Zápisy .pdf

Okruh 1 středa 25. prosince 2024 20:43 Název: SOUSTAVA KREVNÍCH CÉV (systema cardiovasculare) Obsah: V kapitole se dozvíte · základní informace o funkcích soustavy krevních cév · systematické poznatky o stavbě krve a stavbě a funkcích krevních elementů · systematické poznatky o vnější a vnitřní...

Okruh 1 středa 25. prosince 2024 20:43 Název: SOUSTAVA KREVNÍCH CÉV (systema cardiovasculare) Obsah: V kapitole se dozvíte · základní informace o funkcích soustavy krevních cév · systematické poznatky o stavbě krve a stavbě a funkcích krevních elementů · systematické poznatky o vnější a vnitřní stavbě srdce · obecné poznatky o stavbě krevních cév a specifikách jednotlivých typů cév · systematické poznatky o struktuře malého, velkého a fetálního krevního oběhu · základní poznatky o fyziologii kardiovaskulárního systému Výstupy z učení: Po prostudování kapitoly budete schopni · stručně charakterizovat funkci soustavy krevních cév · systematicky popsat stavbu krve a stavbu a funkci erytrocytů, trombocytů a leukocytů · systematicky popsat vnější a vnitřní stavbu srdce · popsat stavbu krevních cév a charakterizovat specifika jednotlivých typů (tepny, žíly, vlásečnice) · systematicky popsat strukturu malého krevního oběhu · systematicky popsat strukturu velkého krevního oběhu, jeho tepenného systému (aorta) a žilních systémů (horní dutá žíla, dolní dutá žíla a srdeční žíly) · stručně popsat fetální krevní oběh a specifikovat rozdíly oproti postnatálnímu krevnímu oběhu · systematicky popsat jednotlivé fáze srdeční revoluce a základní fyziologické ukazatele Délka studia: Na prostudování kapitoly budete potřebovat 5–6 hodin. Klíčová slova: krev; srdce; tepny; žíly; kapiláry; malý krevní oběh; velký krevní oběh Shrnutí kapitoly Hlavní funkcí soustavy krevních cév je zajišťovat cirkulaci krve a všeho, co krev obsahuje. Na ni nava- zuje funkce transportní (distribuci řady biologicky aktivních látek prakticky do celého těla, mimo jiné i kyslíku, což souvisí s další funkcí – vnitřním dýcháním). S ohledem na zastoupení leukocytů v krvi má cévní systém i funkci imunitní. Soustava krevních cév je tvořena srdcem a krevními cévami. · Krev je tekutina proudící v krevních cévách. U dospělého člověka je jí asi 5–6 litrů. Je tvořena bu- něčnou a mezibuněčnou složkou. Mezibuněčnou komponentu tvoří krevní plazma (podíl asi 55–60 %). Buněčnou komponentu (podíl asi 40–45 %, tzv. hematokrit) tvoří červené krvinky (erytrocyty), krevní destičky (trombocyty) a bílé krvinky (leukocyty). · Ústředním orgánem soustavy krevních cév je srdce. Srdce zajišťuje svou aktivitou distribuci krve do celého těla. Makroskopicky je tvořeno čtyřmi dutinami – pravou předsíní, pravou komorou, le- vou předsíní a levou komorou. Histologicky je srdce (srdeční stěna) tvořeno třemi základními vrst- vami – endokardem, myokardem a perikardem. · Krevní cévy se dělí na tepny (vedou krev ze srdce), žíly (vedou krev do srdce) a vlásečnice (kapiláry – zajišťují difúzi dýchacích plynů a jiných látek mezi krví a tkáněmi). Malý krevní oběh zajišťuje okysličování krve v plicích. Je tvořen plicním kmenem, jenž vychází z pravé komory a vede odkysli- čenou krev do plic, plicními kapilárami hustě obklopujícími plicní sklípky a plicními žílami, jimiž se krev vrací okysličená krev do levé předsíně. Velký krevní oběh zajišťuje okysličování tkání v celém těle. Je tvořen aortou, která vychází z levé komory a vede okysličenou krev do celého těla, kapi- lárními sítěmi hustě se větvícími téměř v každém orgánu a několika sběrnými žílami (horní dutá ží- la, dolní dutá žíla a srdeční žíly) odvádějícími odkysličenou krev zpět do srdce. · Periodická aktivita srdce se označuje jako srdeční revoluce. Je tvořena střídáním systol (kontrakcí) a diastol (relaxací) srdeční svaloviny. Srdeční aktivita je popisována několika parametry, zejména tepovou frekvencí, tepovým objemem, minutovým srdečním výdejem a krevním tlakem. CÉVNÍ SOUSTAVA Funkce: ○ Oběhová - zajišťuje cirkulaci krve a všeho, co krev obsahuje ○ Transportní - dýchací plyny, biologické látky, voda, miner látky, hormony ○ Vnitřní dýchání - výměna dýchacích plynů mezi krví a buňkami ○ Imunita Ústřední orgán - srdce -> vycházejí z nej krevní cévy KREV /snguis, haema/ Tekutina proudící v uzavřeném cévním systému 5-6l (8%m těla) Nauka - HEMATOLOGIE Červená barva s odstínem závisejícím na stupni oxidace ○ Buněčná složka - krevní tělíska ○ Mezibuněčná složka - krevní plazma § Podíl krevních tělísek na objemu krve = HEMATOKRIT § 99% krevních tělísek představují červené krvinky KREVNÍ PLAZMA ○ Tekutá složka; 55-60% objemu krve ○ Bezbarvá, lehce nažloutlá; pH 7,4 § 91% voda, 1% minerální látky, 8% organické látky ČERVENÉ KRVINKY /erytrocyty/ ○ Nejvíce zastoupené v krvi - v 1mm3 asi 5mil § Vznik: červená kostní dřeň § Životnost: 3-4 m § Zánik: slezina ○ Jedny z nejmenších buněk, neobsahují jádro, konavní plochy (zploštělé) ○ HEMOGLOBIN - váže kyslík a distribuuje ho po celém těle KREVNÍ DESTIČKY /trombocyty/ ○ Úlomky z kostní dřeně, v 1mm3 je 200-300tis ○ Zajišťují srážlivost buněk /hemokoagulace/ § Přeměna fibrinogenu na fibrin § Neschopnost srážení krve - hemofilie BÍLÉ KRVINKY /leukocyty/ ○ Plnohodnotné buňky, v 1 mm3 je 5-10tis § Počet závisí na zdravotním stavu jedince § Vznik: kostní dřeň □ Granulocyty - 75% leukocytů, schopnost fagocytózy (pohlcování ciz částic) a diapedézy (prostupnosti přes stěnu cév) □ Lymfocyty - 20%; vyvíjí se v kostní dřeni, pak presidlují do mízních orgánů a tkáni -> zrají a aktivují se ® T-lymfocyty: dozrávají v brzlíku (thymus); vyhledávají v tele cizorodé antigeny a vlastní pozměněné b a zahajují proti nim imunitní reakci ® B-lymfocyty: po vývinu a dozrání v kostní dřeni se přesouvají do mízních orgánů a tkání, kde tvoří protilátky proti cizorodým antigenům □ Monocyty - 5%; největší leukocyty; schopnost fagocytózy; označují se i jako makrofágy SRDCE /cor, kardia/ Má funkci čerpadla krve Uloženo v hrudní dutině v prostoru mezi plícemi, bránicí, hrudní kostí a páteří ○ Vnější stavba: § Velikost - zatnutá pěst daného člověka; 250-300g § Tvar nepravidelného kužele § 4 dutiny: □ Pravá předsíň - ústí zde horní a dolní dutá žíla (přivádějí odkyslicenou krev) □ Levá předsíň - ústí zde plícní žíly (4) (přivádějí okysličenou krev z mo) □ Pravá komora - vychází z ní plícní kmen (tepny) □ Levá komora - vychází z ní aorta; silná stěna myokardu ○ Vnitřní stavba: § Endokard - vystýlá vnitřní plochy srdečních dutin; jedna vrstva plochých ep b; jeho součástí jsou CHLOPNĚ (bráni zpětnému toku krve) □ Předsíňokomorové chlopně - složeny z CÍPŮ => CÍPATÉ CHLOPNĚ □ Komorotepenné chlopně - složený ze tří poloměsičitých řas kapsaovitého tvaru => POLOMESIČITÉ CHLOPNĚ § Myokard - srdeční svalovina, nejsilnější vrstva □ Pracovní myokard - zajištuje kontrakce srdečních sten a vypuzování krve □ Převodní myokard - tvoří a převádí vzruchu pro kontrakci pracovního myokardu -> PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDEČNÍ § Perikard - OSRDEČNÍK - povrchový obal srdce -> 2 vrstvy a mezi nimi tekutina -> snižuje tření KREVNÍ CÉVY Uzavřené trubice, kterými protéká krev Bohaté se větví téměř v každém orgánu těla Vnitřní vrstva je tvořena endotelem Vazivo a hladká svalovina umožňují vazokonstrikci (zúžení) nebo vazodilataci (rozšíření) ○ TEPNY /arterie/ § Vedou krev ZE srdce do periferie těla § Stěna je pevná a silná -> je v nich velký tlak; kruhový průřez □ Tepny terminální (konečné) - na krevním zásob určitě tajné či orgánu se podílejí samy; kronární tepny □ Tepny kolaterální (souběžné) - vyživovací oblast je zásobena více tepnami; končetiny, střeva ○ ŽÍLY /víny/ § Přivádějí krev DO srdce z periferie těla § Stěna je slabá a při odkrvení splaskne § Často podtlak ○ VLÁSEČNICE /kapiláry/ § Velmi tenké cévy -> skrz jejich stěnu probíhá difúze dýchacích plynů a jiných biologických látek mezi krví a tkáněmi KREVNÍ OBĚH MALÝ KREVNÍ OBĚH ○ Zajištuje okysličování odkysličené krve v plicích § Plícní kmen -> dělí se na P a L plícní tepnu -> vstupují do plic -> kapiláry obklopují plícní sklípky -> okysličení krve -> 4 plícní žily -> L předsíň VELKÝ KREVNÍ OBĚH ○ Distribuce okysličené krve do celého těla § Aorta -> tělo -> horní a dolní dutá žíla -> P předsíň □ Distribuční část - tvořena tepnami -> tvoří jednotný systém ® Vzestupná aorta - koronární tepny ® Aortální oblouk - odstupují tepny zasobující hlavu, krk, horní končetiny ® Sestupná aorta - prochází hrudní a břišní dutinou ® Rozdvojení aorta - na kyčelní tepny -> zásobují oblast pánve a dolní končetiny □ Difúzní část - tvořena kapilárami □ Sběrná část - tvořena žílami -> sbírají odkysličenou krev; nejedna se o jednotný systém ® Horní dutá žila - z hlavy, krku, horních končetin ® Dlní dutá žila - z hrudní a břišní dutiny, pánve, dolních končetin ® Srdeční žily - sbírají odkyslicenou krev z myokardu a samostatné ústí do srdečních dutin -> největší z nich je ŽILNÍ SPLÁV FETÁLNÍ KREVNÍ OBĚH ○ Dochází k němu v placentě § Pupeční tepna - párová tepny; odvádí odkyslicenou krev z těla plodu -> prochází skrz pupeční otvor -> pupeční provazec -> placenta § Placentární kapilární síť - pupeční tepna se v placentě větví a dochází k okysličování krve a načerpání živin a dalších látek z krve matky do krve plodu a vyloučení odpadních látek do krve matky □ Placenta je zároveň dýchacím a vylučovacím centrem § Pupeční žíla - nepárová žíla -> přivádí oky krev s živinami do těla plodu; větví se v játrech, pokračuje do dolní dítě žily a do krevního oběhu plodu FYZIOLOGIE KARDIOVASKULÁRNÍHO SYSTÉMU AUTOMACIE SRDEČNÍ REVOLUCE (pracuje periodicky) ○ Systola (kontrakce) ○ Distola (ochabnutí) § Fáze I - systola síní + diastola komor (cípaté chlopně se otevírají a polo jsou uzavřené) § Fáze II - distola síní + systola komor (cípaté jsou uzavřené a polo otevřené) § Fáze III - probíhá diatola síní i komor Tepová frekvence ○ Počet period revoluce (tepů+impulzů) za min § Klid 60-80 □ Bradykardie - snížení tepové frekvence □ Tachykardie - zvýšení tepové frekvence Tepový objem ○ Množství krve vypuzené jednou komorou do příslušné tepnybehem jedné systola (70ml) § 50ml zůstává ještě v komoře (rezerva) Minutový srdeční výdej ○ Množství krve, které srdce přečerpá do velkého ko za 1min (frekvence x objem) ○ 5-6l Krevní tlak ○ Tlak, kteráž působí krev na stěny cév -> ovlivňuje jej síla srdeční kontrakce (v tepnách více než u žil) § Systolický tlak - čeu jsou vystaveny tepny při systole komor 120-140 torrů § Diastolický tlak - tlak, kterému jsou vystaveny stěny cév při diastole 70-80 torrů □ Normální tlak - 120/80 torrů □ Hypertenze - 140/95 torrů □ Hypotenze - 105/65 torrů Okruh 2 středa 25. prosince 2024 20:56 Název: MÍZNÍ SOUSTAVA (systema lymphaticum) Obsah: V kapitole se dozvíte · základní informace o funkcích mízní soustavy · základní informace o stavbě mízy a tkáňového moku · systematické poznatky o stavbě mízních cév · systematické poznatky o stavbě primárních mízních orgánů · systematické poznatky o stavbě sekundárních mízních orgánů · základní informace o imunitě Výstupy z učení: Po prostudování kapitoly budete schopni · stručně charakterizovat funkci mízní soustavy · stručně popsat stavbu mízy a tkáňového moku · systematicky popsat mízní cévy (mízní kapiláry, sběrné mízní cévy, mízní kmeny a mízovody) · systematicky popsat stavbu a funkci primárních mízních orgánů (brzlík) · podrobně popsat stavbu a funkci sekundárních mízních orgánů (slizniční lymfatická tkáň, mízní uzliny, slezina) · specifikovat pojem imunita, charakterizovat pojem antigen, rozdělit antigeny do jednotlivých typů, popsat základní mechanizmy nespecifické a specifické imunity a nastínit význam očkování Délka studia: Na prostudování kapitoly budete potřebovat 5–6 hodin. Klíčová slova: míza; mízní cévy; kostní dřeň; brzlík; mízní uzliny; mukózní lymfatická tkáň; slezina Shrnutí kapitoly Hlavní funkcí mízní soustavy je transport mízy, tedy přesun přebytku tkáňového moku (filtrované krevní plazmy a tekutiny produkované spolu s metabolity jednotlivými buňkami) z tkání zpět do krve. Další významné funkce jsou spjaty s imunitou, a to diferenciace, zrání a aktivace lymfocytů, tedy bu- něk za imunitu zodpovědných. Mízní soustava je tvořena mízními cévami (napojenými na krevní cévy) a lymfatickými orgány (ty se dále dělí na primární a sekundární). · Mízní cévy transportují mízu (původně tkáňový mok) z tkání do krve a jejím prostřednictvím i lym- focyty aktivované v mízních orgánech do celého těla. Začátkem jsou mízní kapiláry začínající slepě ve tkáních. Ty se stékají do sběrných mízních cév, ty dále do mízních kmenů a ty se nakonec spojí do dvou hlavních tělních mízovodů – hrudního (sbírá mízu z dolní poloviny těla z levé části horní poloviny těla) a pravostranného (sbírá mízu z pravé části horní poloviny těla). · Primární lymfatické orgány zajišťují diferenciaci a zrání lymfocytů, které v nich získávají imuno- kompetenci. Patří k nim červená kostní dřeň (jedná se o krvetvorný orgán, v němž se současně di- ferencují a zrají B-lymfocyty) a brzlík (diferencují se v něm a zrají T-lymfocyty). · Sekundární lymfatické orgány slouží k aktivaci („programování“) lymfocytů (které se do nich pře- sunuly z primárních lymfatických orgánů), a to formou přímého setkání s konkrétním cizím antige- nem, který proniknul do těla. Aktivované lymfocyty získávají schopnost vůči cizímu antigenu speci- ficky zasáhnout a eliminovat ho. Podstatnou složkou těchto orgánů je tzv. mízní tkáň (specifický typ vaziva s lymfocyty a makrofágy). Patří k nim slizniční mízní tkáň, mízní uzliny a slezina. · Imunita je obranyschopnost organizmu vůči cizím (škodlivým, patogenním) organizmům a jiným škodlivým vlivům. Jde o jeden z nejdůležitějších životních procesů důležitých pro přežití. Mezi ústřední pojmy imunity patří antigen. Jedná se o látku, kterou rozpoznávají buňky imunitního sys- tému a která vyvolává reakci imunitního systému. Imunitní mechanizmy dělíme na nespecifické (jednodušší a fungující necíleně) a specifické (složité, cílené a působící specificky na konkrétní typy antigenů, zajišťují ji zejména lymfocyty). MÍZNÍ SOUSTAVA /systema lymphaticum/ Transport mízy - přesun přebytku tkáňového moku z tkaní zpět do krve Imunita - diferenciace, zrání a aktivace lymfocytů ○ MÍZA /lymfa/ § Tekutina nežloutlé barvy, u dospělého člověka cca 1l § Tvoří: voda, minerální a organické látky; lymfocyty § Tkáňový mok - tekutina, volně obklopuje většinu buněk v těle (8-10l) □ Základním zdrojem pro jeho tvorbu je krevní plazma (vlivem krevního tlaku prosakuje z krevních kapilár do tkání) -> do této tekutiny se vylučují produkty látkové výměny buněk § Míza je přebytkem tkáňového moku, který je nasáván do mízních kapilár ○ MÍZNÍ CÉVY § Tvoří transportní část mízní soustavy § Zcinají slepé jako mízní kapiláry (nastávají přebytky tm) a končí jako hlavní tělesné mízovody (Ústí do velkých žil v obl krku) □ Cirkulace ve směru krev - tkáňový mok - míza - krev (narušení = hromadění v tkáních - otoky) ® Mízní kapiláry - počáteční úseky, uvnitř je podtlak -> nasajou tkáňový mok  ® Sběrné mízní cévy - vznikají soutokem m kap; silnější stěna + vazivo a hld sval ® Mízní kmeny - silnější mízní cévy, vznikají soutokem ® Mízovody - hlavní mízní cévy v těle -> Ústí do krevních žil v oblasti krku ◊ Hrudní mízovod - sbírá mízu z dolní poloviny těla + l části horní pol těla -> Ústí do krčních žil (nalevo) ◊ Pravostranný mízovod - sbírá mízu z pravé části horní poloviny těla -> Ústí do krčních žil (napravo) ○ MÍZNÍ ORGÁNY § Jsou tvořeny skupinami buněk (specifi tkání a orgánů), které jsou rozmístěny na různých částech těla § Jsou to buď samostané orgány nebo součástí orgánů -> netvoří tedy ucelený orgánový systém § Fce: diferenciace, zrání a aktivace lymfocytů § Nejvýznamnější orgán - červená kostní dřeň □ Primární mízní orgány ® Nezralé lymfocytykostní dřeně se v nich diferencují a zrající na T/B - lym a získávají IMUNOKOMPETENCI (schopnost rozpoznat a odlišit čití antigeny) ® Po ukončení vývoje jsou T i B IMUNITNĚ NAIVNÍ (nemají přímou zkušenost s ciz antigenem, ale jsou schopny ho rozpoznat) ◊ Brzlík, červená kostní dřeň □ Sekundární mízní orgány ® Dochází v nich k aktivaci naivních lym (přesunuly se do nich z prim m o) ® Aktivace probíha přímým setkáním lym s cizím antigenem ® Významná součást - mízní tkáň (její základ tvoří vazivo prostoupené lymfocyty) - organizuje se do m uzlíků(folikulů) ◊ Slizniční mízní tkáň, mízní uzliny, slezina BRZLÍK /thymus/ ○ Uložený za hrudní kostí nad srdcem ○ Vyvinutý zvláště u dětí, v dospívání podleha postupnému zániku a mění se na pruh tukového vaziva ○ Fce - diferenciace a zrání nezralých lymfocytů § T-lymfocyty - buněčná imunita SLIZNIČNÍ MÍZNÍ TKÁŇ ○ Jedná se o nahromadění mízní tkané ve sliznicíh zejména trávicího traktu, dýchacích cest, močových cest… ○ Snadno se setkává s patogeny a imunitním působením muže zabránit jejich šíření do hlubších tkání § Střevní mízní tkáň - nachází se v tenkém a tlustém střevě; appendix - červovitý výběžek § Mandle - kopulace slizniční