MIKROORGANISMY PDF

MIKROORGANISMY VIRY = nebuněčné, „živé“ organismy ( potřebují k replikaci a životu hostitele) - 1000x menší než jsou bakterie - objevitel: Dmitrij Ivanovskij - 1892 – virus tabákové mozaiky - věda: - virologie CHARAKTERISTIKA VIRŮ = nebuněční parazité - existují pouze in vivo – v živých...

MIKROORGANISMY VIRY = nebuněčné, „živé“ organismy ( potřebují k replikaci a životu hostitele) - 1000x menší než jsou bakterie - objevitel: Dmitrij Ivanovskij - 1892 – virus tabákové mozaiky - věda: - virologie CHARAKTERISTIKA VIRŮ = nebuněční parazité - existují pouze in vivo – v živých hostitelských buňkách - hostitelskou buňku potřebují k a) syntéze bílkovin b) rozmnožování Ivanovský studoval vir,virus = soubor virionů chorobu tabáku, = genetický program která se virion = 1 virová částice schopná vyvolat virovou infekci projevovala - rozmanitého tvaru (kulovitý, tyčinkovitý, mnohostěn) hnědými až žlutými skvrnami na listech. Domníval se, že odumírání buněk v místě skvrn je způsobeno nějakou bakterií a pokusil se o její izolaci. Šťávu stavba virionu: z rozdrcených 1) nukleová kyselina (DNA nebo RNA) nemocných listů 2) bílkovinný obal – kapsid složený z jednotlivých makromolekul bílkovin filtroval kapsomer speciálním filtrem 3) vnější obal –nemusí být, typický pro živočišné viry, vytváří se z buněk hostitele z nepolévaného při jeho zrání (maturaci) složen z lipoproteinů, porcelánu. (Ten se v bakteriologii používá k zachycení bakterií.) Nanesl-li šťávu, která prošla filtrem na zdravé listy, zjistil, že byla infekční. Z toho usoudil, že původcem choroby zvané tabáková ROZDĚLENÍ VIRŮ mozaika bude buď velmi malá 1) podle nukleové kyseliny dělíme viry na: 2) podle vnějšího obalu na viry: bakterie, nebo - RNA viry – s RNA kyselinou, viry rostlinné obalené ještě něco - DNA viry – s DNA kyselinou, viry živočišné neobalené menšího, co nazval virus. (pozn. virus 3) podle místa infekce: tabákové mozaiky - viry rostlinné – v rostlinných buňkách byl spatřen až po r. - viry živočišné – v živočišných buňkách 1935) - viry bakteriální (bakteriofágy, fágy) - v bakteriálních buňkách bakteriofág má speciální tvar: 1) hlavička - část s nukleovou kyselinou, kapsidem, obalem 2) bičík s dutinou (pochvou) a stažitelným bičíkem 3) bazální ploténka pro adsorpci na povrchu hostitele 4) vlákna VIROVÁ INFEKCE infekce = přítomnost mikroorganismu u hostitele - může nastat několika způsoby: - latentní infekce – virus přetrvává v buňce, aniž by se množil, neškodí - perzistentní infekce – virus přetrvává v buňce, drobně se množí, ale neškodí - provirus – virová DNA se začlení do genomu hostitelské buňky - transformace – provirus může změnit buňku, např. nádorová transformace onkoviry - lytická infekce – virus se pomnoží a buňka je při uvolnění nových virionů zničena - nelytická infekce – virus se v buňce pomnoží, viriony se uvolní, buňka se uzdraví REPRODUKČNÍ CYKLUS VIRŮ –ANEB JAK VIRY INFIKUJÍ A PARAZITUJÍ Každý typ viru může infikovat pouze určité buňky. Viry rozpoznávají své hostitelské buňky na základě specifického typu bílkovin, jež mají v kapsidu a příslušných bílkovin (tzv. receptorů) které jsou na povrchu buňky. Příslušné bílkoviny pak do sebe zapadnou jako klíč do zámku: Průběh: 1) adsorpce = přilnutí na povrchu hostitelské buňky 2) penetrace = vniknutí do hostitelské buňky