Finanční instituce - Quiz PDF

Finanční zprostředkovatelé Druhy finančních zprostředkovatelů tvoří 1\. Banky 2\. Nebankovní finanční zprostředkovatelé. Ad 1/ Banky provádějí finanční zprostředkování na komerční bázi, přijímají vklady a poskytují úvěry. Ke své činnosti potřebují povolení či licenci a podléhají regulaci zp...

Finanční zprostředkovatelé Druhy finančních zprostředkovatelů tvoří 1\. Banky 2\. Nebankovní finanční zprostředkovatelé. Ad 1/ Banky provádějí finanční zprostředkování na komerční bázi, přijímají vklady a poskytují úvěry. Ke své činnosti potřebují povolení či licenci a podléhají regulaci zpravidla centrální banky nebo ministerstva. V českém právu je banka definována jako právnická osoba se sídlem v České republice, založená jako akciová společnost, která přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a k těmto činnostem má bankovní licenci / 13 § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách/ Finanční zprostředkovatelé Ad 2/ Nebankovní finanční zprostředkovatelé jsou 1\. pojišťovny 2\. penzijní fondy 3\. podílové fondy 4.investiční fondy 5\. hypoteční společnosti nebo hedgeové fondy. Podílový fond tvoří soubor majetku jednotlivých investorů a lze rozlišovat dvě formy -- uzavřený a otevřený. Investiční fondy jsou subjekty zabývající se kolektivním investováním, penzijní fondy provozují penzijní připojištění a vystupují také jako institucionální investoři. Finanční zprostředkovatelé - institucionální investoři Pojem zahrnuje osoby, které spravují investiční majetek velkého rozsahu, přičemž využívají profesionálních investičních metod: 1\. banky, 2\. investiční společnosti 3\. investiční fondy 4\. penzijní fondy 5\. pojišťovny Banky - funkce obchodních bank Základním posláním obchodních bank je zabezpečování tří významných funkcí, kterými jsou: 1\. Finanční zprostředkování 2\. Emitování bezhotovostních peněz 3\. Provádění bezhotovostního platebního styku Banky. Funkce obchodních bank Finanční zprostředkování: Tuto funkci lze chápat jako přijímání vkladů a jejich následné alokování ve formě poskytovaných úvěrů na principu ziskovosti a návratnosti. Bankami získávané peněžní prostředky jsou umísťovány tam, kde lze při únosné míře rizika předpokládat jejich nejvyšší zhodnocení. Emitování bezhotovostních peněz: Jde o vytváření peněz v podobě zápisů na různých druzích bankovních účtů, které obchodní banky vedou svým klientům. Provádění bezhotovostního platebního styku: Jde o bezhotovostní platby formou účetních převodů jak v tuzemském, tak i v mezinárodním měřítku Bankovní operace, obchody, produkty Za „bankovní operace" lze považovat veškeré druhy finančních operací, které obchodní banka provádí při své činnosti, a to bez ohledu na to, zda se jedná o operace prováděné pouze v rámci banky, nebo zda jsou směrovány vůči jiným ekonomickým subjektům. Bankovní obchody „takové bankovní operace, jichž se vedle příslušné obchodní banky účastní i jiné ekonomické subjekty, Bankovní produkty „Bankovní produkty" jsou ještě užším pojmem než termín „bankovní obchody". Lze za ně totiž považovat pouze ty bankovní obchody, které jsou „zacíleny výhradně na klienty" a mají formu instrumentů a služeb. Bankovní produkty Úvěrové bankovní produkty Investiční bankovní produkty Ostatní druhy bankovních produktů a služeb Standardní úvěrové produkty obchodních bank druhy nejčastěji poskytovaných bankovních úvěrů: 1\. Peněžní úvěry 2\. Závazkové úvěry a záruky 3\. Speciální finančně úvěrové produkty Úvěry nejvýznamnější a nejpoužívanější druhy peněžních úvěrů patří především: Kontokorentní úvěry „Lombardní úvěry „Eskontní úvěry „Osobní a spotřebitelské úvěry „Emisní úvěry „Hypoteční úvěry Závazkové úvěry a záruky Závazkové úvěry a záruky neznamenají pro klienta banky bezprostřední získání peněz. Banka se však zavazuje za něj splatit jeho závazek, pokud jej neuhradí sám. Z toho vyplývá, že se sice v okamžiku uzavření smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků bezprostředně nejedná, avšak pokud klient svým závazkům nedostojí, vznikne bance povinnost jeho závazky za něj uhradit a tím mu vlastně poskytnout peněžní úvěr. Nejpoužívanějšími formami závazkových úvěrů jsou: Bankovní záruky Akceptační úvěry Avalové úvěry Speciální finančně úvěrové produkty 1\. Faktoring 2\. Forfaiting 3\. Finanční leasing Syntetické úvěrové bankovní produkty V současnosti dochází k tomu, že obchodní banky, které již nepodnikají samy, ale společně s dalšími finančními institucemi v rámci finančních holdingů, nabízejí svým klientům tzv. „syntetické finanční produkty". Ty vzájemně spojují vlastnosti různých úvěrových produktů s vlastnostmi jiných finančních nástrojů a služeb, a to často i neinvestiční povahy. Kreditní (úvěrové) karty Úvěry spadající do produktů bankopojištění Spořitelní a úvěrová družstva Spořitelní a úvěrní družstva lze charakterizovat jako právnické osoby s neuzavřeným počtem členů, fungující na členském principu. Působí téměř ve všech vyspělých zemích, kde jsou zakládána se záměrem umožnit občanům a drobným podnikatelům nejen výhodně ukládat peníze, ale i získat výhodné úvěry.1 Nebankovní instituce -- investiční služby Jedná se též o licencované instituce spadající pod státní regulaci a dohled. Ve většině zemí do této skupiny institucí spadají: 1\. „Obchodníci s cennými papíry 2\. „Investiční společnosti a investiční fondy 3\. „Penzijní společnosti, resp. penzijní fondy 4\. „Burzy, resp. regulované organizované trhy Investiční společnost předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající ve vytváření a obhospodařování investičních fondů na základě smlouvy o obhospodařování Právnické osoby mohou vystupovat na trhu jako investiční společnosti pouze s povolením regulátora trhu, kterým Česká národní banka. investiční společností se může stát pouze akciová společnost, která vydává pouze akcie na jméno, má skutečné sídlo v České republice, původ jejího základního kapitálu je průhledný a nezávadný Investiční společnost poskytuje řadu služeb souvisejících s kolektivním investováním jiným investičním společnostem nebo investičním fondům 1\. vedení účetnictví fondu kolektivního investování, 2\. poskytování právních sluţeb pro fond kolektivního investování, 3\. vyřizování dotazů a stížností podílníků nebo akcionářů fondu kolektivního investování, 4\. oceňování majetku a závazků fondu kolektivního investování a stanovování aktuální hodnoty podílového listu nebo akcie fondu kolektivního investování, 5\. zajišťování plnění daňových povinností fondu kolektivního investování, 6\. vedení evidence podílových listů nebo akcií fondu kolektivního investování, 7\. vedení seznamu podílníků nebo akcionářů fondu kolektivního investování, 8\. rozdělování a vyplácení výnosů z majetku fondu kolektivního investování, 9\. vydávání a odkupování podílových listů nebo akcií fondu kolektivního investování, 10\. uzavírání a vypořádání smluv o vydání nebo odkoupení podílových listů nebo akcií fondu kolektivního investování, 11\. vytváření a zabezpečení obchodní strategie fondu kolektivního investování, 12\. nabízení podílových listů nebo akcií fondu kolektivního investování, 13\. propagace služeb investiční společnosti a nabízených produktů. Kolektivní investování Kolektivním investováním se rozumí podnikání v oblasti poskytování finančních služeb, jehož předmětem je shromaždování peněžních prostředků upisováním akcií investičního fondu nebo vydáváním podílových listů podílového fondu, investování na principu rozložení rizika a další obhospodařování tohoto majetku Kolektivní investování se řadí k nepřímé formě a lze ho definovat jako způsob investování využívající služeb společností, které se specializují na zprostředkování investic na finančním trhu Správa majetku fondů účtování o majetku v podílovém fondu, o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření s majetkem v podílovém fondu odděleně od předmětu účetnictví svého a ostatních podílových fondů Pro každý investiční fond musí investiční společnost vést účetnictví odděleně aby pro každý fond mohla být sestavena účetní závěrka. Tato závěrka musí být ověřena auditorem. Smlouva o obhospodařování majetku investičního fondu zavazuje investiční společnost k tomu, že bude obhospodařovat majetek investičního fondu, a to bez jeho pokynu, a investiční fond se zavazuje zaplatit investiční společnosti za tuto činnost úplatu. členění investičních fondů ZISIF zavedl členění investičních fondů, kdy za ně považuje: 1\. fondy kolektivního investování, jimiž jsou: · standardní fondy, · speciální fondy, 2\. fondy kvalifikovaných investorů, které nejsou nadále řazeny pod fondy kolektivního investování. Co je to zisif? Zákon 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (zkráceně ZISIF) je právně definován jako správa majetku srovnatelná s obhospodařováním. Fond kolektivního investování - charakteristika Fondem kolektivního investování je právnická osoba se sídlem v České republice a podílový fond, jejichž hlavní charakteristikou je oprávnění shromažďovat peněžní prostředky od veřejnosti vydáváním akcií a podílových listů a provádět investování těchto prostředků na základě určené investiční strategie na principu rozložení rizika ve prospěch vlastníků těchto akcií a podílových listů a dále spravovat tento majetek. Uzavřené a otevřené podílové fondy Základní rozdělení podílových fondů je na podílové fondy uzavřené a otevřené. Otevřený podílový fond má povinnost od podílníků odkupovat podílové listy zpět za jejich aktuální kurz snížený o srážku při odkupu. Vydávání nových podílových listů otevřeného podílového fondu není početně nijak omezeno. S podílovými listy otevřeného podílového fondu je možno standardně obchodovat na kapitálových trzích. Uzavřený podílový fond nemá povinnost od podílníků odkupovat podílové listy zpět, s podílovými listy uzavřeného podílového fondu je možno pouze standardně obchodovat na kapitálových trzích. Vydávání podílových listů uzavřeného podílového fondu je početně zdola i shora omezeno a navíc vydání minimálního počtu podílových listů musí být dosaženo v určitém čase. Uzavřený podílový fond má zákonem danou povinnost se při splnění určitých podmínek přeměnit na otevřený podílový fond. Fond kvalifikovaných investorů - charakteristika fond kvalifikovaných investorů (ve formě investičního fondu, podílového fondu či svěřenského fondu) je oprávněn shromažďovat peněžní prostředky nebo penězi ocenitelné věci od více kvalifikovaných investorů vydáváním účastnických cenných papírů a podílových listů (nebo tak, že se investoři stávají jeho společníky) a provádět společné investování těchto prostředků nebo penězi ocenitelných hodnot na základě určené investiční strategie ve prospěch kvalifikovaných investorů a dále spravovat tento majetek. Samosprávný vs. nesamosprávný investiční fond ZISIF dále přináší nový pohled na samosprávné a nesamosprávné investiční fondy: samosprávný investiční fond je investiční fond s právní osobností, který je na základě povolení ČNB k činnosti samosprávného investičního fondu oprávněn se sám