Právní věda a právo

Právní věda

• Právní věda je společenskovědní obor, který se zabývá studiem všech právních jevů.
• Předmětem zkoumání je právo jako normativní systém, právní vztahy, vznik a postavení práva ve společnosti, vztah člověka a práva nebo státu a práva.
• Právní filozofie zkoumá podstatu a hodnotovou stránku práva a zdůvodňuje jeho existenci.
• Právní dogmatika se zabývá obsahem práva jako normativního systému.
• Právní antropologie studuje vznik, vývoj a fungování práva v různých kulturách.
• Právní historie se zaměřuje na dějiny práva.
• Právní sociologie zkoumá vzájemné působení společnosti a práva.
• Právní psychologie se zabývá psychologickým mechanismem působení práva na člověka.
• Teorie legislativy se zaměřuje na proces tvorby zákonů.
• Právní logika zkoumá principy právního myšlení a správné argumentace.

Právo

• Právo je soubor norem vydaných nebo uznaných státem, které musí daná společnost dodržovat.
• Právo je systém zákazů, příkazů a dovolení.
• Právo stanovuje pravidla žádoucího chování ve společnosti.
• Při nedodržování právních norem mohou nastat sankce.
• Úlohou práva je regulování chování ve společnosti a snižování chaosu v ní.
• Lidská společnost nemůže dobře fungovat bez právní kultury, řádu a pravidel.
• Mezi základní znaky práva patří normativnost (systém příkazů) a regulativnost (snaha o uspořádání vztahů ve společnosti).
• Právo omezuje lidskou svobodu jejím regulováním, ale zároveň určitou míru svobody zaručuje.
• Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
• Státní moc slouží občanům a může být uplatňována jen v případech, v mezích a způsoby, které určuje zákon.

Druhy práva

• Přirozené právo existuje nezávisle na státě, protože vzniká a vyvíjí se spontánně.
• Přirozené právo je všeobecně a vzájemně sdílený souhrn principů, které říkají, co je správně a co ne, respektive co je spravedlivé.
• Příkladem přirozeného práva je princip presumpce neviny, kde je každý pokládán za nevinného, dokud soud nedokáže opak.
• Pozitivní právo je právo vytvořené státem, souhrn platných právních předpisů daného státu.
• Pozitivní právo jsou závazná pravidla, která se vynucují pomocí postihů protiprávního jednání.
• Objektivní právo je systém pravidel chování, která vymezuje, uznává a sankcionuje stát.
• Objektivní právo souvisí s pozitivním právem a je závazné pro všechny členy dané společnosti.
• Je obsaženo v právních normách, jako jsou zákony, nařízení a vyhlášky.
• Subjektivní právo je individuální možnost chování, která je zaručena normami objektivního práva.
• Není povinnost těchto možností využívat.
• Subjektivní právo je oprávnění jedince chovat se určitým způsobem, tedy něco konat, nekonat, obdržet, nebo požadovat.
• Současně znamená oprávnění vyžadovat plnění povinností od druhých.
• Soukromé právo je založeno na rovnosti subjektů právních vztahů.
• Vztah v rámci soukromého práva vzniká na základě dohody a má smluvní charakter, takže nemůžou být ukládány povinnosti proti vůli jednoho z účastníků dohody.
• Příkladem jsou majetkové vztahy.
• Případné spory řeší soud.
• Do soukromého práva řadíme občanské právo (Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy), obchodní právo (Obchodní zákoník upravuje vztahy ve směně zboží a služeb), a rodinné právo (Zákon o rodině upravuje osobní vztahy v rodině).
• Veřejné právo slouží zájmu státu.
• Veřejné právo vychází z nadřazenosti státu nad občanem, subjekty jsou sobě nerovné.
• Jednostranná rozhodovací pravomoc orgánu veřejné moci, který může rozhodovat o právech a povinnostech druhého subjektu.
• Ochranou podřízeného subjektu (občana) jsou opravné prostředky, jako je odvolání, stížnost nebo dovolání.
• Do veřejného práva řadíme ústavní právo (Ústava, LZPS upravují základní právní normy), trestní právo (Trestní zákon upravuje trestné činy a tresty), finanční právo (upravuje finančně-právní vztahy) a správní právo (upravuje veřejnou správu). Neexistuje pramen.
• Mezi hybridní právní odvětví patří pracovní právo, právo životního prostředí a živnostenské právo.
• Hmotné právo stanovuje státem závazná a vynutitelná pravidla chování.
• Procesní právo stanovuje pravidla, jak postupovat, když někdo nerespektuje subjektivní právo či jinak porušuje platné právní normy.
• Určuje postup jednotlivce a státních orgánů při porušení práva a způsob sankcionování, například jednání u soudu.
• Mezinárodní právo upravuje vztahy v rámci jednoho státu, nebo mezi různými státy.
• Vnitrostátní právo řeší vztahy mezi subjekty na území jednoho státu.

