Instituce a rozhodování EU PDF

**EU** - EU je mezinárodní organizace -- má mezinárodně právní subjektivitu, může uzavírat smlouvy - je založena členskými státy skrze mezinárodní smlouvy, není založená ústavou - EU má několik institucí - složení, kompetence a role těchto institucí jsou specifikovány ve smlo...

**EU** - EU je mezinárodní organizace -- má mezinárodně právní subjektivitu, může uzavírat smlouvy - je založena členskými státy skrze mezinárodní smlouvy, není založená ústavou - EU má několik institucí - složení, kompetence a role těchto institucí jsou specifikovány ve smlouvách - hlavní instituce EU -- Evropská komise, Evropská rada, Rada EU, Evropský parlament - tyto instituce se aktivně podílejí na tvorbě legislativy **Evropská komise** - sídlí v Bruselu - nezávislá administrativní instituce - jiné mezinárodní organizace mají také administrativní instituce (např, sekretariát OSN), ale Evropská komise je výjimečná rozsahem svých kompetencí: - navrhuje právní předpisy -\> předkládá návrhy EP a Radě EU - výkonné pravomoci v některých politikách EU - =\> nadnárodní instituce - nezávislá, nestranná, zastupující „obecný zájem Unie" - není politicky zodpovědná - zastoupení v každé členské zemi EU - reprezentuje EU jako celek, nereprezentuje nikoho (je nezávislá, nemůže přijímat pokyny -- např. Eva Jourová z ANO nemohla přijímat pokyny A. Babiše) - nezávislá na členských státech - každý ČS nominuje jednoho komisaře - komisaři ale nereprezentují ČS (komisaři nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu) - nezávislá na EP - komise je schvalována EP - komise však nereprezentuje politické strany, které zvítězily ve volbách do EP - pravomoci - legislativní návrhy - ve většině politik EU má Komise výlučnou pravomoc předkládat návrhy nových právních předpisů (směrnice, nařízení a rozhodnutí) - komise nemůže schvalovat právní předpisy EU - komise může navrhovat právní předpisy pouze v oblastech spadajících do pravomocí EU (dle zakládajících smluv) =\> EU má výlučné pravomoci v těchto oblastech: - celní unie, stanovení hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu, měnová politika pro země eurozóny, zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky, společná obchodní politika - vedle těchto právních návrhů může Komise vydávat i obecnější doporučení a politické návrhy (sdělení, zelené knihy, bílé knihy...) greendeal - informace mimo -- think tanky -- nevládní nezávislé a nestranické instituce, korporace nebo jiné skupiny zaměřující se na mezioborový výzkum s cílem poskytnutí odborného pohledu na danou problematiku, mohou být vázány i na politické a vládní subjekty - ostatní instituce EU nemohou navrhovat právní předpisy EU, ale dávají Komisi „strategický a politický směr" (ER) a mohou požádat EK o vypracování návrhu právního předpisu legislativy (EP, Rada) - tuto výlučnou pravomoc má EK proto, že se malé ČS obávaly, že by byly převálcovány většími ČS (mocensky i administrativně) - EK se ve svých návrzích snaží vyvážit ČS a EP (protože EP a ČS v Radě schvalují legislativu) ale i dalších aktérů, na které má připravovaná legislativa dopad (podniky, spotřebitelé...) - EK sama konzultuje s experty (z národních vlád, ze zainteresovaných stran či nezávislé), protože legislativní návrhy, které předkládá, jsou často velmi podrobné a technické - exekutivní funkce - EK řídí, dohlíží a implementuje politiky EU - rozsah výkonných pravomocí Komise se v jednotlivých politikách značně liší - komise má velmi široké výkonné pravomoci například v politice hospodářské soutěže nebo ve společné obchodní politice - za účelem provádění politik EU může Komise sama přijímat nelegislativní (správní) akty - komise má kontrolní a dohledové pravomoci a přijímá rozhodnutí závazná pro jednotlivé společnosti nebo jiné subjekty - komise je rovněž odpovědná za správu rozpočtu EU - shromažďuje příjmy (většinou z ČS) - rozděluje fondy EU (zejména na společnou zemědělskou politiku a politiku soudružnosti) b souladu se schváleným rozpočtem - EK navrhuje ale neschvaluje nový rozpočet - víceletý finanční rámec -- každých 7 let, vyjednává se o víceletém rozpočtu - strážkyně smluv - monitoruje dodržování závazků ze zakládajících smluv - dohlíží na dodržování nařízení a na implementaci schválených právních předpisů (směrnice) do právních řádů ČS - nařízení je přímo aplikovatelné - pokud se na tom státy dohodnou, může dohlížet i na dodržování jiných smluv a právních aktů (např. fiskální pakt, závazky podmiňující záchranné mechanismy během ekonomické krize atd.) - strážkyně = hlídá ČS, funguje jako policie - komise může žalovat ČS u Soudního dvora EU - EK zastupuje EU navenek - zastupuje EU a jedná jejím jménem při obchodních jednáních - vysoký představitel zastupuje EU ve vztazích se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi - vysoký představitel dohlíží na diplomatické mise (delegace) EU ve třetích zemích - aktuální vysoký představitel EK je Josef Borell, je to zároveň eurokomisař - předsedkyně Komise je Ursula Von der Leyen - kolegium komisařů - 27 komisařů, každý ČS má jednoho - dříve měli některé země po dvou komisařích, později snížení, protože se EU rozšířila - každý komisař je odpovědný za určité portfolio (zemědělství, vnitřní trh, vnější obchod, opatření v oblasti klimatu) - předseda a místopředsedové - předseda -- jedním z komisařů, „první mezi rovnými" - zastupuje Komisi při jednání s jinými institucemi EU ale i navenek - rozhoduje o portfoliích pro další komisaře - Ursula von der Leyen -- nominována Německem - místopředsedové - vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku - administrativní členění - kabinety komisařů - generální ředitelství - obdoba ministerstev v národních vládách - skládá se z úředníků spravujících jednotlivé politiky (tj. připravují legislativní návrhy, vykonávají exekutivní funkce...) - v současné době 33 GŘ (rozdělených mezi jednotlivé komisaře) - další - evropský úřad pro výběr personálu... - jmenování - komise je jmenována na 5 let po volbách do EP - postup je trochu komplikovaný, protože se zde střetávají zájmy ER (tj. ČS) a EP - předseda Komise - kandidáta navrhuje ER (kvalifikovanou většinou ČS) - volba by měla odrážet výsledky voleb do EP - prezident je poté volen EP (prostá většina) - vysoký představitel - kandidáta navrhuje ER - komisaři - nominováni jednotlivými ČS (po konzultaci s prezidentem) - EK jako celek - EK jako celek musí být schválena EP **Evropská rada** - sídlo v Bruselu - ER nejvlivnější unijní institucí - označována jako „Summit EU" nebo „Evropský summit" - pravidelné scházení hlav států ČS na summitech (buď prezident, nebo premiér, ti co drží exekutivní moc) - zastupuje zájmy ČS =\> mezivládní instituce - ČS jsou zastoupeny na nejvyšší úrovni - je to jakási „stálá mezinárodní konference" vrcholných představitelů ČS - role: - podle Lisabonské smlouvy ER dává EU „nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority" - jinými slovy, přijímá politická a strategická rozhodnutí - nepřijímá legislativu (právní akty) - fórum pro řešení politických sporů mezi ČS - ER zastupuje suverénní ČS, které jsou pány smluv a tudíž, v konečném důsledku, i pány celé EU - neexistují žádná omezení, co ER může a nemůže diskutovat (nemusí se omezovat na témata spadající do pravomocí EU) - ER může projednávat: - cíle a opatření ve stávajících politikách EU (a vyzvat Komisi k předložení návrhů unijní legislativy) - zahraniční a bezpečnostní politiku (a vydávat prohlášení v těchto oblastech) - změny zakládajících smluv (v omezené míře může ER dokonce měnit zakládající smlouvy BEZ ratifikace v ČS) - cokoliv dalšího (ale nemůže přijímat legislativu) - způsob rozhodování - rozhodnutí je konsensem mezi ČS - v některých případech ER rozhoduje kvalifikovanou většinou - výstupy - výstupem zasedání ER jsou závěry -- krátký dokument, který má podobu politického prohlášení - může stanovovat cíle či nastínit opatření, která by bylo potřeba přijmout - ale není právně závazný - ER, tedy ČS EU nemohou předkládat návrhy právních norem (nařízení, směrnice), ale mohou kolektivně zaúkolovat EK, aby takový návrh připravila - historie - zakládající smlouvy (Pařížská smlouva 1952, Římské smlouvy 1958) se o ER nezmiňují - v 60. a 70. letech. Proběhlo několik setkání vrcholných představitelů ČS Evropského společenství, od roku 1974 probíhají pravidelná setkání (v tu dobu byly ČS zakládající šestka Fr, It, Benelux, Západní Německo) - důvody pro setkávání: - potřeba diskutovat o problémech na nejvyšší úrovni - oslabená Komise a „roztříštěná" Rada ES nebyly schopny tuto roli plnit - zasedání ER byla dříve neformální - postupně dochází k formalizaci a institucionalizaci ER - teprve v Lisabonské smlouvě byla ER označena za oficiální institucí - členové hlavy států nebo předsedové vlád (většinou předsedové vlád, prezident pouze z Francie a Kypru) - od Lisabonské smlouvy stálý předseda Evropské rady - volen Evropskou radou kvalifikovanou většinou - volební období je 2,5 roku, možnost jednoho znovuzvolení - Evropská rada ho může také odvolat, zatím se ale nestalo - do té doby bylo rotující předsednictví (za ČR Mirek Topolánek) - stály předseda Charles Michel 2019-2024 - členem ER je i předseda EK - předseda ER a EK nemají hlasovací právo - předseda ER - role - předsedá ER - zajišťuje přípravu a kontinuitu zasedání ER - připravuje návrhy závěrů a hledá shodu mezi ČS - nemá hlasovací právo a nerozhoduje o finální podobě závěrů - komunikuje s ostatními institucemi EU (např, podává zprávy EP) - zastupuje EU ve vztahu ke třetím zemím - ER navrhuje předsedu EK, jmenuje Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku - oficiálně (po souhlasu EP) jmenuje EK jako celek - jmenování vedení Evropské centrální banky (ECB), včetně jejího prezidenta - institucionální rovnováha - ER hraje rozhodující roli zejména při řešení různých krizí (ekonomická krize, migrační krize, brexit) - ER udává politický směr Komisi - ER činí klíčová politická rozhodnutí, oslavuje politickou roli EP, EP nemá žádný vliv na agendu ER - ER definuje obecné politické směřování a priority EU - =\> institucionalizace ER v Lisabonské smlouvě ilustruje posun EU směrem k mezivládnímu modelu integrace - předseda EP je zván na zahájení ER a může zde vystoupit, ale samotného jednání se obvykle neúčastní - prezident nebo premiér si může na jednání přizvat jednoho ze svých ministrů - předseda EK si může přizvat někoho z kolegia komisařů - jednání se účastní také Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a generální tajemník Rady - jednání není veřejné - mimo ER se také scházejí neformální Evropské rady „neformální summit" - „berlínský summit" 2007 na 50. výročí Římských smluv byla přijata „Berlínská deklarace" - další formát setkávání hlav států je mezivládní konference, kde rozhodují o změně unijních smluv nebo rozhodují o rozšíření EU - od ekonomické krize 2008 se začaly také scházet na euro-summitech - od ER se očekává, že rozhodne o výběru vlastního stálého předsedy, předsedy EK a členů kolegia komisařů, soudců, generálních advokátů SDEU, prezidenta ECB a ostatních členů její Výkonné rady a vybere také vysokého představitele Unie pro vnější věci a bezpečnostní politiku - ER platforma pro stanovení dlouhodobých strategií a priorit chování EU ve kterékoli oblasti evropské integrace - summit v Kodani 1993 -- Kodaňská kritéria pro vstup nových ČS - ER funguje jako kvaziodvolací fórum pro otázky, na kterých se nedokáže dohodnout Rada, ale legislativu musí opět přijmout Rada spolu s EP **Rada** - Rada EU, rada ministrů - dříve (před rokem 1993) -- Rada Evropských společenství - Rada = instituce EU, ve které zasedají ministři vlád ČS - Evropská rada = instituce EU, ve které zasedají premiéři (či prezidenti) - Rada Evropy = samostatná mezinárodní organizace, která nemá s EU nic společného - hlavním úkolem je schvalování unijní legislativy - reprezentuje zájmy ČS = mezivládní instituce - ČS jsou zastoupeny ministry svých národních vlád - legislativní proces: - dojednává, pozměňuje a schvaluje právní předpisy EU (nařízení, směrnice a další) - Rada nemůže navrhovat legislativu (pouze Komise) - ke schválení legislativy je potřeba souhlas EP - ER může svěřit EK pravomoc přijímat méně důležité prováděcí akty - způsob rozhodování: - kvalifikovaná většina - dnes je používána v naprosté většině oblastí - v praxi se ČS snaží najít konsensus, teprve pokud se to nedaří, může přijít na řadu hlasování - ke schválení legislativy je potřeba 55% ČS EU (tj. 15 států) zároveň souhlas států reprezentujících 65% populace EU - jednomyslnost - výrazně se snížil počet oblastí, kde Rada rozhoduje jednomyslně - dnes