mízní tkáně uložené u kořene jazyka, hltanové užině, nosohltanu; sliznice se vchlipuje v malé jamky (KRYPTY); pod sliznici se nachází nahromaděná mízní tkáň; první linie obrany (vstupní část trávicích a dých cest) □ Patrová (krční) mandle; jazyková; hltanová (nosní); tubární mandle (u Eustachovy trubice) MÍZNÍ UZLINY ○ Drobný orgán o velikosti 1-20mm; ledvinovitá tvar ○ Ústí do na několik přívodných mízních cév a vystupuje jedna vývodná mízní céva (vstupuje pak do další uzliny) ○ Největší koncentrace na: krku, podpaží, tříselné oblasti ○ Na povrch mají vazivové pouzdro, uvnitř složitá mízní tkáň ○ Přírodnými m kapi přitékají do uzlin patogeny s tkáňový mokem -> aktivují naivní T-lym -> ty aktivují B-lym (mění se na plazmatické buňky a i na paměťové buňky) SLEZINA ○ Největší (sekundární) mízní orgán ○ Nepárová v horní části břišní dutiny, v levé části brániční klenby ○ 100-200g, fialovočervená barva, na povrchu lesklá a křehká konzistence ○ Na povrchu vazivo, vevnitř slezinná dřeň § Červená dřeň - objemově převažuje a obsahuje obrovské množství červených krvinek (místo destrukce a odstraňování) § Bílá dřeň - vytváří ostrůvky a je tvořena mízní tkáni -> aktivuje T a B lym podobně jako v mízních uzlinách □ Ve fetalním období ma slezina i funkce krvetvornou (spolu s játry) IMUNITA Obranyschopnost organismu vůči cizím organizmům a dalším škodlivým vlivům Jeden z nejdůležitějších životních procesů živých organizmů -umožňuje jejich přežití ○ ANTIGENY § Látka, kterou rozpoznávají buňky imunitního systému a která vyvolá reakce imunitního systému  □ Endogenní antigeny ® Nacházejí se ve tkáních vlastního těla - komplexy mnoha typů specifických bílkovin zakomponované do buněčné membrány téměř všech buněk -> až an výjimky je jejich sestava pro každého jedinečná ® Správně fungující imunitní systém vyhodnocuje tyto antigeny jako tělu vlastní a přehlíží je - AUTOTOLERANCE ◊ Transplantované tkáně ◊ Nádorové antigeny - tvoří povrch nádorových buněk (vlastní buňky, které prošly ppatologickou proměnou) ◊ Autoantigeny - normální zdravé tělesné b proti kterým imu sys zasahuje -> patologický proces AUTOIMUNITA □ Exogenní antigeny ® Antigeny, které pocházejí z cizorodého organizmu ® Transplantované tkáňě + infekční antigeny (vnikají do vnitřního prostředí - INFEKCE) ◊ Bakterie - bakteriózy: salmonelóza, borelióza, černý kašel, streptokok, stafylokokové inf ◊ Viry - virózy: chřipka, hepatitida, mononukleóza, covid ◊ Houby - mykózy: postihují kůži ◊ Prvoci - protozoózy: toxoplazmóza, malárie, měňavková úplavice ◊ Priony - prionózy: BSE, Creutzfled-Jakobova nemoc } Původně normální bílkoviny vyskytující se v mozku, které změnily strukturu a staly se nefunkčními ® Alergeny - antigeny z vnějšího prostředí, které běžně neškodí, ale u některých jedinců vyvolávají imunitní reakce ○ NESPECIFICKÁ IMUNITA § Jednodušší, funguje necíleně (zhruba stejným způsobem na všechny ohrožující vlivy), 2 fáze □ První obranná linie - opatření, jejichž cílem je zabránění vstupu antigenů do těla ® Kůže - mechanická a chemická bariéra ® Sliznice dýchacího traktu - buňky produkující ochranný hlen a buňky s řasinkami ® Sliznice trávicího traktu - v žaludku je extrémně kyselé prostředí ® Sliznice močových cest a pohlavního traktu □ Druhá obranná linie - cílem je zničit patogeny proniknuté hlouběji do těla a tělních tekutin ® Chemický boj ® Fagocytóza ® Horečka ○ SPECIFICKÁ IMUNITA § Třetí obranná linie; složitá, cílená a specifická pro různé typy antigenů § Tvorba PROTILÁTEK □ T + B - lymfocyty v mízních uzlinách ® Plazmatické buňky - B-lymf se začnou učit vyrábět co nejefektivnější protilátku ® Paměťové buňky - po odeznění nemoci si B-lymf pamatují postup výroby látky ○ OČKOVÁNÍ /vakcinace/ § Vpravení oslabených antigenů do organismu (nejsou schopny vyvolat nemoc, ale T-lymf je rozpznají a zahájí proti nim im r) □ Produkce protilátek a paměťových buněk Okruh 3 středa 25. prosince 2024 20:57 Název: NERVOVÁ SOUSTAVA (systema nervosum) Obsah: V kapitole se dozvíte · základní informace o funkcích a vývoji nervové soustavy · přehled o anatomickém rozdělení nervové soustavy na dílčí celky · systematické poznatky o stavbě míchy · podrobné poznatky o stavbě mozku · základní poznatky o struktuře periferní nervové soustavy (nervů) · základní poznatky o fyziologii a principech funkce nervové soustavy Výstupy z učení: Po prostudování kapitoly budete schopni · stručně charakterizovat funkci a přiblížit vývoj nervové soustavy · rozdělit nervovou soustavu na dílčí části · stručně popsat stavbu míchy · systematicky popsat stavbu mozku a jeho dílčích částí (mozkový kmen, mozeček, mezimozek, koncový mozek) · popsat základní stavbu míšních nervů · popsat funkce jednotlivých hlavových nervů · charakterizovat význam autonomních nervů (sympatiku a parasympatiku) · charakterizovat principy funkce nervové soustavy a nervového řízení (stresory, stres, stresové reakce, reflex a reflexní oblouk) Délka studia: Na prostudování kapitoly budete potřebovat 10–15 hodin. Klíčová slova: mícha; mozek; mozkový kmen; mozeček; mezimozek; koncový mozek; míšní nervy; hlavové nervy; autonomní nervy; stresor; homeostáza; stres; stresová reakce; reflex; reflexní oblouk Shrnutí kapitoly Nervová soustava je, společně s endokrinním systémem, regulačním (řídícím) systémem organizmu. Principem funkce nervové soustavy je řízení těla, jeho částí a funkcí pomocí nervových (elektrických) impulzů, které je rychlé a cílené. Anatomicky je nervová soustava tvořena smyslovými orgány (jsou probírány v samostatné kapitole), centrálním nervovým systémem a periferním nervovým systémem. · Centrální nervový systém je tvořen mozkem a míchou. Mícha