Dějiny práva

• Nelze přesně stanovit chvíli, kdy začalo právo vznikat.
• Nejprve byl právní řád (možnost chovat se určitým způsobem) pouze ve vědomí lidí – jednalo se o právo zvykové (obyčejové).
• Později se začaly tyto obyčejové předpisy sjednocovat a sepisovat (kodifikovat).
• V 17. století př. n. l. vznikl Chamurappiho zákoník, který obsahoval 282 článků ustanovení občanského, trestního a obchodního práva.
• Byl vytesán do kamenné desky, zasazen do země a vystaven na veřejném místě.
• Byl postaven na principu odvety (oko za oko, zub za zub).
• V 5. století př. n. l. vznikl Lex duodecim tabularum (Zákon dvanácti desek) Soupis římského práva.
• Shrnutí rodinného, sousedského, dědického, trestního, správního a procesního obyčejového práva na 12 tabulích.
• Právo se v Antice velmi rozvinulo.
• V 6. století n. l. vznikl Corpus iuris civilis, čtyřdílný občanský zákoník.
• Byzantský císař Justinián I. do něj nechal shrnout tehdejší římské právo.
• Zanesl do něj také neomezenou světskou i duchovní moc císaře.
• Zákoník zůstal v platnosti několik staletí.
• V 9. století n. l. vznikl Zákon sudnyj ljudem, nejstarší slovanská právní památka.
• Obsahoval předpisy trestního a rodinného práva.
• Byl vytvořen Konstantinem a Metodějem jako překlad římského zákoníku pro Velkomoravskou říši.
• Roku 1215 vznikla Magna charta libertatum (Velká listina svobod), která omezila některé panovníkovy pravomoci.
• Roku 1789 vznikla Deklarace práv člověka a občana, první krok k vybudování francouzské ústavy, lidská práva.
• Roku 1804 vznikl Code civil (Občanský zákoník), Napoleonův občanský zákoník.
• Dodnes základem fr. občanského práva.

Právní a morální vědomí

• Dodržování, nebo naopak porušování práva občany je ovlivněno právním vědomím, které má dvě strany: znalost práva a názory na spravedlnost.
• Znalost práva se týká představ lidí o platném právu, o tom, co je v souladu s právem a co je naopak protiprávní, jaké chování je vynutitelné státní mocí.
• Při stanovení odpovědnosti za porušení práva se vychází ze zásady, že každý měl a mohl znát platné právo (Ignorantia iuris non excusat – Neznalost práva neomlouvá).
• Názory na spravedlnost se týkají představ lidí o tom, co je a co není spravedlivé, jaké hodnoty by mělo právo chránit či potlačovat.
• Ve vědomí lidí se platné právní normy často prolínají s jinými společenskými (morálními, mravními, náboženskými…) idejemi a požadavky.
• Morální hodnoty jsou představy o dobru a zlu, cti, spravedlnosti…
• Mravní normy jsou požadovaná pravidla chování, mohou se ve společnosti velmi lišit.
• Spravedlnost je stav věci, který je žádoucí, nespravedlnost je stav, jenž je v rozporu s požadavkem obecného blaha a je nutno ho odstranit.
• Zákonnost (legalita) je stav společnosti, který je v souladu s právem.

Prameny práva

• Prameny práva jsou formy, ve kterých je obsaženo objektivní právo.
• Prameny se dělí na psané a nepsané.
• Mezi nepsané prameny práva patří například obyčeje, případně precedenty.
• Mezi psané prameny patří normativní právní akty a smlouvy, zákony.
• Normativní právní akty (právní předpisy) jsou formou rozhodnutí, opatření, usnesení.
• Jsou výsledkem uskutečněné pravomoci subjektů tvorby práva vydávat, měnit, nebo rušit právní normy.
• Všeobecně závazný právní předpis s charakterem zákona, zákonného opatření, vyhlášky, vládního nařízení…
• Vyznačuje se podstatnou mírou obecnosti a je spojen s možností užití státního donucení.
• Typické pro kontinentální (evropský) typ právní kultury.
• Obyčej se dnes už téměř jako pramen práva nikde neuplatňuje, v ČR ne.
• Obyčej se může stát právním pramenem jen tehdy, je-li masově a dlouhodobě zachováván, je dostatečně určitý a státní orgány ho aplikují a uplatňují státní donucení při jeho porušení.
• Soudní precedenty jsou pramen práva ve formě soudního rozhodnutí, které slouží jako vzor pro rozhodování v budoucnu, ve stejné věci.
• Typické pro anglosaský typ právní kultury.
• Normativní smlouvy nabývají roli pramenu práva tehdy, jsou-li její ustanovení obecná a pokud regulují celou skupinu právních vztahů.
• Jsou hlavním pramenem práva mezinárodního.

