Světová ekonomika a politika - Shrnutí

Přístup k zkoumání globálního hospodářství v teorii světové ekonomiky, který se zaměřuje na komplexní vzájemné propojení všech ekonomických oblastí a faktorů.

Proces, kdy se ekonomiky více propojují a integrují do světového hospodářství, s rostoucí mírou mezinárodního obchodu, investic a migrace.

Ekonomický růst, který je založen na zvyšování produktivity práce, technologické inovace a vylepšování výroby, spíše než na expanzi výrobních faktorů.

Zavádění překážek do mezinárodního obchodu prostřednictvím nástrojů zahraničně-obchodní politiky, jako jsou cla, kvóty, dotace, a další.

Ekonomický růst, který je založen na na zvyšování objemu výrobních faktorů, jako je pracovní síla, kapitál a přírodní zdroje.

Koncepce vývoje světového hospodářství, která se zaměřuje na udržitelný a zodpovědný růst, s ohledem na životní prostředí a sociální aspekty.

Aktivita v ekonomice, která se zaměřuje na inovace a vývoj nových technologií a procesů.

Index, který měří míru lidského rozvoje na základě průměrné délky života, úrovně vzdělání a hrubého národního důchodu na osobu.

TNC mají decentralizovanou strukturu, která umožňuje jednotlivým pobočkám nebo regionálním centrům značnou míru autonomie, rozhodování je často sdílené napříč různými zeměmi bez dominantního centrálního sídla.

ICSID je součástí Světové banky (WBG).

Podle IMF stačí nadnárodním společnostem ke strategické kontrole nad sítí (dalšími společnostmi) 25% podíl toku přímých zahraničních investic, což bývá v případech rozmělněného vlastnictví akcií společností.

Problém války a míru, dlouhodobé válečné konflikty, řadíme mezi geosociální problémy globální světové ekonomiky.

Problém podvýživy obyvatel, zejména v chudších rozvojových zemích, řadíme mezi antroposociální problémy globální světové ekonomiky.

Tzv. decoupling v kontextu s ekosociálními problémy světové ekonomiky znamená oddělení rostoucí zátěže životního prostředí od ekonomického výkonu.

Problémy terorismu vyvolané politickými, náboženskými a etnickými konflikty řadíme mezi intersociální problémy globální světové ekonomiky.

Teorie světových systémů podle autora I.Waltersteina rozděluje státy podle jejich postavení ve světové ekonomice podle těchto skupin: státy jádra, semiperiferie a periferie (v rámci periferie i marginální regiony jako druh perifernosti).

Tzv. transnacionální korporace (na rozdíl od multinacionálních korporací) obvykle delegují na své dceřiné společnosti odvětví výzkumu a vývoje marketing a rozvoj produktů.

Většina remitencí putuje za poslední roky (včetně roku 2021) do rozvojových zemí.

Stádium ekonomické integrace, kdy se dvě země nebo více zemí mezi sebou domluví, že zruší překážky v obchodě a stále si zachovají vlastní zahraničně obchodní politiku se nazývá zóna volného obchodu.

Místo, kde investoři obchodují mezi sebou s již emitovanými cennými papíry se označuje sekundární burzovní trh.

Tzv. populační pyramida neboli strom ukazující věkové rozvrstvení obyvatel v nejvíce rozvinutých zemích má kopule na obdélníkové základně.

Tzv. ekonomická síla států je jak výsledkem, tak i základním faktorem podmiňujícím další ekonomický růst a sociální rozvoj dané země.

Ekonomické seskupení sdružující Brazílii, Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku. Tyto státy sdílí snahu o ekonomický růst a posílení svého vlivu na světové scéně.

Aktuální světové hospodářství se vyznačuje komplexní a propojenou strukturou s více silnými ekonomickými centry. Vliv není soustředěn v jedné oblasti.

Skupina zemí střední a východní Evropy, která po rozpadu Sovětského svazu prošla transformací a snaží se dosáhnout ekonomického rozvoje.

Skupina rozvojových zemí, které se snaží o rychlou industrializaci a dosažení ekonomické prosperity.