přes cytoplazmatickou membránu nebo buněčnou s. 3) fáze eklipsy – uvolnění nukleové kyseliny z kapsidu a změna chemismu buňky 4a)lytický cyklus = cyklus virulentního fága, končí lyzí buňky (prasknutím). hromadění virionů uvnitř hostitelské buňky, dochází k jejich množení a ve finále prasknutí hostitelské buňky → uvolnění mnoha kopií virionů 4b) lyzogenní cyklus = cyklus mírného fága, který začlení svou DNA/RNA do genomu buňky PROVIRUS/PROFÁG ve formě proviru je replikován do každé dceřinné buňky, Po určité době se provirus vyváže z DNA/RNA a podstupuje lytický cyklus VIRY PODLE INFIKOVANÉHO ORGANISMU a) FYTOVIRY - parazitují na rostlinách, - způsobují řadu onemocnění rostlin - obsahují RNA - vektory jsou hmyz, semena, zvířata, člověk př. virus mozaiky tabáku, rajčat, tabáku způsobují nekrózy listů, změnu barvy listů b) ZOOVIRY - parazitují na živočiších včetně člověka - jedná se o DNA i RNA viry zvířata: slintavka, kulhavka, drůbeží mor, prasečí a ptačí chřipka člověk: - přes poraněnou kůži, sliznice, či pomocí vektoru Virová onemocnění postihující člověka: a) Chřipka – (influenza) – náhlý začátek, krátké trvání, onemocnění dýchacích cest, horečka, Infekce kapénkovou cestou. Imunita se neprojevuje vzhledem k pestrosti a variabilitě chřipkových virů. pandemie - španělská chřipka 1918 – 1919, zemřelo 20 milionů lidí asijská chřipka 1957 chřipka Hongkong 1968 ruská chřipka 1977 b) Opar – virus oparu proniká do organismu sliznicí dutiny ústní, spojivkou nebo kůží Šíří se v krvi. Přechází do stavu latence a bývá aktivován horečkou, slunečním zářením c) Pravé Neštovice (Variola vera) - od 1980 vymýcené, téměř 100% úmrtnost, při vyléčení zjizvení těla a tváře - vakcinace  „vacca“ – kráva – Edward Jenner vakcinuje svému synovi hnis z vřídku kravských neštovic→ imunita vůči pravým neštovicím d) Plané neštovice (Variola) - původce virus varicella – zoster, přenáší se kapénkami, do dvou týdnu zotavení - projevují se červenou vyrážkou, virus zůstává v těle a pokud je imunita organismu potlačena, projeví se jako pásový opar e) Dětská obrna – přenos je z člověka na člověka (u 90% lidí se neprojevuje -přenašeči). Virus postihuje nervový systém, virus vylučován stolicí, vstupní branou trávící soustava; od r. 1960 povinné očkování. Dochází k ochrnutí končetin. f) Rýma (Rhinitis) - způsobena koronaviry, rhinoviry, postihuje sliznici dutiny nosní. akutní/chronická forma g) Encefalitida = zánět mozku a mozkových blan - vektory jsou členovci (klíšťata) - různé formy- klíšťová encefalitida/ vzteklina/ h) Zarděnky – (Rubeola) - dětská infekční nemoc, přenosná kapénkami, zduření krčních lymfatických uzlin + nesvědivá vyrážka i) Spalničky – osypky, (Morbili) - infekční onemocnění, které se šíří kapénkovou cestou, vysoké horečky, kašel, sytě červená vyrážka j) Příušnice - k) Hepatitida j) Horečka Dengue k) Virus Zika l) Virus Eboly RETROVIRY - viry obratlovců, RNA viry - přepis genetické informace z RNA viru do DNA hostitelské buňky = reverzní transkripce - opačný proces vůči molekulárnímu dogmatu (DNA → mRNA) - katalyzována enzymaticky: reverzní transkriptáza - napadené buňky mají pozměněný genetický kód a činnost (př. produkce toxinů) Např.: HIV(virus) => AIDS (onemocnění) syndrom získaného selhání imunity; smrtelné onemocnění s dlouhou inkubační dobou; HIV. Příznaky – úbytek na hmotnosti, únava, teplota, někdy kožní vyrážky. Virus napadá T4 lymfocyty – bílé krvinky nezbytné pro tvorbu protilátek. To vede ke zhroucení imunitního systému. Přenos pohlavním stykem, krevní cestou. Latence 2 - 4 roky. viz nezkreslená věda- HIV (youtube.com) PODVIROVÉ INFEKČNÍ JEDNOTKY Podvirové (subvirové) infekční jednotky jsou ještě jednodušší než viry. Jsou původci závažných onemocnění rostlin a živočichů. Mezi podvirové infekční jednotky patří viroidy, priony a transpozóny. 