Fyzikální Geografie České Republiky PDF

FYZICKÁ GEOGRAFIE ČESKÉ REPUBLIKY POSTAVENÍ ČR V RÁMCI EVROPY  fyzicko-geografické aspekty, geologické jednotky Evropy o Evropská platforma o o nejstarší jednotka, geologické jádro Evropy, k němuž se postupně připojovali další geologické jednotky...

FYZICKÁ GEOGRAFIE ČESKÉ REPUBLIKY POSTAVENÍ ČR V RÁMCI EVROPY  fyzicko-geografické aspekty, geologické jednotky Evropy o Evropská platforma o o nejstarší jednotka, geologické jádro Evropy, k němuž se postupně připojovali další geologické jednotky o základem jsou prekambrické žuly a krystalické břidlice stáří 2,7 – 3 mld. let o vývoj dokončen v protetiku (starohorách) – 1,7 mld. let o vedení hranice platformy je obtížné a nejednotné, neboť okraje byly ponořeny a překryty sedimenty, nebo se zvrásnily o staré krystalické horniny vystupují na povrch v tzv. Baltském štítu ( = Ruské tabuli) - území dnešního Baltského moře, J Skandinávie, S Polsko, celé území se táhne přes Pobaltí a Bělorusko směrem do Ruska o Severoatlantská erijská platforma o zbytky platformy vystupují při SZ pobřeží Skotska a na Hebridách, jinak zcela ponořena pod vodami Atlantského oceánu a rozbita vývojem středoatlantského hřbetu o ovlivňovala vývoj Kaledonid o Kaledonská platforma o vznik na přelomu siluru a devonu vyvrásněním pískovců, jílů a vápenců o výskyt v Irsku, VB, západní pobřeží Skandinávského pol. – Barentsovo moře, Špicberky, v horských oblastech porušeny tektonickými zlomy SV-JZ, v okrajových oblastech karbonové sedimenty (uhlí) – Anglie, Skotsko, doprovázeno intruzí žul ložiska – Pb, Zn, Sn, Cu, Mo, W o Epihercynská platforma o vznik na přelomu devonu a karbonu, široký pás zvrásněných prvohor, které již v permu zarovnány, později překryty vrstvami mladších kontinentálních i mořských sedimentů, četná zlomová tektonika, četné žulové intruze, výstupy mají ráz masívů (Český masív, Francouzské středohoří apod.) o ve třetihorách tektonika související s alpínskou orogenezí, vývoj zřejmě dodnes nebyl ukončen o severní okraj – ložiska uhlí, synklinály – železné rudy o na žulové tělesa se váží ložiska Pb, Cu, U, Ag, … 1  o Alpínská orogeneze o vznik na přelomu druhohor a třetihor, zvrásnění mezi mořem Thétys a hercynskou platformou o mohutné horské systémy – alpsko-karpatsko-himalájský – mezi nimi rozlehlé tektonické deprese o nevystupují hlubinné intruze, ty typické pro starší orogeny o mladá zlomová tektonika umožnila intenzivní vulkanismus (Tyrhénské moře, vnitřní část karpatského oblouku) o tektonika se projevila v epihercynské, kaledonské části i v Baltském štítu  kvartér – tj. čtvrtohory  několikrát se opakují zalednění S a stř. Evropy  v průběhu pleistocénu velká část Evropy pokryta ledovcovými štíty, centra ledovcových štítů – Skandinávie, v době největšího zalednění i Skotsko, polární Ural  ledovec dosáhl pobřeží VB, ústí Rýna, S okraje epihercynské platformy, S okraj Karpat  východoevropská nížina, Island a ostrovy Severní Evropy zaledněny zcela  v horách horské ledovce  klimatické pásy Evropy o subpolární podnebný pás o mírný podnebný pás - kontinentální, přechodný, oceánský o subtropický podnebný pás – středomořský o hlavní tlakové útvary ovlivňující Evropu  Islandská tlaková níže  Azorská tlaková výše  Sibiřská tlaková výše  Íránská tlaková níže  hydrologický režim řek Evropy o velehorský typ řek o středoevropský typ řek o západoevropský typ řek o středomořský typ řek o smíšený typ řek  jezera v Evropě o S Evropa, Alpy , většinou ledovcového původu, ale vyskytují se i krasová (Dinárský kras), vulkanická (Eifel), říční – limany, tektonická, smíšená... 2  administrativní hledisko o počáteční vznik ČSR vázán na vymezení hranic, převážná část hranic definována již historicky o nově vymezena jižní hranice Slovenska o Versailles 1919  česko-německá hranice  československo-polská hranice  česko-rakouská hranice  tj. Těšínsko, Hlučínsko, Vitorazsko o Trianonská konference 1920  slovensko-maďarská hranice - co nejlepší spojení jihoslovanských okresů s Bratislavou za předpokladu, že tam bude méně než 30% Maďarské menšiny o Podkarpatská Rus  nikdo se nechtěl oblasti věnovat, nám přiděleno, aby bylo spojení s Rumunskem (Rusíni, Maďaři, Rumuni, Poláci, Ukrajinci, Slováci, Židé) o korekce po 2. sv. válce  Rusové – Podkarpatskou Rus, úprava Slovensko-Ukrajinské hranice až k řece Uh  Slovensko – Maďarská korektura na pravém břehu Dunaje připadli ČSR tři obce  r. 1957 – Vindava ve Slezsku připadla ČR  železnice Kořenov – Harrachov  Hrčava – referendum, lidé se rozhodli, že i přes problémy se signály, celkově infrastrukturou zůstanou v Čechách o po rozpadu ČSFR – problémy na hranici ČR a SR (napřimování ř. Moravy, spádovost obcí, některé obce chtěly ČR)  poloha, rozloha ČR o Československo – „země v srdci Evropy“  v ČR mezi Brdy a Koněprusy místo, kde je stejná vzdálenost od moře – 456 km  Severní moře (Vesevská zátoka) – od Aše 381km  Baltské moře (Gdaňský záliv) – od Šluknova 326km  Jaderské moře (Tierstský záliv) – od Vyššího Brodu 322km o přip. Černé moře – Čierná nad Tisou 676km o ČR prochází hlavní Evropské rozvodí o nejvyšší bod – Sněžka 1602 m n. m. (1603 m n. m.), nejnižší bod – Hřensko 116 m n. m. o výškové rozpětí spíše podprůměrné (např. Slovensko – Gerlach (2665 m n. m.) a Bodrog (89 m n. m.) o povrch ČR poměrně členitý - nížiny – 12%, pahorkatiny – 40%, vrchoviny – 32%, hornatiny – 16% o střední výška - Čechy 465 m n. m., Morava 416 m n. m. o pro diferenciaci fyzicko-geografických podmínek důležitější výška nad polohou 3  matematicko-geografická poloha o S – obec Lobendava u Šluknova 51° 03‘ s.š. o J – Vyšší Brod 48°33‘ s.š. o V – Hrčava 18°52‘ v.d. o Z – Krásná (okr. Cheb) 12°52’v.d. o rozpětí 493 km  významné souřadnice o 50°s.š. – jižně od Prahy, blízko Pardubic, Ostravy o 15°v.d. – západní okraj Liberce, Jindřichův Hradec  rozloha o 78 864 km2 – 21. místo v Evropě o konvenční hodnota – průmět státu na referenční plochu GEOLOGICKÝ PŘEHLED ČR  geologické jednotky Evropy o Předhercynská Paleoevropa - Skandinávie, S Německo o Herynská Mezoevropa - Bretaň, Středoněmecká pohoří, J Polsko až na Ukrajinu po Dněpr a Don o Alpínská Neoevropa - Alpy, Karpaty  ČR - dvě odlišné jednotky o Hercynská Mezoevropa – Český masív o Alpínská Neoevropa – Karpaty o hranice – Vněkarpatské sníženiny – území zalito ve třetihorách mořem - tj. Dyjskosvrateský úval, Ostravská pánev, Hornomoravský úval, … o geologicky se řadí ke Karpatám 4  Český masív o zbytek rozsáhlého variského ( = hercynského) horstva o vyvrásněno před 380-300 mil. let v době od středního devonu od svrchního karbonu o příčinou vzniku horstva podle teorie deskové tektoniky byla kolize desek zemské kůry – staré pevniny Gondwany na jihu a Severoatlantského kontinentu (Laurussie) na severu o pásma hercynik již při svém vzniku i později porušována zlomy v zemské kůře a snižována účinky eroze o Český masív – největší povrchový zbytek (hercynid) variscid ve Stř. Evropě o v okamžiku, kdy bylo vyvrásněno, mělo nadmořskou výšku a topografický povrch, který se účinky eroze začal snižovat o na stavbě Českého masívu se podílejí především horniny prekambrického a paleozoického stáří o převažují přeměněné a vyvřelé horniny nad sedimentárními  horniny, které jsou starší než karbon – přeměněné  horniny mladší než karbon – sedimentární nebo vyvřelé o dnešní celky (oblasti Českého masivu) před hercynským vrásněním patrně spolu přímo nesouvisely o teprve procesy hercynského vrásnění je spojily v pevný celek, na něm se pak ukládaly pokryvy mladších uloženin o základní horninové celky – oblasti Českého masivu - Odlišné znaky mezi Českým masivem a Karpaty o Český masiv je starší o Karpaty mají vyšší absolutní, relativní nadmořskou výšku o Karpaty mají špičatější vrcholy o Český masiv má vegetace více Základní horninové celky (oblasti) Českého masivu - Saxothuringikum - Lugikum o Lužická jednotka - Bohemikum o Celek saskodurinský - Moldanubikum o Nejrozsáhlejší část - Moravosilesikum 5 1) Oblast moldanubická (moldanubikum)  Tvoří j a jz. Českého masivu (jižní Čechy a Morava-např. Český les, Šumava,Novohradské hory, Českomoravská vrchovina, jižní část Středočeské pahorkatiny, přechází do Rakouska a Bavorska  Zřejmě nejstarší stavební jednotka Českého masivu  Tvořeno silně přeměněnými horninami prekambrického a paleozoického stáří (rula, pararula, ortorula)  Horniny prostoupeny intruzivními tělesy hlubinných granitoidních hornin, ty tvoří dva velké plutonické komplexy ( středočeský a moldanubický) a některá další tělesa z nichž největší je třebíčský pluton  Do moldanubika některými autory řazeny také tzv. oblast kutnohorsko- svratecká,lemuje moldanubikum na severu, liší se hlavně nižším stupněm metamorfózy a nepřítomností plutonů 2) Oblast středočeská (Bohemikum)  Jinak také tepelsko-barrandienská, barrandiensko- železnohorská, bohemikum  Horniny svrchního proterozoika a staršího paleozoika, které lze sledovat severně od moldanubika od západních až východních Čech  Klasický areál Barrandienu se slabě metamorfovanými horninami svrchního proterozoika a nepřeměněnými sledy staršího paleozoika (kambrium, devon)  Tzv. metamorfované ostrovy (zbytky pláště středočeského plutonu mezi Říčany a Blatnou)  Domažlické a tepelské krystalinikum  Celky tvořící Železné hory (Chrudimské starší paleozoikum, železnohorské proterozoikum, železnohorský pluton, hlinské paleozoikum)  Soubory v podloží většiny České křídové pánve 3) Oblast sasko- durynská  Zasahuje z Německa pouze JV částí  Zastoupena metamorfovanými horninami a převážně hercynskými granitoidními plutony v Krušných horách a jejich okolí  Patří sem krušnohorské krystalinikum, krušnohorský pluton, durynsko- vogtlandské paleozoikum, krystalinické horniny v areálu oherského riftu  Oherský rift zčásti vyplněn terciérními sedimenty podkrušnohorských pánví a produkty neoidního vulkanismu  Jižní omezení- hlubinný litoměřický zlom pod mladšími uloženinami 6  4) Oblast západosudetská ( lužická)  Tvoří severní část Českého masívu- zasahuje pouze svou jižní a JZ částí  Od středočeské oblasti oddělena labským zlomovým pásmem= labskou linii, u nás skrytým pod uloženinami České křídové pánve  Od moravskoslezské oblasti oddělena nasunutím staroměstského pásma mezi Kralickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem  Patří sem krkonošsko- jizerské krystalinikum, lužický pluton, krkonošsko- jizerský pluton, orlicko- sněžnické a snad i zábřežské krystalinikum 5) Oblast Moravskoslezská  Reprezentuje východní část Českého masivu  Patří sem také brunovistulikum- svrchnoproterozoický podklad mladších uloženin pokračující i pod jednotky Vnějších Západních Karpat  Patří sem moravikum (krystalinické celky lemující východní okraj moldanubika, nasunuté na brunovistulikum a jeho obal  Silesikum- krystalinické celky Hrubého Jeseníku  Žulový masiv a moravskoslezské paleozoikum (hlavně mocné sledydevonu a spodního karbonu)  Po etapě variského (Hercynského) vrásnění již horninové celky nebyly významněji vrásněny- pevný (konsolidovaný) celek  V době alpínské orogeneze- mladé tektonické procesy  Mladší uloženiny vzniklé po variském vrásnění ( od svrchního karbonu)- označovány jako platformní, popř.pokryvné Žulové plutony Českého masivu  Intruzí granitních a granitoidních hornin v krystaliniku  Středočeský žulový pluton- rozmezí mezi Bohemikem a Moldanubikem- Horaždovice- Český Brod žula- stavební káámen Mirovice, Kozákovice, Sedlec, Sedlčansko  Moldanubický centrální pluton- Jihlavsko, Šumava, Telčsko, Novobystřicko, Novohradské hory  Krkonošsko- jizerský žulový pluto- růžové zbarvení, živce nejvíce ceněný dekorativní kámen, Liberecká žula (růžové zbarvení- živce)  Lužický žulový pluton- Frýdlatsko, Šluknovsko  Karlovarsko- nejdecký žulový pluton- ze Saska, přes Krušné hory do Karlovarské vrchoviny, žula vytváří zdroje kaolinu  Smrčinský žulový pluton-Ašsko- Chebsko  Čistecko- jesenický žulový pluton- Rakovník, Čistá, Jesenice  Žďárské vrchy, Křižanovská vrchovina, Brněnský žulový pluton, Jesenický žulový pluton- javornický výběžek ve Slezsku Kontaktní procesy - Žulová tělesa jsou na své periférii doprovázena ložisky rudných surovin, hl. rudných kovů 7  - Jílovské pásmo- Jílové- zlatonosná ložiska, Mokrsko - Příbram- kovy metalických rud- stříbro, zinek, uran - Tachovsko - Nová Včelnice, Kamenice nad Lipou, Jindřichův Hradec - Šumava- Kašperské hory - Kutná hora- zinek, olovo, antimon, stříbro - Krušné hory- Jáchymov- uran, Cínovec- cín, Měděnec- měď - Slezsko- Rychlebské hory Od poloviny karbonu Český masiv konsolidován, nedochází k orogenezi, jedná se o souš až do současnosti sedimentace v mořských transgresních jezerech Svrchní karbon- produktivní karbon, perm, tzv. permokarbon- 4 sledy vrstev 1. Spodní šedé 2. Spodní červené 3. Svrchní šedé- uhelná ložiska 4. Svrchní červené- jalová vrstva bez významných org. Látek A. Úplný sled vrstev- uhlonosná sedimentace (Ostravsko, Karvinsko, Kladensko, Slánsko, Rakovnicko, Plzeňsko, Trutnovsko, Žacléřsko, Rosicko, Oslavansko), všechny vrstvy se zde nacházejí- permokarbonská sedimentace- vznik černého uhlí B. Kde není sled vrstev jak je- neúplný sled vrstev- neuhlonosná sedimentace (Blansko, Boskovicko, Český Brod- Tábor-ČB- Český Brod- Vlašim, Podbořansko, Česká křídová tabule- permo karbonská sedimentace pod křídovou Karbon, permi- denudace Českého masivu na závěr parovina= peneplén DRUHOHORY - Trias, Jura, Křída - Trias- pouze Broumovsko- Broumovské stěny, Adršpašško- teplické skály - Jura- Šluknovský výběžek- Lužický pluton- Česká křídová t, Moravský kras- staré krasové závrty - Křída- Největší rozsah spodní- svrchní křída (Cenoman, turon), až k Hornomoravskému úvalu, spojení s Alpskou předhlubní, jezerní pánve jižních Čech- spodní křída až třetihory- Lišovský práh - Čím hlubší moře tím jemnější sedimenty o Periférie- pískovce, slepence o Centrální část- jemnozrnné opuky, jílovce 8 TŘETIHORY - Paleogén o Paleocén o Eocén o Oligocén - Neogén o Miocén o Pliocén - 1.Saxonská tektonika- v souvislosti s alpínskou orogenezí, aktivace starších tektonických linií, vznik nových tektonických linií Tři Tektonické směry o krušnohorský (SV-JZ) o šumavský (SZ-JV) o jizerský (S-J)- spíše Německo, Francie - 2.výzdvih okrajových horstev vers. poklesová pásma- jihočeská pánev, severočeská pánev, žitavská pánev, Hodnonínsko (paleogén-neogén) - 3. Vulkanismus- průnik výlevných hornin v oblasti křížení významných zlomů (Doupovské hory, Krušné hory, České středohoří, Lužické hory, Krušné hory, Jizerské hory, Česká křídová tabule, Plzeňská pahorkatina, Nízký Jeseník- Malý a Velký Roudný, Chebská pánev- Komorní hůrka, Český les- Železná hůrka - výlevné horniny- čedič, andezit, znělec - 3. Fáze o Oligocén X miocén – příkopové propadliny o Miocén X pliocén- na perifériích o Pliocén X Pleistocén- dokončení, změna klimatu KARPATY - Západní - Východní - Jižní - Pohoří navazující na Alpy - Hranice řeka Leitha- mezi Karpaty a Alpy - Pásmovitá stavba Vývoj Karpat - Do konce prvohor stejný vývoj jako Český masiv - Hercynské vrásnění- možno usuzovat z úložných poměrů a z vrásnění - Vrásnění doprovázeno výstupem hlubinných vyvřelin (žuly) - Permská sedimentace stejně jako v Českém masivu 9 Trias- spodní křída - Území začíná pozvolna klesat - Na místě denudováného území vzniká karpatská geosynklinála, která byla součástí moře Téthys - Ukládání sedimentů nepřerušené až do spodní křídy - Uprostřed křídy první horotvorné pohyby - 1. Fáze alpínského vrásnění o Tlak od J na S- způsobil zúžení karpatské geosynklinály, nedostatek místa, kry se vztyčovaly a přesouvaly přes sebe, nezpevněné sedimenty se snadno oddělovaly od svého krystalického podloží a byly přesouvány směrem na S na daleko větší vzdálenost než jejich podklad o Proto vzniká tzv. příkrovová stavba centrálních Karpat o Centrální Karpaty stmeleny v pevný celek, který se stal na krátkou dobu souší a odolával horotvorným procesům o Ostrovy uprostřed moře, v křídě a počátkem paleogénu denudací obrušovány a materiál sedimentován o Sedimentace nebyla jednotná a členila se na vnější pásmo ždánické a vnitřní pásmo magurské o V obou pásmech sedimentovaly písčité a jílovité flyše - 2. Fáze o Probíhá v paleogénu- vzniká pásemná příkrovová stavba pohoří, zvrásněna vrstva flyše o Magurský příkrov se nasouvá přes ždánický, při nasouvání vyneseny na povrch, na styčné linii i malé kry starších druhohorních sedimentů (Pavlovské vrchy, část Chřib, Vizovicko) o Centrální Karpaty zprohýbány v megaantiklinály (základ např: Vysokých Tater, Nízkých Tater…) a megasynklinály (dnešní kotliny a široká údolí, např: horní Pováží, Pohroní…) o Karpaty dostaly dnešní podobu, ale vrásnění doznívalo i během neogénu o Probíhal výzdvih karpatské oblasti a vlivem tlaku, který směřoval k S vznikly mohutné zlomy a pukliny, zejména na jižním okraji o Podél puklin probíhala intenzivní vulkanická činnost, která probíhala až do pliocénu o Nakupení celých horských pásem- Vnitřní vulkanické pásmo Karpat- andezit,ryolit, čedič 10  - 3. fáze o Probíhala v neogénu- docházelo k výzdvihu oblasti, s tím souvisí postupná proměna moře v laguny a jezerní pánve, z počátku zasahoval moře hluboko do horských oblastí Karpat (dolní Pováží, Pohroní) o Intenzivní eroze a denudace, v jádrových oblastech obnaženy druhohorní sedimenty a krystalické břidlice, paleogenní sedimenty byly většinou v centrálních Karpatech zcela odstraněny o V megasynklinálách řeky prohlubují svá údolí, i během čtvrtohor, zvětšování výškových rozdílů o Pohoří i dnes má ráz morfologické svěžesti(= na začátku cyklu) - Stavba Karpat- pásmovitá stavba- fotka Vněkarpatské sníženiny - Tvořeny mladými mořskými a jezerními sedimenty, nezpevněné písky, jíly, stáří 3h a 4h., vymezují rozsah poslední mořské záplavy, v pliocénu moře ustupuje, mění se v jezera - Lemují karpatský oblouk vně až na Ukrajinu - U nás- Dyjskosvratecký úval, Hornomoravský úval, Moravská brána, Vyškovská brána, Ostravská pánev Vnitrokarpatské sníženiny - Uzavřené uvnitř oblouku (Maďarsko, Z, JZ Rumunska) - Panonské pánve o 1) Vídeňská pánev- odděluje Karpaty od Alp, Dolnomoravský úval, Záhorská nížina o 2) Malá uherská nížina- Západoslovenská nížina o 3) Velká uherská nížina- Východoslovenská nížina - z tektonického pohledu nejneklidnější místo zlomové linie - vývěry minerálních, termálních vod Flyšové pásmo (Vnější Karpaty) - střídají se propustné pískovce a nepropustné jílovité břidlice (Paleogenní sedimenty) ve vrstvách a jsou velmi silně zvrásněny- sesuvy hornin, na Moravě- ždánický a magurský flyš mezi nimi vnější bradla- vápencové