pouze v těch nejcitlivějších oblastech (zahraniční politika, obrana, rozšiřování EU, daně) - prostá většina - zasedání Rady - obvykle kolem 70 formálních zasedání - tematické složení: formace Rady - rada se schází v různém složení podle agendy - postupem času se ustálilo složení na 10 formacích - obecné záležitosti - zahraniční věci - hospodářské a finanční věci - spravedlnost a vnitřní věci - konkurenceschopnost - životní prostředí -... - euroskupina -- ministři financí eurozóny - JUMBO Rada -- kombinuje více formací Rad - předsednictví v Radě - zahraničním věci -- vždy tam předsedá vysoký představitel (je jak v EK tak v Radě) - role předsedy: - připravuje (v úzké spolupráci s Generálním sekretariátem) a předsedá zasedání Rady (+ COREPER + Výborů a pracovních skupin Rady) - boduje konsensus - vede zasedání - zajišťuje kontinuitu - reprezentuje Radu ve vztahu k jiným institucím EU - stálý předseda na 2,5 roku (max 2x za sebou) - kdo je předsedou: - předsednictví Rady rotuje mezi ČS každých 6 měsíců - zasedáním předsedá ministr (Rada), diplomat ČS (COREPER) nebo úředník národního ministerstva (Výbor /Pracovní skupina) ze země zastávající rotující předsednictví - výjimka: FAC předsedá vysoký představitel (Rada pro zahraniční věci FAC) - hierarchická struktura Rady - Rada EU (ministři národních vlád) - COREPER (diplomaté ze Stálých zastoupení) - Výbory a pracovní skupiny Rady (úředníci národních ministerstev) - Výbor stálých zástupců COREPER - stálé zastoupení při EU - = velvyslanectví ČS při EU - stálé národní zastoupení v Bruselu složené z diplomatů a úředníků vnitrostátních ministerstev - v čele s velvyslancem (stálý zástupce) - diplomaté z 27 stálých zastoupení se schází v: - COREPER II - řeší politickou agendu - setkávají se zde velvyslanci Stálých zastoupení - jednání COREPERu II připravuje tzv. skupina Antici - COREPER I - ekonomická a technická agenda - setkávají se zde zástupci velvyslanectví ze stálých zastoupení - jednání COREPERu I připravuje tzv. skupina Martens - výbory a pracovní skupiny Rady - úřednici vnitrostátních ministerstev + zástupci Komise - úkoly: - počáteční posouzení legislativních návrhů Komise - předjednávají agendu, soustřeďují se na technické záležitosti a politicky citlivější nechávají na „vyšší místa" (COREPER, samotná Rada) - celkem cca 200 vysoce specializovaných pracovních skupin a výborů, podřazených pod jednotlivé formace Rady - příklady výborů: - politický a bezpečnostní výbor - zvláštní výbor pro zemědělství - pracovních skupin je hodně, mají většinou techničtější charakter než výbory - generální sekretariát - administrativní a technické zázemí pro práci Rady - úkoly: - zpracovávání dokumentů, překlady, archivace - záznamy jednání Rady **Evropský parlament** - sídlo Štrasburk - nejsou zde reprezentovány ČS - reprezentuje občany EU - pravomoci: - legislativní - společně s Radou schvaluje právní předpisy EU (nařízení, směrnice) - ve většině oblastí má rovnocenné postavení jako Rada (EP i rada mohou upravovat návrh legislativy, EP i Rada se musí shodnout na finálním znění) - EP (ani jednotlivý europoslanci) nemůže navrhovat legislativu (může pouze vyzvat Komisi) - ve srovnání s vnitrostátními parlamenty jsou tedy jeho pravomoci omezené - EP neurčuje politické a strategické směřování (tuto roli plni Evropská rada) - europoslanci ani EP jako celek nemohou navrhovat legislativu (tuto roli plní komise) - EP nemá žádný vliv na primární právo EU (tj. zakládající smlouvy) - rozpočtové - roční rozpočet EU - EP může změnit strukturu rozpočtu EU a schvaluje, společně s Radou, jeho finální podobu - EP však nemůže ovlivnit příjmy evropského rozpočtu (ty tvoří z valné většiny příspěvky ČS) - víceletý finanční rámec - = sedmiletý rámec (plán) pro roční rozpočty - vyjednávají jej ČS - historie - 1952 vzniklo Společné shromáždění ES uhlí a oceli jako jedna z institucí ESUO - 1958 přejmenováno na Evropské parlamentní shromáždění, jeho působení rozšířeno i na EHS a Euratom - 1962 přejmenováno na EP - 1979 první přímé volby do EP - před rokem 1979 byli členové EP jmenování z řad poslanců národních parlamentů - měli tzv. „dvojí mandát" - volby - EP je jediný přímo volený orgán EU - volební období 5 let - aktivní hlasovací právo (právo volit) a pasivní hlasovací právo (právo kandidovat) mají všichni občané EU - každý občan EU má právo volit a být volen v zemi svého bydliště (tj. občané EU žijící v ČR mají právo volit a být voleni v ČR ve volbách do EP) - volby do EP dominují národní témata -- stále se jedná o „národní volby druhého řádu" spíše než o „evropské volby" - volby do EP doprovází nízká volební účast - ve volbách do EP soutěží pouze národní politické strany nikoliv evropské politické strany - sestavovaní nové Evropské komise - předseda Komise - navrhován ER a až pak schvalován EP - EP se snaží posílit svůj vliv na výběr předsedy EK - jednotliví komisaři - navrhováni jednotlivými členskými státy - EP neschvaluje jednotlivé komisaře - kandidáti na komisaře ale prochází „grilováním" (příslušným výborem EP) - grilování -- řeší se kvalifikace kandidátů, jejich věk (bývají velice mladí) - komise jako celek - schvalována EP - EP může dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů odvolat celou Komisi (nikdy se ještě nestalo) - EP může Komisi pokládat písemné a ústní otázky (interpelace) - sídlo - Štrasburk, kde se konají i plenární zasedání - europoslanci - reprezentují občany EU, nikoliv ČS - celkem 720 europoslanců - větší země mají více europoslanců, ale nikoliv přímo úměrně počtu velikosti - malé státy jsou zvýhodněny - vnitřní struktura - předsednictvo (= předseda a místopředsedové) - výbory - politické skupiny 1. výbory - připravují materiály pro plenární zasedání - vypracovávají a přijímají zprávy k legislativním návrhům Komise - typy - stálé výbory (+ podvýbory) - ad hoe výbory - vyšetřovací výbory - v současné době 20 výborů 2. politické skupiny (frakce) - europoslanci jsou podle své politické příslušnosti (nikoliv podle státní příslušnosti) rozděleni do politických skupin - obdoba poslaneckého klubu v národních parlamentech - vznikají znovu po každých volbách - k založení politické skupiny je třeba splnit kritéria: - nejméně 25 poslanců a poslankyň - musí v ní být zastoupena nejméně čtvrtina členských států (tj. 7 států) - výhody politických skupin - zaručené zastoupení v klíčových orgánech a výborech EP - řečnická práva na plenárních zasedáních - politické skupiny: - evropská lidová strana (Křesťanští demokraté) - progresivní aliance socialistů a demokratů - patrioti pro Evropu - evropští konzervativci a reformisté - renew Europe - zelení / Evropská svobodná aliance - levice -- GUE/NGL - Evropa suverénních národů - Evropská politická strana vs. politická skupina (frakce) - politická skupina - = poslanecký klub v EP - evropská politická strana - = nadnárodní federace národních politických stran - mají oficiální status, většinou mají stejný název jako příslušná politická skupina - nemohou soutěžit ve volbách do EP (ve volbách do EP mohou sestavovat kandidátní listiny pouze národní politické strany) **regiony, nevládní aktéři, národní parlamenty** **evropský výbor regionů** - dříve označovaný jenom jako Výbor regionů - je oficiální instituce EU zastupující regiony ze ČS EU - poradní orgán (vydává nezávazná stanoviska v rámci legislativního procesu) - členové - 329 členů - členy VR jsou zástupci regionálních nebo místních samospráv (např. spolkové země z Německa, kraje v ČR, dále pak velká města, obce...) - jsou rozděleni do politických skupiny podobně jako je tomu v EP - česká delegace má 12 členů, jsou mezi nimi zástupci obcí (primátoři a starostové) i krajů (hejtmani, radní a krajští zastupitelé) - další reprezentace regionů - velké regiony mají vlastní kancléře v Bruselu - dokonce i některé české kraje (a Praha) měly či mají kancelář v Bruselu - pan-evropské organizace reprezentující zájmy regionů v Evropě (nesouvisí s EU): - Council of European Municipalities and Regions (CEMR) - Assembly of European Regions (AER) **evropský hospodářský a sociální výbor** - Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je oficiální instituce EU zastupující (nevládní) zájmové skupiny: - zaměstnavatelé (obchodní komory, svazy průmyslu atp.) - zaměstnanci (odbory) - různé zájmové skupiny (zemědělci, spotřebitelé atp.) - poradní orgán (vydává nezávazná stanoviska v rámci legislativního procesu) - založen v roce 1957 (na základě Římských smluv), integrace se soustředila na ekonomickou oblast (vnitřní trh apod.) - evropská analogie národních sociálních dialogů (viz „tripartita" v ČR) - členové: - 329 členů - všechny 3 skupiny (zaměstnavatelé, zaměstnanci a ostatní) jsou v EHSV zastoupeny rovnoměrně - česká delegace má 12 členů, jsou mezi nimi zástupci ze: - Hospodářská komora, Svaz průmyslu - Českomoravská komora odborových svazů - Agrární komora, Charita ČR - nesouvisí s EU, nejedná se o instituce EU - organizace zřízené členskou základnou za účelem reprezentace a lobování na evropské úrovni - pan-evropské organizace reprezentující zájmy byznysu: - Confederation of European Business - BusinessEurope (podniky, národní zaměstnavatelské a průmyslové svazy) - European Round Table of Industrialists - ERT (klub cca 50 průmyslníků) - Copa-Cogeca (zemědělské podniky) - Association of European Chambers of Commerce and Industry - EUROCHAMBRES - European Association of Craft, Small and Medium-Sized Enterprises -- SMEunited - řada dalších průmyslových a sektorových organizací - pan-evropská organizace reprezentující zaměstnance: - European Trade Union Confederation -- ETUC **národní parlamenty** - jejich vliv: mizivý, spíše se zajímají o vnitrostátní politiku nežli o politiku na evropské úrovni (tato úroveň je zcela dobrovolná a většina parlamentů se evropské úrovni nevěnují, nemají na to ani čas, viz. využívání žlutých a oranžových karet a proto je počet jejich použití minimální) - EU je (stále) mezivládní mezinárodní organizace (s některými nadnárodními prvky) =\> parlamenty mají mnohem menší vliv než vlády - národní vlády jsou odpovědné parlamentům, ale parlamenty (obvykle) mají pouze nepřímý vliv na vládní vyjednávací pozice (v Radě EU, Evropské radě) - přestože se v poslední době (díky Lisabonské smlouvě) vliv národních parlamentů zvyšuje, v přijímání unijní legislativy hrají stále pouze nepřímou, kontrolní roli - role: - implementace právních předpisů EU do národního práva (transpozice směrnic) - kontrola: - své vlády: jakou vyjednávací pozici (mandát) zastává v Radě EU a Evropské radě - každá komora parlamentu (v ČR i jinde v EU) má výbory pro evropské záležitosti - ministři a vládní úředníci mohou většinou v těchto výborech prezentují a diskutují vládní vyjednávací pozice (pro vyjednávání v Radě a ER) - jsou však velké rozdíly mezi členskými státy: - vládní úředníci do parlamentu nechodí - vládní úředníci do parlamentu chodí, ale jeho posvěcení parlamentu není nutné - vládní úředníci si musí od parlamentu vyžádat souhlas ke svým vyjednávacím pozicím v Radě a ER (příklad: Dánsko) - parlamentní kontrola evropské agendy v ČR - Parlament ČR má dva výbory věnující se evropské agendě - Senát: Výbor pro záležitosti EU - Poslanecká sněmovna: Výbor pro evropské záležitosti - podle ústavy ČR by se měly sloučit do jednoho společného „supervýboru" pro evropské záležitosti - POZOR rozlišujte: - vláda: Výbor pro Evropskou unii (pracovní orgán vlády pro stanovování a koordinaci pozic ČR v EU) - komise: jestli dodržuje princip subsidiarity - subsidiarita i proporcionalita a úloha vnitrostátních parlamentů (kontrola návrhů Komise) jsou specifikovány ve dvou protokolech připojených k Lisabonské smlouvě - princip subsidiarity a proporcionality - subsidiarita: v politikách se sdílenou pravomocí by měla EU přijímat legislativu pouze tehdy, pokud jsou tato opatření na evropské úrovni účinnější než opatření přijatá na národní, regionální nebo místní úrovni - proporcionalita: jakákoli opatření přijímaná EU by neměla jít nad rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv - mechanismus kontroly subsidiarity umožňuje vnitrostátním parlamentům posoudit, zda jsou nové legislativní návrhy v souladu se zásadou subsidiarity - za tímto účelem Komise systematicky zasílá své dokumenty (legislativní návrhy, zelené a bílé knihy, sdělení atd.) národním parlamentům k nahlédnutí - národní parlamenty mohou: - individuálně posílat Komisi nezávazná odůvodněná stanoviska k jejím návrhům legislativy EU - pokud se návrhů sejde hodně lze je kolektivně zbrzdit (nikoliv zastavit) tedy přípravu legislativních návrhů (zastavit se dají například Evropským parlamentem, ale národní