1) VIROIDY – cyklická RNA bez kapsidu, původci onemocnění rostlin - př.:vřetenovitost hlíz brambor 2) PRIONY – „šílené bílkoviny tvořené v mozkových buňkách“ -organismu vlastní nebo infekční -mění tvar dalších bílkovin → degenerace CNS př.: scrapie (klusavka, drbavka) ovcí: nemoc šílených krav (bovinní spongioformní encefalopatie): Creutzfeld-Jacobova nemoc: Kuru: 3) TRANSPOZÓNY – úseky chromozomů, napadnou chromozom jiné buňky a pozmění její genetickou informaci IMUNITA A OBRANA ORGANISMU PROTI VIRŮM Vrozená imunita = Získaná imunita= Tvorba protilátek je řešena: 1) pasivní imunizací = vpravením hotové protilátky a) přirozeně – např. plod – získává protilátky přes placentu, nebo mateřským mlékem b) uměle – hotové protilátky vpraveny očkováním 2) aktivní imunizací - nastartování imunitního systému a) přirozeným setkáním s patogenem b) vpravením oslabených organismů (vysokou teplotou) do těla pomocí vakcinace Očkování (vakcinace) 1786 – anglický lékař Edward Jenner – očkování proti neštovicímJenner si všiml, že lidé ošetřující dobytek se často nakazili planými neštovicemi, a také zjistil, že tito lidé už neonemocněli při epidemii černých neštovic. To ho přivedlo na myšlenku očkování. Mladému chlapci naočkoval do paže tekutinu z puchýře planých neštovic. Chlapec tyto neštovice dostal a když se uzdravil, naočkoval mu Jenner tekutinu z puchýře černých neštovic. Toto onemocnění se již neprojevilo. Z dnešního pohledu Jenner očkoval oslabenou kulturou. V podstatě měl velké štěstí, protože viry planých i černých neštovic jsou velmi podobné a protilátky proti viru planých neštovic působí i proti viru černých neštovic. PROKARYOTICKÁ BUŇKA A PROKARYONTNÍ ORGANISMY Prokaryotická buňka - buňka typická pro prokaryontní organismy (bakterie, archebakterie, sinice) - velikost: 1-10µm vlastnosti společné s eukaryotickou buňkou vlastnosti odlišné od eukaryotické buňky chemické složení - prvky velikost ( je menší) - sloučeniny zásobní látka: glykogen, polyhydroxymáselná kys. buněčná stěna: peptidoglykan buněčná organizace STAVBA PROKARYOTICKÉ BUŃKY Co je vlastní každé prokaryotické buňce? struktura funkce NUKLEOID = prokaryotický chromozom- bez jaderné membrány uložení, replikace a transkripce genetické informace PLAZMIDY kružnicovitá doplňková genetická informace buňky různé vlastnosti – Tox/F/R,CoL plazmidy BUNĚČNÁ STĚNA permeabilní pro živiny, s peptidoglykany CYTOPLAZMATICKÁ semipermeabilní, pokud se oddělí do buňky, vzniká mezozom nebo MEMBRÁNA chromatofory RIBOZOMY tvorba bílkovin- translace genetické informace, jiná sedimentační konstanta než u eukaryot (70S) CYTOPLAZMA glykolýza + uložení zásobních látek ve formě inkluzí  Co mají jen některé prokaryotické buňky? struktura funkce KAPSULA – vnější obal ochrana buňky před nepříznivými vlivy GLYKOKALYX přilnutí k povrchu jiné buňky BIČÍK duté dlouhé