Ana Ledviny PDF

## SYSTÉM MOČOVÝ/LEDVINY 265 Orgány systému močového - systema urinarium - a orgány systému pohlavního - systema genitale - tvoří u obratlovců celek, systema urogenitale, spojený vývojem; v dospělosti je tento komplex zčásti spojen topograficky, zčásti je svázán funkčně. ## SYSTEMA URINARIUM – SYS...

## SYSTÉM MOČOVÝ/LEDVINY 265 Orgány systému močového - systema urinarium - a orgány systému pohlavního - systema genitale - tvoří u obratlovců celek, systema urogenitale, spojený vývojem; v dospělosti je tento komplex zčásti spojen topograficky, zčásti je svázán funkčně. ## SYSTEMA URINARIUM – SYSTÉM MOČOVÝ Základní funkcí orgánů močového systému je odstraňování rozpuštěných produktů látkové přeměny z krve; s postupujícím zdokonalováním a zintenzivňováním látkové přeměny se u obratlovců také měnily vyměšovací orgány a původně primitivní systém filtrace tekutiny z krve se postupně doplnil o mechanismy zahušťování filtrátu, dále o mechanismy, které z filtrátu zpět do krve navracejí látky, jejichž ztráta není pro organismus žádoucí, a též o mechanismy, které aktivně do vylučované tekutiny dodávají některé složky. Vývojové zdokonalování a obohacování funkcí bylo podloženo postupným utvářením tří vývojových generací párového vyměšovacího orgánu: pronephros, předledvina, mesonephros, prvoledvina, a metanephros, ledvina. Zánik strukturálně i funkčně primitivnějšího stupně byl vždy sledován rozvojem následujícího, strukturálně i funkčně dokonalejšího orgánu. Přitom byly části zanikajících stupňů použity pro pohlavní systém jako součásti pohlavních vývodných cest. Tento fylogenetický proces se rekapituluje také za ontogenese (viz str. 312). K močovému systému (ústrojí) (obr. 178) patří: - renes, ledviny, - ren dexter et ren sinister, pravá a levá ledvina, které moč utvářejí, a - močové cesty, jimiž moč z ledvin odchází a k nimž patří: - calices renales, ledvinové kalichy, přijímající moč z nitra ledviny, - pelvis renalis, ledvinová pánvička - rozšířený úsek močových cest při ledvině, který přejímá moč z kalichů a předává ji do močovodu, - ureter dexter et sinister, pravý a levý močovod transportující moč z ledvinových pánviček do močového měchýře, - vesica urinaria, močový měchýř - nepárový orgán fungující jako dočasná nádržka moče - a - urethra, močová trubice - nepárová, která odvádí moč z měchýře ven z organismu. ## RENES - LEDVINY Základní funkce ledvin je exkrece moče, v níž odcházejí produkty metabolismu; v nich převažuje produkt přeměny bílkovin - močovina _(v množství kolem 26 g za den)_; vylučováním močoviny, solí a přebytku vody ## LEDVINY 266 pomáhají ledviny udržovat vnitřní prostředí organismu a složení tělních tekutin - pokud jde o rovnováhu vody a o elektrolyty. Mají též funkce endokrinní, neboť produkují a do krve uvolňují _renin_, který ovlivňuje krevní tlak, _erythropoetin_, který ovlivňuje tvorbu červených krvinek, a _1,2-hydroxycholekalciferol_ _(derivát vitaminu D₂)_ , zapojený do regulace metabolismu vápníku. ## Ledvina Ledvina, lat. *ren*, řec. *nephros*, má charakteristický tvar, nejčastěji se přirovnává k fazolovému bobu, jemuž odpovídá tvarem obvodu i předozadním zploštěním. Na ledvině se rozeznává (obr. 179): - facies anterior, přední plocha - vyklenutá; - facies posterior, zadní plocha - oploštělá; - extremitas superior _(polus superior)_, horní pól zaoblený; - extremitas inferior _(polus