Podle teorie světových systémů jsou to regiony, které jsou ekonomicky izolované a vyloučené z hlavního světového ekonomického systému. Typicky se jedná o chudší země.

Nevyrovnanost v ekonomickém vývoji a životní úrovni mezi bohatými a chudými zeměmi, s důrazem na sociální a ekonomické aspekty.

Separování růstu ekonomiky od negativních dopadů na životní prostředí, s cílem dosáhnout udržitelného rozvoje.

Proces, kdy je lesní plocha přeměněna na jiná využití, jako například zemědělskou půdu nebo urbanizovaná území.

Typický představitel smíšeného ekonomického systému, kde je silný vliv státu na ekonomické dění, ale zároveň fungují tržní mechanismy.

Hlavní orgán OSN, který má pravomoc schvalovat rezoluce a rozhodovat o mezinárodních otázkách bezpečnosti a míru.

Zkratka pro Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights).

Typický představitel smíšeného ekonomického systému, kde je silný vliv státu na ekonomiku, ale zároveň fungují tržní mechanismy.

Systém obchodních pravidel a mechanismů pro urovnávání sporů mezi státy, schválený v rámci WTO.

Rychlá transformace ekonomických struktur, obvykle charakteristická pro rozvíjející se ekonomiky, s cílem dosáhnout ekonomické prosperity.

Fáze demografického vývoje, kdy dochází k prudkému nárůstu počtu obyvatel.

Finanční trh, kde se obchoduje s již emitovanými cennými papíry, s cílem zhodnotit investice.

Kvartérní sektor se zaměřuje na vysoce specializované činnosti a služby, které vyžadují kvalifikovanou pracovní sílu. Tyto činnosti se zaměřují na náběr, uchování, vyhledávání a šíření informací nebo kapitálu (financí).

Ekonomická úroveň státu představuje stupeň rozvoje a efektivity jeho ekonomického systému. Často se vyjadřuje pomocí HDP na osobu (GDP per capita).

Multinacionální korporace (MNC) jsou společnosti, které mají své sídlo v jedné zemi, ale působí s pobočkami i v jiných zemích. Často delegují funkce jako výzkum a vývoj, marketing a prodej na své dceřiné společnosti.

Kvintérní sektor se zaměřuje na aktivity spojené s rozhodováním, interpretací myšlenek a informací, včetně inovací a výzkumu a vývoje. Je to vrchol intelektuálního kapitálu.

V současnosti existují dva hlavní integrační seskupení v Evropě: Evropská unie (EU) a Evropské sdružení volného obchodu (EFTA).

OSN (Organizace spojených národů) má šest hlavních orgánů: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Ekonomická a sociální rada, Mezinárodní soudní dvůr, Poručená rada a Sekretariát OSN.

V dlouhodobém vývoji světového obchodu od 50. let 20. století nejrychleji rostly ceny surovin a energetických nosičů. Po nich následují ceny zemědělských produktů. Cenová dynamika průmyslových výrobků je nejnižší.

Mezinárodní remitence jsou soukromé finanční převody od migrantů pracujících v zahraničí k příjemcům v jejich zemi původu.

Postupná integrace zahrnuje 3 hlavní stupně: zóna volného obchodu, celní unie a společný trh. Zóna volného obchodu je nejméně integrovaná, společný trh je nejintegrovanější.

Mezinárodní korporace jsou hlavním hybatelem globalizace v současném světovém hospodářství. Tyto společnosti s globálním rozsahem ovlivňují obchod, finance a technologie.

Základní dlouhodobou tendencí v mezinárodním obchodu se zbožím je vysoké tempo růstu obchodu s průmyslovými výrobky.

Proces, kdy v ekonomice dochází k poklesu podílu průmyslové výroby a roste podíl služeb.

Finanční nástroje, jejichž hodnota je odvozena od ceny jiného aktiva, jako jsou akcie, dluhopisy, komodity nebo měna.

Místo, kde se poprvé prodávají akcie a dluhopisy emitované společnostmi a vládami.

