Teorie geografie

Teorie, která vysvětluje pouze část problému.

Základní stavební kámen logické operace, který považujeme za pravdivý a neověřujeme ho.

Studium minulých zkušeností, které nám pomáhají předvídat budoucnost.

Skupina vědců sdílející společné myšlenky a přístupy.

Znalosti, které nám umožňují porozumět světu a našemu místu v něm.

Praktické uplatnění geografických znalostí pro každodenní život.

Popis a mapování Země a jejího povrchu.

Studium přírodních dějů, jako je počasí a klima.

Vytvoření podrobné mapy Země.

Oblasti osídlené lidmi.

Teorie, která tvrdí, že geografické podmínky významně ovlivňují sociální útvary a jejich fungování.

Metoda používaná v geografii k porovnávání různých regionů a hledání podobností a rozdílů.

Vědec, který se zabýval geografií v 19. století a prosazoval exaktnější přístup.

Vědec, který se zabýval geografií v 19. století a prosazoval kvantitativní metody.

Myšlenka, že geografické podmínky předurčují charakter a fungování společnosti.

Teorie, která se zaměřuje na vzájemný vztah mezi strukturou a akcí jedinců ve společnosti. Tvrdí, že jednání ovlivňuje struktura, ale zároveň může struktuře i měnit.

Hlavní myšlenka, která tvrdí, že motivace lidí k pohybu v prostoru je primárně ovlivněna časovými faktory.

Omezení pohybu v prostoru, které vycházejí z fyzických schopností jedince.

Omezení pohybu v prostoru, která jsou dána sociálními interakcemi.

Omezení pohybu v prostoru, která jsou dána pravidly a nařízeními.

Místo, kde dochází k sociální interakci.

Způsob jednání, který využívá prostředky k dosažení cíle.

Můžeme ji chápat jako rutinu, ale i události, které jsou výjimečné.

Studium konkrétních a jedinečných rysů daného místa nebo regionu, které zdůrazňuje jeho odlišnosti od jiných.

Hledání vzorců, zákonitostí a pravidel, které platí pro více míst nebo jevů, a pomáhají tak porozumět jejich fungování.

Studium regionů a jejich specifik, se zaměřením na jejich unikátní vlastnosti a odlišnosti od jiných regionů.

Větev geografie, která se zabývá popisnou a systematickou analýzou geografických jevů, v kontextu jejich pozice a vzájemných vztahů.

Větev geografie, která se zaměřuje na podrobné studium specifických regionů a jejich charakteristik.

Rozpor mezi idiografickým a nomotetický přístupem v geografii, který klade důraz na rozpor mezi studiem unikátních vlastností a hledáním obecných zákonitostí.

Míra, do které se lidé cítí svázáni s daným místem nebo regionem a identifikují se s nim.

Mapování, které se zaměřuje na subjektivní vnímání a emoce, spojené s daným místem nebo regionem.

Geografie není výjimečná věda, protože prostorové aspekty jsou důležité i pro další vědy, jako je fyzika nebo chemie.

Prostorová věda se zabývá opakováním jevů a procesů v prostoru. Zipfovo pravidlo a Waldo Toblerův zákon Proximity popisují prostorové zákonitosti.

Soustředí se na hledání rovnováhy mezi strukturou a jednáním v sociálním prostoru.

Emil Durkheim zdůrazňoval význam struktury pro udržení stability společnosti a zabránění chaosu.

Mark Bloch popisoval běžné chování lidí, ale zdůrazňoval i jejich snahu o hledání lepšího řešení.

První fáze průmyslové revoluce znamenala hlubokou transformaci společnosti, pozvedla průmysl nad zemědělství a přinesla urbanizaci, která s sebou nesla i sociální a environmentální problémy.

V důsledku inovací a automatizace během první fáze průmyslové revoluce docházelo k propouštění pracovníků, což vyvolalo sociální napětí.

Ekonomické aspekty reflektovaly a reagovaly na sociální napětí způsobené průmyslovou revolucí.

Filozofický směr, který zdůrazňuje volbu člověka a jeho schopnost ovlivňovat prostředí a adaptovat se na dané podmínky. Zastánci argumentují, že lidé si sami volí způsob života a kultury, nikoli pouze reagují na vnější prostředí.

Obor geografie, který zkoumá vzájemné působení mezi člověkem a prostředím. Zaměřuje se na to, jak lidé modifikují svůj životní prostor, ale také jak na ně prostředí působí.

Teorie, která vysvětluje rozmanitost vývoje civilizací i v podobných geografických prostředích. Zdůrazňuje vliv sociálních, politických a kulturních faktorů na lidskou činnost.

Teorie, která zkoumá umístění lidských aktivit, jako jsou průmyslové oblasti, obchodní centra či zemědělské oblasti, ve vztahu k přírodním a ekonomickým faktorům. Snaží se vysvětlit optimální rozmístění s ohledem na zisk, dostupnost zdrojů a náklady na transport.

Ekonomická teorie, která popisuje rozdíly ve hodnotě zemědělských pozemků v závislosti na jejich kvalitě, produktivitě a dostupnosti trhu. Pozemky s vyšší produktivitou a blízkostí trhů mají v teorii vyšší rentu.

Vývoj geografického prostředí v minulosti, zkoumající změny topografie, klimatu, vegetace a vodních systémů v průběhu geohistorického vyvíjení.

Americký geograf, který argumentoval, že ekonomický úspěch civilizací je ovlivněn geografickými podmínkami, včetně dostupnosti zdrojů a klimatických faktorů. Zjistilo, že historie je v nějakém smyslu dík prostředí.