Hudba a liturgie PDF

Hudba a liturgie Vladimír Maňas Literatura: Lubomír Tylner: Hudba a rituál. Český lid 104, 2016 Jiří Sehnal: Figurální mše na Moravě od 17. století do současnosti. Brno 2020 Hudební ukázky: 3. věta (Marche funèbre) ze Sonáty č. 2, Op.35 F. Chopina Sekvence ze mše za mrtvé Dies irae, dies illa gr...

Hudba a liturgie Vladimír Maňas Literatura: Lubomír Tylner: Hudba a rituál. Český lid 104, 2016 Jiří Sehnal: Figurální mše na Moravě od 17. století do současnosti. Brno 2020 Hudební ukázky: 3. věta (Marche funèbre) ze Sonáty č. 2, Op.35 F. Chopina Sekvence ze mše za mrtvé Dies irae, dies illa gregoriánský chorál Adam Michna z Otradovic, publikováno 1654, sekvence od 8. minuty François Joseph Gossec Grande messe des morts (1760), sekvence od 17:56 Wolfgang Amadeus Mozart (1791) zde Giuseppe Verdi (1874) zde Antonín Dvořák (1890) zde Gabriel Fauré (1890) bez sekvence („ukolébavka smrti“) / Maurice Duruflé (1946) K diskusi: 1 (Musikverein Wien) 2 (Londýn) 3 (Frankfurt a. M.) Počátky bohoslužebného zpěvu: v NZ je množství odkazů na zpěv hymnů a žalmů, nejdůležitější u Matouše a Marka po velikonoční hostině: * Mt 26,30: Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivetskou horu. * Mk 14,26: Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivetskou horu. Během formování křesťanské liturgie probíhalo několik základních procesů: 1. vznik počtu modliteb pro konkrétní příležitosti, takto lze chápat i novozákonní pasáže charakteru christologického hymnu: J 1,1-18; Ef 1,4- 14 a 5,14; Ko 1,15-20... 2. krystalizace a zformování pevného cyklu co rok se opakujících svátků (církevní rok) 3. přidělení biblických čtení těmto svátkům 4. vývoj psalmodické praxe včetně určení žalmů k jednotlivým příležitostem (v rámci officia i církevního roku) 5. kodifikace bohoslužby oběti a její propojení s bohoslužbou slova (synaxis) 6. brzké rozšíření těchto forem bohoslužeb po celém křesťanském světě 7. určení místa pro zpěv / hudbu v rámci bohoslužby, výběr nebo nová tvorba korpusu textů – podkladů pro zhudebnění, to probíhalo v rámci jednotlivých komunit a tedy i velmi pestře po jazykové stránce. K četbě dále Rupert Berger: Liturgický slovník, Praha 2008. Křesťanská bohoslužba ►Liturgické modely církevního dne i roku s příslušnou bohoslužebnou hudbou se vyvinuly už v Jeruzalémě, podle jeho vzoru však byla organizována latinská liturgie za papeže Damase a svatého Jeronýma v 80. letech 4. stol. ►V téže době se v korespondenci sv. Ambrože objevuje i poprvé výraz missa (ite, missa est), který se vztahoval jak na pozdější mši, tak officium hodin. Liturgie se teprve vyvíjela, ale v této době se „už začíná formovat velký rám, připravený na vetkání složité tapiserie hudby západoevropského kulturního okruhu na více než tisíc let“ (Gerald Abraham).  Aurelius Augustinus a jeho názory na hudbu Hudba dokáže vyvolávat různé stavy mysli, pokud se vhodně použije, může to být ku prospěchu věci. Proto Augustin hudbu i v rámci liturgie podporuje, je-li ovšem užita adekvátním způsobem. De Doctrina christiana: „... neměli bychom se však hudbě vyhýbat kvůli pohanským pověrám, pokud jsme z ní schopni vyjmout něco užitečného pro porozumění Svatému Písmu. Neměli bychom se ale zaplétat s jejich teatrálními lehkovážnostmi...