je jednodušší částí centrální nervo- vé soustavy a zajišťuje jednoduché nepodmíněné reflexy. Mozek je složitější částí centrální nervo- vé soustavy a zajišťuje složité řídící funkce. Anatomicky je tvořen zadním mozkem (dělí se dále na prodlouženou míchu, most Varolův a mozeček), středním mozkem a předním mozkem (dělí se na mezimozek a koncový mozek). Vývojovým základem mozku je mozkový kmen – útvar sestávající z prodloužené míchy, mostu Varolova a středního mozku. · Periferní nervový systém je tvořen nervovými uzlinami a nervy. Nerv je svazek velkého množství nervových vláken probíhajících dostředivě nebo odstředivě. Nervy se topograficky dělí na míšní (je jich 31 párů) a hlavové (je jich 12 párů). · Jedním ze stěžejních parametrů lidského těla je stálost jeho vnitřního prostředí, tzv. homeostáza (např. stálost teploty). Změny fyzikálních a chemických charakteristik vnitřního prostředí organi- zmu vymykající se fyziologickému rozpětí hodnot se označují jako stres („zátěž“). Faktory vyvolá- vající stres se označují jako stresory. Smyslem fungování nervového systému je dosažení opětovné rovnováhy formou tzv. stresové reakce. Nervová soustava pracuje na reflexním principu. Reflex je reakce organizmu na změnu vnějšího nebo vnitřního prostředí (podráždění), jejímž cílem je dosa- žení a udržení rovnováhy (homeostázy). Anatomickým základem reflexu je reflexní oblouk – sys- tém nervových drah, na kterých se reflex uskutečňuje. Je tvořen receptorem, dostředivou dráhou, centrální nervovou soustavou, odstředivou dráhou a efektorem. NERVOVÁ SOUSTAVA /systema nervosum/ Regulační (řídící) systém; evolučně mladší a fyziologicky složitější Řízen pomocí elektrických impulzů -> jsou rychlé a cílené Základní vlastnost: schopnost podráždění určitým podnětem -> vede ke vzniku el impulzů v nervových buňkách -> probíhají po nervových vláknech -> zajišťují distribuci informací do všechny částí těla Trubicovitá - neurální trubice Části: Smyslové orgány, CNS (zadní mozek - prodlužená mícha, most Varolův, mozeček; , střední mozek; přední mozek - mezimozek, konocvý mozek), perifrtní nervová soustava MÍCHA /medulla spinaalis/ Zploštělý nervový provazec dlouhý cca 41cm; středem probíhá centrální kanál Odstupuje z něj 31 párů Vývojově starší část NS, nachází v páteřním kanále, dosahuje na úroveň 2.bederního obratle Řídí jednoduché reflexy ○ Šedá hmota - uvnitř míchy kolem centrálního kanálu, na průřezem motýlovitý tvar § Přední roh - je kratší, vychází z něj odstředivé (MOTORICKÉ) vlákna § Zadní roh - tenčí a delší vychází z něj dostředivá (SENZITIVNÍ) vlákna ○ Bílá hmota - uložena no povrchu míchy, tvořena svazky axonů MOZKOVÝ KMEN Vývojově nejstarší část mozku; rozšířené pokračování páteřní míchy; vstupuje přes velký týlní otvor ○ Vnější stavba: § Prodloužená mícha /medulla oblongata/ □ Vystupuje z ní 9.-12.pár hlavových nervů; z hranice mezi Pm a Varolovým mostem 6., 7., 8. § Varolův most /pans Varoli/ □ vystupuje 5.Phn § Střední mozek /mesencephalon/ □ Vystupuje 3., 4.phn ○ Vnitřní stavba § šedá hmota je rozdělena na několik jader a tzv RETIKULÁRNÍ FORMACI □ Jádra - hustší okrsky šedé hmoty; odstupují z nich hlavové nervy □ Retikulární formace - řidší síť neuronů -> nachází se mezi jádry a je prostoupena vlákny bílé hmoty § Jsou odsud řízeny základní životní fce (srdeční činnost, vazomotoriky, dýchání) a i reflexy (polykací, sací, slinivý, mrkací, kašlací, dávivý) MOZEČEK /cerebellum/ Vývojově je součástí zaddního mozku a nachází se v zadní jámě lební KOORDINAČNÍ a POHYBOVÉ centrum (inf o napětí svalu a rovnovážného ustorjí ve vnitřním uchu a z oka) ○ Vnější stavba: § Párové polokoule -> jsou spojeny NEPÁROVÝM ČERVEM MOZEČKOVÝM § Nalehají na vnitřní plochu týlní kosti ○ Vnitřní stavba: § Kůra - tvořena šedou hmotou; zbrázděna do tzv LÍSTKŮ MOZEČKOVÝCH (zaoblených hran - zvětšují povrch) § Bílá hmota - vytváří stromečkový obrazec - STROM ŽIVOTA MEZIMOZEK /diencephalon/  Nepárová součást předního mozku; uvnitř se nachází třetí mozková komora - je spojena se čtvrtou mozkovým mokovodem ○ Thalamus (hrbolí) § Párový útvar vejčitého tvaru, obklopuje 3.mozkovou komoru ze stran § Složen z velkého množství jader šedé hmoty § Propojovací místo téměř všech odstředivých nervových drah -> inf jsou zde vyhodnocovány, integrovány a posílány do dalších různých oblastí mozkové kůry ○ Epithalamus (nadhrbolí) § Tvořen ploténkou - kryje 3.mk shora § Směrem dozadu z nej odstupuje šišinka - EEPIFÝZA = endokrinní žláza produkující melatonin ○ Hypothalamus (podhrbolí) § Tvoří dno 3.mk § Tvar nálevky sbíhající se směrem dolů ve stopku -> ba bílé je zavěšen podvěsek mozkový - HYPOFÝZA = řídí činnost útrobních orgánů □ Nervové řízení - sympatikus, parasympatikus □ Endokrinní - sekreci regulačních látek, které ovlivňují funkci hypofýzy KONCOVÝ MOZEK /telencephalon/ Největší a nejpokročilejší část mozku -> sídlí v něm nejvyšší řídící fce Kapacita (objem) celého mozku - 1350-1450 cm3; hmotnost 1,5kg ○ Vnější stavba: § Tvořen polokoulemi (hemisféry) -> odděleny hlubokou štěrbinou -> tam jsou dole spojeny KOLÓZNÍM TĚLESEM (silný svazek nh) □ Jsou přibližně stejně velká, liší se svou aktivitou - funkční asymetrie hemisfér ® Pravá hemisféra - kvalitativní (syntetické myšlení, neverbální schopnosti, rozpoznávání emocí, estetické vnímání) ® Levá hemisféra - kvntitativní (analytické myšlení, schopnost verbální, logické myšlení, matematické postupy) § Laloky: □ Čelní lalok /lobus frontalis/ □ Temení lalok /lobus parietalis/ □ Týlní lalok /lobus occipitais/ □ Spánkový lalok /lobus trmporalis/ □ Ostrovní lalok /lobus insularis/ ○ Vnitřní stavba: § Mozková kůra - rozbrázděna na velké množství rýh (mozkové závity) - GYRFIKACE § tělesa bílé hmoty § bazální ganglia - velká jádra šedé hmoty hluboko uvnitř hemisféry -> zapojena do řízení pohybů, a funkčně propojena s dalšími motorickými oblastmi mozku (mozeček, motorické korové oblasti), účastní se na plánování pohybů □ Motorická oblast ® V čelním laloku hemisféry ® Má SOMATOTOPICKÉ USPOŘÁDÁNÍ (řídící oblasti svalů, kterém těle sousedí se v motorické oblasti mozkové kůry nacházejí vedle sebe) ® Rozsah řídicího centra nekoleruje s velikostí daného svalu, ale s jeho důležitostí a nutností přesné internace (nadproporční - mimické svaly a svaly ruky) ◊ Paréza (obrna, ochrnutí) ◊ Plegie (úplná ztráta) □ Senzitivní oblasti ® Na temenním laloku hemisféry ® Přijímají inf z receptorů v kůži, pohybového systému a v trobních orgánech a zpracovávají je ◊ Primární senzitivní oblasti } Přijímá pomocí senzitivních nervů bezprostřední inf z receptorů a zajištuje jejich základní zpracování } Somatotopické uspořádání, disproporční – Hypestézie (snížena schopnost dotykového čití) – Anestézie ◊ Sekundární senzitivní oblasti } Umožňuje pochopení smyslu senzitivního vjemu (dotykové rozpoznání předmětu), chápání prostorového uspořádání jednotlivých částí těla, vnímání pohybu a orientace v prostoru – Taktilní agnozie □ Sensorické oblasti ® Přijímají prostřednictvím sensorických drah informace ze specializovaných smyslových orgánů a dále je zpracovávají ◊ Čichová oblast - na bázi čelních laloků; 1.hn } Ansomie ◊ Chuťová oblast - v temenním laloku pod primární senzitivní oblastí; 7. + 9.hn } Ageuzie ◊ Zraková oblast - v týlním laloku; 2.hn } Primární zraková oblast - základní zpracování vizuálních vjemů; anopsie (úplná ztráta) } Sekundární zraková oblast - umožňuje pochopení smyslu viděného objektu; vizuální agnozie ◊ Sluchová oblast - ve spánkovém laloku; 8.hn z Cortiho orgánu } Primární sluchová oblast - základní zpr; anakuzie } Sekundární sluchová oblast - pochopení; akustická agnozie □ Řečové oblasti ® Řeč (schopnost jazyka, mluveného i psaného) je velmi složitou funkcí vyvinutou pouze u člověka -> relaizovaná v prostoru hrtanu, hltanu a ústní dutiny ◊ Motorické /BROCOVO/ centrum řeči - malá oblast na vnější ploše čelního laloku; řídí pohyby svalů } Motorická afázie - slyší a chápe mluvení řeč, ale má problém ji produkovat ◊ Sensorické /WERNICKEOVO/ centrum řeči - zadní část spánkového laloku; schopnost pochopit význam (slova, čtení) } Sensorická afázie - slyší mluvení řec, ale nerozumí významu □ Nejvyšší řídící centra ® Sídla nejvyšších funkcí (paměť, inteligence, vědomí, sebevědomí), patří zde i řečová centra ® Největší význam má mozková kůra v předních částech čelních laloků koncového mozku PERIFERNÍ NERVOVÝ SYSTÉM Tvoří převodní informační část NS -> zajištuje přenos inf mezi CNS a periférií těla Je tvořen nervovými uzlinách (ganglii) a nervy ○ MÍŠNÍ NERVY /spinální nervy/ - 31 párů § Krční nervy - 8 § Hrudní nervy - 12 § Bederní nervy - 5 § Křížové nervy - 5  § Kostrční nervy - 1 □ Vystupují z míchy 2 kořeny -> ty tvoří míšní nerv ® Přední kořen - obsahuje ODstředivá (motorická) vlákna ® Zadní kořen - obsahuje DOstředivá (senzitivní) vlákna □ Z páteřních kanálu vystupuje skrz meziobratlové otvory -> míšní nerv se pak dělí na zadní a přední větev ○ HLAVOVÉ NERVY /mozkové nervy/ - 12 párů (první dva jsou atypické a jde spíše o výchlipky předního mozku) § I. Čichový nerv - vystupuje z čichové sliznic nosní dutiny ve formě mnoha samostatných čichových vláken § II. Zrakovým nerv - vystupuje ze zadního pólu oční koule (slepá skvrna) § III. Okohybný nerv - zajištuje pohyb očí, hladkou svalovinou duhovky (mitotický reflex), hl s řasnatého tělesa § IV. Kladkový nerv - inervuje jeden z okohybných svalů § V. Trojklanný nerv - Nejsilnější ze všech hn; dělí se na tři větve (očnicový, maxilární, mandibulární); inervuje senzitivně kůži obličeje a sliznici n a ú dutiny, řídí žvýkací svaly § VI. Odtahující nerv - inervuje jeden z okohybných svalů § VII. Lícní nerv - řídí mimické svaly, sekreci slin z podčelistní a podjazykové slinné žlázy; hlavní chuťový nerv § VIII. Předsíňokomorový nerv - předsíňový nerv (vnímaní pohybu a polohy hlavy); hlemýžďový nerv (sluchové vjemy) § IX. Jazykohltanový nerv - řídí svaly hltanu (polykací reflex), sekreci slin z příušní slinné žlázy a také chuťový nerv (zadní třetina jazyka) § X. Bloudivý nerv - probíhá společně s velkými krčními cévami až k jícnu a podél něj sestupně přes dutinu hrudní do dutiny břišní (nejdelší) § XI. Přidatný nerv - inervuje části dvou svalů (zdvihač hlavy a trápézový sval) § XII. Podjazykový nerv - inervuje svalovinu jazyka AUTONOMNÍ NERVY Inervují útrobní orgány a cévy -> řídí funkce lidského těla, které probíhají autonomně (nezávisí na naší vůli) Biorytmicita; řízeno především z HYPOTALAMU ○ Sympatikus § vlákna vycházejí z hrudních a bederních míšních nervů § navazuje stav bdění, uplatňuje se při stresových reakcích □ Zrychlení srdeční činnosti, dýchání, kontrakci hl sval a ve vnitřních orgánech -> zvýšení KT, rozšíření zornic, zvýšení hladiny cukru v krvi, zpomalení trávení a slinění ○ Parasympatikus § Vlákna vycházejí z krizových a některých hlavových nervů (3., 7., 9., 10.) § Navazuje útlum organismu, uplatňuje se v klidu (spánku) a době trávení □ Zpomaluje srdeční činnost a dýchání, snižuje KT, zužuje zornice, zrychluje trávení, pocení, slinění FYZIOLGIE NS Homeostáza Stres - změny fyzikálních a chemických charakteristik vnitřního prostředí organismu Stresory - vyvolvají změnu Stresová reakce - snaha o dosažení opětovné rovnováhy po jejím vychílení ○ STRESORY § Fyzické stresory: □ Fyzikální - vysoká/nízká t, různé typy záření, nadbytek/nedostatek