Odboj a vznik republiky 1914-1918

Zahraniční a domácí odboj 1914–1918, vznik samostatné republiky

• Rakousko-Uhersko vzniklo na základě Prosincové ústavy v roce 1867 a dělilo se na Předlitavsko a Zalitavsko.
• Společná byla zahraniční, finanční a vojenská politika.
• Mezi první české politické strany patřili Staročeši (1861) s vůdci Františkem Palackým a Františkem Ladislavem Riegerem a Mladočeši (1874) s vůdci Juliem a Eduardem Grégrovými a Karlem Sladkovským.
• V roce 1880 byla vydána Stremayerova jazyková nařízení a v roce 1882 došlo k rozdělení pražské univerzity na českou a německou část.
• Punktace v roce 1890, debaty mezi staročechy a německými liberály, byly veřejností odmítnuty a vedly ke ztrátě vlivu staročechů a dominantnímu postavení mladočechů.
• Další politické strany vznikaly postupně: sociální demokracie (1878), agrární strana, křesťansko-sociální a národně-sociální strana.
• České politické hnutí do roku 1914 nebylo protirakouské ani republikánské a usilovalo pouze o reformu Rakouska-Uherska.

Dualismus v praxi

• Každá polovina Rakouska-Uherska měla samostatné zákonodárství.
• Dohody o obchodu, dopravě a financích byly uzavírány na 10 let, což Maďarsko využívalo k tlaku na Vídeň.
• Předlitavsko mělo celkem demokratické zákony.
• František Palacký požadoval federativní systém monarchie a nebyl protimonarchistický.

Národnostní skladba monarchie 1914

• Němci: 13 000 000 (25,24 %)
• Maďaři: 9 300 000 (18,06 %)
• Češi: 6 800 000 (13,21 %)
• Poláci: 4 700 000 (9,13 %)
• Rusíni: 4 400 000 (8,54 %)
• Srbové: 3 200 000 (6,18 %)
• Rumuni: 3 000 000 (5,83 %)
• Slováci: 2 000 000 (3,89 %)
• Chorvati: 1 800 000 (3,49 %)
• Slovinci: 1 300 000 (2,52 %)
• Italové: 900 000 (1,74 %)
• Muslimové: 600 000 (1,2 %)
• Ostatní: 500 000 (0,97 %)

Volby a volební právo

• Dvoukomorový parlament Předlitavska, Říšská rada, sídlil ve Vídni a skládal se z Panské sněmovny a Poslanecké sněmovny.
• Do Poslanecké sněmovny volili muži s majetkovým cenzem, který byl postupně zmírňován.
• V roce 1907 bylo v Předlitavsku zavedeno všeobecné volební právo pro muže starší 24 let.
• V Uhrách se do Dolní komory Sněmu volilo podle vysokého majetkového cenzu (5,9 % obyvatel).
• Zemské sněmy existovaly pro Čechy v Praze, pro Moravu v Brně a pro Slezsko v Opavě, volby do nich probíhaly podle kuriového systému.

Rakouská diplomacie

• Rakouská diplomatická služba byla na vysoké úrovni a respektována.
• Tereziánská akademie (Collegium Theresianum) byla založena roku 1745.
• Orientální akademie byla založena pro diplomaty a obchodníky v roce 1753.
• Výuka zahrnovala právně-diplomatické a jazykové studie a nebyla omezena na šlechtice.

Rakousko-uherští ministři zahraničních věcí:

• Friedrich Ferdinand hrabě Beust (1867–1871)
• Julius (Gyula) hrabě Andrássy (1871–1879)
• Heinrich svobodný pán Haymerle (1879–1881)
• Gustav hrabě Kálnoky z Köröspatak (1881–1895)
• Agenor hrabě Gołuchowski (1895–1906)
• Alois hrabě Lexa z Aerenthalu (1906–1912)
• Leopold hrabě Berchtold (1912–1915)
• Stephan svobodný pán Burian-Rajecz (1915–1916)
• Ottokar hrabě Czernin z Chudenitz (1916–1918)
• Stephan hrabě Burian-Rajecz (1918)
• Julius hrabě Andrássy (1918)

Situace na Slovensku

• Slovensko bylo součástí Uherského království a po roce 1867 zažívalo tvrdý národnostní útlak.
• Většina lidí byla vyloučena z politického života kvůli vysokému majetkovému cenzu.
• V roce 1874 byla zrušena slovenská gymnázia a Matice slovenská.
• Řada Slováků emigrovala do USA kvůli zoufalé ekonomické situaci.
• Slovenská národná strana (SNS) byla jedinou politickou stranou Slováků.