vlákno tvořené flagelinem, umožňuje pohyb FIMBRIE= PILUSY krátká vlákna, uplatňují se při rozmnožování MEZOZOM vchlípenina cytmem, význam nejasný, možná dýchání CHROMATOFORY vchlípeniny cytmem – předchůdce plastidů – obsah barviv PSEUDOVAKUOLY = plynové vakuoly – propustné pro vodu a plyny – nadlehčení buňky ENDOSPORY pomáhají přežít nepříznivé podmínky Prokaryotická buňka tedy absolutně postrádá membránové organely a semiautonomní organely. Oproti eukaryotickým buňkám taktéž nedokáží vytvářet pletiva a tkáně!! Prokaryotická buňka je buňka typická pro 2 domény- Bacteria (Bakterie) a Archaea (Archea) – viz mat.ot.1 BAKTERIE = jednobuněčné prokaryotické organismy spadající do domény Bacteria - obsahují ve své buněčné stěně peptidoglykan (archebakterie jej neobsahují) + murein a pseudomurein - jsou na hranici viditelnosti optického mikroskopu - výskyt: všude ☺ - mrtvé i živé organismy, voda, půda, vzduch, extrémní podmínky -věda: bakteriologie – první pozoroval Anthony van Leeuwenhoek název odvozen z řečtiny „bacterion“- tyčinka, klacek TVAR BAKTERIÍ - systematický znak pro určení zástupce bakterií kokus diplokokus streptokokus stafylokokus tyčinky bacily-uvnitř endospory vibria spirily spirochety bičíkaté bakterie mykobakterie aktinomycety BARVENÍ BAKTERIÍ PRO POZOROVÁNÍ Podle toho, jestli se buněčná stěna dá, nebo nedá obarvit speciálním barvivem rozlišujeme prokaryota (bakterie) na: gram pozitivní (G+) - dají se obarvit a jejich buněčná stěna je tlustá a silná, mohutná vrstva peptidoglykanu gram negativní (G-) - nemůžeme je obarvit, tenčí buněčná stěna U G+ se uvádí až 90 % peptidoglykanů v buněčné stěně, u G- do 20 % z celkové hmotnosti buňky. Barvení není možné použít pro doménu Archeí. dánský vědec Hans Christian Gram PODSTATA BARVENÍ PODLE GRAMA 1884 – Hans Christian Gram Zkoumaný vzorek nebo kulturu bakterií naneseme na podložní sklo a postupně nanášíme barvící roztoky. Každý roztok necháme působit 20–30s. Postup si snadno zapamatujeme podle zkratky VLAS (VLAK): ▪ krystalová Violeť ▪ Lugolův roztok ▪ Alkohol ▪ opláchnutí vodou ▪ Safranin nebo Karbolfuchsin Grampozitivní Gramnegativní Grampozitivní bakterie mají stěnu tvořenou Gramnegativní bakterie mají stěnu tvořenou tenkou proteoglykanem a polysacharidy, kterými vrstvou proteoglykanu a vrstvou lipopolysacharidu. prochází kyselina teichoová. Při barvení se Při stejném postupu dochází ve třetím kroku k krystalová violeť dostává do buněk a tvoří s vyplavení komplexu alkoholem a k odbarvení. Lugolovým roztokem modrou komplexní barvu. Safranin dobarví bakterie červeně. Např.: Alkohol není schopný prostoupit buněčnou Legionella, Enterobacter, Campylobacter, Salmonell stěnou a rozpustit komplex. Dobarvení a. safraninem dodá bakteriím tmavě fialovou barvu. Např.: Staphylococcus, Streptococcus, Enterococcus; Clostridium, Listeria. ROZMNOŽOVÁNÍ BAKTERIÍ Závisí na podmínkách prostředí. V nepříznivém prostředí ztrácí buňka část své vody, vytvoří ochranný obal a zpění se ve sporu (klidové stádium), ve kterém podmínky překoná. Za příznivých podmínek se rozmnožování zrychluje. Limitujícím faktorem je však dostatek živin, a odvod odpadních látek. Pokud příjem a výdej těchto látek není zajištěn, rozmnožování zpomaluje, a nebo se zastavuje. Bakteriálnímu dělení zabraňuje taktéž penicilin – látka z plísně Penicilium