PŘEDNÁŠKA - TYPY PROMLUV, VYPRAVĚČSKÁ FORMA PDF

TYPY PROMLUV V dílech epického charakteru je třeba rozlišovat mezi dvěma tzv. pásmy, tedy pásmem vypravěče a pásmem postav. Každý příběh je "někým" vyprávěn - v ten moment mluvíme o pásmu vypravěče. Někdy si ale slovo vezme jeden z hrdinů příběhu a promlouvá sám za sebe - pásmo postav. Aby situace...

TYPY PROMLUV V dílech epického charakteru je třeba rozlišovat mezi dvěma tzv. pásmy, tedy pásmem vypravěče a pásmem postav. Každý příběh je "někým" vyprávěn - v ten moment mluvíme o pásmu vypravěče. Někdy si ale slovo vezme jeden z hrdinů příběhu a promlouvá sám za sebe - pásmo postav. Aby situace byla ještě komplikovanější, zjistíme, že existuje "přechodové pásmo", ve kterém se stírá rozdíl mezi vypravěčem a postavou. Vše si vysvětlíme. Pojďme se podívat na první typ promluv: PŘÍMÁ ŘEČ Nejtypičtější způsob promlouvání postav. Označuje právě ta slova, která v ten konkrétní moment postava vyřkla. Je vyznačena uvozovkami (české jsou zdvojené a píší se nejdříve dole, poté nahoře [„“]).1 Viz např.: „Tak se uvidíme zítra!“ Přímá řeč je často doplněna tzv. uvozovací větou, která udává bližší okolnosti promluvy, viz např.: Karel řekl: „Dneska je pěkně.“ Jiřina vykřikla: „To snad ne!“ „Tam nesmíme,“ zašeptal Jeníček. Způsob zápisu přímé řeči a velikosti písmen se liší v závislosti na tom, jak přímou řeč a uvozovací větu v textu užijeme. Všimněte si rozdílů v následujících příkladových větách: 1) Karel řekl: „Dneska je pěkně.“ - Na prvním místě je uvozovací věta = uvozovací věta končí dvojtečkou, přímá řeč začíná velkým písmenem. 2) „Dneska je pěkně,“ řekl Karel. - Na prvním místě je přímá řeč = přímá řeč nikdy nekončí tečkou, vždy čárkou či nějakým jiným znaménkem, uvozovací věta pokračuje malým písmenem. 3) „Dneska je pěkně!“ vykřikl Karel. - Viz 2). Přímá řeč může končit i jiným znaménkem, uvozovací věta i tak začíná malým písmenem. 4) „Dneska je pěkně!“ vykřikl Karel, „snad se opálím.“ Uvozovací věta může stát i mezi přímými řečmi, které tvoří jeden větný celek, v ten moment přímá řeč pokračuje malým písmenem. Znalost psaní přímé řeči využijete i ve vlastních slozích, zejména při psaní vypravování, kde se s přímou řečí počítá! :) 1 Editor rozhraní Moodle, ve kterém jsou přednášky tvořeny, standardně umožňuje psaní evropských/amerických uvozovek, tedy oboje nahoře [""]. S českými uvozovkami, v české literatuře nejčastěji užívanými, proto s nimi mimo tuto kapitolu nebude pracováno. Výukový materiál není volně šiřitelný. Jeho výhradním vlastníkem je Střední škola gastronomická a hotelová s. r. o., Vrbova 1233, 147 00 Praha 4 – Braník NEPŘÍMÁ ŘEČ Je vyjádřena vedlejší větou. Prostřednictvím jednoho mluvčího jsme zpraveni o tom, co říkala jiná osoba. Např.: Karel mi včera prozradil, že se mu včera podařilo rozbít auto. - nejčastější spojkou nepřímé řeči je nejspíš spojka že, ale můžeme použít i jiné, viz:  Karel se mě zeptal, jestli bych...  