parlamenty je mohou pouze zpomalit) - EK posílá své návrhy legislativních aktů parlamentům k nahlédnutí - každý parlament může do 8 měsíců zaslat Komisi odůvodněné stanovisko, pokud se domnívá, že návrh legislativního aktu není v souladu s principem subsidiarity - žlutá karta: pokud odůvodněná stanoviska představují alespoň jednu třetinu všech vnitrostátních parlamentů (jedna čtvrtina v politikách justice a vnitra), musí Komise svůj návrh přezkoumat a poté se rozhodnout, zda návrh zachová, změní nebo stáhne - oranžová karta: pokud odůvodněná stanoviska představují většinu parlamentů, může Komise svůj návrh nadále zachovat, ale musí Evropskému parlamentu a Radě odůvodnit, že její návrh je v souladu se zásadou subsidiarity - žlutá a oranžová karta byly zavedeny v Lisabonské smlouvě, v reálnu použity velice zřídka (žlutá použita třikrát, oranžová nikdy) - národní parlamenty nedisponují žádnou „červenou kartou", tj. nemohou ani individuálně ani kolektivně vetovat legislativu EU - ratifikace smluv: - revize primárního práva EU (zakládající smlouvy) - smlouvy o přistoupení - mezivládní smlouvy mimo primární právo (například Fiskální pakt nebo EMM) - většina obchodních dohod s třetími zeměmi (tzv. „smíšené dohody") **Konference evropských výborů parlamentů EU (COSAC)** - konference členů výborů národních parlamentů odpovědných za záležitosti Evropské unie - založena v roce 1989 - schází se ad-hoc (není to permanentní instituce) - některé národní parlamenty mají 2 komory =\> obě jsou zastoupeny v COSAC - úkoly: koordinace kontrol subsidiarity a žluté / oranžové karty **primární právo, revize smluv** **primární právo** - zakládající smlouvy - 1952 Pařížská smlouva - 1958 Římské smlouvy - 1987 Jednotný evropský akt - 1993 Maastrichtská smlouva - 1999 Amsterodamská smlouva - 2003 Smlouva z Nice - Smlouva o ústavě pro Evropu (nevstoupila v platnost) - 2009 Lisabonská smlouva - revize zakládajících smluv - dohody o přistoupení - dohody o vystoupení - další drobné revize zakládajících smluv - EU je mezinárodní organizací založenou na mezinárodních smlouvách (nikoliv federací nebo státem) - všechny zakládající smlouvy (veškeré primární právo EU) jsou standardními mezinárodními smlouvami - v těchto mezinárodních smlouvách jsou dojednány zásadní věci týkající se: - cílů mezinárodních organizací (EHS, Euratom, ESUO, EU) - pravomocí těchto mezinárodních organizací (společná pravidla, společné politiky) - institucí těchto mezinárodních organizací - Pravomoci EU a jejích institucí - „pány smluv" jsou členské státy: - dojednávají konečnou podobu primárního práva - jejich souhlas je nutný k tomu, aby smlouva (resp. její revize) vstoupila v platnost - reakce na novou realitu (konec studené války, vyhlídky na rozšíření EU) - tlak ze strany některých členských států (které nebyly spokojeny s výsledkem předchozí revizí zakládajících smluv) - předchozí revize smluv nechala některé věci nedořešené a nedokončené - zjednodušený postup - typické pro EU - zrychlené schválení změn primárního práva - v určitých situacích může být vynechána ratifikace v členských státech - zavedený Lisabonskou smlouvou - smyslem je umožnit rychlé, ale omezené (technické) změny některých částí primárního práva - tento postup lze použít pouze na změny smluv, které nezvyšují pravomoci EU a které se týkají části tři SFEU - zjednodušený postup znamená, že ke změně smluv není potřeba svolávat mezivládní konferenci - stačí jednomyslné rozhodnutí Evropské rady (tj. vrcholných představitelů všech členských států) - nutná ratifikace členskými státy jako je obvyklé u řádného způsobu přijímání smluv - obecná přechodová klauzule: - zavedeny Lisabonskou smlouvou - je možné použít pouze na přesně vyjmenované změny smluv: - změna formy hlasování v Radě z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu - přechod z rozhodování pomocí zvláštního legislativního postupu na postup řádný - tyto změny jednomyslně schvaluje Evropská rada (není potřeba svolávat mezivládní konferenci) - je potřeba souhlas Evropského parlamentu - není potřeba ratifikace národními parlamenty (každý z nich ale může návrh vetovat) - řádný postup - odpovídá standardnímu způsobu sjednávání mezinárodních smluv (a jejich revizí) - několik fází: - zahájení procesu revize smluv - o zahájení procesu revize smluv rozhoduje Evropská rada (prostou většinou) - návrhy na revizi smluv mohou Evropské radě posílat členské státy, Evropský parlament či Evropská komise - Evropská rada rozhoduje o tom, jestli svolá Konvent nebo jej přeskočí - vyjednání textu smlouvy na Konventu (může být vynechána) - alternativní způsob přípravy nové smlouvy (či revize staré smlouvy) - snaha o demokratičtější způsob přípravy textu nové (nebo revidované) smlouvy, inspirováno ústavními konventy v USA na konci 18. století - v EU byl Konvent použit při přípravě textu Smlouvy o Ústavě pro Evropu - účastníci: - zástupci vlád členských států - zástupci národních parlamentů členských států - zástupci Evropské komise - zástupci Evropského parlamentu - konvent neschvaluje finální text smlouvy, po Konventu vždy následuje mezivládní konference, které se účastní pouze zástupci vlád členských států, podpis smlouvy a její ratifikace - vyjednávání textu smlouvy na mezivládní konferenci - jednání probíhají mezi členskými státy během mezivládních konferencí (intergovernmental conference - IGC) - mezivládní konference svolává Evropská rada (= hlavy států) - Evropská rada rovněž upřesňuje „mandát" (obecné cíle a rozsah těchto jednání) - mezivládní konference trvají několik měsíců - účastníci: - odborníci národních vlád - osobní zástupci, vyšší úředníci (diplomaté) - ministři zahraničí - předsedové vlád - ostatní evropské instituce (Komise, Evropský parlament) hrají zcela marginální roli - podpis - smlouvy (či revize smluv) jsou podepsány všemi státy, které smlouvu vyjednávaly - podpis znamená formální konec jednání - ALE lze: - v případě problematické ratifikace je možné znovu otevřít - v textu lze provést drobné změny - k textu lze přidat protokol (jednostranné politické prohlášení) - příklady: Maastricht (Dánsko), Lisabon (Irsko) - ratifikace v signatářských státech - ratifikace probíhá v každém státě podle jeho ústavních pravidel (v ČR ratifikuje prezident po souhlasu obou komor parlamentu) - referenda nejsou pro ratifikaci nutná (výjimkou je Irsko) a jejich konání bývá politickým rozhodnutím politických elit - referenda mohou být pro vládu závazná nebo pouze konzultativní (viz Velká Británie) - vstup v platnost - nové mezinárodní smlouvy - ke vstupu v platnost není nutná ratifikace všemi signatáři - státy v závěrečných ustanovení smlouvy specifikují, kolik ratifikací je požadováno pro vstup smlouvy v platnost - jednotlivé státy nemohou smlouvu vetovat, ale pro vstup v platnost je zapotřebí „kritického množství" - revize stávajících mezinárodních smluv - ke vstupu v platnost je nutná ratifikace všemi státy, které jsou stranami původní smlouvy - tj. každý členský stát EU může vetovat revizi zakládající smlouvy - ale pokud jeden stát blokuje podpis či ratifikaci, tak ostatní státy se mohou rozhodnout, že: - místo revize zakládajících smluv sjednají samostatnou mezinárodní smlouvu (bez problematického státu) - ostatní státy vystoupí ze starých smluv EU a založí si novou EU (bez problematického státu) novou mezinárodní smlouvou **mezivládní smlouvy mimo primární právo:** - jedná se o nové mezinárodní smlouvy, které byly podepsány a ratifikovány pouze některými členskými státy EU - jsou závazné pouze pro ty státy, které je ratifikovaly - NEJSOU součástí primárního práva EU - příklady: - Schengenská dohoda (1985) - smlouva o postupném rušení kontrol na společných hranicích - vstup v platnost 1985 - 1990 doplněna o prováděcí dohodu - podepsána (a ratifikována) 5 státy tehdejších Evropských společenství - obě dohody stály mimo primární právo ES/EU až do roku 1997, kdy byly začleněny do Amsterodamské smlouvy - účel: zrušit pasové kontroly na vnitřních hranicích - smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (2011) - vstup v platnost 2012, následovala revize této smlouvy - podepsána a ratifikována pouze zeměmi eurozóny - účel: záchranný fond jako řešení krize státního dluhu v zemích eurozóny - Fiskální pakt (2012) - oficiální název „Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii" - podepsaná všemi členy EU kromě: Velké Británie, Maďarsko, ČR - způsob sjednání: v roce 2011 byla v Evropské radě zahájena jednání o revizi zakládajících smluv EU -\> hrozba veta ze strany Spojeného království -\> zbývající země se rozhodly sjednat samostatnou mezivládní smlouvu - podmínka pro vstup v platnost: ratifikace 12 zeměmi eurozóny (ze 17) - vstoupila v platnost 2013 - účel: posiluje koordinaci fiskální a hospodářské politiky (veřejný deficit) - smlouva je závazná pro smluvní strany, jejichž měnou je euro - smluvní strany bez eura mají možnost „opt-in" (mohou prohlásit, že mají v úmyslu být vázány smlouvou před přijetím eura) - není součástí primárního práva EU, ale monitorování a vynucování smlouvy je delegováno na instituce EU (Komise, Soudní dvůr) - přístupové smlouvy - státy se stávají členy EU a smluvními stranami smluv, na nichž je Unie založena, jak nyly změněny nebo doplněny - omezené úpravy smluv (počty členů EP, hlasy v Radě...) - přechodná opatření: dočasné výjimky a derogace z práv či povinností (individuálně vyjednané každým novým ČS) - fáze - žádost o členství - může požádat jakákoli evropská země, která respektuje a prosazuje hodnoty EU - žádost z mimoevropských zemí jsou okamžitě zamítnuty (viz žádost z Maroka) - žádost z evropských zemí automaticky nevede k přístupovým jednáním - EK provede počáteční hodnocení (na základě kodaňských kritérií) a zašle doporučení ER - status kandidátské země - ER (jednomyslně) rozhoduje o udělení statusu kandidátské země - status kandidátské země neznamená vyjednávání - kandidátské země - transportují sekundární právo EU do svých vnitrostátních právních předpisů - získávají předvstupní podporu (technickou, administrativní, finanční) od EU - EK - připravuje výroční hodnotící zprávy o každé kandidátské zemi - doporučuje zahájit přístupová jednání - přístupová jednání - ER (jednomyslně) rozhoduje o zahájení přístupových jednání - jednání mezi kandidátskou zemí a Komisí (nikoli se starými ČS) - jednání jsou rozdělena do 35 oblastí, které se postupně otvírají a zavírají po souhlasu Rady - EK - vyjednává jménem EU - připravuje výroční hodnotící zprávy o každé kandidátské zemi - jednotlivé ČS mohou zablokovat zahájení nebo ukončení jednání v jednotlivých kapitolách - souhlas orgánů EU - po uzavření všech vyjednávacích kapitol - instituce EU musí dát souhlas s přistoupením nového ČS - rada EU (jednomyslně) - EP - podpis smlouvy o přistoupení - ratifikace - smlouva o přistoupení mění zakládající smlouvy EU, proto ji musí ratifikovat: - staré ČS: podle jejich ústavních pravidel: prostřednictvím parlamentního hlasování nebo referenda (v minulosti nikdy nepoužito, ale může být v budoucnu) - nové ČS: podle jejich ústavních pravidel: prostřednictvím parlamentního hlasování nebo referenda (častěji) - vstup v platnost (členství v EU) - konec přechodných opatření (+ Schengen, euro) - během přechodného období mohou platit určitá omezení práv (a povinností) nových členských států (a jejich občanů) - přijetí eura a účast na schengenské spolupráci až poté, co nové ČS splní dodatečná kritéria - vystoupení z EU - ČS zůstávají suverénní, mohou jednostranně vystoupit z EU - vystoupení je upraveno v článku 50 SEU - fáze: - oznámení (o úmyslu vystoupit) - ČS zašle oznámení ER - vyjednávání o smlouvě o vystoupení - jednání probíhají mezi vystupující zemí a EU - zbývající ČS připravují mandát pro vyjednávání, ale samotná vyjednávání vede EK - nedojde-li k dohodě do 2 let od oznámení, vystupující stát automaticky přestává být členem EU - podpis a ratifikace smlouvy o vystoupení (není nutné) - vystoupení z EU - ČS nemůže být vyloučen z EU **Instituce společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU** - Vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku - něco jako „ministr zahraničních věcí" EU - zaveden v roce 1999 (Amsterdam), výrazné posílení pravomocí v roce 2009 (Lisabon) - posílené kompetence ve srovnání s ostatními komisaři: - zastupuje EU v zahraničí, koordinuje SZBP a SBOP - předsedá Radě pro zahraniční věci (zasedání ministrů zahraničních věcí čl. států) - vede Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) - Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) - European External Action Service (EEAS) - vznikla na základě Lisabonské smlouvy - zahájila činnost v