Ústavní práva a svobody v ČR

Soubor obecně závazných pravidel chování, stanovených a sankcionovaných státem.

Soubor obecně závazných pravidel chování, které stanovily státní orgány a jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí.

Pramenem práva jsou normativní právní akty, například zákony.

Primárním normativním aktem je zákon.

Zahrnují například vyhlášky ministerstva nebo nařízení vlády.

Tradiční pravidla chování uznaná státem.

Rozhodnutí soudů v minulosti, které slouží jako vzor.

Zahrnují smlouvy mezi státy nebo mezinárodní organizace.

Evropský parlament má právo navrhovat nové zákony, je volen přímo lidmi od roku 1999, má jediné sídlo v Bruselu, schvaluje Evropskou komisi a jmenuje ombudsmana.

Evropský soudní dvůr je vrcholným orgánem pro výklad a dodržování evropského práva. Jeho úkolem je zajistit, aby evropské právo bylo v celé EU vykládáno a aplikováno jednotně.

Nařízení je právní předpis EU, který je automaticky závazný pro všechny členské státy. Nevyžaduje přenesení do národního práva.

Směrnice definuje cíle, které mají členské státy zavést do svého právního řádu. Členské státy si samy volí formu, jakou se cílů dosáhne, ale výsledné pravidlo musí být stejné.

Rada EU, Mezinárodní soud v Haagu, Evropský soudní dvůr, Evropská komise, Soud první instance a Rada Evropy.

Právo volební, svoboda sdružování, svoboda projevu a právo shromažďovací se řadí mezi politická práva. Tyto práva umožňují občanům aktivně se účastnit politického života a svobodně vyjadřovat své názory a sdružovat se.

Základní lidská práva a svobody jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. To znamená, že je nemůžeme ztratit a nikdo nám je nemůže odebrat.

Volební právo, právo na svobodnou volbu povolání, právo na ochranu zdraví, právo na ochranu rodiny a právo na vzdělání se řadí mezi hospodářská, sociální a kulturní práva.

Volabátní právo se řadí do skupiny politických práv. To umožňuje občanům svobodně se účastnit voleb a ovlivňovat tak politiku a fungování státu.

Svoboda projevu je součástí politických práv. To umožňuje občanům svobodně se vyjadřovat, sdělovat informace a kritizovat vládu.

Právo sdružovat se s jinými lidmi pro dosažení společných cílů. Může se jednat o politické strany, odbory, sportovní kluby atd.

Jsou základem právního systému a chrání nejzákladnější hodnoty, jako je život, lidská důstojnost, svoboda.

Je součástí ústavního pořádku České republiky a definuje základní práva a svobody občanů.

Je nezcizitelné právo, chrání ho Listina základních práv a svobod. Znamená to, že nemůže být zbaven života bez spravedlivého procesu.

Právní skutečnosti představují události, situace nebo procesy, které vyvolávají právní důsledky.

Narození je příkladem právní události, která vyvolává právní důsledky, jako je získání státní příslušnosti.

Protiprávní stavy jsou události, které porušují právní normy.

Promlčecí lhůta je časový limit pro uplatnění práva. Obecná lhůta je 3 roky.

Ztráta práva kvůli neuplatnění do promlčecí lhůty je tzv. promlčení.

Příkladem právní události je narození dítěte, protože vyvolává změnu v právních vztazích.

Pan Levý nesplnil svou povinnost vrátit peníze včas, což je protiprávní jednání.

V tomto případě se uplatňuje promlčecí lhůta, která znamená, že pan Dobrák ztratil právo na peníze.

Právní úkon je jednání člověka, které je s cílem vyvolat konkrétní právní následky. Jedná se o projev svobodné vůle.

Jedná se o náležitosti, které se týkají osoby, která právní úkon provádí. Např. věk, způsobilost k právním úkonům.

Tyto náležitosti se týkají projevu vůle, jeho jasnosti a nepochybnosti. Např. zda je vůle vážná a svobodná.

Tento typ právního úkonu se projevuje bez explicitních slov. Např. mlčení, které se v dané situaci považuje za souhlas.

Právní úkon je neúčinný pouze vůči určité osobě (ne všechny). Platí, že si někdo může dovolat na neplatnost právního úkonu, pokud je znevýhodněn.

Tento institut se týká neplatnosti právního úkonu, která platí vůči všem a nikdo se jí nemůže zbavit.

Právní úkon je proces, kdy osoba vyjadřuje svoji vůli a tím nastanou právní následky. Je to jakákoli činnost, která má cílem upravit právní vztahy.

Smlouva je příkladem právního úkonu, která umožňuje dva a více subjektům sjednotit se v právních závazcích.