osamělé vrchy a skalky (Pálavské vrchy, Chřiby) Vnitřní bradlové pásmo - již převážně mimo území ČR - na povrch vystupují hlavně jurské vápence - Malé Karpaty - Javorníky 11 Centrální karpaty- vnitřní, střední - Pouze v Z a J Karpatech, ve V karpatech nevystupují k povrchu, horniny intenzivně zvrásněny, několik příkrovů nasunutých k S - Např. Povážský Inovec, Strážovská hornatina, Malá Fatra, Velká Fatra, Chočské pohoří, Vysoké Tatry, Nízké Tatry Vulkanické pásmo - Mladší třetihory- 2 fáze vzniku o Začátek miocénu o Pliocén/ kvartér - Andezit, ryolit, čedič - Především území Maďarska – např. Tokajské vrchy, Vihorlat, Slanské pohoří, Bukovské hory, Filakovská vrchovina - Na území ČR- Vněkarpatská sníženiny, Vnitrokarpatské sníženiny, Vnější západní Karpaty Vyvinuty 2 velké skupiny tvarů: - zarovnané plochy – v růz. výšk. hladinách - zvláštní povrchové tvary podmíněné: - horninami (strukturou hornin) - klimatem (jednotlivé exogenní geomorfologické procesy) - převládající činností někt. z exogenních nebo endogen. činitelů 1) zarovnané plochy  tvary vzniklé při procesech eroze, denudace, transportu a akumulace a) tvary erozně-denudační- vzniklé rozruš. povrchu b) akumulační tvary- vznik. sedimentací, ukládáním materiálu, který pochází z erozně-denudač. procesů 1A) erozně denudační tvary A1) Zarovnané tvary a) peneplén (parovina) b) pedimenty (úpatní plošiny) c) kryopedimenty (chladné klima) d) pediplén (spojené pedimenty) e) etchplén (holorovina) 12 A2) Abrazní plošiny 1B) především říční terasy Zarovnané tvary 1) Peneplén  zarovnané části povrchu zemského s malými výškovými rozdíly. K zarovnávání peneplénu dochází shora.  Nad zarovnané (peneplenizované) okolní tvary vystupují jen vrchy z tvrdších hornin jako suky.  Procesy vázány na tropické klima (u nás trias až křída! Druhohory-hlavně, ale i počátek třetihor)- srážky, vysoké teploty.  Další podmínkou vzniku peneplénu je tektonický klid území!  nejtypičtější forma zvětraliny – kaolinické zvětrávání žuly (Karlovy Vary, Plzensko – jediné zbytky peneplénu) – surovina kaolín (keramika)  Český masív není zbytkem peneplénu, protože u nás nebyl dlouhodobý tektonický klid!!! Zbytkem peneplénu byl do poloviny třetihor.  Peneplén zachován pouze na Karlovarsku a Plzeňsku. 2) Pediplén  vznik protnutím úpatních plošin (pedimentů)  zarovnání probíhalo z boku  pediplén je sečný povrch, který zarovnává horniny různé odolnosti  na pediplénu je jen malá mocnost zvětralin  pediplén je NEzávislý na hlavní erozní bázi (toho toku, té řeky)  vodník toky na pedimentech mají jen úzké údolní nivy  rozvodní hřbety mohou být jak konkávní tak úzce konvexní  suky a odlehlíky s konkávními svahy se příkře zvedají nad to údolí 13  3) Etchplén  typ zarovnaného povrchu, který vzniknul z toho peneplénu! Tím, že ta původní parovina se zdvihla do růz. nadmoř. výšek.  Obnažená a přemodelovaná bazální topografická vrstva, kde vystupuje skalní podloží a ty zvětraliny starého topografického povrchu.  př: šumavské pláně, v menší míře Novohradské pláně  Poloha a tvar bazální zvětrávací plochy záleží na: o odolnosti hornin vůči zvětrávání; na horninách podléhajících více zvětrávání leží níže, na odolnějších horninách výše; etchplén proto není absolutní rovina, i když má malou výškovou členitost o rozpukání hornin; v rozpukaných horninách proniká zvětrávání podél puklin více do hloubky a bazální zvětrávací plocha tvoří proto v těchto místech depresi. U nás jsou zarovnané povrchy většinou charakteru etchplénu a tento povrch je doprovázen výskytem vysokých a nízkých exfoliačních kleneb 4) Abrazní plošiny  zbytky mořských zálivů- neogenních moří a jezer na Moravě (vněkarpatské sníženiny)  v době největší rozsáhlé záplavy v miocénu tvořily Drahanská vrchovina a Chřiby ostrovy, Jeseníky byly poloostrovem  přemodelovány, překryty mladšími geologickými formacemi – sprašemi a glaciálními sedimenty Akumulační tvary: 1) říční terasy  nejběžnější akumulač. tvar. Čes. Masívu, nejdůležitější  terasa tvořena skalním výchozem a plošinou  Čím více se vodní tok zařezává do plošiny a skalního výchozu, tak se tvoří výškové úrovně říčních teras  nejvyšší terasa je nejstarší  Podmíněnosti vzniku: o terasy vznikají ve čtvrtohorách, podmínkou vzniku bylo střídání eroze a akumulace (střídání stadiálu a interstadiálu v rámci glaciálu) o velké toky se zahloubily až o 100 m – Vltava u teras- kromě toho starší štěrkopískové akumulace miocenního a pliocenního stáří o počet teras směrem k hornímu toku klesá! o nad 100 výškových metrů se jedná o třetihorní terasy, pod 100 výškových metrů se rovná o čtvrtohorní terasy 14 Čtvrtohorní terasy – rozděleny podle stáří 1) Praegünz 2) Gunz 3) Mindel 4) Riss 5) Würm Pokud by nebyl Vltava regulována, ještě dnes by byla zatápěna a docházelo by k sedimentaci a území by bylo více zatápěno  ještě jednou, směrem k hornímu toku teras ubývá ! Říční síť v době miocénu a před ní  většina území (Šumava, středočes. pahork., ČM vrch., sudet. pohoří) – odvodnována k jihovýchodu  pouze Z a SZ Čechy odvodňovány do Durynského moře  horní tok Labe – na JV do Svitavského zálivu (Karpatská předhlubeň)  ČB a Třebonská pánev – odvodnovány Velenickou bránou k JV do zálivu moře Vídenské pánve  Z a SZ ČR – předchůdce Berounky – tekl jako dnešní tok až po soutok se Střelou, dále do povodí Blšanky do Německa  Sázava- nejasnosti, horní tok do povodí dnešní Dyje, střední tok do Třeboňské pánve, dolní tok vzniká na konci třetihor Změny říční sítě v důsledku SAXONSKÉ tektoniky (miocén/pliocén) a) Berounka svedena východním směrem b) přerušení spojení horního Labe s Karpatskou předhlubní na konci pliocénu a) vznik středního toku Vltavy a vltavsko-dunajského rozvodí b) formování Ohře, dolní tok Sázavy Postupně se vytvořila říční sít do dnešní podoby. Tvary podmíněné strukturou hornin- zvláštní povrchové tvary reliéfu Hlavní skupiny skalních tvarů v ČR: a) pískovcové (křídové stáří) b) hlubinné vyvřeliny (žuly, granodiority) dále: krasové oblasti výlevné vyvřeliny (čedič, znělec, andezit apod.) 15 a) Pískovcové tvary - pískovec - propustný pro vodu, neuplatnuje se ron, ale sufoze! - kvádrové pískovce České křídové tabule – propustnost zvýšena četnými puklinami - od 3hor probíhá zvětrávání – skalní pilíře, věže, skalní mosty, města - v okrajových polohách České křídové tabule, kde proběhl výzdvih skalní města Pískovcové oblasti v ČR: a) Broumovská vrchovina- Adršpašsko-teplické skály – největší skalní město (28 km čtverečních) b) Český ráj- Hruboskalsko, Prachovské skály, Suché skály (Malá skála) c) Česko-saské Švýcarsko (stejně Labské pískovce atd. různé názvy)– Labské pískovce, Tisé skály d) Kokořínsko- Mělnicko, Česká Lípa, Kokořínské pokličky e) Svitavsko- Polička, Toulovcovy maštale, nejvýchodnější výběžek v rámci ČKT f) Karpatský flyš- vlivem tektoniky více narušeny, paleogenní pískovce, Vizovická hornatina b) Hlubinné vyvřeliny - zvětrávání žuly a příbuzných vyvřelin, tyto horniny především v žulových plutonech - systém odlučnosti podobný jako v pískovcích ve 3 směrech - Středočeský žulový pluton (Husova kazatelna), ČM vrchovina (Vysoká kámen u Kunžaku), Krkonoše (Mužské, Dívčí kameny) - Krkonoše (skalní výchozy, tory, izolované skály) c) Krasové tvary - tvary vyvinuté na vápencích, v ČR asi 550 km², v ČR méně vyvinuté formy reliéfu, převládá neúplný kras, v ČM převládají silurské a devonské vápence. I když Český a moravský kras je v podstatě úplný. - 1. Český kras – vzniknul v barandovské geosynklinále. Škrapová pole, závrty, suchá údolí, vyvěračky, jeskyně: Koněpruské jeskyně!, Prokopské údolí, Hlubočepská jeskyně - 2. Chýnovská jeskyně – osamocená, jediná přístupná na jihu Čech, bez krápníků - 3. Pošumavská krasová oblast- Otava, Blanice, Volyňka, nepřístupné menší oblasti, např. Jiříčkova jeskyně, Radomyšlská aj. - 4. Posázaví- 2 jeskyně u Ledče nad Sázavou – nepřístupné - 5. Bozkovské jeskyně – úpatí Krkonoš - 6. Železné hory- Velikonoční jeskyně 16  - 7. Moravský kras – nejvyvinutější krasové útvary u nás, V Drahanské vrchoviny: Punkva, Punkevní jeskyně, Sloupsko – šošůvské jeskyně, nejznámější Kateřinská jeskyně – bohatá krápníková výzdoba, Macocha- propast 139 m., řícení stropních kleneb, ve střední části Moravskéhé krasu tzv. Jedovnické propadání - 8. S Drahanské vrchoviny- Mladečská a Javořická jeskyně - 9. S Morava – na Vrbensku linie ohraničující Hrubý a Nízký Jeseník, na Jesenicku (město Jeseník), mezi Kralickým Sněžníkem a Ramzovským sedlem - 10. Hranicko- výron CO2, mineralizace jeskynní vody- Termokras – Teplice nad Bečvou – Zbrašovská aragonitová Jeskyně, gejzírová voda stékala po povrchu, aragonit se vysrážel, dnes neaktivní, činnost ustala v pleistocénu, plynná jezera výrony CO2, v nižších patrech - Hranická propast- 442,5 m, nejhlubší propast ČR i ve střední Evropě a možná na celém světě- samozřejmě sladkovodní !! d) Pseudokrasový reliéf - Sopečný reliéf- České středohoří a Doupovské hory - oblasti náchylné na sesuvy (podobně jako flyš v Karpatech), pozor na liniové stavby Tvary podmíněné exogenními činiteli 1. Sesuvy - především oblast karpatského flyše (Beskydy, Javorníky atd.), dále oblast České křídové tabule (vhodné podmínky) - hojně rozšířeny - vznik v době intenzivních srážek či po náhlých oblevách - Zeminy podmáčeny a dávají se do pohybu - podmíněny také antropogenně - procesy recentní, ale jsou známy i z pleistocénu - Kde sesuvy: a) Česká křídová tabule – sesuv u osady Dneboh na úpatí Mužského, Jičínsko, Kladensko; sesuvy podmíněny fyzikálními vlastnostmi hornin a úložnými poměry, kde jsou střídány propustné a nepropustné vrstvy b) České středohoří – Děčínsko, Litoměřicko, Ústecko); sjíždění čedičových svahových sutí po slínech c) flyšové pásmo karpat – Vsetínsko, Valašské Klobouky; nejvíce sesuvů, pohyby podmíněny střídáním vrstev pískovců a krystalických břidlic a morfologickou svěžestí krajiny – říční eroze podemílá příkré svahy MLADOTICE – nejznámější sesuv (u povodí řeky Střely; r. 1872 stavba železnice -> hodně srážek -> podmáčený povrch -> sesuv -> Mladotické jezero) 2. Glaciální reliéf - ČR v době pleistocénu na periférii pevninského a horského zalednění - u nás vžitá klasifikace alpského horského zalednění: donau, günz, mindel, riss, würn - chronologie pevninského se liší od chronologie horského zalednění! 