roce 2011 - = diplomatická služba EU - nerozhoduje (rozhoduje Rada, přesněji řečeno FAC) - je zodpovědná za koordinaci všech vnějších politik EU a za reprezentaci EU navenek - v čele ESVČ je Vysoký představitel - sídlo v Bruselu + delegace po celém světě („velvyslanectví EU") - v ESVČ pracují: - zaměstnanci ESVČ - vyslaní (sekondovaní) národní diplomaté - agentury společné bezpečnostní a obranné politiky - Vojenský výbor Evropské unie (EUMC) - složený z náčelníků generálních štábů (obvykle jsou zastoupeni stálými vojenskými zástupci) členských států - poskytuje vojenské rady a doporučení - Vojenský štáb Evropské unie (EUMS) - skládá se z vojenského personálu vyslaného z členských států - součástí ESVČ a zároveň pracuje pod vedením EUMC - vojenské informace a podpora pro SBOP, včetně zpravodajských informací, hodnocení situace a strategického plánování **rozhodování o podobě sekundárního práva** - parlament ani Rada nenavrhuje legislativu, na druhé straně Komise neschvaluje legislativu - je tvořeno institucemi EU (Komise, Rada, Evropský parlament) - sekundární právo je tvořeno podle pravidel specifikovaných v primárním právu - Legislativní právní akty - **[Nařízení]** - závazné pro členské státy - přímo použitelné a vynutitelné ve všech členských státech - má obecnou působnost - **[Směrnice]** - závazné, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo - směrnice vyžadují implementaci (transpozici) do vnitrostátního práva příslušnými vnitrostátními orgány (vnitrostátními parlamenty) - členské státy tak mají volbu formy a prostředku, jakým má být výsledku dosaženo - **[Rozhodnutí]** - závazná pro adresáty, jimž jsou určena (většinou jsou určena soukromým fyzickým či právnickým osobám) - Legislativní postupy - Typy: - Řádný legislativní postup - dříve nazýván **[spolurozhodování]** - „řádný" znamená - nejpoužívanější - aplikace postupu byla postupně rozšířena (prostřednictvím revizí smluv) na většinu unijních politik - „spolurozhodování" znamená, že - Evropský parlament i Rada mohou návrh pozměňovat - Evropský parlament i Rada se musí shodnout na konečném znění legislativy - **[Rada]** schvaluje návrh **[kvalifikovanou většinou]** - **[Evropský parlament]** hlasuje **[prostou většinou]** - řádný postup má **[tři čtení]** - většina návrhů je přijata už během prvního (85%) nebo druhého čtení (13%) - v některých oblastech si musí EP a Rada vyžádat nezávazné stanovisko „konzultativních" institucí EU: - Evropský hospodářský a sociální výbor - Výbor regionů - meziinstitucionální dohody: dohody, které si mezi sebou sepisují instituce pro usnadnění toku komunikace a usnadnění dohadovacích procesů (poloústavní právo, tyto dohody nejsou součástí primárního práva) - nepoužívanější typ 1. čtení 2. čtení v EP - Zvláštní legislativní postup - Postup konzultace (dnes méně používaný než dříve) - „Konzultace" znamená, že stačí když je Evropský parlament konzultován (jeho souhlas není nutný) - **Rada musí počkat na stanovisko EP, ale toto stanovisko není pro Radu závazné, tj. rozhoduje jen Rada** - legislativní návrh formálně předkládá Komise (ale někdy i členské státy) - pouze jedno čtení - Rada rozhoduje jednomyslně - dnes se uplatňuje pouze v některých citlivých politikách: - sociální politika - občanství a hlasovací práva (volby do EU a do místních samospráv) - daňová politika - výjimky z vnitřního trhu - justiční spolupráce v občanských věcech a policejní spolupráce - návrh Komise či členských států je přijat Radou - EP pošle stanovisko - Rada schválí návrh návrh přijat - Postup souhlasu - „souhlas" znamená souhlas EP i Rady - pouze jedno čtení - Rada rozhoduje konsensem - Evropský parlament může návrh vetovat, ale nemůže jej upravovat - neplést se spolurozhodováním - postup je vyhrazen pro zvláštní opatření: - rozhodnutí se zásadními dopady na rozpočet EU - některé otázky související s občanstvím (diskriminace) - používá se také k ratifikaci mezinárodních smluv: - přistoupení k EU - odchod z EU - asociační dohody - téměř všechny mezinárodní dohody (zejména obchodní dohody) podepsané Evropskou unií - návrh od Komise - pokud EP schválí návrh v první čtení i pokud Rada schválí návrh v první čtení návrh přijat - další specifické postupy Evropská komise - schvaluje nelegislativní akty - vykonává a implementuje politiky EU - nelegislativní akty jsou vydávány přímo evropskou komisí, jsou označovány jako: - nařízení komise, směrnice komise - legislativní akty přijímány Radou a EP - účel nelegislativních aktů - provádění nebo novelizace konkrétních právních předpisů (legislativních aktů) přijatých EP a Radou - nelegislativní akty mají většinou technický, administrativní charakter, ale přesto mohou mít velký dopad na členské státy - z tohoto důvodu členské státy zavedly řadu kontrolních mechanismů, kterými kontrolují, jak Komise nelegislativní akty vydává typy nelegislativních aktů a jejich kontrola ČS - delegované akty -- post hoc kontrola - doplňují nebo mění méně podstatné prvky původních legislativních aktů - rada a EP mají právo přímo zasáhnout a akt odmítnout prostřednictvím post hoc kontrolního postupu - v praxi jsou akty v přenesené pravomoci zřídka odmítány Radou a EP - prováděcí akty -- komitologie - upřesnění původního legislativního aktu za účelem jeho jednotného výkladu a uplatňování - nevytvářejí nové povinnosti pro ČS - komise je kontrolována prostřednictvím komitologie -- systém výborů zástupců ČS - tyto výbory rozhodují na základě konsensu ČS **výkonné a regulatorní agentury** **agentury** - zřízené za účelem provedení (implementace) konkrétních úkolů - výkonné agentury - zřizuje EK na dobu určitou a pověřuje je implementací konkrétních programů EU - dnes existuje 6 výkonných agentur - příklady: - výkonná agentura pro spotřebitele, zdraví, zemědělství, potraviny - výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast - regulatorní (decentralizované) agentury - důležitější než výkonné agentury, ale pořád platí, že nemohou vydávat obecná rozhodnutí (legislativu) - pracují v nich nejenom kmenoví zaměstnanci EU, ale i vyslaní („sekondovaní") národní odborníci a úředníci - sekondovaný = zaměstnaný (a placený) národním ministerstvem či národním úřadem, ale dočasně pracující pro agenturu EU - 1\. mohou přijímat individuální rozhodnutí, která jsou právně závazná pro třetí strany (například