Studijní poznámky

Smlouva, která po Napoleonských válkách rozdělila Evropu na sféry vlivu. Francie získala kontrolu nad některými oblastmi, zatímco jiné mocnosti si ponechaly své území.

Francie se po Tylžském míru snažila izolovat Velkou Británii blokádou obchodu a dopravy.

Za vlády Napoleona Napoleonův generál Bernadote se stal králem Švédska.

Válka mezi Francií a spojenci (Rakousko, Prusko) a Ruskem. Zahrnovala tažení do Ruska, ruskou zimu a prohru Napoleona.

Krvavá bitva, která se odehrála v roce 1813. Napoleon byl poražen rakouskými, pruskými a ruskými silami.

Rakouský diplomat a státník. Jeho jméno je spjato s Vídeňským kongresem, kde se snažil vytvořit nový světový řád po Napoleonových válkách.

Kongres, který se konal v roce 1815 ve Vídni. Jeho cílem bylo obnovení míru v Evropě po Napoleonových válkách.

Napoleon se po svém vyhnanství na ostrov Elba vrátil do Francie (1815). Byl po porážce u Waterloovi znovu vyhnán na ostrov Svaté Heleny.

Typ manufaktury, kde je výroba rozdělena do mnoha dílčích kroků a prováděna různě rozptýlenými řemeslníky (obvykle v textilním průmyslu).

Typ manufaktury, kde se výroba soustředí do jednoho místa a dělníci jsou sdruženi v jedné dílně. Je to typické pro výrobky, které vyžadují specializované nástroje a prostory.

Převratný vynález 18. století, který měl hluboký dopad na průmysl a dopravy.

Významný český průkopník parního stroje.

Významný technologický vynález, který je v historii spjat s Josefem Reslem, který jej zdokonalil a proslavil v Chorvatsku.

Soustava železničních tratí, které se staly hnacím motorem průmyslového rozvoje.

Spolek technické inteligence založený v roce 1833, který se stal významnou platformou pro rozvoj českého průmyslu a techniky.

První železniční linka v Čechách, která sloužila hlavně k dopravě soli z Wieliczky a Salzburgu.

Franz Josef I. se stal císařem po abdikaci Ferdinanda I. v roce 1848. Franz Josef byl mladý a nezkusný, ale obklopen konzervativními ministry, jako je například Schwarzenberg. Získal moc, ale Ignoroval parlament a zaváděl absolutismus .

Zákonodárný sněm zvolený během revoluce v roce 1848 se setkal v Kroměříži, aby navrhl novou ústavu pro Habsburskou říši. Navrhli ústavu postavenou na etnických základech, ale císař ji zamítl.

Schwarzenberg, Windisgret a Radecký byli důležití představitelé rakouského konzervatismu. Bojovali proti revolučním změnám v roce 1848 a bránili starý systém.

Schwarzenberg byl kancléřem Rakouska v roce 1848. Vláda, kterou vedl, se stavěla proti parlamentu a odmítala s ním spolupracovat. To vedlo k absolutismu, kde císař měl veškerou moc.

Císař Ferdinand I. abdikoval ve prospěch svého synovce, Franze Josefa I., v roce 1848. Tato abdikace byla důležitá proto, že umožnila Franzi Josefovi zapojit se do politického systému a stát se císařem v mladém věku .

Stadionova ústava byla ústava, kterou Franz Josef I. povolil v roce 1849. Byla to centralistická ústava, která zrušila revoluční změny a obnovila absolutismus v Rakouské říši.

Silvestrovské patenty byly edikty, které Franz Josef I. vydal na Silvestra roku 1851. Zrušili ústavu a zakonzervovali absolutistický režim v Rakouské říši. Zrušily porotní soudy a poddanství bylo oficiálně zrušeno.

Březen 1849 znamenal návrat k absolutismu a potlačení revolučních změn. Stadionova ústava se nezavedla a Rakouská říše se stala centralizovaným státem, kde císař měl veškerou moc.

Bolševici, původně v exilu ve Švýcarsku, byli s rodinnými příslušníky transportováni zpět do Ruska přes Švédsko za podpory Německa.