světla, nadbytek hluku □ Chemické - toxické látky, nedostatek kyslíku □ Biologické - nedostatek životního prostoru, kvalitních potravin, ohrožující organismy § Psychické stresory: □ Vyplývají z mezilidských vztahů ○ STRES § Eustres - pozitivní stres, který stimuluje organismus (zvýšená pohybová aktivita, otužování) § Distres - negativní stres, potencionálně poškozuje ○ STRSOVÁ REAKCE § Dřeň nadledvin začne vylučovat ADRENALIN □ Uvolnění energie - dochází k němu zvýšením spalování živin □ Zvýšení srdeční činnosti □ Zvýšení respirace □ Zvýšení krevního tlaku □ Aktivace cévní motoriky - vazodilatace (rozšíření cév) a vazokonstrikce (zúžení cév) □ Rozšíření zornic □ Piloerekce - vztyčení chlupů ○ REFLEX - reakce organismu na změnu v/v prostředí (podráždění) § Receptory - reaguje na změnu -> převádí na nervové impulzy -> informace převádí do příslušných řídicích center v CNS § Dostředivé nervové dráhy - informují o stavu změn, které zaznamenaly receptory § CNS - mozek + mícha; přijímají inf, zpracovávají, vyhodnocují a rozhodují o dalším postupu § Odstředivé nervové dráhy - vedou inf z CNS d efektorů § Efektory - výkonné orgány -> přijímají inf z CNS a zajišťují vlastní odpověď na podráždění Okruh 4 středa 25. prosince 2024 20:59 Název: SMYSLOVÉ ORGÁNY (organa sensuum) Obsah: V kapitole se dozvíte · základní informace o funkcích smyslových orgánů · přehled o rozdělení receptorů na jednotlivé typy podle několika kritérií · stručné poznatky o stavbě čichového ústrojí · stručné poznatky o stavbě chuťového ústrojí · systematické poznatky o stavbě zrakového ústrojí · systematické poznatky o stavbě sluchového ústrojí Výstupy z učení: Po prostudování kapitoly budete schopni · stručně charakterizovat funkci smyslových orgánů · rozdělit receptory podle umístění, modality podnětu a komplexnosti · stručně popsat stavbu čichového ústrojí a vyjádřit se k jeho funkci v návaznosti na jeho stavbu · stručně popsat stavbu chuťového ústrojí a vyjádřit se k jeho funkci v návaznosti na jeho stavbu · systematicky popsat stavbu zrakového ústrojí (oční koule a přídatných očních orgánů) a stručně se vyjádřit k jeho funkci v návaznosti na jeho stavbu · systematicky popsat stavbu sluchového ústrojí (vnější ucho, střední ucho a vnitřní ucho) a stručně se vyjádřit k jeho funkci v návaznosti na jeho stavbu Délka studia: Na prostudování kapitoly budete potřebovat 5–6 hodin. Klíčová slova: receptory; tkáňové receptory; čich; chuť; zrak; oko; sluch; ucho Shrnutí kapitoly Smyslové orgány představují vstupní informační část nervové soustavy. Obsahují receptory (senzory), které přijímají informace z vnějšího a vnitřního prostředí organizmu, převádějí je na nervové impulzy a vysílají je do řídícího centra v centrální nervové soustavě. Z anatomického hlediska jsou receptory jednotlivé buňky nebo skupiny specializovaných buněk nervového či epitelového původu. Smyslové orgány jako celek netvoří ucelený orgánový systém. Receptory můžeme dělit podle několika kritérií. · Podle umístění je dělíme na exteroreceptory (reagují na podněty z vnějšího prostředí organizmu, dělí se dále na kontaktní a distanční receptory) a interoreceptory (reagují na informace z vnitřku organizmu, dělí se dále na proprioreceptory, visceroreceptory a centrální receptory). · Podle fyzikálního charakteru (modality) působícího podnětu dělíme receptory na mechanorecep- tory, chemoreceptory, termoreceptory a fotoreceptory. Speciálním typem jsou receptory bolesti, algoreceptory. · Podle komplexnosti dělíme receptory na tkáňové receptory (jsou součástí orgánů s primárně jinou než smyslovou funkcí, např. kožní) a specializované receptory (tvoří samostatné smyslové orgány). Specializovanými receptory (smyslovými orgány) jsou čichové ústrojí, chuťové ústrojí, zrakové ústrojí a sluchové ústrojí. · Zrakové ústrojí je tvořenou oční koulí a přídatnými očními orgány. Oční koule má trojvrstevnou stěnu (vnější vrstvu tvoří bělima a rohovka, střední vrstvu cévnatka, duhovka a řasnaté těleso a vnitřní vrstvu sítnice) a výplň (zde je čočka, oční komory a sklivcová komora). Přídatné oční orgány tvoří spojivka, víčka, okohybné svaly a slzné ústrojí. · Sluchové ústrojí je tvořeno vnějším, středním a vnitřním uchem. Vnější ucho je tvořeno boltcem, vnějším zvukovodem a bubínkem. Střední ucho je tvořeno středoušní dutinou, středoušními kůst- kami a sluchovou (Eustachovou) trubicí. Vnitřní ucho je tvořeno kostěným a blanitým labyrintem a obsahuje sluchové čidlo, polohové (statické) čidlo a pohybové (kinetické) čidlo. SMYSLOVÉ ORGÁNY /organa sensuum/ Představují vstupní informační část nervové soustavy Obsahují receptory - senzory - které přijímají informace z vnějšího a vnitřního prostředí ○ Rozdělení podle umístění: § Exoreceptory - změny vnějšího prostředí □ Kontaktní r - přicházejí do přímého kontaktu se zdrojem podnětu (čichový/chuťový) □ Distanční r - telereceptory - sluchový/zrakový § Interoreceptory - z vnitřku organismu □ Proprioreceptory - nacházejí se v pohybovém systému; reagují na napětí; informují o poloze a pohybu těla □ Visceroreceptory - v útrobních orgánech a cenách -> inf o napětí stěn, tlaku, teplotu, obsah chem látek v krvi □ Centrální receptory - v mozku; teromregulace ○ Rozdělení podle fyzikálního charakteru působícího podnětu: § Mechanoreceptory - mech podněty (tlak, tah, dotyk); hmatové receptory v kůži, propriorec, receptory v cévách, srdečních dutinách.. § Chemoreceptory - čichový, chuťový § Termoreceptroy - v kůži, útrobních orgánech a v mozku § Fotoreceptory - zrakový receptor § Algoreceptory - na bolest (všude v těle kromě mozku, jater a plic) ○ Rozdělení podle komplexnosti: § Tkáňové receptory - jsou součástí