pro firmy): - evropská agentura pro bezpečnost letectví - evropská agentura pro chemické látky - 2\. mohou poskytovat technické nebo vědecké poradenství Komisi a Radě: - evropská agentura pro léčivé přípravky - evropský úřad pro bezpečnost potravin - agentura EU pro kosmický program - 3\. mohou mít na starosti operativní úkoly - evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) - evropský policejní úřad (Europol) - evropská policejní akademie (CEPOL) - jednotka Evropské unie pro justiční spolupráci (Eurojust) - 4\. mohou poskytovat analýzy a koordinaci mezi národními úřady - evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí - evropská agentura pro životní prostředí - 5\. mohou poskytovat služby pro jiné instituce nebo agentury - překladatelské středisko pro instituce EU **ECB a měnová politika, sestavování rozpočtu a další zdroje EU** - nezávislá instituce - nezávislá na jiných institucích EU - nezávislá na ČS (jejich vládách a parlamentech) - = centrální banka 20 zemí EU, které přijaly euro - ale nenahrazuje centrální banky ČS, naopak ona je reprezentuje - má specifické rozhodovací i výkonné (exekutivní) pravomoci v oblasti měnové politiky - formuluje a vykonává (implementuje) měnovou politiku pro eurozónu - organizační struktura - rada guvernérů - skládá se z členů Výkonné rady a guvernérů národních centrálních bank všech 20 států eurozóny - hlavní rozhodovací orgán ECB, který určuje měnovou politiku eurozóny - výkonná rada - skládá se z prezidenta ECB, viceprezidenta ECB a čtyř dalších členů - provádí měnovou politiku v souladu s rozhodnutím Rady guvernérů - generálna rada - skladá sa z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérov centrálních bánk všetkých 27 členských štátov EU - poradenska funkcia, dočasný organ (do doby, pokiaľ všetci zavedú euro) - Rada dohľadu - Skladá sa zo zástupcov ECB a zástupcov vnútroštátnych orgánov dohladu - Ma na starosti dohliadkovú funkciu ECB **\ Súdny dvor EU, výklad a výmáhanie práva EU** - Zmysel sekundárneho práva EU -  dosadenie všeobecných cielov stanovených v primárnom práve. -  Prevedenie všeobecných princípov obsadených v zmlúvach do špecifických pravidiel -  implementácia a realizácia politík EU -  preto EU potrebuje : - Spoločné právo - Vynutitelné právo - S jednotným výkladom - Sekundárne právo -  **vytvára** a schváľuje EK, Rada a EP -  **vynucuje** EK, Súdny dvor a národné súdy - Vynucovanie práva EK - Strážkyňa zmlúv - Môže žalovať ČŠ, za to že neimplementovali právo eu - Presadzuje právo EU voči súkromným aktérom - Súdny dvor pôsobí ako odvolavací súd - Vynucovanie práva Národné súdy - EU nema vlastnú sieť „Európskych súdov" - Pri vynucovaní práava EU preto hrajú rozhodovcaiu rolu vnútroštátne súdy - Rozhodujú podľa vnútroštátneho a EU práva - Vynucovanie práva podľa súdneho dvora - Vynucuje právo EU voči ČŠ, zaisťuje, aby členské štáty EU vykonávali sekundárnu právnu legislatívu EU - Funguje ako ústavný súd pre EU -- zabezpečuje, aby ostatné inštitúcie EU dodržiavali pravidla, keď prijímajú sekundárnu legislatívu - ** interpretuje** súdny dvor EU - Charakter práva EU : Priamy účinok - Väčšina noriem práva eu priamo pôsobi na subjekty vnútry členských štátov, tým že im priznáva práva alebo určuje povinnosti - Vnútroštátne súdy sú povinné tieto práva priznávať a vymáhať - Priamy účinok majú - Väčšina sekundárnych noriem - Nariadenia - Rozhodnutia - Niekedy dokonca i směrnice - Mnoho ustanovení priamárneho práva - Prednosť práva EU před vnútroštátnym právom - V prípade akéhokoľvek rozporu medzi právom EU a vnútroštátnym právom musia vnútroštátne súdy použiť právo EU - Nadriadenosť práava EU sa už dlho prejavuje v judkatúre Súdneho dvora a akceptovali ju všetky vnútroštátne súdu, alee do zmluv sa tento princíp formálne dostal až po Lisabone - Súdny dvor - Skladá sa z 2 súdov - Súdny dvor - 27 členov (z každého ČŠ) - 11 generálnych advokátov - Na 6 ročné obdobie, obnoviteľné - Požadavky na súdcu a generálního advokáta - Nezávislosť - Kvalifikácia - Súdcovia si zvolia jedneho z nich za predsedu súdu na 3 roky - Súdny dvor sa zabera záležitosťami, ktoré maju pre právny rád EU zásadný význam - Súdcovia - Rozhodujú v jednotlivých prípadoch - Vzhľadom k velkému množství prípadov sa väčšinou nerozhoduje v plénu, ale prípad má na starosti jedna z komor súdneho dvora - Generálni advokáti - Pomáhajú súdcom tým, že vypracovavajú stanoviska k prípadom - Dôkladné analýzy - Návrh riešení - Stanoviská nie sú pre súdcov záväzné, ale i tak majú veľký význam - Tribunál - Pôvodoný názov Súd prvého stupňa - Založený v roku 1988 s cieľom odľahčit preťaženie Súdneho dvora - Tribunál rieši rutinejšie problémy - 59 členov - Žiadni generálni advokáti - Proti väčšine rozhodnutie tribunálu je možné podať opravný prostriedok k Súdnemu dvoru - Typy riadení - Priame žaloby - **Žaloba pre nesplnenie povinnosti** - Rozhodnutie eu či ČŠ splnil svoje povinnosti podľa práva EU - Žaloba proti ČŠ môže podať Komisia alebo iný členský štát - Prax: - Nesplnenie povinnosti je zvyčajne vyriešené dlho předtím jako sa dostane k súdu - Väčšinou prípadov podáva Komisia - Pokiaľ sa ČŠ verdikt neimplmementuje, môže Komisia věc vrátit súdu a požiadať o finančné sankcie - **Žaloba na neplatnosť** - Rozhodnutie, či su právne akty EU prijaté orgánom EU v súlade s nadriadenými pravidlami - Žalobu proti EP alebo Rade môže podať ČŠ alebo iný orgán EU - **Žaloba na nečinnosť** - Určí, či si orgán EU nesplnil svoje povinnosti jednať v určitej věci - Žaloba proti orgánu EU môže požiadať ČS alebo iný orgán EU - Riadenie o predbežnej otázke - Špeciálny typ riadenia, jedná sa vlastne o otázku národného súdu jako má interpretovať unijné právo v prípade, ktorý národný súd to zrovna rieši - Žiadosť o rozhodnutí predbežnej otázky môžu podať iba vnútrštátne súdy - Súdny dvoj poskytuje výklad únijného práva, zmyslom je zaistiť jednotný výklad práva v celej EU - Predbežné otázky tvoria veľkú väčšinu prípadov projednávaných Súdnym dvorom - Tieto rozhodnutia sa stávajú precedenty pre iné vnútroštátne súdy a nepriamo prispievajú k prehĺbovaniu EU integracie - Ostatné - **Odvolávanie** - Proti rozhodnutiu tribunálu sa môžete odvolať k Súdnemu dvoru - proti exekutívnym rozhodnutia komisie sa možno odvolať k tribunalu - **Pracovne-právne spory zamestnancov EU** - Rieši tribunal