17 - a) pevninské zalednění - v době risské a mindelské? - Šluknovsko, Frýdlantsko až do prostoru mezi Hrádkem n/N a Libercem, Jitravské sedlo (moréna) – z povodí Nisy do povodí Ploučnice – na rozhraní povodí - Ostravsko, Opavsko, Osoblažsko, Hlučínsko – z povodí Odry do povodí Moravy - Morény – Hlučínská náporová moréna, bludné balvany - b) horské zalednění - v pleistocénu, v některých pohořích (Šumava, Krkonoše, Krušné hory, Hrubý Jeseník) - nejrozsáhlejší zalednění v období würn - sněžná čára od 1 000 m n.m. na Z po 1 400 m n.m. na V, nad ní vznikaly ledovce karového, svahového a údolního typu - nejvýraznější tvary v Krkonoších – 5 karových (na S) a 10 údolních (na J) ledovců - Pozůstatky ledovcové činnosti: - Labský ledovec – 5 km, typická čelní moréna - Obří důl – 5 km, ústupové morény - Šumava – nižší, exponovanější, větší oceanita, 11 ledovců – 8 vyplněno jezery, 3 rašeliniště. Na Šumavě byly karové ledovce - Černé jezero (v povodí Úhlavy), Čertovo jezero, Plešné jezero, Prášilské jezero, jezero Laka - Velké a malé Javorské jezero, Roklanské jezero - Hrubý Jeseník – v pramenné oblasti Moravice – pod Velkou Holí – ledovcový tvar Velká kotlina - Krušné hory – malý kar na JV svahu Klínovce 3. Periglaciální reliéf - pruh ve stř. Evropě, který byl ušetřen od ledovcového pokryvu – vznikaly tedy jevy periglaciální, které měli pouze vliv jen na detailní modelaci reliéfu - (díky tomu, že ležíme na rozhraní horského a kontinentální zalednění Alp, tak je to určitý pruh území, který byl ušetřen toho kontinentálního zalednění. Proto na našem území vznikají periglaciální tvary – mají vliv jen na detailní modelaci reliéfu) - modelace zachována především v žulových plutonech vyšších výšek, granitech, granodioritech (vyvřelé horniny) - mrazové sruby a srázy, skalní hradby, kamenná moře a proudy, strukturní proudy, brázděné půdy 18  4. Eolické tvary - v současné době vliv větru silně omezen, spíše fosilní formy reliéfu (dřívější) - hojně rozšířeny fosilní eolické tvary, které vznikly v ledových obdobích pleistocénu - a) spraše, sprašové hlíny - nížiny a roviny, vznik úrodných půd - Polabí, dolní Povltaví, Poohří, moravské úvaly, slezské nížiny - V morfologii krajiny mají změkčující vliv, zarovnávají tvary - do 300 m n. m. spraše, nad sprašové hlíny - b) váté písky - výskyt méně častý, ale tvary výraznější – tvoří přesypy - podkovité duny – příčné, podélné a přechodné - fosilní tvary stabilizovány vegetací - stř. Polabí (Pardubicko, Přelouč, Kolín, Sadská, Mělnicko, Stará Boleslav) - Třeboňsko – mezi Třeboní a Veselím nad Lužnicí (Vlkov) - povodí dolní Moravy a Dyje (Moravská Sahara) – Bzenec, Hodonín GEOMORFOLOGICKÉ ČLENĚNÍ ČR Úvod - dva pohledy - geologické vymezení - pol. 19.století (geolog Krejčí) - kartometrické vymezení - (kartograf Karel Kořistka) rok 1870 členění prostoru ČR - další práce po roce 1918: 1923-1933- úpatnicová mapa ČSR v měřítku 1:200 000, oficiální podoba členění ČSR - nedostatky: - nesrovnatelná velikost celků (Žitavská pánev, Českomoravská vrchovina) - absence hierarchického postupu, zařazení 19  - Kartometrická cesta- Kuchař- několik návrhů členění ČSR - Rok 1956- Hromádka- orografické členění Československa, Čech působící v Bratislavě, ostatní regionalizace vycházejí z této práce - 1972 Czudek- Geomorfologické členění Československa - 1987 Demek- Zeměpisný lexikon. Hory a nížiny - 2006 Balatka, Kalvoda- Geomorfologické členění reliéfu Čech - 2006 Demek a kol. - Zeměpisný lexikon: Hory a nížiny - 2012 - Atlas krajiny ČR Taxonomický systém desetinný, princip zařazenosti, respektuje několik hierarchických jednotek, které se dají zařadit i do Evropského měřítka I. Systém II. Subsystém III. Provincie IV. Subprovincie (= soustava) V. Oblast (= podsoustava) VI. Celek -používáno i jiných zemích rozvinuto především dr. Balatkou VII. Podcelek VIII. Okrsek IX. Podokrsek X. Dílčí část Na území ČR - Systém I. - 1) Systém hercynský - 2) Systém alpsko- karpatský - Subsystémy II. hercynského systému - Hercynskská pohoří - Epihercynské nížiny - Subsystémy II. Alpsko- Karpatského systému - Karpaty - Panonská pánev Česká vysočina Středoevropská nížina Západní Karpaty Západopanonská pánev - http://geologie.vsb.cz/CviceniInzenyrskaGeologie/KAPITOLY/3_GE OMORFOLOGICK%C3%89_MAPY/3_GEOMORFOLOGICKE_M APY.htm 20 - Epihercynské nížiny- subsystém hercynského systému - Province- Středoevropská nížina - Subprovincie- Středopolská nížina - Oblast- Slezská nížina - Celek- Opavská pahorkatina 21 - Hercynská pohoří - Provincie- Česká vysočina - Subprovincie - Šumavská - Krušnohorská - Poberounská - Krkonošsko- jesenická - Česká tabule - Českomoravská - Krušnohorská subprovincie - Oblast: Krušnohorská hornatina - Celky: Smrčiny, Krušné hory, Děčínská vrchovina - Oblast: Podkrušnohorská - Celky: Sokolovská, Chebská, Mostecká pánev, Doupovské hory, České středohoří - Oblast: Karlovarská vrchovina - Celky: Slavkovský les, Tepelská vrchovina - Šumavská subprovincie - Oblast: Českoleská - Celek: Podčeskoleská pahorkatina, Všerubská vrchovina - Oblast: Šumavská hornatina - Celek: Šumava, Šumavské podhůří, Novohradské hory, Novohradské podhůří - Poberounská subprovincie - Oblast: Plzeňská pahorkatina - Celek: Rakovnická, Plaská, Švihavská pahorkatina - Oblast: Brdská - Celek: Brdská vrchovina, Hořovická pahorkatina, Křivoklátská vrchovina, Pražská plošina, Džbán - Subprovincie Česká tabule - Oblast: Severočeská tabule - Celek: Ralská, Jičínská pahorkatina - Oblast: středočeská tabule - Celek: Dolnooharská, Jizerská a Středolabská tabule - Oblast: Východočeská tabule - Celek: Východolabská, Orlická, Svitavská tabule - Krkonošsko- jesenická subprovincie - Oblast: Krkonošská - Celek: Šluknovský pahorkatina, Jizerské hory, Krkonoše, Ještědsko- kozákovský hřbet, Krkonošské podhůří 22  - Oblast: Orlická - Celek: Broumovská vrchovina, Orlické hory, Podorlická pahorkatina, Kladská kotlina - Oblast: Jesenická - Celek: Zábřežská vrchovina, Mohlenická brázda, Hanušovická vrchovina, Kralický Sněžník, Rychlebské hory, Zlatohorská vrchovina, Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník - Oblast: Krkonošsko- jesenické podhůří - Celek: Žulovská pahorkatina, Vidnavská nížina - Českomoravská subprovincie - Oblast: Středočeská pahorkatina - Celek: Benešovská, Vlašimská, Táborská, Blatenská pahorkatina - Oblast: Jihočeská pánev - Celek: Českobuďejovická, Třeboňská pánev - Oblast: Českomoravská vrchovina - Celek: Hornosázavská pahorkatina, Křemešnická vrchovina, Javořická vrchovina, Jevišovická pahorkatina, Křižanovská vrchovina, Hornosvratecká vrchovina, Železné hory - Oblast: Brněnská vrchovina - Celek: Boskovická brázda, Drahanská vrchovina, Bobravská vrchovina Subsystém Karpaty - Provincie: Západní Karpaty - Subprovinci: Vněkarpatské sníženiny, Vnější západní Karpaty - Vněkarpatské sníženiny - Oblast: Západní vněkarpatské sníženiny - Celek: Dyjskosvratecký úval, Vyškovská brána, Hornomoravský úval, Moravská brána - Oblast: Severní vněkarpatské sníženiny - Celek: Ostravská pánev - Vnější západní Karpaty - Oblast: Jihomoravské Karpaty - Celek: Mikulovská vrchovina - Oblast: Středomoravské Karpaty - Celek: Chřiby, Kyjovská a Litenčická pahorkatina, Ždánický les - Oblast: Západobeskydské podhůří - Celek: Podbeskydská pahorkatina - Oblast: Moravskoslovenské Karpaty - Celek:Javorníky, Bílé Karpaty, Vizovická vrchovina 23  - Oblast: Západní Beskydy - Celek: Hostýnsko-vsetínská hornatina, Rožnovská brázda, Moravskoslezské Beskydy, Jablunkovská brázda, Jablunkovské mezihoří, Slezské Beskydy Subsystém Panonské pánve - Provincie: Západopanská pánev - Subprovincie: Vídeňská pánev - Oblast: Jihomoravská pánev - Celek: Dolnomoravský ůval - Oblast: Záhorská nížina - Celek: Chvojnická pahorkatina Klimatické poměry ČR - meteorologickou, klimatologickou a hydrologickou službu zajištuje ČHMÚ - r. 1989 – majetkoprávní problémy (je to státní příspěvková organizace)- snaží se vydělávat kde můžou - 1961 – 1990 – normativ resp. 1961 – 2010 (normativy- z nich vychází dlouhodobé předpovědi, jsou to nějaké normativní stavy počasí, které byly) - hydrologie + Podnebí – hydrometeorologický potenciál ČR - Atlas podnebí Česka Podnebí ČR - mírný podnebný pás přechodného typu, převažuje vliv oceánu (takže více oceanita