“ „Hymny jsou chvály Boha skrze písně; hymny jsou písně obsahující chválu Boha. Pokud obsahují chválu, ale není to chvála Boha, pak to nejsou hymny; pokud je někde obsažena chvála a je to chvála Boha, avšak není to zpívané, opět to není hymnus. Pokud tedy něco má být hymnus, musí to splňovat následující tři věci: chválu, a to chválu Boha, a zpěv. „Zpívejte v jubilaci. Protože zpívat v jubilaci znamená dobře zpívat k Bohu. Co je zpívat v jubilaci? Být neschopen porozumět a vyjádřit slovy, co je zpíváno v srdci... Jubilace značí, že srdce se potýká s něčím, co nedokáže vyslovit. A ke komu se tedy jubilace hodí lépe než k nevyslovitelnému Bohu?... Srdce se raduje beze slov a rozpínání této radosti není omezováno slabikami (slovy)... „  Křesťanská bohoslužba Liturgie / Officium (=služba) Mše (officium missae) Liturgie hodin (officium horarum) Vlastní texty (proprium) Stálé texty (ordinarium) Mše ► Definice: 1. Bohoslužba, kde dochází k eucharistii (církevně – náboženská definice). 2. Formální vnější projev náboženského kultu (příliš obecná definice). 3. Ústřední bohoslužba všech křesťanských církví, je připomínkou (zpřítomněním) poslední večeře Páně. ► Zdůvodnění: 1. Historické hledisko: první mší byla poslední večeře. 2. Teologické hledisko: vychází z dění poslední večeře. 3. Sociologické hledisko: jednalo se o povinný projev podílu na křesťanství, klérus – každodenní služba, laikové – nedělní účast.  Mše Z hlediska složitějších zpěvních útvarů se ve mši rozlišují dva okruhy ►cyklus stálých textů: ordinarium Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus Dei, /Ite, missa est/ ►cyklus textů proměnlivých, příslušejících vždy konkrétnímu svátku: proprium Introit, Graduale, Alleluja / Tractus, Sekvence, Offertorium, Communio. ►V úvahu je nutné vzít také proměnlivé modlitby (orace), čtení (lekce), a stálé části liturgie (mešní kánon), zpívané na jednoduché nápěvné modely.  schéma mešního ordinária CREDO (summa) andělské hymny: Gloria Sanctus litanické části: Kyrie (3x3) Agnus Dei (3x) Pobožné slyšení mše svaté k prožívání liturgie v raném novověku a k úloze hudební složky Interiér chrámu sv. Ducha v Hradci Králové Literáti stojící u čtyřhlasého chorbuchu, věřící obsadili také boční empory. Graduál český, letní část Hr-14 (II A 13b), fol. 256v www.manuscriptorium.com  Naše představy o zaplnění prostoru chrámu jsou velmi zkreslené. Je nutné vzít v potaz: 1. Drtivá většina veřejné liturgie se děje za denního světla; mše výlučně ráno a dopoledne 2. Celebrování několika mší (tichých) zároveň u bočních oltářů. 3. Specifické rozmístění věřících v chrámu: privilegovaná místa k sezení, přístup na empory. 4. Umístění hudebních kruchet, resp. pozitivu / varhan. 5. Pozornost věřících spíše než liturgické dění přitahuje hudba, vizuální prvky (roucha, obrazy, výzdoba, pohyb), pachy (kadidlo, nevětraný prostor). 