obhospodařovat, popřípadě provádět rovněž svoji administraci; Samosprávný vs. nesamosprávný investiční fond Nesamosprávný investiční fond s právní osobností je investiční fond s individuálním statutárním orgánem, kterým je právnická osoba oprávněná obhospodařovat tento investiční fond. Nesamosprávný investiční fond s právní osobností je oprávněn provádět svoji administraci pouze za předpokladu, že právnická osoba, která je jeho individuálním statutárním orgánem, je oprávněna provádět administraci tohoto fondu. Podle ZISIF tedy bude za nesamosprávný investiční fond jednat vždy jeho obhospodařovatel, kterým bude typicky investiční společnost. Samosprávný vs. nesamosprávný investiční fond Nesamosprávné investiční fondy s právní osobností nadále nepodléhají povolení ČNB ani jejímu dozoru a pouze se zapisují do seznamu ČNB. Povolení ČNB není vyžadováno ani v případě realizace přeměny nesamosprávného investičního fondu s právní osobností. Obhospodařovatel investičních fondů ZISIF upravuje rozhodný limit pro obhospodařovatele ve výši 100 mil. euro či v určitých případech 500 mil. euro pro hodnotu majetku všech investičních fondů, které obhospodařovatel obhospodařuje. Jinak se jedná o podlimitního obhospodařovatele, který není oprávněn obhospodařovat investiční fondy a v případě, že v České republice výdělečně živnostenským či obdobným způsobem spravuje či hodlá spravovat majetek investorů za účelem jeho společného investování dle určené strategie ve prospěch těchto investorů, je povinen podat žádost o zápis do seznamu vedeného ČNB. Kvalifikovaný investor Mezi kvalifikované investory se dle taxativního výčtu ZISIF řadí osoba, jejíž výše splaceného vkladu nebo splacené investice do fondu kvalifikovaných investorů odpovídá částce 125 tis. euro, a která učinila prohlášení o tom, že si je vědoma rizik spojených s investováním do fondu kvalifikovaných investorů. Obchodník s cennými papíry Podle ZPKT -- Zákona 256/2004 Sb. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu ve znění zákona 204/2017 Sb Pojem obchodníka s cennými papíry zákon tak, že se jedná o právnickou osobu, „která poskytuje investiční služby na základě povolení ČNB k činnosti obchodníka s cennými papíry" tři základní pojmové znaky. 1\. musí se jednat o právnickou osobu, dle platné právní úpravy tak OCP nemůže být za žádných okolností fyzická osoba 2\. poskytuje investiční služby 3\. povolení udělené ČNB po předchozí žádosti. brokerské a dealerské společnosti Brokerské společnosti jsou typické tím, že obchodují svým jménem, ovšem pouze na účet svých klientů, tedy pouze zprostředkovávají obchod (proto někdy označované též jako zprostředkovatelské společnosti Dealerské společnosti krom zprostředkování obchodu provádí obchody svým jménem na svůj účet -- vlastní své portfolio, z kterého jim mj. plyne i případný zisk. Toto rozdělení je časté například v USA. Hlavní investiční služby dle ZPKT, přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka obchodování s investičními nástroji na vlastní účet obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání investiční poradenství týkající se investičních nástrojů provozování mnohostranného obchodního systému Doplňkové investiční služby dle ZPKT Dle současné právní úpravy se mezi doplňkové investiční služby řadí: úschova a správa investičních nástrojů včetně souvisejících služeb (§ 4 odst. 3 písm. a) ZPKT) poskytování úvěru nebo zápůjčky zákazníkovi za účelem umožnění obchodu s investičním nástrojem, na němž se poskytovatel úvěru nebo zápůjčky podílí (§ 4 odst. 3 písm. b) ZPKT) poradenská činnost týkající se struktury kapitálu, průmyslové strategie a s tím souvisejících otázek, jakož i poskytování porad a služeb týkajících se přeměn společností nebo převodů obchodních závodů (§ 4 odst. 3 písm. c) ZPKT) poskytování investičních doporučení a analýz investičních příležitostí nebo podobných obecných doporučení týkajících se obchodování s investičními nástroji (§ 4 odst. 3 písm. d) ZPKT) provádění devizových operací souvisejících s poskytováním investičních služeb (§ 4 odst. 3 písm. e) ZPKT) služby související s upisováním nebo umisťováním investičních nástrojů (§ 4 odst. 3 písm. f) ZPKT) služba obdobná investiční službě, která se týká majetkové hodnoty, k níž je vztažena hodnota investičního nástroje uvedeného v § 3 odst. 1 písm. g) až k) a která souvisí s poskytováním investičních služeb (§ 4 odst. 3 písm. g) ZPKT) Pojištovny Pojišťovny jsou licencované finanční instituce poskytující klientům ochranu před finanční ztrátou vzniklou v důsledku tzv. pojistných událostí. Sjednáním příslušných pojistných smluv získají pojištění pojistnou ochranu, za kterou ovšem platí pojišťovnám sjednané pojistné. z právního hlediska lze činnost pojišťoven charakterizovat tak, že na sebe přebírají rizika vyplývající z uzavřených pojistných smluv, z hlediska principu je pojištění založeno na agregaci nezávislých pojistných událostí, neboli na vzájemném rozložení rizika mezi velké množství pojištěných systemizace pojišťoven bývá praktikováno jejich členění podle následujících hledisek: 1\. ‹z hlediska šíře zaměření jejich činnosti /specializované, univerzální/ 2\. ‹z hlediska právní formy/akciové, vzájemné, státní/ 3\. „z hlediska předmětu poskytovaného pojištění /životní a neživotní pojištění/ Životní pojištění lze charakterizovat jako pojistný produkt, jehož posláním je jednak chránit blízké osoby pojištěného (případně jeho věřitele) před finančními důsledky možné negativní nahodilé události, jednak finančně pomoci samotnému pojištěnému, pokud dojde k závažné změně jeho postavení ve společnosti, v důsledku čehož by mu klesly příjmy. V rámci životního pojištění bývají pojišťována dvě základní rizika, a to riziko smrti a riziko dožití, jež bývají často vzájemně kombinována (tzv. smíšené pojištění), přičemž do pojistného krytí bývají často ještě navíc zahrnována i některá další pojistná rizika, jako např. úraz, nebo invalidita. Z uvedeného vyplývá, že v rámci životního pojištění mohou být uzavírána: „Pojištění pro případ smrti „Pojištění pro případ dožití „Smíšená životní pojištění/kapitálové a investiční/ Kapitálové životní pojištění Jedná se o klasickou formu smíšeného životního pojištění. Jeho základním charakteristickým rysem je především to, že pojišťovna garantuje určitou minimální výnosnost vložených prostředků (tzv. garantované zhodnocení spořící složky), avšak klient nemůže investování svých dočasně volných peněžních prostředků nijak ovlivňovat. základním kritériem investiční politiky pojišťovny je u tohoto druhu pojištění především bezpečnost spravovaného investičního portfolia, je zřejmé, že v něm bývají nejvíce zastoupeny sice méně výnosné, avšak málo rizikové dlouhodobé státní obligace. Investiční životní pojištění Tento druh smíšeného životního pojištění se od kapitálového životního pojištění liší v tom, že umožňuje, aby si klient sám volil svoji vlastní investiční strategii a tím ovlivňoval výnosnostspořící složky svého pojištění. pojišťovna negarantuje minimální výši jejího zhodnocení, a veškeré riziko spojené s investováním ponechává na svých klientech. Hodnota pojistného plnění v případě dožití pojištěného je vázána na aktuální konečnou hodnotu jeho individuálního podílového účtu, ze kterého si pojišťovna vedle správních poplatků strhává též pojistné pro případ jeho smrti, které vzhledem k tomu, že bývá sjednáno na pevnou částku, bývá ze spořící složky vyňato. aby se zabránilo nákupům příliš rizikových investičních instrumentů, bývá investování pojistníků většinou omezeno pouze na nákup podílových listů (případně akcií) předem určených fondů kolektivního investování, z nichž si mohou buď zvolit ten, jehož investiční strategie jim nejvíce vyhovuje, nebo mohou své investice do těchto fondů různě kombinovat. Neživotní pojištění Zpravidla sem bývají zahrnovány následující druhy pojištění: „Pojištění úrazová „Komerční zdravotní pojištění „Pojištění majetková „Pojištění odpovědnostní zajišťovny jsou označovány specializované pojišťovací instituce, které se specializují na poskytování zajištění, neboli na „pojišťování pojišťoven". Zajištěním rozumíme tzv. zajišťovací obchody, jichž pojišťovny užívají ke snížení rizika, které na sebe převzaly tím, že svým klientům poskytly pojistnou ochranu. ani zajištění nezmenšuje rozsah škod, ale jeho sjednáním se riziko dělí mezi více institucí. Zajišťovny mohou ve většině zemí poskytovat pouze zajištění, zatímco pojišťovny mohou, pokud k tomu mají příslušnou licenci, vedle pojištění poskytovat i zajištění (většinou se to ale týká jen velkých pojišťoven). Přitom se v praxi většinou dodržuje zásada, že každá pojišťovna bývá zajištěna u několika zajišťoven současně. Základní druhy investičních nástrojů Na finančních trzích se lze setkat jednak s „klasickými" druhy finančních investičních instrumentů, vedle nichž však existují i takové nástroje, jež jsou na těchto základních investičních instrumentech různě závislé. lze je rozdělit do následujících čtyř skupin na: 1/ Klasické investiční nástroje /akcie, dluhopisy/ 2/ Termínové derivátové instrumenty 3/ Cenné papíry majetkových investičních a podílových fondů 4/ Strukturované produkty Ad 2/Termínové derivátové instrumenty Jde o odvozené neboli „derivované" investiční nástroje, jejichž hlavní charakteristickou vlastností je to, že dokladují existenci tzv. „termínových kontraktů", u kterých termín vypořádání výrazně časově zaostává za okamžikem jejich sjednání. Tím se odlišují od tzv. „obchodů promptních" (spotových), u nichž je tato časová prodleva pouze minimální. Termínové derivátové instrumenty vývoj jejich tržních cen (kurzů) je závislý na očekávaném budoucím vývoji promptních cen těch instrumentů, které jsou jejich podkladovými aktivy, neboli od nástrojů, od kterých jsou odvozeny. Základní typy derivátů jsou futures a jim podobné certifikáty nebo warranty forwardy, swapy a opce. Pevné a opční kontrakty V současnosti existuje bezpočet různých typů derivátů, většina z nich vychází ze čtyř základních druhů, které můžeme rozdělit do dvou základních skupin: nepodmíněné kontrakty (pevné) a podmíněné kontrakty (opční). První skupina jsou ty, kde je při sjednání dáno, že obchod proběhne a obě protistrany mají povinnost jej uskutečnit. Sem patří forward, future a swap. Druhá skupina jsou deriváty, kde uskutečnění obchodu závisí na vůli jedné strany a patří do ní opce (a bezpočet jejích variací). Forward Dvě strany si sjednají okamžik realizace, realizační cenu a množství podkladového instrumentu k dodání. Používá se na OTC trhu, nikoli burzovně. Futures Futures kontrakt,, je dohoda dvou stran o směně určitého množství podkladového aktiva v předem určené kvalitě, za předem stanovenou cenu k předem stanovenému datu dodání. Podkladovým aktivem může být komodita (zlato, ropu, zemní plyn), měna (euro, bitcoin), akcie nebo dluhopis. SWAP Je to termínovaná smlouva, ve které se subjekty zavazují převést si předem dohodnuté finanční toky odpovídající úrokovým platbám za teoreticky si vzájemně poskytnuté stejně velké úvěry, denominované