inferior)_, dolní pól - zaoblený podobně jako pól horní; - margo lateralis, zevní, konvexní okraj ledviny; - margo medialis, vnitřní okraj ledviny, uprostřed vtažený jako - hilum renale, hilus ledviny - místo vstupu a výstupu cév a výstupu odvodných močových cest, uložené uprostřed margo medialis; - sinus renalis - vtažené místo hilu uprostřed margo medialis, ohraničené ztenčenými pysky, labia - předním a zadním. V sinus renalis jsou ledvinové kalichy, ústící do ledvinové pánvičky; do sinusu a v něm do hilu ledviny vstupuje svými větvemi *a. renalis*, vystupuje *v. renalis*; mezi větvemi *a. renalis* vystupuje a kaudálně se stáčí ledvinová pánvička. Ledvina je dlouhá 10-12 cm, široká 5-6 cm, má tloušťku 3,5-4 cm; hmotnost ledviny je 120-170 g, často i více _(ledvina přitom obsahuje asi 50 g krve)_. Velikost a hmotnost ledvin u žen je zpravidla menší než u mužů. Ledvina ženy má v průměru o 15 g nižší hmotnost. Poměr hmotnosti obou ledvin ## LEDVINY 267 k hmotnosti těla je u dospělého kolem 1: 240, u novorozenců kolem 1: 150. Ledviny novorozence jsou dlouhé kolem 4,5 cm, široké kolem 2,5 cm a asi stejně tlusté; hmotnost ledviny novorozence činí 11-12 g. Velikost ledviny se za života mění; maxima dosahuje ve věku 28-30 let, po 65. roce věku se zpravidla zmenšuje, což také souvisí s cévními změnami. Při převaze bílkovin v potravě se ledviny zvětšují _(hypertrofují)_; po ztrátě jedné ledviny se může druhá zvětšit téměř na dvojnásobek _(kompenzační hypertrofie)_. ## Stavba ledviny Ledvina je stejnoměrně červenohnědě zbarvená; má hladký povrch, na němž místy prosvítají vějířky žilek _(venulae stellatae - viz dále)_. Ledvina je tuhé konzistence, plastická vůči tlaku z okolí. _Capsula fibrosa_ je tenké vazivové pouzdro, které kryje povrch ledviny; kapsulu lze na zdravé ledvině po naříznutí sloupnout; pevně Iné jen v sinus renalis k povrchu cév a ledvinové pánvičky. _Capsula_ se skládá ze dvou vrstev, jež v sebe navzájem plynule přecházejí. V povrchové vrstvě jsou sítě kolagenních vláken _(a málo vláken elastických)_, proto tato vrstva tiskne ledvinu, která při některých chorobných stavech zduřuje _(za takového stavu se doporučovalo uvolnění capsula fibrosa - dekapsula-ce ledviny)_; zánětlivá ledvina není vlivem pevnosti pouzdra zvětšená; v povrchové vrstvě pouzdra jsou také mízní kapiláry. V hlubší vrstvičce, která je tenká, se spolu s kolagenními vlákny nacházejí i roztroušené buňky hladkého svalstva. Na řezu ledvinou _(obr. 180)_ se makroskopicky rozlišují tkáně dvojí struktury: 1. _cortex renalis_, kůra ledviny – světlejší, s hnědým nádechem, makroskopicky jemně zrnitá, uspořádaná v 5-8 mm široké zóně podél zevního obvodu ledviny, a ## LEDVINY 268 2. _medulla renalis_, dřeň ledviny - tmavší, s žíhanou kresbou; dosahuje až do hilu ledviny; vytváří charakteristické celky - pyramides renales, ledvinové pyramidy - útvary kuželovitého tvaru, s bazí obrácenou ke kůře a s vrcholem dosahujícím na povrch hilu ledviny; pyramid se za vývoje zakládá šest, později dosahují počtu 8-20; - papillae renales, ledvinové papily, jsou zaoblené vrcholky pyramid, vyčnívající do hilu ledviny; - area cribrosa je dírkovaný povrch papily, na kterém ústí - foramina papillaria - otvůrky papil, v nichž končí odvodné kanálky ledvin, zvané - ductus papillares. _Lobi renales_, lalůčky ledvin _(renculi)_, jsou útvary zřetelněji oddělené za vývoje; každý lalůček odpovídá