Češi a vypuknutí světové války

• Atentát na Františka Ferdinanda 28. června 1914 v Sarajevu se stal rozbuškou 1. světové války.
• České politické strany se chovaly loajálně k Vídni.
• Existovaly tři možnosti postupu: zachovat věrnost, vyčkávat, nebo protirakouská koncepce.
• T. G. Masaryk a Karel Kramář zastávali protirakouskou koncepci a tvrdili, že je nutné monarchii rozbít.

Kdo byl T. G. Masaryk?

• Rodák z Hodonína, profesor, politik, filozof a sociolog, který od roku 1914 prosazoval rozpad monarchie.
• V letech 1891–1893 byl poslancem říšské rady i českého zemského sněmu za mladočechy.
• Od roku 1900 stál v čele realistické strany.

Masarykova rodina

• Žena Charlotta Garrigue pocházela z Brooklynu a angažovala se v ženském hnutí.
• Alice Masaryková byla zakladatelkou a první předsedkyní Československého červeného kříže.
• Herbert Masaryk byl talentovaný malíř, který zemřel roku 1915.
• Jan Masaryk se stal ministrem zahraničí.
• Olga Masaryková odešla s otcem do zahraničí.

Zahraniční odboj

• Masaryk odešel na podzim 1914 do exilu, kde pobýval ve Švýcarsku, Francii a Británii.
• M. R. Štefánik pomohl odboji svými kontakty na členy francouzské vlády.
• V únoru 1916 založili Masaryk, Štefánik a Beneš Československou národní radu.

Domácí odboj

• Maffie byla zpravodajská organizace v Čechách, brzy však byla postižena policejním zatýkáním.
• Kramář, Rašín a Klofáč byli zatčeni.
• Vznikl Český svaz, sdružení českých politických stran v Říšské radě.

Vojenský odboj

• Ve Francii vznikla rota „Nazdar“ složená z Čechů žijících v Paříži.
• V Rusku vznikla Česká družina.
• Vznikají Československé legie.

Československé legie

• Na západní frontě bojovali legionáři proti Němcům u Terronu a Vouziers.
• V Rusku dosáhli vítězství u Zborova.
• Legionáři bojovali s bolševiky prakticky na celé transsibiřské magistrále.
• Další čs. jednotky vznikly v Itálii a bojovaly u Doss Alta.

Domácí odboj 1917–1918

• Po smrti Františka Josefa I. nastoupil na trůn Karel I., který amnestoval politické vězně.
• V květnu 1917 byl zveřejněn Manifest českých spisovatelů.
• 6. ledna 1918 byla zveřejněna Tříkrálová deklarace s požadavkem samostatného státu.

Na cestě k samostatnosti

• 30. května 1918 byla uzavřena Pittsburská dohoda mezi Čechy a Slováky v USA.
• 29. června byla ČSNR uznána Dohodou jako představitelka Čechů a Slováků.
• Masaryk vytvořil 13. – 16. října 1918 Washingtonskou deklaraci o nezávislosti.

28. a 30. říjen 1918

• V Čechách vznikl Národní výbor s cílem vyhlásit samostatnost.
• „Muži 28. října“: Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup, Vavro Šrobár.
• 28. října 1918 byla na Václavském náměstí vyhlášena samostatnost.
• 30. října 1918 Slováci přijali Martinskou deklaraci.
• V čele státu stál Národní výbor a 14. listopadu 1918 byla zvolena první čs. vláda v čele s Karlem Kramářem.

3. Československo na mírové konferenci v Paříži a obtížná tvorba hranic

• Dohodové mocnosti nečekaly, že se Ústřední mocnosti zhroutí tak rychle.
• Vytváření nových států ve střední Evropě přinášelo komplikace.
• Poražené země v čele s Německem usilovaly o zabránění územním ztrátám.

Problémy nově vzniklé republiky

• Kramářova vláda čelila mnoha problémům, jako zajištění hranic a návrat legií.
• 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil do Prahy a ujal se prezidentské funkce.
• Vláda musela čelit separatistickým tendencím Němců a Maďarů.

Separatistické snahy českých Němců

• Němci v Čechách a na Moravě se chtěli odtrhnout.
• V pohraničí vytvořili provincie Deutschböhmen, Böhmerwaldgau, Deutschsüdmähren a Sudetenland.
• Československo obsazovalo pohraničí vojensky.

