Untitled Quiz

Psychologie je věda, která studuje lidské chování a mentální procesy. Věnuje se vzájemným vztahům a interakcím.

Wilhelm Wundt (1879) je považován za zakladatele moderní psychologie. Vydělil ji z filozofie a zdůraznil empirický a experimentální přístup.

Existuje spor o to, zda je psychologie věda o objektivním chování, či o subjektivní zkušenosti. Wundt zastával empirický přístup, Dilthey kladl důraz na duchovní stránku.

Psychologie se snaží popisovat, vysvětlovat, predikovat a ovlivňovat lidské chování a prožívání. Cílem je i pomáhat lidem k lepší spokojenosti a zdraví.

Tento směr se zaměřuje na studium biologie mozku a nervového systému. Experimentuje s neurofyziologickými procesy a jejich vlivem.

Darwinův vliv: psychické procesy a chování se vyvíjely s biologickým vývojem. Zkoumá genetický základ chování, instinkty a přirozený výběr.

S-R psychologie: Behaviorismus se zaměřuje na vnější stimulus (podnět) a reakci (chování). Zkoumá, jak se chování učíme a jak je ovlivňováno prostředím.

V.M.Bechtěrev zkoumal lidské chování z hlediska objektivních reflexů. Jeho teorie předcházela behaviorismu.

Metoda zkoumání vnitřních psychických procesů založená na sebepozorování a uvědomění si vlastních myšlenek, pocitů a vjemů.

Psychologický směr zaměřený na studium celků a vzorců v psychických procesech. Zdůrazňuje, že celek je více než součet jeho částí a že vnímání a myšlení jsou formovány strukturálními vztahy.

Oblast psychologie zaměřená na studium mentálních procesů, jako je vnímání, myšlení, paměť a řeč. Chápe lidskou mysl jako systém zpracovávající informace.

Směr psychologie, který zkoumá lidské bytí v jeho existenciální dimenzi a zaměřuje se na otázky smyslu života, smrti, svobodné volby a lidské identity.

Směr psychologie, který zdůrazňuje pozitivní aspekty lidské přirozenosti, svobodu volby, lidské možnosti a růst.

Výzkumný a teoretický směr, který zkoumá vliv sociálních faktorů, jako je kultura, etnická příslušnost, gender a socioekonomický status, na psychické procesy a chování.

Existenciální analýza se zaměřuje na konec lidské existence, smysl života, osamělost a intimitu.

Humanistická psychologie je optimističtěji laděná a zdůrazňuje pozitivní aspekty lidské přirozenosti, zatímco existenciální analýza se zaměřuje na otázky konečnosti, osamělosti a smyslu života.

Vjemy, které vznikají vlivem molekul chemických látek rozptýlených ve vzduchu a stimulují čichové receptory.

Chemické látky, které vylučují živočichové a vyvolávají specifické reakce u jedinců stejného druhu.

Receptorové orgány nacházející se v papilách jazyka a epitelu dutiny ústní a hltanové, které stimulují chuťové vjemy.

Kožní smysl vnímající tlak a dotek.

Kožní smysl vnímající teplotu.

Pocit bolesti v amputované části těla.

Teorie vysvětlující, jak nervový systém řídí přenášení bolestivých informací do mozku.

Látky produkované organismem, které potlačují vnímání bolesti.

Souhrn duševních dějů během celého života. Člověk subjektivně prožívá své duševní dění jako celek. Většinu psychických dějů si neuvědomujeme.

Pojem používaný neurology a biologicky orientovanými psychology k označení souhrnu duševních dějů.

Pojem používaný ve filozofických a náboženských systémech k označení spirituální dimenze lidské psychiky.

Problémová oblast, která se zabývá vzájemným vztahem mysli a těla.

Schopnost pozorovat vlastní činnost a její důsledky.

Evidentní součást naší psychické zkušenosti, to, co si uvědomujeme.

Duševní děje, které si neuvědomujeme, ale ovlivňují naše chování.

Sled uvědomovaných duševních zážitků, náš vnitřní svět.

Pozorovatelná lidská aktivita, kterou můžeme zaznamenávat a měřit.

Vědomé i nevědomé mentální děje vedoucí k vytvoření mentálních obsahů.

Procesy, které se týkají poznávání, vnímání, učení, paměti, myšlení.

Vědomé i nevědomé procesy, které vedou ke vzniku citů.

Duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování.

