Aglutinace a její typy

Aglutinace

• Aglutinace je reakce, která probíhá s antigeny (Ag) a protilátkami (Ab).
• Přímá aglutinace: Ag jsou přirozeně součástí povrchu částic, např. antigeny krevních skupin.
• Nepřímá aglutinace: Ag se uměle navazuje na povrch částic, např. latexové částice, erytrocyty.
• Průkaz Ag: Nepřímá aglutinace se využívá k průkazu Ag, jako jsou meningokoky, streptokoky, pneumokoky a rotaviry v likvoru, séru, moči, sputu a stolici.
• Průkaz protilátek: Nepřímá aglutinace se také používá k průkazu protilátek např. latexfixační testy pro revmatoidní faktor.

Sklíčková aglutinace

• Sklíčková aglutinace se používá k průkazu Ag (určování mikrobů pomocí antisér), například salmonely, shigely a enteropatogenní E.coli.
• Průkaz protilátek: Sklíčková aglutinace se také používá k průkazu protilátek.
• Widalova reakce: Používá se k průkazu protilátek u salmonelóz. Sérum se ředí a reakce probíhá přes noc. Odcit se provádí otáčením zkumavek a pozorováním víření aglutinátu.
• Další použití: Sklíčková aglutinace se používá i k průkazu protilátek proti yersiniím, listeriím, franciselám, brucelám (Wrightova reakce), ricketsiím (Weil-Felixova reakce) a proti leptospirám. U leptospir se provádí současně i lýza bakterií – „reakce aglutinace-lýzy“.

Hemaglutinace

• Hemaglutinace je reakce, kde Ag jsou erytrocyty.
• Paul-Bunnellova reakce: Používá se k průkazu heterofilních Ab (reagují s erytrocyty jiných živočišných druhů) u infekční mononukleózy.

Western blot

• Western blot je detekční metoda, která se používá k detekci a identifikaci specifických proteinů v biologických vzorcích.
• Krok 1: Příprava Ag: Proteiny se oddělují elektroforézou v polyakrylamidovém gelu a poté se přenesou na membránu (nitrocelulózová nebo PVDF).
• Krok 2: Detekce: Detekce specifických proteinů na membráně probíhá pomocí serologické reakce (jako ELISA v jamce).
• Využití: Western blot se používá k potvrzení HIV infekce, diagnostice borreliózy, hepatitid a dalších onemocnění.

Molekulární metody

• Molekulární metody se využívají k detekci a identifikaci infekčních agens na bázi nukleové kyseliny (DNA a RNA).
• Cíle: Definice principu molekulárních metod, popis principu metod (hybridizační, amplifikační, sekvenační), popis složek master mixu pro PCR.
• Sekvenování: Sekvenování DNA umožňuje určit pořadí nukleotidů (A, T, C, G) v úseku DNA.
• Princip: Při syntéze nového vlákna DNA dochází k ukončení (terminaci) syntézy v místě určitého nukleotidu. Vznikají tak nedokončené úseky komplementárního vlákna, jejichž délka se dá zjistit pomocí elektroforézy v gelu.
• Praktické provedení: Sekvenování probíhá ve čtyřech oddělených zkumavkách, v každé dochází k terminaci reakce v pozici jiného typu nukleotidu (A, T, C nebo G). Délka produktů v dráze odpovídá pozicím určitého typu nukleotidu v templátovém vlákně.
• Detekce: Detekce produktů sekvenování probíhá v kapilární elektroforéze, kde jsou nukleotidy značeny různými fluorescenčními barvami, a detekují se laserem.
• Využití: Sekvenování se používá k popisu genomu mikroorganismů, identifikaci mikroorganismů (porovnáním s databází), hledání mutací (detekce rezistence mikroorganismů), diagnostice vrozených vývojových vad, onemocnění na genetickém podkladě (Leidenská mutace, metabolická onemocnění) a v onkologii.

Molekulární metody v mikrobiologii

• Využití: Cílená detekce infekčního agens ve vzorku, stanovení kvantity infekčního agens, detekce genů pro rezistenci, sekvenace genomu mikroorganismů a epidemiologické charakteristiky (typizace kmenů).