Po prohrané bitvě u Caporetty Itálie utrpěla těžké ztráty a byla nucena se odstoupit o 90 km na jih.

USA se během první světové války vynořily jako najdůležitější silová mocnost, zatímco Velká Británie a Francie byly vážně oslabeny.

V létě 1918 zažilo Německo ztrátu v bitvě na Marně, což vedlo k jejich ústupu a dalším vnitřním konfliktům.

V březnu 1918 byla podepsána Brezvitevská smlouva, která umožnila Německu a Rakousko-Uhersku stáhnout jednotky z východní fronty.

Rok 1878, kdy se evropské velmoci sešly v Berlíně, aby vyřešily otázky po rusko-turecké válce. Během této konference Rusko muselo vzdát se Bosny a Hercegoviny, která pak přešla do rakousko-uherské správy, i když formálně zůstala pod osmanskou nadvládou. Bismarck, jakožto „mírový tvůrce“, sehrál klíčovou roli v tomto uspořádání.

Taaffe byl předseda vlády Rakouska-Uherska, který vládl od roku 1879 do roku 1893. Byl známý svou pragmatickou politikou a snahou udržovat mír v říši. Využíval politiku „vytloukání klínu klínem“ a budoval koalice s nejrůznějšími politickými skupinami. Získal si přízeň českých politiků a podpořil jejich emancipaci.

Taaffeho koalice, která sjednotila různorodé politické skupiny z Rakouska-Uherska, v podstatě třetinu německých poslanců. Součástí koalice byli čeští liberálové a konzervativní šlechtici, Poláci, slovinští a chorvatští faráři a alpské politické skupiny. Hlavní cíl této koalice bylo udržení stability Rakousko-Uherské říše.

V roce 1880 bylo vydáno Stremeyrovo jazykové nařízení, které zavedlo češtinu jako úřední jazyk v Čechách a na Moravě v komunikaci mezi úřady a občany. Tímto nařízením se Češi posunuli k větší emancipace v rámci Rakousko-Uherska.

V roce 1882 byla v Praze založena česká univerzita, která existovala vedle německé univerzity. Vznik univerzity znamenal důležitý krok v českém národním obrození. Přesněji řečeno, univerzita byla rozdělena do dvou - české a německé. Česká univerzita byla v horším stavu než německá.

Taaffeho politika vedla k získání různých ústupků pro Čechy, jako např. vyšší míra emancipace v byrokracii. Češi však museli hlasovat pro klerikální zákony. Tyto ústupky byly ovšem vnímané spíše jako dočasná řešení a tlumit hlubší nacionalistické tendence.

Rakousko-Uherské vyrovnání znamenalo společného panovníka, ministra zahraničí, ministra války, ministra financí pro zahraniční a válečné záležitosti, společnou měnu, daně, vybrané komodity a rakousko-uherské delegace.

Rakousko-Uherské delegace, i když sdílely některé funkce, nesdílely stejnou budovu. To zdůrazňuje, že i přes vyrovnání si obě části říše udržovaly oddělené instituce.

Rakousko-uherská kvóta určovala finanční příspěvek Uher na společné záležitosti. Uhry přispívaly pouze 30% částkou.

Vyrovnání platilo pouze na 10 let, po kterých se měly kvóty a podmínky znovu projednat.

Vyrovnání se netýkalo poslanců, kteří byli z tohoto procesu vynecháni.

Beust musel nechat návrh ústavy schválit ve sněmovně a císař musel dát nabídky. Nově schválená ústava zprosinci 1867 se opírala o Schmerlingovu ústavu, ale doplnila některé chybějící body.

Nová ústava zprosinci 1867 z Rakouska udělala liberální konstituční stát.

Císař se prohlásil za konstitučního panovníka, čímž potvrdil, že je podřízen ústavě.

Rakousko se stalo právním státem, kde platilo právo a bylo možné je vymáhat.

Termín „Kakánie“ se používal pro říši, protože označovaly rakouskou i uherskou část symboly „K“ (Císařství rakouské, Království uherské).