Obsahy naší mysli, jako jsou vjemy, myšlenky, vzpomínky, pocity.

Relativně stabilní podmínky psychického dění, jako je nálada, únava, aktivita.

Psychický obsah, vnitřní obraz reality.

Bipolární teorie, které si lidé vytvářejí o sobě samých.

Nevědomé představy o tom, jaké jsou různé vlastnosti a jak se projevují.

Elementární formy mentálních reprezentací, především vizuální.

Jednoduché myšlenky, které si kódujeme pomocí slov.

Chalmers rozliuje dva typy problm souvisejcch s vdomm: 'snadn' a 'tk'. Snadn problmy se tkaj zkladnch funkc, jako je diskriminace podnt a integrace informac, zatmco tk problmy se zamuj na vznik subjektivnho fenomenlnho vdom.

Teorie dulnho substance pedpokld existenci dvou odlinch substanc: hmotn (tlo) a duchovn (mysl). Tyto substance se vzjemn ovlivuj a interaguj.

Res extensa je termn pouvan Descartem pro oznaen hmotn substance, kter se rozprostr v prostoru. Je charakteristick pro hmotu a tlesn pedmty.

Res cogitans je termn oznaujc mylenkovou substance, kter nem fyzickou podstatu a nezabr prostor. Je atributem mysli a mylen.

Tato koncepce tvrd, e psychick a tlesn procesy probhaj soubn, ale vzjemn se neovlivuj. Jsou to dva oddlen svty bez spojen.

Monistick teorie pedpokldaj existenci jedin substance. Tato substance se projevuje v rznch formch, jednou jako hmotn, podruh jako duchovn.

Identismus tvrd, e mentln a neurofyziologick procesy jsou jen odlinmi aspekty tho jevu. Neexistuje dn rozdl mezi mysl a mozkem.

Emergence popisuje vznik nov kvality, kter nadazena a nezvisl na svch pvodnch stech. V ppad vdom se pedpokld, e vznik nakupenm fyziklnch proces v mozku.

Behaviorismus v psychologii se zamoval na pozorovn vnjho chovn a zanedbval studium vnitnch proitk. Vdom se tak stalo tabuizovanm tmatem.

Schopnost uvdomovat si sebe sama, sv mylenky, emoce a proitky, je klovou vlastnost vdom. Umouje reflektovat vlastn existenci.

Podle Jamese je vdom spojit proud zitk bez peruen. I ve spnku existuje urit vdom, na kter se po probuzen snadno napojme.

Vdom je nestl a neustle se mn. Vnmme, provme a myslme si nov vci a dn okamik se neopakuje.

Vdom m pro lovka adaptan hodnotu. Umouje mu vybrat relevantn informace a efektivn se tak pizpsobovat prosted.

Bdlost je stav bdlho vdom, kdy je lovk 'pi vdom' a schopen vnmat a provat. rove bystrosti se nazv lucidita.

Schopnost vědomě vnímat jeden zvukový zdroj a zároveň podvědomě registrovat další, například své jméno. I když se nevěnujeme plné pozornosti ostatním zvukům, náš mozek podvědomě zpracovává informace, které nás můžou zaujmout.

Experimentální metoda ke zkoumání selektivní pozornosti, kde má člověk na uších sluchátka a do každého ucha je předváděn jiný zvukový signál. Úkolem je zaměřit se na jeden signál a ignorovat druhý.

Nevědomé zpracování informací, kdy předchozí podněty ovlivňují následné vnímání a myšlení.

Diskuse o tom, zda mozek filtruje informace už na základě jejich fyzických vlastností (časná selekce), nebo až po rozpoznání jejich významu (pozdní selekce).

Selekce informací probíhá už na senzorické úrovni, filtrováním podnětů podle jejich fyzikálních vlastností.

Mozek má omezené kapacity pro zpracování informací, takže můžeme efektivně vykonávat pouze malý počet aktivit.

Řízené zpracování vyžaduje vědomé úsilí a pozornost, je pomalé, ale pružné. Automatické zpracování je rychlé, efektivní, ale méně flexibilní.

Metoda zkoumání pozornosti, kdy je potřeba reagovat na barvu písma, nikoli na jeho obsah - například říct barvu slova „modrý“, když je napsáno červeným písmem.

Porucha pozornosti, kdy se člověk zaměří na své myšlenky a přehlíží vnější podněty.

Porucha, kdy každý nový podnět upoutá pozornost, která přebíhá z jednoho objektu na druhý.