Krvavé události 4. března 1919

• Sudetští Němci vyvolali generální stávku na protest proti zákazu účasti v rakouském parlamentu.
• Došlo ke krvavým srážkám s čs. vojáky.
• Sudetští Němci si připomínali 4. březen jako „den sebeurčení“.

Situace na Slovensku

• Maďaři si chtěli udržet Slovensko a vytlačili čs. vojenské oddíly.
• Beneš usiloval o rychlý návrat legií z Francie.
• V prosinci 1918 a lednu 1919 obsadily čs. jednotky větší část Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Konflikt s Polskem o Těšínsko

• Čs. politikové chtěli přičlenit k republice celé české Slezsko.
• Těšínsko bylo primární zájmovou oblastí Poláků.
• 23. – 30. ledna 1919 proběhl vojenský střet.
• Po nátlaku Dohody byly boje ukončeny a 3. února 1919 došlo k rozdělení Těšínska.

Pařížská mírová konference

• Konference začala 18. ledna 1919.
• Rozhodující slovo měla Rada čtyř: Wilson, Lloyd George, Clemenceau a Orlando.
• Československá delegace měla více než 80 členů vedených Kramářem a Benešem.

Československé požadavky: plány a realita

• Beneš předložil požadavky 5. února 1919: historické hranice Čech, Moravy a Slezska, začlenění Slovenska a Podkarpatské Rusi.
• Požadoval vytvoření koridoru do Jugoslávie, ochranu Lužických Srbů a ochranu české komunity ve Vídni.
• Přidělení kolonie Togo se neuskutečnilo.

Válka Československa s Maďarskem

• V březnu 1919 se moci v Maďarsku chopili komunisté s Bélou Kunem.
• V dubnu 1919 došlo k bojům mezi čs. jednotkami a Maďary.
• Maďaři zahájili ofenzívu a obsadili třetinu Slovenska včetně Prešova, kde vznikla Slovenská republika rad.
• Čs. armáda zahájila protiútok a na Maďary vyvíjely nátlak dohodové mocnosti.

Následky války s Maďarskem

• Příměří bylo uzavřeno 24. června 1919.
• Češi se museli tvrdě bít za své hranice.

Ztráty ve válce

• Českoslováci: 71 důstojníků a 2 050 vojáků padlo/zemřelo.
• Maďaři: 450 vojáků padlo.

Štefánikova smrt

• Štefánik zahynul 4. května 1919 při letecké havárii u Bratislavy.
• Pravděpodobnou příčinou nehody je technická závada nebo chyba při pilotáži.

Mírová smlouva z Versailles

• Podepsána 28. června 1919.
• Německo ztratilo kolonie, území a muselo platit reparace.
• Československu odstoupilo oblast Hlučínska a mělo svobodná pásma v Hamburku a Štětíně.

Mírová smlouva ze St. Germain

• Podepsána 10. září 1919.
• Rakousko uznalo suverenitu nástupnických států a Československu odstoupilo Vitorazsko, Valticko s dyjským trojúhelníkem a Petržalku.
• Zakazovalo se spojení Rakouska s Německem (anšlus) a nástupnické státy se zavázaly k ochraně menšin.

Mírová smlouva z Trianonu

• Podepsána 4. června 1920.
• Maďarsko muselo uznat nezávislost Československa.
• Československo získalo Slovensko a Podkarpatskou Rus.
• Maďaři ztratili 71,5 % rozlohy Uherského království.

Definitivní rozdělení Těšínska

• Na konferenci ve Spa v červenci 1920 se řešil problém Těšínska.
• Těšínsko bylo rozděleno 28. července 1920.
• Československo získalo uhelný revír a košicko-bohumínskou železniční trať.

Další územní spory s Polskem

• Hraniční konflikty se netýkaly jen Těšínska, ale i sporných území na slovensko-polské hranici.
• Problém Těšínska se stal překážkou vztahů a Československu se vymstil v roce 1938.

Problémy do budoucna

• V Československu žila početná německá menšina, jejíž představitelé s životem ve společném státě nesouhlasili.
• Územní problémy komplikovaly vztahy se sousedními státy, zejména s Maďarskem a Polskem.

4. Československá zahraniční politika v první polovině 20. let

Domácí politická scéna

• Po volbách v roce 1919 se premiérem stal Vlastimil Tusar (sociální demokrat).
• Beneš působil i v této vládě jako ministr zahraničí.