Trh, kde se nakupují a prodávají komodity (zboží) za hotové, s okamžitou dodávkou.

Mezinárodní obchod se zbožím, tj. výměna zboží mezi zeměmi.

Oblast mezinárodního obchodu zahrnující obchodování s technologickými poznatky, licencemi, autorskými právy, patenty a dalšími nehmotnými statky.

Obchodní politika, která podporuje volný obchod a minimalizuje cla, kvóty a další bariéry v mezinárodním obchodu.

Růst podílu služeb v ekonomice, která prochází strukturálními změnami a zvyšuje životní úroveň.

Obchody s cennými papíry, které se uskutečňují prostřednictvím burzy cenných papírů.

Investice, které se dělají do zahraničních podniků s cílem získat kontrolu nad nimi.

Systém, kde měnová hodnota se mění v závislosti na síle trhu, bez pevného propojení k jiným měnám nebo zlatu.

Mezinárodní měnový systém, který se řídí pravidly a dohodami z roku 1971, klade důraz na flexibilní měnové kurzy a zavedl zvláštní práva čerpání (SDR) jako mezinárodní měnovou jednotku.

Globální systém regulace bankovního sektoru, který stanovuje pravidla pro kapitálovou vybavenost a řízení bankních rizik.

Spojování podniků v rámci dodavatelského řetězce, kdy se firmy propojují s dodavateli nebo odběrateli.

Společnosti s komplexní strukturou, která zahrnuje mateřskou společnost a dceřiné společnosti v mnoha zemích.

Mezinárodní fúze a akvizice představují nástroj, který korporace využívají k dosažení vyšší ziskovosti na světovém trhu. Spojují se s jinými společnostmi, aby získaly větší tržní podíl, vstup na nové trhy a dostup k novým technologiím.

Světová obchodní organizace (WTO) má za cíl regulovat a usnadnit mezinárodní obchod. Zajišťuje dodržování pravidel a řeší obchodní spory mezi členskými státy. GATS (Všeobecná dohoda o obchodu se službami) a GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) jsou klíčové nástroje WTO.

Liberalizace světového obchodu v 90. letech a na počátku 21. století způsobila zrychlený ekonomický růst v některých zemích. Zároveň však prohloubila rozdíly v bohatství mezi nimi a zhoršila sociální nerovnost. Chudší země zaostávají a bohatší se s globalizací více obohacují.

Centrální banka nastavuje úrokové sazby, aby ovlivnila dostupnost úvěrů v ekonomice. Snížení sazeb povzbudí firmy a domácnosti k investování, zatímco zvýšení sazeb zmírní tempo růstu a potlačí inflaci. Tyto operace se však nevztahují k zahraničně-obchodní politice.

Populační pyramida v nejméně rozvinutých zemích má tvar trojúhelníku, kde je široká základny a úzká špička. To odráží vysokou porodnost a nízkou průměrnou délku života. V zemích se silnou ekonomikou se pyramida s věkem proměňuje do tvaru obdélníku.

Planetary Boundaries definují limity, které by lidstvo nemělo překročit, aby se zabránilo negativním dopadům na biosféru. V současnosti je překročena hranice v šesti kategoriích, včetně změny klimatu, ztráty biodiverzity, okyselování oceánů a nadměrného odběru fosilních paliv.

Strukturální vývoj ekonomik se běžně popisuje pomocí akronymu A, S, I: A (agrární), S (průmyslový) a I (informační/postprůmyslový). Země prochází fázemi v tomto pořadí, ale může dojít i k přeskakování, např. AIS, SIA nebo SAI.

Jantarová stezka byla starověká obchodní cesta spojující Pobaltí s Itálií. Tímto směrem se transportoval jantar, obchodní síť procházela přes Baltské moře, střední Evropu a Jaderské moře.

Základní úrokové sazby centrální banky a daňové sazby v rámci fiskální politiky státu se označují jako nepřímé nástroje zahraničně-obchodní politiky. Jejich cílem je ovlivňovat celkovou ekonomiku, nikoliv bezprostředně obchodní vztahy s jinými státy.