notatum ( Alexander Fleming) Pro bakterie je typické: 1) buněčné příčné dělení = nepohlavní rozmnožování - z jedné mateřské=> 2 dceřinné (mitóza) – KLONY - prokaryotický chromozom se dotýká v 1 místě cytmem(ori-C) →replikace DNA → tvorba přihrádky -velmi rychlé (3-4 hod) 2) konjugace= spájení = pohlavní rozmnožování - vyměnění části nukleové kyseliny a) jen část prokaryotického chromozomu b) výměna plazmidů prostřednictvím plazmatických můstků - viz mat ot č. 12 FYZIOLOGIE BAKTERIÍ Prostředí, v němž bakterie existují musí obsahovat dusík a uhlík (na stavbu bílkovin a DNA) a zdroj energie. Podle způsobu, jakým tyto látky a energii získávají, je dělíme do několika kategorií. 1. podle zdroje energie a) fototrofní – energii získávají ze slunečního záření b) chemotrofní – energii získávají z chemických látek b1) chemolitotrofní – zdrojem jsou anorganické látky b2) chemoorganotrofní – zdrojem jsou organické látky saprofytické – zisk látek z odumřelých organismů parazitické – zisk látek z hostitelů symbiotické – vzájemně prospěšný vztah s jiným organismem 2. podle zdroje uhlíku a) autotrofní bakterie – uhlík získávají z fotosyntetické přeměny oxidu uhličitého b) heterotrofní bakterie- Uhlík získávají z jiných zdrojů / nefotosyntetizují 3. podle schopnosti vázat dusík a) hlízkaté bakterie – fixují vzdušný dusík do kořenů bobovitých rostlin b) denitrifikační bakterie – přeměňují dusičnany v půdě na dusík (denitrifikace = opak fixace) 4. podle vztahu ke kyslíku: a) obligátně aerobní - b) obligátně anaerobní- c) fakultativně anaerobní- BAKTERIE A KOLOBĚH LÁTEK V PŘÍRODĚ - jsou součástí potravinového řetězce Mrtvé organismy a rostlinná těla jsou rozkládány saprofytickými bakteriemi. Jedná se o tzv. dekompozitory (rozkladače), kteří půdu obohacují (mineralizují) o dusík. Dusík v půdě poté zabudovávají amonizační bakterie do amoniaku, a ten poté nitritační bakterie do dusitanů a nitratační bakterie do dusičnanů, které buď a) slouží jako hnojivo pro rostliny b)jsou odbourávány denitrifikačními bakteriemi na vzdušný dusík, který obohacuje atmosféru, ale ochuzuje půdu o živiny. Některé symbiotické bakterie ( hlízkaté) pak mají možnost přímo vzdušný dusík zabudovávat do hlízek bobovitých rostlin (nitrogenní bakterie).Dusík rostlinám slouží k růstu. Na dusík je bohatá i moč živočichů (močovina, kys.močová), které prosakují půdou a činností bakterií jsou přeměňovány taktéž do formy dusičnanů. Vzpomeňte si taktéž na mykorhizu = vzájemně prospěšný vztah houby a vyšších rostlin (rostlin, keře, stromu) kdy přes podhoubí je právě dusík a fosfor přesouván stromům a díky neschopnosti hub fotosyntetizovat, ty naopak dostávají produkty fotosyntézy- „cukr“. EKOLOGICKÉ VZTAHY BAKTERIÍ 1.symbiotické bakterie - oboustranně prospěšný vztah s hostitelem (mutualismus) bakterie střevní mikroflóry Escherichia coli - gramnegativní bakterie - součást střevní mikroflory - výroba insulinu a růstového hormonu a indiga - mimo střevo je u člověka původcem bakterémií  hlízkaté bakterie (rod Rhizobium) s kořeny bobovitých rostlin - vzdušná fixace dusíku Doderleinův lactobacil bakterie v žaludku přežvýkavců 2. komenzálové - neškodí, ale ani neprospívají - napovrchu i uvnitř těl - Př: bakterie na kůži, ve střevě, trávící trakt, dýchací cesty – Stafylococcus, Micrococcus 3. patogenní bakterie - škodí, vyvolávají