Teplo a měrná tepelná kapacita

Rozdíl mezi počáteční a koncovou teplotou v °C.

Množství tepla, které se při změně teploty uvolní nebo absorbuje, se vyjadřuje v kJ.

Měrná tepelná kapacita udává, kolik tepla je potřeba dodat 1 kg látky, aby se její teplota zvýšila o 1°C.

Látky s vysokou měrnou tepelnou kapacitou se pomalu zahřívají a pomalu ochlazují. Dobře udržují teplo.

Látky s nízkou měrnou tepelnou kapacitou se rychle zahřívají a rychle ochlazují.

Teplo se šíří v kapalinách a plynech pohybem molekul, které se sráží a přenášejí energii.

Teplo se šíří i v pevné hmotě, ale mnohem pomaleji než prouděním.

Záření tepla je šíření energie elektromagnetickými vlnami.

Vaření v hrnci je příkladem šíření tepla prouděním. Horká voda u dna stoupá, studená klesá.

Oheň je příkladem šíření tepla prouděním.

Teplo je zavedeno jako změna vnitřní energie tělesa při tepelné výměně.

Těleso s větší teplotou odevzdává teplo, těleso s menší teplotou přijímá teplo.

Na čem závisí velikost přijatého či odevzdaného tepla?

Teplo odevzdané při tepelné výměně = teplo přijaté.

Teplo je fyzikální veličina, značí se písmenem Q a její jednotkou je joule [J].

Měrná tepelná kapacita je fyzikální veličina, která popisuje, jak velké teplo přijme či odevzdá 1 kg dané látky při změně teploty o 1°C.

Závislost tepla přijatého či odevzdaného při tepelné výměně na druhu látky je popsána měrnou tepelnou kapacitou.

Měrná tepelná kapacita se značí písmenem c a její jednotkou je většinou kJ/kg.°C.

Výpočet tepla probíhá dle vzorce Q = m.c.∆t, kde m je hmotnost tělesa, c měrná tepelná kapacita a ∆t je změna teploty.

Velikost tepla závisí na hmotnosti tělesa, rozdílu počáteční a koncové teploty a druhu látky.

Když se kapalina zahřívá, její částice se pohybují rychleji a rozšiřují se. Tím se zmenší hustota a kapalina stoupá vzhůru.

Látka s větší teplotou stoupá vzhůru, protože má menší hustotu a vztlaková síla je větší než gravitační. Na její místo klesá chladnější látka s větší hustotou.

Šíření tepla prouděním je možné pouze v kapalinách a plynech, kde se částice mohou pohybovat po celém objemu.

Vaření, smažení, ohřívání vzduchu v místnosti, cirkulace vody v ústředním topení - to vše využívá šíření tepla prouděním.

Kouř stoupá vzhůru kvůli teplu a šíření tepla prouděním.

Voda v mořích a oceánech se pohybuje vlivem teplotních rozdílů. Horká voda stoupá, chladná klesá, a tak se vytvářejí mořské proudy.

Vznik větru je také ovlivněn šířením tepla prouděním. Teplý vzduch stoupá a chladný vzduch ho nahrazuje, čímž vzniká vítr.

Šíření tepla prouděním je důležitým jevem v přírodě i v technice. Ovlivňuje počasí, umožňuje nám vařit a ohřívat naše domovy.

Pevné látky se zahřívají vedením tepla, kdy se teplo šíří z teplejší oblasti do chladnější. Prouděním se teplo šíří v kapalinách a plynech, kde se teplé částice pohybují vzhůru, zatímco chladné dolů.