6. Nevhodné chování mnoha účastníků liturgie? Ad 1 a 2 Spolu s počtem příslušníků duchovenstva (kléru) vzrostl ve 13. století i počet bohoslužeb. Veřejným obřadem se staly celodenní zpěvy oficia, pěstované ve všech významnějších chrámech. V nich se nalézal obvykle větší počet oltářů. Od brzkého ráno až do poledne se při nich ve velkém množství sloužily mše, některé probíhaly dokonce zároveň. Bylo to možné díky tomu, že při méně významných příležitostech kněží mešní texty pouze v tichosti recitovali.Při zpívaných mších stávali zpěváci obvykle v kněžišti (presbytáři) a pokud neznali repertoár zpaměti, zpívali z jedné knihy. Velikost liturgických knih této potřebě odpovídala. Počet zpěváků ve schole byl různý a závisel především na významu a finančních možnostech konkrétního chrámu. Společný zpěv chorálu v premonstrátském klášteře. Iniciála Antifonáře louckého z roku 1499. Nejblíže stojanu se zpěvníkem stojí kantor, který ukazuje průběh melodie. Zajímavé je, že i malí chlapci jsou zde vyobrazeni s vyholeným temenem (tonzurou), symbolem duchovního stavu.  Ad 2. Předpokládá se, že věřící ve středověku při liturgii spíše stáli, čemuž by nasvědčovaly pozdně středověké lavice (pro radní, pro šlechtu), dochované například na Spiši. Pořizování kostelních lavic pak mohlo být do určité míry záležitostí farníků, tj. náklady nemusely být hrazeny pouze z majetku záduší, ale z příspěvků věřících. Odtud plyne jejich nárok na místa. Podobné aktivity lze předpokládat v případě vzniku různých kruchet. Běžně se v chrámů stavělo několik kruchet, nejen hudebních (figurální, literátská). Ve Starém Městě za tímto účelem vzniklo i kůrové bratrstvo (cca 1662). Polná, literátský kůr Pozořice, hejtman panství majiteli a patronovi knížeti z Lichtenštejna (1708) Původní starý kostel byl podle něj dosti stísněný, ačkoli rozšířený o boční kapli svaté Kateřiny. A i když v něm nebyly žádné lavice (věřící tedy stáli či klečeli), o nedělích a obvyklých svátcích se chrám zaplnil tak, „že by se do něj nevešlo už ani jablko!“ O velkých svátcích však zůstávalo množství lidu venku, neboť zbožnost místních farníků byla podle hejtmana veliká. Nový kostel měl tedy pojmout podstatně více lidí, protože Pozořice byly oblíbeny i u věřících z širokého okolí. Musí se vzít také v úvahu, že dříve lidé zaplnili celý prostor chrámu až k hlavnímu oltáři, dokonce až za něj, k čemuž by v nové stavbě nemělo docházet. Zdánlivě dostatečný prostor navíc vyplní a tudíž i dosti umenší lavice, s nimiž se už tentokrát počítalo. Dočasná oprava původního vyhořelého kostela: okna až na dvě výjimky jen zatlučena prkny a střecha pokryta slámou. „Při silném větru v chrámu nehoří ani svíčky a kněz tak nemůže číst mši, sníh navíc padá dovnitř a při silném mrazu oni chudí, zpola nazí vesničané, ale zvláště ženy, mohou téměř umrznout.“  Ad 3-4 V otázce umístění varhan / pozitivu je k dispozici jen malé množství dokladů, zejména k praxi před rokem 1700. Někdy lze doložit existenci varhan v chrámu před stavbou samotného hudebního kůru. Pozornost si zaslouží kruchty v presbytáři chrámu (sv. Jakub v Brně – kruchta nad vchodem do sakristie, obdobně u sv. Mořice v Olomouci), případně varhany na empoře kněžiště (tzv. vlaštovčí hnízdo). S umístěním varhan souvisí i otázka provozování figurální hudby – ne vždy byl ansámbl hudebníků umístěn na západním kůru (příliš daleko od presbytáře). Jiří Sehnal, Barokní varhanářství na Moravě. 2. Varhany, Brno 2004, s. 76- 79.  