ve stejné měně. To znamená, že si mezi sebou vyplatí jen rozdíl dohodnutých úroků, nikdo nikomu nedluží jistinu. Opce Opce je smlouva mezi prodávajícím a kupujícím, která dává kupujícímu právo (neukládá mu však povinnost) prodat nebo koupit od prodávajícího konkrétní aktivum (tzv. podkladové aktivum) za konkrétní cenu buď v určitý čas (evropská opce) anebo kdykoliv až do data vypršení kontraktu (americká opce). Opce se zásadně liší od ostatních finančních derivátů tím, že protistrany si „nejsou rovny". Kupující opce (v dlouhé pozici, long) má právo si vybrat, zda opci uplatní či nikoli. Prodávající opce (v krátké pozici, short) podle toho plnění buď uskuteční, nebo ne. Ad 3/Cenné papíry majetkových investičních a podílových fondů jsou částečně podobné klasickým majetkovým cenným papírům, avšak vývoj jejich tržních cen (resp. jejich aktuální hodnoty) závisí na vývoji tržních cen (kurzů) jiných investičních instrumentů, jež jsou obsaženy v portfoliích, která správci fondů vytvořili z peněz individuálních investorů a která spravují. Přitom se může jednat nejen o portfolia tvořená klasickými finančními investičními instrumenty, i o portfolia tvořená nástroji reálnými, jakož i různými druhy finančních nebo komoditních derivátů, resp. akcií či podílových listů jiných investičních a podílových fondů apod. Ad /Strukturované produkty bývají označovány finanční investiční instrumenty syntetizující vlastnosti „klasických" cenných papírů, resp. vkladů (či úvěrů), případně i cenných papírů podílových fondů s vlastnostmi derivátových instrumentů rozličných podkladových aktiv. Klasické investiční instrumenty Akcie Charakteristika akciových trhů Historický vznik akciové společnosti „share" = podíl Prvotní účel: umožnit shromáždit kapitál ve výši umožňující (kapitálově náročnější) podnikání Dnes: optimální forma vlastnictví při podnikání většího rozsahu Výnosy na akciovém trhu mají vyšší volatilitu v důsledku kolísání očekávaných výnosů podle výsledků hospodaření Druhy akciových trhů -- kriteria klasifikace Podle vstupu akcie na trh: a\) primární trh akcií, b\) sekundární trh akcií Podle organizace trhu: a\) burzovní trhy, b\) mimoburzovní trhy Volatilita na finančním trhu Nástroje akciového trhu Společné rysy finančního instrumentu akcie: (1) Hlasovací právo vlastníků akcií (2) Nárok vlastníků na podíl na zisku ve formě dividendy (3) Omezené ručení v případě zániku společnosti (4) Nárok na určitý podíl na likvidačním zůstatku v případě zániku a.s. (5) Právo na nabývání akcií nových emisí (tzv. právo subskripce) (6) Omezený přístup k účetním výkazům a jiným dokumentům o podnikání a.s. Poznámka Rozdíl mezi akciemi a dluhopisy se stírá Existuje snaha konstruovat nástroje, které si zachovávají výhody akcií, ale které nemají nevýhody akcií (např. jako zdanění dividend) Možnost využití podobných nástrojů závisí na předpisech v dané zemi (účetní, daňové atd. předpisy) Základním kriteriem, jak rozlišit akcie od dluhových instrumentů je to, zda je o smluvní závazek nebo nikoliv !!! Majitel akcií má nárok na dividendu, avšak akciová společnost (jako emitent akcií) nemá povinnost vyplácet dividendy Klasifikace akcií podle různých kriterií 1) podle práv Kmenové akcie (obyčejná) -- mají základní práva. Prioritní akcie (přednostní) -- přednostní právo na vyplacení dividendy Zaměstnanecké -- zaměstnanci firmy je mohou koupit za výhodnějších podmínek. Slouží jako motivace zaměstnanců. 2) podle převoditelnosti Na doručitele (majitele) -- převoditelné předáním, anonymní investování, žádné hlášení, pouze změna evidence (dnes již výrazně omezeno). Na jméno -- vede se seznam majitelů, převod složitější a transparentní. Klasifikace akcií podle různých kriterií 3) podle podoby Listinná -- starší forma, klasická cenina. Zaknihovaná -- nemá podobu papíru, je zaevidovaná v centrálním depozitáři 4) podle způsobu emise : a\) jednotlivé b\) Hromadné 5) podle bonity : a\) bonitní akcie, b\) akcie o nižší bonitě Klasifikace akcií podle různých kriterií 6) Podle tržní kapitalizace S velkou tržní kapitalizací (large cap): nad 10 mld. USD Se střední tržní kapitalizací (mid cap): 1 -- 10 mld. USD S malou tržní kapitalizací (small cap): méně než 1 mld. USD 7\) Podle „síly" : a\) běžné -- obyčejné akcie, b\) privilegované akcie („zlatá" akcie) Klasifikace akcií podle různých kriterií 8) Podle způsobu „vzniku": Akcie jedné společnosti emitované běžným způsobem emise Akcie jedné společnosti je emitována na základě shromáždění (obvykle méně bonitních) akcií různých společností do „balíčku" ( tzv. bundling) Unbundling -- rozdělení společnosti Klasifikace akcií podle různých kriterií 9) podle závislosti na vývoji ekonomiky Cyklické akcie. Jsou akcie firem, jejich zisk je závislý na tom, zda se ekonomika nachází v expanzi nebo recesi. Cyklické společnosti mají sklon vyrábět produkty nebo poskytovat služby, po kterých je nižší poptávka v čase poklesu ekonomiky a vyšší poptávka v čase růstu. Jako příklad cyklických odvětví uveďme automobilový průmysl, těžařský průmysl, bankovnictví či stavebnictví. Defenzivní akcie. Jsou opakem cyklických akcií, tzn. nereagují tak výrazně na ekonomické cykly a poptávka po jejich produktech či službách je stabilní. Jedná se např. o potravinářské firmy či firmy z oblasti služeb. „Jíst a svítit musíme i v krizi". Ve fázi expanze ekonomiky však oproti cyklickým nedosahují takových výsledků. Základní mezinárodně uznávané typy akcií \- (1)Běžné akcie (ordinary/common shares) \- (2)Preferenční akcie (preferred shares) \- Jsou zvýhodněny před běžnými akciemi (např. nárokem na přednostní výplatu dividendy) \- Jejich majitelé nemají hlasovací práva v případě, že dosud nebyly vyplaceny dividendy \- Při likvidaci a.s. mají přednost před běžnými akciemi Možné způsoby emise akcií (1) primární veřejná nabídka (inicitial or primary public offering) IPO (2) emise práv ( rights issue) = právo zakoupit nové akcie v poměru odpovídajícím dosavadnímu podílu, a to obvykle za cenu nižší než je tržní cena (avšak nad nominál). „Právo" lze postoupit (=prodat jiné osobě). (3) bezplatné získání nových akcií dosavadními akcionáři (tzv. scrip issue nebo bonus issue). a.s. takto „ředí" kapitál (= cena na akcii se snižuje). Možné způsoby emise akcií (4) emise nových akcií určená k akvizici majetkového podílu v jiné společnosti. Akcionáři musí tento postup odsouhlasit. Nové akcie nutno ocenit (obvykle na základě ohodnocení akvizice).V některých zemích je akcie lze ocenit nominální hodnotou. (5) konverze jiných forem investičních nástrojů, např. využitím opcí na konvertibilní dluhopis nebo tzv. share warrant. co je warrant ? Share warrant: obchodovatelný instrument na majitele, převoditelný dodáním. Společnost může emitovat warranty na emitované a plně splacené existující akcie Warrant je spjat s určitým počtem emitovaných akcií a může být spojen s nárokem na výplatu budoucích dividend (v podobě kuponu). Toto je v některých zemích zakázáno (obava z neidentifikovatelných majitelů akcií). Warranty patří mezi finanční deriváty a jsou považovány za vysoce rizikové cenné papíry. Anglické slovo „warrant" v českém překladu znamená „právo". Samotné warranty jsou tedy cenné papíry, které představují právo koupit (call warrant) nebo prodat (put warrant) předem dohodnuté množství podkladového aktiva za dopředu určenou realizační cenu (strike price) a v pevně stanovený den (maturity). Na rozdíl od akcií není cena warrantu závislá na nabídce nebo poptávce na akciovém trhu, ale je odvozena od aktuální hodnoty podkladového aktiva, konkrétní akcie. Vedle ceny podkladového aktiva, realizační ceny a zbývající doby do splatnosti ovlivňuje hodnotu warrantu tedy volatilita podkladového aktiva. Warranty jsou emitovány velkými světovými bankami (např. ABN-Amro, Commerzbank, Deutsche Bank, Raiffeisenbank, Sal. Oppenheim), které v prospektu stanoví podmínky warrantu. Tyto instituce mají povinnost v době obchodování zveřejňovat nákupní a prodejní kotace. Tím je zajištěná likvidita na trhu. Warranty S warranty může investor dosahovat zisku jak při rostoucí, tak i klesající hodnotě podkladového aktiva. Pokud se však tržní cena podkladového aktiva nebude měnit ani jedním směrem, hodnota warrantu bude klesat z důvodu úbytku časové hodnoty warrantu, která bude v den splatnosti nulová. Princip obchodování s warranty Warranty jsou pákovými produkty, při kterých jsou zisky a ztráty násobené pákou a tím pádem jsou vyšší než u přímé investice do podkladového aktiva - akcie. Obchoduje se s nimi na stuttgartské derivátové burze EUWAX resp. přímo s emitenty. Příklad obchodu s warranty Ve chvíli, kdy tržní cena akcií ČEZu činí 700 Kč, koupíme call warrant na tyto akcie ČEZ s pákou 5 a realizační cenou 800 Kč. Pokud cena akcií ČEZu vzroste o 7 % na 770 Kč, zvýší se cena warrantu o 5x 7=35 %. Stejný scénář by však platil i při nepříznivém vývoji. nástroje AT Deferred shares běžné akcie s omezenými právy (např. bez hlasovacích práv nebo bez nároku na dividendu). Jednou z forem jsou tzv. zakladatelské akcie (founders shares), jejichž emise je spojena s propagací dané a.s. Jejich majitelé jsou minoritními akcionáři. Za určitých okolností však mohou být přeměněny na plnoprávné běžné akcie. (V UK bývají využívány při přeměně a.s. v rodinnou a.s. a rovněž pro úsporu na daních). Akciové fondy Akciový fond fond trvale investuje minimálně ze 2/3 na akciovém trhu. Minimální doporučená doba investování je 5 let. Tento typ fondu obvykle poskytuje větší výnos ale i větší riziko krátkodobého poklesu oproti ostatním fondům. fond je vhodný pro dynamické investory a investory s delším investičním horizontem, kterým nevadí krátkodobé poklesy. Akciové fondy s investováním do akcií je spojené vysoké riziko, ale současně i vysoký potenciál výnosu. Výnosy z akcií převyšují výnosy z dluhopisů a nástrojů peněžního trhu. Pokud se daří akciovým trhům, zpravidla se daří i akciovým fondům. Rozdíly ve výnosech akciových fondů vyplývají z různých investičních strategií příslušného fondu, stylu managementu fondu, druhu společností, do kterých fond investuje atd. Akciové fondy Typy akciových fondů existuje velké množství akciových fondů z hlediska investičních stylů. Podle kritéria investičního stylu lze akciové fondy rozdělit do několika kategorií: 1) Dle tržní kapitalizace akciových společností, do kterých fond investuje a\) Akciové fondy „large cap" (firmy nad 10 mld. USD) b\) Akciové fondy „mid cap" (1 -- 10 mld. US) c\) Akciové fondy „small cap" (méně než 1 mld. USD) d\) Akciové fondy „micro cap" (méně než 0,5 mld. USD) 2) Dle investiční strategie (viz další kapitola) Akciové fondy orientované na hodnotu (value investing) Akciové fondy orientované na růst (growth investing) Akciové fondy - Typy akciových fondů 3\) Dle zaměření Indexové akciové fondy Jsou fondy, které jsou vázány na akciové indexy, např. S&P 500, a cílem je kopírovat vývoj daného indexu. Takové fondy jsou také nazývané „pasivně spravované fondy", opakem jsou „aktivně spravované fondy", kde manažer fondu se snaží překonat tržní index