Právní řád

• Právní řád je souhrn všech právních pramenů, které platí v určitém státě.
• Každý stát má vlastní právní řád a požaduje dodržování po vlastních občanech i po cizincích, kteří pobývají na jeho území.
• Každý je také vázán právním řádem svého státu, i když pobývá na jiném území.
• Základní způsob tvorby práva jsou obecně závazné normativní právní akty, právní předpisy (výsledky legislativní činnosti).
• V právním řádu nemají všechny právní předpisy stejné postavení, mají různou právní sílu a jsou hierarchicky uspořádány podle svého významu.
• Právní síla je vlastnost právního předpisu, která ho činí nadřazeným jinému právnímu předpisu.
• Právní sílu vyjadřuje místo právního předpisu v právním řádu.
• Zákonné předpisy mají vyšší právní sílu než podzákonné předpisy.
• Zákonné předpisy mohou obsahovat novou právní úpravu (upravovat vztahy dosud neupravené).
• Podzákonné předpisy slouží jen k podrobnější právní úpravě věci.
• Právní předpisy nižšího stupně si nesmí odporovat s vyššími stupni.
• Jakýkoliv právní předpis může být zrušen či pozměněn pouze právním předpisem stejné síly, nebo vyšším .
• Zákonné předpisy jsou Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, Ústavní zákony, zákony a Zákonná opatření
• Podzákonné předpisy jsou Vyhlášky ministerstev, Vyhlášky krajů a obcí, Nařízení vlády, Nařízení krajů a obcí.

Právní norma

• Jednotlivé právní normy jsou součástí právního předpisu.
• Právní norma je obecně závazné pravidlo chování, které je vyjádřeno zvláštní, státem uznanou formou a jehož zachování je státní mocí vynutitelné. Nedodržování je většinou sankciované.
• Chováním se rozumí jak aktivní činnost, tak i nečinnost.
• Pravidlo stanoví, že určité chování adresátů (jichž se pravidlo týká) být smí, nebo nesmí.
• Dle způsobu úpravy chování se normy dělí na zavazující (přikazující a zakazující) a opravňující.
• Přikazující normy ukládají adresátovi nějakou povinnost k aktivnímu chování.
• Zakazující normy zakazují adresátovi určitou činnost.
• Opravňující normy umožňují si zvolit některý způsob chování.
• Dle závaznosti se normy dělí na kogentní (donucující) a dispozitivní (podpůrné).
• Kogentní normy jsou bezvýhradně závazné, není možno se od nich nijak odchýlit.
• Bývají jimi upraveny zvlášť důležité právní vztahy.
• Dispozitivní normy jsou použity v případě, kdy si účastníci neupravili své vztahy (práva a povinnosti) sami.
• Lze se od nich odchýlit.
• Každá právní norma je tvořena hypotézou (stanoví podmínky), dispozicí (vlastní pravidlo chování) a sankcí (následky porušení normy).
• Právní norma je platná, pokud byla vyhlášena ve Sbírce zákonů, nebo pokud byla např. obecní vyhláška vyvěšena na úřední desce města, atd.
• Práva a povinnosti stanovené v dané normě se stávají závaznými, až právní norma nabude účinnosti.
• Den, kdy norma nabývá účinnosti bývá přímo uveden v předpise.
• Pokud tomu tak není, tak platí, že norma se stává účinnou 15. den po jejím vyhlášení (lhůta 14 dní).
• U Ústavy platnost a účinnost splývá.
• Působnost vymezuje rozsah použití normy na konkrétní případ.
• Rozlišujeme věcnou (co norma vymezuje), časovou (odkdy dokdy je norma účinná), místní (prostor, kde se norma uplatňuje) a osobní (na koho se norma vztahuje) působnost.

Zákon

• Zákon je základní druh obecně závazného právního předpisu.
• Stanovuje závazná pravidla chování pro jakékoliv subjekty – státní subjekty, právnické i fyzické osoby.
• Od běžných zákonů se odlišují zákony ústavní (formou, i právní sílou), druhem ústavního zákonu je Ústava.
• Soubory uspořádaných norem celého odvětví hmotného práva se nazývají Zákoníky (např. Občanský zákoník, Zákoník práce).
• Soubory shrnující celé odvětví procesního práva se nazývá Řád (např. Trestní řád).
• Změny a úpravy zákona jsou prováděny pomocí Novely (nové znění zákona).
• Novelizovaný zákon má přednost před původním.
• Právní předpisy jsou uváděny ve tvaru: označení druhu, pořadové číslo, rok vydání, zkratka Sb., název.
• Legislativní proces je proces přijímání zákonů, jehož pravidla bývají zakotvena v ústavě a v jednacím řádu parlamentu.
• V ČR mají pravomoc vydávat právní předpisy jen vybrané orgány státní moci: Parlament ČR (ústavní zákony, zákony, zákonná opatření), Vláda (nařízení), Ministerstva a jiná správa (vyhlášky), Kraje a Obce (vyhlášky, nařízení).