Interpretace mikrobiologického nálezu

• Cíle: Popsat souvislosti interpretace, definovat možné chyby při interpretaci výsledků nepřímého průkazu.
• Dynamika protilátek: Změny hladin protilátek v průběhu onemocnění, vyšetření 2 vzorků séra.
• Anamnestické titry: Protilátky v organismu po prodělání onemocnění.
• Sérologické vyšetření: Slouží k určení, zda člověk prodělává onemocnění. Hodnotí se výše a dynamika titru protilátek (vzestup, pokles).
• Vzestup titru: Vzestup titru protilátek 4x svědčí pro infekci.
• Sérokonverze: První vzorek negativní, po 14 dnech pozitivní, svědčí pro infekci.
• Tvorba protilátek: V počátku onemocnění se většinou objevují IgM protilátky, později IgG protilátky.
• Vyšetření párových sér: Provádí se současně dva vzorky séra, čímž je vyloučena laboratorní chyba.

Faktory ovlivňující interpretaci

• Eetiopatogeneze choroby: Stadium a charakter onemocnění.
• Mikroorganismus: Například neprotilátková imunita (TBC) nebo napadení buněk imunitního systému (CMV, HIV).
• Stav imunitního systému pacienta: Věk, gravidita, imunitní poškození.
• Použité laboratorní metody: Citlivé reakce (ELISA, IF, neutralizace) – pozitivní dříve, méně citlivé reakce (KFR, aglutinace) – pozitivní nález svědčí pro čerstvou infekci.
• Revmatoidní faktor: Přítomnost IgM protilátek proti vlastním IgG. Komplex IgG-IgM může vést k falešně pozitivní reakci na přítomnost IgM.

Dozrávání imunitního systému

• Vývoj produkce imunoglobulinů: Po porodu se rozvíjí produkce imunoglobulinů.
• Dynamika protilátek: Varí se dle infekčního agens a průběhu onemocnění.
• Počáteční fáze: Po prvním kontaktu s antigenem vznikají IgM (i IgA) protilátky.
• Změna titru: První protilátky IgM (event.IgA) se ztratí během týdne až měsíce.
• IgG protilátky: Objevují se později, s pozvolným nástupem, a můžou přetrvávat dlouhou dobu.

Index pozitivity (IP)

• Vyjadřuje výsledky pomocí bezrozměrného čísla, kde se srovnává hodnota vzorku pacienta s hodnotou standardního séra.
• Hodnocení: IP < 0,9 – negativní, IP > 1,1 – pozitivní, IP = 0,9–1,1 – hraniční +/- 10 % kolem hodnoty standardního séra.

Laboratorní charakteristiky

• Senzitivita: Pravděpodobnost, že test bude pozitivní u ​​nemocných. Vyšší senzitivita znamená méně falešně negativních výsledků.
• Specifita: Pravděpodobnost, že test bude negativní u zdravých. Vyšší specificita znamená méně falešně pozitivních výsledků.
• Laboratorní chyba: Chyba měření, která zahrnuje nepřesnosti pomůcek, zařízení, reagencií a lidský faktor.

Interpretace nálezů

• Interpretace musí být vždy spojena s klinickým stavem a s anamnézou pacienta.
• Nikdy se neléčí laboratorní nález, ale vždy nemoc pacienta.
• „Titritida“: Přítomnost protilátek sama o sobě neznamená nemoc.
• Řešení rozporů: Opakování testu, sledování vývoje, použití jiných metod.

Dynamika protilátek

• Příklad: Epstein-Barrové virus (EBV) a Toxoplasma gondii.
• Sérologické markery: Hepatitida A (VHA) a Hepatitida B (VHB).

Tento kvíz se zaměřuje na koncept aglutinace a její různé typy, včetně přímé a nepřímé aglutinace. Umožní vám otestovat vaše znalosti o reakcích antigenů a protilátek, jakož i o sklíčkové aglutinaci a jejím využití v diagnostice. Prověřte si, jak dobře chápete důležité detaily a aplikace těchto procesů.