jedné pyramidě s příslušným úsekem kůry. Hranice renkulů je patrná na novorozenecké ledvině, později mizí; renkulizované ledviny mají někteří savci po celý život _(např. skot, tuleň, delfin, lední medvěd)_. Renkulizace ledviny se objevuje jako součást některých vrozených vad u člověka. Funkci ledviny nemění. _Columnae renales_ jsou pruhy kůry, patrné na řezu, zasahující mezi pyramidy dřeně _(obr. 180)_. _Radii medullares_ _(pars radiata corticis, striae medullares corticis)_ jsou naopak úzké proužky dřeně, zasahující vysoko do kůry. Ledvina je svou stavbou složená tubulosní žláza. Skládá se z tubulů, ledvinových kanálků, z nichž každý se označuje názvem _nefron_ _(obr. 181)_; nefron začíná jako _corpusculum renale_ _(renis)_, ledvinové _(Malpighiho_) tělísko - je to kulatý útvar o průměru 200 až 300 μm, ve kterém je uložen _glomerulus_ - cévní klubíčko, složené z kliček velmi tenkostěnných kapilár _(obr. 181 a 182)_; _arteriola glomerularis afferens_ _(vas afferens)_ vstupuje do každého cévního glomerulu, _arteriola glomerularis efferens_ _(vas efferens)_ z glomerulu vystupuje _(ve stejném místě, kde vstupuje vas afferens)_; _capsula glomeruli_ _(glomerularis)_, pouzdro glomerulu _(Bowmanovo pouzdro)_ - má dva listy: - vnější list uzavírá celé ledvinové tělísko, - vnitřní list těsně pokrývá kapiláry cévního glomerulu. V každé ledvině je 0,9-1,6 milionu těchto tělísek; do prostoru mezi oba listy pouzdra se z kapilár glomerulu filtruje glomerulární filtrát, nepřesně označovaný jako primitivní moč, a z tohoto prostoru vystupuje _tubulus renalis_, ledvinový kanálek, který je celý dlouhý až 46 mm a dále probíhá v několika typicky utvářených úsecích _(obr. 181)_: - proximální tubulus – začíná z capsula glomeruli zúžením _(zpravidla proti cévnímu pólu, kde vstupuje vas afferens a vystupuje vas efferens)_; jeho první a nejdelší úsek je - pars convoluta _(contorta)_, stočený kanálek I - část složená v řadu kliček v blízkosti corpusculum renale; - pars recta, přímý úsek - navazuje na pars contorta a míří ke dřeni; po vstupu do ní pokračuje jako - Henleova klička, která je dlouhá u nefronů umístěných blízko dřeně _(juxtamedulárních nefronů)_ a kratší u nefronů umístěných vysoko v kůře, blíž k povrchu ledviny; má - sestupné raménko, které jde dření směrem k papile, obrací se zpět formou písmene U a jako - vzestupné raménko se vrací do kůry; - dlouhé Henleovy kličky má u člověka jen asi 15% nefronů, ostatní nefrony mají Henleovy kličky krátké nebo středně dlouhé. Henleovu kličku tvoří: - tenký úsek - proximálnější, kterým začíná, a - tlustý úsek - distálnější, kterým pokračuje; - ohýb kličky je u dlouhých kliček v tenkém úseku, u krátkých kliček v distálním tlustém úseku; na tlustý úsek kličky po jeho návratu do kůry navazuje - distální tubulus; ten začíná jako - pars recta, přímý úsek, jenž pokračuje jako - pars convoluta _(contorta)_, stočený úsek _(stočený kanálek II)_; - macula densa je ztluštělá krátká část distálního tubulu mezi jeho přímým a stočeným úsekem, kde na jedné straně stěny tubulu jsou buňky vyšší a blíže u sebe; tímto místem je tubulus přiložen k vaskulárnímu pólu ledvinového tělíska, ke stěně arteriola efferens; macula densa patří k regulačnímu systému funkcí nefronu _(viz dále)_ ; - spojovací segment distálního tubulu je krátký úsek, kterým nefron končí a vstupuje do sběracího kanálku ## LEDVINY 269 dřeně. <start_of_image> Schematic