Základní pojmy virové infekce

Základní pojmy virové infekce

• Inkubační doba: Období mezi nákazou a projevem nemoci.
• Prodrom: Nespecifické příznaky na začátku onemocnění (např. podobné chřipce).
• Virémie: Přítomnost viru v krvi.
• Arbovirózy: Virové nemoci přenášené členovci.
• Onkogenní viry: Viry, které způsobují nádorovou transformaci buněk.

Podmínky vyvolání virové infekce

• Virus musí překonat bariéry infekce v dostatečném množství.
• Virus musí uniknout imunitnímu systému hostitele.
• Virus musí najít a infikovat cílové hostitelské buňky pro množení.
• Virus může vyvolat destruktivní imunitní reakci, která zhoršuje infekci.

Virové faktory patogenity

• Nakažlivost: Počet virových částic potřebných k vyvolání infekce.
• Odolnost viru: Schopnost viru přežít v prostředí.
• Intenzita množení: Rychlost množení viru v hostiteli.
• Manipulace s buňkami: Mechanismy, jak virus ovlivňuje hostitelské buňky.
• Únik imunitnímu systému: Schopnost viru uniknout imunologickým reakcím hostitelského organismu.

Vnímavost a permisivita

• Vnímavost buňky: Náchylnost buňky k infekci virem, která závisí na existenci receptorů pro virus.
• Permisivita viru: Schopnost viru replikovat se v dané buňce.

Úrovně patogeneze virové infekce

• Cytopatogeneze: Patogeneze na buněčné úrovni.
• Virová infekce organismu: Patogeneze na úrovni celého organismu.
• Epidemiologie virové infekce: Patogeneze v populaci.

Cytopatogeneze

• Lytický cyklus: Virus způsobí smrt buňky (např. aktivace lyzozomů, poškození cytoskeletu, apoptóza).
• Perzistentní infekce: Virus opouští buňku, ale buňka neumírá.
• Latentní infekce: Virus přetrvává v buňce bez množení, může se reaktivovat.
• Selhání infekce: Virus se v buňce nemnoží.
• Transformující infekce: Virus mění buňku na nesmrtelnou a neviditelnou pro imunitní systém (onkogenní viry).
• Inclusion bodies: Tělíska viditelná pod světelným mikroskopem uvnitř infikovaných buněk (např. Negriho tělíska u vztekliny, eozinofilní tělíska u herpesvirů).
• Syncytia: Tvorba shluků infikovaných buněk, které se vzájemně spojují, a viry tak snadněji unikají imunitnímu systému.

Onkogenní viry

• Způsobují nádorovou transformaci.
• Virů je zodpovědno za 20% nádorů.
• Nejvýznamnější onkoviry: HBV, HCV (hepatocelulární karcinom), HPV (karcinom děložního hrdla).
• Mechanismy přispívající k nádorovému zvratu: Zánět, tvorba volných radikálů, manipulace s buňkami, stimulace dělení, vyřazení tumorsupresorových genů (např. p53, pRb), aktivace onkogenů u RNA virů.
• Lidské onkoviry (příklady): HTLV-1 (leukemie), EBV (Burkittův lymfom, Hodgkinův lymfom, nazofaryngeální karcinom), HHV-8 (Kaposiho sarkom).
• Viry hepatitidy B a C: Zvýšené riziko hepatocelulárního karcinomu (CVC) kvůli chronickému zánětu a virovým proteinům.

Virová infekce organismu

• Fáze virové infekce: Přenos, inkubační doba, iniciální infekce, virémie, konečná infekce.
• Konečná infekce má různé formy: Bezpříznaková, manifestní (klinická, abortivní, subklinická), chronická, perzistentní, latentní.

Epidemiologie virové infekce

• Studium šíření virů v populaci.
• Promořenost: Závisí na socioekonomické situaci a sezónnosti.
• Nejúčinnější opatření: Očkování.