aktivní správou portfolia. Globální nebo regionální akciové fondy Strategie fondu může být globální -- celosvětové zaměření, nebo s akcentem na určitý region či zemi (Evropa, Pacifik, Afrika). Často se fondy rozdělují do podkategorií jako: vyspělé ekonomiky (developed markets -- Severní Amerika, Japonsko, západní Evropa), rozvíjející se trhy (emerging markets -- východní Evropa, Asie, Latinská Amerika) hraniční trhy (frontier markets -- Blízký Východ, Afrika). Tvorba kurzů na AT \(1) fixing, (2) průběžná kotace kurzu, 1/ Fixing referenční stanovení ceny aukcí mezi market makery Je typem obchodování na Burze cenných papírů, který spočívá v tom, že objednávky na nákup určitého cenného papíru od obchodníků s cennými papíry se průběžně shromažďují a v předem stanovený čas je určen (zafixován) jediný kurz, za který je cenný papír zobchodován, přičemž při uspokojování poptávky dostávají přednost ti obchodníci, kteří nabídli nejvyšší cenu. Tvorba kurzů na AT 2/ průběžná kotace kurzu, kontinuální obchodování, např. na principu, kdy tvůrci trhu povinně neustále kótují ve frontách kumulovaných počtů nabídek a poptávek, při dodržení maximálního povoleného rozpětí (spread). Průběžná kotace přináší výhodu plynulejší změny kurzu (o předepsaný krok, pip). I když se žádný obchod reálně neuskutečňuje, aktuální kurz je i tak schopen odrážet změny v poptávce a nabídce. Nevýhodou toho způsobu tvorby ceny je, že se obchody neuskutečňují za „aktuální kurz", který je jen ideálním středem rozpětí, ale vždy, podle pokynu, za cenu na hranici momentálního rozpětí. Výhody fixingu a kontinuální kotace Výhody fixingu 1\) vyšší stabilita kurzu \(2) omezení cenových výkyvů \(3) nižší transakční náklady \(4) omezení výskytu omylů Výhoda kontinuální kotace: \(1) vyšší likvidita trhu \(2) vyšší transparentnost trhu \(3) stabilizující vliv spekulace Tvorba kurzu při primární emisi akcií Dvě základní situace: (a) akcie emituje společnost kótovaná na burze emisi předchází uveřejnění informace o nové emisi, následuje kotace. Kurs je odvozen od kurzu akcií dané společnosti již obchodovaných na burze (b) akcie emituje společnost, jejíž akcie dosud nebyly obchodovány na burze dvě možné metody: 1. metoda tzv. uvedení do prodeje 2. metoda veřejné nabídky (předem je očekáván převis poptávky) Tvorba kurzu při primární emisi akcií Tvorba kurzů akcií na mimoburzovních trzích a) aplikace smluvního principu bez omezení a problémy s tím spojené b) omezená aplikace smluvního principu burzovní kurs funguje jako vodítko pro fair price akcií na mimoburzovním trhu Akciová společnost je obchodní společnost, jejíž základní kapitál je rozdělen na určitý počet akcií, které se kupují a prodávají na kapitálových trzích. Nákupem akcie se každý může stát podílníkem akciové společnosti čili akcionářem, čímž získává část celkové hodnoty společnosti, právo na dividendy hlas na valné hromadě společnosti. Za ztráty společnosti ručí pouze svým podílem. Od 1. ledna 2014 je akciová společnost v České republice upravena zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (ZOK), který nahrazuje úpravu akciové společnosti v obchodním zákoníku. Akciová společnost je právnická osoba, jejímž statutárním zástupcem je volené představenstvo (správní rada). Majetek je rozdělen na určitý počet akcií, původně vydaných s určitou nominální či emisní hodnotou, která se v důsledku obchodování na kapitálových trzích mění prostřednictvím realizovaných tržních cen na tržní hodnotu a tím se mění i hodnota pro vlastníky celého podniku. Společnost za svoje závazky odpovídá celým svým majetkem, akcionář za závazky společnosti neručí a ani není povinen uhradit ztrátu společnosti. Od platnosti ZOK, od roku 2014 akciová společnost nemusí pro případ ztráty vytvářet povinný rezervní fond, který může zřídit dobrovolně. Akciová společnost Společnost může být založena jedním zakladatelem či více zakladateli. K založení akciové společnosti postačuje přijetí stanov zakladateli. Stanovy musí mít povahu veřejné listiny. Založení akciové společnosti je účinné, splatil-li každý zakladatel případné emisní ážio a alespoň 30 % hodnoty upsaných akcií v době určené ve stanovách, nejpozději však do okamžiku podání návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Minimální výše základního kapitálu akciové společnosti je 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR, vede-li společnost účetnictví v EUR. Akciová společnost vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku. Akciová společnost v ČR od roku 2014 Novinky v oblasti právní úpravy dopadající na akciové společnosti v České republice přináší od 1. 1. 2014 zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (společnostech a družstvech) (ZOK). úprava zavádí možnost, aby akcionář vlastnil akcie různého druhu. Je zcela na společnosti, aby si ve svých stanovách určila, jaké druhy akcií vydá. Akciová společnost (a.s.) je typickým představitelem kapitálové obchodní společnosti. Společníci, resp. akcionáři, se na ní podílejí poskytnutým kapitálem, přičemž samotný chod řídí profesionální management. Dalšími atributy je nemožnost ručení akcionářů za závazky společnosti či téměř neomezená převoditelnost podílů (resp. akcií). Z hlediska využití je akciová společnost vhodná především pro správu a provoz větších podniků, u kterých je potřeba velká kumulace kapitálu. Akcie od roku 2014 Obdobně jako u s.r.o. se zavedla možnost, aby akcionář vlastnil akcie různého druhu. Je tedy zcela na společnosti, aby si ve svých stanovách určila, jaké druhy akcií vydá (§ 276 a násl. ZOK). Dosud se rozlišovaly akcie kmenové a prioritní. Podle ZOK je možné zavést si více druhů akcií, s nimiž budou spojena zvláštní práva. Kromě kmenových (tedy běžných) akcií může vydat i akcie se zvláštními právy, Zvláštní práva a jejich obsah musí být určeny ve stanovách. Například s nimi může být spojen pevný podíl na zisku či rozdílná váha hlasů. Zákon výslovně zakazuje, aby s akciemi bylo spojeno právo na úrok bez ohledu na hospodářské výsledky společnosti. Akcie od roku 2014 Novinkou se staly i tzv. kusové akcie, které nemají jmenovitou hodnotu. Ta se odvíjí od toho, kolik jich bylo reálně vydaných (§ 257 ZOK). Pokud společnost vydala např. 10 kusových akcií, představuje jedna akcie 10% podíl. Pokud jich následně vydá dalších 10, jedna akcie bude představovat podíl 5 %. Tyto akcie nejenom rozšiřují investorské možnosti, ale také ulehčují takové změny základního kapitálu, které se promítají do jmenovité hodnoty akcií (např. při zvyšování z vlastních zdrojů), neboť v případě kusových akcií není nutné podstupovat nákladné vyznačování nové jmenovité hodnoty akcií. Dualistická vers. Monistická forma orgánů a.s. ZOK nabízí možnost, aby si zakladatelé vybrali, zda má mít jejich společnost dualistickou či monistickou strukturu řídících orgánů. v rámci dualistické je vedle valné hromady nutné zřídit představenstvo a dozorčí radu (§ 435 a násl. ZOK), v rámci monistické se namísto dvou orgánů zřizuje správní rada doplněná o statutárního ředitele (§ 456 a násl. ZOK). Dualistická vers. Monistická forma orgánů a.s. Dualistický systém Valná hromada -- je shromáždění všech akcionářů, nejvyšší orgán akciové společnosti. Ustavující valná hromada rozhodne o založení společnosti, další rozhodují pak například o změnách stanov, volí orgány společnosti, schvalují rozdělení zisku a účetní závěrku. Každý z akcionářů zde má počet hlasů, dle počtu vlastněných akcií. Představenstvo -- je statutární orgán, který má za úkol řídit společnost v době mezi valnými hromadami, operativně rozhodovat a vést účetnictví. Obvykle je volí a odvolává valná hromada, ledaže stanovy určí, že tato působnost náleží dozorčí radě. Neurčí-li stanovy jinak, má představenstvo 3 členy. Délku funkčního období členů představenstva je možno sjednat libovolně. Dozorčí rada -- je orgán, jehož úkolem je dohlížet na působnost představenstva, má povoleno kontrolovat účetnictví i všechny další doklady společnosti. Její členy vždy volí valná hromada. Neurčí-li stanovy jinak, má dozorčí rada 3 členy a funkční období člena dozorčí rady je 3 roky. Podle původního obchodního zákoníku (účinný do 31. prosince 2013) volili ve společnostech s více než 50 zaměstnanci 1/3 dozorčí rady zaměstnanci a počet členů dozorčí rady musel být dělitelný třemi. Dualistická vers. Monistická forma orgánů a.s. Monistický systém Valná hromada -- je nejvyšším orgánem akciové společnosti stejně jako u dualistického systému. Správní rada -- kontrolně-řídící orgán. Neurčí-li stanovy jinak, má správní rada 3 členy. Statutární ředitel -- (prezident, chairman) statutární orgán společnosti, je jmenován správní radou. Přísluší mu obchodní vedení společnosti. Orgány a.s. ZOK umožňuje, aby uvedené orgány byly jednočlenné. V čele společnosti může stát pouze jeden člen správní rady zastávající zároveň funkci statutárního ředitele. Taková struktura může vyhovovat především začínajícím podnikatelům, kteří ocení nižší náklady na správu své společnosti (za současného stavu je počet členů volených orgánů a.s. minimálně šest -- tři v dozorčí radě a tři v představenstvu). další změny s výrazně praktickými dopady: zrušení povinnosti volit část členů dozorčí rady zaměstnanci, uvolnění pravidel rozhodování na valné hromadě (např. možnost snížit kvórum usnášeníschopnosti či možnost kumulace funkcí) připuštění, aby členem orgánu byla přímo právnická osoba. Problémy vlastnictví formou akciového kapitálu Vlastnictví formou akciového kapitálu přináší specifické problémy a z nich vyplývající rizika pro investora 1\. Problém rozptýleného vlastnictví (problém squezee out) 2\. Problém majority viz Jana Guričová, Systém ochrany společníků podle zákona o obchodních korporacích http://www.prf.cuni.cz/jana-guricova-1404045985.html 3\. Problém anonymity 4\. Problém „oddělení vlastnictví od řízení", výhody a nevýhody, (problém pána a správce a morálního hazardu) Význam „corporate governance" pro správné fungování akciových trhů ad 1/Vytěsnění (squeeze-out), převzetí jmění Pokud hlavní akcionář získá podíl ve společnosti větší než 90%, může iniciovat procesy vytěsnění nebo převzetí jmění. V těchto procesech dochází k tomu, že ostatní akcionáři jsou (i proti své vůli) ze společnosti vyplaceni a hlavní akcionář se stane jediným vlastníkem. Výše protiplnění musí být přiměřená hodnotě podílů vytěsňovaných akcionářů a jeho výše může být předmětem soudního sporu. V okamžiku přechodu vlastnictví akcií na hlavního akcionáře se stává jediným vlastníkem společnosti i tehdy, pokud mu ostatní akcionáři fyzické akcie nevydají. V tom případě jsou nepředané akcie prohlášeny za neplatné a hlavní akcionář dostane od splečnosti akcie nové. Podle dosud užívané praxe (judikatura prozatím není) se nárok vytěsněných akcionářů na protiplnění považuje za pohledávku, která se po 4 letech promlčuje. ad 3/ Problém anonymity vlastnictví formou akciového kapitálu Příčinou problému je samotná existence listinných cenných papírů na majitele (doručitele) Listinné cenné papíry na majitele (doručitele) neobsahují jméno osoby, jíž tyto cenné papíry patří, ani se jejich vlastník neregistruje v žádném veřejně přístupném rejstříku. Listinné cenné papíry na majitele (doručitele) nelze rovněž převést do jakékoli dohledatelné elektronické evidence a převádět je zápisem v této evidenci tak jako transparentnější zaknihované cenné papíry. Příčinou toho je právní podstata listinných cenných papírů na majitele (doručitele) a nemožnost jejich imobilizace v českém právu. Jak zaknihovat akcie? Zaknihování akcií zahrnuje 4 základní fáze, přičemž celý proces nemusí za určitých okolností trvat déle než několik týdnů. Jednotlivé kroky při přeměně „listinných" akcií\[7\] na zaknihované akcie jsou upraveny v § 529 až 534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („OZ"), a v příslušných ustanoveních zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech („ZOK"). Lze je ve stručnosti shrnout do následujících bodů: \(i) Rozhodnutí valné hromady akciové společnosti o přeměně akcií na zaknihované akcie. Jedná o změnu stanov, a je tedy nutné rozhodnutí schválit dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných akcionářů a osvědčit jej notářským zápisem\[8\]. Přeměnu akcií na zaknihované akcie je pak nutné zapsat do obchodního rejstříku. (ii) Akciová společnost zveřejní rozhodnutí o přeměně akcií v Obchodním věstníku a uveřejní jej na svých internetových stránkách, přičemž určí akcionářům minimálně dvouměsíční a maximálně šestiměsíční lhůtu pro odevzdání listinných akcií a vyzve akcionáře, aby si zřídili u účastníků CDCP majetkové účty. Akciová společnost současně zašle akcionářům oznámení o přeměně akcií.