for details of kidney nephron structure and its function, including: - corpusculum renale - glomerulus - capsula glomeruli - proximální tubulus - pars convoluta - pars recta - Henleova klička - tenké sestupné raménko - tlustý úsek vzestupného raménko - distální tubulus - pars recta - pars contorta - tubulus colligens - ductus papillaris - foramen papillare - macula densa - mesangiové buňky ## LEDVINY 270 _Lobi renales_, lalůčky ledvin _(renculi)_, jsou útvary zřetelněji oddělené za vývoje; každý lalůček odpovídá jedné pyramidě s příslušným úsekem kůry. Hranice renkulů je patrná na novorozenecké ledvině, později mizí; renkulizované ledviny mají někteří savci po celý život _(např. skot, tuleň, delfin, lední medvěd)_. Renkulizace ledviny se objevuje jako součást některých vrozených vad u člověka. Funkci ledviny nemění. _Columnae renales_ jsou pruhy kůry, patrné na řezu, zasahující mezi pyramidy dřeně _(obr. 180)_. _Radii medullares_ _(pars radiata corticis, striae medullares corticis)_ jsou naopak úzké proužky dřeně, zasahující vysoko do kůry. Ledvina je svou stavbou složená tubulosní žláza. Skládá se z tubulů, ledvinových kanálků, z nichž každý se označuje názvem _nefron_ _(obr. 181)_; nefron začíná jako _corpusculum renale_ _(renis)_, ledvinové _(Malpighiho_) tělísko - je to kulatý útvar o průměru 200 až 300 μm, ve kterém je uložen _glomerulus_ - cévní klubíčko, složené z kliček velmi tenkostěnných kapilár _(obr. 181 a 182)_; _arteriola glomerularis afferens_ _(vas afferens)_ vstupuje do každého cévního glomerulu, _arteriola glomerularis efferens_ _(vas efferens)_ z glomerulu vystupuje _(ve stejném místě, kde vstupuje vas afferens)_; _capsula glomeruli_ _(glomerularis)_, pouzdro glomerulu _(Bowmanovo pouzdro)_ - má dva listy: - vnější list uzavírá celé ledvinové tělísko, - vnitřní list těsně pokrývá kapiláry cévního glomerulu. V každé ledvině je 0,9-1,6 milionu těchto tělísek; do prostoru mezi oba listy pouzdra se z kapilár glomerulu filtruje glomerulární filtrát, nepřesně označovaný jako primitivní moč, a z tohoto prostoru vystupuje _tubulus renalis_, ledvinový ## _JUXTAGLOMERULÁRNÍ APARÁT LEDVINY A DETAILY STAVBY GLOMERULU_ _(poloschematicky)_ - _corpusculum renale_ s glomerulem; průběh kapilárních kliček glomerulu schematizován, aby byl patrný vnitřní list capsula glomeruli, na kapilárách a mezi nimi; správné znázornění úpravy kapilárních kliček viz obr. 181В - detail _juxtaglomerulárního aparátu_ - detail _kapiláry glomerulu_ s vnitřním listem _capsula glomeruli_ _(tvořeným podocyty)_ - _schema rezu kapilárou_ obemknutou _pedikly podocytů_; žlutá šipka označuje cestu ultrafiltrátu z krve do prostoru _capsula glomeruli_ - _arteriola glomerularis afferens_ - _arteriola glomerularis efferens_ - _capsula glomeruli_ - vnější list - _capsula glomeruli_ - vnitřní list - začátek proximálního tubulu - distální tubulus s _macula densa_ - _juxtaglomerulární buňky_ _(obr. В - viz text)_ - buňky _pólového polštářku_ _(viz text)_ - _podocyt_ - _výběžky podocytu_ - _pedikly podocytů_ - submikroskopická membrána mezi pedikly _podocytů_ _(viz též 16)_ - _fenestrovaný endothel kapiláry_ - _pór endothelu kapiláry_ - _společná bazální membrána buněk endothelu a podocytů_ - _lamina densa bazální membrány_ - _laminae rarae bazální membrány_ - _štěrbina mezi podocyty_, v ni ultratenká _štěrbinová membrána_ _(viz též 12)_ - _červená krvinka_ ## LEDVINY 271 kanálek, který je celý dlouhý až 46 mm a dále probíhá v několika typicky utvářených úsecích _(obr. 181)_: - proximální tubulus – začíná z capsula glomeruli zúžením _(zpravidla proti cévnímu pólu, kde vstupuje vas afferens a vystupuje vas efferens)_; jeho první a nejdelší úsek je - pars convoluta _(contorta)_, stočený kanálek I - část složená v řadu kliček v blízkosti corpusculum renale; - pars recta, přímý úsek - navazuje na pars contorta a míří ke dřeni; po vstupu do ní pokračuje jako - Henleova klička, která je dlouhá u nefronů umístěných blízko dřeně _(juxtamedulárních nefronů)_ a kratší u nefronů umístěných vysoko v kůře, blíž k povrchu ledviny; má - sestupné raménko, které jde dření směrem k papile, obrací se zpět formou písmene U a jako - vzestupné raménko se vrací do kůry; - dlouhé Henleovy kličky má u člověka jen asi 15% nefronů, ostatní nefrony mají Henleovy kličky krátké nebo středně dlouhé. Henleovu kličku tvoří: - tenký úsek - proximálnější, kterým začíná, a - tlustý úsek - distálnější, kterým pokračuje; - ohýb kličky je u dlouhých kliček v tenkém úseku, u krátkých kliček v distálním tlustém úseku; na tlustý úsek kličky po jeho návratu do kůry navazuje - distální tubulus; ten začíná jako - pars recta, přímý úsek, jenž pokračuje jako - pars convoluta _(contorta)_, stočený úsek _(stočený kanálek II)_; - macula densa je ztluštělá krátká část distálního tubulu mezi jeho přímým a stočeným úsekem, kde na jedné straně stěny tubulu jsou buňky vyšší a blíže u sebe; tímto místem je tubulus přiložen k vaskulárnímu pólu ledvinového tělíska, ke stěně arteriola efferens; macula densa patří k regulačnímu systému funkcí nefronu _(viz dále)_ ; - spojovací segment distálního tubulu je krátký úsek, kterým nefron končí a vstupuje do sběracího ## LEDVINY 272 kanálku dřeně. ## Sběrací a odvodné kanálky Sběrací a odvodné kanálky jsou jiného vývojového původu než nefrony _(viz str. 314)_. Do každého sbě-racího kanálku ústí 5-10 nefronů; - _tubuli colligentes_, sběrací kanálky, začínají v zevní zóně dřeně, v sousedství kůry _(viz dále)_; jsou široké kolem 40 µm, směrem k papile se vzájemně spojují v široké - ductus papillares, papilární vývody, široké 200 až 400 µm, které pak jako - foramina papillaria _(viz výše – Medulla renalis)_ ústí na renálních papilách; zde moč přechází do vlastních odvodných cest močových _(viz výše)_, které začínají ledvinovými kalichy. ## Funkce nefronu Funkce nefronu sestává ze tří hlavních dějů: 1. glomerulární filtrace tekutiny, která se označuje jako glomerulární filtrát, z krve do dutiny Bowmanova pouzdra, 2. selektivní resorpce látek a vody z filtrátu v průběhu nefronu _(nejvíce v proximálním tubulu)_ a 3. sekrece některých iontů a látek do moče buňkami nefronu - nejvíce ve stočených kanálcích. Těmto funkcím je přizpůsobena ultrastruktura jednotlivých úseků nefronu i úprava cév v ledvině neboť jde o výměnu látek mezi krví a nitrem nefronu. ## Stavební složky nefronu a jejich ## Funkce ### _Corpusculum renale_ _(Malpighiho tělísko)_ ### _Capsula glomeruli_ _Capsula glomeruli_ je rozšířený slepý začátek proximálního tubulu, do něhož je vložen glomerulus; - vnější list _(obr. 182)_ je složen z jedné vrstvy plochých epithelových buněk, na jejichž zevní ploše je tenká _lamina basalis_; tyto ploché buňky plynule přecházejí v buňky stěny ledvinového kanálku; - vnitřní list _(obr. 182)_, který těsně