Nakládání s odpady a buněčné dýchání

Zbavení se odpadu nastává, když je předána osoba k využití nebo odstranění, případně je předána sběrateli nebo výkupci odpadů. Zbavení se odpadu nastane i tehdy, pokud se odpadu zbaví fyzická nebo právnická osoba sama.

Všechny movité věci, které splňují podmínky uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu, jsou považovány za odpad. Zákon se vztahuje na různé typy odpadů, od domovního odpadu až po průmyslový odpad.

Přesunutí odpadů bez účelu jejich zpracování a využití se nepovažuje za zbavení se odpadu. Pokud se odpad pouze přemísťuje, stále je považován za vlastní majetek.

Majitel odpadu je povinen zbavit se odpadů, které ohrožují životní prostředí nebo byly vyřazeny na základě zákona.

Odstranění odpadu je proces, který zahrnuje zbavení se odpadu. Může zahrnovat například zneškodnění, recyklace, kompostování a další metody.

Pro stanovení kovů se odebírají vzorky do nádob z borosilikátového skla.

Do plastových nádob odebírají vzorky pro stanovení sodíku, draslíku, vápníku, hliníku, fluoridů, kyanidů.

K rozkladu se používá minerálních kyselin, jejich směsí, či kyselin s přídavkem oxidačního činidla, nejčastěji peroxidu vodíku.

Rozklad probíhá za běžných podmínek, ale může být i se zvýšenou teplotou.

Vzorek se zuhelňuje a zpopelňuje při teplotách 500-800°C v pecích a získaný popel se louží vodou nebo minerálními kyselinami.

Základní nakoncentrování odparem, ale může docházet k nekontrolovatelným ztrátám těkavých látek, nebo pomocí destilace.

Extrakce kapalina-kapalina: Extrakce vodného roztoku organickým rozpouštědlem.

Extrakce pevná fáze-kapalina: Extrakce pevného vzorku kapalinou.

Heterokomplex polykyseliny molybdátofosforečné je žlutý a vzniká za specifických podmínek.

Molybdáto-fosforečnanovou modř s lmax = 690 nm získáme z polykyseliny molybdátofosforečné redukcí kyselinou askorbovou.

AAS měří množství atomů konkrétního prvku ve vzorku. Absorbuje záření atomy elementu, ne molekuly.

Při plamenové atomové absorpční spektrometrii (F-AAS) se vzorek atomizuje v plameni.

Elektrotemická atomová absorpční spektrometrie (ET-AAS) atomizuje vzorek pomocí elektrického proudu.

AES měří světlo emitované excitovanými atomy. Vzorek je zahřátý na vysokou teplotu, čímž se atomy vzrušují a emitují světlo.

Plamenová atomová emisní spektrometrie užívá plamen k excitaci atomů ve vzorku.

ICP-AES používá indukčně vázanou plazmu k excitaci atomů ve vzorku.

Tendence protiklady, která brání hladkému proudění, se snažíme ji potlačit.

Typ míchání, kde speciální míchadlo vytváří tok směřující nahoru a dolů podél osy míchadla.

Typ míchání, kde speciální míchadlo vytváří tok směrem od míchadla k okrajům nádoby a zpět.

Typ míchání, kde je tok tekutiny usměrňován tangenciálně, tj. tečně k povrchu míchadla.

Síla, které se míchadlo musí vyrovnat v důsledku odporu tekutiny.

Poměr výkonu míchadla k objemu nádoby, d/8 /n.ρ.

Kritérium pro určení charakteru míchání, udává poměr viskózních a setrvačných sil v tekutině.

Proces, ve kterém mikroorganismy využívají kyslík k rozkladu organických materiálů.

Proces, kdy se organické materiály rozkládají mikroorganismy za přítomnosti kyslíku, čímž se vytváří tmavý a bohatý humus.

Proces, kdy se organické materiály rozkládají bakteriemi bez přítomnosti kyslíku.

První fáze anaerobního rozkladu, kdy se velké molekuly rozbíjejí na menší.

Druhá fáze anaerobního rozkladu, kdy se jednoduché organické látky přeměňují na kyseliny.

Třetí fáze anaerobního rozkladu, kdy se kyseliny přeměňují na konečné produkty.

Mikroorganismy, které se podílejí na produkci metanu.

Směs plynů produkovaná anaerobním rozkladem organického materiálu.

Konečný produkt anaerobního rozkladu, který má energetický potenciál.

Aerobní mikroorganismy využívají kyslík k rozkladu organických látek. Výsledkem je energie, biomasa a oxid uhličitý. Celý proces je zhruba 60% účinný; zbylá energie se ztrácí ve formě tepla.

Při aerobním odbourávání organických látek se přibližně 50% uhlíku z organické hmoty přemění na biomasu a zbylých 50% se uvolní do atmosféry ve formě oxidu uhličitého.

Aerobní technologie zpracování odpadů se dělí na přirozené a umělé. Mezi přirozené patří stabilizační nádrže, biologické rybníky, kořenové systémy s rostlinami a průtočné nádrže.

Biologické cltry, rotační diskové reaktory a aktivovaný kal jsou umělé technologie, které se používají k aerobnímu zpracování odpadů.

Kompostování je aerobní proces, který se používá k rozkladu organického odpadu pevného skupenství s cílem získat kompost.

Stabilizační nádrže a biologické rybníky jsou příklady přirozených technologií používaných k čištění odpadních vod. Mikroorganismy ve vodě a kalu rozkládají organické látky.

Vegetační kořenové čistírny využívají mokřadní rostliny a štěrkové podloží k čištění odpadních vod. Rostliny a bakterie v kořenovém systému rozkládají znečišťující látky.

Čistírny s horizontálním prouděním vody jsou určené pro plošný přeron, zatímco vertikální proudění je svislé. Horizontální proudění se dělí na povrchové a podpovrchové.