než kontinentalita) - čtyři roční období - na podnebí ČR má vliv zeměpisná šířka a nadmořská výška - Zeměpisná šířka – rozdíl roční amplitudy mezi Z a V 1,5 stupnů celsia, na Moravě o 1 – 2 stupně celsia vyšší teplota, S – J rozdíl 1 stupen celsia - Nadmořská výška – větší vliv – s výškou přibývá oceanity (zmenšuje se amplituda a zvyšuje se množství srážek)- amplituda jak denní tak roční Vzduchové hmoty (první dvě nejvíce ovlivnují počasí a klima v ČR!!!) - polární mořská vzduchová hmota – přichází od SZ (obecné od západu, záleží na tom zda je zima nebo léto - polární kontinentální vzduchová hmota – přichází z Ruska, je kontinentálního typu, hmota mírného pásu - arktická kontinentální vzduchová hmota – extrémně nízké teploty (1929, Litvínovice u ČB, - 42,2 stupně) – přináší tvrdou zimu, nízké teploty. (Kdyby už tehdy byli stanice na Jizerce nebo Horský kvildě, asi by tam rekord byl tam) - arktická mořská vzduchová hmota – pouze v zimě, není taková zima - tropická mořská vzduchová hmota – přichází pouze v létě, přichází od jihozápadu z oblasti Azor, doprovázena četnými bouřkami-vydatné srážky, ale je teplo - tropická kontinentální vzduchová hmota – přináší extrémně vysoké teploty (2012, Dobřichovice, 40,4 stupně celsia) – amplituda je přes 80 stupnů celsia (mezi rekordy) - 24  - polární fronta – důležitá je pro nás její poloha! Odděluje tropickou hmotu od polární hmoty: - léto – více nad Skandinávii - zima – více nad středomořím - cyklonální činnost – rychlé změny počasí, přesuny tlakových útvarů (níží a výší), přibližně (50 – 70X za rok)- přibližně se mění počasí každých 7 dní- poměrně často Průměrná teplota v ČR - Krkonoše, Jizerky, Beskydy, Šumava, Jeseníky – nejchladnější oblasti - nejnižší teplota 0,2 stupně celsia (Sněžka) - Dolnomoravský, Dyjskosvratecký úval – nejteplejší oblasti (9-10 stupnů celsia). - Spadá tam ještě Praha – Praha jako velkoměsto – teplotní ostrov města (znečištění atmosféry, výfukové plyny atd.) - Dále teplé: Polabská nížina, povodí Moravy, Českobudějovicko... Průměrné teploty v různých oblastech: - nížiny: 8- 10 stupnů - pahorkatiny: 5-8 stupnů - horské a podhorské oblasti: do 5 stupnů Teplotní singularity = určité nepravidelnosti, které neodpovídají ročnímu období - ledoví muži – kolem 13. května (pankrác, servác, bonifác) - medardovské ochlazení - 8. června (Medardova kápě). Obě (i ledoví muži) způsobeny situací, že kontinent už je relativně teplý, ale najednou se nad něj dostane studený vzduch ze severozápadu a jsou s tím spojeny četné dešťové srážky i povodně. Medardovské ochlazení se projevuje výrazněji, je to založeno na Monzunovém principu. Obě jsou v první polovině roku - babí léto (,,svatováclavské léto‘‘)– založeno na tom, že se nám nad jihovýchodní- východní Evropu nasune tlak výše a podél ní k nám proudí teplý, suchý vzduch, beze srážek, hezky, teplo - vánoční obleva – poslední dobou velmi často, obleva i na horách, je to na nic, nejčastěji na Boží hod vánoční. Nasune se teplý vzduch od jihozápadu a přinese to oteplení - obě v druhé polovině roku - Anomálie v posledních letech: - výrazný pokles teplot v 2. pol. listopadu, ochlazení v dubnu, vzestup teplot v prosinci i lednu, vyšší teploty v letních měsících - nejchladnější leden a nejteplejší červenec (na horách posunutý o měsíc dozadu!) - každý 3. rok nejteplejší srpen, 9. rok nejteplejší červen - každý 3. rok nejchladnější únor - duben je teplejší než říjen - anomálie posledních let: v Praze mezi roky 91 – 95 (11,5 stupně celsia)-hodně! Srážkové poměry - nejbohatší: Krkonoše, Jizerky, Beskydy, Šumava, Hrubý Jeseník, Kralický sněžník, Rychlebské hory - nejsušší: podrušnohoří-mostecká pánev, žatecká tabule (stín Krušných hor) a potom Dyjskosvratecký úval (stín Vysočiny) 25 Extrémy srážkové činnosti - Z Čechy – oceanita: 20% zima, 35% léto, 22% přechodná období - Morava – kontinentalita: 15% zima, 40% léto, 22% přechodná období - Šumava- nejvyrovnanější chod: 30% zima i léto, 20% přechodná období - Krkonoše: 25% zima, 25-30% léto, 20% přechodná období - nejméně srážek 247 mm/rok – 1933 Velké Přítočno (Kladno), 1959 Skryje (Rakovník) - nejvíce srážek 2 205mm/rok – r. 1926 Jizerka a - 2132 mm/rok r. 1922 Řezník u Kvildy - Maximální měsíční úhrn – Nová louka červenec 1897 (656 mm) - Maximální denní úhrn – Nová louka 1897 (367 mm) – středoevropský rekord! mimo Alpy, mezi dny 29. – 30. července - o nejdeštivější místa soupeří Nová Louka a Lysá hora Sníh - 1/4v nížinách (úhrny sněhu na celkové množství srážek)) - 1/3 v pahorkatinách - ½ v horských oblastech - trvání sněhové pokrývky: 1 měsíc nížiny a 7 měsíců horské oblasti - Výška sněhové pokrývky: průměrná maximální výška v Beskydech Oblačnost - nejméně oblačnosti- koncem léta (srpen, září) - nejvíce oblačnosti – prosinec, leden - nejjasnější – Polabí, úvaly - Nejzataženější – úpatní horské oblasti (ne vrcholy!) Vítr - ve volné atmosféře převládá západní a jihozápadní proudění - Podmíněno konfigurací reliéfu: - Z Čechy a Morava – severozápadní větry - jižní Morava – jihozápadní větry - Ostrava – severní větry Podnebné oblasti ČR - máme tři: - teplá - mírně teplá - chladná - Quittovo členění z roku 1971, jednotlivé oblasti mají pak různé podoblasti - oblasti odpovídají především nadmořské výšce - T3- jižní Morava - T2- Polabí - CH2- Krkonoše, Hrubý Jeseník, Šumava, Beskydy, Klínovec, Lysá hora.. 26  HYDROLOGICKÉ POMĚRY - A) PODZEMNÍ VODY - B) POVRCHOVÉ VODY POVRCHOVÉ VODY - Hlavní evropské rozvodí - Severní moře 66% - Černé moře 24% - Baltské moře 10% - Řeky jsou poměrně prudké, rychlý spád, voda rychle proteče - Hlavní Evropské rozvodí- přichází v oblasti z Německa- v oblasti Českého lesa- prochází Českým lesem, a přichází v údolích Českého lesa- potok Kateřinský- poté prochází Šumavou- Kvildou- pak do Rakouska a prochází i Novohradskými horami- na Rakouské straně- pak prochází Žďárskými vrchy- až na Kralický Sněžník- hydrologický uzel- sbíhají se zde všechna 3 úmoří - Oderské vrchy- pramení Odra Úmoří Severního moře - Labe: Labská louka- Hřensko, délka 364 km, průtok 315-320m3/s, plocha povodí 51000km2 - Vltava: Černá hora (Šumava)- Mělník, délka 429 km, průtok 150m3/s, plocha povodí 28000km2 - Při soutoku Labe a Vltavy vykazuje Vltava o 50% vyšší hodnoty - Labe v Mělníce: délka 255km, průtok 100m3/s, plocha povodí 14000km2 - Při soutoků 2 řek: ta řeka, která vykazuje větší parametry, tak po té řece se to dál jmenuje, ale Labe, Vltava- neplatí- Labe- teče přirozeným tokem, Vltava se zaúsťuje do Labe- proto se to jmenuje Labe Úmoří Černého moře - Morava: Kralický Sněžník- soutok Dyje a Moravy u Landžhota, délka na území ČR 285 km, celková délka 354km, průtok cca 120m3/s, plocha povodí cca 20000km2 - Významné toky: Bečva, Dyje, Jihlava, Svratka, Svitava, Oslava, Litava, Jevišovka, Kyjovka Úmoří Baltského moře - Odra: Oderské vrchy- Kopytov u Bohumína, délka na území ČR 131km, průtok cca 120 m3/s, plocha povodí cca 6000km2 - Významné toky: Opava, Moravice, Ostravice, Morávka, Olše 27 Speciální hydrologické parametry - Poměr vyvinutosti povodí ( P/km2) - P: plocha povodí - Km2: osa údolnice na druhou - Větší v Českém masivu než v Karpatech, pro celé území 93%, vysoké hodnoty z celo evropského hlediska- stabilizace odtokových poměrů, Morava 75%, přítoky Odry ještě menší hodnoty - Hustota říční sítě - ČR- od 0,15-1,2 km/km2 - Nejnižší hodnoty v nížinatých oblastech a na propustných horninách (Polabí), nejvyšší hodnoty v horských oblastech a na nepropustných horninách - Specifický odtok - Od 2 do 25 l/s/km2 - Minimum nížiny na propustných horninách (Pšovka), maximum horní úseky řek horských oblastí (Labe nad Hostinným, Morava u Šumperka, Ostravice) - Součinitel specifického odtoku (%) - Vyjadřuje množství srážek, které povrchové řekou odtékají, u nás 10-65% - 10% řeky na propustných horninách, nížiny - 65% horské řeky (Morávka 65%, Morava u Šumperka 59%, Ostravice 55%, Labe nad soutokem s Úpou 47%) - Rozkolísanost průtoků - S rostoucí velikostí toku se rozkolísanost snižuje - Dolní tok Labe 1:200, největší Cidlina 1:3200 - Režim říčních toků - Středoevropský typ řek JEZERA - Glaciální - na Šumavě ( Černé, Čertovo, Plešné, Prášilské, Laka) - Říční - Tzv. Limany - Hlavně povodí Dyje (Křivé a Květné jezero) - Hrazená sesuvem - Mladotické (Odlezelské jezero)- v okrese Plzeň, na Mladotickém jezeru leží, jezera ve Vsetínských vrších - Organogenní - Velké a Malé jezírko na Rejvízu, Chalupská slať - Krasová - Macocha- Moravský kras, Bozkovská jeskyně atd. - V souvislosti s těžební činností- Kamencovo jezero u Chomutova 28  - Černé j-18,47 ha - Kamencové j- 16,25 ha - Čertovo j- 10,33 ha - Plešné j-7,48 ha - Mladotické j- 5 ha - Prášilské j-3,72 ha - J. Laka - V minulosti mnoho jezer v pánevních oblastech (Podkrušnohoří, Třeboňsko, Českobudějovicko), Komořanské jezero u Mostu- 1831 uměle odvodněno UMĚLÉ NÁDRŽE - Rybníky - Ve středověku, 14-16 stol, Pardubicko- černozemě, jižní Čechy- zůstaly ve větší míře- protože tam nejsou černozemě, Jičínská pahorkatina, jižní Morava, Rožmberk, Horusický, Bezdrev - Přehrady - 19. A 20. Stol, - Stavěny za účelem: vodárenský, regulační, energetický, rekreační význam ( Vltavská kaskáda, Nechranice, Hracholusky, Nové Mlýny, Jesenice, Skalka, Šance, Těrlicko atd.) POZEMNÍ VODA - Prosté