje značnou redukcí předmětu své- 26 1- kapitola Psychologie jako vědní obor 27 Evropští psychologové mnohdy přebírají psychologické poznatky, metody i testy vytvořené v USA, aniž by brali v úvahu kulturní odlišnosti. V poslední době se nicméně projevuje snaha o emancipaci evropské 1.3.1 Teoretické obory psychologie od amerických vlivů. Například nakladatelství Allyn a Bacon vydalo v roce 2000 rozsáhlou učebnici psychologie Carlsona, Buskista a Martina s podtitulem „Evropská adaptace". Německý psycho- Základní teoretická odvětví psychologie bývají někdy označována jako akademické log Kurt Pawlik z univerzity v Hamburku je hlavním editorem reprezentativní publikace „The Internatio- obory, a to z toho důvodu, že se vyučují a rozvíjejí především na vysokých školách nal Handbook oj Psychology", vydané v roce 2000 nakladatelstvím SAGE Publications, do níž přispěli a ve výzkumných psychologických ústavech, které jsou u nás součástí Akademie psychologové z Finska, Španělska, Itálie a dalších evropských zemí. věd. Patří k nim především biologická psychologie, obecná psychologie, vývojová psychologie, psychologie osobnosti a sociální psychologie. 1.2.8 Závěr Biologická psychologie zkoumá vzájemné vztahy mezi tělesnými procesy a psy- chickým děním. Neuropsyekologie se zaměřuje na studium nervových, zejména V dějinách psychologie se objevilo a stále objevuje mnoho pokusů o redukci před- mozkových korelátů mentálních procesů. Evoluční psychologie vychází z předpo- mětu jejího studia. Behavioristé doporučovali zkoumat pouze vnější chování, jiní kladu, že struktura lidského mozku a některé jeho funkce, jakými jsou jazyk, paměť považují veškerou psychologii za sociální, další předpovídají, že se brzy stane sou- či myšlení, i některé formy sociálního chování, k nimž patří kooperace, soupeření částí evoluční biologie. Zdá se, že v současnosti je nejvíce „up to dáte" kognitivní a altruismus, se vyvinuly proto, že pomáhaly našim předkům vyhrávat v urputném a biologický přístup, zatímco behaviorální a psychodynamické hledisko poněkud zápase o přežití a úspěšnou reprodukci. Příbuzným oborem je behaviorální geneti- ustupuje do pozadí. Mnozí psychologové se pokoušejí o integraci různých teoretic- ka, která se pokouší vysvětlit určité projevy chování specifickými kombinacemi genů. kých přístupů. Probíhá také spontánní vzájemné ovlivňování a prolínání poznatků Její představitelé usilují o odhalení genetických elementů, které se podílejí napří- a metod různých psychologických směrů. Jak uvádí Zbyněk Vybíral, i představitelé klad na formování temperamentu, inteligence a kreativity nebo na vzniku duševních původně nesmiřitelných psychoterapeutických systémů, především behaviorální-ho nemocí. Z vývojového pojetí vychází také srovnávacípsychologie; za jejíhož před- a psychodynamického, se nyní snášejí lépe než dřív. (Vybíral, 2000b, str. 215.) chůdce je pokládán jeden z představitelů francouzského osvícenství, lékař a příro- Nemohu se však ubránit dojmu, že vytrhne-li se určitý psychologický poznatek z dovědec Julien O. de La Mettrie (1709-1751). Srovnávací psychologie studuje po- myšlenkového kontextu, ve kterém vznikl, ztrácí do značné míry svůj vnitřní smysl a dobnosti a rozdíly v chování různých živočišných druhů včetně člověka, s cílem životaschopnost. Ačkoliv se jako terapeutka nejvíce ztotožňuji s psychoanalýzou, najít nejzákladnější zdroje lidského chování. (Fraňková a Bičík, 1999.) Je to obor jako autorka této publikace se hrdě hlásím k eklektickému pojetí, a to navzdory starší než evoluční psychologie. poněkud pejorativnímu nádechu pojmu eklektický. (Viz Vybíral, 2000b, str. 216.) Obecná psychologie studuje lidské poznávání, motivaci a emoce. Zabývá se te- Domnívám se, že vzhledem k nesmírné složitosti a mnohočetné podmíněnosti lid- dy základními psychickými procesy u duševně zdravého člověka. K získávání no- ské mysli, je nutné trpělivě přezkoumávat každý psychický jev z různých hledisek. vých poznatků hojně využívá vědecké výzkumné metody, především experiment, A nejen to. Psychologové by měli brát v