přiléhá na kapiláry glomerulu, je složen ze specializovaných epithelových buněk, zvaných _podocyty_; - _podocyty_ jsou rozvětvené a na silnějších větvích nesou série tenkých výběžků, nazývaných - _pedikly_ - jimi podocyty _(vzájemně propletené)_ hustě obemykaji stěny kapilár _(obr. 181 a 182)_; pedikly sousedních větví podocytů mezi sebe vzájemně zapadají jako prsty a mezi nimi zůstávají submikroskopické štěrbiny o ## LEDVINY 269 šířce 10-40 nm. Ve štěrbinách mezi podocyty se ještě nachází ultratenká _štěrbinová membrána_ fibrilárního uspořádání _(obr. 182)_, s průchody kolem 5 nm, která je hlavní složkou selektivního filtračního systému _(viz dálc)_. ### Glomerulus Glomerulus ledvinového tělíska obsahuje 20-30 kliček kapilár, které se rozdělují z arteriola afferens po jejím vstupu do ledvinového tělíska a sbírají se do arteriola efferens. Způsob větvení a propojení těchto kapilár není zcela přesně znám; obvykle se kalkuluje s kapilárními kličkami, které jsou misty propojené. Jednotlivé kapilární kličky však nebyly nalezeny. Na základě prostorové rekonstrukce glomerulu z velmi tenkých mikrosko-pických řezů navrhl Žlábek _(1957)_ schema glomerulu, kde se vas afferens větví v širší vinuté anastomosující kapiláry, které probíhají na povrchu glomerulu a z nichž se sbírá síť užších kapilár dovnitř glomerulu; ta se pak sbíhá do vas efferens _(obr. 181В)_. V glomerulu byly nalezeny některé kapiláry tak tenké, že propustí jen krevní plasmu, ne však krvinky. Mezi endothelovými buňkami kapilár glomerulu jsou jemné _póry_ _(o průměru 40-100 nm)_; povrch kapiláry tvoří _bazální membrána_, která vznikla spłynutim bazální membrány kapilár s bazální membránou _podocytů_ _(na kapiláry nasedajících)_, a má proto symetrické trojvrstevné uspořádání: - lamina densa - elektronopticky hustší vrstva - je uprostřed a - laminae rarae - elektronopticky řidší vrstvy - jsou po obou stranách _(obr. 182)_. Z pórů kapilár se bazální membránou filtruje z krve glomerulární filtrát, někdy nepřesně označovaný jako primitivní moč. Ve štěrbinách mezi _podocyty_ je ještě ultratenká _štěrbinová membrána_ _(viz výše a obr. 182C, D)_ se zvláštní strukturou z jemných vláken ve dvou pravidelně uspořádaných vrstvách, což umožňuje fungovat jako _specifický selektivni filtr_, který pod tlakem krve v kapilárách umožňuje průchod vodě s menšími molekulami rozpuštěných látek _(až do velikosti molekuly hemoglobinu)_; funkce je tu komplexnější než u prostého fyzikálního filtru a řada látek je zadržována ## _JUXTAGLOMERULÁRNÍ APARÁT LEDVINY A DETAILY STAVBY GLOMERULU_ _(poloschematicky)_ - _corpusculum renale_ s glomerulem; průběh kapilárních kliček glomerulu schematizován, aby byl patrný vnitřní list capsula glomeruli, na kapilárách a mezi nimi; správné znázornění úpravy kapilárních kliček viz obr. 181В - detail _juxtaglomerulárního aparátu_ - detail _kapiláry glomerulu_ s vnitřním listem _capsula glomeruli_ _(tvořeným podocyty)_ - _schema rezu kapilárou_ obemknutou _pedikly podocytů_; žlutá šipka označuje cestu ultrafiltrátu z krve do prostoru _capsula glomeruli_ - _arteriola glomerularis afferens_ - _arteriola glomerularis efferens_ - _capsula glomeruli_ - vnější list - _capsula glomeruli_ - vnitřní list - začátek proximálního tubulu - distální tubulus s _macula densa_ - _juxtaglomerulární buňky_ _(obr. В - viz text)_ - buňky _pólového polštářku_ _(viz text)_ - _podocyt_ - _výběžky podocytu_ - _pedikly podocytů_ - submikroskopická membrána mezi pedikly _podocytů_ _(viz též 16)_ - _fenestrovaný endothel kapiláry_ - _pór endothelu kapiláry_ - _společná bazální membrána buněk endothelu a podocytů_ - _lamina densa bazální membrány_ - _laminae rarae bazální membrány_ - _štěrbina mezi podocyty_, v ni ultratenká _štěrbinová membrána_ _(viz též 12)_ - _červená krvinka_ ## LEDVINY 271 až ve štěrbinové membráně. Děj se označuje jako ultrafiltrace. Celková plocha kapilár ## LEDVINY 272 všech glomerulů, již ultrafiltrace probíhá, je u člověka kolem 1,5 m². Pro normální filtrační činnost nemusí být ustavičně ve funkci všechny glomeruly a část z nich má zkratová ## LEDVINY 273 zařízení, jimiž může krev glomerulus obtékat _(viz dále)_. _Mesangiové buňky_ jsou buňky mesenchymového původu, s krátkými výběžky, schopné kontrakce; část z nich má fagocy-tární schopnosti _(viz dále)_. Je jich poměrně velké množství, tvoří asi jednu třetinu všech buněk glomerulu. Vyskytují se hlavně kolem vstupující a vystupující arterioly glomerulu a v místech větvení a spojování kapilár, tedy tam, kde rozestupující se ka-piláry jsou ještě obklopeny společnou lamina basalis; misty se nacházejí i na kapilárách glomerulu jako jakési pericyty, které jsou misty v dotyku s endothelovými buňkami kapilár. Soubor těchto buněk se označuje jako _mesangium_. Buňky ## LEDVINY 273 mesangia jsou na povrchu kryté vrstvičkou amorfního materiálu, která připomíná lamina basalis. Prostor mezi nimi a lamina basalis kapilár glomerulu většinou vyplňuje mezibuněčná hmota, vytvářená mesangiovými buňkami, s kolagenem, proteoglykany a s glykoproteiny, která se průběžně obměňuje. Kontrakční schopnost mesangiových buněk je dána přítomností filament aktinu a myosinu v buněčných výběžcích. Na povrchu mes-angiových buněk jsou receptory pro řadu látek: pro hormony, pro vasoaktivní látky ovlivňující průsvit cév, pro mediátory zánětu, pro cytokiny, pro složky mezibuněčné hmoty. Asi 5% mesangiových buněk pochází z kostní dřeně a jsou to buňky monocytomakrofágové řady, schopné fagocytosy, které čistí glomerulární filtr od buněčných zbytků, imunitních komplexů apod. Mesangiové buňky mají i další funkce, spočívající v produkci některých látek a v regulačních mecha-nismech průtoku glomerulem: tvoří výztuhu a oporu kapilár glomerulu _(spolu s vnitřním listem capsula glomeruli)_ a chrání tak kapiláry proti působení tlaku z jejich nitra; svým stahem mohou regulovat velikost filtrační plochy stěn kapilár, zejména na podnět vasoaktivních látek _(peptidů)_ působících zúžení cév. Kontrahují se pod vlivem řady látek, např. histaminu, angiotensinu II _(viz dále)_, vasopresinu aj. Mohou též přijímat část tekutiny filtrované z kapilár do mesangia a pohlcovat makromolekuly z filtrátu. Mesangiové buňky mají také funkce sekreč-ní, neboť produkují proteiny a bioaktivní peptidy, imunomodulační peptidy, proteasy, endothelin, renin, prostaglandiny a další. Uvádí se, že za patologických stavů je zmnožení a zvětšení mesangiových buněk _(spolu se zvýšenou produkcí jejich mezibuněčné hmoty)_ podkladem řady chorobných procesů a změn na glomerulech, např. při chronickém zánětu, diabetes mellitus a při různých nefropatiích. ### Proximální tubulus Proximální tubulus má délku kolem 15 mm a tloušťku 40-60 µm. Ve své pars convoluta _(contorta)_ i pars recta _(viz výše)_ je tvořen jednou vrstvou krychlov