Ad 5. Barokní autoři často poukazovali na skutečnost, že u křesťanů „svaté věci v tak lehké vážení přišly, že se v kostelích nejináč než jako v domích obecních chovají“, jak si posteskl jeden z nejvýznamnějších literátů barokní Moravy, Valentin Bernard Jestřábský. Vidění sedláčkovo XVII. Jak mnozí v kostelích pobožně, jiní nepobožně se chovají. Milan KOPECKÝ (ed.), Valentin Bernard Jestřábský: Vidění rozličné sedláčka sprostného (podle vydání z r. 1719), Uherský Brod 1973, s. 89. I uvedl ho (anděl) do jednoho velikého kostela v den Páně nedělní, v kterém bylo již lidu mnoho obojího pohlaví; a tí pěkně, každý podlé možnosti své, oblečeni. … On pak sedláček také se měl k pobožnosti, a měl za to, že všecken lid přítomný bude se nábožně Pánu Bohu modliti: ale brzo viděl, jak někteří ani neklekli, jiní toliko na jednom koleně klečeli, jiní šeptali aneb rozprávěli, jiní se smáli, a modlicím se překážku dělali, jiní na strany se ohlídali, jiní zahálejíce seděli neb stáli, jiní na ženské pohlaví všetečně vyhledávali, a ony na ně zas, zdali by se někomu zalíbily, a spíš provdati, a jako kravičky na jarmarku se prodati mohly. Na modlitbu, a na konání mše svaté, malý pozor měly; vnitřní pak pobožnosti mnohém méně. Proti hlasité zábavě během bohoslužeb v olomoucké diecézi dokonce vyšly patenty, a to v letech 1668, 1669 a 1714. V Brně byla někdy před rokem 1774 zřízena funkce livrejovaného kostelního dohlížitele s platem 17 krejcarů denně, který měl dohlížet na důstojný klid v chrámech. O deset let později si již nový brněnský biskup stěžuje na nošení a vodění psů do kostela (mají je odebrat kostelní dohlížeči hned při vstupu) a na klobouky, které se hodí více do divadla a redutního sálu než do kostela. „Reformovaní katolíci si na rozdíl od reformovaných protestantů zachovali náboženství obrazu spíše než náboženství textů, ať už to byla příčina nebo důsledek skutečnosti, že katolické oblasti byly méně gramotné než protestantské.“ (Řehoř Veliký: obrazy jsou knihami nevzdělaných). Peter Burke, Lidová kultura v raně novověké Evropě, Praha 2005, s. 243. Jindřich Ondřej Hoffman. Zrcadlo Náboženství, to jest: Původ, Spůsob, Příčina, Smysl, Výklad a Užitek všech Ceremonií v Církvi Katolické každoročně i každodenně Obyčejných. Praha 1642 Valentin Bernard Jestřábský. Vidění rozličné sedláčka sprostného. Opava 1719 (viz edice M. Kopeckého z roku 1973). Vidění sedláčkovo XVIII. Aneb raději o mši svaté naučení  „Zaměstnání“ věřících při mši (předpoklady na základě norem) Modlitby přizpůsobené jednotlivým částem mše (k tomu sloužily běžně rozšířené modlitební knihy – Nebeklíče a jiné). Modlitba růžence (zvláště pro negramotné, nemajetné, nebo např. školní mládež). Hudba: v případě tiché mše šlo o téměř nepřetržitý proud hudby (píseň o mnoha slokách, instrumentální produkce), v případě slavnostního ritu doprovázela mši figurální produkce. Viz Zrcadlo náboženství, Beckovský, Ryba, Pelcl. Hudba jako „program“ i „nástroj“ Uvažoval jsem takhle: cílem chrámové hudby je vzkřísit bohabojné city shromážděných křesťanů a dodat jim více síly. Dále má církevní hudba tomuto shromáždění vštěpovat pravou zbožnost, posilovat a zachovávat ji v srdcích. Také chce smyslově představit slávu Všemohoucího a povzbudit nás, abychom Boha uctívali. … Do chrámové hudby se hodí vše, co člověka přitáhne k vznešeným, mírným, dobrotivým a laskavým pocitům. Jan Jakub Ryba, Můj život a hudba (rkp 1801) František Martin Pelc, Paměti (cca 1780) Kněz čte mši u hlavního oltáře tiše a jenom několikrát řekne k lidu hlasitě „Dominus vobiscum“. Po celou ostatní dobu se na chóru hraje. Často jsou