Bezpečnost informací a kybernetický zákon

Certifikát, který se používá ke šifrování dat.

Certifikát, který se používá k ověření pravosti certifikátů jiných subjektů.

Certifikát, který se používá k ověření pravosti seznamu zneplatněných certifikátů.

Organizace, která vydává digitální certifikáty a zaručuje jejich pravost a integritu.

Typ elektronického podpisu, který je uznáván všemi orgány veřejné moci v ČR.

Typ elektronického podpisu, kde privátní klíč je uložen na disku. V ČR se nevyskytují.

Typ elektronického podpisu, kde je privátní klíč uložen na zabezpečeném hardwarovém nebo softwarovém médiu.

Certifikát vydávaný kvalifikovanou CA, který propojuje podpisové údaje s konkrétní osobou a ověřuje její identitu.

Proces ověření, kdo je daný subjekt. V digitálním prostředí to obvykle zahrnuje poskytnutí jednoho nebo více identifikátorů.

Reprezentace identity osoby v digitální formě. Toto může zahrnovat uživatelská jména, e-mailové adresy, digitální certifikáty a další identifikátory používané v online prostředí.

Jedinečné fyzické a osobní charakteristiky jedince, jako jsou jméno, věk, biometrické údaje (otisky prstů, obličejová rozpoznávačka atd.).

Mechanismus použitý k ověření identifikace, například heslo, PIN, otisk prstu nebo digitální certifikát.

V elektronickém podpisu - Časové značky zajišťují, že digitální údaje existovaly v daném čase a nebyly změněny.

Je to ověření, že určité digitální údaje existovaly v určitém čase a nebyly od toho času změněny.

Používají se k ověření integrity dat a můžou být důležité pro právní a obchodní účely.

Může být statický (jako uživatelské jméno) nebo dynamický (jako IP adresa). V kontextu eIDAS mohou být identifikátory spojeny s digitální identitou osoby.

Tabulka s subjekty (uživateli), objekty (soubory, data) a právy k přístupu (čtení, zápis, mazání). Při každém přístupu se kontroluje, zda subjekt má potřebná práva.

Seznam práv jednotlivých subjektů k určitému objektu (souboru, adresáři). Objekty jsou v tomto případě primární.

Tabulka s právy, kde je primární subjekt (uživatel), a je uvedeno, k jakým objektům má přístup.

Bezpečnostní model, který se zaměřuje na ochranu integrity dat. Definuje trojice (subjekt, program, objekt) a omezuje operace programů na specifické objekty.

Bezpečnostní model zaměřený na ochranu důvěrnosti dat. Zavádí bezpečnostní úrovně (přísně tajné, tajné, důvěrné, veřejné) a pravidla "no read up" (nečíst "nahoru") a "no write down" (nepsat "dolů").

Bezpečnostní model, zaměřuje se na ochranu integrity dat. Podobně jako Bell-LaPadula, zavádí úrovně a pravidla "no read down" (nečíst "dolů") a "no write up" (nepsat "nahoru").

Uživatel, kterému patří data a funkce, například článek uložený na documents.com.

Aplikace, která chce přistupovat k datům uživatele, například WriteAPaper.com

Server, na kterém jsou uložena data uživatele, například documents.com

Spravuje oprávnění k datům uživatelů a deleguje oprávnění klientovi, často spojený se serverem se zdroji.

Technologie pro zabezpečené sdílení dat mezi různými aplikacemi, například webovými, mobilními nebo IoT zařízeními. Spojuje se s autorizačními servery a poskytuje klientovi přístup k požadovaným zdrojům.

Rozšíření OAuth 2.0 zaměřené na autentizaci uživatelů. Poskytuje ID token pro autentizaci a access token pro autorizaci.

Proxy server fungující jako prostředník mezi uživatelem a internetem. Zlepšuje soukromí a kontrolu nad přístupem k internetu.

Proxy server přijímající požadavky z internetu a předávající je interním serverům. Zajistí load balancing a zabezpečení.

NAT se používá k překladu síťových adres, a to především pro úsporu adres IPv4. Server vidí pouze vnější adresu a porty jsou také přeloženy. NAT částečně anonymizuje a skrývá internì síť, ale nekontroluje obsah komunikace.

Proxy server je služba, která zprostředkovává přístup k síti a kontroluje a filtruje síťový provoz. Proxy server může blokovat škodlivý obsah a chránit tak uživatele a počítače.

IPS (Intrusion Prevention System) je rozšířený IDS, který nejen detekuje škodlivou činnost, ale také ji blokuje a hlásí. IPS kombinuje funkce IDS s blokováním provozu nebo zakázáním aplikací.

IDS monitoruje síť a hledá podezřelou aktivitu. IDS pracuje na základě pravidel, signatur a detekce anomálií. IDS generuje pouze upozornění, neblokuje útoky. Může být síťový (NIDS) nebo v operačním systému (HIDS).

Antivirové programy jsou typicky host-based IDS/IPS. Používají databázi signatur, heuristickou analýzu a další metody, aby identifikovaly a odstranily škodlivý software.

Firewall je další komponentou pro zabezpečení sítě. Firewall kontroluje příchozí a odchozí síťovou komunikaci a blokuje nepovolený provoz. Firewally se dělí dle funkcí (bezstavové, stavové, aplikační, nové generace) nebo dle umístění (hardwarový, softwarový).

Zero trust network je bezpečnostní model, který nevěří žádnému zařízení ani uživateli, dokud si jej neověří. V tomto modelu jsou všechna zařízení a uživatelé před vstupem do sítě striktně ověřováni a kontrolováni.

HIDS (Host-based Intrusion Detection System) běží přímo na zařízení a kontroluje je. Například: program OSSEC analyzuje logy, kontroluje integritu souborů a odhaluje rootkity.

Typ firewallu, který analyzuje každý síťový paket samostatně a filtruje jej na základě informací z IP adres, TCP/UDP portů a TCP hlaviček. Nepožaduje uchovávání stavu komunikace. Jsou typicky používány u síťových směrovačů a přepínačů.

Typ firewallu, který uchovává stav komunikace (connection tracking) a umožňuje komplexnější pravidla filtrování. Zvyšuje ochranu před útoky jako SYN-Flood attack.

Typ firewallu, který pracuje na úrovni aplikační vrstvy OSI modelu a rozumí specifickým protokolům (např. FTP, HTTP). Provádí hlubší kontrolu obsahu dat.

Pokročilý typ firewallu, který kombinuje funkce tradičních a aplikativních firewallů s funkcemi jako webová filtrace, antivirovou ochranu, pravidla založená na autentizaci uživatelů a analýza HTTPS provozu. Často zahrnuje IPS (Intrusion Prevention System) pro detekci a prevenci útoků.

Firewall umístěný na hranici sítě s cílem chránit vnitřní síť před útoky z externího prostředí.

Používání firewallů a směrovačů k oddělení částí sítě (VLAN) a omezení útoků na úrovni linkové vrstvy OSI modelu.

Nástroj pro správu firewallů v Linuxu, který nahrazuje iptables. Nabízí lepší výkon, jednodušší syntaxi a integraci s Linuxovým jádrem.

Pravidla firewallu umožňují definování, jakou komunikaci firewall umožní a jakou zakáže. Možnosti zahrnují IP adresy, porty, protokol a další parametry