Právní vztah

• Právní vztah je vztah mezi nejméně dvěma subjekty práva, v němž tyto subjekty navzájem vystupují jako nositelé subjektivních práv a povinností.
• Aby vznikl právní vztah, je nutno naplnit 2 podmínky: je dána právní norma a vztah vznikne právně významnou okolností – právní skutečností.
• Tytéž podmínky platí i pro změnu, nebo zánik právního vztahu.
• Prvky právního vztahu jsou subjekt, objekt a obsah.
• Subjekt jsou osoby, jimž vznikají práva a povinnosti v právním vztahu (FO a PO).
• Subjekty právních vztahů jsou fyzické osoby (mají právní osobnost a svéprávnost), právnické osoby (uměle vytvořená účelová sdružení osob nebo majetku) a orgány veřejné správy, stát, státní orgány.
• Objekt je předmět, to, k čemu směřují vzájemná práva a povinnosti subjektů.
• Objekt může jít i o výsledky tvůrčí duševní činnosti (vynálezy, umělecká díla), ale i o hodnoty lidské osobnosti (čest, důstojnost, osobní svoboda).
• Obsah jsou oprávnění a povinnosti subjektů právního vztahu.
• Právní skutečnosti jsou takové skutečnosti, na základě které dochází ke vzniku, změně, nebo zániku práv a povinností.
• Právní skutečnosti mohou být objektivní (nezávisí na lidské vůli) a subjektivní (závisí na lidské vůli).
• Subjektivní právní skutečnosti se dále dělí na právní jednání a protiprávní jednání.
• Právní jednání je takové jednání, které obsahuje projev vůle, že určité právní účinky mají nastat, a se kterým právní řád právě tyto účinky spojuje.
• Vůli lze projevit jakkoliv (výslovně, konáním, opomenutím).
• Právní jednání dělíme na jednostranné, dvojstranné a vícestranné (podle počtu subjektů).

Právní postavení osoby

• Právní postavení osoby tvoří Status pasivní a aktivní.
• Pasivní status umožňuje osobě být subjektem právních vztahů.
• Není nutné, aby osoba sama aktivně jednala.
• Umožňuje mít práva a povinnosti.
• Řadíme sem právní osobnost (způsobilost k právům a povinnostem, být účastníkem vztahu) a soubor základních práv a svobod.
• Způsobilost k právům a povinnostem se liší v jednotlivých právních odvětvích.
• V občanském právu vzniká narozením a zaniká smrtí.
• Aktivní status je soubor způsobilostí, které umožňují osobě aktivně právně jednat, tedy vstupovat do právních vztahů na základě vlastní vůle.
• Řadíme sem svéprávnost (způsobilost svým jednáním zakládat, měnit, nebo rušit právní vztahy, závisí na věku a duševním zdraví člověka) a způsobilost k protiprávnímu jednání (způsobilost nést následky škodného jednání).
• FO se stávají svéprávnými postupně.
• V občanském právu je plně svéprávný až od zletilosti (18 let), ale dá se nabýt svéprávnosti dříve pomocí soudu, nebo uzavřením manželství.
• Soud může fyzickou osobu zbavit způsobilosti k právním úkonům, příp. ji omezit – důvod: prokázaná trvalá nebo dočasná duševní porucha.

Ombudsman

• Ombudsman je veřejný ochránce práv.
• Působí k ochraně osob před nečinností úřadů nebo jejich jednáním, pokud je v rozporu s právem a neodpovídá principům demokratického právního státu.
• Chrání lidi před špatným chováním úřadů.
• Je to mimosoudní kontrolní úřad, sídlí v Brně.
• Volen na 6 let Poslaneckou sněmovnou na návrh Senátu a prezidenta, měl by být politicky nezávislý.
• Od roku 2020 je ombudsmanem Stanislav Křeček.
• Iniciuje se podnět od občana - šetření ombudsmana - výsledek = doporučení poškozovateli.
• Evropský ombudsman se zabývá stížnostmi na činnost orgánů Evropské Unie (Je oprávněn přijímat stížnosti občanů Evropské unie).
• Zaveden Maastrichtskou smlouvou, je volen Evropským parlamentem.