pozemní vody - Puklinové - Průlinové - Minerální pozemní vody Prostá pozemní voda puklinové - Ve vyvřelinách a metamorfovaných horninách - Nepropustné horniny, tektonika, kras - Vydatnost závisí na stupni rozpukání horniny a na množství srážek v oblasti - V horských oblastech se zvyšuje vydatnost, ale i stálost a pramenost - Tam kde přebytek vody- využití jako kvalitní pitné vody (Novohradské hory- závadějící- stéká z Novohradských hor, ale stéká do Třeboňské pánve- a je čerpána z myocenních vrstev Třeboňské pánve, Vrbno pod Pradědem) Prostá pozemní voda průlinová - Na sedimentární, propustných horninách - Pískovce České křídové tabule, čtvrtohorní sedimenty, glaciální sedimenty, flyšové sedimenty - Pro vydatnost nejdůležitější průlinová podzemní voda v porézních propustných horninách 29  - Hydrogeologicky nejvýznamnější artézské studně- Česká křídová tabule- Ralská pahorkatina- Jizerská tabule (Mělnicko- Vratice, Kropáčov, především Káraný- pro Prahu), dále např: Broumovský výběžek, Svitavská tabule, Poličská tabule, Brněnec, Českobudějovická a Třeboňská pánev, Plzeňská kotlina, Vratislav n/ N, Karpatský flyš- nivy, glaciální sedimenty Minerální podzemní voda - Mineralizace - Více než 1g přirozeně rozpuštěných látek v 1 l - Více než 1000 mg rozpuštěného CO2 - Více než 100 mg H2S - Více než 20°C - Radioaktivita- minerální vody obsahující izotopy přirozených radioaktivních řad zejména radonu - Geneze - Juvenilní (hlubinná) voda- voda vázána na magmatické procesy - Vadózní (mělká) voda- infiltrace srážkové a poříční vody - Vulkanická činnost, zlomové linie, post vulkanická a post tektonická činnost, výrony CO2,H2S - Geotermální stupeň- 33m-1°C - Oblasti - Podkrušnohoří - Františkovy lázně- nejvyšší mineralizace vod, Glauberova sůl- síran sodný, rezervace SOOS- suché výrony CO2, Plesná u Chebu, Kynšperk nad Ohří - Mariánské lázně, Kynžvart- studené prameny, alkalicko zenité vody, mělká voda - Karlovarsko- nejteplejší a nejvydatnější pramen v ČR vřídlo cca.73°C, 33l/s, dále např: K, Na, Mattoni, Korunní - Jiné- Doupovské hory- Kadaňský Rohozec jeden z nejkvalitnějších, Jáchymov, Teplice, Bílina - Česká křídová tabule - Vadózní- Poděbrady, Nymbursko, lázně Bohdaneč - Polabí - Ústí nad Labem, Děčín - Krkonoše, Jizerky - Libverda, Jánské lázně, Vratislavice n/N, lázně Bělohrad - Orlické hory - Běloves u Náchoda - Hrubý, Nízký Jeseník - Lázně Lipová, Karlova Studánka, Ondrášov, Velké Losiny, Teplice nad Bečvou - Bechyně, Vráž u Písku 30  - Třeboň - Luhačovice, Buchlovice - Šaratice, Židlochovice - Brno PEDOLOGICKÉ POMĚRY ČR - Sektor pedosféry značně složitý- značná rozmanitost různých složek krajinné sféry ( členitost reliéfu, rozmanitost podnebí, rozmanitost geobiocenóz, znečištění atmosféry) - Pedosféra- hybridní dispersní geosystém - Půdotvorní činitelé: - Matečný substrát - Podnebí - Georeliéf - Podzemní voda - Biota - Čas - Lidská společnost - Matečný substrát - Matečná hornina, zvětralina- mineralogické a zrnitostní složení- chemismus půd a jejich zrnitost - V ČR- rozdíl mezi platformami a epigeosynklinálními oblastmi - Platformy- kyselé, živinami málo zásobené substráty na vyvřelých a metamorfovaných horninách - Epigeosynklinální oblasti- sedimentární horniny - Vlastnosti substrátu se projevují v půdách - Z 97% půdy vznikají na zvětralinách- svahové sedimenty- pleistocén - Mocnost závisí na matečné hornině, sklonu a expozici svahu- od 0,3-5 m ve výškách 300-1600m - Z různého substrátu, za stejných podmínek a dostatku času- typologicky podobné půdy - Podnebí - Významná vláhová a teplotní bilance (poměr srážek, výparu a teploty vzduchu) - Význam má makro, mezo i mikro klima - Humidní klima- proplachování a promývání půdního profilu, přesun látek níže, ochuzování svrchních vrstev- promyvný režim - Aridní klima- vypařování vody a zasolování vody- výparný režim - ČR- 50% území - promyvný režim- nad 500m n.m. - periodický promyvný režim- 200-500m n.m. - nepromyvný režim- do 200 m n.m. - mozaikovitě- bažinný režim- hladina podzemní vody v půdním profilu - irigrační režim- antropogenní- umělé závlady 31 - Georeliéf - Vliv nadmořské výšky, sklon, tvar a expozice svahu - Ovlivňuje poměr mezi tvorbou půd a jejich odnosem - Odnos půd a akumulace půdního materiálu ovlivňuje pedogenezi - Uchování starých půd na zarovnaných površích nebo v krasových oblastech - Podzemní voda - Voda v půdním procesu vyvolává glejové procesy - Obohacuje půdu o látky rozpuštěné v podzemní vodě - Biota - Rozhodující vliv - Na typu rostlinstva záleží množství a kvalita látek odebraných do oběhu v krajinné sféře - Tvorba půdního klimatu, ochrana před odnosem, tvorba humusu- různá stádia tvorby - Surový humus- mladá forma na kyselých půdách, chudá na živiny, horské oblasti - Tangel- slabě rozložené zbytky organismů, trus drobných zvířat (žížaly) - Moder- nastává rozsáhlá neúplná humifikace organických zbytků - Mul- nejsložitější forma, nejtěsnější spojení humusu s minerálním podílem půdy - Čas ( stáří půd) - Recentní půdy - Vyvinuli se za spolupůsobení podobných půdotvorných činitelů, které působí i v současnosti. - Jsou to tedy půdy, které vznikly v obdobných klimatických podmínkách jako jsou současné - Reliktní půdy - Se vyvinuly v odlišných klimatických podmínkách ve srovnání se současnými - Příkladem: černozemě, které vznikly v teplejších klimatických podmínkách a dnes se udržují jen díky kultivaci - Fosilní půdy - Jsou ty, které jsou překryty vrstvou mladších sedimentů a tím jsou izolované od současných půdotvorných procesů - Lidská společnost - Původně 90% pokryto lesy, nyní 35%- druhotná společenstva- monokultury - Změněn režim půdních a podzemních vod - Znečištění ovzduší, vod- látky, které se dříve nevyskytovali 32 Půdní druhy - Jednotlivé matečné horniny zvětrávají v půdní substrát o určité zrnitosti - Písčité, hlinito- písčité: křemence, váté písky, šterkopísčité terasy vodních toků - Písčito-hlinité: žula, ortorula, svory, štěrky - Hlinité: výlevné vyvřeliny (čediče), ruly, fylity, křídové, flyšové pískovce - Jílovito-hlinité, jílovité: jílovce, jílovité břidlice Půdní typy- terestrické - Vytváří se v subaerických podmínkách - Regosoly, litosoly, rankry- nevyvinuté půdy, není obsažen horizont A - Regosoly - Půdy vátých písků - Litosoly - Půdy na sutích v oblastech masivních hornin - Rankry - Půdy horských oblastí - Podzoly, podzolové půdy - Vznik podzolováním na zvětralinách sklaních (masivních) hornin, eluviální i iluviální horizont, nepříznivá humusová forma - Kambizemě podzolové - Železité podzoly- kvádrové pískovce České tabule - Humuso- železité podzoly- chudé substráty od 600m - Oglejné podzoly- přítomnost permafrostu v pleistocénu - Kambizemě (hnědá lesní půda) - Zabírají největší plochy, horizonty A1,A2,B,C - Vertikální stupňovitost, s výškou stoupá mocnost a přibývá humusu, který je kyselejší - Typická kambizem- do 800m n.m. - Podzolovaná kambizem- nad 1000m n.m - Oglejná kambizem- do 1000m n.m, působení povrchové vody - Illimerická kambizem- na periglaciálních svahových sedementech s příměsí eolického materiálu 500-600m - Rankrová kambizem- na skalních horninách - Hnědozemě a illimerizované půdy - Půdy pahorkatin a vrchovin - Vznikly degradací černozemě - Illimerizované půdy - Vznik souvisí s kryogenními jevy v činné vrstvě permafrostu při nástupu vlhčího a chladnějšího podnebí 33  - Černozemě - Horizonty A, C - Tmavohnědá, šedá až černá barva - Stepní lesostepní oblasti - Matečný substrát- spraš - Rendziny - Půdy na vápencích a dolomitech (Český kras, Moravský kras) - Intrazonální půda - Smonice - Vzniklé z velmi těžkých substrátů, obsahující až 90% jílové frakce - Procházejí opakovaně procesy bobtnání (při převlhčení) a smršťování ( při prosychání) - Smonice jsou potenciálně úrodné půdy, nároné na zpracovávání (SZ Čechy, J Morava) Půdní typy- semihydromorfní -NIVNÍ PŮDY- údolní nivy, podpovrchová voda někdy až k povrchu, za povodní zaplavovány, substrát- fluviální sedimenty  rambla- surová nivní půda s vegetací, A se vytváří  paternia- již vytvořen horizont A  vega- vedle A i B, nízké terasy řek PSEUDOGLEJE- půdy zamokřené srážkovou vodou, vznikají z illimerizovaných půd v důsledku zhoršení propustnosti horizontu B (Podkrušnohorské, Jihočeské pánve) 34 PŮDNÍ TYPY- HYDROMORFNÍ PŮDY - ČERNICE – (lužní půdy), půdy lužních lesů, hluboký humusový horizont, minerálně velmi bohaté typická černice karbohydrátová černice -GLEJE, STANOGLEJE – pomalu tekoucí nebo stagnující podpovrchová voda -RAŠELINOVÉ PŮDY – organický materiál, nejméně 30%, mocnost 150 mm vrchoviště slatiniště PŮDNÍ TYPY-slané půdy -zasolení, hromadění lehko rozpustných solí v půdním profilu, nejsušší oblasti v ČR solončaky- alkalická reakce, při větší než 8 solonce- degradace solončaků, pokles hladiny podzemní vody PŮDNÍ TYPY – antropické -půdy ovlivněné člověkem antropické půdy haldové nebo na hlušinách hald antropické půdy skrývek antropické půdy ovlivněny exhaláty 35 BIOGEOGRAFIE ČR Úvod - z biogeografického pohledu ČR klíčové postavení, které je dáno: o polohou ve středu Evropy o geologickou stavbou území o členitostí reliéfu o ději, které probíhaly v nejmladší geologické minulosti Poloha území -prolínání vlivu chladného severu a tropického jihu, oceánského západu a kontinentálního východu -vlivy