PMSD 1-9

19. století bylo dobou kdy Evropa dominovala světu a její vliv byl vidět v mnoha oblastech. V tomto období se formovaly moderní státy a kapitalismus se šířil po celém světě.

Během 19. století se Evropa pokoušela prosadit své myšlenky a vnímání do celého světa, například zavedením mechanických hodin a standardizací času. Tato snaha o globální vliv je vidět v různých oblastech od geografie až po mezinárodní systém.

19. století se často dělí na dvě části zvané „Dlouhé 19. století“ a „Krátké 19. století“. Dlouhé 19. století zahrnuje období od Francouzské revoluce 1789 až do konce první světové války 1918. Krátké 19. století zahrnuje období od konce první světové války 1918 až do konce Studené války 1989.

V 19. století rozšířil industrialismus z Velké Británie do dalších částí Evropy. To vedlo ke vzniku moderní třídní společnosti a k sociálním reformám, jako je například zavedení sociálního zabezpečení a standardní pracovní doby.

Čína se ve 19. století začala o světové dění zajímat až po prohrané čínsko-japonské válce v roce 1895.

Japonsko se ve 17. století izolovalo od světa, ale díky obchodu s Holandskou Východoevropskou obchodní společností získalo alespoň nějaké informace o světe. V roce 1905 porazilo Rusko ve válce a potvrdilo svou sílu a moc.

Evropské myšlení ovlivňuje svět i dnes v oblasti chronometrizace, geografie a teritorializace. Vnímání času, geografie a hranic je ovlivněno evropským vlivem.

Existují tři základní modely vnímání států a hranic: čínský, ruský a americký. Každý model se liší vnímáním konceptu národního státu a hranic.

Ztráta části národa kvůli migraci.

Vznik nových nezávislých států z kolonií.

Systém řešení mezinárodních vztahů po Vídeňském kongresu 1815.

Snaha o udržení míru mezi evropskými státy.

Počátek modernizace a centralizace armády.

Zvýšení počtu obětí ve válkách kvůli modernizaci.

Vzrůstající význam diplomacie a mezinárodního práva.

Zastaralý termín pro období před 1. světovou válkou.

Využívání síly a ekonomických prostředků k získání vlivu.

Zvyšující se vliv Británie a Francie na světové dění.

Boj o moc v Evropě kvůli oslabení dynastií.

Ztráta vlivu Španělska a získání kontroly nad Gibraltarem pro Británii.

Karel VII. garantuje dědičné nástupnictví.

Systém, kde suverénní stát má svobodnou vládu, ale má respektovat suverenitu jiných států.

Nové principy a organizace v mezinárodním právu.

Změna v mezinárodním právu po válce. Vítězný stát tlačí prohrávající stát k předání území, které je pak definováno ve smlouvě.

Přechod od dynastického k národnímu státu. Lid se stává nositelem moci a reprezentativní demokracie nahrazuje monarchii.

Soubor tří základních ústav, které definují moc lidu, základní práva a mění strukturu společnosti.

Nápad francouzské revoluce na šíření svobody a idejí do světa. Francie expanduje Code Civil (občanský zákoník) do Evropy.

Snaha o návrat k předrevolučnímu uspořádání, obnovení dynastií a stabilizaci poměrů po napoleonských válkách.

Pět velmocí s vlivem na evropské dějiny. Zajišťují stabilitu a kontrolu nad mezinárodní situací.

Společné vyjádření hodnot a spolupráce mezi státy s cílem stabilizovat Evropu po revolucích. Založeno na konzervativních a monarchistických principech.

Systém politické a ideologické kontroly nad stavy uvnitř Svaté aliance. Kontrola se zaměřuje na monarchy a případné revoluční hnutí.

Série kongresů pořádaných v Evropě po roce 1815 s cílem řešit mezinárodní problémy.

Americká odpověď na ideologii Svaté aliance. USA se izoluje od evropských konfliktů a zaměřuje se na svůj směr rozvoje.

Narůstající napětí a neshody mezi členy evropské pentarchie vede k jejich oslabování a ztrátě schopnosti shody.

Spor mezi Ruskem a Pruskem o Polské državy. Rusko porušuje dohodu a oslabuje Prusko.

Revoluční hnutí z roku 1848, která se soustředila na zrušení poddanství, zavedení ústavních principů a prosazení národnostního sebeurčení.

Závěr Svaté aliance a konec Vídeňského uspořádání světa. Evropa vstupuje do nové éry s novými výzvami.

Vytvoření sjednoceného Německa.

Neúspěšná revoluce v roce 1848 v Rusku.