jiného orgánu primárně s jinými než smyslovými funkcemi (receptory hmatu, bolesti, teploty v  kůži nebo v útrobních orgánech, cévách, popriorecpetory v pohybovem sytému, speciální receptory v mozku) § Specializované receptory - primární fce je smyslová (čichové ústrojí, chuťové ústrojí, zrakové ústorjí, sluchové ústrojí) ČICHOVÉ ÚSTROJÍ Slouží k percepci chemických látek v plynném skupenství obsazených cév vdechovaném vzduchu -> chemoreceptor Čichová sliznice - část sliznice nosní dutiny, která pokrývá její strop Čichový nerv (1.) odvedeny do mozku (čichové centrum nám bázi celních laloků koncového mozku) CHUŤOVÉ ÚSTROJÍ Slouží k percepci chemických látek v kapalném skupenství -> chemoreceptor Chuťový pohárek - drobný orgán soudkovitého tvaru v dutině ústní - horní plocha jazyku, na ptře, v hltanu, na hrtanové příklopce Z prvních dvou třetin - lícní nerv (7.), zadní třetina - jazykohltanový (9.) Sladká, slaná, kyselá, hořká, umami ZRAKOVÉ ÚSTROJÍ Slouží k percepci světla - optických signálů -> fotoreceptory Orgány zraku jsou uloženy v očnici ○ Optická osa - spojuje přední a zadní pól oční koule ○ Zorná osa - pózuje pozorovaný objekt se žlutou skvrnou na sítnici Vnější vrstva - povrchová vrstva tvořena vazivem ○ Bělima - vnější bílá vrstva oční koule; asi 80% jejího povrchu; v přední část - otvor s obvodným žlábkem -> je v něm vsazena rohovka ○ Rohovka - průhledná vrstva, je připojena na principu hodinového sklíčka, ma větší zakřivení než bělima Střední vrstva - červenohnědá vrstva vaziva, pigmentových buněk, hladkých svalových buněk a bohatým čelním zasobením - ŽIVNATKA ○ Cévnatka - obsahuje pigmentové buňky a četné krevní cévy -> výživa pro sítnici ○ Duhovka - prstenec lemující přední okraj cévnatky za rohovkou; ve středu ZORNICE /pupilla/; nadbytek světla - zúžení zornice MIÓZA, opak MYDRIÁZA ○ Řasnaté tělíska - prstenec lemující přední okraj cévnatky za duhovkou; tvoří závěsný aparát čočky; AKOMODACE (zploštění/vyklenutí) Vnitřní vrstva - SÍTNICE /retina/ - červenooranžová vrstva vystýlající dutinu oční koule ○ Pigmentová vrstva - vnější vrstva sítnice; uvnitř buněk jsou zrnka melaninu (pohlcují nadbytečné světlo) ○ Nervová vrstva § Tyčinky - vnímání kvantity (intenzity) světla; vidění za šera; 120mil § Čípky - vnímání kvality (barvy) světla; barevné a ostré; 6mil □ Zrakový nerv (2.) - slepá skvrna □ Žlutá skvrna - nejostřejší vidění (pouze čípky) Výplň oční koule ○ Čočka - biokonvexní (spojka); zavěšena po celém obvodu na vláknech řasnatého tělesa -> zajištuje akomodaci; průhledná; porucha - šedý zákal ○ Oční komory - dutiny za rohovkou vyplněné komorovou vodou; zelený zákal ○ Sklivcová komora - dutinách v oční kouli za čočkou; vyplněna sklivcem (průhledná rosolovitá hmota) Přidatné oční orgány - slouží k ochraně před vnějšími vlivy a k pohybu ○ Spojivka - jemná blána kryjící přední povrch oka ○ Víčka - kožní výchlipky kryjící zepředu oční kouli; uvnitř Se nachází kruhový sval oční ○ Okohybné svaly - 7 příčně pruhovaných svalů -> umožňují vědomé i refexivní pohyby oční koule; jsou inervovany 3., 4., 6.hn ○ Slzné ústrojí - produkuje slzy a odvádí je do nosní dutiny; slzy - voda + malé množství min a org látek; zvlhcuje rohovkou a spojivku, odplavuje nečistoty, usnadňují pohyby víček, imunitní ochrana § Slzná žláza - produkuje slzy § Slzné jezírko - jamka ve vnitřním koutku oka -> hromadí slzy § Slzný váček - ve vnitřním koutku oka ve žlábku na kosti slzné -> sbírá slzy § Nososlzný kanál - odvádí slzy z oka do nosní dutiny SLUCHOVÉ ÚSTROJÍ Slouží k percepci zvuku, ale i k vnímání polohy a pohybu hlavy -> mechanoreceptor Části jsou uloženy v bubínkové a skalní části kosti spánkové ○ Vnější ucho - vstupní část do sluchového ústrojí § Boltec - kožní řasa ve spánkové krajině; na povrchu je kryt kůží a uvnitř je vystužen složité formování elastickou chrupavkou § Vnější zvukovou - úzká zahnutá trubice tvořena z chrupavky a kosti; kryt kůží s chloupky a speciálními žlázami § Bubínek - tenká blána tvořící přepážku mezi vnějším zvukovodem a středoušní dutinou; převádí zvukové vlny vnějšího zvukovou na sluchového kůstky a zesiluje je ○ Střední ucho - ve středoušní dutině ve skalní části kosti spánkové § Středoušní dutina - štěrbinovitá dutiny ve skalní části obsahující sluchového kůstky § Sluchová trubice - EUSTACHOVA TRUBICE - kanál vedoucí z nosohltanu do středoušní dutiny; vyrovnává tlak § Středoušní kůstky - kladívko (připojeno k bubínku), kovadlinka, třmínek (spojeno s oválným okénkem k lab) □ Vzájemně spojeny pohyblivými klouby -> tvoří systém pák ○ Vnitřní ucho - ustorjí sluchově rovnovážné (předsíňo hlemýžďové) § Kostěný labyrint - vzájemně propojený systém dutin a kanálků ve sklalní části kosti spánkové □ Předsíň - VESTIBULUM - dutiny obashující blanité váčky blanitého labyrintu; oválné okénko, přepžené okénko □ Hlemýžď - KOCHLEA - spirálovitě stočený kanálek, který má 2,5 závitu □ Polokruhovité kanálky - tři na sebe kolmé kanály navazující oběma svymi konci na dutinu předsíně kostěného lab § Blanitý labyrint - systém blanitým váčků a kanálků uvnitř kost lab; PERILYMFA - mezi lab; ENDOLYMFA - uvnitř bl lab; receptory sluhu, pohybu, rovováhy □ Blanitý hlemýžď - spirálovitě stočený kanálek; spirální (CORTIHO) orgán - obsahuje sluchové smyslové buňky a vlásky; 8.hn □ Blanité váčky - dva váčky v předsíni k l, váček VEJČITÝ a KULATÝ -> je v nich smyslové políčko obsahující buňky s vlásky (jsou ponořených do rosolovité substance s krystalky CaCO3) -> slouží k percepci polohy hlavy - STATICKÉ ČIDLO □ Polokruhovité chhodbičky - 3, na zacatku jsou rozšířeny v ampuly (osahují smyslové buňky) -> slouží k percepci pohybů hlavy - KINETICKÉ ČIDLO