\[9\] (iii) Akcionáři si zřídí u účastníků CDCP majetkové účty, odevzdají ve stanovené lhůtě akciové společnosti listinné akcie a sdělí akciové společnosti číslo svého majetkového účtu. (iv) Po uplynutí lhůty pro odevzdání listinných akcií (anebo i dříve, pokud akcionáři odevzdají všechny listinné akcie) může akciová společnost požádat CDCP o zaevidování zaknihovaných akcií do centrální evidence. Nejpozději v této fázi akciová společnost požádá CDCP o přidělení tzv. ISIN zaknihovaným akciím, následně uzavře s CDCP smlouvu o vedení evidence emise a udělí CDCP pokyn k připsání zaknihovaných akcií na majetkové účty akcionářů. Tímto připsáním je proces zaknihování akcií dokončen. ad 3/Problém anonymity vlastnictví formou akciového kapitálu Zaknihování akcií na majitele Efekty -- cíle : Snížení intenzity korupčních praktik, střetu zájmů, praní špinavých peněz a daňových úniků. Snížení nákladů na transakce s cennými papíry a zvýšení právní jistoty. Zvýšení příjmů státního rozpočtu prostřednictvím účinnějšího výběru daní z příjmů a transakcí s cennými papíry Ad 4/ Corporate governance - řešení problému oddělení vlastnictví od řízení Systém definuje distribuci práv a povinností mezi zainteresovanými stranami ve společnosti jako jsou akcionáři, výkonný management, statutární orgány, zaměstnanci a zákazníci, případně další zainteresované osoby. Jedná se o soubor právních a exekutivních metod a postupů, které zavazují především veřejně obchodovatelné společnosti udržovat vyvážený vztah mezi společností a těmi osobami, jež ji tvoří (především managementem). Principy oceňování akcií Modely oceňování běžných akcií vycházejí z očekávaných budoucích CF (= dividend). Gordonův model růstu -- (zjednodušeně) předpokládá, že budoucí dividendy porostou stále týmž tempem D ( 1 + g) R = + g P R.... Výnos na akcii D.... Výše poslední dividendy P.... Běžná cena akcie g.... Stálý růst dividend v % Oceňování běžných akcií vychází z minulých výsledků činnosti dané a.s.(performance) P/E = tržní cena akcie : čistým výnosem na akcii Dividend yield = dividenda na akcii : tržní cenou akcie oceňování akcií - NPV Výpočet ceny akcie ( jedno období) Div 1 P 1 Po = \+ (1 + ke ) (1 + ke ) Po.... běžná cena akcie Div 1... dividenda na konci roku ke.... požadovaný výnos investice do akcie P 1... cena akcie na konci prvního období = předpokládaná prodejní cena akcie Dluhopisy Dluhopis Dluhopis (jiným názvem též obligace, či anglický výraz bond) je cenný papír zavazující emitenta (subjekt, který dluhopis vydal) splatit majiteli dluhopisu určitou peněžitou částku a také příslušný úrok ve vyznačeném termínu (době splatnosti). Představují dlouhodobé úvěrové cenné papíry, jejichž splatnost je zpravidla pevně stanovena. Jsou emitovány s cílem získat dlouhodobé peněžní prostředky s jistotou, že věřitel později od svého rozhodnutí neustoupí. Na rozdíl od akcie zajišťuje tento druh cenného papíru předem stanovený finanční výnos (kupón). Ten nese s určitou pravidelnou časovou periodou. Kupón je většinou stanovený jako procentní poměr k nominální hodnotě dluhopisu. Z toho vyplývá hlavní riziko tohoto instrumentu. Pokud se změní úrokové sazby, změní se i cena, za kterou lze prodat či nakoupit tento cenný papír. Cena se vypočítává diskontováním, tedy přepočtem budoucích výnosů na současnou hodnotu investice s použitím odhadnuté výnosové míry (diskontní míry). Vnímání úrokových měr, kterými se cena diskontuje, ovlivňuje právě riziko. U dluhopisů se jedná především o úrokové riziko. Cenu jako i jiné finanční instrumenty ovlivňuje kromě rizika i likvidita. Kupónová sazba je procentní sazba, která určuje, kolik procent z jmenovité hodnoty je investorovi vyplaceno ve formě kupónových plateb za určité období (v případě sazby per annum -- zkráceně p.a. -- za rok). Pokud tedy bude jmenovitá hodnota dluhopisu 10.000 Kč a kupónová sazba 5 % p.a., obdrží investor v rámci kupónových plateb 500 Kč za rok. Investor na počátku nakoupí dluhopis za 10.000 Kč se splatností 5 let, jeho jmenovitá hodnota je rovna ceně (= 10.000 Kč), kupónová sazba je rovna 5 % p.a. a kupón je vyplácen jednou ročně. Za rok držby dluhopisu investor obdrží 5 % ze jmenovité hodnoty, tedy 500 Kč. Na konci doby života dluhopisu investor dostává poslední kupón (500 Kč) a také jmenovitou hodnotu (10.000 Kč), celkem tedy v posledním roce 10.500 Kč. Práva a povinnosti Dluhopis je zastupitelný cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky a povinnost emitenta toto právo uspokojit. Podoba a forma dluhopisu Dluhopis může být vydán v podobě listinné zaknihované, Z hlediska formy může být vydán dluhopis na jméno, na řad i na doručitele. Forma dluhopisů v ČR Určení formy udává, kdo je vlastníkem a jakým způsobem lze tento cenný papír převést. Na doručitele (au porteur papíry) jsou neomezeně převoditelné, a to pouhým předáním (tzv. tradicí). Na řad (orderpapíry) se nemusí nijak odlišovat od dluhopisů papírů na jméno, zprostředkovaně obsahují jméno 1. nabyvatele, rozhodující je, co o jejich formě říká zákon; k převodu je třeba rubopis (tzv. indosament) + předání (tradice) + smlouva Na jméno (rektapapíry, au nom, obsahují jméno 1. oprávněného ve svém textu a převádějí se písemnou smlouvou + předáním (tradicí). Rozdělení dluhopisů 1\. Podle splatnosti Pokladniční poukázky - doba splatnosti kratší než jeden rok Krátkodobé - doba splatnosti do 5 let Střednědobé - doba splatnosti 5 - 10 let Dlouhodobé - doba splatnosti větší než 10 let Rozdělení dluhopisů 2\. Podle emitenta Státní dluhopisy. Tento typ dluhopisů je charakterizován nižším úrokovým výnosem (kupónem), ale i nižším rizikem, které je spojeno s možným bankrotem státu. Mají nízkou míru rizika, proto jsou mezi investory populární. Státy, které jsou vnímány jako rizikovější, musí přilákat investory tím, že platí vyšší úrok kvůli rizikové přirážce. Korporátní dluhopisy (podnikové). Vzhledem k náročnosti procesu uvedení primární emise na trh, vydávají podnikové obligace pouze velké a známé společnosti nebo banky s dobrým ratingem. Obecně se jedná o dluhopisy s vyšším výnosem a vyšším rizikem než-li dluhopisy státní. Komunální dluhopisy. Emitentem těchto dluhopisů je územní samosprávný celek. Dluhopisy jsou zajištěny buď daněmi, úrok je splácen z vybraných daní, anebo konkrétním projektem, tedy kupón se vyplácí z určitých projektů, jako je mýtné na dálnici či poplatky ze sportovních akcí. Rozdělení dluhopisů 3\. Podle typu kupónu Bez kupónu Tzv. zero bond se emitují s diskontem vůči nominální hodnotě a celý výnos (nominální hodnotu) vyplácejí až v době splatnosti. S pevným kupónem S variabilním kupónem Rozdělení dluhopisů 4\. podle zúročení dělení podle způsobu, jak je nastaven přínos majiteli dluhopisu. Tento způsob bývá malými investory velmi často považován za prioritní, pro velké investory má menší váhu, není spojen s likviditou. Dluhopisy s pevným kupónem (zúročením) -- kupón sjednaný při emisi se nemění po celou dobu životnosti dluhopisu. Výhodou je, že lze snadno spočítat zisk, nevýhodou je jejich nerentabilnost při výkyvech ekonomiky. Dluhopisy s proměnlivým variabilním kupónem (proměnlivým zúročením) -- poprvé byly emitovány v 70. letech 20. století a jejich kupón je závislý na referenční sazbě, často jde o mezibankovní sazbu typu PRIBOR, LIBOR, EURIBOR. K referenční sazbě je přičítána přirážka v určité výši kompenzující vyšší riziko ve srovnání s mezibankovním trhem. Rozdělení dluhopisů 4\. podle zúročení (2) Dluhopisy s nulovým zúročením (kupónem, zero bond) -- během životnosti těchto dluhopisů nejsou vypláceny žádné kupónové platby. Výnosu dosahují věřitelé tím, že cenný papír nakupují s diskontem, tedy pod nominální hodnotou, kterou musí dlužník splácet. Indexované dluhopisy -- instrumenty, jejichž kupónové platby jsou vázány na vývoj indexů mezd, cen, zlata, ropy či jiných komodit. Známé jsou americké státní dluhopisy TIPS Treasury Inflation-Protected Securities. Jejich kupón je fixní, ale modifikovaný podle aktuálního růstu cenové hladiny. Rozdělení dluhopisů 5\. Další typy dluhopisů konvertibilní dluhopisy -- kromě klasických práv je s tímto dluhopisem spojeno i právo na výměnu (konverzi) tohoto instrumentu na akcii v době splatnosti. Vzhledem k této možnosti se v průběhu životnosti dluhopisu chová jinak i jeho vnitřní hodnota/cena. prioritní dluhopisy -- prioritní dluhopis dává majiteli právo na přednostní úpis akcií dané společnost. podřízené dluhopisy -- tento zvláštní typ dluhopisu představuje jistou nevýhodu, pokud emitent zkrachuje. Pohledávky za tímto typem dluhopisů jsou uspokojeny až jako poslední. svlečené dluhopisy -- vznikají z klasického dluhopisu, který je rozdělen na dvě části. Na příjem v podobě kupónu je vydáván anuitní dluhopis a na jistinu pak diskontovaný dluhopis (s nulovým kupónem). vypověditelné dluhopisy -- dluhopis je možné za určitých podmínek předčasně splatit či naopak požadovat jeho předčasné splacení perpetuitní dluhopisy -- takové nemají stanovené datum splatnosti naturální dluhopisy -- jsou ne často používaným typem dluhopisu, jehož kupónové platby probíhají v určité komoditě, nebo jde o oprávnění k výhodné koupi dluhopisy s odloženou platbou -- tyto dluhopisy během prvních let nenesou žádný kupón Emise dluhopisů, trh dluhopisů Zákon č. 190/2004 Sb. o dluhopisech, ve znění dalších norem k 20. listopadu 2012 Emisí dluhopisů se rozumí soubor dluhopisů vydávaných na základě týchž emisních podmínek a