Československá ústava

• Ústavní listina byla přijata 29. února 1920 a platila do května 1948.
• Československo bylo demokratická republika s prezidentem.
• Zákonodárnou moc tvořilo dvoukomorové Národní shromáždění.
• Státním jazykem byl československý, menšiny byly chráněny.

První parlamentní volby 1920

• Konaly se v dubnu 1920 na základě poměrného volebního systému.
• Volit mohly i ženy.
• Zvítězila sociální demokracie.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 1920

• Československá sociálně demokratická strana dělnická: 74 mandátů
• ČSL + Slovenská ľudová strana: 33 mandátů
• Německá sociálně demokratická strana dělnická: 31 mandátů
• Republikánská strana československého venkova: 28 mandátů
• Československá strana socialistická: 24 mandátů
• Československá národní demokracie: 19 mandátů

Výstavba československé diplomacie

• Bylo nutné obsadit ministerstvo zahraničí a zastupitelské úřady.
• Chyběli zkušení úředníci.
• Důležitým orgánem bylo prezidium ministerstva řízené Ludvíkem Strimplem.

Struktura Ministerstva zahraničí a jeho sídlo

• Politická sekce měla na starosti agendu úřadu.
• Dále zde existoval právní odbor, administrativní sekce, národohospodářský odbor a zpravodajský odbor.
• Ministerstvo zahraničí sídlilo nejprve na Pražském hradě a později v Černínském paláci.

Československé zastupitelské úřady

• Do poloviny roku 1920 byla obsazena vyslanectví ve významných zemích.
• V červenci 1920 fungovalo 20 čs. vyslanectví a 28 konzulátů.
• Za nejdůležitější bylo považováno vyslanectví ve Francii, kde působil Štefan Osuský.

Problémy počátkem 20. let

• Značný problém představoval přístup k sovětskému Rusku.
• V Československu narůstaly levicové tendence.
• Sociální demokraté chtěli navázat diplomatické vztahy s Ruskem, což nešlo.
• Někteří politikové požadovali vojenskou intervenci ve prospěch Polska.

Konec rusko–polské války

• Tusarova vláda vyhlásila v rusko-polském konfliktu neutralitu a evakuovala vyslanectví z Varšavy.
• Poláci protiofenzívou pod velením Józefa Piłsudskiho porazili Rusy.

Vývoj situace v Maďarsku

• Po porážce Maďarské republiky rad nastal chaos.
• Admirál Miklós Horthy byl prohlášen regentem Maďarského království.

Černého úřednická vláda

• V září 1920 stoupalo politické napětí a Tusarova vláda byla nahrazena úřednickou vládou v čele s Janem Černým.
• Beneš zastával i v této vládě funkci ministra zahraničí.
• Hlavním úkolem bylo konsolidovat stát a zabránit levicovému převratu a vznikla Pětka.

Potlačení pokusu o převrat v prosinci 1920

• Marxisté vyhlásili generální stávku.
• V některých oblastech se radikálové pokusili o násilné převzetí moci.
• Vláda vyhlásila stanné právo a za cenu 14 mrtvých se situaci podařilo zvládnout.
• Levicové křídlo sociální demokracie se odtrhlo a roku 1921 založilo KSČ.

Vznik Malé dohody

• V srpnu 1920 navštívil Beneš Bělehrad a podepsal spojeneckou dohodu s Královstvím SHS.
• Beneš poté navštívil Rumunsko a podepsal smlouvu o vojenské pomoci v případě útoku ze strany Maďarska.
• Těmito smlouvami byly položeny základy Malé dohody.

Podíl Francie na vývoji čs. armády

• V Československu působila až do roku 1938 Francouzská vojenská mise a francouzští generálové do roku 1926 stáli v čele Hlavního štábu Československé branné moci.
• Generál Maurice Pellé zastával letech 1919–1921 funkci náčelníka Hlavního štábu Československé branné moci a po něm generál Eugéne Mittelhauser (1873–1949), který zastával v letech 1921–1925 funkci náčelníka Hlavního štábu Československé branné moci.
• Generál Louis-Eugène Faucher byl v letech 1926–1938 velitelem Francouzské vojenské mise v Československu.

Problémy s Maďarskem

• Beneš se v březnu 1921 setkal s představiteli maďarské vlády. Beneš chtěl jednat o ekonomických a finančních záležitostech, Maďaři opět vyrukovali s územními požadavky.
• Karel se pokusil získat zpět maďarský trůn, ale mezinárodně-politická situace mu nepřála.
• Proti Karlově snaze vystoupily jak mocnosti, tak i Československo, SHS a Rumunsko.

