Výslovnost latinských hlásek

Výslovnost latinských hlásek

• Latinská výslovnost se liší od české.
• Samohlásky a dvojhlásky:
  • ae se vyslovuje jako é (např. vertebrae)
  • oe se vyslovuje jako é (např. oesophagus)
  • oē (na konci slova) se vyslovuje jako oé (např. dyspnoē)
• Souhlásky:
  • c před ae, e, oe, i, y se vyslovuje jako c (např. caecum, cervīx, coeliakia, suspīciō, cystis)
  • c před a, o, u, souhláskou a na konci slova se vyslovuje jako k (např. caput, costa, crānium, lāc)
  • s mezi dvěma samohláskami se vyslovuje jako z (např. nāsus)
  • s následuje-li po hlásce l, r, n se vyslovuje jako z (např. pulsus, morsus, mēnsis)
  • s mezi samohláskou a m se vyslovuje jako z (např. plasma)
• Skupiny hlásek:
  • i, y + samohláska (uprostřed slova) se vyslovují jako ij (např. artēria, pӯophthalmia)
  • di, ti, ni se vyslovují jako dy, ty, ny (např. digitus, tībia, genioglōssus)
  • qu, gu před samohláskou se vyslovují jako kv, gv (např. oblīquus, sanguis)
  • ti + samohláska se vyslovuje jako ci (např. articulātiō)
  • ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, x) se vyslovuje jako ty (např. ōstium, mixtiō)
  • ex + samohláska se vyslovuje jako egz (např. exitus)
  • ph se vyslovuje jako f (např. raphē)
  • rh se vyslovuje jako r (např. rhīnītis)
  • th se vyslovuje jako t (např. thōrāx)

Délka

• Latina rozlišuje dlouhé a krátké samohlásky a slabiky.
• Délka se v psaném textu obvykle nevyznačuje.
• Dlouhá samohláska se v učebních materiálech označuje vodorovnou čárkou nad ní (např. ōstium, artēria, tībia).

Přívlastky

• Shodný přívlastek:
  • shoduje se s nadřazeným substantivem v pádě, čísle a rodu, např.:
    • mūsculus flexor (sval ohýbač)
    • glandula parōtis (příušní žláza)
• Neshodný přívlastek:
  • genitivní tvar substantiva ve spojení s nadřazeným substantivem, např.:
    • incīsūra (zářez) mandibulae (dolní čelisti)
  • v předložkové vazbě, např.:
    • Status post tonsillītidem (stav po zánětu mandlí)

Klinická terminologie

• V klinických termínech převládají nominativní a genitivní tvary.
• V klinických termínech převládají řecké slovní základy.
• Preference řeckých gramatických jevů:
  • U řeckých slov se v klinických termínech uplatňují původní řecké koncovky (např. Carcinōma baseos linguae - rakovina spodiny jazyka)
• Postavení adjektiva:
  • Přídavné jméno popisující poranění nebo onemocnění může být umístěno:
    • Těsně za substantivem (např. Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī - Tříštivá zlomenina proximální části loketní kosti)
    • Není-li na švu spojovaných komponentů samohláska, spojovací prvek se neuplatňuje (např. poly-arthrītis - zánět mnoha kloubů, gastr-odynia - bolest žaludku)
• Kompozita:
  • V lékařské terminologii se běžně vyskytují kompozita.
  • Kombinují latinské a řecké slovní základy (např. tōnsillectomia - chirurgické odstranění hltanových mandlí)
  • V anatomické nomenklatuře převládají latinské základy.
  • Klinická terminologie preferuje řecké slovní základy (např. vertebra - obratel v anatomické nomenklatuře, spondylomalacia - klinický termín označující měknutí obratlů).

Slovotvorba

• Přehled nejběžnějších řeckých slovních základů v lékařské terminologii:
  • Všeobecná pojmenování:
    • anthrōp- (člověk) - anthrōpometria (antropometrie, měření různých rozměrů lidského těla)
    • andr- (muž) - androphobia (androfobie, chorobný strach žen před muži)
    • gyn-/gynaec- (žena) - gynaecologia (ženské lékařství)
    • paed- (dítě) - paediātēr (dětský lékař)
    • ger-/geront- (stařec) - geriātria (geriatrie, věda zabývající se péčí o staré lidi a stáří)
  • Řecká pojmenování anatomických struktur:
    • aden- (žláza) - adenōma (nezhoubný nádor žlázového epitelu)
    • angi- (céva) - angīographia (rentgenové znázornění cév)
    • arthr- (kloub) - arthrītis (zánět kloubu), arthrosis (nezánětlivé onemocnění kloubu), synarthrosis (pevný kloub)
    • cardi- (srdce) - endocardium (srdeční nitroblána), pericardium (osrdečník)
    • cephal- (hlava) - diencephalon (mezimozek), metencephalon (zadní mozek)
    • cheil- (ret) - cheilorrhaphia (chirurgické sešití rtu)
    • cheir- (ruka) - cheirospasmus (křeč svalstva ruky)
    • chondr- (chrupavka) - perichondrium (ochrustavice), synchondrōsis (chrupavčité spojení kostí)
    • colp- (pochva) - colporrhagia (krvácení z pochvy)
    • cyst- (měchýř) - ūrocystis (močový měchýř), cholēcystis (žlučník)
    • cyt- (buňka) - erythrocytus (červená krvinka), leucocytus (bílá krvinka)
    • dactyl- (prst) - syndactylia (vrozený srůst prstů)
    • episi- (stydká krajina) - episiotomia (chirurgický nástřih hráze při porodu)
    • glōss-/glōtt- (jazyk) - glōssoschisis (vrozený podélný rozštěp jazyka)
    • gnath- (čelist) - gnathoschisis (vrozený rozštěp horní čelisti)
    • gon- (koleno) - gonarthrōsis (degenerativní onemocnění kolenního kloubu)
    • hyster- (děloha) - hysterectomia (chirurgické odstranění dělohy)
    • lapar- (břišní dutina) - laparoscopia (endoskopické vyšetření břišní dutiny)
    • mast- (prs) - mastectomia (chirurgické odstranění prsu)
    • mētr- (děloha) - endomētrium (děložní sliznice)