Základy hudební nauky

Základy hudební nauky

• Zvuk je mechanické kmitání a vlnění pružného prostředí, v frekvenčním pásmu lidského slyšení (16-20 000 Hz). Infrazvuk je pod tímto pásmem, ultrazvuk nad ním.
• Alternativní definice zvuku je vše, co slyšíme, vzniká chvěním hmoty.
• Zvuky se dělí na tóny (pravidelné kmitání) a hluky (neperiodické kmitání). Tón má díky pravidelnému kmitání (frekvenci) přesnou výšku.
• Frekvence, počet kmitů za sekundu, ovlivňuje výšku tónu, udává se v Hertzech.
• Hlasitost tónu udává amplituda, největší výchylka z rovnovážné polohy.
• Hudební nástroj produkuje hudební zvuk, který se podílí na hudebním efektu (produkci a reprodukci).
• V hudbě se kromě tónů uplatňují i hluky (činely, malý bubínek).

Rozdělení hudebních nástrojů

• Idiofony: těleso nástroje tvoří oscilátor, např. bicí bez blan, chrastítka.
• Membranofony: oscilátor tvoří membrána, např. bubny, kotle.
• Aerofony: oscilátor aktivován proudem vzduchu, např. dechové nástroje.
• Chordofony: oscilátorem je struna, např. strunné nástroje.
• Elektrofony: nástroje se snímačem, zesilovačem a reproduktory.

Základní vlastnosti tónů

• Délka tónu: doba zaznění, znázorněna tvarem noty.
• Síla/hlasitost tónu: amplituda kmitu.
• Barva tónu: zdroj tónu.
• Výška tónu: počet kmitů za vteřinu (Hz), znázorněna umístěním noty v notové osnově.
  • Absolutní výška: přesně určitelná kmitočtem.
  • Relativní výška: závisí na vztahu k jiným tónům (intervalům).

Tónová soustava

• Přehledné uspořádání všech tónů v hudbě podle výšek.
• Základní tónová řada: c, d, e, f, g, a, h.
• Oktáva: vzdálenost mezi stejnými tóny (8 stupňů). Celkem 9 oktáv.
• Půltón: nejmenší užívaná vzdálenost mezi tóny.
• Celý tón: dvě půltóny. Oktáva se skládá z 12 tónů.
• Stupnice: uspořádání tónů podle výškových poměrů.

Noty a zápis

• Noty se zapisují na notové osnově.
• Symbol začátku osnovy je klíč, který určuje umístění noty.
• Tvar noty určuje jejich trvání (délku).
• Pomlky značí ticho.

Rytmus a metrum

• Rytmus: střídání tónů různých délek.
• Metrum: střídání přízvučných a nepřízvučných dob (stálé/proměnlivé).
• Metrum a rytmus tvoří metrorytmické vztahy.
• Synkopa: přenesení akcentu na nepřízvučnou dobu.
• Tempo: rychlost skladby.

Melodie

• Melodie se skládá z postupu tónových výšek (melos) a rytmu (metrorytmická složka).
• Ve vokální hudbě rozlišujeme počet tónů na slabiku (syllabická, oligotonická, melismatická melodika).

Harmonie

• Harmonie: obecně soulad zvuků.
• Jednota různých tónů/zvuků v souzvuku.
• Zpěv chorálu není harmonický (jednohlasý).

Faktura

• Faktura: vyřešení vztahu horizontální a vertikální složky hudebního projevu.
• Základní typy faktury: monofonie, heterofonie, homofonie, polyfonie.