hrány věci docela pěkné a veselé, které svádějí k tanci, nebo zazpívá soprán nebo bas, že by posluchači raději utekli. Lid nezpívá, neboť se říká, že je to zvyk luteránský. Hrubá trvá sotva půl hodiny; jenom chce- li nějaký hudebník ukázati své umění na houslích, na celle nebo ve zpěvu, trvá poněkud déle. … Kde je dobrá hudba, tam bývá lidu nejvíce. Myslil bys, že jsi v opeře. Sebemenší zbožnost tu není vidět. Liturgický rok Starší literatura k problematice liturgického času na librinostri Průběh liturgického roku Boží hod vánoční, velikonoční a svatodušní Vánoce a jejich přípravná doba (advent) Velikonoce a přípravná doba (půst) Svátek Letnic (svatodušní svátky) a v tradičním kalendáři pak období po svátku Nejsvětější Trojice Adventní doba Za papeže Řehoře Velkého se ustálil počet adventních nedělí na čtyřech. 1. adventní neděle (zároveň počátek liturgického roku) začíná mezi 27. 11. a 3. 12. Charakter období přípravy a ztišení se v liturgii mimo jiné odráží absencí Gloria in excelsis Deo (ostatně tento hymnus zpívají andělé při Zvěstování pastýřům v noci z 24. na 25. 12.). Intr.1: Ad te levavi, Intr. 2: Populus Sion, Intr. 3: Gaudete, Intr. 4: Rorate coeli  Introitus 1. neděle adventní Ad te levavi, na 5. řádku je žalm (ps.) k antifoně, na 6. začíná graduale Universi. Chorální tropus Gregorius (blíže zde) a jeho kontrafaktum v Ivančickém kancionále z roku 1564. Tropus tradičně předcházel introitu. Poslední adventní týden: plnost času? Každý z posledních sedmi dnů adventu má vlastní mešní formulář. V modlitbě hodinek se v nešporách objevují pozoruhodné antifony ke chvalozpěvu Panny Marie (Magnificat) jako takzvané o-antifony. http://www2.tf.jcu.cz/~machula/nazory/oantifony.htm Jejich německé znění zhudebnil Arvo Pärt jako Sieben Magnificat Antiphonen http://www.naxosmusiclibrary.com/catalogue/item.asp?cid=0724354527654 https://www.youtube.com/watch?v=kIVD6DkOHAg&NR=1&feature=endscreen https://www.youtube.com/watch?v=oy7MCmAVawo Období Vánočních svátků Hod Boží vánoční: slaví se celkem tři mše 1) Půlnoční neb jitřní (in nocte) Dominus dixit ad me communio In splendoribus sanctorum (moteto Jamese MacMillana zde) 2) Ranní mše neb pastýřská (in aurora) Lux fulgebit hodie 3) Hrubá mše (summa) Puer natus est nobis Období velikonoc a přípravná doba postní Předpostní období: rozloučení se s aleluja a Gloria Popeleční středa (feria IV. cinerum) jako začátek postní doby Ve dnech předcházejících vrcholí masopust Svatý týden začíná Květnou nedělí (Dominica in palmis) s tzv. suchou mší (missa sica), svěcením ratolestí a procesím do kostela jako připomínkou Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Procesí na Květnou neděli před olomouckou katedrálou v pasionálu kanovníka Jana Kalivody, 1525. K tomuto vyobrazení a obecně k otázce inscenační praxe ve středověké liturgii viz studii Petra Uličného. Hudební formy Svatého týdne Officium hebdomadae sanctae Pašije / pasáže z evangelií o Kristově utrpení a smrti dle sv. Matouše / Květná neděle dle sv. Marka / úterý dle sv. Lukáše / středa dle sv. Jana / Velký pátek Tenebrae / Temné hodinky v průběhu Svatého třídení (Triduum sacrum) Žalmy Lamentace Responsoria Tenebrae V křesťanské liturgii náležely lamentace do Temných hodinek (Tenebrae) v závěru Svatého nebo také pašijového týdne. Původně