Zahraniční politika a mezinárodní vztahy

Zahrnuje existenci mezinárodních institucí, které formují a ovlivňují mezinárodní chování států.

Vnější faktory, které ovlivňují zahraniční politiku státu. Například existence mezinárodních institucí, mocenské struktury a mezinárodní normy.

Teorie, která zdůrazňuje důležitost sociálních interakcí a sdílených hodnot v mezinárodních vztazích.

Popisuje svět bez nadřazené autority, kde státy jednají v rámci vlastního zájmu.

Vzniká, když se státy stávají vzájemně závislé na sobě v oblasti ekonomiky, obchodu a bezpečnosti.

Mluví o různých typech anarchie založených na vzájemných vztazích mezi státy: nepřátelské, rivalské a přátelské.

Teorie zdůrazňující, že mezistátní spolupráce je realističtější v prostředí s mezinárodními institucemi, které pomáhají snižovat neistotu a vytvářejí pravidla hry.

Schopnost mezinárodních institucí zmírnit nepříznivé dopady anarchie a podporovat kooperativní chování mezi státy.

Anarchie v mezinárodním systému znamená absenci společné vlády, která by nadnárodními entity prosazovala a vynucovala pravidla a zákony. Státy se tak ocitají v prostředí, kde se musej́ spoléhat samy na sebe a kde je hrozba konfliktu vždy přítomna.

Strukturální realismus je teoretický přístup k mezinárodním vztahům, který zdůrazňuje vliv anarchické struktury systému na chování státu. Základní myšlenkou je, že státy jsou nuceny jednat racionalně a pragmaticky v zájmu vlastního přežití v prostředí bez nadnárodní autority.

Distribuce moci se vztahuje na rozložení síly a vlivu mezi různými státy v mezinárodním systému. Může se měnit a ovlivňovat dynamiku vztahů.

Bipolarita je situace, kdy existují dva dominující mocenské bloky, které si navzájem konkurují a ovlivňují mezinárodní systém. Například během studené války existoval blok Západu vedený USA a blok Východu vedený Sovětským svazem.

Multipolarita je situace, kdy existuje více než dva silné státy, které ovlivňují mezinárodní systém. To může vést k složitějším a nestabilnějším vztahům, protože více aktérů se snaží o vliv.

Defenzivní realismus se domnívá, že hlavním cílem států je zachovat svou moc a pozici v mezinárodním systému a bránit se před hrozbami. Státy by se proto měly vyhýbat agresivní politice.

Ofenzivní realismus se domnívá, že státy se snaží maximalizovat svou moc a vliv, aby dosáhly dominovaného postavení v mezinárodním systému. To může zahrnovat i agresivní chování.

Liberální přístupy ve vztahu k zahraniční politice zdůrazňují hodnoty jako demokracie, lidská práva a ekonomická spolupráce. Vnímají mezinárodní systém jako prostor pro spolupráci a vyjednávání mezi státy, s důrazem na institucionální struktury, které mohou usnadnit spolupráci a snižovat konflikt.

Konstruktivismus ve vztahu k zahraniční politice se zaměřuje na vliv myšlenek, ideologií a identit na formování struktury a chování mezinárodních vztahů. Vnímá mezinárodní systém jako produkt sociálních konstrukcí a interakcí mezi státy.

Za výstupy zahraniční politiky považujeme konkrétní kroky, které státy provádějí v reakci na mezinárodní situaci. Může se jednat o diplomatické aktivity, vojenské intervence, ekonomické sankce, nebo jiná měření.