Dobudování Malé dohody

• Čs. postup ve shodě s SHS a Rumunskem bylo prvním zahraničně-politickým vystoupením Malé dohody.
• 23. dubna 1921 podepsal čs. vyslanec v Rumunsku Ferdinand Veverka s premiérem Ionescem vojenskou konvenci. Obsahovala důvěrný dodatek, kterým se Československo zavazovalo nebránit dodávkám zbraní do Rumunska v případě, že by tato země válčila s Ruskem.
• Byla podepsána smlouva mezi Královstvím SHS a Rumunskem. Malá dohoda tím byla prakticky vybudována.
• Hlavním cílem Malé dohody bylo postavit se proti restauračním nárokům Habsburků v Maďarsku, dále zabezpečit všechny tři země navenek a navázat úzkou spolupráci v mnoha oblastech.

Karlův druhý pokus a čs. Mobilizace

• Po dlouhých bojích a diplomatickém sjednávání byla nakonec Malá dohoda podepsána.
• V létě 1921 se zdálo, že dochází ke stabilizaci politické situace ve střední Evropě. Tento dojem však silně narušil Karlův druhý restaurační pokus.
• Karel se svou ženou Zitou se 20. října 1921 letecky dopravili do západo maďarského města Šoproň. Zde Karel vytvořil jakousi vzdorovládu a táhl na Budapešť.

Karlův konec

• Karlovy jednotky dorazily 23. října 1921 k Budaörsu nedaleko Budapešti a zde došlo k ozbrojenému střetu s vojáky věrnými Horthymu (19 mrtvých). Karel si však krveprolití nepřál a nařídil svým vojákům složit zbraně.
• Byla to velká úleva pro všechny okolní státy, protože válku nikdo nechtěl. Maďarský parlament pak 3. listopadu 1921 zbavil Habsburky nároků na trůn.
• Karel s rodinou byl následně převezen britským křižníkem HMS Cardiff do vyhnanství na ostrově Madeira. Zde žili ve velmi nuzných podmínkách.

Vztahy Československa s Rakouskem

• Rakouští politikové se nestavěli příznivě k restauračním pokusům císaře Karla v Maďarsku, což umožnilo další rozvíjení vztahů s Československem.
• V Lánech byla podepsána smlouva se kterou si obě země vzájemně potvrzovaly své hranice a v případě napadení jednoho ze signatářů druhý sliboval neutralitu atd..
• Benešovým cílem bylo především izolovat Rakousko od Německa a Maďarska. Pro Rakušany pak byl lákadlem hlavně příslib hospodářské a finanční podpory z československé strany.

Společnost národů

• Měl na tom velký podíl americký prezident Wilson. Hlavním úkolem SN mělo být urovnávání sporů mezi národy a udržení míru.
• Sdruženy zde byly jednak vítězné mocnosti z první světové války a jejich spojenci, dále neutrální země.
• Hlavním orgánem SN bylo Shromáždění, dále pak Rada, s pěti stálými členy (USA, Británie, Francie, Itálie, Japonsko) a členy nestálými

Beneš v čele československé vlády

• Po stabilizaci vnitropolitické situace skončila v září 1921 činnost úřednické vlády Jana Černého.
• Ministerským předsedou se stal Beneš, zároveň si ale podržel i funkci ministra zahraničí.

Janovská konference 1922

• Problémy poválečného světa se měly řešit na celoevropském summitem tzv. Janovská konference, účasten i Beneš.
• Během konference se projevily rozpory mezi Brity a Francouzi
• Na konferenci se objevila delegace sovětského Ruska v čele s obratným diplomatem Čičerinem. Západní mocnosti chtěly po Rusku uhradit své válečné i předválečné pohledávky

Rapallská smlouva

• Sovětští zástupci zahájili v Janově tajná jednání s představiteli Německa a byla podepsána smlouva v Rapallo, předměstí Janova.
• Německo a sovětské Rusko se vzájemně de iure uznaly a Němci zároveň prohlásili, že nemají žádné nároky ohledně znárodněného německého majetku na ruském území.Toto prolomilo izolaci obou států a otevřelo cestu k vzájemné ekonomické i vojenské spolupráci.
• Smlouva vyvolala u mocností šok a úvahou nad vyloučením Německa z dalších jednání konference

Československo-sovětské vztahy

• Během jednání v Janově navázal Beneš kontakty se sovětskou delegací a jednal zde o případné spolupráci hlavně v ekonomické oblasti.
• Jednání se sovětskou stranou pokračovala i v Praze, kde se jich zúčastnil Maxim Litvinov. Ve dnech 5. a 6. června 1922 byly podepsány prozatímní smlouvy mezi Československem a sovětským Ruskem a také sovětskou Ukrajinou. Tím byly de facto navázány diplomatické vztahy, ale zatím nikoliv de iure.
• Smlouvy vyvolaly značně negativní ohlas v Polsku a vztahy Československa s tímto sousedem se opět zhoršily.

