Zásady konstrukce výlisků z plastů

Vytváření tvaru plastového výrobku z roztaveného materiálu.

Poměr délky cesty tečení plastu k tloušťce stěny. Vliv na protékání tavné hmoty formou.

Tloušťka stěny, která zajišťuje odolnost a pevnost výrobku.

Doplňky ve formě výčnělků o menší tloušťce, které zvyšují tuhost a pevnost výrobku.

Vytváří plynulý přechod mezi stěnami a zajišťují pevnější spojení.

Vytváří nakloněné plochy pro snazší vytažení z formy.

Zohlednění vlastností plastu při návrhu, aby výrobek odolal deformacím.

Vyžaduje technickou znalost plastů a jejich vlastností.

Vstřikování plastu do formy s tenkými stěnami, tloušťka stěny pod 1,5mm a poměr délky výrobku k tloušťce stěny nad 150. Používá vysoké rychlosti vstřikování a krátké cykly.

Speciální typ šneku pro vstřikování plastů, který je optimalizovaný pro zpracování tenkostěnných výrobků. Má lepší vlastnosti než klasický šnek.

Speciální vstřikovací stroje navržené pro vysoké rychlosti vstřikování a krátké cykly, vhodné pro produkci tenkostěnných plastů.

Vstřikování plastu na více místech formy současně. Zvyšuje rychlost a účinnost výroby a umožňuje složitější tvary.

Konstrukce formy pro tenkostěnné výrobky vyžaduje vysokou tuhost, přesnost a účinné chlazení. Je důležité dodržet souměrné chladnutí produktu pro rovnoměrné smrštění.

Využívá se pro urychlení ohřevu materiálu před vstřikováním, snižuje ztráty tlaku materiálu.

Způsoby vstřikování plastu do formy, s ohledem na specifické vlastnosti materiálu a požadovaného výrobku.

Nástroj, který přenáší ultrazvukové kmity na plastové díly během svařování, vyrobený z duralu nebo slitiny titanu.

Čas, který je potřeba k roztavení materiálu během ultrazvukového svařování. Bývá v rozmezí od 0,1 do 1 sekundy.

Vzdálenost mezi sonotrodou a místem svaru ovlivňuje typ svařování. Do 4 mm je to svařování v blízkém poli, nad 4 mm až 200 mm je to svařování ve vzdáleném poli.

Tvrdší plasty, například amorfní, se svařují lépe s menší amplitudou kmitů, protože méně tlumí kmity. Měkké plasty, například semikrystalické, se svařují hůře s vyšší amplitudou kmitů.

Vibrační svařování využívá pohyb jedné ze dvou spojovaných částí vodorovně s přítlakem. Tření generuje teplo, které roztaví a spojí obě části.

Vibrační svařování pracuje s nižšími frekvencemi a většími amplitudami než ultrazvukové svařování. Používá se hydraulický nebo elektromagnetický pohon.

Hydraulický pohon u vibračního svařování má frekvence od 190 do 270 Hz a amplitudy od 0,2 do 1 mm.

Elektromagnetický pohon u vibračního svařování se vyznačuje nízkým opotřebením a má stabilní frekvenci (100 a 240 Hz). Amplituda je proměnná podle frekvence.

Zajištění rovnoměrné tloušťky stěn vstřikovaného dílu, aby se minimalizovaly vady produktu a získalo se pevnější a odolnější řešení.

Deformace stěny vstřikovaného dílu se liší podle její tloušťky. Tenčí stěny se více deformují než tlustší stěny.

Příliš ostré rohy a přechody na vstřikovaném díle mohou způsobit vtaženiny. Je důležité tyto vrubu eliminovat, aby se minimalizovalo napětí a deformace.

Příliš velký přechodový rádius mezi stěnami a žebry může způsobit vtaženiny. Je důležité volit optimální rádius, který minimalizuje napětí a deformace.

Při spojování dílů ultrazvukem se používá mechanická energie ultrazvukových rázů, aby se propojily termoplasty. Tření mezi povrchy vytváří teplo a dochází k plastifikaci materiálu. Po ochlazení je vytvořena pevná vazba.

Používání tloušťky žeber by nemělo překročit 0,66 krát tloušťku stěny. To minimalizuje napětí a zabraňuje deformacím.

Otvory pro šrouby by měly být navrženy tak, aby minimalizovaly napětí a deformace v materiálu.

Používání oblých závitů namísto metrických zajišťuje minimální napětí a deformace v materiálu. Vyhýbejte se ostrým hranám a rohům, které by mohly způsobit vrubové efekty.

Vtok taveniny by se neměl umisťovat do oblastí, které jsou během používání výrobku nejvíce namáhané.

Přepážka v toku taveniny vytváří zlom v toku a zamezuje tak tvorbě nežádoucích proudů a defektů.

Umisťování přepážky v toku taveniny je důležité pro kvalitu a pevnost výrobku.

Vtok je otvor, kterým se do formy nalévá tavenina.

Při vstřikování taveniny do formy se tavenina pohybuje směrem ke stěně formy.

Při výrobě rovných ploch materiál zvětšuje svůj objem a může docházet k deformaci. Abychom tomu zabránili, můžeme místo rovných ploch použít klenuté nebo prolamované tvary.

Pomocí empirického vzorce můžeme vypočítat deformaci materiálu v milimetrech. "Δ" je deformace, "a" je koeficient a "smrštění" je procento smrštění materiálu.

Žebra se používají k posílení rovných ploch a zamezení jejich deformaci. Tloušťka žeber ovlivňuje deformaci: když je tloušťka žeber menší než tloušťka stěny, dochází k deformaci, když je tloušťka žeber větší než tloušťka stěny, nedochází k deformaci.

Vtokový systém formy musí zajistit plynulý a efektivní přenos taveniny do dutiny. Jeho ústí musí umožňovat co nejdelší dotlak pro vyrovnání objemového smrštění, tím se zabrání vzniku lunkrů a vtaženin.

Při vícenásobných formách se průřezy jednotlivých vtokových kanálků odstupňují, aby se zajistily stejné hydrodynamické poměry. To se provádí za pomocí počítačové simulace.

Umístění vtoku je klíčové pro dosažení kvalitního výlisku. „Kuželový princip“ znamená zužování tloušťky kanálu směrem k vtoku.

Vtokový kanál by neměl být příliš široký, aby se zabránilo vytvoření volného toku taveniny do formy, který způsobuje vzhledové vady na výrobku.

Pro umístění vtoků platí zásada „kuželového principu“, která znamená zužování tloušťky kanálu směrem k vtoku. Také nesmí vzniknout volný tok taveniny, který způsobuje vzhledové vady výrobku.