Ekologie rostlin a půda

Rostliny milující teplo.

Rostliny milující chlad.

Rostliny žijící na sněhu.

Rostliny s širokým rozsahem tolerancí k teplotě.

Rostliny s úzkým rozsahem tolerancí k teplotě.

Živé organismy v půdě, které ovlivňují její vlastnosti.

Půda s pH menším než 6,7.

Atmosféra dodává rostlinám kyslík, oxid uhličitý a dusík.

Dusík v půdě získává rostliny z atmosféry, rozkladu organismů a hnojiv.

Kyslík v půdě je důležitý pro dýchání rostlin a půdních organismů.

Množství světla, které dopadá na zem, se během roku mění v závislosti na ročním období. V zimě je slunce nízko a světla je méně, v létě je slunce výše a světla je více.

Růst a kvetení rostlin je ovlivněno dostupností světla. Na jaře, když je světla více, rostliny rychle rostou a kvetou. V zimě, když je světla méně, rostliny rostou pomaleji a ne vždy kvetou.

Charakteristické rostliny, které kvetou na jaře v listnatém lese, když je v lese dostatek světla.

Rostliny, které se přizpůsobily životu ve vodě. Mají speciální vlastnosti, které jim umožňují přežít v ponořeném prostředí.

Rostliny, které rostou ve vlhkých prostředích, ale nejsou ponořené ve vodě. Mají rády vlhkou půdu a vysokou vlhkost vzduchu.

Soubor všech živých organismů v půdě. Patří sem bakterie, houby, hmyz, žížaly a další.

S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota.

Různé typy lesů rostou v závislosti na nadmořské výšce.

Proces, při kterém rostliny využívají sluneční energii k přeměně CO2 a vody na cukry (energii) a uvolňují kyslík.

Světlo se na listech odráží, částečně absorbuje a zbylá část prochází skrz list.

Množství světla se mění v závislosti na ročním období, což ovlivňuje rostlinný růst.

Jarní rostliny kvetou na jaře, kdy je více světla, zatímco letní rostliny kvetou v létě.

Světlo ovlivňuje růst rostlin, například řídí jejich směr růstu.

Věda o vztazích mezi rostlinami a houbami a jejich okolím, včetně interakcí mezi nimi a s jinými organismy.

Tato část se pravděpodobně zaměřuje na vztahy mezi populacemi rostlin a hub a na jejich role v ekosystémech.

Tlačítko pro zobrazení prezentace s dalšími informacemi o ekologii rostlin a hub.

Tlačítko pro upravování obsahu prezentace, například přidání textů, obrázků a dalších prvků.

Tlačítko pro vyhledávání specifických informací v prezentaci.

Atmosféra dodává rostlinám oxid uhličitý (CO2) pro fotosyntézu, dusík (N2) z rozkladu organické hmoty a hnojiv a kyslík (O2) pro dýchání.

Hlinité půdy obsahují málo kyslíku, což je pro rostliny problém.

Rostliny se přizpůsobují nedostatku kyslíku v půdě vývojem specifických kořenů, například: respirační kořeny, sloupovité kořeny.

Existují různé typy kořenových systémů, například: strom s mnoha exponovanými kořeny, husté kořenové struktury, a dlouhé kořeny rostoucí do vody

Rostliny potřebují pro růst a život CO2 pro fotosyntézu, N2 pro růst a O2 pro dýchání. Dostatek kyslíku v půdě je také klíčový faktor.

Organizmy, které slouží jako ukazatelé stavu prostředí. Jejich přítomnost, hojnost nebo absence odráží kvalitu a zdraví ekosystému.

Druh hmyzu, který je bioindikátorem. Jeho hojnost a zdraví svědčí o dobrém stavu prostředí, zejména o absenci pesticidů.

Symbiotický organismus tvořený houbami a řasami. Je citlivý na znečištění ovzduší, a proto se používá jako bioindikátor kvality vzduchu.

Organismus s úzkým rozsahem tolerance k teplotě. Může přežít pouze v prostředí s relativně stálou teplotou.

Organismus s širokým rozsahem tolerance k teplotě. Může přežít v různých teplotních podmínkách.

Proces transformace dusíku v ekosystému, zahrnující fixaci atmosférického dusíku, rozklad organické hmoty, nitrifikaci a denitrifikaci.

Přeměna atmosférického dusíku ($N_2$) na formy využitelné pro organismy, jako je amoniak ($NH_4^+$).

Oxidace amoniaku ($NH_4^+$) na nitrit ($NO_2^-$) a poté na dusičnany ($NO_3^-$).

Znečištění ovzduší vzniká z různých zdrojů, jako jsou pevné emise (prach, saze), plyny (SO2, HF, CO) a látky uvolňující se z chladících systémů.

Znečištění ovzduší může poškodit rostliny, a to například blokováním průduchů na listech, čímž naruší výměnu plynů.