Karel mě požádal, abych... NEVLASTNÍ (NEZNAČENÁ) PŘÍMÁ ŘEČ Velmi oblíbený autorský styl psaní v dnešní próze. V textu se nepíší uvozovky, jinak se ale v ničem neliší od řeči přímé. Tímto způsobem zápisu promluv se autor snaží docílit sjednocení či sblížení vypravěče s postavami. Zároveň dává najevo, že čtenář není hloupý a sám si dovodí, komu má jakou promluvu vložit do úst. Cormac McCarthy, Cesta POLOPŘÍMÁ ŘEČ Řeč, která se od předchozích nejvíce liší, protože zde nejvíce dochází ke splynutí vypravěče s postavou. V textu se najednou setkáme s pasáží, kdy nejsme schopni rozhodnout, zda pasáž přisoudit myšlenkám postavy, nebo pásmu vypravěče. Dochází tak ke zvláštnímu prolnutí, v němž jako by vypravěč promlouval skrze postavu. Tento typ vyprávění se silně rozvinul v 19. století. Zpopularizoval je zejména ruský autor F. M. Dostojevskij, který polopřímé řeči používá k vyjádření vnitřních monologů postav. Příklady: Výukový materiál není volně šiřitelný. Jeho výhradním vlastníkem je Střední škola gastronomická a hotelová s. r. o., Vrbova 1233, 147 00 Praha 4 – Braník Znal ji. Je citlivá, proměnlivá jako jarní počasí, výbušná a vzápětí zasněně zjihlá. A tvrdohlavá! Přímým bojem neprorazíš, ale znáš-li ji, hraješ na klávesnici jejích nálad a slabůstek jako mistr. Je dětsky bezelstná, dobré slovo v pravý okamžik, vlídný pohled a máš ji na dlani. Takovou ji měl rád, jihnoucí, křehkou, bezmocně oddanou. Jan Otčenášek, Občan Brych  Komu patří výše zvýrazněná pasáž? Kdo ji říká? Vypravěč? Postava? K oběma pásmům vedou silná vodítka, proto mluvíme o polopřímé řeči. Vzpomínal na temnou jizbu s hliněnou podlahou a se středověkým stavem. Na své cesty rozbředlým sněhem, na Šuhajovy horečné oči a na jeho nádherný hrudník. Zvorec se to, myslím, jmenovalo. Proč na něho tenkrát neposlal četníky? Ivan Olbracht, Nikola Šuhaj Loupežník  Ten samý případ: komu myšlenka patří? Kdo se ptá? Pak vyšel ze dvora a zamířil k náměstí. Na chvíli ho opět naplnila prudká, téměř nesnesitelná radost, stejně jako předtím na policii. Stopy zahlazeny! A koho, koho jen by mohlo napadnout, aby hledal pod tím kamenem? Leží tam možná už od stavby domu a stejně dlouho tam ještě bude ležet. A i kdyby se to našlo: kdo by podezříval mne? Všechno vyřízeno! Žádné důkazy! zasmál se. Ano, později se rozpomínal, že se nervózně, chichotavě, tiše a dlouze rozesmál a že se smál celou dobu, co šel přes náměstí. Ale když přišel na K-ský bulvár, kde předevčírem potkal onu dívku, náhle ho smích přešel. Fjodor Michailjovič Dostojevskij, Zločin a trest  Příklad vnitřního monologu a zároveň polopřímé řeči. VYPRAVĚČSKÁ FORMA Vypravěčskou formu, též formu vypravěče či jen vypravěče určujeme v podstatě dvojího typu:  ICH-FORMA  ER-FORMA Vychází z německých slov ich (já) a er (on), čímž je naznačen stěžejní rozdíl mezi nimi. Ich-forma je psána v první osobě a vypravěč tohoto typu se účasní děje. Blíže viz ukázka: Výukový materiál není volně šiřitelný. Jeho výhradním vlastníkem je Střední škola gastronomická a hotelová s. r. o., Vrbova 1233, 147 00 Praha 4 – Braník Er-forma je naopak vyprávěna z pozice třetí osoby. Děj vypráví "někdo", kdo se na příběh dívá shora a poskytuje nám různé množství informací. Viz ukázka: Dalším rozdílem mezi vypravěči je fakt, že ich-forma tíhne k subjektivitě, tedy k vypravování zaujatému. Er-forma zpravidla disponuje větší mírou objektivity, jde o vypravování, jež se snaží podat informace neutrálně. Jedná se o povrchní definici mající spoustu výjimek, ale v základním rozlišení je dostačující. Výukový materiál není volně šiřitelný. Jeho výhradním vlastníkem je Střední škola gastronomická a hotelová s. r. o., Vrbova 1233, 147 00 Praha 4 – Braník