majících stejné datum emise a stejné datum splatnosti. Dluhopisům téže emise se přidělí stejné identifikační označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN), je-li přidělováno, nebo jiný údaj identifikující dluhopis. Význam trhu dluhopisů emitenti (státní a veřejné instituce, podniky a finanční instituce) formou emise dluhopisů získávají zdroje pro financování vlastní činnosti či rozvoje. Majitelé soukromých firem neztrácejí kontrolu nad svým podnikem (jako u emise akcií), veřejné a státní instituce akcie emitovat nemohou. umožňuje investorům (fyzické osoby, banky, podílové a penzijní fondy a pojišťovny), aby zde zhodnotili své volné peněžní prostředky. Trh dluhopisů jako součást kapitálového trhu tak zabezpečuje pohyb kapitálu mezi přebytkovými a deficitními subjekty. Náležitosti žádosti o vydání dluhopisu 1\. údaj o podobě dluhopisu, 2\. lhůtu pro upisování emise dluhopisu (emisní lhůta), 3\. emisní kurz, případně způsob jeho stanovení, a pro případ, že emisní kurz bude určován kurzem dosaženým v aukci, způsob aukce, 4\. předpokládanou celkovou jmenovitou hodnotu emise dluhopisu, 5\. způsob a místo upisování dluhopisu a způsob a místo splácení emisního kurzu upsaného dluhopisu, 6\. způsob případného výpočtu výnosu dluhopisu, 7\. údaje o zdaňování výnosu dluhopisu, 8\. údaje o osobách, které se podílejí na zabezpečení vydání dluhopisu, splacení dluhopisu a na vyplácení výnosu z dluhopisu, s uvedením způsobu jejich účasti na těchto činnostech, 9\. informace o promlčení práv z dluhopisu, 10\. způsob oznamování svolání schůze vlastníků dluhopisů, 11\. informaci o tom, kým, kdy a s jakým výsledkem bylo provedeno ohodnocení finanční způsobilosti emitenta (rating), nebo informaci, že ohodnocení nebylo provedeno, 12\. označení regulovaného trhu nebo mnohostranného obchodního systému, na kterém emitent hodlá požádat o přijetí dluhopisů k obchodování, nebo informaci, že nehodlá o takové přijetí požádat. 13\. vymezení dalších práv a povinností emitenta a vlastníka dluhopisu, jakož i podrobnější informace o emisi dluhopisů, v souladu se zákonem o dluhopisech. Obvyklé dluhopisy v ČR dlouhodobé státní dluhopisy/obligace dlouhodobé komunální dluhopisy/obligace dlouhodobé dluhopisy soukromých korporací střednědobé státní dluhopisy/obligace střednědobé komunální dluhopisy/obligace střednědobé dluhopisy soukromých korporací Na výnos dluhopisu má vliv Cena obligace - když cena na burze roste, klesá zároveň výnos dluhopisu do doby splatnosti. Když cena dluhopisu na burze klesá, výnos do doby splatnosti roste. Úrokové sazby a ceny dluhopisů jsou inverzní Doba splatnosti - čím delší je doba splatnosti dluhopisu, tím větší je změna ceny (kurzu) dluhopisu při zvýšení či snížení úrokových měr. Úroková sazba - zisk majitele dluhopisu bude při poklesu úrokové sazby vyšší než ztráta při stejném růstu úrokové sazby. S rostoucí dobou splatnosti roste výše ztráty majitele dluhopisu při klesající úrokové sazbě dluhopisu. S rostoucí dobou splatnosti roste výše zisku majitele dluhopisu při rostoucí úrokové sazbě dluhopisu. Cena dluhopisů s pevným úročením klesá, když tržní úrokové sazby rostou a naopak Časová hodnota peněz je matematická metoda sloužící k porovnání hodnoty dvou či více peněžních částek z různých časových období. umožňuje zjistit budoucí hodnotu úspor, výši úroků, splátky úvěru apod. Základním předpokladem teto metody je fakt, že jedna koruna (nebo jakákoli jiná peněžní jednotka) dnes má vyšší hodnotu než jedna koruna zítra. Odměna za dočasné poskytnutí kapitálu nazývá úrok, jeho výše přímo ovlivňuje hodnotu peněz v čase. Úročení kapitálu vychází z předpokladu, že vlastník by jej mohl investovat jinde a mít z něj užitek, zohledňuje znehodnocení peněz v důsledku inflace a také určitou míru rizika, že částka nebude vrácena včas nebo v plné výši. Jak se měří výnos dluhopisu? Výnos z obligace se rovná kupónovému výnosu a kapitálovému zisku/ztrátě. Výnos do splatnosti (yield-to-maturity) udává průměrný roční výnos, který investor získá zakoupením dluhopisu a jeho držením až do data splatnosti. Investor hledá druhou nejlepší příležitost v podobě úrokové sazby, za kterou by alternativně uložil dané peněžní prostředky na termínovaný účet do banky, aby mohl provádět výběry shodné s příjmy z dluhopisu. V reálném světě vstupují do rozhodovacího procesu o koupi, držení či prodeji dluhopisu ještě daně. Kapitálový výnos se nedaní za podmínky, že držba dluhopisu přesáhla 6 měsíců. Kupónový výnos se daní srážkovou daní ve výši 15%. Faktory změn ceny dluhopisů 1\. Při poklesu tržní úrokové sazby stoupá cena dluhopisu, při jejím vzrůstu klesá cena dluhopisu. 2\. Cena dluhopisu v průběhu doby od jeho emise po dobu splatnosti se mění: čím více dluhopis přibližuje datu splatnosti, jeho cena se blíží jeho nominální hodnotĕ, roste. 3\. Cena dluhopisu se mění v závislosti na změně vnitřní hodnoty dluhopisu podle toho, jaké finanční toky nastanou a kdy, a rovněž podle změny tržní úrokové sazby. 4\. Zároveň se cena mění mezi výplatami kupónů, vždy po jeho výplatě cena klesne a pak postupně opět roste (narostlý úrok) Kdo smí emitovat dluhopisy? Dluhopisy může emitovat pouze osoba dle § 3 zákona č. 190/2004 Sb. Na žádost emitenta schvaluje ČNB jeho emisní podmínky, které musí obsahovat náležitosti dle § 7 zákona č. 190/2004 Sb a vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníka dluhopisu a podrobnější informace o emisi dluhopisů. Schválení uveřejňuje ve Věstníku ČNB, emitent pak musí do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí zahájit upisování dluhopisů. Emisní podmínky musí být uveřejněny k datu emise. Dohled nad emisemi V ČR dohled nad emisí dluhopisů vykonává ČNB, která může ukládat opatření k nápravě, zakázat emisi dluhopisů apod. Musí být také informována, pokud se emitent se sídlem v ČR chystá emitovat dluhopisy v zahraničí a naopak osoba se sídlem v zahraničí musí také informovat ČNB o svém úmyslu vydávat dluhopisy v ČR. Organizace a technika používaná na trhu dluhopisů Primární trh Primární emise, emitent, v ČR dohled nad emisí dluhopisů vykonává ČNB, která může ukládat opatření k nápravě, zakázat emisi dluhopisů apod. Prospekt (Vyhláška MF č. 82/2001 Sb., kterou se stanoví minimální náležitosti prospektu cenného papíru a užšího prospektu cenného papíru). Prospekt je souborem všech informací, které investoři nezbytně potřebují k přesnému a správnému posouzení cenného papíru, majetku a závazků emitenta, jeho finanční situace, zisku a ztrát a vyhlídek budoucího vývoje Význam aukcí v primárních emisích -- konkurence nakupujících Sekundární trh Burzovní a Mezibankovní obchody nad limit 1 mil. EUR, pod limitem neorganizovaný a neregulovaný trh OTC Primární trh dluhopisů Státní -- vydává stát Korporátní -- emitentem je obchodní společnost Komunální -- vydávají územní samosprávné celky Bankovní -- emitentem je banka, dají se zařadit mezi korporátní Hypoteční zástavní listy -- cenné papíry kryté pohledávkami z hypotečních úvěrů, které jsou jištěny zástavním právem k nemovitosti Primární emise Na základě tzv. primární emise emitent emituje neboli vydává dluhopis. Po jeho vydání probíhá distribuce na primárním trhu. Významnou formou distribuce dluhopisů na primárním trhu je aukce. Emitenti mohou \"nové\" dluhopisy rozprodat přímo sami zájemcům. Význam aukcí spočívá v tom, že emitent zde může dosáhnout objektivní ceny (účastníci aukce si konkurují). https://www.cnb.cz/cs/financni\_trhy/trh\_statnich\_dluhopisu/sd /aukce\_sdd.jsp Sekundární trh dluhopisů Sekundární trh je segment trhu cenných papírů, na kterém dochází k redistribuci dříve emitovaných cenných papírů mezi nové vlastníky. Sekundární trh cenných papírů je možné dělit na burzovní a mimoburzovní trhy cenných papírů. Sekundární trh je také někdy nazýván trhem \"starých\" cenných papírů. Již vydané emise se v průběhu svého života obchodují na sekundárním trhu Státní dluhopisy podle typu instrumentu za rok 2023 https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/rizeni-statniho- dluhu/statistiky/podle-typu-instrumentu/2023/statni-dluhopisy-podle- typu-instrumentu-50437 Seznam primárních dealerů státních dluhopisů České republiky Název primárního dealera Adresa Barclays Bank Plc 1 Churchill Place, London, UK Česká spořitelna, a.s. Olbrachtova 1929/62, Praha 4 Československá obchodní banka, a.s. Radlická 333/150, Praha 5 Citibank Europe plc Bucharova 2641/14, Praha 5 Deutsche Bank AG Winchester House, 1 Great Winchester Street, London, UK Goldman Sachs International 133 Fleet street, London, UK HSBC Bank plc 8 Canada Square, Canary Wharf, London, UK ING Bank N.V. Foppinga dreef 7, 1102 BD Amsterdam, Nizozemí JP Morgan Securities plc. 25 Bank Street, Canary Wharf, London, UK Komerční banka, a.s. Na Příkopě 33, Praha 1 Morgan Stanley & Co International PLC 20 Bank Street, Canary Wharf, London, UK PPF banka, a.s. Evropská 2690/17, Praha 6 UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. Želetavská 1525/1, Praha 4 České firmy vydaly v prvním pololetí 2024 dluhopisy za 34,9 miliardy korun, V první polovině roku 2024 byly vydány korunové korporátní dluhopisy v hodnotě 34,9 miliardy Kč. Tento objem byl téměř na úrovni celkového objemu emisí za celý rok 2023. Průměrná emise byla v hodnotě 317,7 milionu Kč. Počet nových emisí za první pololetí 2024 dosáhl 110, čímž se přiblížil loňskému celoročnímu počtu 135 emisí. Problémy trhu dluhopisů trh dluhopisů je velmi rozsáhlý a nepříliš přehledný: počet produktů, s nimiž se na tomto trhu obchoduje, je obrovský. Sestavit jejich spolehlivý seznam snad ani nelze, již proto, že zde -- díky finančním inovacím -- neustále některé nové produkty přibývají a jiné naopak zanikají. Velkou neznámou je prozatím to, zda v rámci reforem probíhajících na finančních trzích v oblasti jejich regulace, se tyto reformy dotknou trhů s dluhopisy, resp. jak a do jaké míry tato opatření ovlivní dluhopisové trhy. Appendix Oceňování dluhopisů Oceňování dluhopisů Tzv. „korektní" cena obligace (vnitřní hodnota dluhopisu) je rovna současné hodnotě všech budoucích hotovostních toků dané obligace. Diskontní faktor 1/1+i použitý při výpočtu této hodnoty by měl vycházet z tržní úrokové míry obdobných investičních příležitostí (stejné třídy obligací). Ocenění dluhopisu - výpočet VH = ∑ K/ (1+i)n+ NH/ (1+i)N Kde: K \-\-- je kupon i \-\--požadovaná výnosová míra n\-\-- rok inkasování kuponu N\-\-- doba splatnosti dluhopisu (maturity) NH\-\-- nominální hodnota dluhopisu Principy oceňování jednotlivých druhů dluhopisů nominální výnos: kde C je kupónová platba a NH je jmenovitá hodnota dluhopisu běžný výnos: kde C je kupónová platba a TC je tržní cena dluhopisu výnos do doby splatnosti (yield to maturity YTM) kde, C je kupónová platba v jednotlivých letech, NH je nominální hodnota a TC je tržní cena. Oceňování dluhopisů příklad. Pětiletý dluhopis v nominální hodnotě 10 000 Kč s ročními kupóny a kupónovou sazbou 10,55 % má při odpovídající tržní úrokové míře 11 % vnitřní hodnotu 9 834 Kč. Dluhopis se dnes na BCPP obchoduje za 