Občanská válka v USA v letech 1861-1865, ve které se severní státy (Unie) střetly s jižními státy (Jih) kvůli otázce otroctví. Velká Británie podporovala Jih, protože to byla pro ni důležitá obchodní partnerka a otroctví vnímala jako legitimní formu práce.

Válka mezi Pruskem a Rakouskem v roce 1866, která vedla k porážce Rakouska a sjednocení Německa pod vedením Pruska. Prusko posílilo svůj vliv v Evropě a stalo se dominantní silou v německých zemích.

Proces sjednocování Itálie v letech 1859 až 1861, který vedl k vytvoření sjednoceného italského království. Itálie se tak po staletích fragmentů stala samostatnou a sjednocenou zemí.

Válka mezi Ruskem a Osmanskou říší v letech 1853-1856, do níž se na stranu Osmanské říše zapojily Velká Británie a Francie. Tím se konflikt stal bojem o vliv na Blízkém východě a o kontrolu nad Černým mořem.

Napětí a konflikty na Balkánském poloostrově, kde se v 19. století střetaly zájmy Ruska, Rakouska-Uherska, Velké Británie a dalších velmocí, které se snažily ovlivnit osud tureckých území a rozšiřování svého vlivu na Balkáně.

Proces etablování Německa jako sjednoceného a silného státu v Evropě v 19. století. Německo začalo budovat silnou ekonomiku a armádu, s cílem stát se dominantní silou v Evropě.

Ekonomické konflikty mezi evropskými mocnostmi v 19. století se vztahují k soupeření o suroviny, zdroje, obchodní cesty a trhy. Německý program intenzivního námořního zbrojení v roce 1898 vedl k konfliktu s Velkou Británií, která se snažila udržet světovou námořní dominanci.

Projekt železniční dráhy z Berlína přes Bagdád do Basry, který měl umožnit Německu kontrolu nad zdroji a obchodními trasami na Blízkém východě. Tento projekt vyvolal obavy v Británii o kontrolu nad Indií.

Přímo anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem v roce 1908, která rozvířila napětí v Evropě a přispěla k dalším konfliktům v regionu. Rakousko-Uhersko posilovalo svůj vliv na Balkáně, což vedlo k odporu srbských nacionalistů.

Dohoda mezi Německem, Rakousko-Uherskem a Itálií, uzavřená v roce 1882. Tato aliance měla ochránit Německo před možnou hrozbou ze strany Francie a Ruska.

Dohoda mezi Ruskem, Velkou Británií a Francií, uzavřená v roce 1907. Tato aliance byla vytvořena jako protiváha proti Trojspoleku a zdůraznila rivalitu mezi velmocemi v Evropě.

Spolek Tří císařů, dohoda o vzájemné spolupráci mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem, uzavřená v roce 1873. Dohoda měla zmírnit napětí v Evropě a zamezit válce, ale konflikt zájmů o Polsko způsobil, že se tato aliance rozpadla.

Revoluce v Osmanské říši v roce 1908, která vedla k reformám a pokusu o modernizaci říše. Mladoturci se snažili zavést ústavní monarchii a demokratické reformy. Revoluce však narazila na odpor konzervativních sil a Osmanská říše se tak ocitla v hluboké krizi.

Dohoda mezi Francií a Velkou Británií z roku 1904, která uklidnila napětí mezi těmito dvěma soupeřícími mocnostmi. Dohoda zahrnovala vzájemné uznání koloniálních sфер влияния a spolupráci v otázkách mezinárodních vztahů.

Rozpad Evropy do dvou hlavních bloků v předvečer první světové války: Trojspolek a Trojdohoda. Rivalita a napětí mezi těmito bloky vedly k propuknutí války v roce 1914.

Rozšíření vlivu státu do ekonomiky v 19. století zahrnující daňové systémy, akciové společnosti, národní banky a státní dluhopisy.

Koncept volného obchodu, kde neexistují cla, která by omezovala obchod mezi státy, a každý stát se řídí svými vlastními zákony.

Začátek 19. století byl poznamenán pokusy Evropy o ovládnutí Asie. Asie se snažila osvobodit od evropského vlivu, ale realizovala, že Evropa je důležitá pro obchod.

Dlouhé a kruté války v 19. století, které vedly k vyčerpání financí, těžkému zdanění kolonií a nárůstu revolučních hnutí v Evropě. Francouzský císař Napoleon se snažil sjednotit Evropu pod svou vládou, ale jeho snahy byly nakonec zmařeny koalicí evropských mocností.

Francouzská revoluce, která svrhla monarchii a zavádí republiky, se stala inspirací pro další revoluční hnutí v Evropě. V roce 1830 v Belgii, ve Francii a v Polsku, a následně i v roce 1848 Evropou otřásla vlna revolucí, která se soustředila na požadavky na svobodu a demokracii.