bakteriózy a bakteriální infekce rostlin, zvířat, člověka - způsobují hnisání, nekrózu, nebo škodí svými toxiny ¨ BAKTERIÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ U ČLOVĚKA a ) nákazy přenášené vzdušnou cestou - přes horní cesty dýchací a rozšíření je kapénkové - TBC – tyčinkovitá bakterie Mycobacterium tuberculosis; původcem je Kochův bacil, - Záškrt – Corynebacterium dipteriae; - Dávivý (černý) kašel – Bordetella pertusis; - Angína – Streptococcus pyogenes - Spála – původce streptococus… více druhů; - Zápal plic - b ) nákazy přenášené alimentární cestou - jsou vylučovány stolicí a vstupní branou jsou ústa Břišní tyf – tyčinkovitá bakterie s obrveným povrchem Salmonella typhi; Paratyfy; Salmonella paratyphi Salmonelóza – Úplavice – tyčinkovitá bakterie Shigella dysenterie; Cholera – Vibrio cholera. c ) nákazy, kde vstupní branou je poraněná kůže Tetanus – Clostridium tetani; Mononukleóza - Stafylokokové kožní nákazy – hnisavé vředy a vřídky; Stafyloccoccus ameus d ) nákazy přenášené pohlavním stykem Syfilis – Treponema pallidum; přenos pohl. stykem. Má tři stádia : 1. Tvrdý vřed na místě vstupu nákazy 2. Suchá nebo mokvavá vyrážka kdekoliv na těle, stádium trvá asi 2 roky 3. Napadení nervového systému =) dochází k degeneraci mozku a míchy Kapavka – Neiseria gonorrhoeae; e ) nákazy přenášené zvířaty Sněť slezinná (anthrax) – původce Bacillus anthracis; 3 formy : 1. kožní – černá 2. plicní – 3. střevní – Mor – Lymská borelióza- bakterie borélie; Bakteriální onemocnění u rostlin : Do rostliny pronikají poraněním nebo průduchy; měkké hniloby – u mrkve, zelí, brambor; vadnutí; skvrnitost rajčat (jablek, …); rakovina na ovocných stromech POJMY: VIRULENCE VIRÓZA BAKTERIÓZA BAKTERÉMIE ENDEMIE EPIDEMIE PANDEMIE INVAZIVITA TOXICITA VÝZNAM BAKTERIÍ - - - - SINICE = CYANOBAKTERIE (Cyanobacteria) = zvláštní skupina autotrofních bakterií z doména Bacteria - výskyt- 3,85 mld př.nl..- první fotosyntetizující organismy = kolonie cyanobakterií – stromatolity viz mat.ot. 1 VÝSKYT SINIC - v podmínkách od -40°C –> + 80°C - vlhká půda, skály, kůra stromů - v moři i sladkých vodách – na povrchu stojatých vod vytváří VODNÍ KVĚT (= kolonie sinic) = páchnoucí zelený povlak od května – října - za nízkých teplot (zima) pomocí speciálních měchýřků klesají na dno a v klidovém stádiu přečkávají zimu = problém sladkovodních nádrží s pitnou vodou, rekreační oblasti - produkce cyanotoxinů, ochuzování vody o kyslík – úhyn ryb - problém zhoršuje: 1) vyšší teplota, 2) vysoké pH vody 3) eutrofizace vod o P a N = obohacování vody o splašky z hnojiv, čističek Proč sinice ochuzují vodu o kyslík, když jej samy produkují? Je to proto, že životnost buněk sinic není příliš dlouhá. Po odumření buňky klesají ke dnu a rozkládají se za účinku kyslíku rozpuštěného ve vodě. U dna nádrží a rybníků pak vzniká hypoxická (až anoxická) zóna. STAVBA BUŇKY SINICE Buňka sinic je uložena ve speciální slizové pochvě, pod níž je uložena buněčná stěna a cytoplazmatická membrána. Jádro včetně organel je uloženo volně v cytoplazmě, kde je uložena také zásobní látka – sinicový škrob, vzácně glykogen V cytoplasmě mají sinice volné a koncentricky uspořádané thylakoidy s barvivy zachycujícími sluneční záření (plastidy chybí), které vznikly vchlípením a odškrcením cytoplazmatické membrány. Jedná se o