9 515 Kč a my se proto domníváme, že je momentálně podhodnocen a obligaci kupujeme. komplikace -- narostlý úrok. Je částka, která kompenzuje prodávajícího, resp. kupujícího za neobdržení poměrné (alikvótní) části příštího kupónu. příklad dluhopisu ČEZ 11,0625/08. Kupón ve výši 1 106 Kč je vyplácen ročně vždy k 27.6. Dluhopis byl prodán na BCPP 29.11. za kótovaný tržní kurs 10 950 Kč. Jelikož celý příští kupón připadne kupujícímu, musí být prodávající kompenzován za držení obligace v období 27.6. -- 29.11. Fakturovaná tržní cena tak bude 10 950 + 476 (narostlý úrok) = 11 426 Kč. Durace Změna tržní ceny dluhopisu má vliv na výnos do splatnosti. K měření, jakou změnu ceny dluhopisu vyvolá změna úrokových sazeb, se používá durace. Durace měří sklon závislosti ceny dluhopisu na úrokové míře. Vychází z první derivace ceny dluhopisu podle úrokové míry. Nejznámější tzv. Macaulayova durace, která měří průměrnou dobu trvání, jež je potřebná k tomu, aby investor obdržel veškeré budoucí příjmy z dluhopisu. Durace - příklad dluhopis s nominální hodnotou 100,00 CZK, dobou splatnosti 5 let, kupónem 8,00% p.a. vypláceným 1 ročně a výnosem do splatnosti 10,00% p.a. a datem emise 01.01.2013. Úrokovací období - n Cash flow CF/(1+i)n n\*CF/(1+i)n 1 8 7,27 7,27 2 8 6,61 13,22 3 8 6,01 18,03 4 8 5,46 21,86 5 108 67,06 335,3 Suma 140 92,42 395,68 Durace ´395,68/92,42 4,28 Výsledek 4,28 let znamená, že 140,00 CZK -- součet finančních toků plynoucích z dluhopisu získáme pomocí využití durace za 4,28 let ode dne vypořádání dluhopisu, což je 11.04.2017. Komentář Durace je ve skutečnosti --4.28, protože s růstem úrokové míry (výnosu do doby splatnosti) klesá vnitřní hodnota dluhopisu. Co nám však říká číslo 4,28? Průměrná doba splatnosti finančních toků plynoucích z dluhopisu je 4,28 roku. Pokud vzroste úroková míra o jeden procentní bod (tedy na 9 % p.a.), potom klesne vnitřní hodnota dluhopisu o 4,28 %. Platí ale i, že pokud úroková míra o jeden procentní bod klesne, potom vzroste vnitřní hodnota dluhopisu přibližně o 4,28 %. Na čem je durace závislá Výsledná durace závisí především na třech faktorech -- splatnosti, peněžních tocích a výnosnosti do splatnosti. Čím je hodnota durace větší, tím citlivější bude dluhový instrument na změnu tržní úrokové míry. Pro dluhopisy s kupónovou platbou je durace vždy menší než doba splatnosti, protože investor získává kupónové platby, které může na trhu reinvestovat. Platí jednoduché pravidlo, že pokud se jedná o dluhopis s nulovým kupónem, pak je durace dluhopisu rovná délce jeho splatnosti. Dluhopisy s delší dobou splatnosti jsou tedy rizikovější. Většina dluhopisů ale nějakou kupónovou platbu s sebou nese, takže zjistit jejich duraci je pak složitější. Je ovšem jisté, že takový dluhopis má duraci nižší než dobu své splatnosti. Průměr musí nutně ležet někde za prvním kupónem a před splatností nominální hodnoty. Ilustrací je graf, který ukazuje, jak se mění durace dluhopisu s kupónem 10 % p.a. při výnosu do doby splatnosti 7 % p.a. při rostoucí době splatnosti. Z grafu je zřejmé, že durace za jinak stejných okolností roste s délkou splatnosti dluhopisu, ale čím dál pomaleji. Ekonomická podstata úroku Odměna věřiteli -- vypůjčujícímu peníze, které uspořil za trpělivost a překonání sklonu k netrpělivosti ve spotřebě spotřebitel obvykle požaduje více jednotek budoucí spotřeby statku za to, že se vzdá jedné jednotky současné spotřeby. Tento jev se označuje jako netrpělivost (impatience) spotřebitele, jako tendence spotřebitele dávat přednost současnosti před budoucností. Úrok a dluhové cenné papíry dlužní (dluhové) finanční nástroje, neboli úvěry a (dluhopisy), dokladují pouze zapůjčení peněžních prostředků. Výnosy z nich plynoucí jsou pak všeobecně označovány jako „úrok". vypůjčovatelé, pro které úrokové platby představují náklady, hledají možnosti jak získat potřebné peníze co nejlevněji poskytovatelé peněz, pro něž je získaný úrok výnosem z jejich finančního kapitálu, mají naopak snahu získat úroky co nejvyšší. Výše úrokových sazeb případně již pouhé očekávání jejich změn, proto zásadním způsobem determinují chování a rozhodování všech účastníků finančního trhu. úrokové sazby faktorem, který celý finanční trh vzájemně propojuje a pomáhá udržovat v rovnováze Funkce úrokových sazeb ve finančním systému napomáhají garantovat tok běžných úspor do investic, čímž podporují ekonomický růst, ‹zaručují rozdělování disponibilních peněžní zdrojů tak, že je všeobecně směrují do investic s co nejvyšší očekávanou mírou návratnosti, ‹uvádějí do rovnováhy nabídku a poptávku po penězích, ‹Vzhledem ke svému vlivu na objem úspor a investic představují rovněž důležitý regulační nástroj státu. Úroková sazba -- notace p.a. lze definovat jako podíl výnosu plynoucího ze zapůjčení peněz na určité časové období a velikosti zapůjčené částky vynásobený stem (v procentech). za tzv. „standardní" časové období je všeobecně považován jeden rok (potom hovoříme o roční úrokové sazbě, kterou označujeme „per annum", nejčastěji zkratkou „p.a."). „základní úroková sazba", nazvěme „bezrizikovou úrokovou sazbou". Současně ji definujme jako cenu, která musí být zaplacena za vypůjčení peněz v případech, kdy jejich poskytovateli (investorovi) nehrozí žádná rizika spojená s jejich zapůjčením. Potom ovšem musí zároveň platit, že všechny ostatní úrokové sazby musejí být od ní odvozeny. „bezrizikovou úrokovou sazbu" lze chápat jako základní komponent všech ostatních, reálně existujících úrokových sazeb. jednotliví účastníci trhu nabízející úvěr (investoři) budou za poskytnutí svých peněžních prostředků požadovat vždy vyšší než základní úročení vzhledem k rizikům, která při investování v podmínkách reálného finančního trhu podstupují. Teorie úrokových sazeb vzniklo mnoho vědeckých teorií z nich jsou v současnosti za nejvýznamnější všeobecně považovány „Klasická teorie úrokových sazeb „Úroková teorie preference likvidity „Úroková teorie zapůjčitelných fondů ‹Úroková teorie racionálního očekávání „ Klasická teorie úrokových sazeb Tato teorie vychází z názoru, že úroková sazba je determinována dvěma silami: nabídkou úspor, které pocházejí zejména z domácností, a poptávkou po penězích -- zejména od podnikového sektoru. úspory domácností se rovnají rozdílu mezi jejich běžnými příjmy a běžnými spotřebními výdaji. klasická teorie úrokových sazeb považuje úrok za „odměnu za čekání" neboli za odložení současné spotřeby ve prospěch vyšší spotřeby budoucí „ Klasická teorie úrokových sazeb výše podnikových úspor závisí především na dvou základních klíčových faktorech, jimiž jsou úroveň zisku a dividendová politika Úspory vlád vznikají nejčastěji v souvislosti s dosažením případného rozpočtového přebytku. Úrokové sazby však v těchto spíše výjimečných případech žádnou klíčovou roli nehrají. Součtem všech tří dílčích druhů úspor dostaneme celkové úspory v ekonomice. Velikost jejich akumulace bude ovšem značně záviset na výši úrokových sazeb, Poptávka po penězích Podniková sféra stále vyžaduje ohromné množství peněžních prostředků, z nichž je většina použita na „reprodukční investice", neboli na obnovu budov a zařízení, které jsou fyzicky nebo morálně opotřebeny. Menší, ale dynamičtější formou kapitálových výdajů podniků jsou však „čisté investice", - rozvojového typu, což jsou výdaje na získání dalších budov a zařízení pro rozšíření podnikatelské činnosti. Sečtemeli dohromady reprodukční investice s investicemi čistými, dostaneme tzv. „investice hrubé". Úroky a zisk K čistým investicím totiž podniky přistupují zpravidla až tehdy, když management usoudí, že v budoucnu nebudou schopny svou stávající výrobní kapacitou pokrýt poptávku po svých výrobcích, resp. službách. Jsou proto vysoce nestálé a bývají nejčastěji financovány z externích zdrojů, za jejichž poskytnutí je ovšem potřeba platit úrok. na vývoj celkového objemu čistých investic má v ekonomice významný vliv velikost úrokových sazeb. V případě jejich nižších hodnot budou totiž firmy přistupovat k realizaci svých investičních záměrů ochotněji, než když budou úrokové sazby vysoké. Vyplývá to z toho, že čím budou výdaje vynakládané na placení úroků vyšší, tím menších zisků budou firmy z realizovaných investičních projektů dosahovat Úroková teorie preference likvidity / Liquidity preference theory of interest rates/ je tzv. krátkodobou teorií úrokových sazeb Johna Maynarda Keynese, kterou vytvořil ve 30. letech dvacátého století. Keynes dokazuje, že „úrok je ve skutečnosti platbou za obětování vzácného zdroje -- likvidních peněz". Úrok je tedy odměnou investora za to, že se vzdá absolutně likvidních peněz, které vymění za méně likvidní investiční aktiva -- jde tedy o odměnu za obětování likvidity. Vzácnost peněz podle Keynese ovšem spočívá vedle jejich likvidity ještě navíc i v tom, že začnou-li tržní ceny (kurzy) cenných papírů klesat, snaží se je jejich držitelé prodat, neboli vyměnit za peníze Poptávka po zapůjčitelných fondech Když poptávka po zapůjčitelných fondech bude nižší než jejich nabídka, dojde k negativnímu hromadění zásob, neboli k tzv. odtezaurování. Tento stav bývá zapříčiněn tím, že jak jednotlivci, tak i podniky se začnou zbavovat přebytečných peněz, Teorie racionálního očekávání /The rational expectations theory of interest rates/ postavena na poznatku, že objeví-li se na finančním trhu nové informace, všichni účastníci si jei hned promítnou do svých úvah. Tím se ovšem pozmění jejich chování, což způsobí jak změny úrokových sazeb, tak i tržních cen cenných papírů Pro uplatnění úrokové teorie racionálního očekávání je však důležité, aby existovaly následující předpoklady: 1\. ‹Úrokové sazby a ceny cenných papírů by měly odrážet všechny dostupné informace, které by byly trhem správně využívány. 2\. ‹Změny v úrokových sazbách a cenách cenných papírů by měly být způsobovány pouze nepředvídatelnými, nikoli předvídatelnými informacemi. 3\. ‹Na trzích s cennými papíry by neměly existovat žádné neprozkoumané možnosti pro vytvoření zisku. 4\. ‹Transakční náklady a náklady na skladování cenných papírů by měly být zanedbatelné, přičemž nízké by měly být i náklady na informace vzhledem k hodnotě obchodovaných cenných papírů. 