byly usměrňovány klimatickými, půdními a orografickými poměry Geologická stavba území Substrát – působí především svým chemismem Fyzikální vlastnosti- určují ráz zvětrávání, ovlivňují utváření reliéfu i přepravu a přísun materiálu pro tvorbu půd -děje pak působí zpětně na vlastní půdní substrát, což platí i pro organismy žijící na povrchu Fyzikální vlatnosti – pevné, kamenité větrající horniny, které vytváří skalní výchozy a kamenité sutě - horniny krystalinika, proterozoika a staršího paleozoika, z druhohor především vápence, pak většina vyvřelin Nezpevněné zeminy- především kvartérní hlíny, spraše a písky, terciérní jíly, a písky, také polopevné křídové a třetihorní hlíny i některé jílovce permokarbonu -horniny … PEDOGEOGRAFICKÉ REGIONY 1) Česká Vysočina -oblast České tabule – spektrum od černozemí, hnědozemí, illimerizovaných půd semi a hydromorfní půdy -oblast pahorkatin, vrchovin a hornatin -podoblast kotlin- zonálnost, černozemě - illimerizované -podoblast pahorkatin a vrchovin 450 – 600 m n.m. –hnědozem, illimerizovaná půda 600 – 750 m n.n. – kambizem, kambizem kyselá 750 – 1 000 m n.m. – kambizem kyselá, kambizem podzolová podoblast hornatin podzolované kambizemě, humuso-železité podzoly,podzoly,rankery 2) Karpaty  Oblast nížin – Vněkarpatské sníženiny  Oblast vysočin  podoblast kotlin- viz. Česká vysočina  podoblast flyšových pohoří s kyselým substrátem – illimerizované půdy – kambizem- podzoly- regesoly  podoblast vápencových a dolomitových pohoří – rendziny 36  BIOGEOGRAFIE z biogeografického pohledu ČR klíčové postavení, které je dáno: poloha ve středu Evropy, geologická stavba území, členitost reliéfu, děje, které probíhaly v nejmladší geologické minulosti – kvartéru  Poloha území → prolínání vlivu chladného severu a teplého jihu, oceánského západu a kontinentálního východu → vlivy byly usměrňovány klimatickými, půdními a orografickými poměry  Geologická stavba území → Substrát – působí především svým chemismem → fyzikální vlastnosti – určují ráz zvětrávání, ovlivňují utváření reliéfu i přípravu a přísun materiálu pro tvorbu půd → děje pak působí zpětně na vlastní substrát, což platí i pro organismy žijící na jeho povrchu  Fyzikální vlastnosti → pevné, kamenité větrající horniny-> vytvářejí skalní výchozy a kamenité sutě. Horniny krystalinika, proterozoika a staršího paleozoika, z druhohor především vápence a vyvřeliny → nezpevněné zeminy – kvartérní hlíny, spraše a písky, terciérní jíly a písky, polopevné křídové a třetihorní jíly a písky, polopevné, křídové a třetihorní slíny i jílovce permokarbonu. Ve vhodných polohách vytvářejí skály, produkce jemnozrnné zvětraliny bez většího podílu sutě. Patří sem většina křídových a permokarbonských pískovců – souvrství – flyšového  Chemismus resp. petrografické složení → účelné vyčlenit především substráty extrémních vlastností-> vliv je nejnápadnější u nelesní vegetace 1. Vápence, dolomity – jednostranný chemismus, zvláštní reliéf, daný pochodem krasovění podmíněným jejich rozpustností, stanovištní diverzita vápence sladkovodní – traventiny, almy, jezerní křídy, společenstva kalcitrofních bažin, popř. i vodních nádrží 2. ultrabazické vyvřeliny, přeměněné serpentinity (hadce), tvoří menší ostrůvky v krystaliniku – přebytek hořčíku – fytocenózní čediče – minerální skladba, morfologie – xerotermní vegetace 3. horniny tvořené křemenem – buližníky, slepence, křemence, kvádrové pískovce – váté písky – nejchudší podklady – balvanité sutě, smíšené lesy – nitrofilní podklad 4. pleistocenní spraše – do 300 m n. m. – překrývají nejrůznější horniny –bohaté na vápník – na hlubokých nezpevněných sedimentech  Členitost reliéfu → Členitý reliéf – pestrost druhů → Údolní zářezy vodních toků → ledovcové kotle – specifické podmínky – rostou zde specifické rostliny  Geologická minulost → koridor mezi leduprostou západní a východní Evropou → zalednění Evropy a Alp (kontinentální a horské zalednění)– třetihory – teplomilná vegetace -> chladnomilná vegetace, holocén –střídání období 37 Biogeografické členění ČR  Biogeografické jednotky → 1.Individuální – nejmenší je bioregion – 91 bioregionů v ČR- biogeografická provincie – v ČR jsou zastoupeny 2 provincie středoevropských listnatých lesů a panonská biogeografická subprovincie – v ČR jsou zastoupeny 4 subprovincie -Hercynská (70 regionů) – území České vysočiny -Polonská – na Severu Moravy a Slezska -Západokarpatská- východ ČR -Severopanonská – ta patří k panonské provincii – J Morava → 2.typologické biochora – v rámci jednoho bioregionu se nachází zpravidla 5-12 typů biochor, základní typ krajiny skupina typů geobiocenů - na území ČR se nachází asi 200 skupin typů geobiocénů v rámci jednoho typu biochory je zpravidla 5-12 skupiny typů geobiocénů (opakují se na území ČR) Culek Biogeografie ČR Hercynská subprovincie  biota západní a centrální části střední Evropy  geologicky staré podloží Českého masivu, na němž se vyvinuly kyselé a živinami chudé půdy  reliéf je tektonicky rozlámaný, zarovnaný a různě vysoko vyzdvižený, rozřezaný skalními údolími řek  podnebí =přechodné, převážně pod oceánickým vlivem, časté regionální zvláštnosti (srážkový stín, teplotní inverze v kotlinách)  vegetační stupňovitost od 1. dubového stupně až do 8. subalpinského resp. klečového stupně, převládá 4. bukový vegetační stupeň  inverze vegetačních stupňů v úzkých skalnatých údolích  kontrast mezi severními a jižními svahy  specifikem je harmonická kulturní krajina rybničních oblastí Polonská subproivncie  na severu Moravy a Slezska – jen okrajovými výběžky  reliéf nížin a nevysokých pahorkatin, málo zpevněné druhohorní a třetihorní sedimenty,bylo přemodelováno kontinentálním ledovcem -> výskyt glaciálních sedimentů  klima mírně teplé mírně vlhké, s výrazným prolínání oceánických a kontinentálních vlivů  převažuje 3. dubovo – bukový a 4. bukový vegetační stupeň 38 Západokarpatská subprovincie  biota ovlivněna Karpatským flyšem, střídají se pískovce, jílovce a řetězce bradlových vápenců  typické je velké převýšení, umožňuje přechod teplomilné flóry vysoko do pohoří a naopak sestup horských druhů do inverzních poloh  daleko větší druhová diverzita bioregionů než v hercynské subprovincii. Typická je téměř úplná absence rašelinišť  podnebí má kontinentálnější rysy než v hercynské subprovincii, rozdíly které závisí na nadmořské výšce a odlišnosti návětrných a závětrných svahů hor  vegetační stupňovitost začíná 1. dubovým vs,, bývá málo vyvinut bukovo-dubový vs, 3. dubovo-bukový – široce rozšířen, 4, bukový vs -> zakončena 7. vegetačním stupněm Severopanonská subprovincie  na území Jižní Moravy  nezpevněné sedimenty – spraše, vápnité písky a sedimenty údolních niv, vápencová bradla  reliéf rovin a pahorkatin s elevacemi vápenců  klima je velmi teplé, ovlivňované kontinentálními vlivy z východu a částečně mediteránním podnebím od jihu  Biota teplomilná, velké rozlohy 1. dubového veg. stupně bukovo-dubový (1-3 vegetační stupeň (bez buku)  charakteristické lužní lesy i primární ostrůvkovité bezlesí se stepními, vodními nebo mokřadními společenstvy FLÓRA Fytogeografické členění ČR – botanické Termofytikum - výsky teplomilné vegetace, teplomilné druhy rostlin, planární a kolinní (nížinný a pahorkatinný) výškový stupeň Podoblasti  České termofytikum – souvislý pás od Poohří až po východní Polabí  Panonské termofytikum – oblast jižní Moravy a Moravských úvalů Mezofytikum – přechod mezi teplomilnou a chladnomilnou vegetací – vrchovinný a podhorský výškový stupeň Podoblasti  Českomoravské mezofytikum  Karpatské mezofytikum Oreofytikum - chladnomilná vegetace, hornatinný a středohorský a subalpínský výškový stupeň Podoblasti  České oreofytikum – nejvýše položené oblasti Českého masivu, jak v příhraničních oblastech, tak ve vnitrozemí  Karpatské oreofytikum- Moravskoslezské Beskydy 39 Výškové vegetační stupně  Planární – roviny především ve 150-210 m n. m.  Kolinní- teplé pahorkatiny 135-500 m n. m.  Suprakolinní- pahorkatiny a vrchoviny -200-550 m n. m.  Submontánní- podhorský – úpatní svahy hor, vrchoviny 450-800 m n. m.  Montánní – hornatiny 750-1100 m n. m.  Supramontánní – 1000- 1370 m n. m.  