Neklidná Evropa

• V Rakousku probíhala těžká ekonomická krize, došlo k inflaci a zhroucení měny. Země proto nutně potřebovala zahraniční pomoc a uvažovala o užším sepětí s Německem nebo o měnové unii s Itálií.
• Tomu chtěli českoslovenští politikové zabránit. V srpnu 1922 navštívil Prahu rakouský kancléř Seipel, který jevil zájem o vstup Rakouska do Malé dohody. Tak daleko ale čs. politikové jít nechtěli, takže slíbili poskytnout Rakousku alespoň další úvěry a diplomatickou podporu v SN.
• V Itálii se chopili moci fašisté a Benito Mussolini se stal premiérem.

Problémy s reparacemi

• Německo bylo koncem roku 1922 pozadu se splácením reparaci a neplnilo také předepsané dodávky dřeva a uhlí do Francie a Belgie.
• Francouzské jednotky vtrhly v lednu 1923 do Porůří, které okupovaly.
• Odpovědí na okupaci byla pasivní rezistence německého obyvatelstva.

Krizový rok 1923

• Německo roku 1923 ztratilo 88 procent těžby uhlí a 48 procent produkce železa a došlo k hyperinflaci a zhroucení měny.
• Stoupala radikalizace politické scény a pokusy o převrat.
• Nový německý říšský kancléř Gustav Stresemann ukončil v září 1923 politiku pasivní rezistence a obnovil reparační dodávky uhlí.
• Dle Dawesova plánu (srpen 1924), byly spojeny reparační platby s hospodářskou obnovou Německa a jako počáteční impuls měla půjčka Německu ve výši 800 miliónů zlatých marek.

Německá krize a Československo

• Pro československé politiky byla německá krize roku 1923 složitá záležitost. Německý postup (zejména pasivní rezistence) měl totiž podporu také v Rakousku a mezi sudetskými Němci. Na to museli brát politikové v Praze ohled, takže Masaryk ani Beneš nepodporovali francouzský vojenský zákrok. Československo mělo navíc v Německu důležité obchodní a dopravní zájmy.

Smlouva s Francií

• Francouzi chtěli aby, Beneš podepsal spojeneckou smlouvu mezi oběma zeměmi. Beneš si přál, aby nebyla adresně namířena proti Německu.
• V Paříži, 25. ledna 1924 byla podepsána Přátelská a spojenecká smlouva mezi Francií a Československem. Obě strany se zavazovaly spolupracovat v zahraničně-politických otázkách, které by mohly ohrozit jejich bezpečnost (například anšlus Rakouska, restaurační pokusy Habsburků nebo Hohenzollernů).
• Smlouva, přestože byla „bezbarvá“, byla kritizována. Němečtí novináři tvrdili, že smlouva prý měla tajné dodatky, v nichž Československo projevilo ochotu jít do války proti Německu a Rakousku a Beneš byl v parlamentu interpelován německým poslancem B. Kafkou, kde se mu podařilo dokázat, že žádné tajné dodatky smlouva ve skutečnosti neměla.

Vývoj roku 1924

• Na konferenci se konala v Praze, červenci 1924, kterého se zúčastnily státy Malé dohody.
• Edvard Beneš přispěl na půdě Společnosti národů k tvorbě Protokolu o pokojném vyřizování mezinárodních sporů, pro který se vžil název, Ženevský protokol. Signatáři Ženevského protokolu slibovali udržet ve světě mír a poukazovali na útočnou válka jako mezinárodní zločin.
• Dokument v praxi nevyšel, protože nebyl podpořen britskou vládou ani Spojenými státy.

Obtížné vztahy s katolickou církví

• V době vzniku Československa, část obyvatelstva projevovala negativní vztah ke katolické církvi, jenž byla spojována se starým režimem.
• Masaryk očekával odklon věřících od katolicismu a úpadek katolické církve,