systém váčků s těmito barvivy: chlorofyl A – tmavě zelený, fotosynteticky aktivní!! ß-karoten – oranžový fykocyanin – modrý → modrozelená barva sinic fykoerytrin – červenofialový CHARAKTERISTIKA SINIC - tvorba kolonií propojených slizem - různé zbarvení v závislosti na kombinace barviv a světelných podmínkách - schopnost fotosyntézy=> obohacování atmosféry o kyslík  organismy se přizpůsobují - schopnost fixace vzdušného N -symbiotické vztahy s rostlinami ( rýže, cykasy, kapradiny) - mohou být napadány viry (cyanofágy) a způsobovat onemocnění TVARY SINIC a) JEDNOBUNĚČNÉ – vývojově starší, zůstávají po dělení často pohromadě propojeny slizem b) VLÁKNITÉ – vývojově mladší, je vyvinuta pochva nejde o mnohobuněčné organismy), v níž jsou buňky uloženy za sebou, rozlišujeme: vegetativní buňky – fotosyntetizují heterocysty – vážou vzdušný dusík, ve vláknu odlišný tvar akinety (klidové spory) rozmnožování- vznikají spojením vegetativních buněk a vytvořením tlusté buněčné stěny ROZMNOŽOVÁNÍ souvisí s tvarem sinice: jednobuněčné – příčným dělením vláknité – klíčením akinet – vytvoří klíčíčí mnohobunčná vlákna zvlané hormogonie, která se následně od mateřského vlákna oddělují a dorůstají NEJZNÁMĚJŠÍ ZÁSTUPCI SINIC Nostoc- (jednořadka) kulovité kolonie, schopnost fixovat vzdušný dusík (zaručuje růst), někdy symbioticky s rostlinkami, kapradinka Azolla, cykasy v symbioze s houbami vytváří lišejníky Anabaena – vláknitá sinice, v rýžových polích obohacuje substrát o dusičnany - při přemnožení – vodní květ Arichodesmium erythraeum – podmiňuje barvu Rudého moře VÝZNAM A VYUŽITÍ 1. rýžová pole – výživa rostlin 2. geologický činitel : tvorba travertinu – stavební materiál (př. římské koloseum) 3. výživa pro lidi i hospodářská zvířata ( obsahují proteiny = bílkoviny ) 4. v medicíně – léčení zánětů a ran 5. některé druhy (Nostoc) spolu s houbovými vlákny tvoří stélky lišejníků ARCHEA (ARCHEBAKTERIE) = prokaryontní jednobuněčné organismy s vlastní doménou - identifikovány 1977 = jedny z nejstarších organismů na Zemi – vznik se předpokládá před 3,5mld let - podobají se bakteriím, ale mají odlišné složení buněčné stěny (pseudomurein), u některých chybí - podílejí se na koloběhu C,N, S - Z ARCHEÍ VZNIKLA EUKARYOTICKÁ BUŇKA výživa: chemoautotrofní –tzn. ____________________________________________________________ chemoheterotrofní – tzn. __________________________________________________________ výskyt - extrémní podmínky vysoké teploty (přes 70°C až 113°C – hranice života organismu) => termofilní organismy vysoké koncentrace solí (Mrtvé moře či solná jezera) => halofilní organismy nepřítomnost kyslíku trávící trakt býložravců ………..ale i běžně v půdě a vodách, mokřadech, odpadních vodách zástupci: Halococcus, Methanococcus, Natrococcus Zajímavost z wiki: Etymologie názvů nově objevených kmenů Odinarchaeota, Thorarchaeota, Heimdallarcheota, Helarchaeota a Lokiarchaeota, jakož i jim nadřazeného nadkmene Asgard vychází ze severské mytologie.Sídlo mladší generace severských bohů, Ásů, se nazývá Ásgard. Mezi jeho bohy patří: Ódin, jednooký vládce Ásgardu, Thór, Ódinův syn, bůh hromu, Heimdall, taktéž Ódinův syn, střeží vstup do Ásgardu, Hel, Ódinova dcera, byla vyhnána z Ásgardu a stala se bohyní podsvětí a vládkyní mrtvých, Loki, Ódinův lstivý pokrevní bratr, původně obr, přijatý mezi bohy