první části bohoslužby hodin (matutinum, laudes) se ve Svatém třídení (Triduum) slavily v předvečer příslušného dne, odtud jejich název temné hodinky. Vyplňoval je zpěv žalmů s jejich krátkými protizpěvy (antifonami) a lekcemi s virtuozními zpěvy responsorií. Ve stálé struktuře tří nokturnů (tři žalmy a po třech čteních s jejich odpověďmi, responsorii) náleželo výsadní postavení prvnímu nokturnu, kde zaznívaly právě lamentace, výňatky z knihy Pláč. V dalších dvou nokturnech se jednoduchým chorálním způsobem zpívaly texty apoštola Pavla a sv. Augustina. Kompletní české překlady z roku 1934 zde. Lamentace / Threni V křesťanské liturgii náležely lamentace do prvního ze tří nokturnů každých Temných hodinek v závěru Svatého týdne. V původně chorálně zpívaných hodinkách se od patnáctého století stále silněji uplatňoval vícehlas, jako první byly takto zhudebňovány právě Nářky proroka Jeremiáše, výběr veršů ze Starozákonní knihy Pláč. Podle novějších výzkumů sice tato kniha nepochází přímo od Jeremjáše, ale úzce navazuje na jeho prorocké působení. Jeremjáš ostře kázal proti náboženské vlažnosti a lpění na vlastním prospěchu, byl tedy nositelem obecně neoblíbených myšlenek. Zkázu Jeruzaléma babylonským králem Nabukadnezarem v letech 587/586 před Kristem vykládal jako součást Božího záměru. Jen tato pohroma a následující babylonské zajetí přivede Izraelce k nápravě. Pláč je tedy nezbytným předpokladem naděje, víry v nový úsvit. Lamentace / Threni Samotná kniha Pláč je rozčleněna do pěti kapitol, které spojuje nářek nad zkázou Jeruzaléma a zároveň stále přítomná naděje na obrat k dobrému. Nezbytný je návrat Izraelců k Bohu: ve zpívaných Lamentacích Svatého týdne zaznívá v jejich závěru vždy napomenutí „Jeruzaléme, obrať se k Bohu, svému pánu“, které není původní součástí Pláče. Většina lamentací užívala v původním hebrejském znění akrostich, každý verš začínal jedním ze dvaceti dvou hebrejských písmen v abecedním pořadí. Při překladu lamentací do latiny byla ona hebrejská písmena (Aleph, Beth, Gimel atd.) zachována a posloužila k rozčlenění textu. V hudební tradici, chorálním zpěvem počínaje, byla právě ona písmena naplněna bohatou melismatikou: na pouhou slabiku či dvě se připínala složitá melodie, kterou vynikají i české lamentace v Jistebnickém kancionálu z první poloviny 15. století. V pozdějším vícehlasém zhudebnění pak tato hebrejská písmena představovala obvykle rozsáhlejší polyfonní pasáž. Obřady Velkého pátku: Uctívání kříže, Výčitky Mimořádné obřady objasňuje typicky agenda či rituál (zde olomoucká 1586), obsahující obvykle i příslušné zpěvy. Zde dvoustrana k Zelenému čtvrtku a Velkému pátku: červeně /rubrum, odtud rubrika/ vysvětlivky. I v průběhu Svatého týdne se velká část obřadů konala dopoledne, odpoledne vyplňovaly z velké části temné hodinky. I obřady sobotní vigilie se tradičně slavily už v sobotu dopoledne. Vpravo introitus Resurrexi (na Hod Boží velikonoční) ze svatojakubského graduálu 1493 Boží hod svatodušní Introitus Cibavit eos na svátek Božího těla s tradičním vyobrazení m mše sv. Řehoře. Svatojakub ský graduál 1493. Svátek Božího těla: mše + procesí se čtyřmi zastaveními viz zde Incipity Kyrie (zpívá schola), Gloria a odpovídaj ící nápěvy Ite missa est pro kněze v misálu z kostela sv. Jakuba v Brně z roku 1493.