Základy sociologie - Úvod do předmětu

Sociologické zkoumání fungování a struktury organizací, nachází se mezi úrovní mikro a makro sociologie.

Sociologická perspektiva, která zdůrazňuje vliv společenských struktur a jejich dopad na individuální chování a životní šance.

Proces odkrývání skrytých předpokladů a zpochybňování stereotypních vysvětlení v sociálních fenoménech.

Schopnost opustit běžné myšlenkové vzorce a analyzovat problémy ve širších souvislostech s ohledem na historii a sociální kontext.

Souhrn způsobů, jakým je společnost uspořádána a organizována, včetně sociálních rolí, institucí a vztahů.

Vysvětlení sociálních jevů z pohledu vlivu sociálních faktorů a struktur, nikoli individuálních vlastností (např. IQ, motivace).

Vysvětlení sociálních jevů skrze individuální vlastnosti a charakteristiky jedinců (např. charisma, talent).

Sociologie se snaží vytvářet teorie o společnosti, které jsou ověřitelné na základě empirických dat. Zaměřuje se na vysvětlování sociálních jevů a vytváří hypotézy, které je možné testovat v reálném světě.

Teorie středního dosahu se zaměřují na specifické sociální jevy a snaží se vysvětlit jejich fungování a vzájemné vztahy.

Byrokracie je typ organizace založené na hierarchické struktuře, striktních pravidlech a jasných úkolech.

Referenční skupiny jsou skupiny lidí, které slouží jako vzor pro naše chování a hodnoty. Jsou zdrojem srovnání a inspirace.

Proces, ve kterém se jedinec učí a osvojuje si chování, postoje, hodnoty a znalosti, které jsou typické pro jeho kulturu a společnost.

Vliv sociálních faktorů (např. prostředí, rodina, škola) na rozvoj obezity.

Proces, v kterém se odstraňují pozůstatky předchozí sociální role a jedinec osvojuje si nové chování v souladu s novou rolí.

Instituce, která má centralizovanou kontrolu a vliv na všechny aspekty života v ní (např. vězení, armáda, nemocnice).

Teorie, která vidí socializaci jako proces, ve kterém jedinec vytváří svůj „self“ tím, že se učí vnímat sebe samé z pohledu druhých.

Studium fungování společnosti jako celku, s důrazem na vzájemné vztahy a propojení mezi různými částmi společnosti.

Studium sociálních interakcí mezi jednotlivci a malými skupinami, s důrazem na význam symbolů a komunikace.

Teorie, která se zaměřuje na to, jak různé části společnosti fungují tak, aby udržovaly celkovou stabilitu.

Teorie, která se zaměřuje na konflikty a mocenské boje mezi různými skupinami ve společnosti.

Teorie, která se zaměřuje na to, jak lidé interpretují sociální realitu a konstruují význam symbolů a interakcí.

Stavy beznaděje a zmatku, kdy jednotlivec ztrácí smysl a cíle ve svém životě.

Skupina sociologů, kteří se zaměřili na studium měst a jejich sociálních problémů v Chicagu.

Skupina sociologů, kteří se zaměřovali na kritiku kapitalismu a moderní společnosti.

Viditelné a plánované funkce sociálního jevu.

Skryté a neplánované funkce sociálního jevu.

Karl Marx byl německý filozof a ekonom, který se zaměřoval na studium kapitalismu a nerovností, které vytváří.

Marx viděl společnost rozdělenou na dvě hlavní skupiny: buržoazii (kapitalisty, vlastníky výrobních prostředků) a proletariát (dělníky, kteří prodávají svoji pracovní sílu).

Souhrnný název pro Marxovu koncepci dějin, která zdůrazňuje vliv ekonomických faktorů, vlastnictví výrobních prostředků a výrobních vztahu na společenský vývoj.

Marx věřil, že konflikt mezi třídami (kapitalisty a dělníky) vede k historickému vývoji směrem k beztřídní společnosti, která by byla spravedlivější.

Podle Marxe nemateriální nadstavba (právo, politika, morálka) slouží k udržování a legitimizaci třídní struktury a nerovností.

Marxovy myšlenky měly velký vliv na 20. a 21. století, především v podobě marxismu-leninismu, který byl oficiální ideologií řady socialistických států.

Teorie sociálního konfliktu se inspirovaly Marxovými myšlenkami a vidí konflikt mezi ovládanými a ovládajícími jako neustálý proces vedoucí k sociální změně.

Vzdálení jedinců z tradičních struktur sociální kontroly (rodina, církev, sousedství) a změny v urbánním prostředí vedly k vzniku sociologie jako vědy Zabývající se studiem společenských struktur, vzájemných vztahů jedinců a procesů sociální změny.

Soubor pravidel, norm a očekávání určující chování jedinců v různých situacích a s různými sociálními rolemi.

Zpochybňovat zažitá a samozřejmá vysvětlení sociálních jevů a hledat hlubší příčiny a příčiny v širším kontextu.