Alpínský 1200-1600 m n. m. FAUNA - pohyblivost – změna životních podmínek – citlivé a rychlé změny v rozšíření – rozdíly ve zvířeně různých epoch - v ledových dobách druhy z Karpat a Alp – reliktní druhy – korýši, měkkýši, svišť, kamzík, prapižmoň, sob, mamut - v posledním stadiálu- mizí velcí savci, nahrazeni drobnou seversko – alpínskou zvířenou – sněžný hraboš, lumíci, rosomák, liška -zalednění – Evropa dvě nezaledněné části (apeninská, balkánská, egejská vers. Německo, Francie, Benelux)- kontakt u nás – např. ježek západní, ježek východní -V holocénu- zvířena dnešního rázu ZOOGEOGRAFICKÉ ČLENĚNÍ - Palearktická zoogeografická oblast- podoblast severní podoblasti na pásma -ČR – pásmo lesní a stepní Lesní pásmo má dva úseky a horská území Českomoravský (západní) úsek Podkarpatský (východní) úsek horské území České Vysočiny horské území Karpatských pohoří - Hranice mezi západním a východním úsekem - Vněkarpatské sníženiny -Stepní pásmo (panonské) – jihomoravské úvaly – severní pásmo pro hmyz, který může přenášet tropické nemoci (malárie) 40  PŘÍRODNÍ KRAJINY V ČR, SYSTÉM OCHRANY PŘÍRODY ČR - Vliv nadmořské výšky prostorová diferenciace přírodních poměrů-existence výrazně vymezených přírodních oblastí - Charakter reliéfu, klimatické oblasti, biogeografické stupně- vymezují větší počet přírodních oblastí, které nazýváme přírodní krajiny - - rozdělujeme podle ukazatele rozdílná relativní nadmořská výška – kategorie:  rozdělení na plochu 16 km2 a) roviny – nivy, nejnižší terasy a různé kotliny a brázdy – tyto kategorie mají nadmořskou výšku 0- 30 m b) ploché pahorkatiny – nadmořskou výšku – 30-75 m c) členité pahorkatiny – nadmořskou výšku mají 75-150 m d) ploché vrchoviny – nadmořskou výšku mají 150-200 m e) členité vrchoviny – nadmořskou výšku mají 200-300 m f) ploché hornatiny – nadmořskou výšku mají 300-450 m g) členité hornatiny – nadmořskou výšku mají 450-600 m h) nadmořskou výšku nad 600 m – velehornatiny (u nás se nevyskytují!) - dále dělíme na krajinu podle charakteru biotyp – vegetační stupně: a) údolní nivy b) stupeň dubový c) stupeň bukovo-dubový d) stupeň dubovo-bukový e) stupeň bukový f) stupeň dubovo-jehličnatý g) stupeň jedlovo-bukový h) stupeň smrkovo-bukovo-jedlový i) stupeň smrkový j) stupeň klečový a alpínský - pro každý vegetační stupeň je charakteristická biota, a každý vegetační stupeň v dnešní době byl větší či menší měrou přemodelován člověkem (nejdříve člověk působil v údolních nivách a ve vegetačním stupni dubovém – leží v nejnižší nadmořské výšce – později byli přemodelovány bukové a další ) - tyto přírodní krajiny – podle charakteru bioty a podle nadmořské výšky – tvoří teoretický základ pro rekonstrukci daleko pestřejšího množství přírodních krajin, které jsou charakterizovány na základě nějakých geologických, klimatických poměrů Geologický vývoj ČR – základní odlišnosti Českého masivu od Karpat (Tatry, alpsko- himalájský sytém): - Tatry mají ostřejší, špičaté vrcholy X zaoblené horstva - třetihorní – vznikly později, větší absolutní i relativní nadmořská výška - vegetace – vrcholové partie (3 horstva – Alpy) – skály, kde rostou jen mechy, lišejníky, spory, řasy X Český masiv – pokryta alpínskou vegetací, travou 41  SYSTÉM OCHRANY PŘÍRODY V ČR - vychází ze zákona 114/1992 Sb. A evropské legislativy - zákon č. 114/1992 Sb. řeší velkoplošnou a maloplošnu ochranu - ochrana – rozlišujeme základní rozlišení – ochrana velkoplošná a maloplošná - velkoplošná chráněná území – Národní parky, Chráněné krajinné oblasti, Biosférické rezervace (systém UNESCA!), Přírodní parky, geoparky - maloplošná ochrana – národní přírodní rezervace a památky, přírodní rezervace a památky, významný krajinný prvek - národní parky a chráněné krajinné oblasti – vyhlašuje vláda - CHKO – rok 2005 – Český les – poslední CHKO, které vláda vyhlásila - Národní parky – 4 u nás – Krkonoše (nejstarší – rok 1963) – v rámci před rokem 89 – jediný národní park na území ČSR, Šumava (rok 1991), Podyjí, Česko-saské Švýcarsko (rok 2000) - Národní parky – území, které má národní případně mezinárodní význam, cílem je aktivní ochrana a také postupná obnova původní krajiny - Národní parky – jde o území, která mají zachovaný přirozený charakter, nebo jsou lidskou činností minimálně pozměněna - evropská legislativa – Evropsky významné lokality, Ptačí oblasti; systém NATURA 2000 (sem spadají ptačí oblasti a ty Evropsky významné lokality) Národní parky – rozlišujeme v rámci nich, různé zóny 1. zóny Národních parků – jsou vyhlášeny na těch územích, kde se vyskytuje přirozená skladba lesa, nebo se zde nacházejí původní mokřadní krajiny, nebo v případě Krkonoš, se jedná o území nad hranicí lesa a cílem této zóny je to, aby ta krajina byla ponechána přirozenému vývoji 2. zóny Národních parků – jsou vyhlášeny na těch územích, kde ty lesy mají přeměněnou druhovou skladbu a louky, které se zde nacházejí jsou závislé na lidském obhospodařování, cílem těchto zóny je vypěstovat zdravé lesy tak, aby ty lesy byly schopné žít bez hospodářských zásahů a také je cílem udržet druhovou rozmanitost těch lesů 3. zóny Národních parků – je zde povoleno běžné hospodaření na loukách a pastvinách, zástavba, která se zde provádí by neměla znehodnocovat krajinu, mají charakter luk a pastvin, kde dříve byla rozptýlená zástavba a od 17. století – monokulturní les, cílem této zóny je obnovit přirozenou skladbu lesa a zachovat louky a pastviny pro potřeby krajino tvorbu a také pro cestovní ruch (apartmány) - Národní parky mají také ochranné pásmo - zonace 1. zóna – bezzásadová – přirozené lesy, mokřadní krajiny, území nad horní hranicí lesa – cílem ponechání krajiny přirozenému vývoji 2. zóna – lesy pozměněnou skladbou, louky závislé na lidském obhospodařování – cílem vypěstovat zdravé lesy, schopné žít bez hospodářských zásahů a udržet druhovou rozmanitost luk 3. zóna- louky a pastviny s rozptýlenou zástavbou, monokulturní lesy. Cílem- obnovení přirozené skladby lesa, zachování luk, pastvin a zástavby v okrajích národních parcích jako území pro údržbu krajiny a cestovní ruch—běžné formy hospodaření, zástavba nesmí znehodnocovat krajinný ráz 4. Ochranné pásmo- cílem- přechod krajiny od NP k k běžné činnosti 42  - PARK-předmětem ochrany je vegetace- vysokohorska- Krkonoše, Sumava- klimaxové lesy, rašeliniště, Podyjí-kanoň Dyje se svou biodiverzitou,České švýcarsko- pískovce Chráněné krajinné oblasti - je jich 26 - u nás je více než Národních parků - nejstarší CHKO u nás – Český ráj – vyhlášena roku 1955 – CHKO Moravský kras – vyhlášena ve stejném roce, nejmladší Český les- 2005 - Další: Moravský kras, Šumava, Jizerské hory, Jeseníky, Orlické hory, Ždárské vrchy, Český kas, Labské pískovce, Beskydy, Slavkovský les, Lužické hory, České středohoří, Kokořínsko, Pálava, Křivoklátsko, Třeboňsko, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Litovelské Pomoraví, Broumovsko, Podoří, Železné hory - 1955 – CHKO Český ráj - 1963 – CHKO Šumava - 1967 – CHKO Jizerské Hory - 1969 – CHKO Jeseníky a CHKO Orlické hory - 1970 – CHKO Žďárské vrchy - 1972 – CHKO Český kras a Labské pískovce - 1973 – CHKO Beskydy - 1974 – CHKO Slavkovský les - 1975 – CHKO Lužické hory - 1976 – CHKO České středohoří a Kokořínsko a Pálava - 1978 – CHKO Křivoklátsko - 1979 – CHKO Třeboňsko - 1980 – CHKO Bílé Karpaty - 1981 – CHKO Blaník - 1989 – CHKO Blanský les - 1990 – CHKO Litovalské pomoraví - 1991 – CHKO Broumovsko, Poodří, Železné hory - 2005 – CHKO Český les - 2016 – CHKO Brdy - CHKO – jedná se o rozsáhlá území s již převážně kulturní krajinou, ale nějakým typickým způsobem utvářený reliéf, s významným podílem přirozených lesů, travních porostů, a případně se zde vyskytují památky historického osídlení - CHKO – rozlišujeme 4 zóny: 1. zóna – vyskytují se zde lesy, které jsou minimálně pozměněny člověkem, případně lesy, které mají přirozený charakter, mokřady, travní porosty, stepní porosty, stepní louky, klečové porosty, péče je zaměřena na lesní hospodářství a na rozdíl od 1. zón NP – zde v CHKO ta společenstva (lesy) jsou výjimečně ponechána přirozenému vývoji 2. zóna – vyskytují se zde lesy s již pozměněnou druhovou skladbou, louky a pastviny – můžou být trvale obhospodařováni (v NP ne) 3. zóna – vyskytují se zde louky, pole, pastviny, a také se zde vyskytuje rozptýlená zástavba i menší sídla, lesy, louky, pole, pastviny – běžně obhospodařováni 4. zóna – zahrnuje zastavěná území, intenzivně obdělávaná orná půda, zemědělská činnost, většinou jsou to zóny bez velkých průmyslových zón 43 Biosférické rezervace - nejdou po státní linii – nevyhlašuje vláda, ale vyhlašuje ji UNESCO v rámci programu Člověk a biosféra - jedná se zde o to, že zde se vyskytují typičtí zástupci biosféry pro daný region - u nás jsou vyhlášeny : Křivoklátsko, Třeboňsko, Pálava, Šumava, Krkonoše, Bílé Karpaty Geoparky - významná geologická území, evropská a národní síť např: Český ráj Přírodní parky - u nás vyhlašují Krajské úřady (před rokem 2000 Okresní úřady), proto, aby tím vyhlášením přírodního parku mohou korigovat činnost člověka (investice atd..) – ochrana daného území - ty lokality, které vládou neprošli jako CHKO – příklad: Novohradské hory, - je jich u nás mnoho Maloplošná území - zde rozlišujeme: národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní památka, významně krajinný prvek - to co má před slovem – národní – je vyhlašována vládou - přírodní rezervace a přírodní památka – vyhlašována Krajským úřadem - významně krajinný prvek – vyhlašovány obcemi s rozšířenou působností Národní přírodní rezervace - mají národní charakter, menší území, která mají mimořádnou přírodní hodnotu v národním i mezinárodním měřítku - 28.08.1838- Žofínský prales, 1858- Boubínský prales - nejstarší rezervací u nás byl vyhlášen Žofínský prales v Novohradských horách – tehdejší majitel vyhlásil prales za chráněný již v roce 1838 - druhá nejstarší – 1858 – Boubínský prales (tehdy se jednalo o území, které mělo ochranu a pak byla tato území vyhlášena jako NPR) Přírodní rezervace - přírodní celky, typické pro určitou zeměpisnou oblast Národní přírodní památky - přírodní útvary, malých rozměrů- skály, jezera, jeskyně, naleziště nerostů i významná díla člověka národního či mezinárodního měřítka Přírodní památky - útvary typické pro zeměpisnou oblast Významné krajinné prvky - lokální význam KvalitaNího prostředí, stav ovzduší, stav řek, nerostné suroviny, živá příroda!!!!!! 44