5\. ‹Očekávání týkající se budoucí úrovně úrokových sazeb a tržních cen cenných papírů by měla být racionálně formována a efektivně využívána. Úrokové sazby centrální banky centrální banky využívají vyhlašování úrokových sazeb k regulaci peněžní nabídky. jedná se zpravidla o následující jejich druhy: Diskontní sazba - je úroková sazba, za kterou si mohou komerční banky uložit své peníze u ČNB. Je to obvykle kladná úroková míra. Repo sazba Lombardní sazba Repo sazba je úroková sazba stanovená ČNB, která se užívá při finančních operacích na volném trhu. Nejen s její pomocí reguluje ČNB množství peněz v ekonomice. Repo sazba se využívá jako maximální sazba úroku v situaci, kdy komerční (obchodní) banky vrací půjčené peníze zpět ČNB. dvoutýdenní repo sazba 4,00 % (od 26.9.2024 do 7.11.2024 platila sazba 4,25 %) lombardní sazba byla snížena na 5,00 % (od 26.9.2024 do 7.11.2024 platila sazba 5,25 %) Mezibankovní úrokové sazby Mezi úrokovými sazbami centrální banky a úrokovými sazbami stanovovanými obchodními bankami při poskytování úvěrů svým zákazníkům (bankovním komitentům) existuje ještě mezistupeň, za nějž lze považovat mezibankovní úrokové sazby /Interbank Rates/, jež dojednávají komerční banky prostřednictvím svých specialistů -- dealerů při mezibankovním obchodování úvěrů a depozit (vkladů). mezibankovní trh rozlišuje dva druhy obchodů, a to poskytování likvidity (úvěrů) na straně jedné a přijímání likvidity (depozit) na straně druhé, je možno rozlišovat dva druhy úrokových sazeb. úokové sazby, za něž banky nabízejí likviditu (krátkodobé úvěry) jiným bankám /Interbank Offered Rates/ úrokové sazby, za které jsou banky ochotny likviditu (depozita) od jiných bank nakoupit /Interbank Bid Rates/. referenční mezibankovní úrokové sazby Aby se obchodování na mezinárodním mezibankovním trhu, jež se soustřeďuje do významných finančních center, ve kterých sídlí centrály nejvýznamnějších obchodních bank, usnadnilo, bývají zde vyhlašovány tzv. „referenční mezibankovní úrokové sazby". Ty se vztahují, jak již bylo uvedeno, k několika různě dlouhým časovým obdobím, na která jsou peněžní prostředky (alespoň v určitých minimálních objemech) nabízeny, resp. poptávány bankami nejvyšší kvality. Prime Bank za nejvýznamnější z nich jsou všeobecně považovány především tří a šestiměsíční „Interbank Offered Rates", resp. tří a šestiměsíční „Interbank Bid Rates". referenční mezibankovní úrokové sazby Mezi nejvýznamnější světová finanční centra, a mezi nejvýznamnější referenční mezibankovní úrokové sazby patří především: Londýn -- /LIBOR, LIBID/ New York -- /NIBOR, NIBID/ Tokio -- /TIBOR, TIBID/ Frankfurt 1 -- /EURIBOR, EURIBID/ Tržní úrokové sazby Prime rate" úrokové sazby jsou v podstatě základními tržními úrokovými sazbami obchodních bank, poskytovanými pouze jejich nejlepším klientům. Přesto, že jsou nižší než úrokové sazby z úvěrů poskytovaných ostatním klientům, bývají samozřejmě vždy vyšší než sazby mezibankovní. standardní tržní úrokové sazby /Market Rates/, jedná se o úrokové sazby, za něž obchodní banky poskytují úvěry ostatním klientům, marže, které si u těchto úvěrů účtují, jsou vyšší než u úvěrů úročených „prime rate sazbou". Je tomu tak především z důvodu vyššího úvěrového rizika, jež banky při poskytování těchto úvěrů podstupují. VÝNOSY DLUHOVÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ STUDIJNÍ OPORA K PŘEDMĚTU KOMBINOVANÉ FORMY STUDIA str. 21 -- 24 Kótované výnosy dluhových cenných papírů se mohou lišit z následujících důvodů. 1/ cenné papíry s vyšším úvěrovým rizikem (rizikem selhání) musí nabízet vyšší výnos. 2/ cenné papíry, které jsou méně likvidní, musí nabízet vyšší výnos. 3/ zdanitelné cenné papíry musí nabízet vyšší výnos před zda-něním než cenné papíry osvobozené od daně. 4/ cenné papíry s delší splat-ností nabízejí jiný výnos (ne vždy vyšší nebo nižší) než cenné papíry s kratší splatností. VÝNOSY DLUHOVÝCH CENNÝCH PAPÍRŮ Odpovídající výnos pro konkrétní dluhový cenný papír lze odhadnout tak, že se nejprve stanoví bezrizikový výnos, který v současnosti nabízí státní pokladniční poukázka a podobnou splatností. Pak jsou provedeny úpravy, které zohledňují úvěrové riziko, likviditu, daňový status a další aspekty. Termínová struktura úrokových sazeb lze vysvětlit třemi teoriemi. 1/ Čistá teorie očekávání naznačuje, že tvar výnosové křivky je diktován očekáváním úrokových sazeb. 2/ Teorie likviditní prémie naznačuje, že cenné papíry s kratší dobou splatnosti mají větší likviditu, a proto by neměly nabízet tak vysoký výnos jako cenné papíry s delší dobou splatnosti. 3/ Teorie segmentovaných trhů naznačuje, že investoři a dlužníci mají různé potřeby, které způsobují, že se podmínky poptávky a nabídky liší v různých splatnostech; jinými slovy, existuje segmentovaný trh pro každé období do splatnosti, což způsobuje, že výnosy se na těchto trzích splatnosti liší. Termínová struktura úrokových sazeb Konsolidace teorií naznačuje, že časová struktura úrokových sazeb závisí na očekávání úrokových sazeb, preferencích investorů pro likviditu a jedinečných potřebách investorů a dlužníků na každém trhu splatnosti. Regulace kapitálového trhu -- teoretická východiska kapitálový trh je deformován neúplnými a nesouměrnými informacemi vede ze strany aktérů transakcí v postavení agentů k problémům označovaným jako negativní, nežádoucí či nepříznivý výběr (adverse selection) morální riziko (moral hazard). Nepříznivý výběr V případě nepříznivého výběru dochází ke zneužívání principálovi nedostupných informací při uzavírání smluvních vztahů i v jejich průběhu. Jedná se o problém skrytých informací, kdy jedna strana trhu nemůže sledovat kvalitu produkce na druhé straně trhu. Tam, kde dochází k negativnímu výběru, jsou z trhu vytlačovány kvalitnější statky a „méně žádoucí" účastníci trhu Výsledkem je pak vytěsňování kvalitnější produkce z trhu produkcí méně kvalitní. Morální hazard K morálnímu hazardu, který lze označit jako problém skrytého chování, dochází až po uzavření investičního kontraktu. Osoba agenta je separována od rizika spojeného s investováním prostředků. Informovaný účastník investiční transakce (agent v roli finančního zprostředkovatele či manažera podniku) zneužívá deficitu informací na straně principála pro oportunitní chování, přitom maximalizuje svůj užitek a snižuje užitek ostatních, neinformovaných účastníků tržní investiční transakce. regulace regulace prováděná prostřednictvím vydávání zákonných norem, vyhlášek a jiných obecně závazných předpisů, na jejichž základě jsou jednotlivým finančním institucím udělovány licence a povolení k provozování předem vymezených činností, resp. kterými jsou též vymezovány vlastnosti jednotlivých druhů finančních instrumentů a nabízených služeb udělené licence a stanovené normy zavazují subjekty dodržovat platné předpisy a stanovené podmínky podnikání, posiluje se tím spolehlivost a důvěryhodnost finančního systému, podporuje vytváření spravedlivého tržního prostředí nezbytného pro efektivní fungování ekonomiky Dohled Dohledem (případně dozorem) lze všeobecně rozumět kontrolu dodržování obecně závazných pravidel a případné vynucování jejich plnění. Buď jej může vykonávat vláda prostřednictvím některého ministerstva (v těchto případech jde nejčastěji o ministerstvo financí) a jedná se tedy o státní dohled, anebo státem pověřené (většinou přímo k tomuto účelu zřizované) „dohledové instituce" V USA Security Exchange Comission -- SEC, v ČR ČNB Úkoly dohledu Úkolem dohledové činnosti není zabraňovat krachům jednotlivých finančních institucí, ale včas rozpoznat jejich problémovost a minimalizovat případné ztráty. dohled nesmí nahrazovat úlohy vlastníků a managerů společností. Odpovědnost za výsledky podnikání musí vždy zůstat pouze na nich, což se samozřejmě týká i následků. úkolem dohledu není a ani nesmí být nahrazování činností orgánů činných v trestním řízení při objasňování kriminální činnosti. Faktory možného tržního selhání 1\. Informační asymetrie 2\. Zneužívání dominantního postavení na trhu 3\. Zneužití trhu 4\. Systémové riziko (riziko možného selhání celého finančního systému) Informační asymetrie Předpokladem efektivního fungování jakéhokoli trhu je dostatek včasných a úplných informací, které by měly být k dispozici všem jeho účastníkům. Včasné, pravdivé a úplné informace o všech finančních institucích působících v rámci finančního systému, jakož o ekonomických subjektech, jejichž cenné papíry jsou na finančních trzích veřejně obchodovány včetně informací o jejich vlastnostech jsou totiž nejen předpokladem efektivního fungování finančního systému, ale i základem rovnoprávného postavení všech zde operujících subjektů. Informační asymetrie II V praxi však obvykle dochází k tomu, že někteří účastníci trhu disponují lepšími informacemi, přičemž se má všeobecně za to, že dostatečně kvalitními informacemi disponují především velké finanční instituce. Je to způsobeno tím, že především občané (ale i jiné subjekty) nemají přístup ke všem (neveřejným) informacím, které vytvářejí různé státní orgány, přičemž podobná situace je též v oblasti soukromých informací. Mnohé z nich totiž nejsou zveřejňovány povinně a mohou být k dispozici například pouze za úplatu, anebo vůbec. především individuální investoři se tak nacházejí vůči subjektům, které veřejně nedostupnými informacemi disponují, v informační asymetrii, v důsledku čehož nemají rovnocenné podmínky pro rozhodování, na což následně finančně doplácejí. Zneužívání dominantního postavení na trhu Jedná se o faktor tržního selhání vyplývající z nedokonalosti, resp. z narušování tržního prostředí. Projevuje se omezováním hospodářské soutěže vlivem dominantní pozice jednoho nebo několika subjektů (bez ohledu na to, zda působí na straně nabídky nebo poptávky), které tím získávají neoprávněnou konkurenční výhodu. Zneužití trhu Způsobů zneužívání trhu existuje celá řada; vždy se však jedná o nedovolené jednání některého subjektu s úmyslem poškodit protistranu či konkurenta za účelem maximalizace svých příjmů. V praxi se to souhrnně označuje jako projevy kriminality, které mohou spočívat např.: v praní špinavých peněz, v nestandardních úvěrových obchodech nebo v netransparentních obchodech s cennými papíry, v záměrně chybném oceňování zástav, v účelovém podhodnocování rizika a v mnoha jiných, pro jednotlivé sektory finančního podnikání specifických způsobech nelegálního a neetického jednání. Systémové riziko : Jedná se o velice nebezpečný druh rizika možného selhání celého finančního systému, které souvisí s možností náhlé ztráty důvěry investorů ve stabilitu finančních trhů a tím i v jednotlivé finanční instituce a finanční nástroje. Systémové selhání může nastat v důsledku vzniku tzv. „systémové události", jež záporně ovlivní chování investorů do té míry, že začnou panicky vybírat vklady a prodávat své cenné papíry, v důsledku toho se může začít hroutit celý finanční trh. Tím dojde k tomu, že se (často doposud skrývané) ekonomické problémy finančních společností rychle přenesou na další, s nimi finančně propojené subjekty, což znamená, že nastane „šíření finanční nákazy z problémových institucí na doposud zdravé účastníky finančního podnikání". Systémové riziko II Konkrétně se např. může jednat o úpadky obchodníků s cennými papíry, na jejichž kontech mají jejich klienti uloženy peníze, ale stejně tak se může jednat o krachy obchodních bank, u nichž mají obchodníci s cennými papíry otevřeny účty. Tím vzniká dominový efekt, který může způsobit vzájemnou nedůvěru i mezi samotnými obchodními bankami a posléze i mezi dalšími finančními institucemi a v důsledku toho způsobit nedostatek likvidity v celém finančním systému a tím i v ekonomice. To může následně vést až ke vzniku hromadné platební neschopnosti a k totálnímu propadu tržních cen všech obchodovatelných investičních instrumentů, kdy propad jednoho titulu následně akceleruje propady titulů další